USTAVENÍ MODERNÍCH HRANIC Přestože se charakteristiky a významy hranic proměňova ly v čase, samotné tvoření hranic jako frontiers nebo boundaries bylo v historii opakovanou činností, spolu s ním i tvoření kategorií „my“ a „oni“, nebo dalších kategorií od lišnosti. I v minulosti najdeme příklady lineárních hra nic, například v podobě římských limes, které byly nejen vojenskými hranicemi, ale rovněž hranicemi kulturními. Nicméně existovaly také nomádské společnosti, pohybu jící se napříč teritorii a ani středověká společnost nebyla ohraničena stejným způsobem jako moderní státy. Cír kev se sice snažila přenést územní dělení z římského po jetí, ale feudalismus byl typický fragmentovaným držením půdy, fragmentovanou loajalitou, a navíc byl v tomto ob dobí přítomný univerzalismus, který nevymizel ani v post renesanční Evropě, postupně se sekularizoval a byl také přenesen do diplomatických praktik 18. století nebo do le gitimizace imperiální dominance nad jinými kontinenty v 19. století.29 První podoba moderní státní hranice v podstatě vychá zí až z vestfálského systému uspořádání států ze 17. století, kdy státní hranice začaly být vnímány jako geografické li nie oddělující od sebe suverénní politické útvary moderních států. Urovnání náboženských válek v podobě Vestfálského míru (1648) kromě vzájemného uznání teritoriální suvere nity přineslo stabilitu založenou na vzájemném vyvažování a mocenských zájmech, kterou neměl přebít žádný morál 29)
ANDERSON, M., c. d., s. 14–18.
21
Ne-prostupné hranice Evropy ní princip.30 Hranice tak dostaly podobu jasně rozpoznatel né nepřerušované linie, která definuje mez autority státu, ohraničuje území a politickou komunitu.31 Je možné také sledovat teritorialitu a vývoj evropského státu v souvislosti s proměnami formy jeho vlády, který se od podoby feudálního státu transformoval ve stát stavov ský, absolutistický a nakonec zastupitelský.32 „Vznik a vývoj teritoriálního státu lze pak nahlížet jako nezbytný proces koncentrace přikazovací moci na rozsáhlém území, kte rý vedl k monopolizaci podstatných funkcí, jež se týkají udržování vnitřního a vnějšího politického řádu […] a tak umožňuje realizovat cíle a hodnoty, které přijal za své stát, respektive držitelé státní moci.“33 Co se týče propustnosti moderního státu, až do 18. sto letí byly státní hranice propustné obchodu, přeshraniční mu vlastnictví, mezilidským vztahům (například uzavírání manželství) a jiným formám přeshraničního života.34 Ves ničané často kladli větší důraz na hranice vesnic a stejně tak koncepty jako „otčina“ nebo „cizinec“, nebyly až do 19. sto letí spojeny s národem, ale s regionálními komunitami a ta ké nadnárodní říše ve střední Evropě do jisté míry rušily nebo oslabovaly hranice teritorií, které se po jejich rozpadu staly moderními národními státy. Pro utvoření konceptu národa měla bezesporu vliv Vel ká francouzská revoluce. Francouzská revoluce totiž kromě BARŠA, Pavel – CÍSAŘ, Ondřej, Anarchie a řád ve světové politice. Kapitoly z teorie mezinárodních vztahů, Praha 2008, s. 10. 31) GRYGAR, J., c. d., s. 20. 32) ZNOJ, Milan, Neorepublikanismus v polemice s liberální demo kracií, in: BÍBA, Jan – ZNOJ, Milan – VARGOVČÍKOVÁ, Jana, Demokracie v postliberální konstelaci, Praha 2014, s. 39. 33) Tamtéž, s. 40. 34) STOKŁOSA, K. – BESIER, G. (eds.), c. d., s. 3. 30)
22
Ustavení evropských hranic ideje emancipace přinesla také koncept „lidu“, který se stal základem pro státně-národně-teritoriální identity a při spěl svým dílem k tvorbě konceptu národních (střežených) hranic, které byly později stvrzeny i mezinárodně v podo bě principu „práva národa na sebeurčení“. Se vznikem kon ceptu národa tak postupně vzniká moderní národní stát, který propojuje vestfálský koncept suverenity s teritoriál ní identitou, vázanou na koncept občanství. Původně často flexibilní linie vymezující království, regiony, města, vesni ce se v 19. století vlivem nacionalismu proměnily v národní hranice, které měly oddělit údajně národně rozdílné oblasti spjaté s „tradičními“ charakteristikami národních komu nit, jejich symboly či mýty.35 V industrializované společ nosti byl narušen charakter uzavřených agrárních komunit a dochází k prostupnosti jejich sociálních či geografických hranic z důvodu potřeby propojování lidí a jejich spoluprá ce a z toho důvodu je v industriální éře pak také potřeba standardizovaný jazyk, který ústí do monopolu státní vý chovy.36 Ta je slučitelná s požadavky nacionalismu, stejně jako se sjednocením státní moci a vytvořením národního trhu. Nicméně nové pojetí pospolitosti či komunity, kte ré vzniká v souvislosti s ustavením moderního národ ního státu, je dosti odlišné od pospolitostí či komunit v takzvané „tradiční společnosti“. Tu Ferdinand Tönnies nazval jako Gemeinschaft (pospolitost), spojenou s „přiro zenou“ náklonností a vzájemnou úctou; a na druhou stranu vymezil Gesellschaft (společenství) jako uměle založené vztahy, typické pro urbanizovanou a industrializovanou Tamtéž. Viz GELLNER, Ernest André, Národy a nacionalismus, Praha 1993. 35)
36)
23
Ne-prostupné hranice Evropy společnost, historicky korespondující se vznikem naciona lismu, který si ovšem přivlastňuje koncept Gemeinschaft.37 Nicméně tato „společenství představy“ nebo „pomyslná společenství“ (imagined community), podmíněná také ší řením lidu dostupných novin, nejsou typem komunit, ja ko byly například vesnice v tradiční společnosti, protože lidé uvnitř tohoto nového typu společenství nejsou v čas tém kontaktu a pouze vytváří představu o jednotě a pro pojenosti svého společenství.38 Nacionalismus pak vedle konceptu „pomyslného společenství“, které je jím defino váno jako jakási organická jednota se společnou etnickou identitou a společnými dějinami, přináší třeba také národ ní symboly, svátky a mýty. Nicméně v rámci nacionalismu najdeme jeho odlišná pojetí. Rozdíl je znatelný například ve francouzském pro jektu a mezi německým nacionalismem, který byl reak cí na francouzsko-pruskou válku, dále mezi občanským nacionalismem, který nemusí být nutně spjatý s etnickou identitou a konzervativním nacionalismem – hlásajícím návrat ke kořenům kladoucím důraz na společné tradi ce, dějiny a předky. Odlišné pojetí nacionalismu najdeme u amerických hnutí za nezávislost, která se dovolávala uni verzálních principů samosprávy; evropského pojetí národa interpretovaného jako entity založené v dávné minulos ti se společným jazykem a kulturou; úředního nacionalis mu ohrožených imperiálních dynastií (například ve formě kolonizačních projektů); nebo v podobě fragmentace říší do národních států na konci první světové války a rozpadu koloniálních říší po druhé světové válce – kdy se národní HEYWOOD, Andrew, Politické ideologie, Plzeň 2008, s. 162. Viz ANDERSON, Benedict R. O‘ G., Představy společenství: úvahy o původu a šíření nacionalismu, Praha 2008. 37) 38)
24
Ustavení evropských hranic státy staly jediným legitimním modelem politické organi zace a lidstvo tak může být definováno jako společenství národů.39 Během 19. století tak vznikla a utvrzovala se představa, že by se hranice sociálního celku (nositele jedinečné kul tury) a politického celku (moderního státu) měly překrý vat, což pak vedlo také k tomu, že vnímání rozlišení hranic jako frontiers a boundaries bylo bráno spíše jen jako ana lytická konstrukce, než jako odraz reality.40 Přestože však moderní národní stát přináší jasnější návod na vymezení teritoriální identity, kterou propojuje v rámci suverenity s teritoriální kontrolou, touha po stabilitě v mezinárodních vztazích, která vyústila ve Vestfálský mír, podkopávala institucionalizovanými praktikami státní suverenitu, ať už ve formě formulace pravidel práva národů regulovat války, v rámci mezinárodních setkání reprezentantů států, nebo ve formě jednání o vyrovnání sil, které v konečném výsled ku vyústily až do ustavení Evropské unie.41
39) BARŠA, Pavel, Národnostní konflikt a plurální identita, in: BARŠA, Pavel – STRMISKA, Maxmilián, Národní stát a etnický konflikt. Politologická perspektiva, Brno 1991, s. 21–22. 40) GRYGAR, J., c. d., s. 21. 41) ANDERSON, M., c. d., s. 25.
25
Michal Trčka
Ne-prostupné hranice Evropy Teritorialita, bipolitika a etika
Obálku s využitím ilustrace Tomáše Handla vytvořil Lukáš Tuma. Redakce Václav Kotrman. Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2017 jako svou 622. publikaci. První vydání, 152 stran. Sazbu a litografii provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskl Akcent tiskárna Vimperk, s. r. o.
Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz