Page 86

U

vnitř se nachází více než čtrnáct tisíc vystavovatelů, přičemž polovina z nich pochází z míst mimo britské ostrovy, a to včetně míst rozprostírajících se například i na opačné straně planety. Ti zde představují své produkty hospodářské, technické, ale i kulturní. Návštěvnost je ohromující, lidé jsou nadšení a výstava plní titulní stránky novin. Jakpak by také ne – je to akce, která ve své době nemá obdoby. Současnost? Nikoli. Je tomu již více než sto padesát let, ale světové výstavy, nyní známější pod kratším názvem „Expo“, se stále pořádají. Samotný nápad je pořádat se zrodil v britské Royal Society (což je jakási obdoba naší Akademie věd) a byl na svou dobu celkem ambiciózní: uspořádat mezinárodní výstavu, která by představovala různorodé oblasti života z různých zemí. Prezident Royal Society princ Albert si však tuto myšlenku zamiloval a rozhodl se ji za každou cenu zrealizovat, a to i navzdory počátečnímu protestu britské veřejnosti. Výsledkem byla finančně i společensky veleúspěšná výstava, představující exponáty z Evropy, ale i z koloniálních zemí Británie, jakými byla Indie, či dokonce Nový Zéland a Austrálie. Lidé tak mohli spatřit první 3D fotografie, předchůdce faxu či tehdy jeden z největších drahokamů Koh-i-Noor. O čtyři roky později převzala štafetu Expa kontinentální sokyně Británie – Francie. Ta se roku 1855 nacházela pod vládou Napoleona III., který chtěl uspořádat výstavu v Paříži, a to v co nejokázalejší formě – a masivně tak předstihnout Londýn. Za půl roku trvání přilákal neuvěřitelných 5,1 milionu návštěvníků, ovšem vzhledem ke gigantickým nákladům pěti milionů dolarů (nezapomeňme, že dnes má dolar po 162 letech inflačního procesu mnohem nižší hodnotu) se mu vrátila asi jen jedna desetina. Později si (přes Lamanšský průliv) konání výstavy ping-pongovým stylem mezi sebou nadále přehazovaly Londýn s Paříží, než tento pravidelný rytmus přerušila roku 1873 rakouská Vídeň. Hned po ní následoval další zlom – Expo se vydalo přes Atlantik do USA, a to konkrétně do města Filadelfie.

84 #MENHOUSE

V dalších letech Expo cestovalo v nepravidelných časových intervalech po jednotlivých světových metropolích. Za zmínku pak stojí například výstava z roku 1889 nesoucí téma Velké francouzské revoluce. A čím byla tak významná? Především tím, že dala vzniknout symbolu Paříže, tedy Eiffelově věži. Ta vyhrála v soutěži pořádané ministerstvem obchodu a průmyslu (například i nad obří gilotinou). Ačkoli tehdy představovala nejvyšší stavbu světa a byla vskutku fenomenální atrakcí – během výstavy ji navštívilo přes dva miliony lidí –, u místních nebyla příliš oblíbená. Například spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval restauraci umístěnou uvnitř se slovy, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat. Roku 1909 pak měla být rozmontována spolu s dalšími pavilony, nicméně město se nakonec rozhodlo věž ponechat, jelikož sloužila jako meteorologická stanice a později i jako rozhlasový a televizní vysílač. Další pařížské Expo konané roku 1900 už pak sice nepřineslo další symbol města, ovšem stanovilo tehdejší rekord v návštěvnosti – výstavu navštívilo celkem 50 milionů lidí. Expo pak dále střídalo nejrůznější světové metropole a delší pauzu si nedobrovolně „dopřávalo“ pouze v období světových válek a chvíli po nich, než se země dokázaly z následků války zotavit. Roku 1949 pak zavítala výstava dokonce na Haiti a v roce 1970 se poprvé podívala i do Asie – konkrétně do japonské Ósaky. Od roku 1998 se kromě klasického Expa pořádají v mezidobí ještě Mezinárodní specializované výstavy, což jsou menší a také časově kratší události pořádané na jedno specifické téma. Poslední Expo se konalo, pro nás Čechy nedaleko, v italském Miláně. Jeho téma znělo „Feeding the Planet, Energy for Life“, tedy „Uživit planetu, energie pro život“. Zajímavostí je, že architektonický tandem akce Herzoga & de Meuron nechali v rámci této události zřídit vodní kanál, který obtékal celý výstavní areál,

čímž tak trochu připomínal spíše nizozemskou krajinu než Itálii. Akce se konala mimo vlastní centrum města, konkrétně severně od města v přilehlých obcích, kde „pozřela“ 1,1 milionu m2 prostoru. A na takové ploše samozřejmě nemohl chybět ani český pavilon. Ten přišel na 230 milionů korun a byl vystaven stylem modulární kontejnerové konstrukce, která je snadno demontovatelná, a tudíž i přesunutelná. Kdo viděl fotografie či místo fyzicky navštívil, tomu musela v hlavě utkvět socha ptáka zkříženého s automobilem, jenž vévodil venkovní části výstavy. Uvnitř se nacházela takzvaná laboratoř ticha představující tajemství ze světa rostlin. České exponáty si prohlédlo na 2,5 milionu návštěvníků. Další Expo nás čeká v roce 2020 v Dubaji, tedy za tři roky. Pokud vše vyjde tak, jak má, bude to historicky první světová výstava pořádaná v regionu Středního východu. Za téma bylo zvoleno „Connecting Minds, Creating the Future“, tedy „Spojování myslí, vytváření budoucnosti“.

„VÝSTAVA V ROCE 1889 DALA VZNIKNOUT EIFFELOVĚ VĚŽI. AČKOLI TEHDY PŘEDSTAVOVALA NEJVYŠŠÍ STAVBU SVĚTA A BYLA VSKUTKU FENOMENÁNÍ ATRAKCÍ S VYSOKOU NÁVŠTĚVNOSTÍ, U MÍSTNÍCH NEBYLA PŘÍLIŠ OBLÍBENÁ. SPISOVATEL GUY DE MAUPASSANT PRAVIDELNĚ CHODIL DO RESTAURACE UMÍSTĚNÉ UVNITŘ SE SLOVY, ŽE JE JEDINÝM MÍSTEM V PAŘÍŽI, ODKUD SE NA VĚŽ NEMUSÍ DÍVAT.“

Profile for Menhouse

Menhouse No. 18  

Osmnácté vydání magazínu Menhouse si o tématický název Summertime vyloženě říkalo. Okolo nás je spousta vášně, vše je sluncem zalité a přímo...

Menhouse No. 18  

Osmnácté vydání magazínu Menhouse si o tématický název Summertime vyloženě říkalo. Okolo nás je spousta vášně, vše je sluncem zalité a přímo...

Profile for menhouse