Účetní a AML II

Dovoluji si navázat na článek z nedávné doby doplněním aktuálních poznatků z kontrol.

V nedávné době se mi dostal do rukou protokol z kontroly, kterou provedl FAU u účetní společnosti. Se svolením jednatelky zde uvádím některé pasáže ze závěrečného protokolu, kde kontrolní orgán uvedl:

Společnost …. se uznává vinnou ze spáchání přestupku nesplnění oznamovací povinnosti podle § 46 odst. 1 AML zákona, kterého se dopustila tím, že jako povinná osoba podle § 2 odst. 1 pism. e) AML zákona, tedy účetní, nesplnila povinnost uloženou AML zákonem, neboť v období ode dne 6. 4. 2016 do 25. 2. 2019 neoznámila FAU jako podezřelý obchod opakované hotovostní výběry z bankovního účtu společnosti M…. v celkové hodnotě převyšující 17.657.000 EUR uskutečňované v období od 8. 4. 2015 do 31. 12. 2017, šlo údajně za účelem úhrady zboží dodavatelům, kterými byly zahraniční subjekty mj. se sídlem ve Slovenské republice, přestože kontrolované osobě mělo byt zřejmé, že tyto hotovostní platby neobvykle vysokého rozsahu v pravidelných měsíčních intervalech poskytovaných zahraničním subjektům vykazují znaky nestandardního obchodního jednáni, navíc za situace, kdy z rozvahy společnosti M…. je patrné, že její aktiva jsou tvořena toliko oběžnými aktivy (převážně pohledávkami) a jiná aktiva (např. hmotný nehmotný majetek) nejsou evidována, a když ani nebyly vykazovány žádné úhrady provozních nákladů společnosti MG, které jsou nedílnou součástí každé fungující obchodní společnosti.

Účetní fi rma tedy měla vyhodnotit činnost klienta a na základě tohoto vyhodnocení měla tyto skutečnosti nahlásit FAU.

Z obsahu kontrolního protokolu jednoznačně vyplývá, že obviněný při vzniku obchodního vztahu s klienty specifi kovanými ve výrokové části tohoto příkazu pod bodem 1., v rámci jejich identifi kace nezjistil a nezaznamenal v souladu s § 8 odst. 3 AML zákona, zda jsou osobami, vůči nimž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce. Vzhledem k tomu, že obviněný s klienty uzavírá výhradně obchodní vztahy, je tedy jeho povinností podle § 7 odst. 2 pism. b) AML zákona při vzniku každého obchodního vztahu provést identifi kaci klientů. Součástí procesu identifi kace je pak v souladu s § 8 odst. 3 AML zákona povinnost zjistit a zaznamenat, zda klient není osobou, vůči níž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce. FAÚ však nebylo v průběhu kontroly žádným způsobem doloženo, že by obviněný předmětnou povinnost u vybraného vzorku klientů skutečně plnil. Nadto jednatelka obviněného v Protokolu odpověděla na otázku:

„Zjišťujete, zda je klient na sankčních seznamech při vzniku i v průběhu obchodního vztahu?“ následující: ,,Nezjišťujeme a nejsme schopni tuto informaci u našich klientů doložit. V minulosti jsme toto zkoušeli příležitostně u cizích státních příslušníků.“ Správní orgán tak musí konstatovat, že obviněný neplnil jemu uloženou povinnost identifi kace klientů, když výše uvedenou skutečnost nezjišťoval a nezaznamenával.

Tady je uvedena povinnost povinných osob zjišťovat všechny okolnosti v průběhu obchodního vztahu, tedy nejen na jeho počátku, a to zejména to, zda nejsou na sankčních seznamech.

Dále správní orgán uvedl, že jako neobvyklou mohl obviněný vyhodnotit také okolnost, že společnost MG dodávala zboží od 1. 12. 2015 pouze jednomu odběrateli – společnosti M S.R.L., přičemž z veřejných zdrojů lze dohledat, že se jedná o italskou společnost, která na svých webových stránkách nabízí prodej dárkových a dekorativních předmětů. Kontrolní orgán uvádí, že povinností účetní společnosti je i kontrolovat odběratele jejich klienta, zda i na něm není něco podezřelého.

Jako další indicie mohla a měla obviněnému sloužit nestandardnost způsobu a rychlosti prováděných transakci, neboť dle účetních dokladů byla v mnoha případech v týž den přijatá faktura od dodavatele a zároveň byla vystavena faktura na jediného odběratele (M S.R.L.). Dále správní orgán uvádí, že obviněný měl mít pochybnosti i o relevanci informace od jednatele společnosti MG zjištěné v rámci kontroly klienta ve smyslu AML zákona, že hotovostní úhrady dodavatelům byly uskutečňovány z důvodu předmětu činnosti společnosti MG, neboť při obchodování s kovy je standardním fi nančním prostředkem hotovost. Tato skutečnost je totiž v rozporu s tím, že fi nanční prostředky od odběratele byly společnosti MG poukazovány bezhotovostně. Správní orgán tak neshledal souvislost mezi obchodováním s kovy a hotovostními platbami.

Tedy účetní fi rma má i přehodnocovat informace od klienta a pokud na nich shledá cokoliv podezřelého, má povinnost tyto skutečnosti hlásit FAU.

Pro dokresleni správní orgán dodává, že roční pohyby fi nančních prostředků ve shora uvedených objemech jsou ve zjevném nepoměru k zázemí společnosti MG (společnost bez zaměstnanců, bez kanceláře, bez vozidel, bez jakéhokoliv spotřebního materiálu atd.), která má navíc v obchodním rejstříku zapsán základní kapitál ve výši 1 Kč a sídlo uvedeno na virtuální adrese. V této souvislosti správní orgán považuje za nutné poukázat i na veřejné zdroje informací, kterými účastník řízení mohl disponovat. V médiích je totiž relativně často publikováno, že právě fi rmy bez zaměstnanců, vybavení, kanceláří, které ale vykazují desetimilionové obraty, bývají součástí řetězců fi rem podílejících se na páchání daňové trestné činnosti (viz aktuálně např. https://www.novinkv.cz/krimi/ clanek/nefunquiici-fi rmv-bez-zamestnancu-aledesetimilionove-obraty-policie-popsala-danovybyznys-402941 09).

Vzhledem k tomu, že se o těchto skutečnostech píše v médiích, měla účetní fi rma mít povědomost o daňových podvodech a podle těchto informací měla i vyhodnocovat činnost svého klienta.

Z výše uvedeného je zřejmé, že zde předestřené indicie tvoří ve vzájemné vazbě ucelený řetězec, a jelikož je účastník řízení profesionálním subjektem působícím v oblasti účetnictví minimálně od roku 2001, měl mít povědomí o tom, že operace prováděné společností MG jsou nestandardní a jako takové je měl vyhodnotit. V souladu s § 18 AML zákona měl účastník řízení následně, nejpozději do 5 kalendářních dnů ode dne zjištění, oznámit FAU podezřelý obchod.

Tedy povinná osoba musí sledovat činnost svého klienta ze všech stran, na základě vnitřních předpisů je vyhodnotit a následně zaslat tyto informace FAU.

V této části rozhodnutí správní orgán považuje za nutné připomenout, že povinnost oznámit podezřelý obchod ve smyslu § 18 AML zákona vychází z předpokladu, že povinné osoby získávají řadu informací a samy mají povinnost aktivně se zapojit do odhalovaní praktik vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti či fi nancováni terorismu, nebo které by mohly takovému podezření nasvědčovat. Správní orgán dále dodává, že povinná osoba při své činnosti sice nemusí vyvíjet ,,detektivní činnost“, ale musí, v případě zjištění příznaků podezřelého obchodu - třeba i s nižším stupněm pravděpodobnosti, dodržovat povinnost oznámit FAU podezřelý obchod. Právě FAU má totiž účinné nástroje rozkrýt případnou nekalou činnost klienta a pakliže povinná osoba svou povinnost nesplní a podezřelý obchod neoznámí, hrozí potenciální riziko legalizace výnosů z trestné činnosti.

Bc. Zdeněk Vondrák Dis.

Absolvent Právnické fakulty v Brně. Od roku 1992 působí jako OSVČ v oblasti vedení účetnictví a účetního poradenství, od roku 1999 daňový poradce. Lektor v daňové oblasti, autor odborných publikací. Specialista na správu daní, elektronickou komunikaci se státní správou, daňovou problematiku nemovitostí. Zde tedy FAU uvádí, že je nutné vše podezřelé hlásit, protože kontrolní orgán si sám vyhodnotí, zda je nutný jeho zásah, ale bez nahlášení těchto podezřelých okolností toto provést nemůže.

Pro úplnost je třeba uvést, že účetní fi rmě za tato pochybení byla udělena pokuta ve výši 250 000,– Kč. Je to sice ve spodní hranici možného, ale i tak tato pokuta znamenala velký zásah do fi nancí společnosti.

Bc. Zdeněk Vondrák