1. 5. Hodnota pracovní síly „Pracovní doba nutná k produkci pracovní síly je tedy pracovní dobou nutnou k výrobě těchto životních prostředků, čili hodnota pracovní síly je hodnota životních prostředků nutných k zachování majitele této síly.“ 10) Hodnota výrobku se zakládá ze tří částí. První částí je konstantní kapitál, což je hodnota vložená do výrobních prostředků (c). Druhou část tvoří variabilní kapitál jako hodnota vložená do pracovní síly (v). Třetí část tvoří nadhodnota (n), kterou kapitalista získává zadarmo. Výsledek dělníkovy práce tak nepatří jemu, ale kapitalistovi. Dělník proto pracuje pro kapitalistu místo pro sebe. Pracovní den dělníka se tedy skládá ze dvou částí. První část dne je pracovní doba nutná (v). Druhou částí dne dělník vyrábí nadhodnotu pro svého kapitalistu (n). Poměr nadbytečné doby k pracovní době nutné je tedy měřítkem pro stupeň vykořisťování práce kapitálem. Jestliže dělník například pracuje osm hodin denně a odpracuje denní hodnotu své pracovní síly za čtyři hodiny, kdežto v dalších čtyřech hodinách vyrábí nadhodnotu, tak tento vyrovnaný poměr bude znamenat vykořisťování. Dělník tedy pracuje pro kapitalistu právě tolik hodin, jako pro sebe. Stupeň vykořisťování se tedy rovná poměru nadhodnoty (n) k proměnlivému kapitálu (v), protože nadhodnota se vyrábí v nadbytečné době pracovní, kdežto proměnlivý kapitál se reprodukuje v době nutné. Poměr nadhodnoty k proměnlivému kapitálu (n : v) je míra nadhodnoty. Nadhodnota je tedy hodnotou, kterou vyrobí námezdní dělník pro kapitalistu nad hodnotou své pracovní síly. Jinými slovy je nadhodnota rozdílem mezi hodnotou dělníkem vyrobenou a hodnotou jeho pracovní síly, která se při této výrobě spotřebuje. 11)
10 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s. 11 ULRYCH, J.: Základy marxistické ekonomie. Praha : Svoboda, 1951, str. 61 – 67
8