Přenášení hodnoty strojů na výrobek se děje způsobem: „Čím méně práce obsahují, tím méně hodnoty přidávají výrobku. Čím méně hodnoty odevzdávají výrobku, tím jsou produktivnější.“ Výroba strojů stroji zmenšuje jejich hodnotu úměrně jejich rozměrům a působení. U strojového výrobku tak část hodnoty přecházející z pracovních prostředků relativně vzrůstá, ale absolutně klesá. Produktivitu stroje můžeme měřit stupněm, v němž stroj nahrazuje lidskou pracovní sílu. Přírůstek práce, který je potřebný na výrobu pracovních prostředků samotných strojů a uhlí,
tak
musí
být
menší,
než
práce,
která
se
ušetří
používáním
strojů.
Jinak by to znamenalo, že strojový výrobek bude právě tak drahý nebo dražší než ruční výrobek. Stojí-li tedy výroba nějakého stroje tolik práce, kolik se ušetří jeho používáním, dochází tu k pouhému přemístění práce, t. j. celková suma práce nutná k výrobě zboží se nezmenšuje a produktivita práce tím nevzrůstá. Zhotovení strojů tak ve skutečnosti zaměstnává méně dělníků, než kolik jich je užíváním strojů vytlačeno. Stroje tak zlevňují a zvětšují výrobek v odvětví, kterého se zmocňují. Ačkoliv stroje vytlačují dělníky v těch pracovních odvětvích, kde jsou zavedeny, mohou přesto způsobit vzrůst zaměstnanosti v jiných pracovních odvětvích. Proto rozšířením strojové výroby v jednom průmyslovém odvětví stoupá výroba především v těch dalších odvětvích, která dodávají výrobní prostředky. Například počet dělníků v rudných a uhelných dolech vzrůstal s rozvojem používání parních strojů v Anglii. „Revolucionizování
výrobního
procesu“
se
většinou
provádí
na
účet
dělníka.
„Revolucionizování dělby práce“ uvnitř společnosti vrhá masy dělníků z jednoho odvětví do druhého (střídání práce, pohyb funkcí, všestrannost dělníka). Každým pokrokem strojové výroby vzrůstá konstantní část kapitálu, která se skládá ze strojů a surovin, kdežto variabilní část, jež se vynakládá na pracovní sílu, klesá.
14