Zločiny
Operace pouštní bouře, humanitární bombardování, drogové operace, privatizace Iráku a Libye.
Operace Pouštní bouře Také nazývaná jako válka v Perském zálivu. V letech 1990 - 1991 se války účastnilo za poskytnutého mandátu OSN celkově 28 států včetně Československa, které poskytlo protichemickou jednotku. Ve válce se bojovalo proti Iráku, který údajně první napadl sousední zemi Kuvajt. Během řádově několika dnů zřejmě zaplavilo Kuvajt 120 tisíc mužů irácké pěchoty a 850 tanků. Jistý novinář St. Petersburg Times si vyžádal nezávislé satelitní snímky této oblasti, které odhalili prázdnou poušť. V roce 1991 došlo následkem spojeneckého bombardování k poškození iráckých chemických skladišť, ve kterých byla uskladněna kyselina sírová a fosforečná, dále potom došlo k vybombardování skladů chemické munice v írácké Mutavě, kde byla poškozena chemická munice obsahující tuny sarinu a yperitu. Američané měli chemické přístroje, kterými nebyli schopni potvrdit údaje, jež tehdy v saudskoarabské poušti zjistili daleko citlivějšími prostředky Češi a Slováci, což pak v roce 1997 přiznal na návštěvě v Praze expert na chemické zbraně z amerického ministerstva obrany Theodor Prociv. Když íráčané ustupovali, odpálili nálože ve skladech ropy a v ropných vrtech. V kuvajtském emirátu, zemí s třetími největšími zásobami ropy na světě shořely každý den nejméně tři milióny tun surové ropy a do ovzduší uniklo tisíce tun částic sazí, oxidu síry a toxických látek, které se usadily vojákům, ale i civilistům v plicích. Celkem iráčani zapálili v Kuvajtu sedm set ropných vrtů, znichž se během války uvolnilo 15 000 tun zplodin do atmosféry. Další tuny ropy vypustili do moře a zahubili statisíce živočichů. Plameny nebylo zasaženo jenom 15 % vrtů! Kvůli tomu cena ropy během války vzrostla z 13 na 40 dolarů za barel. Spojenecká vojska vystřílela a svrhla okolo 325 tun radioaktivní munice a bomb z ochuzeného uranu, která ještě dlouhou dobu
po použití ohrožuje zdraví vojáků a civilistů. Důsledkem používaného střeliva s ochuzeným uranem mnoho vojenských veteránů a civilistů onemocnělo tzv. Pouštní horečkou. Mnozí vojáci upozorňovali na svůj zdravotní stav - malátnost, vypadávání zubů a vlasů včetně rakoviny. Později srovnávané fotografie znetvořených novorozeňat válečných veteránů a iráckých civilistů, které nám ukázali íráčtí lékaři - došli k jednoznačnému závěru, že jejich poruchy jsou naprosto identické. Ti lidé trpí stejnými příznaky jako Ukrajinci v okolí Černobylu. Veřejné mínění musí dotlačit politiky k tomu, abychom toto nebezpečí ze střel z ochuzeného uranu nerozsévali po zeměkouli. Protože v okamžiku výbuchu se do ovzduší uvolňují radioaktivní látky s mnohasetletým poločasem rozpadu. Na co si vlastně platíme politky a diplomaty, když nejsou schopni postihnout ani podobná ohrožení lidstva. Vždyť tuto munici má totiž dodnes ve výzbroji sedmnáct zemí včetně USA, Británie, Francie, Ruska, Turecka a Izraele. OSN je proto povinna podniknout všechny kroky, aby byly tyto střely zakázány. Zvláštní poděkování si zalouží skupina čs. vojenských chemiků a dva vysocí specialisté naší armády z Vyškova, kteří jeli do USA, kde prováděli srovnávací pokusy, než Američané uznali, že naši jsou zkrátka lepší a schopnější. Zdroje: KMENTA, Jaroslav. Pouštní horečka. 2. vyd. Praha: nakladatelství JKM Jaroslav Kmenta, 2011. 145 s. ISBN 978-80-903603-8-9 Vondráček, P.: Operace pouštní bouře. Maxim: Operace s umrtvením. 2012, roč. 9, č. 2, s. 22-24 Občanské sdružení Vojáci proti válce. Informace I-2012 Mírové operace NATO DŮSLEDKY Čj. VS/1-1/64180/06-R http://www.vojaciprotivalce.cz/
Humanitární bombardování Kosova a obchod s lidskými orgány V letech 1998 a 1999 je takto označován válečný konflikt, neboli válka v Kosovu, kde probíhaly jugoslávské války mezi policejními silami, jugoslávskou polovojenskou skupinou a kosovskými Albánci. V roce 1999 NATO bombarduje Svazovou republiku Jugoslávie. V souvislosti s touto události se ujal nový orwellovský termín „humanitární bombardování“, jenž je připisován tehdejšímu prezidentu České republiky Václavu Havlovi1). V průběhu války v Kosovu beze stopy zmizelo kolem devatenácti set lidí. Jednalo se většinou o etnické Srby, kteří se začali ztrácet během let 1998 až 2000. Mezi zmizelými byli zajatci, ale i civilisté. Česká televize 29. 4. 2013 informovala o pětici lékařů, kteří byli odsouzeni za to, že v Kosovu prováděli nezákonný obchod s lidskými orgány. Jednalo se o členy místní zločinecké sítě, která v nemocnici na předměstí metropole Prištiny organizovala ilegální transplantace. Podle médií šlo minimálně o 23 případů odoperování ledvin. Proces byl ostře sledován vzhledem k obvinění, že takto byly odebírány orgány lidem zajatým kosovsko-albánskými povstalci 2). Zmínky o tom, že Kosovská osvobozenecká armáda (UCK) unášela Srby a odebírala jim orgány byly zjištěny z knihy Carly del Ponteové v roce 2008, která byla hlavní žalobkyní Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Na obchod s orgány upozornil i Dick Marty ve zprávě Rady Evropy v roce 20103). Srbský vyšetřovatel Vladimir Vukčevič, který zkoumal válečné zločiny mluvil o obětech obchodu s lidskými orgány, jehož se dopouštěli za války v Kosovu tamní Albánci. Kosovští povstalci zajaté Srby odváželi na sever, kde je v provizorních orgánových nemocnicích usmrtili a odebírali jim důležité orgány, jako játra, srdce
a ledviny, které prodávali překupníkům4). Řada informací se bohužel do západních médií nedostala. Například o „staré vápence“ v Klečce, ve které tzv. „bojovníci za svobodu a demokracii“ z UCK spalovali popravené občany Jugoslávie, mezi nimi i ženy a děti. Ohledně Kosova se navíc spekuluje, zda není klíčovým regionem z hlediska pašování drog, obzvláště heroinu. Ve skutečnosti parlamentní komise a OBSE zveřejnily zprávu, že 2.000 zabitých Albánců, kteří byli přičítáni na vrub Srbům, zavraždila 1.500 osob Kosovská osvobozenecká armáda, aby vyprovokovala srbskou armádu k odvetě. Následkem války byla zničena infrastruktura, kulturní památky a exodus srbského obyvatelstva z Kosova. Na území Kosova byla vybudována největší vojenská základna USA v Evropě. V základnách je okolo 16.000 vojáků, které mají údajně chránit Albánce před Srby. Vyrostla zde i základna Spojených států, která pojme až 70.000 vojáků, a je druhou největší základnou USA mimo její území. Fráze „humanitární bombardování“ je často používána jako označení pro vojenské operace, jejichž oficiálně uváděným cílem je ochrana lidských práv.5) Zdroje: 1) Z článku ze dne 29. 4. 1999 ve francouzském listu Le Monde (on-line text, 29. 4. 1999) 2) Obětmi obchodu s orgány se za války v Kosovu stali i Češi (on-line text, 28. 12. 2009) 3) Albánci zuří. Kostiruce chce film o obchodu s orgány v Kosovu (on-line text, 3. 4. 2013) 4) Hradecký, J. Orgánostore. Maxim: Kosovo, 2013, roč. 10, č. 11, s. 51 5) Uloupené Kosovo – film (on-line text, 3. 11. 2013)
Vznik termínu „Humanitární bombardování“ Článek byl otištěný 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde. Text článku v Le Monde vychází z rozhovoru, který Václav Havel poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters a v němž použil ve volném spojení obě slova z fráze „humanitární bombardování“.
Text prvního odstavce článku zní francouzsky: Dans l'intervention de l'OTAN au Kosovo, je pense qu'il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intérêt matériel. Leur caractère est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l'homme auxquels est accordée une priorité qui passe même avant la souveraineté des Etats. Voilà ce qui rend légitime d'attaquer la Fédération yougoslave, même sans le mandat des Nations unies. Mais, en m'appuyant sur mon expérience personnelle, je suis également convaincu que seul le temps permettra d'évaluer avec objectivité ce qui se passe ces jours-ci en Yougoslavie et les répercussions sur l'OTAN. Zdroj:
„Moi
aussi
je
me
sens
albanais.“
http://www.lemonde.fr/cgi-bin/ACHATS/acheter.cgi? offre=ARCHIVES&type_item=ART_ARCH_30J&objet_id=20689
Le
Monde
V překladu do češtiny: Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO.
Fráze „humanitární bombardování“ (případně „humanitární válka“) pronikla do médií, kde je často používána jako označení pro vojenské operace, jejichž oficiálně uváděným cílem je ochrana lidských práv.
Spojené státy a drogové operace UTAJENÁ OPERACE WATCHTOWER – Tajná americká vládní operace spočívající v pašování drog, které financovaly protikomunistické aktivity mezi roky 1975 a 1984. V roce 1989 vláda USA vyčlenila 7, 8 miliard dolarů na protidrogovou kampaň. Zamyslete se na chvíli – za ty peníze byste mohli skoupit všechny pole s mákem světa. Vždyť jen závislost na heroinu je zjištěna u 500.000 Američanů a počet zemřelých v důsledku této závislosti vzrostl od roku 1983 do konce roku 1990 o 33 %. VOJENSKÉ MISE V AFGHÁNISTÁNU – Spojené státy a Velká Británie zahájily 7. října 2001 v Afghánistánu „protiteroristickou operaci“ proti mezinárodní síti Al-Kaida. Deklarovaných cílů okupace i tak nebylo dosaženo. Přitom právě po zahájení vojenských operací a pádu talibánského režimu došlo v této zemi k rekordnímu nárůstu produkce surového opia, základní suroviny pro výrobu heroinu. V roce 2002 došlo k nárůstu výroby surového opia a následně i heroinu o 1.400 % a tím bylo dosaženo objemu produkce z poloviny 90. let. V roce 2001 (poslední rok vládnutí hnutí Taliban v Afghánistánu) bylo sklizeno 185 tun surového opia, v roce 2002 to již bylo 1.900 až 2.700 tun, v roce 2003 více než 7.000 tun (87 % světové spotřeby a téměř 100 % spotřeby Evropy), v roce 2004 – 12 000 tun a objem vyrobeného opia v letech 2007 – 2008 činí více než 15.000 tun, z čehož je možné vyrobit 810 tun čistého heroinu. Vitkor Ivanov uvedl, že v roce 2004 se v Afghánistánu pěstovalo opium na 25.000 hektarech půdy. V roce 2009 se však jednalo již o 90.000 hektarů, což hovoří samo o sobě o tom, jak efektivní je přítomnost vojenských jednotek v oblasti.
Zdroje: Operation Watch Tower http://shermsays.blogspot.cz/2010/12/operationwatch-tower.html (on-line text 10. 12. 2010) GARSON, P.: Born to be Wild: Historie amerických motorkářů a motocyklů 1947-2002. Ždár nad Sázavou: Bodyart Press, s. r. o., 2010. s.219. PECKA, E.: Základy sociologie politiky. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995. Rusko viní Západ z nárůstu heroinového obchodu (on-line text 29. 12. 2009) K čemu je Washingtonu afghánské narkoimpérium? (on-line text 14. 1. 2008)
USA a spojenci výhodně privatizovali Irák Spojené státy začaly budovat svůj nový a demokratický Írák podle ve světě převládajících a jimi prosazovaných neoliberálních principů volné ruky trhu. „Civilní správa Iráku“ v letech 2003 – 2004 předala značnou část írácké státní ekonomiky do rukou soukromých subjektů – převážně amerických společností. V září 2003 byla rozkazem č. 39 umožněna 100 procentní privatizace všech státních podniků a odliv zisků ze země. Bylo také postaráno o to, aby byly privatizace všech státních podniků zakotveny v následující írácké ústavě. Ta prohlásila opětovné znárodňování za nezákonné. Korporace také potěšilo snížení jejich daně z příjmu ze 40 procent na 15 procent. Od údajné demokracie, kterou s sebou měli přinést okupanti, se ničeho nedočkali iráčtí pracující. Aby měli noví vládci při privatizacích a snižování mezd a zhoršování pracovních podmínek v dosud státních podnicích volnou ruku, byly ponechány v platnost Saddámovi zákony zakazující odbory ve státních podnicích. V roce 2005 je pak loutková vláda ještě zpřísnila, když dala státu moc převzít jakékoliv odbory a zakázat jim vybírání příspěvků. Není divu, že jak okupanti, tak domácí írácká elita, považují odbory a organizace pracujících za hrozbu. I přes svou ilegalitu byly írácké odbory od začátku těmi nejaktivnějšími kritiky privatizací. Často neváhaly vstoupit do stávky proti novým vlastníkům a v některých případech je dokázaly vystrnadit nebo si na nich vydobýt ústupky. Jejich činnost se však setkávala s velkou represí. Docházelo k útokům vlády na odbory, jejich přemisťování daleko od jejich pracovišť a potlačování jejich protestů vojenskými jednotkami. Nejznámějším případem bylo obležení a dobytí Fallúdži v roce 2004. Američtí vojáci zde dokonce použily chemické zbraně (bílý fosfor), což především obyvatelům města způsobovalo množství
zdravotních problémů – dramaticky zde narostla kojenecká úmrtnost, výskyt rakoviny i leukémie. Navíc průzkum britské firmy – ORB dne 14. září 2007 došel k závěru, že následkem okupace Íráku zahynulo pravděpodobně 1.220.580 obyvatel – tedy příbližně 4,5 procenta írácké populace. Zdroj: Nová Levice, USA se stahují z Iráku?, č. 6 - září 2010, str. 10, autor: Lenka Světlá Občanské sdružení Vojáci proti válce. Informace I-2012 Mírové operace NATO DŮSLEDKYČj. VS/1-1/64180/06-R
http://www.vojaciprotivalce.cz/
Libye s Kaddáfím či Americkou demokracií? Země je v ruinách: Podle aktivisty palestinské humanitární organizace pro lidská práva Shawan Tabarin „válečné operace NATO v Libyi zničily vše, nejenom Kaddáfího a jeho režim, ale celou zemi i společnost“. Agentka MI5 ANNIE MACHON ve svém sdělení pro REUTERS uvedla: „Nyní po humanitární intervenci NATO s vinou silného bombardování byla zcela zničena infrastruktura a Libye byla vržena zpěd do doby kamenné.“ ANNIE MACHON navíc prohlásila: „Nebudou mít předchozí kvalitu života. Nerostné bohatství Libye budou vysávat západní korporace a koncerny“. Ruský expert na východní záležitosti Anatolij Jegorin zkusil analyzovat obě tyto záležitosti v nedávno vydané knize s názvem „Svržení Muammara Kaddáfího – Libyjský diář 2011-2012.“ Zaprvé – škody, které Libyi způsobily nálety západní antiKaddáfíhovské aliance, se odhadují na 7 násobek škod, které za 2. sv. války způsobilo Evropě bombardování nacistů. Zadruhé – Muammar Kaddáfí a jeho druhové měli celkem 150 miliard na bankovních účtech v různých částech světa. Po začátku Libyjské revoluce Západ tato konta zmrazil. Teď se ty peníze kamsi ztratily. A jak se vlastně před válkou v Libyi žilo za Kaddáfího, dokládá zpráva ze dne 14. 04. 2012, kdy bylo HDP na obyvatele... $ 14.192, měsíční podpora v nezaměstnanosti $ 730, měsíční plat zdravotní sestry $ 1.000, příspěvek při narození dítěte $ 7.000, měsíční podpora nesamostatně výdělečně činných (závislých) osob $ 1.000, nevratná dotace státu na pořízení bytu pro novomanžele $ 64.000, nevratný příspěvek na provozování živnosti $ 20.000, cena benzínu $ 0,14/litr.
Zdarma: zdravotní péče a část léků, školní vzdělávání. Vzdělání a stáže v zahraničí: placeny státem. Nájemné: neexistuje. Platby za energie v domácnosti: neúčtují se. Automobil: zpravidla z 50 procent dotuje stát.
Úvěry bez úroků: Systém obchodů pro mladé rodiny (ne-bohaté) za dotované ceny výrobků. Alkohol-nežádoucí, není. Ruská státní média dokonce uvedla teorii, že skutečným důvodem západní intervence v Libyi byla obava z Kaddáfiho chystané celoafrické měny, která by vytlačila z ropných kšeftů dolar. Ruský zpravodajský kanál v angličtině. Russia Today psal o tom, že v Tripolisu Kaddáfi usiloval napříč Afrikou zavést zlatý dinár, který by ohrozil dolar jako univerzální platidlo. Ve dne 1. července 2011 se na Zeleném náměstí v Tripolisu sešlo 1,7 milionů lidí, aby projevili odpor k bombardování Libye NATO, a to představuje 95 procent obyvatelstva Tripolisu a asi jednu třetinu celé populace.
Připravil: Pavel Herman – mnohé články jsou publikovány na internetovém blogu na webových stránkách www.blog.idnes.cz
Použití chemických zbraní 1) 2) 3) 4)
Používání chemických zbraní nebude tolerováno Agent Orange – Vietnam Ochuzený uran – Irák Bílý fosfor - Fallujah
Ženevský protokol Mezinárodní úmluva o zákazu použití plynů a bakteriologických zbraní ve válce. Je mezinárodní dohoda zakazující jako první použít chemické či biologické zbraně ve válce. Úmluva byla podepsána ve švýcarském městě Ženeva 17. června 1925 a uvedena v platnost 8. února 1928. Tuto úmluvu doplňují: Úmluva o biologických zbraních z roku 1972 a Úmluva o chemických zbraních z roku 1992.