Jbulletin 2014-01

Jbulletin .

.

.

.

.

.

Celocírkevní konference Get Together 5.0 Výstava o Jednotě bratrské v Polsku

1/2014

Celocírkevní konference aneb

Co je za námi, co nás čeká Přestože „konference“ je už po léta zavedeným termínem, jde zároveň o termín trochu zavádějící. Označuje totiž především jakousi informační smršť, která nám dá dobré „know how“ do budoucna.

Během let se však chápání našeho celocírkevního setkání posunulo jinam.

Konference (zažitý termín již ponecháme) je dnes pro nás spíše časem, ve kterém se ohlížíme do minulosti, do celkového kontextu, ve kterém s námi Bůh jednal, a současně vstupujeme do nadcházejících Božích plánů. Mohli bychom ji také nazvat celocírkevním synodem.

O čem byl CeKon 2013 Jedním ze zásadních témat i nadále zůstává zákon o částečném narovnání některých křivd způsobených státem vůči církvi a změny, které z něj pro nás vyplývají. Bylo tomu tak minulé roky a nutno říci, že tomu tak bude i ty další.

V roce 2012 jsme děkovali Bohu, že zákon byl schválen a otevřely se dveře do nové reality. Věděli jsme už tehdy, že nebude jednoduchá, ale také jsme

věděli, že povede ke svobodě a dospělosti.

ta cesta je správná. A nutná. Že je Boží.

Nyní už máme za sebou první chvíle. A někdy je to boj: bytostně si ohmatáváme obavy a nejistotu – z toho, jak se bude chovat stát, kde stále přetrvávají snahy zvrátit už jednou rozhodnuté, i z toho, co budeme dělat my – před správci našich sborů leží úkol postavit na vlastní nohy své sbory i aktivity, kterými slouží okolní společnosti. Jako církev musíme jít cestou snižování nákladů ve všech oblastech.

Přesto se radujeme. Víme, že

Boží město Nejde tu však jen o správce a vedení církve. Jde o každého z nás. Způsob života církve, jak jsme jej doposud znali, končí.

A je to dobře. Na konferenci toto téma otevřel Petr Krásný, aby nám dal nahlédnout do nové doby, kam nás Bůh vede. Vzpomínáte na bratrská města, třeba Herrnhut a další kolonie, které Moravané zakládali po celém světě, aby vším, co měli, sloužili plně

Bohu i společnosti? I my se potřebujeme stát takovou živou kolonií, živým Božím městem. Každý je potřeba.

Každý druh vzdělání, každá dovednost a řemeslo, nadání, schopnosti i zaměření – Bůh volá ty, kteří zapomenou na svoje přání a budou je zajímat ta Boží. Je to stejná výzva, jakou dostali i naši mladí na Get Together: dát VŠECHNO. A jejich reakce byla ohromně povzbuzující! Jsme sedmou generací Jednoty bratrské od jejího návratu do země svého vzniku. Žádná z těch předchozích šesti nezávislost

nezažila, v tom nám tedy připadla role průkopníků.

Ale máme se kam obracet, kde čerpat, kde se inspirovat – Jednota bratrská už kdysi v historii výzvou samostatnosti a službou druhým prošla (viz kupříkladu článek o Nové Soli v tomto čísle).

To dodává odvahu. Každý, kdo upřednostní Boží plány před vlastními, je nesmírně cenný. A krom jiného – stává se také vzorem právě pro mladou generaci v církvi, což je ohromný vklad!

Boží příprava Asi bychom přicházejícím změnám čelili o hodně hůř, a také by z nás těžko byla otevřená a sloužící církev, kdyby nás Bůh v minulých letech nepřipravoval. Před deseti lety si nás zavázal smlouvou, nato nás přivedl k jádru evangelia a od té doby nás učí odkládat svoji přirozenost, dávat prostor Ježíši, sytit se Jeho Slovem a modlit se Jeho modlitby.

A to je absolutní základ všeho.

Hned pro začátek konference jej výstižně shrnul a utřídil Martin Bukovský. Jde totiž o základní stravu naší víry, ke které je nutné se neustále vracet. Je nutné žít jen a jen Ježíše, protože je to On, a ne my, kdo mění dějiny.

Třeba tak, jak jsme to během konference mohli slyšet v konkrétních příbězích

konkrétních lidí. Kupříkladu jsme slyšeli dech beroucí vyprávění o tom, jak Bůh dokáže odvrátit velké problémy velké firmy skrze jediného člověka, který se Jím nechá vést. V tomto příběhu se také zrcadlila nedávná doba, kdy nám Bůh ukazoval, že celá naše země, naše města i místa, na kterých pracujeme, kde žijeme, patří Jemu. A že v této jistotě můžeme stát.

Nebo to, že nechce nechat naši zemi napospas zlodějství.

Toto bylo další povzbuzení, že to Bůh myslí vážně. Slyšeli jsme další svědectví o důvěře, závislosti na Kristu, krocích do neznáma, opouštění vlastních představ a Božích odpovědích na tuto pokoru.

Mnohé z těchto příběhů vzešly i z rozhodnutí našich sborů vstoupit do nějakého druhu podnikání – o čemž se nyní v Jednotě často mluví. Protože to samozřejmě není něco, co by člověk mohl mít jen tak „v paži“. Nechyběly proto ani modlitby za ty, kteří již v nějaké takové aktivitě stojí, stejně jako za ty, kteří tuto cestu teprve hledají či zápasí s obavami a bezradností.

„Bacha, levá zadní krade!“ Proč se zrovna toto heslo stalo podtitulem konference?

Aby symbolizovalo, že to nejsou zloději zvenčí, ale zloději zevnitř – navázaní na naši duši, kteří nás mohou okrást o Boží plány v našich

životech. Zmíněny byly tři hlavní překážky: odmítnutí, které působí, že jsme příliš zaměstnáni sami sebou, strach a také pasivita. To podstatné ale není „pochopit, vyřešit si, vybojovat“, kde nás tlačí bota, podstatné je dát prostor Kristu.

Varování před vlastní lidskou přirozeností, kterou nechceme Ježíši vydat, je třeba brát velmi vážně.

Do boje!

Významnou částí konference byly také modlitby, kterým bylo již tradičně věnováno celé odpoledne. Pod vedením Petra Pospíšila, Evalda Ruckého a týmu modlitebníků jsme se modlili za politiku, společnost v Čechách i ve světě, za Evropu, média, církev a další oblasti.

Víme totiž, že jsou to právě a jedině modlitby, které jsou hybnou silou všech změn. Ne modlitby našeho lidského rozumu, ale slova vycházející z Boží mysli.

Bůh nás důrazně volá, abychom pronášeli Kristovy výroky. Chce nás uvádět do souvislostí, vtáhnout do svých dobrých záměrů se světem a použít jako nástroje k jejich uskutečnění.

Kéž se tedy necháváme používat každý den.

Znělka konference: www.bit.ly/MpRYOe Foto v článku: Šimon Mayer

Rozhovor: Revocatus Meza, Moravan z Tanzanie Jistě si z celocírkevní konference ještě pamatujete na našeho tanzanijského bratra, který tam s námi strávil společný čas. Jmenuje se Revocatus Meza a jeho cesta k nám začala v Surinamu, kde se setkal s Jiřím Helisem, ředitelem naší Misijní školy Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa.

Oba se účastnili setkání učitelů a žáků škol Jednoty bratrské, Revocatus jako asistent učitele na univerzitě, kterou má Jednota bratrská v Tanzanii.

Protože se následně chystal na studia do Lipska, projevil zájem navštívit při té příležitosti (a poměrně výhodné vzdálenosti) rodnou zemi svých otců ve víře a i zdejší současnou Jednotu bratrskou.

Což se během konference také stalo. Rozhodně by byla škoda se Revocata nezeptat na několik otázek:

Pověz nám něco málo o bratrské univerzitě, na které pracuješ.

Tato univerzita byla založena Jednotou bratrskou už v roce 1969, tehdy jako Moravian Theological College. Začínala jen s několika málo studenty, kteří zde mohli navštěvovat certifikované kurzy teologie.

V roce 1978 se škola přestěhovala (na stejném místě je doposud), v roce 1996 rozeběhla studijní bakalářský program a v roce 2006 se oficiálně stala univerzitou.

Dnes se škola jmenuje Teofilo Kisanji Universita (TEKU) a má čtyři fakulty: teologickou, pedagogickou, fakultu umění a sociálních věd a fakultu vědy a technologie. Nabízí jak běžné vysokoškolské vzdělání, tak i doktorandské, navštěvuje ji víc než 4 000 studentů.

Jak jsi prožil svoji návštěvu v rodné zemi Jednoty bratrské?

Byl to jeden z mých snů, projít se po stopách otců mé církve – mimo mnoha dalších Jana Husa nebo Jana Amose Komenského. Rozhodně to doplnilo má studia historie Jednoty.

Zaujalo tě něco na konferenci nebo celé české Jednotě?

Líbilo se mi, že se kazatelé dívali na Boží slovo ze všech stran – horizontálně i vertikálně. Jsem přesvědčen, že všichni, kdo se zúčastnili, byli duchovně obohaceni.

Také mě nadchla kapela, protože i díky ní byla konference tak živá.

není v rozporu se zákony.

Tanzanijský komunismus se jmenuje „ujamaa“, což ve svahilštině znamená více či méně „bratrství“. Politika se zaměřuje hlavně na to, aby byly státní zdroje rozdělovány všem stejně. Ovšem s tím, jak se svět globálně mění, Tanzanie v podstatě komunistickou ideologii opouští.

Jaké jsou potřeby Jednoty bratrské v Tanzanii?

Foto: Šimon Mayer Tanzanie má podobně jako naše země své zkušenosti s komunismem. U nás se tento režim výrazně podepsal na myšlení lidí, s následky čehož se potýkáme dodnes. Jde především o materialismus, ateismus, zlodějství nebo neschopnost nakládat se svobodou. Jak je tomu u vás?

Tanzanie je země, jejíž ideologie odráží zároveň socialismus i soběstačnost. Ústava je jasná v tom, že vláda nestraní žádnému náboženskému vyznání. Lidé mohou svobodně vyznávat jakoukoli víru, pokud

Řekl bych tři hlavní. Zaprvé máme nedostatek pastorů.

Počet věřících na jednoho pastora je dost velký, sbory jsou od sebe hodně daleko a jsou těžko přístupné, a ještě k tomu je plat kazatele malý. Hodně pastorů je tím stavem odrazeno.

Potřebujeme lidi, kteří by měli na prvním místě Boží věci.

Aby pro ně byl prioritou Ježíš.

Další věcí je určitě posun v atmosféře země. V Tanzanii jsou dost početní i muslimové, a přestože, jak bylo řečeno, ústava zaručuje náboženskou svobodu, vzájemné soužití je v praxi těžké. Existují regiony, kde je islám natolik radikální, že jsou tam křesťané zabíjeni.

Potřebujeme tedy, aby vláda důsledněji prosazovala náboženskou svobodu, potřebujeme spolupráci mezi oběma skupinami, aby naše země vůbec mohla fungovat.

A zatřetí jsme v podobné situaci jako teď vy. I naše země má církvi vracet majetek zabavený komunistickým režimem. Vláda vydala memorandum, církve

o majetek řádně žádaly, ale navracení přesto vázne.

Budeme tedy rádi za modlitby i v této oblasti.

Jednota bratrská v Tanzanii První misionáři přišli do Tanzanie na konci 19. století, brzy potom, co Německo získalo kontrolu nad tímto územím. První bratrská misijní stanice vznikla na jihu země v roce 1891 a v roce 1897 byla Londýnskou misijní společností předána pod herrnhutskou správu také stanice v západní části Tanzanie. Obě tyto sesterské stanice početně rostly, brzy zasahovaly podstatnou část západu i jihu Tanzanie a staly se z nich dvě samostatné provincie Jednoty bratrské.

Současně však bylo vnímáno, že je třeba jejich užší spolupráce a propojení, na čemž se v příštích desetiletích výrazně pracovalo. V roce 1968 obě provincie založily Moravskou teologickou školu pro společné vzdělávání svých kazatelů (viz univerzita TEKU v předcházejícím rozhovoru).

Dnes má Jednoty bratrská v Tanzanii čtyři provincie (od roku 1986), hlásí se k ní půl milionu členů, má 494 pastorů a 404 sborů. Misijně pracuje v Malwi či Zambii.

Zdroj informací: www.oikoumene.org/en

O výstavě Jednoty bratrské v Polsku (a nejen o ní) Tento článek by skoro mohl začít slovy „Bylo nebylo…“.

Jde totiž o skutečný Boží příběh, který stojí za to si nechat vyprávět. Před 450 lety vzniklo v sousedním Prusku, dnešním Polsku, město Nowa Sól, česky Nová Sůl. Pravda, městem se mohlo nazvat až o dalších 130 let později, přesto už na jeho počátku Bůh plánoval, že toto místo jednou sehraje důležitou roli v dějinách Jednoty bratrské.

Tento Boží záměr se začal naplňovat po roce 1620, kdy – jak všichni víme – bylo tisíce lidí nuceno opustit naši

zemi v důsledku událostí po bitvě na Bílé hoře. Uprchlíci odcházeli v několika vlnách, jedna z nich kupříkladu přivedla Jana Amose Komenského do Lešna, další zase dala vzniknout legendárnímu útočišti Moravanů – Herrnhutu. Řada exulantů našla své zázemí také na území tehdejšího Pruska, přes které se do Herrnhutu chodívalo.

Velkou zásluhu na tom měl tamní mecenáš a pozdější člen Jednoty bratrské Ernst Julius von Seidlitz, který uprchlíkům pomáhal zakládat kolonie, a tak znovu nalézt domov. Roku 1743 se tak bratři dostali i do Nové Soli, místu na splavné

řece Odře, která jim jednak byla připomínkou domova a jednak byla výhodnou obchodní cestou. Tam se Moravané usadili.

Město se díky jejich přítomnosti začalo rychle rozvíjet. Přicházeli další a další obyvatelé, stavěli domy, sirotčince, lékárny,

Zpátky domů Kromě toho, že byla útočištěm exulantů, se však Nová Sůl stala vzácnou pro Jednotu bratrskou v Čechách a na Moravě ještě něčím jiným: v letech 1852–1869 opustil novosolský kazatel Friedrich E. Kleinschmidt pohodlí svého prosperujícího sboru a vydal se do „země otců“ modlitebně i prakticky podporovat ty, kdo se zde hlásili ke Kristu. Viděl, v jak neutěšených podmínkách žijí zdejší protestantští kazatelé, učitelé na školách a zejména vdovy po nich, a vyprávěl o tom ostatním doma i jinde. Začal ochotně zprostředkovávat pomoc, podněcoval sbírky po celé Evropě. A tak se i díky jemu a jeho spolupracovníkům Jednota bratrská na sklonku 19. století konečně opět vrátila domů.

Máme důvod k oslavě

tiskárny i manufaktury, vznikla tu nemocnice, cihelna i škola, rozvíjely se různé typy řemesel a obchodu. Celá kolonie byla brzy ekonomicky samostatnou.

Moravané se ochotně podíleli na veřejném životě. V roce 1759 však čekala město pohroma, když jej v jedné z válek o Slezsko zcela vyplenila ruská

armáda. Moravští bratři se přesto vrátili, aby svůj zničený domov znovu vybudovali. A Bůh byl s nimi. Nová Sůl se znovu vzmohla, až se postupně stala natolik ekonomicky silnou, že mohla významně finančně podporovat misijní, vzdělávací i sociální činnosti celé Jednoty bratrské.

Nová Sůl letos slaví 450 let od svého vzniku a 270 let od povýšení na město. Vzhledem k úzkému spojení, které mezi Jednotou bratrskou a Novou Solí existuje, se skoro samo nabízelo oslavit tyto radostné události společně. Což se také uskutečnilo a přineslo to oboustrannou radost z navázání na společnou minulost.

Užitečným prostředníkem setkání mezi námi a současnými představiteli města se stala výstava o Jednotě bratrské. Ta samá, která více než dva roky s úspěchem putovala naší zemí

u příležitosti výročí 550 let od vzniku naší církve. Pro potřeby Polska byla upravena tak, aby vyprávěla o působení Jednoty především na polském území a s díky připomínala zásluhy této země na zachování i znovuobnovení Jednoty.

Vernisáž proběhla 25. října v městském muzeu za účasti představitelů naší církve i zástupců novosolského veřejného života, včetně prezidenta města. Záštitu nad výstavou převzal bývalý místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg, ředitel Českého centra ve Varšavě Petr Janyška nebo velvyslanec ČR v Polsku Ing. Jan Sechter.

Vše se odehrálo ve velmi přátelské atmosféře – jako by mezi námi ožívalo ono dávné pouto. Celkově bylo patrné, že se večer vydařil.

Všude bylo vidět smíšené česko-polské skupinky, jak spolu rozmlouvají, seznamují se a smějí se nad místy pantomimickou snahou překonat jazykovou bariéru. Hezký pohled byl na pracovníky muzea, jak hrdě ukazují místní sbírky, a zástupce české strany, jak se zájmem naslouchají. Ředitel městského muzea i prezident města shodně vypovídali o dojetí, které v nich vyvolává náš upřímný zájem o Novou Sůl i jejich národ. Jako živý důkaz pak před návštěvníky stáli manželé Šedovi, kteří

neváhali opustit svůj domov, dobrou práci i jistoty, jen aby se mohli dát do služby Bohu a lidem v Polsku.

Ohledně výstavy říkají: Díky ní jsme navázali velmi dobré vztahy s pracovníky muzea a také jsme se sblížili s lidmi, se kterými by jinak bylo asi těžší se potkat. Během vernisáže jsme se třeba dostali do hovoru se zástupci místní univerzity třetího věku, kteří hledají partnera v Čechách.

Nabídli nám spolupráci, takže je už dohodnuto, že v příštím roce zavítají na ples seniorů do Chrastavy a v osnovách jim přibude lekce češtiny. Dostalo se nám přijetí i od místního tisku, kde výstava dostala titul „Výstava našich Čechů“.

Zbývá dodat, že výstava je putovní, potvrzena již byla spolupráce s městem Šamotuly a dalšími plánovanými zastávkami jsou Lešno, Wroclaw, Poznaň či Gdaňsk – místa, kde Jednota bratrská, ať původní či obnovená, fungovala a byla pro města, která ji přijala, požehnáním.

A jaké jsou jinak aktuální zprávy od Šedových?

Miniklub v jejich bytě od září pravidelně navštěvuje jedna maminka s tříletým synkem, druhá se přidala v prosinci, po jedné návštěvě si odbyly další dvě maminky. Klub se tak pomalu začíná zabíhat a Šedovi plánují reklamní kampaň po městě. Filip chodí

třikrát týdně na dopoledne do školky, kde se mu už zalíbilo, uvolnil tak celý byt Aničce, která si tyto chvíle taky moc užívá. Pepa od února obohatí program místní univerzity třetího věku, prokousává se polskou literaturou pro práci s manželskými páry a připravuje se na zkoušku z polštiny. Krom toho pravidelně běhá s místní partou běžců (už asi třiceti) – tato netradiční forma seznamování dává mnohé příležitosti k dobrým rozhovorům o životě.

Kdo trochu umí polsky, případně komu nevadí strávit nějaký čas nad poněkud krkolomným Google překladem, může se podívat na článek, který o Šedových vyšel v novosolských novinách: www.bit.ly/1eLWptv

Foto v článku: Zdroj: Tomáš Růžička, archiv Městského muzea v Nové Soli Na předchozí straně: Plný sál na vernisáži.

Vlevo: Nová Sůl v roce 1783 Vpravo nahoře: Manželé Šedovi s dětmi.

Vpravo uprostřed: Prezident města Nowa Sól Wadim Tyszkiewicz.

Vpravo dole: Nová Sůl 1783, bratrská kolonie s kostelíkem.

„All in” znamená

Vsaď VŠECHNO!

Vybojovat vlastní mladé pro Krista je jednou z největších výzev pro každou generaci v církvi. I před nás ji Bůh klade a připomíná, že naše děti nepatří nám, ale Jemu. Právě v tom je však jistota, že On je v této výzvě s námi. Proto také dává své impulzy a nástroje, pomocí nichž můžeme tuto Jeho vizi uskutečňovat.

Jedním z takových nástrojů je Get Together, jakási „malá konference“ (bez urážky vůči věku účastníků), která má pomoci našim dětem objevovat, jaký je Bůh a jaké plány má s jejich životy.

Letos proběhla již popáté, za tu dobu samozřejmě prošla určitým vývojem. Evald Rucký k tomu říká: „Get Together má celkově nový směr – už není o hrách a odreagování se, ale jde do hloubky. Většina našich mladých vyrostla v církvi, všechno znají, ale často je to pro ně jen vyprázdněná forma. Cílem GT je shromáždit je a dávat jim možnost setkat se s Kristem. Na této elementární úrovni naše vize zůstane.“ Nechme si teď od přímých účastníků z řad dospělých i dětí

vyprávět, jaké vlastně letos GT bylo. A během sdělování jejich dojmů se nechme povzbudit k modlitbám za mladou generaci.

Aby se jejich vyznáním mohla stát slova písně, kterou přímo pro GT napsala Jolana Krásná: „Nic mi za to nestojí, já milovat chci Tebe!“

NĚKOLIK OTÁZEK PRO MLÁDEŽ: Jaký je váš hlavní dojem z GT? Lukáš: Gétéčko je pro mě každoročně nejdůležitější akcí roku a letos se ukázalo, že směruje jiným směrem, než ty předchozí ročníky. Je vidět, jak se mladá generace pozvedá, a moc se těším, jak se to bude posouvat dál.

Adam: Příjemná křesťanská atmosféra.

Ráchel: Bůh jedná s mladou generací, je to Jeho dílo, co se s ní děje.

Evča: Že to bylo hustý. Atmosféra byla skvělá a líbil se mi ten pocit, že člověk není sám. Slova byly sice dlouhý, ale zvládla jsem to. Taky jsem se tam seznámila s novými lidmi a poprvé jsem si uvědomila, jak je to těžký, když má někdo jednoho rodiče věřícího, a druhého ne. Předtím mě to nenapadlo, protože já mám rodiče věřící oba.

Anička: Hooodně mladých (zapálených) lidí.

Hanka: Neskutečně skvělá akce! Děkuju moc, že jsem měla výsadu tam být a vsadit VŠECHNO!!!

Tomáš z Chocně: Rok se sešel s rokem a naše mládež, poprvé v rekordním počtu sedmi lidí, opět jela na Get Together do Liberce. Tématem letošního GT bylo ALL IN, což je hláška z karetní hry poker a znamená vsadit všechno.

První večer měl hlavní slovo Evald Rucký, který nám položil zásadní otázku: Chceme dál dorovnávat sázku v našem životě a stále prohrávat, anebo vsadíme všechno na Ježíše a odevzdáme se mu navždy?

Samozřejmě třešničku na dort dala chválící skupina, která měla i písně, které jsme nikdy neslyšeli. Večer nesměla chybět čajovna na Konopné. Na druhý den bylo připraveno jedenáct seminářů, ze kterých jsme si mohli jeden vybrat. V mém případě to byla těžká volba, protože bych chtěl být skoro všude a slyšet skoro všechno. Nakonec to dopadlo na Život pod autoritou.

Po seminářích proběhl tzv. GT happening. Po obědě se někteří účastnili dobrovolné modlitebky, jejíž program vypadal asi takto: „Necháme mluvit Ježíše“.

A opravdu, mnoho mladých začalo prorokovat, vyznávat a chválit Ježíše. Večer se ujal slova Petr Krásný, který vysvětloval, jak bude vypadat náš život, pokud vsadíme všechno. Atmosféra byla tak hustá, že by se dal Duch krájet :D. Celý den opět uzavírala čajovna na Konopné. V neděli vrcholil celý program GT shromážděním a slovem Martina Bukovského o Royal Flush. To je také jedna z hlášek v pokeru a znamená kombinaci karet, která přebíjí vše.

Který moment byl pro vás nejsilnější?

Lukáš: Nebudu sám, kdo odpoví, že zaručeně sobotní odpolední modlitebka, která mi připomněla jarní Radikalitu.

Je úžasné vidět naživo projevy Ducha, jak k nám Ježíš mluví ke každému zvlášť, ale přitom ve stejný čas. Nic předem plánovaného. Modlitebka byla dobrovolná, a tím pádem skvělá, plná emocí.

Ráchel: Sobotní odpolední modlitebka – Bůh je osobní, odpovídá těm, kdo ho prosí.

Vyznání „Ježíši, jen na Tobě mi záleží“ bylo odpovědí na mou ranní otázku a zbořilo tu zeď ve mně, která mi bránila dát All in.

Adam: Dát All in.

Lída: Modlitebka. Byla tam jasná Boží blízkost a úplně úžasná atmosféra. Sjednocení a nadšení z Boha – a Bůh mluvil.

Najednou jsem věděla, že Boží blízkost je pro mě důležitější než lidská, že dokonale naplňuje. A nechtěla jsem nic jiného než Jeho.

Lenka: Sobotní modlitebka a Evaldovo slovo.

Anička: Modlitebka.

Co pro vás GT znamená?

Adam: Čas strávený s křesťany mého věku a hlavně s Ježíšem.

Lukáš: Každoročně velké nakopnutí jít do Božích věcí.

Následně velký boj, aby to vydrželo i po celý rok. Pokaždé to do měsíce vyprchalo.

Letos šlo o to, dát ALL IN, takže to už nejde brát jen napůl – že si zase budu žít po svým. Tentokrát jsem vložil opravdu vše a neustále si to připomínám.

Eva: Přátele, hodně mladých lidí pohromadě a že se dozvím něco dalšího o Bohu.

Ráchel: Čas, kde můžu dávat i přijímat a soustředit se plně na Boha a mluvit o něm i s ním.

Anička: Znamená pro mě poznávání nových přátel a spolubojovníků v Kristu.

Jak napomoci tomu, aby se udrželo to dobré, co se odehrálo?

Lukáš: Všechno je jen o každodenním poddávání se Kristu a aktivitě.

Ráchel: Modlit se za mladou generaci a za konkrétní mládežníky ve sborech.

Věnovat jim na sborech čas a nepodceňovat to, co s nimi Bůh dělá a zamýšlí. Chce to zjevení a Boží vedení pro ty, kdo se mládežníkům věnují. Zapojit mládežníky do života sboru.

Anička: Denně se poddávat Kristu a společně se sdílet.

Jaká je současná mladá generace?

Lukáš: Ta naše, křesťanská, je plná očekávání, připravená povstat a stát se Božími služebníky. Ta světská je plná odmítnutí, zklamání a pohrdající autoritami.

Ráchel: Ve světě? Ztracená, znuděná, ve vzpouře, lhostejná, nastavená proti Bohu. V církvi? Byla by stejná, kdyby Bůh nejednal.

Ale On jedná, takže na GT jsem viděla lidi nadšené, hladové po Božích věcech, toužící jít dál a hlouběji, radikální. A potřebují modlitby a oporu, aby to nevyprchalo s prvními problémy.

Adam: Hodně materialistická a taky trochu ateistická.

Anička: Velmi líná a zpohodlnělá.

NĚKOLIK OTÁZEK PRO VEDOUCÍ: Váš hlavní dojem z GT? Honza: Jednoduše ve zkratce – obrovské povzbuzení, že Bůh jedná!

Roman: Moc pokeru, ale mám ho rád, takže pohoda.

Každé hlavní slovo bylo jiné a zajímavé. Chybí mi ale ještě větší zapojení mládežníků z celé ČR. Například moderátor je v pohodě předatelná role, popřípadě chvály. Takhle to pořád táhnou starý páky.

Standa: Je síla vidět, jak jsou mladí lidé Bohem dotčení a mnozí z nich už zakořeněni v Jeho lásce, poznání, že bez Něj není o co stát. Věřím, že onu výzvu „All in“, na kterou si stouplo hodně mládežníků – ať už z jakýchkoli pohnutek, si Bůh v pravý čas použije.

Lenka: Akce pro mládež mojí generace byly typu J-fest, to znamená hromada mladých, společný čas, hry, koncerty, sdílení se... Ale

GT se neslo v úplně jiném duchu – jít na hloubku a za Ježíšem, co jen „síly stačí“.

Takže ten hlavní dojem byl, že život není jen zábava, ale že jsme v duchovním boji za mladou generaci.

Nejsilnější moment?

Honza: Děcka, která si prochází těžkostmi, vidět najednou radostné a stojící v Kristu. Vidět je, jak k nim Duch mluví, jak je povzbuzuje i napomíná a jak oni pokorně hledají Tátovu vůli.

David: Modlitby a vyznání na dobrovolné modlitebce.

Lenka: Asi nejsilnější chvíli jsem zaregistrovala, když jsem kolem půlnoci šla do školy spát a cestou minula dva kluky, kteří spolu cosi řešili. Ten jeden si nevěděl rady, druhý mu nějaké rady nabízel, ale nakonec celý rozhovor ukončil slovy: „Tak pojď, budeme se za to modlit, protože to je to nejlepší, co můžeme udělat.“ A modlili se.

Naučit se řešit věci s Bohem, vytvářet si s Ním tak vztah a pokorně ustupovat ze svých představ – to jsou vždycky jedny z nejsilnějších momentů.

Jindra: Reakce na výzvu „All in“.

Evald: Mě upřímně dostalo, že už ten první večer, po celém pracovním týdnu, po cestě a v dost pozdní hodinu dokázalo tolik mladých jasně vyjádřit, že chtějí být součástí dědictví Jednoty bratrské – nejít v životě za tím, co by se líbilo jim, ale dát svůj život,

svoje schopnosti i vzdělání k dispozici Bohu, aby je mohl použít ke službě druhým.

Potvrdili to pak svojí spontánní účastí na dobrovolné a nijak nepropagované sobotní modlitební, která měla opravdu úžasný náboj. Byl jsem nadšený, jak naplno šli do modliteb. Podstatnou roli sehrála i skupina mládežníků, kteří na výzvu „dát všechno“ reagovali už dřív a měli za sebou jarní společnou akci nazvanou Radikalita – stali se přirozeným jádrem Get Together.

slovy a z jiných úst, takže jsou zasaženi jinak.

Standa: Vědomí toho, že na ramenou této generace chce Bůh stavět svoji církev.

Šimon: GT pro mě znamená neobyčejný čas plný neobyčejných věcí. Především GT beru jako příležitost pro sjednocení mladé generace ve společnou vizi. Když se sejdou mladí lidé a jdou společně stejným směrem, tak to vždy silně otřese minimálně jimi samotnými, ale jsem přesvědčen o tom, že výsledek takovýchto akcí má právě dosah až do domovů a okolí každého jednotlivce.

Petr: Když jsem viděl mladé, kteří se rozhodli dát všechno.

To je pro mě to největší a taky samotný důvod konání GT. Zásadní moment byla sobotní modlitebka. Byl to pro mě úžasný čas, vidět všechny ty mladé lidi a jejich touhu po Boží přítomnosti. Byl jsem nadšený z jejich hladu po Bohu. Jasný a zásadní vliv měli mládežníci z Radikality. Oni vedou a ostatní jdou za nimi.

A to je dobře, protože jejich touha nakazí další.

Co pro vás GT znamená?

Jolana: Příležitost. Děcka vždycky něco dobrého pochytí. Uloží si to a pak se jim to vybavuje. Pomáhá jim také, že mluví o stejných věcech s jinými lidmi – slyší vlastně to samé, ale jinými

Honza: GT jasně ukazuje, že Bůh má s mladou generací velké plány. O to větší nástrahy jsou na ni přichystány, ale mladí bojují velmi statečně – radikálně :-). Když jsem se s někým bavil o GT, došlo mi, že GT není akce „pro akci“, aby nějaká byla, ale že výzvy kladené na GT mají svůj vývoj a je super vidět, jak do nich děcka vstupují.

Jindra: Klíčová událost pro celou mladou generaci JB.

Roman: Příležitost pro mladé vzít svoje kámoše a ukázat jim, proč jsou křesťany. Pro mne osobně? Jsou to mladí, kteří neuvěřitelně reflektují současnou společnost.

Inspirují mě.

Lenka: Nevím přesně, co pro mě znamená, ale vím určitě, že když se někde sejdou desítky mladých lidí, kteří chtějí poznávat Boha a nechat si Jím mluvit do života, tak

pro duchovní svět to určitě NĚCO znamená:-) Jak napomoci tomu, aby se udrželo to dobré, co se odehrálo?

Honza: Po pravdě, myslím, že jim v tom úplně nepomůžu:-) Jasně vidím, že je to čistě na nich, jestli si výzvy a rozhodnutí, do kterých vstoupili, udrží, či si je nechají vzít. Já mohu být pouze někdo, kdo jim je může připomínat a povzbuzovat je v tom. A to je právě ta změna, že GT není nějaká „hurá akce“, ale čas, který mladou generaci buduje, protože když odjedou, tak teprve vše začíná...

David: Znovu a znovu hledat zjevení pro službu mládeži, opouštět svoje představy a vstupovat do těch Božích.

Modlit se za ně :-) Lenka: Lenin říkal: „Učit se, učit se, učit se!“, a jak dopad.

Takže my bychom mohli říct jen minimalisticky: „Číst si, číst si, číst si!“ Boží slovo. Poznávat Ježíše, jeho myšlení i skutky skrze Písmo a prohlubovat s Ním tak náš vztah. To je ta nejlepší slacklaina (speciální popruh pro provazochodectví – pozn. red.), která nás propojuje, a udržuje tak náš život v balanci.

Marie: Co nejvíce je zapojovat do toho, co děláme my. Uvádět do těla, aby viděli, že mají pro nás svoji hodnotu a místo mezi námi. Šimon: Myslím, že velkou měrou mohou napomoci vedoucí konkrétních lidí, kteří se je

budou snažit držet v těch věcech, do kterých vstoupili.

Ale zodpovědnost za udržení všeho dobrého má každý sám a každý si musí dávat pozor, aby neodbočil špatně.

Jaká je současná mladá generace?

Roman: Klást před mládežníky uchopitelné výzvy, podporovat je. Ať i ostatní mládeže natočí svůj film. Dá se s tím neuvěřitelně pracovat a má to význam.

Šimon: Jsme generace nekonečných možností, která nezažila nikdy bídu, hlad ani útlak. V dnešním povrchním a instantním světě, kde je internet, mobily a široké spektrum zábavy, kde nejsou hodnoty a děcka nemají vzory, za kterými by mohly jít, to současná generace nemá lehké. Uchopit něco vírou a být trpělivý je těžké o to víc, když dnes je vše na dosah ruky.

Standa: Být mladým dobrými kamarády, vzory – předávat jim živého Krista. Budovat opravdové vztahy, ne v rámci jednoho odpoledne v týdnu.

Evald: Každý musí sám pěstovat svůj vztah s Bohem, ne čekat na to, až někdo jiný vyvolá příhodnou atmosféru.

Vzít si Boží slovo každý den, sytit se jím a modlit se. Budou k tomu ale také potřebovat pomoc někoho staršího, zkušeného ve víře, kdo je bude učit Slovo číst a vytahovat z něj rysy Krista, pomáhat objevovat, jak živý Ježíš určuje naši mentalitu, reakce i modlitby. Každý sám za sebe se potřebuje naučit rozlišovat Boží hlas a poslouchat ho. A v tom mladí budou potřebovat vzory. To nevyřeší nedělní shromáždění.

Petr: Hodně může pomoci, když mladí najdou svoje místo v těle církve. Když už ti čtrnáctiletí budou vědět, na čem a proč se podílejí a budou moci sledovat, jak si je Bůh používá.

Jindra: Přesycená možnostmi, a přitom vyprázdněná od smyslu života a povrchní.

Roman: Zvyklá, že si dokáže prosadit svoje. Má možnosti, které ale neumí chytit a je strhávaná blbostmi.

Standa: Rozhodně je někde jinde než před deseti lety.

V zásadě jde pořád ale o to stejné – přijetí a lásku. Mladí ve světě se perou se snahou být „in“ a mít dobrou image, prý to přináší spokojenost, ale ve skutečnosti je tenhle rostoucí tlak dohání do úzkých.

Hledají něco opravdového, ale zároveň je fascinuje vytváření vlastní vyhovující „pravdy“, která souhlasí se vším, co dotyčný dělá (ať už je to cokoliv). Z církve se na to mladí dívají a mají pocit, že o něco přicházejí, protože Ježíš iPady nenabízí. Část z nich navíc bojuje s následky náboženství v rodinách, kdy špatné vzory přenášejí na Krista. Je to velká

výzva pro nás i právě pro ty mladší, kteří dali ALL IN a jsou teď uprostřed bojiště.

Tom: Generace emocí. Je třeba se za ně modlit, protože se nechají strhnout čímkoli.

Prožijí cokoli, ale změnu to nezanechá. Trpí představami o tom, že život je o užívání si.

Honza: I jako vedoucí mládeže můžu říct, že mladá generace je v naší církvi velkým darem.

Strašně mám rád jejich odhodlání pro věc, a když to jsou Tátovy věci, tak to má pak šťávu :-) Že budou mít vztah s Bohem, není samozřejmostí, ani když vyrůstají v církvi.

To je výzva pro všechny. Je hodně věcí, do kterých mladí

mohou investovat čas a peníze.

O to větší povzbuzení je, když vidím, že se rozhodli dát všechno Kristu.

Lenka: Hodně mě zasáhlo, když jsme se na jedné přednášce bavili na téma dnešní mladé generace a na základě výzkumu definovali, čím se vyznačuje. Výsledek říkal, že mladí lidé dnešní doby jsou pohlceni konzumem, žijí povrchní životy, chybí jím hrdinové, jsou líní a pasivní, žijí v sobectví a v tom, že se věci točí jen kolem nich, neumějí a nechtějí si přiznat svoje chyby, jsou sami sobě Bohem, trpí různými závislostmi, ale zároveň jsou sami nezávislí...

Ale i podle psychologů je puberta obdobím hledání vlastní identity. Tak kde a kdy ji nejlíp najít než v „teen“ věku na GT? :-) Bára: Mají sklony k povrchnosti. Neznají hloubku blízkého vztahu – co pak Ježíš?

Kuba: Mají přeházené priority. A boj o ně je těžký. Od nás třeba mělo přijet sedm lidí, dorazili dva. A důvody odřeknutí byly úplně malicherné.

Vím, že musíme jít víc do modliteb, celý sbor se semknout a bojovat o ně. Protože slovy už je nikdo neukecá.

Amatérský film natočený speciálně pro GT: www.bit.ly/1ejUqlv Foto v článku: Zdroj: Veronika Vohlídková Pavla Molnárová Jiřina Čančíková Ben Březina

Náš sbor:

Krupka Něco málo z minulosti…

Boží cesty jsou opravdu nevyzpytatelné. Alespoň pro náš sbor platí, že takhle by si to lidé skutečně nenaplánovali.

Základy práce v Krupce položili v první polovině 90. let minulého století křesťané z nedalekých Teplic, kteří z nově obrácených příchozích založili sbor tehdy patřící do Křesťanských společenství.

Netrvalo však dlouho a sbor se přemístil právě do Teplic, odkud v té době byla většina členů.

V Krupce zůstalo pouze pět dospělých a pár dětí, kteří po dobu přibližně tří let dojížděli do sboru Církve bratrské do 30 kilometrů vzdáleného Litvínova a zároveň postupně rozvíjeli misijní práci v Krupce.

Postupem času tato skupina narůstala a stala se oficiálně misijní skupinou v rámci Křesťanských společenství.

V této době se podařilo

navázat poměrně vřelé vztahy s městem, městskou policií (díky přednáškám v rámci programu prevence kriminality na školách), nebo třeba s dětským domovem skrze dětský klub, který jsme provozovali. Pravdou ale je, že tato služba stála téměř výhradně na tehdejším pastorovi, mém otci. V té době měl sbor okolo 25 dospělých členů a spoustu dětí.

Změna Velkou ranou pro celý sbor byl odchod pastora ze sboru kvůli odhalenému cizoložství.

Do dvou let došlo k další nepříjemné události, tentokrát k rozdělení sboru. Psal se rok 2010 a já jsem již měl za sebou první kontakty s Jednotou bratrskou. Stále více jsem byl přesvědčen, že se v této církvi odehrává něco, čeho chci být součástí. Začali jsme ještě více prohlubovat vztahy s úzkou radou JB, ale i naším

spřáteleným sborem (v té době již JB) v Jirkově. Na začátku roku 2011 jsme se stali součástí nádherného dědictví a skvělé Kristovy budoucnosti v těle Jednoty bratrské. Vyhráno jsme ale zdaleka neměli. Bylo potřeba začít naše myšlení poddávat Ježíši, aby mohl rozbíjet naše náboženské konstrukce, návyky a tradice a aby nás opravdu vysvobodil ze sebestřednosti,

okolo 40 let a důchodkyně.

Asi před půl rokem jsme od města dostali do pronájmu nové prostory, které právě rekonstruujeme. Prostory to jsou o dost hezčí a příjemnější, než jaké jsme kdy měli. Jsou součástí domu s pečovatelskou službou, takže máme za přímé sousedy babičky a dědečky, ke kterým chceme postupně hledat cestu. Nájemné máme ve výši 1 Kč za rok, což také potěší.

kvůli které jsme nebyli schopni přemýšlet o lidech kolem a jakýmkoli způsobem se jim dát. Ani totiž nebylo co dát.

Byli jsme opravdu v šoku, když jsme začali objevovat, o čem vlastně skutečné křesťanství je. Nezbývalo, než být pokorní a nechat se „drtit“. Na jaře tohoto roku jsme udělali další významný krok – vstoupili jsme do Smlouvy s Hospodinem,

kterou Jednota uzavřela v roce 2003. Téměř všichni dospělí se k ní přihlásili.

Aktuálně V současnosti je nás 17, z toho 10 sloužících členů, 2 zůstávající a 5 dětí. Věkově jsme rovnoměrně rozvrstveni do čtyř generací, jsou mezi námi malé děti, mládež, dospělí

V tuto chvíli soustředíme síly do rekonstrukce tak, abychom mohli co nevidět prakticky naplňovat Kristovu vizi s námi a naším městem. Pravdou je, že právě ve všech nutných opravách poznávám a oceňuji to, že mnoho z našich lidí jsou lidé praktičtí, řemeslně zruční, a hlavně ochotní se na práci ve sboru podílet svým talentem a umem. Zatím tedy směrem ven fungujeme na bázi jednorázových akcí, na které zveme naše přátele. Tímto způsobem jsme s nimi strávili Vánoce a Velikonoce, uspořádali jsme herní odpoledne, párkrát jsme zašli na bowling a chystáme se tyto naše známé postupně zapojovat a zvát i na sborové akce, jako jsou víkendové pobyty, výlety atp.

Všechno je to pro nás nové, protože si uvědomujeme, že už nechceme jít cestou výkonného supervedoucího, který všechno odmaká, ale cestou, kdy každý osobně je součástí vize, zná své místo v Těle a dává se tam, kam ho Duch vede. Také víme,

že cesta k lidem v Krupce nevede skrze halasení do mikrofonů na náměstí, nýbrž skrze osobní kontakt s nimi a konkrétní svědectví viditelné na našich životech. V mnohém jsme na začátku a v podstatě do věcí teprve vstupujeme, o to výrazněji ale vnímáme ty úžasné výzvy, které Ježíš připravil.

V jakém městě žijeme Musím říct, že jsem opravdu rád za to, s jakou pokorou někteří lidé ve sboru vstupují do osobních výzev, které jim Bůh dává, díky kterým se posouvají. Je tak na nich čím dál víc znatelný Ježíš.

Je potřeba v tomto pohybu pokračovat, protože situace v Krupce není lehká. Město je z poslední doby známé hlavně kvůli rasovým nepokojům a podezření z korupce ve volbách. Při tom je to tak krásné a historické město.

První zmínky o Krupce jsou již z počátku 14. století a souvisejí s těžbou cínu.

Hornictví bylo na dlouho hlavním důvodem, proč se zde lidé dlouhodobě zdržovali. Časem se Krupka stala poutním místem, začala se totiž šířit legenda o zjevení Panny Marie. Dnes má město okolo 13 tisíc obyvatel, disponuje lanovkou vedoucí na Komáří vížku (jeden z vrcholů Krušných hor) a představuje poměrně

hezkou lokaci k bydlení, pokud tedy odmyslíme problematická sídliště.

V nedávné minulosti vznikla na okraji Krupky průmyslová zóna, jež pomohla ke zmírnění stavu nezaměstnanosti. Krupka sousedí s většími městy, jako jsou Teplice a Ústí nad Labem, přes kopec je pak Německo.

Není to tak dávno, kdy jsem byl velmi překvapen tím, co jsem se dočetl v místním městském časopise, a totiž, že ve městě funguje – a zdá se, že poměrně úspěšně – hned několik organizací, které se věnují dětem (modeláři, DDM, MC…), mládeži (různé sportovní oddíly), i seniorům.

Na první pohled se totiž zdá, že ve městě se toho zase tolik neděje.

Co se jiných křesťanských denominací týká, ve městě je krom našeho sboru ještě zastoupena menší skupina církve Křesťanská společenství, dále Římskokatolická církev, Pravoslavná církev a částečně zde působí ještě dvě menší skupinky nezávislých křesťanských uskupení.

Církve mezi sebou vůbec nespolupracují, myslím si, že ve většině se ani neznají.

Potřebné modlitby Nemůžeme úplně posuzovat, nakolik jsou místní obyvatelé otevření nebo uzavření, protože jsme se k nim ještě

dostatečně nepřiblížili.

Musím se přiznat, že někdy mám nutkání si sednout za stůl a pustit se do plánování a vymýšlení, jakým způsobem lidi oslovit nebo jakou aktivitu pro ně připravit, udělat z toho tabulku a vítězoslavně ji sourozencům ve sboru nadiktovat. Když ale po chvíli moje euforická duše utichne a je zase slyšet Duch, začnu být víc v klidu. Dojde mi, že sebelepším nápadem, aktivitou nebo akcí Krupským nepomůžeme. Potřebujeme znát Boží plány a čas, kdy do nich vstupovat. To je něco, v čem na nás můžete myslet.

Po dokončení rekonstrukce našich nových prostor chceme prostě otevřít dveře.

Modlete se tedy prosím za to, abychom věděli komu a jakým způsobem. Určitě chceme být ve městě vidět, slyšet a cítit.

Ne pro slávu, články v časopise nebo schválené granty, ale proto, aby to stavění církve v Krupce mělo smysl, uzavřeným společenstvím už být nechceme. Na závěr chci za celou Jednotu bratrskou v Krupce poděkovat vám všem, kdo nás už nějaký ten pátek máte v srdci a modlíte se za nás! Také díky Evaldovi, Petrovi Pospíšilovi a Krásným, že nás doprovází a pomáhají nám objevovat Krista a stavět v Krupce výhradně na Něm.

Díky!

Jakub Pabián, správce sboru

Foto v článku: Zdroj: archiv Sboru JB v Krupce Na předchozí straně: Celý sbor pohromadě.

Uprostřed: Manželé Pabiánovi.

Dole: Sborový výjezd do Polevska.

Ze světa

Tři noví biskupové světové Jednoty bratrské jsou z Jižní Afriky Synod jihoafrické provincie ustanovil na jaře loňského roku tři nové biskupy Jednoty bratrské. Stali se jimi Augustine

Joemath, Lennox Mcubusi a Sithembiso Ngqakayi (ve svých 40 letech je nejmladším biskupem UF). Konsekrováni byli následně v průběhu léta.

Modlíme se za tyto bratry i celou jihoafrickou Jednotu bratrskou, která se ve své zemi potýká s chudobou, násilím na ženách i dětech, kriminalitou,

korupcí, AIDS a dalšími problémy. Myslíme na ně o to více, že se JAR po smrti své morální opory Nelsona Mandely nachází v nové situaci, která může vést k ještě většímu prohloubení potíží.

Malawi je samostatnou provincií Na svém zasedání v Herrnhutu koncem roku 2012 rozhodlo předsednictvo světové Jednoty bratrské, že se Malawi stane samostatnou provincií JB. Malawi je země velmi chudá, sužovaná přírodními katastrofami, hospodářskou i politickou nestabilitou či virem HIV. Všem těmto výzvám musí naši bratři ve víře čelit. Jednota bratrská v Malawi se snaží pomáhat HIV pozitivním i nemocným AIDS, hledat pracovní příležitosti nezaměstnaným, pečovat o nejchudší a sirotky. Současně sama řeší nedostatek pastorů i dalších služebníků a nedostatek financí na cokoli. Modlitby za tuto novou provincii, i jejího předsedu Henryho Roberta Mwaikibingu a jeho spolupracovníky, jsou vítány.

Jednota bratrská uznána na Kubě Jednota bratrská se v loňském roce stala oficiálně uznanou církví na Kubě. Přestože uznání přišlo teprve nedávno, mají

bratři na Kubě za sebou již mnoho dobré práce. Na konci 90. let požádali, tehdy ještě jako malá skupina křesťanů, o připojení k Jednotě bratrské, čemuž bylo vyhověno. Dnes Kuba patří do jižní části americké provincie JB, bratři provozují sociální organizace, vedou programy zaměřené na práci s dětmi či pomáhají ženám, které se staly oběťmi násilí. Oficiální uznání je velmi dobrou zprávou ze země, která byla tak dlouho sevřena diktátorským režimem.

Své přání mnoha dobrého vyjádřil také Caridad Diego, tamní ministr pro náboženské záležitosti, se kterým se zástupci kubánské Jednoty a biskup Samuel Gray sešli u příležitosti vykonávání všech zákonných náležitostí.

Je dobré na bratry dále v modlitbách myslet.

Práce mezi dětmi v Albánii Jednota bratrská v Albánii působí mezi dětmi, které se staly obětmi krevní msty mezi znepřátelenými národy této země. Jde o děti, které přišly o některého člena rodiny či oba rodiče a často žijí v izolaci a strachu. Tamní sbory Jednoty bratrské a luterské církve založily fond, kde by bylo možno shromažďovat peníze pro praktické potřeby dětí včetně školních pomůcek.

Letos o Vánocích jim také byly doručovány dárky.

Text,díky:

Foto v článku: Zdroj: archiv Samuela Graye Na předchozí straně: Kuba – shromáždění v garáži.

Nahoře: Kubánská Jednota schvaluje svou Knihu řádů.

Dole: Biskup Sam Gray (vpravo) s vedením Jednoty bratrské na Kubě.

Co nás čeká 21.–22. 2. 2014 Konference mateřských a rodinných center Jednoty bratrské 24.–25. 3. 2014 Pastorální konference 17.–20. 4. 2014 Radikalita – výjezd mládeže 1. 5. 2014 Konference vedoucích mládeží

©2014 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČ: 47475111, www.jbcr.info; šéfredaktor: Ester Brožová, tisková mluvčí, brozova@jbcr.info; grafická šablona: Father & Sons Vision; sazba a grafická úprava: Zdena Zoreníková; korektury: Aneta Mladějovská.

Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.