tehdy kdosi poznamenal, že je nemožné, aby se kdokoli z nich dostal do Grónska, řekl hrabě, že „věří, že Pán může dát milost i sílu k tomu“. Grónsko však nakonec nebylo prvním cílem misie, tím se staly „ostrovy smaragdového růžence“, jak český spisovatel Zdeněk Němeček poeticky nazval souostroví v Karibiku. Vše začalo účastí hraběte Zinzendorfa na korunovaci dánského krále Kristiána VI. Tehdy ho do Kodaně doprovázeli někteří bratři, např. David Nitschmann, moravský exulant. V Kodani se seznámili s černým komorníkem hraběte Laurviga, Antonínem. Ten jim vyprávěl o životě černých otroků na ostrovech v Západní Indii, z nichž on sám osobně pocházel. Bratři jej pak pozvali do Ochranova, kam Antonín 22. července 1731 dorazil. Během jeho vyprávění v některých z nich uzrálo rozhodnutí odejít k těmto vzdáleným lidem a sdílet s nimi dobrou zprávu – evangelium, a to bez ohledu na rasové a třídní rozdíly, jež tehdy byly považovány za dané a správné. Po modlitbách a zápasech byli nakonec vysláni dva: Leonard Dober, hrnčíř, a David Nitschmann, tesař (později první biskup obnovené Jednoty po J. A. Komenském). V Kodani se jim však všichni vysmáli. Oba byli totiž prostí řemeslníci, kteří neměli žádné
teologické vzdělání. Oba byli bez peněz a bez znalosti jazyka. Nakonec je od jejich úmyslu zrazoval i Antonín. Říkal jim, že nikdo z místních otroků na ostrově o evangelium nestojí a vysmíval se jim, že jsou blázni. Přesto oba bratři vytrvale hledali nějakého lodního kapitána, který by je přijal jako pomocné dělníky na loď za pouhou přepravu. Původní úmysl stát se otroky, což chápali jako jedinou možnost ke svědectví o Kristu otrokům na plantážích, se nenaplnil, úřady jim to nedovolily. Situace byla zvláštní. Ostrov patřil Dánsku, taková byla jeho správa, majitelé plantáží však byli Francouzi a ti byli vlastníky otroků. A tamní otroci, i když s nimi nebylo nakládáno tak krutě, jak líčil Antonín, byli bezprávným majetkem pánů. Oba bratři ale nakonec opravdu vypluli! Loď zvedla v Kodani kotvy 8. října a 13. prosince dorazila na Ostrov svatého Tomáše. Tam bratři našli práci u bílých plantážníků a hledali cesty k navázání kontaktů s černými otroky, což nebylo nijak snadné. Ale dnes již víme, že se to podařilo…
v úmyslu pro tento čas vydati se na cesty, nýbrž ustaviti se pevněji ve svém Pánu; když však se pan hrabě vrátil z cesty do Dánska a vypravoval o těch otrocích, tu mne to tak popadlo, že jsem se toho nemohl zbaviti. Tu jsem se rozhodl, kdyby ještě jeden bratr šel se mnou, že bych se sám dal do otroctví a vyprávěl jim o tom, co jsem sám zažil se svým Spasitelem. Věřím pevně, že slovo kříže prokazuje svou zvláštní moc nad lidskou duší i v nízkosti. Také jsem si u sebe myslil: I kdybych nemohl býti nikomu užitečný, jen když bych tím mohl dosvědčiti svou poslušnost našemu Spasiteli!
Zde je výpověď, kterou napsal Leonard Dober před cestou onoho 21. 8. 1732 ochranovskému sboru:
1: Čajová plantáž v Tanzanii.
„Poněvadž ode mne žádá, abych uvedl důvod, proč chci jíti na ostrov sv. Tomáše, tedy mohu říci, že jsem neměl
Přenechávám tu věc dobrému zdání sboru; nemám žádného jiného důvodu pro své rozhodnutí než ten, že na ostrově jsou duše, které nemohou věřiti, protože jim nikdo nesvědčil. Divím se sám, když na svoje rozhodnutí myslím; nemohu však jinak, než prostě uposlechnouti své nutkání a posloužiti, jak věřím, vůli Boží.“ Evald Rucký
Fotky na této straně: 2: Domorodá žena přináší druhým bratrským misionářům bibli, kterou před 40 lety dostala od Georga Schmidta. 3: Festival moravských dechových kapel v Jižní Africe.