Pavel Klusák, Uvnitř banánu

Page 1

Pavel Klusák Uvnitě banánu Je pravděpodobné, že příběh, který si o mně vymyslíte, bude mnohem zajímavější než cokoli jiného. jandek, str ana 38

Pěíružka


pavel k lusák (1969) Píše o hudbě od roku 1989, vysílá ji v rozhlase, žije s ní. Prošel mnoha médii (LN, A2, Respekt, Radio Wave…), pro Český rozhlas natočil seriály o myšlenkách současných skladatelů (Okamžik před tím než porozumíš) nebo popu normalizačního Československa (Podivný showbyznys). Je příležitostným filmařem (Hudba Zdeněk Liška) a od roku 2020 šéfredaktorem Qartalu, časopisu GHMP. Z knih: Co je nového v hudbě (2018), Gott. Československý příběh (2021). Příručku Uvnitř banánu pokládá za svůj prozaický debut.


Éditions Fra


Pavel Klusák


Uvnitř banánu


Pavel Klusák Uvnitř banánu Obálka Andy Warhol, Daniel Johnston & Nusle Design Nusle(.org) Vydalo Éditions Fra, Šafaříkova 15, 120 00 Praha 2, Fra.cz, roku 2021 jako svou 200. publikaci Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod Vydání první ba029 Publikace vznikla s podporou Českého literárního centra, sekce Moravské zemské knihovny v Brně, v rámci autorského stipendijního programu 2021.

© Éditions Fra, 2021 © Pavel Klusák, 2021 Cover by Andy Warhol, 1967, Daniel Johnston, 1983 & Nusle, 2021 Author photo © Kristýna Trochtová, 2021 Design © Nusle, 2021 isbn 978-80-7521-141-5


Obsah

11 13

Úvodem Pif Je to zvuk zami­l ovávání se do hudby

16 17 19 22 25 28 29 32

Sestry Ďuračkovy Hymna ostrova Svatá Helena The Langley Schools Music Project Mickey Ferucci Alex Engel Richter Nikdy nezpívej duet Portsmouth Sinfonia Star on a Willow Pozoruju celofán

37 41 45 47 51 55 59 61 63 65 69

Jandek Daniel Johnston Reynols Tiny Tim Moondog Basil Kirchin Hasil Adkins Joe Meek Klaus Nomi Lucia Pamela Jeannette Schmid (Rudolf Schmid)

F ra


Senzační objev (Pocta Ursule Bogner) 75 76 79 81 85 88 89

Circle Ursula Bogner Van den Budenmayer Michail Emanuelovič Goldštejn Historische Aufnahmen / Historical Recordings (Felix Kubin) Robert Jelinek Pharoah Overload (Circle II) Z paměti

93 94 96 99 101 103 104 107 111 114

Fragmentos Dispersos Dirty Projectors: Rise Above Mostly Other People Do The Killing: Blue Penguin Café Orchestra Iannis Xenakis a Luboš Malinovský Noviny 2000 Václav Vodrážka Echomimetico Marielle a Erik (Die Pechvögel) Helder Sá V každé nepřítelovo ucho

119 120 123 125 127 128 129 130

Jan Žižka z Trocnova Cisartkchela Pentagramček CD s b Dror Feiler Reverorum Ib Malacht Bone Thugs-n-Harmony Tři akordy a pravda, společnost s ručením omezeným


Šla Nanynka do Billy 135 137 139 141 143 144 146 147

Jonathan Coulton Cryptoprocta ferox Ostrov Papoušků kakadu Saša Grossman Pavel Foltýn (Logický problém) Šla Nanynka do Billy Rumunská balada Undergrant Abych signál poslal hlouběji do vesmíru

153 154 157 160 167 170 172

Caroline Kraabel Ursula K. Le Guin Noël Akchoté John Shepherd Shizukana Sakebi The Better Beatles Václav Hálek



Bábě a Ivanu Wernischovi



Úvodem

Příručky se většinou soustředí na informace, tuto však víc zajímá vyprávění příběhů. Co mají společné? Hudebníky, kteří neprožívali konvenční úspěch, nevítězili v žebříčcích a celkově nezapadají do věku popularity. U outsiderů však přesto roste stranou jejich příběh jako nenahraditelná zpráva. Všemi šedesáti hesly pak nenápadně prochází téma hodnot a jejich relativity, jak ji dokáže vyjevit hudba. Existují zpěvačky, muzikanti, nahrávky, události a producenti, kteří jako by vůbec nesplňovali obvyklá kritéria na „hodnotnou“ hudbu. A přece si jich ceníme: když si to uvědomíme, možná nás napadne, že bychom svá měřítka měli uvolnit a uvažovat o nich jinak. Hesla v příručce Uvnitř banánu se sama rozdělila do několika oddílů. V tom prvním, nazvaném Je to zvuk zamilovávání se do hudby, se shromáždily příběhy emotivní a paramilostné. Oddíl Pozoruju celofán reprezentuje významné hudební outsidery a osobnosti art brut v hudbě. Jimi celá práce na knize začala. Dával jsem velký pozor, abych ani omylem nepoužil slova jako divný, bláznivý, podivínský, pomatený, potrhlý, směšný nebo dokonce nenormální: skutečně si nemyslím, že by Daniel Johnston, Tiny Tim, Moondog, Mi­ckey Ferrucci nebo Jandek měli menší nárok na plnohodnotné uznání normálnosti než já nebo vy. Zaslouží si soucítění a přijetí, ne stigmatizaci. Je pro mě ctí psát o nich. Oddíl Senzační objev (Pocta Ursule Bogner) připomíná, jak dobrým médiem je hudba pro mystifika-

11


12

Pavel K lusák

ce, hry s identitou a podvrhy. Sekce nazvaná Z paměti zkoumá z různých úhlů téma hudba a paměť, přičemž je míněna paměť lidská, mechanická i mediální. V každé nepřítelovo ucho je oddílem pro hudbu bojů, kontroverzí a dramat. Album Šla Nanynka do Billy dalo název části s vyprávěními o byznysu s muzikou. Finální Abych signál poslal hlouběji do vesmíru přináší existenciální příběhy a příběhy „o konci“. Encyklopedické heslo věnované kocouru Pifovi zůstává nad tím vším na počátku jako preambule. S některými příběhy a fakty mě seznámili konkrétní lidé. Jsou to Irwin Chusid, Tomáš Procházka (prostřednictvím blogového labelu Endemit), Bio Masha, Ivan Palacký, Soňa Dvořáková, Markéta Hejná ( je spoluautorkou hesla o Václavu Hálkovi), Petr Oukropec, Tereza Svatoňová a Erik Ed Benndorf z berlínské agentury Dense Promotion. Patří jim můj dík.


Pif 1

Pif byl kocour klavíristy Míši Mengelberga, jazzmana a experimentátora, který se narodil v Kyjevě a většinu života prožil v Amsterdamu. Mengelbergův výrok „v hudbě se učím od svého kocoura“ mohli brát posluchači jako poetický nonsens nebo zenový paradox jen do doby, kdy byl zveřejněn filmový záznam, který Mengelberg natočil v roce 1967 na amatérskou osmimilimetrovou kameru. Film trvá dvě minuty. Kocour se tu prochází po klaviatuře pianina, a vytváří tak ve volném tempu sekvenci tónů a pauz. Některé momenty znějí impresionisticky, jiné navazují na tónový svět nové hudby a volné improvizace, která se v oněch letech rodila. Kocour chodí po klávesnici zvolna oběma směry, zvlášť v otočkách vznikají pod tlapkami komplikovanější konstelace zvuků. Taky se tře hřbetem o klávesy, čímž vzniká temně basový klastr. Celou situaci pointuje příchod druhé kočky, po které kocour začne sekat tlapkou, ohání se po ní, až (za zvuku expresivních staccat) spadne z klavíru. Tím končí hudba i film. Jiný záznam Pifa se nedochoval. Misha Mengelberg, který se objevuje na více než šedesáti albových titulech a spolupracoval s řadou báječných osobností (Eric Dolphy, Steve Lacy, L ­ ouis Andriessen, Han Bennink, Derek Bailey…), ve filmu sám není vidět. Je tu jen jeho klavír a Pif. Mengelberg byl zaujatý hlavně tím, jak neambiciózně kocour hraje a jak se jeho klavírní produkce neohlíží na žádný ze stylů spjatých s tak tradičním nástrojem, jako je klavír. Přál si dosáhnout podobně svo-

13


14

Pavel K lusák

bodného stavu mysli. Mengelberg dokumentoval na filmovou osmičku i svůj domácí duet s papouškem, ten však reagoval na klavírní hru mnohem soutěživěji. Zatímco jiné velké zakladatele volné improvizace motivovala ke stylovému zlomu chuť nabořit konvence žánrového provozu, Mengelberga motivovala důstojnost kočky. Záleží samozřejmě na posluchačově zkušenosti a přístupu, zda bude výsledek pokládat za hudbu. Film, který byl publikován v roce 2009 pod názvem Pief, je nesmrtelným příspěvkem do diskuse, zda může umělecké dílo vzniknout bez skladatele, jen skrze vnímání virtuózního posluchače.


Je to zvuk zami­ lovávání se do hudby


16

Sestry Ďuračkov y 2

Blanka a Hanka byly nejhezčí holky z celé Aše. Proto místní pankáči pojmenovali svou kapelu Sestry Ďuračkovy.


Hymna ostrova Svatá Helena 3

Na ostrově Svatá Helena v jižním Atlantiku žije podle posledního sčítání 4 534 lidí. V roce 1975 jeho obyvatelé zjistili, že nemají skutečnou vlastní hymnu a rozhodli se to napravit. Na ostrově nebyl žádný vhodný skladatel, ale zato sem doléhalo populární rozhlasové vysílání countryových písní ze sousedního ostrova. Lidé ze Svaté Heleny vypravili delegaci za oblíbeným moderátorem Davem Mitchellem a tlumočili mu přání, aby hymnu stvořil. Dave Mitchell žil jinde a na Svaté Heleně nikdy nebyl: delegace na to myslela a předala mu pohlednice. Hymnu skládal Dave Mitchell s fotografiemi na pohlednicích před sebou: text samozřejmě říká, že je to nejkrásnější místo na zemi, že tam na něj čeká jeho láska a že právě sem jednou sestoupí z nebe Bůh.*

* Srovnej se slovy „zemský ráj to na pohled“.

17


18

Pavel K lusák

Svatoheleňané byli písní ve stylu country & western dojatí a celý národ ji uznal. Ani po nadšeném přijetí hymny se Dave Mitchell na ostrov Svaté Heleny nikdy nepodíval. Originál existuje na dvou vinylových singlech, které jsou notně poškrábané a představují národní poklad. Je tu i kolonialistická část příběhu: Svatá Helena spadá pod Britské společenství a její oficiální hymnou je God Save The Queen. Toto byl pokus mít skutečně svou hymnu, kterou by lidé milovali. Podařil se, ale melodie Davea Mitchella zůstává dodnes neoficiální.


The Langley Schools Music Project 4

V roce 2000 přišel Irwinu Chusidovi do rozhlasové stanice WFMU v New Jersey poštou vypálený kompaktní disk. Posluchač z Kanady se s ním dělil o hudbu, která by snad archiváře a milovníka rarit mohla zajímat. Chusid z disku uslyšel Space Oddity, slavný song Davida Bowieho o osamění ve vesmíru, ale v podivném, neznámém aranžmá. Zpívala ho početná skupina dětí, která se i sama doprovázela. Sbor (později se zjistilo, že šedesátičlenný) zněl, jako by děti pořádaly obřad nějakého kultu a ukryté na tajném místě společně oživovaly Bowieho slova „for here / am I sitting in a tin can / far above the world“. Chusid tajemnou a zralou nahrávku odvysílal. Znal řadu školních záznamů, ale tenhle se vymykal: byl trochu temný a děti byly pohlcené hudbou. Do WFMU obratem napsala spousta lidí, kteří byli nadšení, ale taky chtěli vědět, o co jde. Irwin Chusid začal pátrat. Nahrávka pocházela z ohraného alba zachycujícího velmi netradiční besídku kanadských základních škol z Britské Kolumbie, z okresu Langley. Soukromě vylisovaná deska neměla název a bylo na ní uvedeno jen pár jmen. Chusid nakonec vypátral a telefonem zastihl muže, který v letech 1976–1977 děti dirigoval. Byl to Hans Fenger. Ten mu převyprávěl celý příběh. Odrůstající hippie Fenger absolvoval univerzitu v roce 1971. Hrál tehdy v barové rockové kapele ve Vancouveru a doufal v hudební kariéru. Jenomže jeho přítelkyně otěhotněla a Hans musel začít živit rodinu. „Myslel jsem, že to je konec mého živo-

19


20

Pavel K lusák

ta s muzikou,“ řekl. Našel si místo učitele hudby, což leckoho překvapilo: mezi pedagogy ve venkovském okrese Langley byl jediný s vlasy na ramena, a jak řekli jeho žáci, nevypadal jako učitel hudební výchovy, ale jako muzikant. Fenger nikdy dřív v žádném sboru nepůsobil, žádnou školní kapelu nevedl a neměl představu, jak by měla vypadat hudba pro děcka. Zato hrál a zpíval v rockových skupinách. Řekl si, že se s dětmi ve věku devíti až dvanácti let pokusí rozdělit o zážitek z toho rauše, který mu poskytla šedesátá léta. S kytarou s nimi začal zpíval písně svých milých Beach Boys: Help Me Rhonda, God Only Knows, Good Vibrations. Repertoár se rozšiřoval, a i když děti byly plné elánu, často stály o písně vyjadřující něco dospělého, neklidného, neidylického. Chladnou Space Oddity od Davida Bowieho, Calling Occupants of Interplanetary Craft od The Carpenters nebo song od Fleetwood Mac o temné bohyni Rhiannon. Desperado od Eagles nezpíval sbor, nýbrž sólově devítiletá Sheila: text o psanci, který si neví rady se svobodou a není schopen lásky, „ale má své důvody“, interpretovala holčička s palčivě jemnou, málem neznatelnou emocí, pro kterou Fenger použil výraz „nevinnost a beznaděj“. (Ta slova se později dostanou do prvního oficiálního názvu desky: Innocence and Despair.) „Děti nesnášely roztomilost,“ řekl. „Nejlíp se cítily v písničkách, které evokují osamělost a smutek.“ Fenger učil děti se i živě doprovázet: hrály na akustické i elektrické kytary, činely, vibrafony a bubínky ze školské soupravy Orffových nástrojů. Když uměly přes dvacet písní, Fenger se rozhodl uspořádat nahrávání. Ve školní tělocvičně se sešly děti ze


uvnitř banánu

tří škol a nahrály všechno na jeden pokus, přímo do magnetického pásu, tedy bez možnosti mixovat poměr hlasů. Mezi rodiči se vybraly peníze a pro děti a jejich příbuzné vyšly dvě desky. Náklad činil dvě stě nosičů a nikdo nepředpokládal, že kdy opustí hranice okresu Langley. Irwin Chusid se v roce 2000 pro nahrávky dětí nadchl a nabídl je deseti labelům (Rhino, Luaka Bop, Matador…). Všech deset odmítlo. Jedenáctý, Bar None, nabídl smlouvu na projekt po čtvrthodině poslechu. Deska se stala nejúspěšnějším titulem, který vydali, i když jde o počty na alternativní scéně. The Langley Schools Music Project figuroval v řadě výročních žebříčků jako jedno z alb roku 2001. Především však připomněl to, co nastupující věk internetu ukázal úplně jinak: že publikum, amatéři a obyčejní lidé jsou v hudbě nejméně tolik důležití jako hvězdy. O nahrávce napsali vřelé poznámky a články Neil Gaiman, John Zorn i David Bowie. Ten pravil: „ Aranžmá doprovodů je úžasné. Dohromady s upřímným, i když chmurným podáním to dává takové umělecké dílo, jaké bych nedokázal stvořit ani s polovinou nejvybranějšího exportu z Kolumbie v sobě.“ Uskutečnilo se setkání Hanse Fengera s „dětmi“, kterým už nebylo devět, ale pětatřicet let. Úspěch alba je ohromil, ale zároveň se shodli, že společné hraní pro ně bylo životním zážitkem. „Připadám si, jako by moje písemka z páté třídy získala Nobelovu cenu,“ řekl Fenger. Nikdy nepřestal učit hudbu svým nekonvenčním způsobem. S dětmi přistěhovalců zpívá i španělsky. Podle něj se jádra těžko pojmenovatelného kouzla hudby z Lang­ ley dotkli ve Washington Post, kde napsali: „Je to zvuk zamilovávání se do hudby.“

21


Éditions Fra 001 Thomas Ernest Hulme, Modlitba 002 003 004 005 006 007 008 009 010 011 012 013 014 015 016 017 018 019 020 021 022 023 024 025 026 027 028 029 030 031 032 033 034 035 036 037 038 039 040 041 042 043 044 045

za úsměv luny Richard Caddel, Slova straky The Magpie Words Imagisté Vítr z Narragansettu One Stop Stories Vladimír Sadek, Židovská mystika Kang Čol-hwan, Pierre Rigoulot, Pchjongjangská akvária Joyce Mansour, Výkřiky Eugénio de Andrade, Svrchovanost José Ángel Valente, V kořenech světla ryby Alena Nádvorníková, Anebo ne Ou bien non Helen Lawsonová, Odvaha za úsvitu Courage at Daybreak Raúl Rivero, Důkazy spojení Antologie nové české literatury 1995–2004 Elizabeth Bishopová, Umění ztrácet Ernest F. Fenollosa, Ezra Pound, Čínský písemný znak jako básnické médium Petr Mikeš, Jen slova/Just Words Petr Borkovec, Vnitrozemí Roland Barthes, Světlá komora Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie Ernst Jandl, Friederike Mayröckerová, Experimentální hry Petr Král, Arco a jiné prózy Jurij Odarčenko, Verše do alba Muhammad Šukrí, Nahý chleba Jan Jařab, Šíleně pomalá revoluce Antologie současné lotyšské poezie Guillermo Rosales, Boarding home Catherine Ébert-Zeminová, Bludný kruh Jano Pavlík Viola Fischerová, Předkonec Blanca Varela, Křídla na konci všeho Erich Fried, Milostné básně Shitao, Malířské rozpravy Mnicha Okurky Petr Měrka, Telekristus a Mentál Zápisky z mrtvého ostrova Bytosti schopné zemřít Jonáš Hájek, Suť Viola Fischerová, Písečné dítě Yasmina Reza, Zoufalství Richard Caddel, Psaní v temnotě Writing in the Dark Polona Glavanová, Noc v Evropě Andrés Sánchez Robayna, V těle světa Michal Witkowski, Chlípnice Jerzy Pilch, U strážnýho anděla Emanuel Mandler, Poslední Branibor a jiné příběhy

046 047 048 049 050 051 052 053 054 055 056 057 058 059 060 061 062 063 064 065 066 067 068 069 070 071 072 073 074 075 076 077 078 080 081 083 085 086 088 090 091 092 093 094 095 096 097 098 099

František Kautman, Alternativy Giuseppe Culicchia, Kolo, kolo mlýnský Orhan Pamuk, Nový život László Darvasi, Nejsmutnější kapela na světě Yasmina Reza, Adam Haberberg Dorota Masłowska, Královnina šavle Jean-Claude Izzo, Totální chaos Zafer Şenocak, V novém světě Guy Viarre, Bílé předání Sławomir Mrožek, Kohout, Lišák a já John Berger, O pohledu Fotostrojka Georges Didi-Huberman, Ninfa moderna Jakub Řehák, Světla mezi prkny Petr Borkovec, Berlínský sešit Zápisky ze Saint-Nazaire Szilárd Borbély, Berlin-Hamlet Václav Durych, Černé tečky Ladislav Šerý, Laserová romance 2 Vladimír Sadek, Židovská mystika Fra Blank. Reader Cena Jindřicha Chalupeckého 2006 Martin Kubát, Je večer, vypusťte čerta! Atík Rahímí, Tisíc domů snu a hrůzy Carlos Victoria, Stíny na pláži Dario Fo, Polomyšín Médium kurátor Karel Císař, Věci, o kterých s nikým ne­mluvím Ladislav Šerý, Laserová romance 3 Václav Benda, Noční kádrový dotazník a jiné boje C. B. Levensonová, Buddhismus David Voda, Sněhy a další Viola Fischerová, Domek na vinici Chez Erik. Kuchařka Fra Carlos A. Aguilera, Teorie o čínské duši Róbert Gál, Na křídlech/Agnomie Bohumil Nuska, Malé příběhy Tahar Ben Jelloun, Poslední přítel Antonio Gamoneda, Tohle světlo Jonáš Hájek, Vlastivěda Dorota Masłowská, Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky Tašo Andjelkovski, Mirny Lidia Amejko, Známé příběhy Liāna Langa, Sešit antén Vilém Flusser, Za filosofii fotografie Sylva Fischerová, Pasáž Ernesto Santana, El Carnaval y los Muertos Kamil Bouška, Oheň po slavnosti Karel Urianek, Beránek Petr Měrka, Fantasmagorie televize


100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148

Fernando Vallejo, Madona zabijáků Viktor Špaček, Co drží Nizozemí Serhij Žadan, Big Mac Andrzej Bart, Továrna na mucholapky Krisztina Tóthová, Čárový kód Gertruda Steinová, Mluvit a naslouchat Pier Paolo Passolini, Zuřivý vzdor Antologie současné polské poezie Jean-Claude Izzo, Chourmo Frédéric Beigbeder, Povídky psané pod vlivem extáze Viola Fischerová, Hrana Ahmel Echevarría, Días de Entrenamiento Ondřej Horák, Mrtvá schránka Michal Witkowski, Královna Barbara Roland Barthes, Říše znaků Martin Kubát, Čistka Martha Acosta Alvarez, La periferia Sławomir Mrożek, Ti, co mě nesou Veronika Bendová, Nonstop Eufrat Ivana Myšková, Nícení Ondřej Buddeus, rorýsy Petr Borkovec, Milostné básně Roland Barthes o Rolandu Barthesovi Cédric Demangeot, Slota Jakub Řehák, Past na Brigitu Jean-Philippe Toussaint, Koupelna Guillermo Cabrera Infante, Tři truchliví tygři tento chléb přežvykovat, psacími písmeny Jana Šrámková, Zázemí Jan Frolík, Útěcha z ornitologie Martina Blažeková, Lom Šest slovenských básníků Juliana Sokolová, My house will have a roof /Môj dom bude mať strechu Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje Frank Correa, Larga es la noche Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu Ángel Santiesteban Prats, El verano en que Dios dormía Kateřina Rudčenková, Chůze po dunách Ondřej Lipár, Komponent Samanta Schweblin, Ptáci v ústech Alena Kotzmannová Rafani Petr Borkovec, Zlodějíček Kristina Láníková, Pomlčka v těle Krisztina Tóthová, Akvárium Sylwia Chutnik, Kapesní atlas žen Álvaro Enrigue, Podchlazení Abel Arcos, 9550: una posible interpretación del azul Luboš Svoboda, Vypadáme, že máváme

149 150 151 152 153 154 155 156 157 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 195 196 197 198

Petr Maděra, Filtrační papíry Lukáš Horák, Amensch Kde i mrtví pochodují Petr Král, Město je náš les Alžběta Michalová, Zřetelně nevyprávíš nil, úvod Alda Merini, Nepřibližuj se ke mně, poezie Miloslav Topinka, Probouzení Ladislav Šerý, Nikdy nebylo líp Pomlčky v těle Petr Borkovec, Wernisch Nicanor Parra, Jiné básně Jurij Andruchovyč, Moskoviada Adéla Knapová, Nemožnost nuly Julio Jiménez, Un mundo tan blanco Zuzana Lazarová, Železná košile Nonardo Perea, Los amores ejemplares Kamil Bouška, Hemisféry Hroby v povětří. Poezie Bukoviny Bernard Noël, Výřezy z těla Adéla Knapová, Slabikář Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami Jakub Řehák, Dny plné usínání Abel Fernández-Larrea, Shlemiel Petr Borkovec, Lido di Dante Petr Borkovec, Rozvláčná vyjádření radosti Zuzana Fuksová, Cítím se jako Ulrike Meinhof Kamil Bouška, Inventura Miroslav Olšovský, Tahiti v hlavě Alexej Cvetkov, Král utopenců Gérard Dubey, Sociální pouto v éře virtuality Tamás Jónás, Tatitatitati Veronika Bendová, Vytěženej kraj Adéla Knapová, Předvoj José Alberto Velázquez, Cierra los ojos, no respires Clemens J. Setz, Láska za časů Mahlstadtského dítěte Kristina Láníková, Úvahy nad zájmeny Petr Borkovec, Petříček Sellier & Petříček Bellot Šest německých básníků Tašo Andjelkovski, nid Jakub Řehák, Obyvatelé Bytosti schopné zemřít (2. vydání) Tomáš Gabriel, Údolí pokusu o výsadbu bříz Luboš Svoboda, Rád čichám ke zvířatům, která jsi vycpala ty Martin Poch, Strana Marzanna Bogumiła Kielarová, Zatopený estuár


199 Veronika Bendová, Vytěženej kraj 200 201 202 203 204 205 206 207

(2. vydání) Pavel Klusák, Uvnitř banánu Martha Luisa Hernández, La puta y el hurón Petr Borkovec, Sebrat klacek Elsa Aids, Přípravy na všechno Petr Borkovec, Lido di Dante (3. vydání) Vladislav Chodasevič, Porcelánový věnec David Voda, Automat na plyšáky Cédric Demangeot, Útržky Sněhurčina kožichu

Éditions Fra Šafaříkova 15, Praha 2

Ondřej Horák, Pohlavní styky Martina Blažeková, Prologomény Zofia Bałdyga, Poslední cestopisy Petr Borkovec, Petříček Sellier & Petříček Bellot (2. vydání) 212 Gertruda Steinová, Mluvit a naslouchat (2. vydání) 213 Rodrigue Marques de Souza, Oslnění 214 Ladislav Šerý, Nikdy nebylo líp (2. vydání) 215 Ricardo Alberto Pérez, Arácnidos 208 209 210 211

216

Andrés Sánchez Robayna, Tím velkým mořem

Fb.me/EditionsFra Fra.cz


Magnesia Litera

Čtyři mrtví. A vypněte toho papouška, jsme vzteky úplně bez sebe.

nominace za překlad Dnes již legendární výpověď o temných letech drogových válek v ulicích kolumbijského Medellínu. Černá báseň v próze, kde smrt je nejen každodenním chlebem, ale i vytouženou potravou, vysvobozením. Fernando Vallejo (1942) patří mezi nejvýraznější spisovatele Latinské Ameriky. Madona zabijáků – zalykavá obžaloba života a drastický zpěv o lásce v dešti kulek – je jeho nejznámější text. Fernando Vallejo Madona zabijáků Přeložil Petr Zavadil, brož. vazba, 144 s., dpc 219 kč, Fra 2019, isbn 9788075210708


Nejdřív jsem jen vršil příběhy outsiderů, art brut muzikantů, mystifikátorů, snivců, zneuznaných vynálezců, prokletých hiphoperů, utajených géniů, hudebních zločinů z lásky. Teprve časem se ukázalo, že vzniká kniha o hodnotách. O tom, jak hudba a osudy, lidské i kocouří, mohou vyjevit, že to, co běžně pokládáme za cenné, se dá převrátit vzhůru nohama. Mickey, uslyším tě někdy zpívat naživo?

dpc 239 Kč ISBN 978-80-7521-141-5

Author photo © Kristýna Trochtová, 2021 Cover by Andy Warhol, 1967, Daniel Johnston, 1983 & Nusle, 2021

Fra.cz


Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.