Page 78

MÁ PO D ČEP ICÍ? Kšiltovka, bekovka, buřinka, fez, mitra, panama, nebo turban? Pokud vám většina těchto slov nic neříká, nebojte se. Pokrývek hlavy je opravdu nepřeberné množství a každá generace si najde něco, čím si může zakrýt oči před sluncem, čím vyjádřit svůj osobní styl nebo jen něco, pod co schovat rozčepýřenou hlavu po prohýřené noci. Ale abychom nepředbíhali, pojďme se podívat, kde to vlastně celé začalo. Držte si klobouky, bude to jízda!

I

- Text: Martin Škeřík -

když žádné přesné datum „prvního klobouku“ neexistuje, díky malbám našich neolitických předků máme důkazy, že již tehdy lidem vadily horké sluneční paprsky nebo naopak mrazivý vítr. Tehdejší pokrývky hlavy byly z kůže ulovených zvířat, oproti těm dnešním však plnily nejspíše pouze praktickou funkci, neboť zmínka o pravěkých stylistech se bohužel nedochovala. Tehdejší lovci a sběratelé plodů však nemohli tušit, co všechno zdánlivě nevinným provléknutím šňůrky okolo kusu kůže započali.

Jak už to tak ale u lidí bývá, do hry se zapojila kreativita a postupem času vznikaly další a další možnosti, jak zakrýt bujnou kštici. Na druhou stranu, lidé měli také vždy potřebu nějak demonstrovat svoji sílu a moc. A jelikož v dávných dobách platilo pravidlo „čím větší, tím lepší“, ti nejmocnější a nejsilnější museli vlastnit ty nejokázalejší výtvory tehdejších řemeslníků. Náboženští představitelé samozřejmě nemohli zůstat pozadu, a tak se svět těšil vzniku jarmulek, biretů či nikábů. Ať už se podíváte na jakékoliv náboženství, každý činovník se může pyšnit něčím odlišným na hlavě. A stejně jako jsou mezi samotnými náboženstvími obrovské rozdíly, tak se zákonitě pohlíží jinak na nutnost či výjimku nosit nějakou pokrývku hlavy. Židé například vyžadují po každém, kdo navštíví synagogu, aby nosil jarmulku, a dokonce mají pro tyto případy připraveny jarmulky „jednorázové“. V křesťanství si samozřejmě nelze představit jakéhokoliv kazatele či snad papeže vykonávajícího obřad či bohoslužbu bez mitry, jejíž podoba byla časem víc a víc honosnější. Řádové sestry, lidově řečeno jeptišky, lze pouze málokdy vidět bez tradičního černobílého závoje, který není nepodobný muslimskému náboženskému oblečení. Velkou roli sehrály čepice a jim podobné také v pop kultuře. Však kdo z vás by si dovedl představit Charlieho Chaplina bez jeho osobité buřinky, hůlky a knírku? Popularity právě buřinky poté využili i tvůrci nestárnoucího Pana Tau. Chaplin však není jediný, kdo se zasadil o proslavení určitého typu klobouku. Například John Wayne, jeden z nejslavnějších herců 20. století, hrál v nespočtu westernových filmů a v podstatě proslavil klasický, jednoduchý kovbojský klobouk. Za zmínku stojí také umělec Pablo Picasso, jenž jako jeden z prvních začal nosit baret, který se postupem času vypracoval v jakési neoficiální poznávací znamení malířů, kreslířů a umělců obecně. A byl by hřích nezmínit Audrey Hepburn, která v době své největší slávy určovala trendy prakticky vším, co si vzala na sebe a světu ukázala krásu velkých a širokých dámských klobouků. Dále lze zmínit Boba Marleyho a jeho „rastacap“, pletenou pestrobarevnou čapku, Ernesta Hemingwaye a jeho Panamské klobouky, které s oblibou nosily i postavy v jeho úžasných příbězích. Zjednodu-

76 #MENHOUSE

šeně řečeno, téměř každá celebrita přinesla do světa módy něco osobitého, jako třeba Coco Chanel, která si dokonce klobouky sama vyráběla a designovala. Samozřejmě ale vždy nešlo jen o pohodlí a módu, některé pokrývky vznikly za zcela jiným účelem. Řeč je o helmách, přilbách, prostě o čemkoliv, co slouží primárně k ochraně uživatele. Lidé rozhodně nejsou hloupí a rychle se dovtípili, že ta trocha nepohodlí za to stojí a ve výsledku jim může i zachránit život. Postupem času se sice tyhle vojenské pomůcky zmenšily a ubraly na váze, na druhou stranu však jsou účinnější než kdy předtím a pomáhají nejen vojákům, ale i cyklistům a motorkářům. Jindy bylo zase potřeba rozlišit pracovníky určitého oboru, a tak v Anglii i dnes nosí soudci do síně dlouhé bílé paruky, které jako by se nezměnily od sedmnáctého století. Vraťme se ale zpět do moderního světa, neboť nikdy nebylo tolik možností, jako je právě teď. A nikdy nebylo ani tolik pravidel spojených právě s pokrývkami hlavy. Za pomoci klobouku tedy můžete pozdravit, vyjádřit soustrast i respekt, například pokud si zajdete někam na sportovní událost a hraje se státní hymna. Čím více je na světě lidí, tím více možností bude muset být, protože každý chce mít svůj vlastní styl. Ale neklesejte na mysli, v dnešní době můžete na hlavě nosit vše od gumové kohoutí hlavy, přes obskurní výtvory novodobých návrhářů až po třícípý pirátský klobouk s lebkou a zkříženými hnáty a nikdo vás za to nebude soudit. Pokud vám z toho všeho jde hlava kolem, nezoufejte. Dnešní nekontrolovatelný svět módy dává opravdu každému šanci ukázat světu, co se mu líbí, ať je to jakkoliv excentrické. Ať už tedy nosíte čelenku, tupé, sombrero nebo rádiovku, já před vámi smekám.

Profile for Menhouse

Menhouse No. 18  

Osmnácté vydání magazínu Menhouse si o tématický název Summertime vyloženě říkalo. Okolo nás je spousta vášně, vše je sluncem zalité a přímo...

Menhouse No. 18  

Osmnácté vydání magazínu Menhouse si o tématický název Summertime vyloženě říkalo. Okolo nás je spousta vášně, vše je sluncem zalité a přímo...

Profile for menhouse