Page 92

G

raffiti. Každý den vídáme pomalované domy, vlaky nebo vagóny metra a už nám to ani nepřipadá divné. Zvykli jsme si. Smířili jsme se s tím, že to k městu prostě patří, ale nelíbí se nám to. Alespoň většině obyvatelů ne. O lidech, kteří jsou něco takového schopni udělat, si myslíme to nejhorší a každý si je jistý tím, že kdyby někoho takového při své činnosti potkal, ihned by mu zlomil obě ruce. Další části lidí se líbí ty „velké barevné věci“, nicméně ty „čmárance po zdech“ je nenechávají klidnými. „Ať si klidně malují na těch plochách, kde to je legální,“ říkají. O čem ale graffiti opravdu je? Proč nezůstávají kluci, kteří mají potřebu své umění prezentovat na zdech, jen u legálních ploch? Lidé odjakživa milují kreslení. Už neandrtálci kreslili po jeskyních, jako malé děti malujeme všude, kde to jen jde, tak proč by tomu mělo být jinak v dospělosti? Malování představuje určitou formu sebevyjádření. Možná jednu z těch nejupřímnějších. Graffiti vzniklo na konci šedesátých let kde jinde než v New Yorku. Po celém městě se tehdy začaly objevovat nápisy TAKI 183. Patřily tehdejšímu doručovateli pošty přezdívanému TAKI, jenž bydlel ve vchodu s číslem 183. O jeho intenzivní činnosti napsali v New York Times, a tak odstartoval fenomén, z něhož se stala sama subkultura a celosvětové pobláznění. Graffiti je spojení adrenalinu a touhy po tom být vidět, což je zároveň důvod, proč nezáleží na tom, kolik legálních ploch ve městě bude, ani jak tvrdé postihy za graffiti zákon ukládá. Jediné, na čem záleží, je pocit, který tihle kluci zažívají, když vyjdou v noci ven a celé město patří jen a jen jim. Je pouze na nich, co ostatní obyvatelé druhý den cestou do práce uvidí z tramvaje. Jen oni rozhodují o tom, jak bude jejich město vypadat zítra. A i když si možná nevšimnete každého nového nápisu, věřte tomu, že ostatní lidé z téhle komunity ano. I kdyby byla celá zeď pomalovaná, oni si všimnou každého nového detailu, který tam jejich kamarád během předchozí noci vytvořil. Poznají z něho, jak moc byl opilý, s kým byl a kam šel. V jednom nápise je totiž patrný celý příběh včerejší noci. Představuje úplně jiný obzor chápání a vnímání svého okolí. A jak ho jednou

90 #MENHOUSE

objevíte, už nechcete a nedokážete přestat, i kdybyste pro to měli obětovat úplně vše, co vám v životě zbývá. Avšak představovat si, že po zdech čmárají jen náctiletí nevychovaní kluci, by bylo naprosto mylné. Graffiti je závislost na celý život, a proto mezi sprejery potkáte i takové, na něž doma čeká manželka se dvěma dětmi. To je dost šílené samo o sobě, tím spíš když k tomu přičteme, jak jednoduché je skončit v dnešní době za kreslení po zdech za mřížemi. Všude ve světě, Prahu nevyjímaje, se totiž nenávist vůči sprejerům stupňuje – tresty za opakovanou činnost tohoto typu nejsou proto vůbec mírné. Fakt, že si můžou jít za pár nápisů na zdi sednout, ale stejně málokterého sprejera skutečně odradí. Naopak, adrenalin stoupá a s ním i touha každou noc opět vyjít ven a plnit ulice vlastními výtvory. Mezi mnohými bývalými sprejery, kteří trávili noci běháním a malováním po městě, jsou dnes uznávaní umělci. Svým uměním plní sály galerií anebo malují na zakázku tzv. muraly přes celé budovy v centru Prahy. Namátkou můžeme zmínit například Pastu Onera. Graffiti ale také stále patří do života umělců, jakými je například Vladimir 518 a mnoho dalších hudebníků, kteří na své výtvarné doby v mládí rádi vzpomínají ve svých textech. Všichni se ke sprejování rádi vracejí, často ale již jen na legálních plochách. Graffiti nepředstavuje jen malování po budovách. Patří k němu také vlaky a vagony metra. V takovém případě dostává ono adrenalinové noční dobrodružství zcela jiný rozměr. V současné době tvoří škody způsobené sprejery velkou část výdajů přepravních společností. To je také důvod, proč vynakládají nemalé úsilí a prostředky na obranu proti těmto umělcům, kterým již zdi domů nestačí. Početné ostrahy, čidla a všemožné jiné zabezpečení jsou dnes již samozřejmostí. Sprejeři ale rovněž nezaostávají a dopravním podnikům se vydávají vstříc – vyzbrojeni nářadím, přesným naplánováním a obrovským odhodláním. Procházejí tunely, jako kdyby jim patřily, přeřezávají zámky a mříže, znají přesné časy příjezdů a odjezdů souprav včetně doby střídání ostrahy. Kdyby podobné úsilí, které k tomu vynaloží, investovali do čehokoli jiného,

mohli dnes s největší pravděpodobností sedět ve výškové budově a šéfovat celkem slušné firmě. To je ale tím posledním, po čem by tito adrenalinoví maniaci toužili… Říkáte si, jak moc šílený někdo musí být, aby šel v noci prolézat tunely metra a riskoval budoucnost pro jeden barevný nápis na plášti vagonu? A ani to spoustě lidem nestačí. V České republice je sprejování poměrně mladá disciplína, ale třeba v New Yorku již s graffiti bojují zhruba o třicet let déle. O to větší nenávist vůči sprejerům tam existuje. Toto město je přesně jedním z míst, kde při malování na metro opravdu chycen být nechcete. A že nevíte, které metro si chce každý kluk se sprejem aspoň jednou v životě pomalovat? Je to životní styl – obětovat vše, vlastně pro nic; vynaložit veškerý čas, finanční prostředky a často i svobodu, a to vše jen pro ten pocit. Pro pocit, kdy druhý den ráno jedete kolem toho místa, které je ale nyní jiné. Je vaše. Ten pocit je návykový a ti kluci to moc dobře vědí. Jednou jim zbydou jen vzpomínky, neuvěřitelné příběhy a plno fotek. A oni budou spokojení. Celý život dělali to, co je naplňovalo a uspokojovalo. A nemělo by to tak v životě nakonec vlastně být?

„MNOHO BÝVALÝCH SPREJERŮ, KTEŘÍ STRÁVILI PLNO NOCÍ BĚHÁNÍM PO MĚSTĚ, JSOU DNES UZNÁVANÍ UMĚLCI. SVÝM UMĚNÍM DNES PLNÍ SÁLY GALERIÍ ANEBO MALUJÍ NA ZAKÁZKU TZV. MURALY PŘES CELÉ BUDOVY V CENTRU PRAHY. NAMÁTKOU MŮŽEME ZMÍNIT NAPŘÍKLAD PASTU ONERA NEBO VLADIMIRA 518.“

Profile for Menhouse

Menhouse No. 18  

Osmnácté vydání magazínu Menhouse si o tématický název Summertime vyloženě říkalo. Okolo nás je spousta vášně, vše je sluncem zalité a přímo...

Menhouse No. 18  

Osmnácté vydání magazínu Menhouse si o tématický název Summertime vyloženě říkalo. Okolo nás je spousta vášně, vše je sluncem zalité a přímo...

Profile for menhouse