síly (čl. 9). Socialistické společenské vlastnictví má dvě základní formy: státní vlastnictví, které je vlastnictvím všeho lidu (národní majetek), a družstevní vlastnictví (majetek lidových družstev). Národním majetkem jsou zejména: nerostné bohatství a základní zdroje energie; základní lesní fond, vodní toky a přírodní léčivé zdroje; prostředky průmyslové výroby, hromadné dopravy a spojů; peněžní a pojišťovací ústavy; rozhlas, televize a film, dále též nejdůležitější společenská zařízení, jako zařízení zdravotnická, školy a vědecké ústavy (čl. 8), Všichni občané mají právo na odpočinek po vykonané práci (čl. 22). Toto právo je zajištěno zákonnou úpravou pracovní doby a placené dovolené i péči státu a společenských organizací o nejlepší využití volného času pracujících k jejich zotavení a pro jejich kulturní život (čl. 22). Zaměstnanci v současnosti odpracují v průměru 1936 hodin ročně, přičemž řada z nich má více než jedno zaměstnání. Živnostníci, a to včetně těch, kteří pracují v rámci nelegálního švarcsystému, za rok odpracují zhruba 2300 hodin. V zaměstnaneckém poměru je v ČR asi 250 tisíc důchodců a více než 100 tisíc studentů. A jen tak mimochodem, legálně u nás pracuje přes 200 tisíc cizinců (2013). Všichni pracující mají právo na ochranu zdraví a na léčebnou péči, jakož i právo na hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci. Tato práva jsou zajištěna péčí státu a společenských organizací o předcházení vzniku nemoci, celou organizací zdravotnictví, sítí léčebných a sociálních zařízení, stále se rozšiřující bezplatnou léčebnou péčí, jakož i organizovanou péčí o bezpečnost při práci, nemocenským pojištěním a důchodovým zabezpečením (čl. 23). Všichni občané mají právo na bezplatné vzdělání. Toto právo je zajištěno základním školním vzděláním, které je bezplatné včetně soustavy bezplatných škol, které ve stále širší míře poskytuje úplné střední vzdělání, všeobecné nebo odborné, a vzdělání vysokoškolské (čl. 24).
Závěr: Liberální pojetí lidských práv se v současnosti týká především práv politických,kde hlavní důraz bývá kladen na svobodu slova, pobytu, pohybu a účasti na občanských iniciativách, apod. Přitom práva hospodářská, sociální a kulturní jsou marginalizována a vedou se diskuze, zda vůbec patří do lidských práv. Teorie i praxe lidských práv jsou v současnosti organizovány tak, aby podporovaly kapitalistické výrobní vztahy. Ale základním předpokladem pro svobodný rozvoj člověka, jeho účast na řízení společnosti, pro realizaci politických práv, svobod a vzdělanosti je důležité zajištění základních životních potřeb –zajištění práce, bydlení, jídla, apod.