SNOW 144 - únor-březen 2023 by SNOW media

FREERIDE

SKIALP

ISLAND

V ZEMI OHNĚ A LEDU

LYŽOVÁNÍ

SNOW 144 ÚNOR–BŘEZEN 2023 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU – PATRICK ORTLIEB KARI TRAAOVÁ – LÉTAJÍCÍ NORKA

ALPY

HODINY OD HRANIC

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

NO COMMENT

#28

FOTO: GEPA PICTURES

OBSAH

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

NOR ALEKSANDER AAMODT KILDE JE LETOS JASNĚ NEJRYCHLEJŠÍ – TEDY ALESPOŇ CO SE TÝČE SJEZDU. POTVRDIL TO I VÍTĚZSTVÍM NA NEJTĚŽŠÍ TRATI SVĚTOVÉHO POHÁRU V KITZBÜHELU

LIDSEY VONN NEZMIZELA. I VE SVÉM SPORTOVNÍCH DŮCHODU STÁLE DOKÁŽE VZRUŠOVAT LYŽAŘSKÝ SVĚT

testováno severem, prověřeno lidmi

LENA-W MVP 10.000 G/M2/24 HOD WP 10.000 MM 10.000 2l STRETCH

Lorem ipsum

WORLD CUP

RESORT

16| 18| 28| 32| 34|

62| 64| 68| 70| 72| 76| 82|

WORLD CUP NEWS

OSOBNOSTI: LÉTAJÍCÍ NORKA KARI TRAAOVÁ

HISTORIE ZE STANIČNÍCH KNIH: PŘÍHODY ROZMARNÉ SVĚTOVÝ POHÁR VE ŠPINDLEROVĚ MLÝNĚ

ACADEMY

44| 46| 48| 58|

Recenze: boty Nordica HF 120

10.000 2l STRETCH

SERVIS: ALPY DO DVOU HODIN OD HRANIC

POCTA JAROSLAVU BOGDÁLKOVI

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

38| 40|

Ratschings: neobyčejně obyčejné jihotyrolské lyžování

VLASTNÍMA OČIMA: JANA ŠOLTÝSOVÁ GANTNEROVÁ ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU: PATRICK ORTLIEB

ALISIA-W MVP 10.000 G/M2/24 HOD WP 10.000 MM

Lyžování před soudem: obecná odpovědnost lyžaře Slow@Relax: Lyžování v lázních

SLOW@RELAX: MAGIE HORSKÉ CHATY

CMY

EURINA-W K

MVP 10.000 G/M2/24 HOD WP 20.000 MM 20.000 2l STRETCH

Ekologie: Zelené lyžování v Jižním Tyrolsku Technika: Nová kabinková lanovka Söllereckbahn v Oberstdorfu

88| 96|

HYDER-M

TIPY SNOWTOUR: ARBER On the road: Srbsko

MVP 10.000 G/M2/24 HOD WP 20.000 MM

SWM: PÍSMENO H NEBO C APUL news

Recenze: Funkční triko Moose Base Merino

! Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

kilpisportglobal

kilpisport

www.shopkilpi.cz

SKIALP & FREERIDE

100| 102| 108| 114| 118|

SNOWbiz

122| 127|

PÁKISTÁN? TERRA INCOGNITA – ZEMĚ NEZNÁMÁ I SLAND: NA OSTROVĚ OHNĚ A LEDU

F REERIDE TÚRA DAVOS AROSA - LENZERHEIDE

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: RAKOUSKÝ OTEC KALIFORNSKÉHO SKIALPINISMU

Mládí je budoucnost L UXUS NA DIVOKO

MATĚJ BERNÁT: ZUBAŘ, KTERÉMU NEUTEČETE

100

NA SVĚTĚ JE ČÍM DÁL MÉNĚ NEOBJEVENÝCH MÍST – A TOTÉŽ PLATÍ I PRO MÍSTA LYŽAŘSKÁ. CO PŘI HLEDÁNÍ DOBRODRUŽSTVÍ ZKUSIT TŘEBA PÁKISTÁN?

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

OBSAH

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

POHOŘÍ KARÁKÓRAM POSKYTUJE NEJEN EXTRÉMNÍ TERÉNY, ALE I MÍRNÉ HORY PRO MEDITAČNÍ SKIALP

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub REDAKTOŘI

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 144, ROČNÍK XXI.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

KRESBA: ONDRA TŮMA

INZERCE

SEZÓNA NADĚJE

začalo se zasněžovat, dokonce za Obvykle se v únoru začíná lyžařská nižší ceny energie. Ve Špindlu se presezóna lámat do své druhé poloviny. parovala sjezdovka na už potvrzený Nikoli ale letos, kdy začíná teprve ta svěťák. Blýskání na lepší časy nepoprvní. cházelo pouze z krystalků poletujíUž na podzim se celý lyžařský kolos cího sněhu, ve vzduchu bylo cítit něco ne a ne rozhýbat. Velká a vážná témata víc. Dlouhodobá předpověď dávala vytlačovala vše zbytné, ve stínu války stále větší šanci na období radosti. se těžko plánovalo radostné lyžování, brzdil nás zdvižený prst inflace A pak se začaly dít velké věci. Lyžaři a předsezónní vábení lyžařských střepod heslem „nejdřív vol, potom skol“ disek zase umlčel strašák cen energií. oblehly horské okrsky a přepsali nejen Nebyl prostě nějak čas a důvod vyhlílokální historické volební rekordy. Na žet veselé zimní časy. svěťáku ve Špindlu padl v tu sobotu Záblesk naděje přišel v listopadu, kdy také rekord divácký a Mikaela Shiffrin první sníh ukázal svou moc a překryl málem dorovnala historické maxivšední problémy. Dokonce se začalo mum Ingemara Stenmarka v počtu lyžovat. Jenže příliš brzy. Vánoční vítězných závodů. Po předání cen obleva pak spláchla lyžařské vyhlídky vítězkám začaly po celé zemi propua držela je v suchu celý další měsíc. kat oslavy. Snad jedině Petra Vlhová Naše sportovní tužby upadly do stánebyla s bramborovou medailí úplně dia hibernace a s počátkem druhého spokojena, naštěstí ji ale na jiném kola prezidentských voleb se přiblípódiu zastoupila jiná slovenská symžily snad až k hranici klinické smrti. paťačka s ještě silnějším historickým Ten předvolební emoční uragán vysál zápisem. svou urputností celou zemi od všech Tak začala lyžařská sezóna 2022/23 ostatních témat. Myšlenky na lyžov Česku. Rekordně pozdě, ale s nebývání? Přežívaly možná jen ve formě valou nadějí, že se nejen kola vleků semen ve skrytu čekajících na posun budou točit podle řádu a v horách veřejného i planetárního klimatu. i podhůří zavládne ten už skoro zapoAž poslední lednový týden se zase menutý léčivý klid. objevily nové náznaky pozitivních pohybů. Počasí se ukáznilo a pomalu Petr Socha a SNOW vklouzlo zpět do zimního režimu,

Petr Socha Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová, Marie Potužilová INTERNET

Radek Holub, Tomáš Roba E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz

AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová, Lukáš Vavrda ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 9. února 2023, další vyjde v říjnu 2023.

OBÁLKA/FOTO: Crazy Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2023

„Jde o mnohem víc,

než jen vysekat cestu na vrchol.

Haglöfs Spitz Jacket Skála. Led. Vichr. Sníh. Mráz. Parťák na druhém konci lana. Nic, než přítomnost. A cesta, definující naše vlastní limity v daném okamžiku.

FOTO: RED BULL MEDIA POOL

Lednová noc, nejznámější sjezdová trať světa v Kitzbühelu. Nahoře ve startovní budce stojí (v té době stále ještě) nejúspěšnější lyžařka všech dob. Příprava, vrcholná koncentrace a odraz do hlubiny. Tmou zavlály dlouhé plavé vlasy. Lindsey Vonn právě odstartovala svůj první Hahnenkamm. Osmatřicetiletá americká legenda ukončila profesionální kariéru před čtyřmi lety v důsledku vleklých potíží po vážném zranění kolene. Do té doby si řadu sportovních snů splnila, když dokázala vyhrát velký křišťálový glóbus, zlato z mistrovství světa i olympiády. Některé další jí zůstaly odepřeny – vinou zdravotních trablů, které začaly při šampionátu ve Schladmingu v závodě, u nějž je dosud sporné, zda měl být odstartován, nedokázala překonat rekord Ingemara Stenmarka. Rovněž společnost v jejích dobách nebyla tak daleko, aby dostala svolení zkusit si závod s muži. Pak ale ke svému velkému nadšení dostala nabídku projet Hahnenkamm v noci před slavným sjezdovým závodem. „Jen pokud sjedete Streif, jste skutečný sjezdař. Je vrcholem všech sjezdů, tím nejtěžším na světě. Nikdo nevěřil, že to dokážu. Po všech zraněních dostat jedinkrát za život šanci vystartovat zde a splnit si své velké přání, to je neuvěřitelné,“ uvedla Lindsey Vonn, které lyže půjčil americký reprezentant Ryan Cochran Siegle a připravil je její někdejší servisman Heinz Hämmerle.

Blonďatá kráska se odpíchla z tradičního startu a po pár vteřinách ji čekala proslulá pasáž Mausefalle se skokem. „Cítila jsem se, jako bych skočila přes okraj světa. Nemyslím, že bych někdy dřív v životě byla tak nervózní jako před startem. Ráda vyhledávám vzrušení. Jsem na něm závislá, miluju hledat stále nové výzvy, posouvat limity, pohybovat se na hraně,“ popsala Američanka, kterou na výkon na nejznámější trati světa připravoval krajan Daron Rahlves. Ten tamtéž zvítězil v roce 2003 a ocenil její odvahu i stoprocentní nasazení. Lindsey Vonn ještě dodala, co byl poslední faktor, jenž rozhodl, že výzvu přijala: „Bylo to i pro mou maminku Lindu, která zemřela v srpnu. Věděla jsem, že je tam se mnou jako můj anděl strážný a sleduje mě. Pomohla mi splnit si tento sen a já vím, že je na mě hrdá. Jako vždy.“ (mk)

WORLD CUP

NEWS

ONDŘEJ NOVÁK

SNOW.cz/SP

redaktor SNOW

Beat beats Mayer!

…, Lindsey byla rychlejší než třeba Beat Feuz, který se v Kitzbühelu rozloučil se svou skvostnou sjezdařskou kariérou. Ve svěťáku debutoval v roce 2006, ale poprvé si na pódium stoupnul až v roce 2011. A od té doby se mu na něj podařilo vystoupit celkem 59krát. Na mistrovstvích světa pobral další tři medaile a tři také během kariéry přidal na olympijských hrách. Naposledy v roce 2022 v Pekingu, ve 34 letech, kdy za sebou nechal 41letého Johana Clareyho a také Mathiase Mayera. Oba se léta potkávali i na legendárním Hahnenkammu, který Beat dokázal vyhrát hned třikrát, v roce 2021

FOTO: RED BULL MEDIA POOL

…, která si o 12 let později splnila svůj životní sen. Možná ji také hnalo pomyšlení na další rekord, který už jí žádná Shiffrin nikdy nesebere. Lindsey Vonn se stala první ženou, která sjela závodní trať vyhlášeného sjezdu Hahnenkamm a přidala pod taktovkou Red Bullu ještě jedno prvenství. Jako první lyžař na světě sjela závodní trať v noci, za umělého osvětlení. Sparing partnera, coache a mentora jí dělal Daron Rahlves, který vyhrál legendární sjezd v roce 2003 jako druhý Američan v historii (první byl Buddy Werner v roce 1959). To, co Lindsey předvedla, je ojedinělé. Na sociálních sítích a na Red Bull TV najdete několik krátkých filmů z příprav i ze samotného sjezdu, jeden z nich je doprovázen i informacemi o aktuální rychlosti nebo délce skoků. A i když byla v některých „lehčích“ úsecích tratě naprostá tma, Lindsey se s tím rozhodně nemazala. Jak by dopadla v porovnání s muži, se asi nedozvíme, byť časy z tréninku, kterého se účastnila pravděpodobně s ostatními za bílého dne, určitě existují. Ale drží se pod pokličkou. Co kdyby se náhodou ukázalo, že…

FOTO: ATOMIC

Každý, kdo sleduje alpské lyžování, momentálně pravděpodobně prožívá velký příběh, který má sice trochu napínavý konec, ale jistojistě v dohlednu. Mikaela Shiffrin na začátku ledna dorovnala v Kranjské Goře nejlepší ženský výkon historie Světového poháru a dotáhla se s 82 vítězstvími na Lindsey Vonn. Po krátkém odpočinku přidala na Kronplatzu 83. a 84. vítězství a k dotažení legendárního Ingemara Stenmarka jí před svěťákem ve Špindlu chyběla pouhá dvě. Jedno přidala v sobotním slalomu a o vše se hrálo v neděli. Po prvním kole s přehledem vedla, ale ve druhém byl trochu znát tlak, který na sebe naložila sama Mikaela, publikum i samotný neuvěřitelný příběh. Ten by byl navíc s třešničkou na dortu typickou pro americké filmy. Kdyby Mikaela získala ve Špindlu historické 86. vítězství, stalo by se to na kopci, kde před 12 lety vůbec poprvé nastoupila do závodu Světového poháru. Krásná symbolika, ne? Ale k dokonání téhle „american story“ chybělo 6 setin. Už teď je jasné, že v letošní sezóně rekord padne. A rozhodně nebude poslední. Když Stenmark naposledy vyhrál, bylo mu 33 let. Mikaele Shiffrin je 27. Stenmark debutoval v 17 letech, Shiffrin v 15. Pouhé dva dny před svými 16. narozeninami se poprvé postavila na start svěťákového obřáku ve Špindlu a nedostala se tehdy ani do druhého kola. Na pódiu tehdy stály Viktoria Rebensburg, Denise Carbon a třetí Lindsey Vonn…

Lindsey v nočních uličkách

dokonce dvakrát po sobě. Čtyřikrát byl v Kitzbühelu druhý, jednou třetí v super-G. Podobně, jako jeho o pár roků mladší souputník Mathias Mayer, kterého na loňské olympiádě připravili spolu s Clareym o druhé zlato. Mayer vyhrál Kitzbühel už jako junior v roce 2005. Nebyl to standardní sjezd, jen juniorský závod a k vítězství v dospělém Hahnenkammu mu zbývalo v té chvíli ještě 15 let, během kterých posbíral v SP dohromady 45 pódiových umístění a 4 olympijské medaile. Na mistrovství světa paradoxně nikdy neuspěl a rozhodl se, že už to tak zůstane navždy. Na konci prosince se ještě v Bormiu vydal na prohlídku trati super-G, ale do závodu už nenastoupil a oznámil jednoduše konec kariéry. Bylo to nečekané, zvlášť po dvou třetích místech z Lake Louise a Val Gardeny, ale prostě stačilo. Beat tedy nakonec zvítězil. Vydržel nás bavit skoro o měsíc déle. Díky, kluci!? FOTO: RED BULL MEDIA POOL

Shiffrin vo fous!

FOTO: IMAGO / SVEN SIMON

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: ARCHÍV JANY GANTNEROVÉ

JANA ŠOLTÝSOVÁ GANTNEROVÁ Měla jsem v životě štěstí

Jana Šoltýsová v roce 1978 na závodě Světového poháru v Garmisch Partenkirchenu

Přinejmenším lyžařsky – avšak bezpochyby nejen – se uměla jaksepatří narodit. I umožnila umět se narodit dcerám, takřka dokonalým genetickým kopiím své půvabné slavné mámy. Historicky první východoevropská sjezdařka, jež vyhrála závod Světového poháru, a dlouhé dekády jediná slovenská vítězka SP (až do nedávných časů soudobých následovnic Zuzulová – Vlhová). Ač už nezávodí bezmála 40 let, díky funkcionářské aktivitě ve FIS zůstává při špičkovém lyžování dodnes. Vlastními slovy nyní nahlíží na svou pozoruhodnou – lidským štěstím štědře zdobenou – životní pouť. Dětství v ráji hor

mém případě jsem vděčná osudu, že jsem měla úžasné rodiče. Můj otec Michal byl reprezentant ve sjezdovém lyžování, člen Dukly Praha, hoteliér, trenér, psycholog. Matka Apolonie – všemi nazývaná Polča – učitelka, hoteliérka, sportovkyně srdcařka, do poslední chvíle podnikatelka. S mým bratrem Michalem jsme vyrůstali na horské chatě u Zeleného plesa. Michal je o tři roky starší, tak celé mé dětství bylo o vzájemném soupeření. Do jeslí nebo školky jsme nechodili. Vyrůstali jsme na horské chatě a krom rodičů, kteří chatu provozovali, nás vychovávali i zaměstnanci chaty, ale vlastně i její hosté – povětšinou horolezci, lyžaři a studenti, kteří přijížděli na lyžařské výcviky. Vypadalo to tak, že krom formálního dohledu bylo jejich cílem nás i řádně zkazit, a tak nás potají naučili kouřit, hrát karty i různé jiné, ne příliš dětské hry. Když se mě později v rámci psychologických testů ptali, zda jsem kuřačka, odpovídala jsem, že ne – že jsem s tím v devíti přestala (že jsem však v devíti uměla vyfukovat perfektní kroužky cigaretového dýmu nebo kdekoho oklamat v žolíku nebo kanastě, jsem se už raději nechlubila). Každopádně, naše dětství bylo naprosto skvělé a dalo nám pevný základ do dalšího života. Chata na Zelenom plese byla bez elektřiny, topilo se tam koksem, vařilo na uhlí, televizi ani rozhlas jsme tak jako malé děti neznali.

O to víc jsme trávili svůj čas kreativně a později v dospělosti jsem si v duchu přála, aby i moje děti měly možnost vyrůstat v takovém čistém a krásném prostředí, a tak bezprostředně, jako bylo dopřáno vyrůstat nám. Sjezdové lyžování se stalo naším zcela přirozeným celozimním programem, protože na chatě žádné jiné sněhové sporty nešlo provozovat a vždy, když jsme chtěli z chaty dolů do údolí, museli jsme sjet osm kilometrů svahem. Lyžovat mě pochopitelně učil můj táta a jako dobrý psycholog s námi naoko soutěžil a umožňoval nám tu a tam jej porazit. Naše společné lyžování dalo základ mému velmi dobrému skluzu, citu pro lyže a dovednosti odhadnout jakoukoli rychlost, což se bezesporu otisklo do mé další sportovní kariéry. Kromě společného sjíždění na lyžích dolů do civilizace byl otec příznivcem všeho moderního, a tak od chaty nahoru pod Jastriabí věž postavil vlek, jehož spodní stanice se dala přemísťovat podle sněhových podmínek. Na něm se odehrávalo naše veškeré dětské trénování. Vlek samozřejmě nesloužil jen nám, nýbrž zejména hostům chaty a vysokoškolským lyžařským kurzům. Poslední den těchto výcvikových kurzů bývaly závody jejich absolventů, kterých jsme se s bratrem jako malé děti rádi pravidelně účastnili po celou dobu, kdy jsme pobývali na chatě, než jsme začali cestovat po soutěžích. Když bratr začal chodit do školy, častěji jsme už pobývali v Kež-

marku u prarodičů, kteří se o nás přes týden starali, když matka musela zůstat na chatě. Otec nás z Kežmarku vozil po okolních kopcích na tréninky, střídaje různé terény podle možností. Když jsem začala chodit do školy i já, rodiče z horské chaty odešli, aby s námi mohli trávit čas dole ve městě, a našli si práci v provozování malého hotelu ve Ždiari. My s bratrem jsme se brzy dostali do žákovského národního výběru.

V šestnácti na olympiádu

Těžko přesně označit, kdy se začala má sportovní kariéra. Od dětství jsem byla soutěživá, ctižádostivá, zvyklá překonávat překážky. Vždyť ty nám život stále podsouvá a zkouší, zda to zvládneme. Od žákovské kategorie jsem vždy byla ve výběru Slovenska – to jsme se účastnili mezinárodních závodů ve Vrátnej na Interkritériu, v Říčkách na Skikritériu anebo následně v rámci československého družstva jsme soutěžili na Monte Bondone v Itálii, což byly největší žákovské závody na světě. Pro nás mládež byla zážitkem už jen samotná cesta do Itálie – z Prahy do Torina vlakem, odkud nás vyváželi automobily Fiat (hlavního sponzora závodů) do lyžařského střediska. Zejména pro nás – děti z východního bloku – to byl silný zážitek; náš svět nádražních budov, těžkých batohů a vaků s lyžemi je něco zcela odlišného, než co zažívají dnešní mladí závodníci, odmala zvyklí pohodlně se přepravovat auty.

V roce 1974 jsem už byla zařazena do juniorské reprezentace a na konci sezóny 1974–75 jsem se stala trojnásobnou mistryní republiky, čímž jsem se dostala do reprezentačního družstva dospělých. Reprezentační výběr tehdy vedli Ladislav Zacharides a Alexander Egyhazy. Byla jsem nejmladší členkou ve zkušeném družstvu Dropová, Matošová, Šebestová, Švábová, sestry Kuzmanové – všechny už byly o dost starší závodnice, než jsem byla já; už jen být s nimi pro mě byla velká zkušenost. V sezóně 1975–76 po problémech s trenéry, kteří si na sebe navzájem napsali udání a jimž byly na hraničním přechodu odebrány cestovní pasy, převzal vedení ženské reprezentace můj otec Michal Šoltýs. Pod jeho vedením jsme dosáhly prvních předních výsledků ve SP, když jsme v Cortině ve slalomu obsadily 6. místo (já), resp. 9. místo (Dagmar Kuzmanová). Tímto umístěním jsme splnily kritéria na účast na ZOH 1976 v Innsbrucku. Bylo mi v té době šestnáct. Dáša tam skončila devátá v obřím slalomu, což byl do té doby nejlepší československý olympijský výsledek, až do bronzu Oliny Charvátové v Sarajevu 1984.

Pod novým koučem

V další sezóně jsem se stala juniorskou mistryní Evropy v obřím slalomu v Kranjskej Gore, v dospělé reprezentaci se opět vyměnili trenéři a naše družstvo se pár dalších let zmítalo v problémech. V roce 1978 se reprezen-

STORY CUP WORLD

VLASTNÍMA OČIMA

tačním trenérem žen stal Pavel Šťastný, který, ač původně nelyžař, se vypracoval na špičkového sjezdařského trenéra. Apeloval na celkovou připravenost sportovce a je opravdu jeho velkou zásluhou, že dokázal z našeho tehdejšího družstva udělat jeden z nejsilnějších týmů v historii československého lyžování, kdy jsme pravidelně začaly vyjíždět svěťákové body, čelní umístění v Evropském poháru nebo na juniorských šampionátech. Efektivita jeho práce na týmu byla evidentní a vycházela zejména z toho, že z gruntu změnil systém přípravy a zaměřil se vedle ježdění na sněhu na kondiční připravenost. Celý jeho vypracovaný tréninkový plán byl naprosto špičkový. Nakonec všechny výsledky, které jsme od sezóny 1978 začaly dosahovat, byly zejména jeho zásluhou. Na druhé straně je dobré zmínit, že dostal materiál, na kterém šlo pracovat – ať už šlo o Olinu Charvátovou, mne, Lenku Vlčkovou, Mařasovou, Valešovou, sestry Medzihradské, Milanovou – už jsme uměly lyžovat, ale potře-

bovaly jsme nějakou takovouto poslední přípravu do úplné špičky. Já sama jsem v sezóně 1978–79 zajela dva sjezdy SP za sebou do první desítky (9. a 5. místo), čímž jsem se dostala do první losované skupiny sjezdařek SP, kde jsem vydržela až do konce své kariéry v roce 1985, navzdory všem svým zraněním, která na mě čekala. Následovala olympijská sezóna 1979–80 s vrcholem ZOH v Lake Placid. Sezóna samotná pro mě byla velmi úspěšná, sbírala jsem pódiová umístění ve SP. Na ZOH v Americe nerada vzpomínám, zejména z psychického hlediska. V té sezóně jezdily výborně i moje kolegyně Olina Charvátová a Lenka Vlčková, všechny tři jsme vyjížděly body SP a byly jsme přesvědčené, že odjedeme na olympiádu spolu. Jenže posléze padlo funkcionářské rozhodnutí, že do Ameriky pojede jen jediný nejlepší lyžař a lyžařka s trenérem. A protože jsem v té sezóně měla nejlepší výsledky s 1. a 2. místem ve SP, tak jsem jela na ZOH jako jediná já. Pro mě to představovalo velkou nepohodu, protože jsem

Vítězná Jana Šoltýsová na Skikritériu v Říčkách, 1973

byla celé sezóny zvyklá na podporující a současně konkurenční kolektiv (navzdory tomu, že já jsem byla sjezdařkou a kolegyně se více zaměřovaly na technické disciplíny) a na vrcholných závodech mi tato podpora chyběla. S námi tam cestoval jen Bohumír Zeman jako jediný československý mužský závodník, a i jemu podobná týmová atmosféra chyběla. Bezpochyby se to podepsalo na našich výsledcích.

Amatérismus naoko

Ačkoli papírově jsem měla předpoklady atakovat medailové pozice, při takto vytvořených podmínkách to bylo špatné. Roli tam navíc sehrálo i to, že jsem měla společného značkového servismana jako německý tým a jeho největší hvězda Irene Epple. Ve firmě to vycházelo, že moje lyže se ukázaly jako rychlejší než Ireniny, a do závodu proto Irene nastoupila na mých lyžích a já jela až na svých druhých lyžích. U značky Kästle mi potom vysvětlili, že z obchodního hlediska bylo zkrátka žádoucí, aby nejlepší výsledek zajela Němka než někdo z východního bloku, na který není navázán lukrativní trh. Přesto Irene nezískala ve sjezdu medaili (vyjela si však stříbro v obřáku), já skončila desátá. Byla to pro mě nová životní zkušenost a na tuto

americkou olympiádu nevzpomínám ráda. Tehdy jsme byli víceméně amatéři – my jako sportovci socialistického státu jsme na začátku každé sezóny podepisovali smlouvy, v nichž jsme se zavázali, že nebudeme nijak vyjednávat se zástupci sportovních značek, že veškeré kontakty budou organizované přes národní lyžařský svaz. Už při podpisu těchto smluv věděly obě strany, že je to jen formální a z praktického hlediska naprosto absurdní a nereálná klauzule – naše závodní lyže nebyly naším majetkem, ale majetkem značek, jež nás vybavovaly. Já jsem například měla v každém roce asi 9 párů sjezdových lyží Kästle a všechny tyto lyže měl v držení firemní servisman. Když jsme měli mistrovství republiky, připravil mi dva páry lyží a já mu je po tuzemském šampionátu vrátila, jakmile jsme se viděli na nejbližším kole SP. Takže bez komunikace s firemními lidmi – zástupci značek – opravdu nešlo fungovat. Všichni jsme to věděli. Vždy jsme se trpce pousmáli při představě, jak zavolám do Prahy, abych si přes svazové funkcionáře zařídila, že zítra na závod potřebuji mít trochu ostřejší hrany nebo že zítra máme po obědě trénink

Laax 1976, 2. místo v celkovém hodnocení SL v EP

Jako šestnáctiletá na ZOH v Innsbrucku 1976

slalomu, tak ať nám dovezou po obědě připravené lyže… My jsme musely být v blízkém kontaktu se servismany značek – ať už Olina s přiděleným servismanem Rossignolu, tak i já měla přiděleného servismana od Kästle – jmenoval se Harry a šlo o stejného člověka, který připravoval lyže německému družstvu. I značky, když nás oslovily se zájmem o spolupráci, byly z našich výsledků na naši vzájemnou spolupráci hrdé a těšily se z dosažených úspěchů spolu s námi, takže vše stálo na nezbytné pravidelně probíhající vzájemné komunikaci, byť naším socialistickým systémem oficiálně zapovězené. Ale bez faktického pravidelného živého kontaktu se zástupci značek bychom ani neměly na čem závodit.

První zranění

V roce 1981 jsem při závodě SP na sjezdovce v Haus in Ennstal spadla s číslem 1 a roztrhala jsem si křížové vazy a menisky v obou kolenou. Následovala velmi náročná operace, která mě odstavila na celou sezónu, a v ten čas bylo velmi nejasné, zda se ještě někdy vrátím na závodní lyže. Je třeba si uvědomit, že v tehdejších letech medicína ještě nebyla tak vyspělá jako dnes;

Stříbro na SP v Zell am See, leden 1980

tento druh operací se vykonával invazivními metodami s velkými řeznými ránami a následnými jizvami a bylo nemyslitelné naskočit po pár měsících rekonvalescence zpět do soutěží, jak to bývá obvyklé dnes. Na druhé straně musím říci, že způsob tehdejších operačních zákroků měl své opodstatnění, jeho stejně důležitou fází byla dostatečná rekonvalescence, po níž operovaná kolena dobře držela a byla schopna zvládat plnou nálož dalšího závodění. Po rehabilitaci v létě 1981 jsem zkoušela na ledovci znovu lyžovat a díky své dobré kondici jsem byla schopná od srpna naskočit do plné přípravy na novou sezónu s reprezentačním družstvem. Od prosince jsem začala opět závodit ve SP – a co čert nechtěl, první sjezd sezóny byl opět v Haus in Ennstal na té samé sjezdovce, na níž jsem se zranila. Byl to můj nejnebezpečnější sjezd v kariéře, tam jsem se opravdu bála. Když jsem dojela do cíle, říkala jsem si, že je to zázrak, že jsem tuto nebezpečnou sjezdovku zvládla sjet bez zranění. V sezóně jsem opět dokázala útočit na bodovaná místa a udržela jsem si první losovanou skupinu do další sezóny 1982–83.

Sarajevská životní šance

Nová sezóna už byla o mnoho lepší jak pro mne, tak i pro ostatní v československém družstvu. Já jsem si zvykla dojíždět v první desítce ve většině závodů. Na nadcházející ZOH 1984 jsme se chystala odcestovat 4 děvčata – to byla zásadní změna oproti ZOH Lake Placid 1980, kam jsem cestovala sama. Do karet nám hrálo i to, že olympiáda se konala ve slovanské zemi, která nám je po mnoha stránkách blízká – přijelo tam i mnoho tuzemských diváků, částečně jsme rozuměli tamní řeči, cítili jsme se tam téměř jako doma. Koneckonců, ZOH 1984 mohly být v Československu v Tatrách, a tudíž úplně v mé domovině, ale v posledním kole pořadatelské volby Československo svou kandidaturu stáhlo ve prospěch zákulisně silnějšího vlivu Jugoslávie. Sarajevskou olympiádu nicméně zase velmi ovlivnilo počasí. Celý týden nám tam silně sněžilo a divoké sněžení do velké míry ovlivnilo i lyžařské výsledky. Já jsem chtěla jednoznačně olympijskou medaili, a přestože jsem dojela pátá – objektivně krásný výsledek – bylo to pro mě hořkým zklamáním. Na druhé

straně to pro československý sjezdařský tým byl závod snů, kdy díky bronzu Oliny skončily v první pětce tři Švýcarky a dvě Čechoslovačky. Šlo o ohromný výsledek pro celou československou trenérskou garnituru pod vedením Pavla Šťastného, včetně asistenta Mira Němce a paní doktorky Lukáčové, která se o nás naprosto špičkově starala po komplexní lékařské stránce od zubního lékařství až po psychologii. Po sarajevské olympiádě pokračoval Světový pohár za mořem, já tam odjela a bohužel v Mont St. Anne v Québecu jsem se opět vážně zranila v koleni, a to už bylo pro mě varovným znamením, že se blíží můj závodní konec. Přičítám to jisté psychické únavě po olympiádě a z toho pramenící nepozornosti, kdy jsem technickou chybou vyletěla z tratě a trefila jsem se přímo do zasněžovacího děla. Tehdy ještě nebyly sjezdové tratě tak zabezpečeny vrstvami ochranných sítí jako dnes, nýbrž jen ohraničené nízkými plůtky, přes které jsem přelétla jako nic. Po operaci mi bylo jasné, že návrat zpět do plnohodnotného závodění pro mě bude velmi těžký. Přesto jsem se v další

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA

SP Zell am See, leden 1980

sezóně do sjezdů SP vrátila, ale výsledkově jsem už jezdila na hranici desátých míst a vnímala jsem, že jsem za svým zenitem. Po sezóně jsem v roce 1985 ukončila kariéru – paradoxně ve svých 26 letech jsem byla jednou z nejstarších závodnic ve SP. (Paradoxně zejména v porovnání s dnešní situací, kdy lyžařky běžně závodí po třicítce a muži téměř do čtyřiceti let.)

Zpět v horském ráji

V roce 1981, kdy jsem se prvně vážně zranila a měla jsem v hlavě i jiné myšlenky než jen sport, jsem se v květnu vdala za Juraje Gantnera, studenta FTVS směru angličtina a tělovýchova. V prosinci jsem už ale naskočila do kolotoče závodů SP. Tu sezónu byl manžel přidělen k našemu reprezentačnímu družstvu jako masér. Dá se říct, že ne všechny takovéto svazky jsou bezproblémové, a i my jsme měli určité vnitřní rozpory, takže nakonec jsme se rozvedli; ale jak už to někdy v životě chodí, že v konečném důsledku přijdete na to, že to ve vztahu nebylo až zas tak špatné, po nějakém čase jsme v roce 1985 opět obnovili manželský svazek. V té době manžel již ukončil vysokoškolské studium, rovněž já jsem v roce 1984 promovala na VŠE a stala se inženýrkou ekonomie a oba dva jsme byli připraveni na

Piancavallo 1980

společnou životní cestu a možná i pracovní. Štěstí tomu chtělo, že se uvolnilo místo na chatě na Zelenom plese – na stejné chatě, kde jsem v dětství vyrostla, a my jsme na ní s manželem nastoupili jako noví provozovatelé. Velmi nám v začátcích pomohli provozní zaměstnanci chaty manželé Urbanovi ze Žiliny, a nakonec i moji rodiče, kteří vedli tuto chatu 14 let, takže jsme dobře věděli, do čeho se pouštíme. Mě by nikdy nenapadlo, že by moje děti měly to štěstí vyrůstat tam, kde jsem vyrůstala já. Ale když se nám v roce 1986 narodila první dcera, bylo to už chatařské dítě a já jsem za to byla šťastná. K ukončení mé závodní kariéry mi v roce 1985 byl udělen titul Zasloužilý mistr sportu, tehdejší nejvyšší státní ocenění sportovce (titul Mistr sportu jsem obdržela v roce 1983). Při zpětném pohledu oceňuji, že jsme v té době měli ve vedení lyžařského svazu některé progresivní funkcionáře vysoko postavené ve struktuře FIS, jmenovitě pana Jána Mráze, který nás mladé závodnice (mě a Olinu) v roce 1985 poslal složit rozhodcovské zkoušky technických delegátů FIS, což byla v těch časech pokroková věc – do té doby se delegáty FIS nestávali aktivní závodníci, natož ženy. Šlo v tuzemských

poměrech o průlomový mezník v tom smyslu, že jsme spolu s Olinou mohly zůstat u závodního lyžování i dlouhá léta po skončení závodní činnosti. Já se ve strukturách FIS pohybuji dodnes, od roku 2010 v nejvyšším vedení sekce alpského lyžování FIS.

Budovat pyramidu odspodu

Když jsem v rámci své funkcionářské práce v roce 1998 byla v jury na ZOH v Naganu, nemohla jsem přenést přes srdce, že za Slovensko jsme na olympiádě neměli ani jednoho závodníka alpského lyžování. Přitom to už začala výsledkově stoupat Veronika Zuzulová – věková vrstevnice Janici Kostelič, která v Naganu závodila, ale Veronika ne. Byla jsem z toho velmi rozčarovaná a z pohledu bývalého sportovce jsem dobře věděla, že to byla vina slovenských funkcionářů svazu. Proto jsem se začala zapojovat i do domácího lyžařského hnutí. Nejdřív jsem se stala předsedkyní alpského úseku Slovenského lyžařského svazu, ten však šel za pár let do likvidace. Založil se nový svaz pod názvem Slovenská lyžařská asociace (SLA) pod vedením Igora Rattaje, který do nadcházejícího volebního období nekandidoval, a v roce 2008 jsem se stala prezidentkou svazu já.

Šlo o nově vzniklou organizaci, pro niž jsme museli všechny akreditace a ostatní formality budovat znovu z nuly; nebyly to lehké časy. Šlo o kvantum práce, kterou jsem jako dobrovolný funkcionář dělala ráda při zaměstnání (v té době jsem byla ředitelkou Grand hotelu Praha v Tatranské Lomnici a následně i Grand hotelu Bellevue v Novém Smokovci). V tom období jsme coby mladý svaz měli velmi dobré výsledky, protože se nám podařilo na Slovensko přivést množství mezinárodních závodů včetně Evropských pohárů. V roce 2010 už mělo Slovensko na ZOH ve Vancouveru své zastoupení v řadě lyžařských disciplín – už začínaly být výsledky naší práce vidět. Já jsem vychovaná v přesvědčení, že všechno vychází z oddílové činnosti – a pokud nebudeme mít silnou klubovou činnost, velmi těžko dokážeme vychovávat funkcionáře, nadšence a ty, kdo následně zvládnou vyselektovat rodiče, kteří budou ochotní vést své děti k závodnímu lyžování. Dnes je systém nastaven tak, že asi budou lyžovat jen děti těch rodičů, kteří na to mají prostředky. Ale správnou kariérní pyramidu tímto způsobem nevybudujeme; lyžování potřebuje stavět na přirozeně široké členské základně, aby z toho vzešli ti, kteří na to mají – ne finančně, nýbrž výkonnostně.

Řada TX

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA

Já jako prezidentka Slovenské lyžařské asociace jsem byla zvolena i do Slovenského olympijského výboru. Prosazovala jsem, že lyžování je sportovní odvětví, které má na ZOH nejvíce medailí, a proto naše asociace by měla promlouvat do všech aspektů řízení sportu včetně státní úrovně, rozdělování financí atd. – vždyť silnější ze zimních sportů je na Slovensku jen hokej. A pokud nedokážeme vrátit lyžování zpět do výukových osnov škol, nevyškolíme učitele coby lyžařské trenéry základní úrovně a neposkytneme jim za to nějakou adekvátní odměnu, těžko vybudujeme tento nejširší základ členské pyramidy.

Ve službách lyžování

V roce 2010 jsem odjela jako zástupce vedoucího slovenské výpravy na ZOH ve Vancouveru a v roce 2014 jsem už byla vedoucí výpravy Slovenska na ZOH v Soči. Kladla jsem našim sportovcům na srdce, aby si uvědomili, že tato olympiáda je podobná té z našich časů v Sarajevu; aby využili kulturní blízkosti, podobnosti jazyka, příznivě nakloněné divácké podpory atd. – zkrátka aby nepromarnili psychologickou výhodu, která se jim tímto historicky naskýtá.

Výsledky však byly takové, jaké byly (krom biatlonového zlata poslovenštěné Ukrajinky Kuzminové vyšla slovenská výprava na ZOH 2014 medailově naprázdno). Současně jsem v té době z pozice svých vedoucích svazových funkcí toužila vrátit Slovensko do kalendáře závodů Světového poháru. Už na sklonku milénia jsme na Slovensku kandidovali dvakrát na pořadatelství SP, ale v obou případech jsme museli konání odvolat kvůli nedostatku sněhu – protože moje představa byla taková, že v prosinci je velmi dobrý termín – zejména i z marketingového hlediska pro lyžařská střediska; ale bohužel v té době naše střediska ještě nedisponovala tak výkonnou zasněžovací technikou, abychom nahradili nedostatek přírodního sněhu. V roce 2014 jsme dokázali v Jasné úspěšně uspořádat juniorské mistrovství světa, kde se Petra Vlhová stala juniorskou šampiónkou ve slalomu, a podařilo se nám přesvědčit FIS, že dokážeme pořádat vrcholné soutěže. Na základě toho nám byl přiděleno pořadatelství Světového poháru, u kterého jsem už nebyla v pozici svazové prezidentky, protože v létě 2014 mi na předsednictví SLA vyslovili

nedůvěru. Protože nemůžete pracovat v kolektivu, který vám nedůvěřuje, se Slovenskou lyžařskou asociací, v níž jsem vždy pracovala na dobrovolnické bázi, jsem se rozloučila a poděkovala za to, že jsem měla možnost dotáhnout slovenské lyžování na nějakou úroveň. Tím jsem ukončila svou funkcionářskou kariéru na domácí půdě, protože nově zvolení zástupci SLA mě odvolali i ze Slovenského olympijského výboru, čímž slovenské lyžování fakticky ztratilo jakékoli zastoupení ve vrcholových strukturách slovenského sportu. Nakonec jsem zůstala působit jen na půdě FIS a soustředila se na vedení našeho rodinného hotelu Club v Kežmarku, který jsme s manželem otevřeli v roce 1993 a v němž se nám doposud dobře dařilo. Čelíme však těžkým časům – myslela jsem si, že když se nám podařilo přežít covidové roky, že jsme z nejhoršího venku a bude to zase dobré. Ale pod tlakem okolností, kterým jsme vystaveni nyní, se vážně zamýšlím nad tím, zda vůbec ještě můžeme v této oblasti pracovat. Válka na Ukrajině a související politické poměry velmi ovlivňují celý cestovní ruch v naší oblasti, postpandemická poptávka ze strany klientely

Jako vítězka sjezdu na Světové Univerziádě v Sofii 1983, spolu s Olgou Charvátovou

zůstává nejistá, na druhé straně zvyšování cen energií, potravin a mezd začne být tak neúnosné, že se vážně rozmýšlíme nad tím, zda se nám ještě vyplatí v této oblasti podnikat a zda neskončíme s hoteliérstvím, přestaneme zaměstnávat lidi a sami se pověsíme coby důchodci na sociální systém státu. Nemovitost hotelu je naše a v nejhorším ji lze zhasnout, vypnout, zamknout. Lituji ale všechny ty, kteří dnes mají v tomto oboru úvěry; při tom, co se okolo nás děje, se zdá být ekonomický kolaps nevyhnutelný, a to ne naší – podnikatelskou – vinou. Ale vlastně i naší vinou – vždyť všichni jsme odpovědní za to, jak přistupujeme k volebním urnám a koho si volíme. Také proto jsem se vždy snažila aktivně zapojovat do společného dění a chtěla jsem přinášet své zkušenosti a vědomosti, ať už v oblasti sportu nebo i oblasti cestovního ruchu, a jsem aktivní v místní politice na úrovni mého obvodu Kežmarok. A v neposlední řadě – vpravdě v té úplně první řadě – zůstávám matkou dvou dcer a babičkou dvou vnuček. Moje rodina byla mou prioritou a mým prvořadým posláním odjakživa, na tom se po celý můj život nic nemění.

Život na chatě u Zeleného plesa

Na jedno volební období jste se ocitla ve vysoké politice, vlastně nedlouho po rozdělení Československa. Jak k tomu došlo a jak na tuto devadesátkovou éru vzpomínáte? Po ukončení kariéry v roce 1985 jsem šla provozovat horskou chatu a jinak jsem žádný společenský nebo politický život nevedla; plně jsem se věnovala rodině a svým dvěma malým dcerám, Petře a Janě. V roce 1994 mě oslovili manželovi spolužáci, zda bych neměla zájem podpořit politickou stranu HZDS v parlamentních volbách a nešla na kandidátku do Národní rady Slovenské republiky. Hledali tehdy nějaké veřejně známé osobnosti, které by dokázaly upoutat voliče, a já jsem na tehdy čerstvě separovaném Slovensku patřila mezi první sportovce, které nějaká politická strana oslovila, aby zlepšili její preference. Ve volbách jsme byli s HZDS tak úspěšní, že jsem se na následné čtyři roky stala poslankyní v Národní radě. Byla to pro mě výrazná životní změna, a protože už předtím jsem se v životě pohybovala ve velkém světě, role poslankyně mi nebyla nepříjemná. Pracovala jsem v zahraničním výboru a bylo to tedy opět něco, kde jsem mohla použít i své jméno i využít svých zkušeností při různých zahraničních jednáních, při nichž jsem hájila zájmy nové Slovenské republiky. Nebylo to nic, co bych svým způsobem nedělala už předtím, vždyť jsem reprezentovala svou zemi už jako sportovec, a o to víc nově jako politička. Je pravda, že existovaly velké diskuze ohledně rozdělení Československa, toto téma však už bylo rozhodnuté před mým nástupem do politiky, a tedy už nebylo o čem diskutovat, zda to bylo správné či ne. Většinou beru fakta tak, jak jsou, a nediskutuji o nich. Vždy se raději dívám dopředu. Ačkoli ano, rozdělení federace postihlo strašně moc rodin, nakonec i můj manžel má své mateřské kořeny v Čechách; pro nás však otázka rozdělení neznamenala nic, nadále jsme

Mezinárodní závody členů parlamentů, Adelboden 1997

žili jako dřív, žádné bariéry kvůli rozdělení státu jsme nepocítili. V Národní radě jsem poznala řadu lidí, s nimiž dodnes udržuji přátelské vztahy; naučila jsem se tam dívat se na věci z jiného než jen mého vlastního pohledu. Jsem ráda, že navzdory rozdělení zůstali Slováci s Čechy blízkými partnery a řešili jsme podobné problémy. Rozdělení státu jsem vnímala zejména z pohledu své funkcionářské pozice v lyžování a mám za to, že Slovensku se dodnes nepodařilo vytvořit systém fungování a financování sportu srovnatelný s úrovní, na jaké funguje v Česku. Už jste krátce naznačila svízele vašeho stávajícího civilního oboru, hoteliérství. Chcete je více rozvést? Když vezmeme v úvahu, že rok 2019 byl rekordní v řadě oblastí,

cestovní ruch nevyjímaje, všichni jsme byli vysmátí, všichni z nás se cítili být nejlepšími manažery. Nikdo se nenadál, že může přijít nějaký covid, který nás všechny tak procvičil, že uvidíme, co nás ještě bude všechno čekat. Přitom pandemii dnes vnímám jako o mnoho menší problém než to, co se nyní děje, a ještě bude dít v souvislosti s válkou na Ukrajině. Když nechám stranou lidské utrpení, tak zvyšování cen energií, které vnímám jako přímý důsledek válečné situace, začíná nejen náš obor ovlivňovat zásadním způsobem. Spousta firem, které nějak přežily pandemické roky, bude mít existenční problémy po nárůstu cen energií. V naší hoteliérské branži se to přenáší všemi směry – nárůst cen surovin, subdodávek, služeb, růst mezd atd. Pokud se dobře nenastaví

politika státní pomoci, bude to mít dlouhodobé následky. Celý cestovní ruch je velmi citlivý na vývoj ekonomiky a tím, že jsme sektor služeb, vždy to jako první pociťujeme tím, že se z rodinných nebo firemních rozpočtů škrtnou výdaje za služby jako jedny z prvních zbytných. Vzpomínám, jak jsme tyto následky pociťovali i v roce 2009 za předešlé finanční krize – a v cestovním ruchu jsme se dokázali vrátit zpět na výchozí úroveň až po deseti letech. Pokud se tedy promítnu, že proces návratu z nyní se rozbíhající krize by měl trvat podobně dlouho, je otázkou, kolik provozovatelů v oboru přežije. Co vypadá velmi zle, je vývoj zaměstnanosti – už nějaký čas máme velký problém na trhu kvalifikovaných pracovních sil, či lépe řečeno těch, kteří vůbec chtějí pracovat. Toto není otázka dneška nebo včerejška – jde o to, že nastavený systém ve školství a ve výchově kádrů je nepromyšlený, chaotický a současné potíže jsou jeho výsledkem. Potýkáme se s nutností stálého zvyšování mezd – tím, že každým rokem razantně roste minimální mzda, adekvátní nárůst je nutné realizovat i na ostatních mzdových úrovních. Zaměstnanci jsou výraznou položkou v nákladech každého hoteliéra a dá se říct, že v některých případech jde až o 50 procent všech nákladů, což z ekonomického hlediska je velmi vysoké zatížení. Jak vy osobně vnímáte proměnu podoby rekreačního lyžování z vašich časů do dnešní verze? V rekreačním lyžování se toho od mých dob aktivního závodění změnilo strašně moc, zejména co se týče našich zemí z východního bloku. Prakticky všechny změny považuji za velmi přínosné. Je super, že se pomalu, ale jistě vrací lyžařské kurzy do našich škol, čímž se zajišťuje jakási základní lyžařská vyspělost populace. Možná vypíchnu, co mi zejména připadá v této oblasti nové: nové jsou především marketingové pohledy

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA

lyžařských středisek na rekreační na sněhu, a nejezdí se většinově lyžování. Tím, že střediska zkoušejí někam do tepla k vodě. A je různé způsoby cenových a jiných lhostejné, zda z toho nejvíc benezvýhodnění pro rodiny s dětmi, fituje sjezdové nebo běžecké jde o cílení na perspektivní demo- lyžování, nebo novější odnože grafický segment mladších populyžování a snowboardingu ve lačních vrstev, u nichž od mala snowparcích, tolik populární vznikne návyk lyžovat a stanou se u nejmladších generací. Vážně dlouhodobou klientelou středijsem ráda, že střediska nemyslí sek. Toto je zaměření všech střejen na tradiční lyžaře, ale separují disek, kterým roste byznys a která i tyto nové cílové skupiny do se rozvíjejí – nejen u nás, ale v celé vlastních terénů, snaží se jim Evropě. Dokonce jsem názoru, poskytnout vyžití na míru a souže u nás je mnohdy růst rozvoje časně eliminují nebezpečí kolizí viditelný lépe než například ve s návštěvníky na jiné výbavě. Švýcarsku, díky tomu, že ŠvýcarZa důležité považuji věnovat sko bylo dlouho tak vyspělé, že se se osvětě v rámci výuky pravidel do tamních lyžařských středisek bezpečného chování na svazích přestalo investovat, a v poslední pro všechny nově příchozí dekádě v těch nejlepších tuzemskupiny. Vzpomínám, když ských střediscích lze vidět lepší vybavenost než mnohdy právě ve Švýcarsku. Ačkoli, už asi před pěti lety se toto začalo měnit a už i Švýcaři začali rekonstruovat nejen ubytovací zařízení, ale začali investovat i do lyžařských kapacit. Vždy je však třeba brát v potaz, na poměry, které evropské země se budeme dívat – zejména mám na mysli daňové předpisy a pravidla – například v Rakousku si mohou 80 % investic odečíst Manželé Gantnerovi z daňového základu, a tak není divu, že tam neustále jsem byla s dcerou na Whistler obnovují vleky a další vybavenost. Cupu v Kanadě, tak už tam jsme Další důležitý marketingový mívali někdy problémy s tamní tah – ale ten už fungoval za lyžařskou policií, kdy sportovně našich dob – je prezentace nejen jezdícím dětem naměřili o trochu lyžařských značek pohybujících vyšší rychlost, než bylo v určitých se v daném sportu, prezentovasekcích povolené, a stávalo se, že ných přes televizi a další masméi odebírali takovýmto rychlejším dia, ovlivňujících spotřebitelský lyžařům skipas. Toto možná pohled. Všechny tyto a podobné v nějaké formě přijde i k nám atributy rekreační lyžování velmi a možná v některých případech ovlivňují, protože rekreační by to bylo i dobře. Změnilo se lyžování stále více začíná být o co toho na rekreačních svazích největším či nejlepším zážitku, velmi mnoho, ale podle mého častokrát to – bohužel – bývá názoru se vše změnilo k lepšímu, i o tom, mít na kopci co nejhoprotože považuji za super, že lidi nosnější výstroj. Jsem moc ráda, u nás mají lyžování rádi a považe v našich zemích je vnímána žují ho za přirozenou zimní zimní dovolená jako v přírodě činnost.

Ještě by mě zajímal váš vlastní pohled na směřování světa – politicky, generačně, i klidně v oblasti soutěžního lyžování. Začnu tím, jak vnímám soutěžní lyžování. To podle mého názoru v posledním období už stagnovalo a projevuje se to i tím, že FIS není schopna najít nějaké nové generální sponzory v nových hlavních směrech – aby například přilákala finanční pokrytí pro freestylové disciplíny, snowboardové disciplíny, ani nemluvím o severské kombinaci, která má vážné problémy nejméně deset let a je ve velmi kritickém stavu. Disciplíny jako rychlostní lyžování nemají na své soutěže žádné generální sponzory; jediné

disciplíny, které se dlouhodobě drží a dokáží přilákat sponzoring, jsou sjezdové lyžování a skoky na lyžích. Běžecké lyžování sice generálního sponzora má, ale nemá tak silný výtlak jako posledně dvě jmenované disciplíny, přičemž dlouhodobě ztrácí vliv ve prospěch konkurenčního biatlonu (jenž funguje pod vlastní federací). Ve sjezdovém lyžování je třeba rozlišovat jednotlivé disciplíny a sledovat jejich vývoj. Je mi velmi líto, že vznikla situace, kdy se bráníme například alpské kombinaci a začali jsme hledat nějaký nový model paralelních slalomů, až to všechno skončilo

tak, že jsme málem přišli o jednu tradiční medailovou disciplínu na zimních olympijských hrách jen kvůli tomu, že jsme nebyli schopní přijít s nějakým novým, atraktivním produktem. Například běžecké lyžování má dnes na ZOH sprinty, smíšenou štafetu, skiatlon – zkrátka různé nové disciplíny, a celkově má již více olympijských disciplín než alpské lyžování. Přitom alplské lyžování má z hlediska marketingového i účastnického o mnoho větší výtlak. Ohledně nějakého budoucího směřování v lyžování, velmi se dál bude klást důraz na to, aby se zvyšovala sledovanost lyžařských disciplín, ale hlavně abychom byli zajímaví i pro mladší populaci – nejen účastnicky, ale i fanouškovsky a sledováním v médiích, což jsou kriticky potřebné výtlaky; kde je sledovanost, tam roste zájem sponzorů a od toho se odvíjí celý marketing daného segmentu. A co se týká směřování světa politicky? Těžko jsme si mohli představit, že ve 21. století bude blízko nás zuřit nějaká opravdová válka. Myslím si, že toto bude mít vliv na nové geopolitické uspořádání světa. Sama se k tomu nedokážu blíže vyjádřit. V každém případě si myslím, že nám všem bylo velmi dobře a že už nás je na tomto světě osm miliard a určité změny budou muset nastat. Pokud nezačneme každý sám od sebe nějakou změnou, tak velmi těžko dokážeme jinak ovlivnit vývoj běhu událostí a souvisí to velmi i s přicházející generační změnou. Velmi žádaná bude tato generační změna i v oblasti vedení sportu, abychom se poučili na chybách, které se staly, a abychom našili nějaké směřování, které bude zdravé pro vývoj celé – nejen sportovní populace – ale populace jako takové.

WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ FOTO: HEAD

Brutálně upřímný

PATRICK ORTLIEB skončil na Hausbergu

Od okamžiků jeho největší slávy už pár let uplynulo, výsledky z prosincové klasické zastávky Světového poháru ve Val Gardeně nicméně naznačovaly, že mají výkony Patricka Ortlieba vzestupnou tendenci. Závody nabitý leden 1999 ovšem pro mistra světa a olympijského vítěze nakonec nebyl ve znamení comebacku, ale definitivní tečky za sportovní dráhou.

atímco pro jiné talentované děti jejich rodiče často za cenu sebeobětování v práci tvrdě shánějí finance na tak náročný sport, jakým lyžování je, Patrick měl od začátku velkou výhodu. Narodil se 20. května 1967 v Bregenzu ve spolkové zemi Vorarlbersko Gertrudě a Guyovi Ortliebovým, kteří hodinu jízdy autem odtamtud v Oberlechu vlastnili čtyřhvězdičkový hotel Montana.

Kam s ním?

Prostředky tak bylo odkud brát, a když se tříletý Patrick poprvé postavil na lyže, okamžitě mu přirostly k srdci. Vesele tak brázdil zasněžené svahy a nejdřív si vůbec nelámal hlavu s nějakou sportovní kariérou. Se závoděním začal pod hlavičkou Ski Clubu Vorarlberg – nejstaršího v Rakousku a jednoho z nejstarších na světě – až ve třinácti letech. Posléze zamířil na gymnázium pro lyžaře ve Stamsu, kde později úspěšně složil maturitní zkoušku.

Dlouho přitom nebylo jasné, jakou zemi vlastně bude reprezentovat. Otec Guy pocházel z Alsaska, takže bylo ve hře, že by se Patrick mohl stát reprezentantem země galského kohouta. Nakonec se však rozhodl pro Rakousko a přes zemský kádr Vorarlberska se rychle propracoval do rakouského mládežnického národního týmu. Zatímco první juniorské mistrovství, na nějž odcestoval za oceán v březnu 1984 do Sugarloafu v Maine, mělo spíš seznamovací charakter s velkými závody, o rok později v Jasné už si Patrick poslední únorový den roku 1985 v Nízkých Tatrách mezi elitou mladých lyžařů vyjel bronz ve sjezdu a o dva dny později přidal sedmé místo v obřím slalomu. Přesto se žádný průlom nekonal a byl následně z rakouské reprezentace opět vyřazen, aby několik následujících let znovu závodil za kádr rodné spolkové země.

Cesta vzhůru

V sezóně 1988 dostal opět příležitost v národním týmu a v lednovém náhradním závodu za Kitzbühel, který se odjel v Bad

Kleinkirchheimu, skončil na 46. místě. Na první pohled žádná hitparáda, ale v té době dvacetiletý mladík konečně zaujal na správných místech a mohl nadcházející ročník konečně odstartovat coby závodník pravidelně se účastnící Světového poháru. A byl to pohádkový start! 9. prosince 1988 si dojel v klasickém sjezdu ve Val Gardeně s vysokým startovním číslem 53 pro páté místo, o den později už s třicítkou finišoval na Saslongu druhý. Patrick si začal tvořit stabilní pozici mezi nejrychlejšími muži planety a zabydlovat se v top ten. Pak ovšem neuhlídal v lednu 1990 lyže ve Val d’Isère, přetrhl si postranní i přední křížový vaz v koleni a přivodil si první vážné zranění kariéry, po němž musel sezónu předčasně ukončit. V prosinci téhož roku – a opět ve Val d’Isère – byl zpět. Solidní sezónu s premiérovou účastí na mistrovství světa završil prvním titulem rakouského šampiona ze svých pěti celkových. Postupně se vracel i na stupně vítězů, až přišel zásadní průlom v jeho dosavadní kariéře.

V dlouhodobém seriálu závodů ale stabilně zajížděl dobré výsledky. A druhý vrchol kariéry měl před sebou. Na mistrovství světa v Sierra Nevadě za sebou ve sjezdu nechal všechny konkurenty a přidal do své sbírky nejcennější kov i ze šampionátu.

Život na hraně

Okamžiky slávy

Ve francouzském Albertville se v roce 1992 konaly olympijské hry, a to na nové sjezdovce La face de Bellevarde, vytyčené podle návrhu švýcarské lyžařské legendy Bernharda Russiho. Sjezdaři zde byli v akci vůbec poprvé, původně se tu měl odjet přípravný závod v prosinci v rámci svěťáku, to ale trať ještě nebyla hotová, a tak zaskočila tradiční Oreiller-Killy Piste. Seznamování s novým kurzem neprobíhalo právě hladce, závodníci si stěžovali, že to není trať dělaná pro královskou disciplínu. Tady se sluší podotknout, že jim historie dala za pravdu. Párkrát poté ještě La face de Belevarde hostila superkombinaci, posléze se ale stala dějištěm jen obřáků a slalomů. „Doufám, že to je poslední sjezd, který na této trati jedeme,“ nechal se slyšet Patrick Ortlieb. Posléze sice se starovním číslem 1 prolétl kontroverzní tratí nejrychleji, jelikož se dokázal vyvarovat vážnějších chyb, ale stále si stál za svým. „Názor jsem nezměnil, tohle není sjezd,“ tvrdil i nadále, byť mu La face de Bellevarde přinesla titul olympijského vítěze před druhým Francouzem Franckem Piccardem a třetím Rakušanem Güntherem Maderem, a tedy posléze i cenu pro rakouského sportovce roku. Dařilo se mu nadále i ve Světovém poháru, kde k pódiím ve sjezdu dokázal přidat i ta v super-G a rovněž konečně vítězství. Na olympiádě v Lillehammeru svůj triumf obhájit nedokázal, skončil těsně pod stupni vítězů.

V Rakousku tak jedině potvrdil svůj statut ikony, vždyť alpská země na mistrovský titul čekala dlouhých čtrnáct let! Výkonnostní křivka ovšem zanedlouho začala jít dolů. To Patrickovi nebránilo pasovat se do jakési role mluvčího lyžařů. Slova, která přitom volil, byla vždy upřímná, občas možná až trochu moc. Třeba jako když se jej reportér sportovní rubriky deníku Spiegel ptal po pádu Němce Berniho Hubera při sjezdu v Chamonix, jenž mu ukončil kariéru, zda je možné se podobným nehodám ve Světovém poháru vyhnout. „Když člověk jede odshora až dolů tak, jak má, potom ano,“ zněla odpověď Patricka Ortlieba. „Váš cynismus Huberovi, který je toho času na vozíku, asi moc nepomůže. On sám ze své nehody viní extrémní skoky a úzkou trať v Chamonix,“ opáčil reportér.

21. ledna 1999 ztratil na hraně Hausbergu kontrolu nad svými heady a nekontrolovatelně se zřítil plnou rychlostí do ochranných sítí „Každý pořadatel chce nabídnout maximální podívanou. Všichni by nejraději okopírovali Streif v Kitzbühelu. V Chamonix jsme my jezdci už při trénincích upozornili odpovědné pořadatele, že jsou skoky zcela na hraně,“ uvedl sjezdař a přidal odpověď, které se závodníkům dostalo. „‚Co byste chtěli, ještě nikdo nespadl.‘ Přitom je jasné, že v závodě každý riskuje víc, a tím se hranice ještě daleko překračují.“ O bezpečnosti začal mluvit často. Jak komplikovaná může být mlha na trati, v níž museli sjezdaři často jezdit. Jak organizátoři argumentují, že je pohodlně vidět do přespříští branky, ale už si neuvědomí, že

Všechny fotografie na této dvojstraně pocházejí z asi nejslavnější akce Patricka Ortlieba – zimní olympiády v Albertville 1992. Sjezd na sjezdovce La face de Bellevarde se stal terčem kritiky mnoha závodníků. Patrickovi přinesl zlato, osudným se mu stal až Hahnenkamm

WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

ném přivírání očí. Tak či onak – kariéra někdejšího olympijského vítěze a mistra světa se ocitla v troskách, a když se o rok později předčasně rozpadla vládní koalice, zmizel z politiky zcela.

Do kuchyně!

Nejenom skvělé lyžařské výkony dostávaly Patricka Ortlieba na titulní strany. Také jeho politické angažmá po boku Jörga Haidera nebo nedošetřený sexuální skandál

závodník se řítí stokilometrovou rychlostí, a tedy potřebuje dohlednost daleko vyšší. Jak si zodpovědní často myjí ruce – nikde v pravidlech přece nestojí, že musí jet lyžař nadoraz. O tom, že bojkot je nepředstavitelný, v patách špičkových sjezdařů stojí nedočkaví náhradníci, kteří by dali vše za svou šanci… Přesto bral riziko coby součást svého povolání, někdy byl jeho přístup až trochu příliš prostý empatie. Když televize zabírala minuty závodníka po pádu, jen pokrčil rameny – to je to, co lidé chtějí vidět. Je to brutální, ale je to součást obživy vrcholových sjezdařů. Ještě víc závodů v létě? Proč ne, přinese to peníze a ti, co protestují a mluví o přetěžování, to je beztak jen pár křiklounů.

Konec kariéry

V prosinci 1998 ve Val Gardeně si dojel devátým místem znovu pro top ten umístění a vypadalo to, že je na dobré cestě opět se odrazit ke slibným výsledkům. Místo toho přišel konec kariéry. Pád při sjezdu ve Wengenu 16. ledna dokázal ještě rozchodit a vydal se s bílým cirkusem na další štaci, do svého oblíbeného Kitzbühelu. Tady už tolik štěstí neměl. V tréninkovém kole ztratil 21. ledna 1999 na hraně Hausbergu kontrolu nad svými heady a nekontrolovatelně se zřítil ze svahu plnou rychlostí do ochranných sítí, přičemž si přivodil tříštivou zlomeninu stehenní a kyčelní kosti. Z místa jej odtransportoval vrtulník do nemocnice, za několik málo dní pak lyžař oznámil konec své kariéry. V pouhých 31 letech.

Sexuální skandál

Stranou veřejného života ovšem nezůstal, ze sféry sportovní totiž vstoupil do té politické. Ještě téhož roku v říjnu se stal poslancem Národní rady za pravicově populistickou Svobodnou stranu Rakouska (Freie Partei Österreichs) vedenou Jörgem Haiderem, který ovšem po volbách rezignoval. Po necelých dvou letech výkonu politické funkce se dostal Patrick Ortlieb opět na titulní strany. V parkovacím domě náležejícím k letišti v Innsbrucku totiž hlídači objevili v časných ranních hodinách 27. března 2001 v podzemní garáži zmatenou čtyřiatřicetiletou ženu, vedle níž ležely spodní kalhotky, podprsenka a zmačkaná bankovka v hodnotě tisíc šilinků. Ta nebyla schopná přivolané policii sdělit své jméno a musela být převezena do nemocnice. Při zhlédnutí kamerového záznamu se ukázalo, že neznámou na letiště svým autem dovezl Patrick Ortlieb, kde ji vysadil a zanechal. Vyšetření na klinice zatím ukázalo, že žena měla nedlouho předtím pohlavní styk a bývalý sjezdař se stal předmětem policejního vyšetřování. On sám připustil, že ženu poznal předtím večer v hospodě a následně ji ráno odvezl na letiště, o žádném vztahu mezi nimi nechtěl ale ani slyšet. Státní zástupce nakonec v červnu téhož roku případ odložil, jelikož se nepodařilo zjistit žádné důkazy o trestném činu. Straničtí kolegové případ glosovali slovy, že je „také jenom člověk“, opozice naopak vystoupila s kritikou slovy o nevhod-

Na nějaký čas se stáhnul Patrick Ortlieb do ústraní a s manželkou Kathrin se věnoval vedení zděděného čtyřhvězdičkového hotelu Ortlieb Hotel Montana v rodném Oberlechu, kde často pobývají i jeho tři děti Nina, jež jde v jeho šlépějích coby sjezdařka, Lara a Jona. Posléze mu to ovšem nedalo a opět se opřel do budování kariéry – tentokrát v pozici sportovního funkcionáře. Nejprve se v roce 2010 stal po konci Rolfa Amanna prezidentem Vorarlberského lyžařského svazu, kde se zdržel devět let, než jej nahradil Walter Hleybana. Začátkem roku 2021 byl nejprve zvolen finančním referentem při vedení Rakouského lyžařského svazu, aby se téhož roku na podzim stal jedním ze tří členů vedoucího grémia svazu. Emoce budí i ve své stávající funkci. S přímostí sobě vlastní se totiž pustil zkraje letošního roku do ostré kritiky výsledků a poměrů ve stávajících reprezentačních kádrech. „Je až trapné, s jak velkým doprovodem naši reprezentanti po světě cestují. Musíme osekat jejich komfortní zónu, velikost týmů a počet trenérů,“ nechal se slyšet. „Je to vlastně až ostuda, co jsme přebrali (po minulém vedení) a co teď zkoušíme znovu vybudovat,“ rozlítil se zkraje roku v interview. Čekat na sebe nenechala reakce bývalého dlouholetého prezidenta rakouského svazu Petera Schröcksnadela, který Patricku Ortliebovi doporučil, ať se zřekne svazové funkce a vrátí se do hotelové kuchyně, než organizaci svým působením zcela zničí. Kdo se naopak někdejšího reprezentačního kolegy zastává, je Hans Knauss, jehož kariéra rovněž skončila předčasně, vlivem 18měsíčního trestu za doping, po němž se už nevrátil. „Má ve všem, co říká, pravdu. Mám radost, že to někdo ze samotného vedení svazu tak jasně pojmenoval. Patrick Ortlieb byl už za aktivní kariéry brutálně upřímný a nebál se mluvit. Když došlo na věc, nebral si servítky. Jsem rád za pohled, který dnes má. Uklidnilo mě to a myslím si, že skutečně něco změní. Ortlieb přesně ví, jak co funguje a jak na to,“ uvedl bývalý sjezdař. Patrick Ortlieb se tak znovu v Rakousku stará o palcové titulky, má tábor svých příznivců, ale i odpůrců a média píší o zemětřesení v tamější reprezentaci. Jaké cesty si pro něj asi osud přichystá tentokrát?

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ TEXT: GETTY IMAGES

HAHNENKAMM VRACÍ ÚDER

Švýcar Urs Kryenbühl předvedl poslední hodně strašidelný pád 22. ledna 2021, když na cílovém skoku v rychlosti přesahující 130 km/h rozštípal lyže

Slavné pády legendárního sjezdu Nejslavnější sjezd světa neodpouští chyby, své o tom už poznala řada závodníků, jejichž kompletní seznam by byl skutečně dlouhý. Níže je výběr zásadních pádů za poslední čtyři dekády: 11. ledna 1985 ztratil Němec Klaus Gattermann na hraně Hausbergu kontrolu nad lyžemi a nekontrolovatelně spadl dolů. Z děsivého pádu vyvázl s odřeninami a těžkým otřesem mozku, na vzestupnou křivku výkonnosti už ale nenavázal a o čtyři roky později ukončil kariéru. Kanaďan Todd Brooker v lednu 1983 dokázal Kitzbühel vyhrát. O čtyři roky později na stejné štaci jeho kariéra skončila, když ho v pátečním tréninku vytrestal cílový skok a v kotrmelcích jej poslal k zemi. Jeho krajan Brian Stemmle havaroval do sítí v roce 1989 na Steilhangu. Několik dní ležel v bezprostředním ohrožení života na jednotce intenzivní péče a posléze organizátory úspěšně žaloval o odškodné. Následně se k lyžařské kariéře vrátil, až ji v roce 1999 ukončil další tvrdý pád. Ovšem na Streifu. Prokletý byl rok 1996. V tréninku padaly i hvězdy jako Pepi Strobl, Lasse Kjuss nebo Andreas Schifferer, který utrpěl po pádu na

nejdelší osvětlená sjezdovka na Moravě (1 250 m) moderní areál nejen pro rodiny s dětmi

cílovém skoku traumatické poranění mozku a z kómatu se probral po třech dnech. Zielschuss byl i u začátku konce Daniela Albrechta v lednu 2009. Mladý Švýcar po pádu ležel téměř měsíc v kómatu, v prosinci 2010 se ale do Světového poháru vrátil v Beaver Creeku. Po sérii nepovedených závodů dal nicméně v roce 2013 profesionálnímu lyžování definitivně vale. Po skoku na Mausefalle nezvládl v roce 2011 přistání Rakušan Hans Grugger, hlavou se praštil o ledový vypreparovaný podklad a byl s těžkým poraněním hlavy a v oblasti hrudníku transportován do nemocnice v Innsbrucku, kde byl uveden do umělého spánku. Z akutního ohrožení života se dostal, k závodnímu lyžování už se nikdy nevrátil. Na cílovém skoku, který kvůli riziku předtím špičky světového lyžování kritizovaly, upadl v lednu 2021 v rychlosti přesahující 130 km/h Urs Kryenbühl. Doslova tam roz-

Další Švýcar, Daniel Albrecht skončil po těžkém pádu 22. ledna 2009 v bezvědomí v cílové rovince. Po téměř měsíci v kómatu se do seriálu SP vrátil v prosinci 2010

štípal lyže a bezvládně doklouzal směrem k cíli. V nemocnici mu kromě těžkého otřesu mozku a zlomeniny klíční kosti diagnostikovali přetržený postranní i přední křížový vaz. Švýcar se po vynucené pauze snaží do závodů vrátit, naposled si ale v prosinci 2022 v Bormiu obnovil úraz kolene.

FOTO: ARCHIV J. BOGDÁLKA A AUTOR.

WORLD CUP TEXT: PAVEL ZELENKA

Pocta Jaroslavu Bogdálkovi Ve středu 7. prosince 2022 zasáhla československé alpské lyžování smutná zpráva. Ve věku 93 let odešel do lyžařského nebe Jaroslav Bogdálek, mezi lyžaři zvaný Jaryn. Výrazná osobnost 50. let, přední závodník někdejší československé reprezentace.

yrůstal v sokolské rodině, a tak jeho hlavním zájmem byl sport. Patřil do poválečné generace brněnských všestranných špičkových sportovců, věnoval se atletice, basketbalu, lyžování. Hrál také ligu ledního hokeje za Zbrojovku Brno a házenou za Sokol Královo Pole.

Prof. PhDr. Jaroslav Bogdálek, CSc.,  29. 5. 1929,  7. 12. 2022

Lyžovat začal již v žákovských letech, poprvé na sebe upozornil jako junior v roce 1948 na zimních sletových hrách ve Vysokých Tatrách, kde dosáhl mezi muži na druhé místo ve sjezdu a třetí místo v kombinaci. Česko reprezentoval na olympijských hrách 1956 v Cortině d’Ampezzo a dvou mistrovstvích světa: v roce 1954 v Äre a v 1958 v Bad Gasteinu. Byl devítinásobným mistrem Československa. Pracoval jako státní trenér alpských disciplín, konkrétně reprezentačního družstva žen, funkcionařil ve Svazu lyžařů ČR i v mezinárodní lyžařské federaci FIS.

Byl zakládajícím členem svazu Vysokoškolského sportu, aby se v roce 1969 stal jeho předsedou. Zasadil se o organizování zimních univerziád a současně pořádání Světových Univerziád ve Špindlerově Mlýně 1978 a Vysokých Tatrách 1987. Vedle trenérské, metodické a organizační práce se věnoval výzkumné činnosti, v roce 1976 mu byl udělen titul docent a následně byl jmenován profesorem pro obor teorie a metodiky sportovního tréninku. Více na:

www.snow.cz/clanek/6886

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

advertorial

Zimní sporty jsou z pohledu úrazů velmi rizikové.

Helma a pojištění jsou základem

čkoli se zimní sporty provozují jen pár měsíců v roce, vzniká při nich každá třetí škoda z úrazového pojištění. U mužů je lyžování druhým nejrizikovějším sportem hned po fotbalu. U žen je dokonce na prvním místě. Při lyžování dochází nejčastěji ke zranění kolene, při snowboardingu jsou nejvíce ohrožena předloktí, kterými se jezdci snaží mírnit pády. Než vyrazíme na hory, měli bychom se proto přesvědčit, že máme zabalenou alespoň helmu a kvalitní pojištění.

Výběr vybavení, servis a ochrana

Přestože je helma při provozování zimních sportů nejdůležitější ochrannou pomůckou, nasadí ji pouze 70 % dospělých lyžařů. U dětí je situace naštěstí lepší, nosí ji 98 % z nich. Naprosto alarmující je ale situace s chrániči

páteře, které nosí pouhých 16 % dospělých a třetina dětí. Pro snížení rizika je pak klíčový i stav lyžařského vybavení. Základem je správně seřízené vázání, zapomínat by se nemělo ani na důkladný servis hran a skluznice.

Do zahraničí s pojištěním

Na hory do zahraničí klasický Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) nestačí. Proto ERV Evropská pojišťovna nabízí komplexní cestovní pojištění SingleTrip, které kvalitní ochranu zaručí. „Každý si u nás může pojištění individuálně nastavit tak, aby co nejvíce vyhovovalo jeho požadavkům,“ říká Vlastimil Divoký, manažer marketingu a komunikace ERV Evropské pojišťovny.

Pojištění SingleTrip lze sjednat ve třech variantách. Všechny obsahují dostatečné limity léčebných výloh. Samozřejmostí je i pojištění odpovědnosti, bez kterého si například v Itálii nezalyžujete. Klíčová je pak asistenční služba, která fakticky pomáhá řešit vzniklé potíže. Všem klientům je k dispozici nonstop v češtině. Pojištění lze snadno a rychle sjednat online. Při registraci do klientské zóny Moje Evropská klienti získají 10% slevu. Dále mohou využít mobilní aplikaci Moje Evropská, do které lze nahrát informace o pojištění, osobní či cestovní doklady nebo účty pro případnou škodní událost.

www.ERVpojistovna.cz

FOTO: GETTY IMAGE

WORLD CUP

OSOBNOSTI TEXT: TOM ŘEPÍK

Létající Norka

Kari TRAAOVÁ

Když chcete být nejlepší, nesmíte mít nikdy žádné výmluvy

Fenomenální akrobatická šampionka se po kariéře usadila v norském Vossu, vychovává děti a řídí svou multimilionovou firmu vyrábějící dámské sportovní oděvy. Přesto dál stíhá létat vzduchem.

e svých čtrnácti letech začala Kari Traaová jezdit boulařské závody ve velkých zděděných botách a na těžkopádně dlouhých lyžích. O tři roky později už reprezentovala Norsko na ZOH v Albertville 1992, na nichž mělo akrobatické lyžování svou olympijskou premiéru. „Myslím, že si mě do nově stavěného týmu vybrali, protože jsem byla mladá a nebojácná,“ vzpomíná na počátek devadesátých let do norských novin Kari Traaová. Tedy nebojácná, dokud se nedozvěděla, že Mezinárodní olympijský výbor požaduje, aby sportovkyně prošly ověřením pohlaví. (Tehdejší plošná praxe MOV, nazývaná „kontrola ženskosti“, byla zrušena v roce 1999.) „Říkala jsem si, sakra! Ty budeš

muset být před těmi lidmi nahá?“ loví z paměti. „Bylo mi sedmnáct. Můj trenér se mnou jel do laboratoře hodně rychle a byla pořádná mlha. Vzpomínám si, jak jsem si přála, ať se radši vybouráme – ať tenhle divnej život skončí.“ Na klinice byli tři muži v dlouhých bílých pláštích a jedna žena, která „vypadala jako muž, protože měla takový knírek,“ líčí Kari. „Začala jsem se svlékat a oni na mě: Ne, jen si sedněte na tuhle židli. Dali mi do pusy Q-test, vložili ho do přístroje a oznámili: Jste žena, gratulujeme. To byl moment, kdy jsem si přikázala: Kari, do konce života už nikdy nebuď nervózní kvůli něčemu, o čem nic nevíš.“ Tehdejší zimní hry v Albertville však měly znovu prověřit její odvahu.

Neposlušná prsa

Na svou olympijskou kvalifikaci Kari vzpomíná: „Na závod jsem byla nažhavená. Rozjela jsem se a zprvu šlo všechno jak po drátkách. Můj první skok byl super dobrý. Blížila jsem se ke druhému skoku, a když jsem se začala zvedat, ucítila jsem prásk! – najednou mi vypadly prsa. Praskla mi podprsenka! Nebyla to sportovní podprsenka, bylo to takové běžné ženské prádlo. Přistála jsem z druhého skoku, jenže pak musíte sjet dlouhým mogulovým svahem do cílové rovinky. V té době jsem byla, jak se ohleduplně říká, velká holka. Měla jsem pocit, že celý svět vidí, že mi lítají prsa úplně všude. Víte, nesnášela jsem kupovat si sama podprsenky, spodní prádlo a všechny tyhle věci, takže jsem to vždycky

brala od své starší sestry. Když jsem jí pak řekla, že se jí rozbila podprsenka, protože nebyla dost pevná, zeptala se mě, zda je to její chyba. Odpověděla jsem jí, že ne – byla to moje chyba.“ „V cíli jsem stála přehnutá přes hůlky. Moje oči se vůbec nesoustředily na dosažený výsledek (14. místo), ale na to, co kde dřív schovat. Všechny kamery jsou na vás upřeny a vy si říkáte: Sakra! Tohle vůbec není ten správný čas!“ Sotvakdo mohl tušit, ani Kari samotná, že tyto peprné okolnosti se stanou příslovečným odrazovým můstkem pro její následný podnikatelský rozmach. Budoucí královna sportovních podprsenek už byla na světě, jen prozatím neznámá, zadýchaná a zrudlá studem, ohnutá v pase…

lých věcí. A pak, když mu bylo dvaadvacet, tak všechno bylo najednou jinak,“ rozjímá Kari. Po vynechané domovské olympiádě v roce 1994 se Traaové novým trenérem stal Lasse Fahlèn, obrovitý Švéd, jenž byl „stavěný jako lesník, co kácí stromy a masíruje medvědy,“ žertuje Kari v rozhovoru pro norskou novinářku Bergovou. „Proslýchalo se, že nemá rád holky, které lyžují v boulích. Já ale byla ráda, že budu mít nějakého trenéra. Nakonec se ukázalo, že se k sobě perfektně hodíme. Naučil mě, že se musíme pouštět do náročných věcí. Skákat dál a výš, zkrátka dělat těžší skoky než ostatní holky. Zkoušet a zkoušet, až se nám to jednoho dne povede. Vytrvale jsme se drželi našeho plánu.“ FOTO: GETTY IMAGE

FOTO: GETTY IMAGE

tréninku zranila koleno: „Ležela jsem na svahu a křičela, ale ve skutečnosti jsem nebyla až tak frustrovaná z toho, že jsem o hry přišla.“ V roce 1993 podstoupil její bratr Arthur neurochirurgickou operaci, při níž mu byl odstraněn mozkový nádor. „Jeho lékař mi řekl, že neví, zda bratr přežije. Že jestli chci, můžu se s ním jít rozloučit. Šla jsem za ním a prostě jsme si řekli, že to bude dobré. Že na něj všichni počkáme, až se probudí. Pak už sport nikdy nebyl v mém životě to nejdůležitější.“ Arthurovi je nyní krátce po padesátce. Neudrží příliš rovnováhu, je hluchý na jedno ucho a špatně vidí na své jediné funkční oko; stále má však dobrou náladu. „Nejvíc si ho vážím, protože si nikdy nestěžuje. Býval to divoch. Udělal tolik skvě-

Můj první skok byl super dobrý. Blížila jsem se ke druhému skoku, a když jsem se začala zvedat, ucítila jsem prásk! – najednou mi vypadly prsa. Praskla mi podprsenka! Mezitím Kari ve své další olympijské kariéře získává bronz na ZOH v Naganu 1998, zlato v Salt Lake City 2002 a stříbro v Turíně 2006. I dnes, šestnáct let po své poslední olympiádě, zůstává nejúspěšnější lyžařkou v boulích v olympijské historii. Vyhrála rovněž tři celkové glóby SP ve freestylu, čtyři tituly mistryně světa a jako jedna z prvních žen předvedla trik cork 720, dvojitou otočku mimo osu.

„Nikdy v kariéře nestagnovala, jen se neustále zlepšovala,“ říká o ní Trace Worthington, americký olympijský akrobat, jenž se stal žádaným televizním komentátorem své disciplíny.

Přesypání hodnot

Dva roky po svém olympijském debutu Kari Traaová vynechala svou domácí olympiádu v Lillehammeru, protože si pět dní před zahajovacím ceremoniálem při

OSOBNOSTI

FOTO: KARI TRAA

WORLD CUP

Oblečení Kari Traa byla jedno z prvních cílících čistě na ženy a dodnes je typické svým designem

Triumf nejen na svahu

Pod svým novým koučem si Kari Traaová připsala své první vítězství ve Světovém poháru v lednu 1997 v Mont Tremblantu a o tři dny později triumf zopakovala v Lake Placid. Následující rok získala bronz v Naganu, na své druhé olympiádě. V té době vážila 82 kg: „Ale nikdo mi neřekl do očí, že jsem obrovská. Tedy jen můj děda. Ale kvůli mým problémům s koleny jsme se s doktorem rozhodli změnit trénink. Zhubla jsem 15 kilo, pak už se mi lyžovalo mnohem lépe. Když jsem přistála ze skoku, dokázala jsem se znovu rychle zvednout, než abych v tom zůstala sedět a honila těžiště v korytech mezi boulemi.“ V roce 1999 pak získala svůj první titul mistryně světa a na ZOH v Salt Lake City 2002 se stala nejen dominantní olympijskou vítězkou, ale i velkou mediální senzací. Před vítězstvím v pěti ze šesti závodů Světového poháru v boulích, které předcházely zimním hrám, pózovala Kari polonahá pro přední norský sportovní časopis Ultrasport. „Teď můžu lidem v Norsku, kteří milují běh na lyžích, ukázat, že existuje i jiné – mogulové – lyžování,“ vtipkovala. Fotografie vzbudily enormní mediální rozruch.

Ve zmíněném olympijském finále 2002 vedla Američanka Shannon Bahrkeová s jedinou lyžařkou dýchající jí těsně na záda: Kari Traaovou. Kari v závodě sledovalo šedesát až sedmdesát procent norských domácností, jak později jejímu trenérovi prozradili severští televizní hlasatelé. Billboardy po celém Oslu předpovídaly, že Traaová vyhraje. Tlak na ni byl neuvěřitelný. „Ale Kari se nikdy ničeho nebála. V roce 2000 dokonce závodila ve sjezdu na norském mistrovství a skončila na 19. místě. Vůbec netušila, jak je rychlá, a v cíli zapomněla brzdit,“ dodává k tomuto závodu její kouč Fahlèn. Ve své závěrečné akrobatické jízdě v Salt Lake Kari vystřihla dokonalý 360 iron cross na prvním skoku a vzpřímený triple twister na druhém. Když dole na výsledkové tabuli spatřila číslo 1, hlavou jí proběhla úlevná myšlenka: „Paráda! Bude snadná tiskovka! Kdybych skončila druhá nebo třetí, mluvilo by se o fotkách. “

Začalo to čepicí

„Po zlaté olympiádě mi bylo dvacet osm a připadala jsem si stará, protože jsem nic nestudovala.

V roce 2011 se umístila druhá v norské verzi televizní soutěže StarDance, což byla podle jejích slov zkušenost zábavná i strašidelná zároveň: „Nikdy předtím jsem netančila střízlivá.“ Neustále jsem ale něco tvořila. Chtěla jsem opravovat starý nábytek nebo stavět nový. Cestovala jsem s řezbářským nářadím, noži a prkny, takže jsem měla v pokoji vždycky mladé americké kluky, jako Travise Cabrala nebo Jeremyho Blooma, kteří si to chtěli zkoušet.“ „Taky jsem byla neustálou pletařkou. Myslím, že žádný jiný sportovec necestoval s takovým množstvím příze a pletacích jehlic,“ vzpomíná Kari. Začala si upravovat vlastní lyžařské oblečení, protože mainstreamové styly v té době, jak poznamenává, byly „na svazích mořem stejnosti. Maskulinní, nudné barvy a nelichotivé střihy.“ To se týkalo zejména výkonnostního dámského sportovního oblečení: „Bylo to ještě předtím, než se pro ženy začalo používat zmenšování a růžovění.“

Na jaře 2002 se obrátila na coloradskou společnost Bula, která ji sponzorovala na začátku její kariéry. Tamní lidé věděli, že si Kari háčkovala vlastní čepice a polepovala je logem Bula, a tak jí navrhli, aby pokračovala ve výrobě čepic, a oni je budou prodávat. Kari vzpomíná: „Řekla jsem si, skvělé! Nebyl žádný plán prodat za 10 nebo 100 milionů; prostě jsme to jen zkusili. Další rok jsme už vyráběli kalhoty, košile a mikiny.“ Nyní se z její stejnojmenné společnosti vyrábějící dámské sportovní oblečení – proslulé zejména svým technickým prádlem – stal celosvětový hit, jehož tržby dosahují mnoha desítek milionů dolarů. Kompletně ženský tým návrhářek produkuje více než 200 modelů ročně. Dnes jsou značky Bula i Kari Traa ve vlastnictví norské společnosti

FOTO: FACEBOOK FOTO: FACEBOOK

Active Brands. Většina prodejů brandu Kari Traa se uskutečňuje mimo Norsko – včetně naší domoviny, kde v roli jedné z ambasadorek značky působí snowboardistka Eva Samková.

Skončit nahoře

Pozoruhodná vynalézavost, nebojácnost a aktivní přístup Kari nadále dobře sloužily i na svazích. V roce 2003 Mezinárodní lyžařská federace FIS povolila akrobatickým lyžařům na mogulové trati provádět točené triky. To vyžadovalo nový trénink na trampolínách a vodních skocích. „Jsem ráda, že jsem i po zlaté olympiádě pokračovala v kariéře, i když to znamenalo snažit se být v 28 letech gymnastkou,“ podotýká Kari. V tom roce prohrála na závěrečné zastávce SP ve Vossu, ve svém rodném městě, před zástupem fandících Norů souboj o křišťálový globus v mogulech s Bahrkeovou. Tím nedosáhla na třetí boulařský glóbus v řadě a odletěla do Japonska změnit lyžařskou disciplínu: o deset dní později se umístila na pátém místě ve Světovém poháru ve skikrosu. Díky těmto bodům navíc Traaová získala celkový glóbus za freestyle, druhý ze tří – a to právě před Bahrkeovou. „Trochu mě to mrzelo,“ vzpomínala do médií Bahrkeová ke ztrátě svého celkového prvenství, „ale Kari byla chytrá. Holt udělala něco, co jsem si asi ani neuvědomovala, že můžeme dělat.“ Obhajoba olympijského zlata byla další Kariinou ambicí. V roce 2006 v Turíně nakonec brala stříbro za Kanaďankou Jennifer Heilovou. Účinkování ve Světovém poháru pak ukončila v březnu téhož roku v Apexu v kanadské Britské Kolumbii. K závěru své vrcholové závodnické kariéry říká: „Na svůj sportovní konec jsem byla mentálně připravená, přesto mi to ten následující rok všechno hodně chybělo. Ale pak jsem si našla perfektního

Polonahé fotografie Kari v časopisu Ultrasport vzbudily svého času rozruch po celém Norsku

muže, měla děti a pak, znáte to, zkrátka přišel konec. Přestala jsem v době, kdy jsem věděla, že stále ještě můžu vyhrávat. To je, myslím si, vhodný čas k důstojnému skončení.“ Kari však sotva ve svých aktivitách povolila. V roce 2011 se umístila druhá v norské verzi televizní soutěže StarDance, což byla podle jejích slov zkušenost zábavná i strašidelná zároveň: „Nikdy předtím jsem netančila střízlivá.“ Ve svých 48 letech stále dokáže zběsile kličkovat na lyžích muldami či spontánně skákat z dvoupatrového balkonu do čerstvého sněhu – jen tak pro zábavu. Kari žije v norském Vossu se svým partnerem, instruktorem parašutismu Larsem Haukomem, dvěma dcerami – jedenáctiletou Heddou a devítiletou Siljou, dvěma prasaty, psem a donedávna prý i spoustou křepelek v koupelně. Nikdy se snad ničeho nebála, proto by se jen málokdo mohl divit, že nyní skáče s padákem v týmu čtyř žen, které létají vertikálně (přesněji padají hlavou

dolů), a v týmu Silverfox se třemi dalšími muži, kteří se specializují na létání ve formaci – přestože nemá potřebné šedivé vlasy, jak naznačuje název jejich týmu. „Dáváme ti na to pár let,“ vtipkovali kolegové z kvarteta, když se k nim přidala.

Kari nezapomenutelná

Navzdory Kariině dlouholeté snaze přivést do freestylového sportu více lyžujících mladých dívek (po svých posledních ZOH 2006 začala pořádat náborové programy pod záštitou Norské lyžařské federace a Olympijského výboru), Norsko v roce 2019 přestalo financovat svůj boulařský národní tým. Poslední z Kariinich rekrutů, Hedvig Wesselová (získala bronz ze závodů SP 2016 v Moskvě), ukončila kariéru po olympijských hrách v Pchjongčchangu 2018, na nichž už podruhé za sebou zůstávala jedinou norskou ženou závodící v boulích. V análech freestylového lyžování se Kari Traaová možná nevyrovnala deseti křišťálovým glóbům fenomenální Američanky Hannah Kearneyové ani poměrnému podílu vítězství další Američanky Donny Weinbrechtové (41 %), ale svým stylem a přístupem se neoddiskutovatelně zařadila na historické čelo všech mogulových závodnic světa a provždy ve své disciplíně zanechala nesmazatelnou stopu. „Kari byla totální drsňačka!“ říká její soupeřka, Američanka

Shannon Bahrkeová. „Vždycky jela víc zostra než ostatní. Nikdy ji nic nerozhodilo, nic ji nezastavilo. Trať mohla být odstrašující, neprůstřelná, skoky nic moc, záludné boční sněžení, a všichni jsme na to prostě doplatili – ale ona všechno projela a jela neskutečně, všechny skoky ustála, lyžovala úžasně. Vždycky, vždycky to zvládla. Naučila mě jednu věc – že když chcete být nejlepší, nesmíte mít nikdy žádné výmluvy.“ Švédský kouč Fahlèn, který v letech 2006 až 2014 trénoval americký boulařský tým a posléze deset let osobně spolupracoval s Traaovou, říká: „Kari byla jednou z nejlepších sportovkyň, které jsem kdy potkal. Neuvěřitelně silná, tak houževnatá. Někdy skákala jako muži, někdy jezdila skoro stejně rychle jako muži. Nikdy nešla na jistotu. Vždy chtěla být lepší než jen dojet na jistotu.“ Na ZOH v Soči 2014 se Kari Traaová objevila na olympijských hrách naposledy, a to ve vysílací kabině. O čtyři roky později se vzdala možnosti pracovat v Pchjongčchangu. „Už tam neznám lidi a celý systém rozhodování se změnil,“ vysvětlovala. „Maximální počet bodů je teď 100. Když jsem soutěžila já, bylo to třicet.“ Ale akrobatické lyžování jí stále leží na srdci. „Moc mi chybí časy s koučem Lassem, když jsme objížděli závody,“ vyznává se. „Měla bych rozdělit všechny své medaile a poslat mu je do Švédska, protože nejsou jen moje. Jsou to medaile týmu Kari a Lasse.“

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE

TEXT A VÝBĚR KRESEB: ALEŠ SUK

Ze staničních knih –

příhody rozmarné

Knihy staniční vyjadřují nálady, vládnoucí na horách. Jim propadá každý bez výhrady, i kdyby prodělal sebetěžší túru; jakmile je v suchu, pookřeje. Atmosféra na horách rychle rozpouští špatnou náladu, únavu, vysouší slzy smutku, upraví zažívání, odplaví žluč a způsobuje náladu rozmarnou, místy až humornou.

ozmarnou báseň věnoval neznámý, nepodepsaný poeta Rösslerovu činění:

Poddaných má Rössler jako máku v poli, zdatní jsou to lyžci s párem krátkých holí, Po Čechách i jinde zní to zvučné jméno: Ski klub český, Praha, jak když vyzváněno. Středem jich je Žalý, chata na Benecku, to známo je dobře starému i děcku. Na hory když táhnou, lid otvírá hubu, nedivte se prosím, vždyť jsou ze Ski klubu. I pro řídícího Buchara jsou určeny veršíky; tyto jsou ze 7. srpna 1911 z Míseček: Pan Buchar moc je hodný pán, po horách krásně vodí, poradí, co ti k dobru je a co ti zase škodí. A zvlášť, co přitom pěkného, že celý den máš hody: sotva z boudy vyjdeš ven, hned padneš do hospody.

Vděčným námětem zápisů do staničních knih byly i zážitky zcela nelyžařské, ba neturistické; zato s přemírou dobrého jídla a pití. Na jednom z obrázků zlinkovaný malíř Cína Jelínek, na druhém nejmenovaná přejedená dáma

Silvestrovský zápis z Vosecké boudy v sezóně 1921 bere si na paškál zubaře dr. I. Mézla a též J.R. Ořovského. Mladoboleslavský veršotepec z klubu SK Himalaya veřejně proklamuje: Kdo je černý, prý je věrný, dámám dobře poradí, s vršku každý dobře jezdí, kdo má brzdu v pozadí, Rössler za své různé sporty netouží po zásluze. Krakonoš mu přesto poslal řád podvazků na stuze. Ty můj svatý Inocenci, svět je celý naruby, zubní doktor jedné dámě vjel po lýžích do huby. Tento sportovní pokus byl bohudík ojedinělý a nevžil se.

Jadrným nářečím komentoval na Petrovce krkonošský kolorit bodrý Hanák:

Zápis u kresby J. A. Lyžce ze září 1918, několik týdnů před rozpadem rakousko-uherské monarchie, má jemně politický nádech

Umělci lyžaři, šířící vždy úsměvnou pohodu, dokázali svými sportovními činy opakovaně vyvolávat reakce hostů a přátel bud – malíři Cínovi-Jelínkovi se ve čtvrtém roce velké vojny přihodilo, že se konala túra z Benecka na Dvoračky. Leč mistr Cína měl své ski až na Pasekách. I řekl kdosi, tak si pro ně doskoč. A Mistr si doskočil. Z tohoto lehce načrtnutého výletu pro ski (Benecko-Vítkovice-Rezek-Rokytnice-Paseky-Dvoračky) vznikla pěkná rýmovačka: Pohleďte jen paní z Kholů, směrem k Rokytnici dolů, kdopak jen se to sem vleče? Potok potu z něho teče, tělo jak mátoha dlouhá, z ruksaku mu fajfka čouhá, postava jak z nudlí linka, připomíná na Jelínka. Už tomu tak, lidé drazí, to se Cína z Pasek plazí, nohy ho už sotva nesou, kolena se pod ním třesou. Inu nejsou to přec hračky, z Benecka až na Dvoračky přes Paseky chceš-li jíti, musíš k tomu kuráž míti.

Kopec Sněžka, páne – to je véška, skoro jak Svaté kopeček. Dež to lezo po tem kameňó, řepa, ječmen, to néni k viděňó! / Nésó tady žádné gronte, jenom bóde pro vagabonte, co to po horách běhajó a žádné práce nemajó. / Není tu nic pro Hanáka, to je jenom pro lajdáka, šak povidám, jož toho moc, rač bodo spať, dobro noc.

Věčným nespokojencům, kverulantům a brumlalům na horách posílá 26. ledna 1920 z Míseček jistý skladatel popěvek na melodii Zachovej nám, Hospodine: Když ti lyže klouzat nechce, neostouzej naši zem, nenadávej republice, utři lyže šnuptychlem. / Když ti binding držet nechce, Rašín za to nemůže, nenadávej republice a neflámuj po túře. / Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří, občanstvo se rozmnožuje, sláva vlasti, sáňkaři.

Tradiční hodování a popíjení silvestrovské dramaticky glosoval lyžec ČSK Hradec Králové na Vosecké v závěru roku 1922:

Aleš Lyžec svým malířským rukopisem nezapřel bratrance Mikoláše Alše. A dívky, dámy, paničky byly velké Lyžcovo hobby

Pili jsme jen zpola, zato více jedli gorgonzola. / Dámy držely se velmi zdatně, jedné bylo ráno špatně. / Po Silvestru je nám smutno, často plivati je nutno.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

OLYMPIJSKÉ NADĚJE

TEXT: ANNE MARIE MÜLLEROVÁ FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Světový pohár ve Špindlerově Mlýně:

19 000 diváků, 6 setin od historického rekordu Do Špindlerova Mlýna se po čtyřech letech vrátil nejprestižnější kolotoč alpského lyžování. Poslední lednový víkend se v krkonošském středisku představily nejlepší lyžařky světa ve dvou slalomech. Hlavními lákadly pro diváky byly Mikaela Shiffrinová a Petra Vlhová. Češek se před domácími fanoušky představilo hned šest, přičemž největší očekávání směřovala k Martině Dubovské.

čkoliv to vzhledem k jarním teplotám vypadalo ještě v polovině ledna všelijak, Česká republika nakonec opět hostila mezinárodní svátek lyžování na té nejvyšší úrovni. Světový pohár se ve Špindlerově Mlýně konal celkem popáté. Poprvé se tak stalo v roce 2005. Následně v letech 2008 a 2011, naposledy před čtyřmi lety v roce 2019.

Tehdy se z vítězství v obřím slalomu radovala Petra Vlhová, ve slalomu triumfovala Mikaela Shiffrinová. A právě tyto dvě závodnice byly největším lákadlem i na letošním podniku. Původně se na sjezdovce Svatý Petr měly jet obří slalom a slalom, čtrnáct dnů před akcí však byl obří slalom nahrazen druhým slalomem. Česká reprezentace díky kvótě pro pořadatelskou zemi mohla do

závodů nasadit hned šest závodnic. Kromě slalomářské jedničky Martiny Dubovské se na domácím Světovém poháru představily po zranění se vracející Gabriela Capová, poprvé coby česká reprezentantka Adriana Jelínková a nadějné Elese a Celine Sommerovy a Klára Gašparíková. V pátek 27. ledna si závodnice mohly ozkoušet závodní trať v tréninku, v sobotu se už šlo do ostré akce.

Shiffrinová krok od historického mezníku

První ze dvou slalomů opanovala největší favoritka a vedoucí žena celkového hodnocení Světového poháru, Mikaela Shiffrinová, která vyhrála rozdílem šesti desetin před Lenou Dürrovou, třetí skončila Wendy Holdenerová. Legendární Američanka si vítězstvím připsala 85. triumf ve Světovém poháru a jedna jediná výhra

ji dělila od vyrovnání rekordu Ingemara Stenmarka. „Cítím se zde skvěle. Musím pochválit připravenost tratě, parádní atmosféru, je pro mě ctí závodit na tomto místě. Za vyrovnáním rekordu se neohlížím. Soustředím se na vše, jen ne na počty, které mě akorát znervózňují,“ řekla aktuální královna ženského alpského lyžování. Martina Dubovská otevírala 21. místem třetí desítku výsledkové listiny. O pět setin sekundy uniklo druhé kolo Adrianě Jelínkové, Gabriela Capová a Klára Gašparíková závod nedokončily. „Nervozita byla o trošku větší než obvykle. Diváci obstarali parádní kulisu a já se chtěla ukázat v co nejlepším světle. V neděli snad dám fanouškům větší důvod k radosti,“ doufala česká jednička.

sféru, byli skvělí,“ řekla Dubovská. V neděli český tým rozšířily Elese a Celine Sommerovy a do závěrečného slalomu tak zasáhlo všech šest nominovaných domácích závodnic. Žádná z dalších Češek ale Dubovskou do druhého kola nedoplnila. Zásadní nedělní otázkou pro celý lyžařský svět ale bylo: Dorovná Mikaela Shiffrinová Ingemara Stenmarka v počtu vítězství ve Světovém poháru? Po prvním kole k tomu měla skvěle nakročeno, před Lenou Dürrovou vedla o 67 setin sekundy. Vyrovnání rekordu se ale nakonec muselo odložit. Mikaela Shiffrinová ve druhém kole neudržela náskok a v cíli se za

doprovodu hlučného údivu všech přítomných s rozdílem šesti setin musela sklonit před německou sokyní Lenou Dürrovou. Třetí příčku udržela Zrinka Ljutićová, pro niž se jednalo o první bednu ve Světovém poháru. „Je to skvělý pocit. V horní části trati jsem udělala menší chybu, ale dokázala jsem získat rychlost zpět a udržet ji až do konce,“ prohlásila šťastná vítězka.

Přes 19 000 diváků a úspěšná akce

Oba dva závody se těšily velké divácké přízni. V sobotu do Ski areálu Špindlerův Mlýn dorazilo 9724 diváků, v neděli poté 9355. Celková návštěva činila 19079 diváků, čímž byl překonán rekord z roku 2019. Společně s nimi

z krkonošského střediska odjížděli nadšené ty největší hvězdy současného lyžování, spokojení zástupci Mezinárodní lyžařské a snowboardové federace FIS i organizátoři. „Velké poděkování patří především všem organizátorům a dobrovolníkům, kteří se na akci podíleli. Pro nás je svátek, když se do Česka po čtyřech letech vrátil Světový pohár. Myslím si, že celý tým odvedl fantastickou práci, musím všechny pochválit. Skvělá spolupráce, perfektní marketing, parádní atmosféra. Doufám, že ty nejlepší lyžařky ve Špindlerově Mlýně zase brzy uvidíme,“ věří Ladislav Forejtek, předseda úseku alpských disciplín Svazu lyžařů ČR.

Útok na rekord nevyšel, Česko v TOP20

To se Dubovské v neděli alespoň částečně podařilo. Po prvním kole jí patřila 14. příčka, na kýženou TOP 10 sice nedosáhla, naopak si druhou jízdou lehce pohoršila o čtyři pozice na konečné 18. místo. Elitní dvacítku nicméně udržela a zapsala na domácí půdě své nejlepší umístění v kariéře. „Nejsem spokojená, a to hlavně s druhým kolem, měla jsem být rychlejší. Každopádně doufám, že se poučím a výsledky budou už jenom lepší. Velké díky všem fanouškům za skvělou atmo-

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

OLYMPIJSKÉ NADĚJE

TEXT: ANNE MARIE MÜLLEROVÁ FOTO: SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Mikaela Shiffrinová po Špindlu:

Rekordy neřeším, radost z lyžování je silnější Americká hvězda Mikaela Shifrinová se po čtyřech letech vrátila do Špindlerova Mlýna, který má pro ni speciální význam. Právě tady v roce 2011 poprvé vstoupila do Světového poháru. Od té doby vyhrála v tomto seriálu 85. závodů a pouhý jeden triumf ji při odjezdu z Krkonoš dělil od rekordu legendárního Ingemara Stenmarka.

aké emoce si bude odvážet ze Špindlerova Mlýna? Co vám zůstane v srdci? Nejvíc ze všeho doufám, že se sem zase brzy vrátím! Je mi potěšením tady být a závodit. Za ty vzpomínky z posledních dní jsem velice vděčná. Sjezdovka tady byla parádně připravena, organizátoři strašně milí, fanoušci úžasní.

Byla jste zde pouhý jeden krůček od vyrovnání historického rekordu. Nemrzí vás to? Zklamaná nejsem. Lena (Dürrová, vítězka druhého slalomu ve Špindlu – pozn. redakce) si nedělní vítězství zasloužila, jezdí teď skvěle. Poslední měsíce jsou pro mě pořád jako v nekonečné pohádce. Teď podle mě jezdím vůbec nejlépe za celou mou kariéru, moc si to užívám.

Před dvanácti lety jste debutovala ve Světovém poháru právě ve Špindlerově Mlýně. Jak na to vzpomínáte? Byla to náhoda. Bylo to kvůli mému výsledku na juniorském mistrovství světa. Vrátila jsem se domů a hned jsem byla pozvána na příští závod Světového poháru. A bylo to právě tady. Řekla jsem, že pojedu a zjistím, jak to celé vůbec vypadá a jak to

chodí. Bylo mým velkým snem od dětství odbýt si premiéru ve svěťáku do 16. narozenin a tady ve Špindlu to bylo těsně před mými narozeninami. Bylo to úžasné. Velmi se teď ve spojitosti s vámi mluví o rekordech. Je pro vás dosažení historického mezníku, který drží Stenmark, aktuálně největší motivací? Začínám si zvykat na to, že o tom lidé neustále mluví. Jsem součástí těch rozhovorů, ale nějak mě to mentálně nezatěžuje. Můj cíl není překonávat rekordy, ale rozumím tomu, proč je to důležité nebo proč je vzrušující o tom mluvit. Ale nemyslím na to, když závodím. Je to tedy stále láska k lyžování, co vás žene dopředu? Ano. Vím, že je to trochu nudné říkat, ale já to takhle cítím. Jsem opravdu šťastná, že lyžuji dobře. Mám také dostatečně vyrovnané výkony, abych byla na pódiu skoro každý závod a možná dokonce ty závody vyhrávala. Z toho mám velkou radost.

Jak se vůbec vyrovnáváte s tlakem? Hodně poslouchám hudbu, to je moje hlavní rutina. A taky když hodně cvičím, to mi pomáhá. V posledních týdnech jsem měla strašně moc závodů, takže na to nebylo tolik času. Cítila jsem se vyčerpaná. Buď jsem byla na lyžích nebo ležela v posteli a odpočívala. Občas si zapíšu nějaké poznámky do deníku, když je to něco, co chci dostat z hlavy.

ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

S Petrou Vlhovou jste dvě ústřední tváře ženského lyžování. Jaký máte vztah? Jasně, jsme velké rivalky, ale nevím, možná si navzájem víc rozumíme. Bavíme se spolu na losování startovních čísel i potom na těch vyhlášeních. Ona ukazuje, co znamená mít tu jiskru, vášeň, a probudila ji v celém národě. A její fanoušci, Slováci, jezdí na skoro každý její závod, třeba i do Killingtonu. To, co udělala pro náš sport, je obdivuhodné.

HLAVNÍ PARTNEŘI SLČR

PARTNEŘI ÚSEKU ALPSKÝCH DISCIPLÍN

PARTNER SLČR

HLAVNÍ PARTNER ÚSEKU AD

POOL PARTNEŘI

PARTNER REPREZENTACE ŽEN

INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

PARTNER REPREZENTACE

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

FIS Masters Cup v Peci pod Sněžkou Závodníci masters z celého světa se opět připravují na Světový pohár FIS Masters Cup v alpských disciplínách, který se koná tradičně v Peci pod Sněžkou o víkendu 11.–12. března 2023.

advertorial

radičním místem této významné sportovní akce je jedno z našich nejlepších lyžařských středisek, Pec pod Sněžkou, konkrétně skvělé tratě na sjezdovce Javor. Světový pohár se tu jezdí od roku 2008 a organizátoři ze SJ SKI si to v Peci velmi pochvalují: „Máme tu záruku kvalitních závodních tratí a technického servisu, podporu vedení resortu a pomoc od TJ Slovan Pec i Loko Trutnov,“ připomíná za hlavního organizátora Iva Kárníková. Loňský ročník měl o něco nižší účast kvůli covidové pandemii, letos ale snad vše znovu proběhne v plné parádě. Organizátoři očekávají sportovce z řad Rakušanů, Němců, Francouzů i Italů, ale i z velice vzdálených destinací jako Nový Zéland, Chile, USA či

Austrálie. Určitě nebudou chybět ani silné skupiny borců ze Slovenska. V roli mezinárodního technického delegáta se letos představí Olga Charvátová Křížová, bývalá československá reprezentantka a bronzová medailistka ze zimních olympijských her v Sarajevu 1984. K závodům neodmyslitelně patří slavnostní vyhlášení výsledků s rautem a bohatým doprovodným programem, který se pravidelně koná v hotelu Horizont. Zázemí, kvalitní servis a vstřícnost partnerského hotelu jsou velkou devízou pro zajištění vysoké úrovně celého šampionátu. „I letošní ročník se uskuteční za podpory a záštity ministra pro místní rozvoj, hejtmana Královéhradeckého kraje, starostů měst Pece a Trutnova, Nadace ČEZ a ostatních významných partnerů i zástupců regionálních i celostátních médií. Bez této podpory bychom tuto náročnou mezinárodní sportovní akci nemohli zorganizovat,“ doplňuje Iva Kárníková. Srdečně zveme všechny závodníky i fanoušky alpského lyžování!

www.sjski.cz

MARKET

RECENZE

LYŽAŘSKÉ BOTY

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Boty se zadním nástupem Nordica HF 120

Hands free lyžařská bota

Aneb jak skutečně funguje koncept skeletu Nordica se zadním nástupem Lyžařské boty se zadním nástupem či s jiným než overlap systémem jsou na trhu v naprosté menšině. Byly doby, kdy vystřelily do výšin popularity, aby se pak ale ztratily pod hladinou viditelnosti, a když pak zase po několika letech vypluly na světlo, záhy je spláchla další vlna nezájmu. Koncept Nordica HF se však už několik let drží a prý si vede úspěšně. Proto jsme na vlastní nohy otestovali, jak funguje.

rincip konvenční konstrukce over lap, kdy se plastové díly nártu o komínu navzájem obtáčejí stahovány přezkami, je sice nejrozšířenější, ale není dokonalý. Jeho největším hendikepem může být diskomfort při na- a vyzouvání. Mnozí to znáte, jak napružený skelet dokáže bolestivě kousnout do nártu, obzvlášť, je-li chladem ztuhlý. I mně osobně se stalo, že jsem se do boty prostě nedostal. A vyprávějí

se příběhy třeba o tom, jak majitel závodních bot musí po lyžování sedět půlhodiny v nastartovaném autě a pouštět si na boty proud horkého vzduchu, aby se jeho noha z boty vysmekla. Je to do jisté míry akceptovatelné nepohodlí, které se ovšem může subjektivně stupňovat třeba s věkem nebo zdravotními defekty. S narůstajícími roky se člověk k botě při nazouvání hůře ohýbá, sčítají se mu nasbírané bolístky nejen na nohou, až to vše může vyústit i v definitivní ztrátu chutě v lyžařský sport. Rád opakuji, že boty a jejich obsluha jsou potenciálně největší hrozbou pro lyžaře. Je proto logické, když se před několika lety (zima 2019) na ISPU objevily koncepty, které tyto problémy eliminovaly. Se zcela novými formami skeletů se zadním nástupem přišel Atomic a Nordica. Z hlediska demografie trhu se to zdálo jako jasná volba – lyžaři stárnou, potřebují více komfortu a méně námahy. A lyžařská branže potřebuje, aby jí zůstali i lyžaři senioři – co nejvíce a klidně i do co nejvyššího věku. Prvně jmenovaný dokázal modely se zadním nástupem prodávat sotva dvě sezóny, Nordica vydržela dodnes. Její kolekce dnes čítá několik modelů, například nejvíce komfortní vyhřívaný HF Elite Heat nebo nejsportovnější HF 120. A právě ten poslední jsme otestovali.

Hands Free koncept

Zkratka HF samozřejmě znamená hands free – skutečnost, že člověk nepotřebuje ruce, aby se do boty nazul, ba dokonce ji utáhl! Při odklopené zadní části komínu do boty snadno vklouznete a pak stačí – třeba druhou botou – zašlápnout zadní páku, která přitáhne zadní stěnu komínu k přední. Na ovladači je i otvor pro hrot hole, který alternativně taktéž zastane tuto operaci. A obdobný otvor najdete i na nártové přezce – pokud ji máte nastavenou na finální délku, jeden pohyb holí utáhne spodní skelet nad nártem a stáhne kotník. Toto kouzlo nefunguje u jediného modelu, právě nejvýkonnějšího HF 120. Ten je totiž opatřen navíc boosterem, který stahuje vršek komínu – a to už se musí ručně. Nicméně, můj hlavní motiv k testu nebyl hledat boty pro lidi neschopné či líné se ohnout, ale boty, které eliminují bolestivé obouvání a zouvání, přičemž ale zároveň nabídnou dostatečný výkon pro sportovní jízdu. Ohnout se k utažení boosteru (ale i zadní či boční přezky) je v tomto ohledu maličkost.

Řemeslné zpracování na jedna

Nordica vybavením boty deklaruje, že řada HF nemá být něco posledního vzadu. Nejlépe to ilustruje až luxusní vnitřní botička s korkovým obalem okolo kotníku. Je pevná, zároveň tvarovatelná, ale už v základním tvaru výrazně předtvarovaná, takže mnohdy sedne na první dobrou – podobně jako mně. Nejvíc mě zaujalo, jak mimořádně pevně drží při jízdě ve spolupráci se skeletem patu. Chodidlovou část tvoří materiál Isotherm, u něhož Nordica deklaruje vyšší izolační schopnost a vysokou

boty opravdu sklouznete na první dobrou a z lyžárny nevysupíte zcela zpocení. Mimořádná je jejich uživatelská přívětivost i v dalších fázích: pohodlné stání v lanovce, výrazné uvolnění boty po jejím rozepnutí (třeba v restauraci), tepelný komfort, snadné vyjímání vnitřní botičky při sušení… Model HF 120 s boosterem (svrchním velkropáskem) užijí i ambiciózní sportovní lyžaři, pokud nemají závodní či mimořádně vysoké rychlostní ambice. Nebo další pomůcka – pokud jezdíte na modelech o flexi 130+, pak HF 120 není pro vás. Pokud vám ale stačí (konvenční) bota s flexí 110, HF 120 plně obstojí. Nordica HF 120 je zcela dostatečně sportovní bota pro nezávodní, ale rychlé lyžování. Krátké video z jízdy při testu najdete ve webové verzi recenzi na SNOW.cz

paropropustnost, což jsem ale neměl možnost spolehlivě ověřit. Vnitřní prostor jsem ladil anatomickou stélkou, nejprve vyšší, posléze méně agresivní, která se ukázala jako vhodnější. Je to samozřejmě individuální, ale tato vnitřní botička opatřená individualizovanou vložkou je spolehlivým základem pro to, aby celková bota byla výkonná, přesná a komfortní.

Skelet a jeho limity

Koncept skeletu logicky snižuje variabilitu upnutí boty. Zadní páka přitlačuje zadní stěnu skeletu k té přední pevné, požadovanou finální polohu lze celkem snadno nastavit otočným ovladačem, a to i v rukavicích. Nicméně, pokud jednou najdete tu svou optimální polohu, pak už na ovladač není potřeba sahat. Nárt a kotník stahuje jediná přezka, jejíž upnutí už nemá dosah na přední část chodidla – metatarsy a oblast prstů zůstávají poměrně volné (samozřejmě i v závislosti na tvaru nohy/velikosti boty), což má sice mírnou až teoretickou nevýhodu pro přesné řízení lyže, zato se chodidlo cítí mimořádně pohodlně fyzicky i tepelně (nehrozí neprokrvení). Kotník je díky oběma mechanismům uchycen dostatečně pevně. Posledním prvkem ovlivňujícím stažení boty je pak booster. Ze zkušenosti mnozí znají, že dokáže do velké míry nahradit přezku. V případě HF 120 jsem ho vnímal jako prvek, který zdvojí a roznese utažení komínu tak, aby se na něj dalo i psychologicky spolehnout a pořádně se do něj bez obav opřít. Samostatným momentem je tuhost. Deklarovaný flex index 120 nelze objektivně potvrdit, nicméně uživatelsky bych odhadnul, že bota odpovídá overlap modelům s indexy kolem 110 – a to pro běžné sportovní lyžování není nikterak málo. Při statickém dopředném tlaku do boty jsou deformace skeletu takřka nulové, při dynamickém naklekávání se pak mírně deformuje

oblast kolem kotníků, ale rozhodně nikterak markantně – možná vlastně tak akorát, aby celá bota společně s komínem dodávala tzv. progresivní flexi, tedy aby se odpor komínu při tlaku stupňoval postupně a plynule.

Racecarving není problém

A to hlavní, jízda. První předpoklady jsou dva – doladit si botu na svou nohu čili najít správné nastavení, úhly a momenty utažení a následně získat dostatečnou důvěru v botu. Ani jedno ani druhé netrvá nikterak dlouho. Ostatně, opatrněji začínáte na každé nové botě. HF 120 sice neobepíná celou nohu tak dokonale, jako to umí vícepřezkové modely, konkrétně volnější přední chodidlo může být maličko znervózňující, ale je to do značné míry pouze pocit. Postupně jsem si troufal na stále náročnější pojetí, až jsem došel k tomu, že bota pro mě osobně vlastně reálné limity nemá a zajedu na ní vše, co potřebuji. Takřka den jsem na ní pokoušel odladěné racecarvery s titanalem pro střední oblouk, další půlden jsem strávil na komerčních slalomkách – oboje jsem si užil na 100 procent a na boty při jízdě zcela zapomněl. (Krátká videa z jízdy najdete ve webové verzi recenze). Samozřejmě právě lyže mohou být limitem – čím tvrdší a rychlejší, tím přesnější a tužší botu vyžadují. Podle mých poznatků ale HF 120 zcela stačí na běžný komerční materiál – snad jen ostré dlouhé obřačky už budou potřebovat tvrdší botu.

Kupujte, než je zruší!

Ostatní modely řady HF pak využijí všichni, kdo chtějí zážitkově (i trochu sportovně lyžovat). Dostanou k tomu benefit unikátní uživatelské jednoduchosti (takřka kompletní hands free ovládání boty) a komfortu. Vzhledem k historii bot se zadním nástupem se mi trochu vnucuje hysterické heslo „kupujte, než je zruší“. Nordica sice tvrdí, že se prodávají výborně, příklad dalších značek ale velí zůstat při zemi. Koho omezuje nebo štve náročné nazouvání, a přitom chce lyžovat sportovně, má v HF 120 doslova jedinečnou šanci.

Nordica HF Elite je méně výkonná než HF 120, ale zase poskytuje unikátní uživatelský komfort a úplné hands free ovládání

Recenzi i s videem najdete na

www.snow.cz/clanek/6885

Pro fakt drsné důchodce

Často se proslýchá se, že obdobné koncepty cílí zejména na důchodce. To vyvracím, protože za důchodce se považovat nechci. Sám bych definoval cílovou skupinu těchto bot asi nějak takto: všichni sportovní lyžaři, které frustruje nebo nebaví složité nastupování do tradičních přezkáčů. Může to být tělesný hendikep (jako u mě například snížená hybnost jednoho kotníku), věk, ale i pouhá lenost. Do

VÝHODY Jednoduché nastupování Mimořádný uživatelský komfort Velmi slušný sportovní potenciál Fyzický a tepelný komfort

NEVÝHODY Pocitově volnější přední část chodidla

ACADEMY

SKI WITH ME

Dvanáctý ročník seriálu Skiwithme bude letos hledat písmena abecedy v lyžování. A může jich najít víc, než si myslíte. Nám jich bude pro letošek stačit pět a naučíme se na nich dívat na techniku lyžování zase z jiného úhlu pohledu. A kdo bude chtít najít písmen víc, může si se mnou přijet zalyžovat. Volné termíny, plánované akce, ale také starší články najdete na www.skiwithme.cz. D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: MICHAEL TUREK

H nebo C

Další a zároveň poslední díl „Lyžování podle abecedy“ máte právě před sebou. V tom minulém jsem vás naváděl, abyste na svém těle hledali písmeno H a udělali z něj v oblouku velké A. Tentokrát si velké H namalujeme na lyžaře trochu jinak a budeme vést polemiku, zda je lepší při lyžování pracovat právě s ním, nebo naopak s velkým C.

ž jste se zamotali? Pojďme to zkusit společně rozmotat. Minule jsme si písmeno H pootočili o 90 °, a zatímco jeho boční nožičky tvořila spojnice skluznic lyží a ramena, spojnice mezi nimi byl naopak trup. Tentokrát necháme velké H normálně stát na svých nohou tak, jak jsme na něj zvyklí z abecedy, a definujeme si ty nohy jako pravou a levou stranu celého těla. Spojnici pak bude tvořit pomyslná přímka mezi pravým a levým bokem.

Takhle bude vypadat písmeno H, dokud pojedeme přímo dolů z kopce a nebudeme nikam zatáčet. A úplně stejně bude také

vypadat na kratičkou chvíli při přechodu mezi oblouky. Jakmile se ale začnete opírat více o vnější lyži, abyste začali zatáčet, písmeno H by se mělo začít měnit. Lépe řečeno „deformovat“, stejně jako tomu bylo i v případě písmen T, s nimiž jsme letošní seriál začínali, nebo písmene A v minulém díle. S větší oporou o vnější lyži totiž přichází odpor sněhu a s ním dostředivá síla, které se snažíme při lyžování vzpírat a využít jí k většímu průhybu lyží, a tedy ke zkrácení poloměru. Až do vrcholu oblouku je deformace písmene H spíše menší, ale od něj dál se bude velmi krátce a zároveň rychle stupňovat, abychom udrželi oporu o vnější lyži až do závěru oblouku a dokázali tak

využít „trampolínový“ efekt, který nás po uvolnění opory o vnější lyži velmi snadno překlopí do dalšího oblouku. Lyžování je totiž v principu podobné skákání na trampolíně. Tu prohýbáte stejně jako lyže v oblouku a záleží jen, zda dokážete najít ten správný okamžik, aby vás napnutá trampolína nevymrštila příliš brzy, nebo naopak příliš pozdě, ale prostě přesně tam, kde potřebujete. Současně je třeba se naučit napětí trampolíny uvolňovat dle potřeby plynule, nebo rychle, nechat ho působit, nebo ho naopak ztlumit. Oporu o vnější lyži, nebo napětí trampolíny – chcete-li, můžeme v průběhu celého oblouku udržovat různými způsoby, a když se tím tématem budete více zabývat, dostanete k němu určitě mnoho různých pokynů. Každá příručka se k němu staví jinak, zejména pak různé národy a jejich lyžařské školy. Mně nejvíce vyhovuje písmeno H, protože více nabádá k efektivnímu zapojení svalstva v horní polovině těla. Při zatáčení se celé písmeno H začne naklánět dovnitř oblouku. Ale abychom dokázali udržet oporu o vnější lyži, musíme jeho vnitřní nožičku posouvat směrem nahoru. Tedy pohybovat s ní tak, aby nám při zatáčení nevadila, neškrtali jsme o ni, nebo na ní dokonce nezačali lyžovat namísto té vnější. Vnitřní nožičkou písmena – vnitřní stranou těla – tedy uhýbáme svahu, kterému se v důsledku náklonu do oblouku čím dál více přibližujeme. Vnitřní stranu trupu se snažíme spíše napínat, zatímco ta vnější se v důsledku toho naopak zkracuje, zároveň však zůstává uvolněná. Na papíře to vypadá složitě, ale obrázky vám jistě napoví.

Stejně si můžeme pohrát i s písmenem C a některé lyžařské učebnice tak činí. Slýchám často pokyn „udělej z celého těla písmeno C“. Není to úplně špatný pokyn, ale písmeno C by mělo být spíše výsledkem správného opírání se o vnější lyži v průběhu oblouku. Pokud vůbec. Udělat písmeno C znamená aktivně vtlačit boky dovnitř oblouku a zároveň vyklánět trup z oblouku ven. Takhle vznikne krásné a dokonalé „céčko“. Jenže my nechceme ani moc tlačit a vůbec ne cokoliv vyklánět ven z oblouku. Určitě znáte cvičení letadlo, které při přehnaně poctivém provedení vede k pěknému C, ale zároveň k odhraňování lyží z oblouku a tím i ke špatné opoře o vnější lyži.

Dává to smysl?

Znovu si to ulehčím a opíšu odstavec z minulého, ale i předminulého dílu: „Do oblouku se snažte vždy naklánět celí. Přestat pohybovat trupem a držet ho příliš zpevněný, nebo se snažit uměle o zalomení v bocích či vyklonění trupu ven z oblouku nedává žádný smysl, a byť vám to bude do určité chvíle fungovat, efektivní to není ani pro vaše lyžování, ani pro vaše tělo. Lyžař se vždy naklání celý a teprve postupně začíná v těle reagovat na působící síly v oblouku. Nohy, zejména pak ta vnější, se vzpírají dostředivé síle a lyžař s nimi musí aktivněji pohybovat směrem dovnitř oblouku. Trup se naopak ve svém naklánění začíná mírně zpomalovat a jeho aktivita spočívá spíše v zapojení vnitřního svalstva, zejména pak na jeho vnitřní straně, čímž balancuje síly, které se lyžaře snaží přitlačit ke kopci a postavit na vnitřní lyži.“ Písmeno H totiž funguje úplně stejně jako všechna předchozí písmena v celém letošním ročníku. Téma efektivního zapojení svalstva zejména v horní polovině těla, opírání se a balancování proti vnější lyži, naklánění těla správným směrem a zároveň načasování všech těchto pohybů jsme si jen ukázali z několika různých úhlů pohledu. Nebo také imaginárních os a přímek, které si můžeme na našem těle představit a snadno s nimi pracovat. Tak to ještě do konce sezóny zkuste všechno vyzkoušet a příští rok zase na čtenou u seriálu Skiwithme. Možná bude tentokrát o telemarku.

Ondřej Novák

Dobré opory o vnější lyži dosáhnete i bez písmena C. Stačí se nechat naklánět a dobře pracovat s písmenem H

Redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) PARTNEŘI APUL:

FOTO: MICHAEL TUREK

GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

A kdo bude APUL ve Finsku reprezentovat? David Špunda, David Pražák, Tomáš Gatnar, Michal Kašpárek, Marek Kolář, Nikol Novotná, Jana Hoffmannová, Pavla Turková a Michael Turek

Část českého Demo Teamu z řad lektorů APUL trénovala koncem ledna na Hochfichtu.

Hurá za polární kruh –

INTERSKI LEVI 2023 O plánované březnové výpravě členů APUL do finského Levi jsme vás už informovali v prvním čísle letošní sezóny. Dnes si pojďme říci něco více o tom, jak akce typu kongres INTERSKI skutečně probíhá, jaké know how v oblasti snowsports přináší, na co se mohou účastníci kongresu těšit a třeba i to, jaké jsou jejich povinnosti. Také se dozvíte více o členech výpravy APUL a prozradíme vám, s jakými tématy a nápady za polární kruh členové našich lektorských sborů jedou.

ongres INTERSKI je od svého vzniku, v první polovině padesátých let 20. století, nejvýznamnější akcí svého druhu na světě. Každé čtyři roky se potkávají zástupci lyžařsky aktivních zemí, aby sdíleli poznatky a informace v oblasti alpského lyžování, běžeckého lyžování, snowboardingu, telemarku a v posledních letech i v oblasti lyžování handicapovaných. APUL je od svého vzniku, počátkem 90. let, vždy pravidelným účastníkem české výpravy. Česká stopa na kongresech Interski je tak v posledních 25 letech vždy velmi významně orámovaná prezentací, prací a vystupováním právě zástupců naší vzdělávací organizace.

Lokace této významné akce se vždy mění. Kongres se konal nejen na místech starého kontinentu (např. 2011 St. Anton – Rakousko, 2019 Pamporovo – Bulharsko), ale zavítal v posledních letech i do vzdálenějších koutů světa, třeba do Jižní Koreje v roce 2007 nebo do argentinské Ushuaii v roce 2015. Pořadatel kongresu se vybírá vždy se čtyřletým předstihem na kongresu probíhajícím. Kam pojedou lektoři APUL za 4 roky, tedy zatím nevíme. A jak vypadá program? Workshopy na svahu na různá témata, jak technicko-lyžařská, tak teoreticko-vzdělávací. Odpolední přednášky a teoretické workshopy, večerní velké přednášky na obecnější světová snowsports témata, ranní ukázky technického lyžování

Všichni členové APUL budou mít svoje specifické a předem celkem jasně dané úkoly. Někdo bude více lyžovat a ukazovat techniku, někdo bude více přednášet a povídat, někdo bude snowboardovat, jiný telemarkovat. Většina členů APUL týmu jsou součástí českého Demo teamu, který bude předvádět lyžařské synchro sestavy v rámci večerních night show. Společně budeme všichni týden tvrdě makat v přátelské konkurenci a atmosféře a měřit svoje hard i soft skills se světovými špičkami v oblasti snowsports.

Workshopy a přednášky, které bude APUL ve Finsku prezentovat Lyžařská témata: „What“ and „why“ and „how“ – action and reaction in snowsports environment. Is there the only one right teaching tool? Snowboardová témata: Snowboard education as a part of your local snowboard community Benefits of freestyle in Level 1 and Level 2 a v neposlední řadě i večerní demo show. Program je nabitý a někdy člověk skoro neví, co a kam dříve. Protože kromě našich vlastních přednášek a workhsopů, se kterými se chceme mezinárodním kolegům prezentovat, všichni členové výpravy APUL chtějí navštívit co největší množství workshopů a přednášek ostatních lyžařských národů. A to všechno proto, aby zpátky do APUL přinesli nové, zajímavé a moderní know how, o které na kurzech obohatí členskou základnu.

FOTO: TOMÁŠ ŠAPOVALOV

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Telemarkem to začalo Staronový lyžařský styl, který v posledních třiceti letech prožívá významnou „novou éru“. Již v polovině 19. století se v jižním Norsku v kraji Telemarken lyžovalo v pokleku. Všechno má na svědomí urostlý chlapík, Sondre Norheim, z vesničky Morgedal. Lyže vyráběl, propagoval, závodil na nich, a právě na závodech, ve městě Christiania (dnešní Oslo), poprvé předvedl technicky náročný oblouk, kdy jedna – vnitřní noha – je výrazně zakleknutá a jezdec elegantně vykrouží zatáčku. Oblouk byl pojmenován podle kraje, odkud Sondre pocházel – tedy telemarkový oblouk.

elemark se postupně s příchodem 20. století z lyžařských svahů vytrácí, neboť lyžařské vázání bylo „vylepšeno“ o uchycení paty boty k lyži. A proč u oblouků zaklekávat, když to jde jednoduše a jinak – snožně a paralelně. Ale to naštěstí nebyl konec telemarku pod sluncem. Díky tomuto „úpadku“ může telemark prožívat novou, moderní éru své historie. Ta začala ve Spojených státech amerických, kde norský emigrant a vítěz olympijských her v Oslu v roce 1952, Stein Eriksen, začíná propagovat lyžařský styl, kdy je při jízdě jedna noha pokrčená, k lyži je připevněná jen špička boty a tímto způsobem jsou zdolávány lyžařské svahy. Inspiraci tento „pionýr“ nové telemarkové doby hledá na fotkách svého otce z přelomu 19. a 20. století. V USA vydává knihu a „generuje“ kolem sebe početnou skupinu příznivců, kteří se postupně rozrůstají. V osmdesátých letech se telemark vrací zpět do svého rodiště – do Evropy. Zprvu hlavně do Německa a ostatních alpských zemí. V roce 1991 vyrábí italská firma Scarpa první celoplastové telemarkové boty, norská Rottefella se přidává s technologicky zdařilými systémy vázání a telemark dostává, s trochou nad-

sázky, tu podobu, kterou nyní na lyžařských svazích potkáváme. Telemark má své odlišnosti. Je to především výzbroj a forma (technika, styl, druh) oblouků. Konkrétně se jedná o následující výčet specifik, která bez výjimky tvoří základní stavební kameny techniky telemarkového lyžování: základní telemarkový postoj náklek (poklek, krok) a jeho hloubka a šířka iniciace (zahájení) výměny zakleknutých končetin (přední x zadní dolní končetina) rozložení hmotnosti na dolní končetiny telemarkové vázání a jeho příslušenství telemarková obuv Pokud je pro vás telemark novinkou, zkuste ho! Nebudete litovat! Modřiny a bolavá stehna budou důkazem, že jste se neflákali. Ale pozor, telemark je návykový! Zvláště na kurzu APUL, který letos začíná 26. března. Už jste se přihlásili? Michael Turek, člen lyžařské metodické komise a lektor APUL

Kontakty na www.apul.cz 49

FASHION

ADVERTORIAL

Nová, odlišná, stylová, funkční a bio.

UYN jede na vlně

UYN® je poměrně nová značka sportovního oblečení z Itálie, přesto ji už stihl zaznamenat snad celý lyžařský svět. Původně začala se spodním funkčním prádlem, které i dnes, když už nabízí takřka kompletní portfolio lyžařských produktů, zůstává zlatým základem značky. Posledním trendem, na který se značka zaměřuje, jsou vysoce inovativní biomateriály. S pomocí vědy prolamuje hranice v oblasti spojení přírody, technologie a udržitelnosti.

UYNERS take it all

UYN známe hlavně proto, že ji vidíme na celebritách Světového poháru. Dlouhodobě spolupracuje s národními týmy lyžařských velmocí, jako jsou Rakousko, Itálie či Francie. Mezi přední tváře značky patří legendy lyžařské historie, Švýcar Didier Cuche a Ital Kristian Ghedina, reprezentují ji i současné hvězdy světového poháru. A funkční prádlo této značky oblékají nově také čeští reprezentanti. Pro každý tým dodává UYN prádlo v originálním národním designu, čímž přináší do světa lyžování novou kulturu. Své národní prádlo si může pořídit kdokoli, kdo se chce ke svým barvám hlásit, čeští lyžaři se ho dočkají pro příští sezónu.

Ambityon

Vysoce technické funkční prádlo vyrobené z organického vlákna NATEX, které je jemné na dotek, efektivně odvádí pot od těla a velmi rychle schne. Je vysoce elastické a má bakteriostatický účinek neboli vysokou odolnost proti tvorbě pachů.

Jaké materiály používá UYN: Nejlehčí přírodní vlákno na světě KAPOK je duté vlákno ze semen stromu vlnovce pětimužného (Ceiba Pentandra). Posvátná rostlina roste až do výše 60 metrů nejvíce v deštných pralesích Jižní Ameriky. Funguje jako „rostlinná vlna“, je mimořádně lehké a teprve nedávno se začalo používat v textilním průmyslu pro výplň polštářů a matrací. Je hypoalergenní, měkké, a jelikož 80 % jeho obsahu tvoří vzduch, UYN ho využívá nejvíce pro izolační výplně.

Polyester z kukuřice

Evolutyon

100% přírodní biotechnické spodní prádlo. Úžasný pocit přírody na kůži. Držitel ISPO Award 2022: „Inovativní kombinace materiálů z biologických vláken ukazuje alternativy k syntetickým materiálům na bázi ropy. Materiál je skvělý a kombinace úpletu naznačuje, že pletenina je technologií budoucnosti.“

UYN funkční biomateriály Kdysi se rostliny šlechtily zejména za účelem vyšších zemědělských výnosů. Dnes je význam výzkumu rostlin a biotechnologií mnohem širší a zahrnuje i textilní účely. Hledá nejlepší vlákna na základě mechanických a funkčních parametrů, ale i vlivu na životní prostředí, následně je vylepšuje různými biotechnikami, vzájemně je kombinuje a spojuje, aby dosáhla nejlepších výsledků napříč všemi požadavky. Mozkem společnosti je špičkové výzkumné zařízení AREAS (Academy for Research and Engineering in Apparel and Sport). Tam výzkumníci usilují o zlepšení parametrů vláken a textilií, součástí výzkumu je nejen vývoj materiálů a textilní výzkum, ale i strojní výrobní technologie a sportovní medicína. AREAS, jehož partnerem je Veronská univerzita, je čtvrtým největším zařízením sportovní vědy na světě.

FLEXICORN je rostlinný biopolyester, mimořádně elastický materiál odolný proti tvarové deformaci a UV záření. UYN ho využívá jako přírodní náhradu za syntetická elastanová vlákna. Příze se získává z kukuřice, výroba vlákna je méně náročná na spotřebu energie a generuje nižší emise CO2.

Bukové a eukalyptové vlákno BIOLIGHT je vlákno na rostlinné bázi, které se získává z bukové celulózy, je jemné a měkké a mimořádně příjemné na dotek. Vyznačuje se vysokou prodyšností a schopností absorbovat vlhkost dvakrát více a rychleji než bavlna. Díky své struktuře udržuje pokožku v chladu a suchu a je 100% přírodně odbouratelné. Na podobné bázi se vyrábí i vlákno ECOLYPT, 100% udržitelný materiál s výjimečnými vlastnostmi jako vysoká pevnost a pružnost, prodyšnost, nízká tvorbu zápachu a dobré termoregulační vlastnosti.

Nylon z ricinových bobů Vlákno NATEX se získává z oleje ricinových bobů a nahrazuje nylon. Vedle 100% ekologické povahy má i další výhody: je o 25 % lehčí, schne o 50 % rychleji, je pružnější a má bakteriostatický účinek, který minimalizuje tvorbu zápachu.

www.uynsports.com 51

FASHION

ADVERTORIAL

Kari Traa Stil Dámské vysoce funkční tričko na lyže a zimní sporty z lehkého, rychleschnoucího materiálu. Tričko je velmi jemné, vyrobené s ohledem na životní prostředí. Hodí se jako první vrstva na běžky, backcountry nebo skialpy.

karitraa.cz

Kari Traa Stil Dámské spodní kalhoty, které dokonale absorbují pot při výkonnostních sportech. Jsou ideální základní vrstvou do zimy a zdravé vůči pokožce.

karitraa.cz

Kari Traa Benedicte Dámské vysoce prodyšné a nepromokavé kalhoty na lyže a snowboard z ekologického a extra odolného materiálu. Pro celodenní pobyt na sněhu a v mokru.

karitraa.cz

Kari Traa Camilla Dámská zateplená péřová bunda na lyže a snowboard v krásném ženském Slim-Fit provedení. Pro celodenní pobyt v zasněžené krajině a v mrazech. Šetrná k lidskému zdraví. Certifikovaná OEKO-TEX® 100 a bluesign®.

karitraa.cz

Kari Traa Voss Cashmere Dámské spodní tričko z merina a kašmíru je 100% přírodní a 100% zdravé vůči lidské pokožce. Luxusní a velmi hřejivá základní vrstva pod jakékoli sportovní oblečení poskytne celodenní komfort v zimě.

karitraa.cz

Kari Traa Voss Cashmere Dámské luxusní spodní kalhoty z merina s kašmírem pro neskutečně příjemný pocit na těle. Nejkvalitnější látky z přírody vás udrží v celodenním komfortu a teple v zimním období.

karitraa.cz

Kari Traa Astrid Velmi krásná sportovní čepice z měkkého, ekologického materiálu je příjemná k pokožce, teplá a lehká, ideální na všechny sportovní i lifestylové zimní aktivity.

karitraa.cz

Kari Traa Agnes Designová a vysoce funkční dámská bunda na lyže a snowboard ve volném, dlouhém střihu. Středně zateplená, vysoce prodyšná a voděodolná bunda s ekologickou certifikací OEKO-TEX® 100 a bluesign®. Ohleduplná vůči vašemu zdraví, udržitelná, bez škodlivých látek.

karitraa.cz

FASHION

ADVERTORIAL

Kari Traa Voss

Kari Traa Benedicte

Luxusní svetr z merina na zimní sporty a après-ski je přírodní produkt té nejvyšší kvality. Je udržitelný, funkční, odolný a vyroben s ohledem na životní prostředí a zdraví vaší pokožky.

Dámské luxusní a vysoce funkční a odolné lyžařské kalhoty vyrobené v souladu s přírodou. Jsou ekologické, bez fluoru a dalších škodlivých látek. Jsou šetrné vůči vašemu zdraví, nepromokavé a dokonale prodyšné.

karitraa.cz

Dámská vysoce odolná a kvalitní lyžařská bunda, která padne jakékoli dámské postavě. Je příjemná, udržitelná, ekologická a odolná vůči vodě, sněhu, větru a zároveň dokonale prodyšná. Pro váš celodenní komfort na zasněženém svahu.

karitraa.cz

Kari Traa Rose

Kari Traa Smekker

Kari Traa Hjerte

Zažijte dotek přírody na vlastní kůži! 100% přírodní, udržitelné a jemné tričko z merina je krásné, zeštíhluje a hřeje. Ochrání vás před zimou a UV zářením, je odpudivé vůči zápachu a vytvoří na těle pocitově ochrannou vrstvu.

Dámské extra hřejivé tričko ze 100% merina je ohleduplné vůči přírodě a lidskému zdraví. Udrží vás v zimním období v teple. Hřeje i za mokra a poskytuje všechny dokonalé vlastnosti vlny.

karitraa.cz

Dámské merino tričko z přírodních materiálů je extra jemné na těle, výborně pružné, odolné a udržitelné. Úzký střih a norský vzor sluší všem ženám. Tričko je šetrné k lidské pokožce a materiál i barva jsou ekologické. Zdravá základní vrstva pod lyžařskou bundu. Výborné k celoročnímu nošení.

karitraa.cz

Největší výběr veškerého oblečení norské značky Kari Traa najdete na www.norskamoda.cz. 55

ADVERTORIAL

Běžky

jsou naše vášeň Kolekce pro běžecké lyžování je od samotného počátku „rodinným stříbrem“ značky Craft. Oblékáme všechny, kdo propadli kouzlu tohoto nádherného sportu – olympijské vítěze, výkonnostní sportovce, stejně jako hobíky všech věkových kategorií. Bunda a kalhoty CRAFT ADV Nordic Training speed

Bunda a kalhoty CRAFT ADV Persuit Thermal Čistě dámská řada ADV Pursuit Thermal obsahuje zateplenou bundu a kalhoty s dutým vláknem. Tyto modely jsou určené běžkařkám, které se rády kochají krajinou a nehoní se za výkony. Zateplení předního dílu v podobě charakteristického prošívání a větruodolná membrána VentAir Wind mají za úkol zahřát i ty největší zmrzlíky. I přes technickou propracovanost je díky urban designu komplet vhodný také pro volnočasové aktivity.

bunda 4 590 Kč, kalhoty 3 490 Kč

Technicky vysoce propracovaný nový komplet určený pro výkonnostní sportovce. Akorátní termoregulace využívající mimo jiné střídání dvouvrstvého a třívrstvého materiálu a membrána VentAir X Wind u bundy na předním díle a ramenou, u kalhot na přední straně a lýtkách, zajištují odolnost vůči větru a vodě a předurčují tak tyto modely pro ty, kteří běžecké lyžování berou vážně. Promyšlené detaily, jako je například u bundy laserově řezaná ventilace v oblasti páteře, a vysoce funkční materiály, to vše a mnohem více poskytne maximální komfort a nebrání podání maximálního výkonu. Vše je umocněno atraktivním a zároveň nevšedním designem.

bunda 3 990 Kč, kalhoty 3 290 Kč

Tak na viděnou ve stopě. Určitě se potkáme. Více na craft.vavrys.cz

RECENZE

FUNKČNÍ TRIKO

LUKÁŠ VAVRDA REDAKTOR SNOW

Funkční merino triko Moose Base Merino

Ovčí teplo přímo na těle: zvlášť hřejivé funkční triko Spodní triko s příměsí vlny merino od české značky Moose na první pohled vyvolává dva dojmy. Jednak je od pohledu velmi teplé a také téměř bezešvé. Na bližší omak je pak zřejmé, že je velice elastické a příjemné na dotek. Po důkladnějším testu navíc vyplynulo, že při vhodném používání je velice odolné a funkční.

lny je v triku 36 %. Asi tak akorát, aby se projevily její výhody stran tepelné izolace a pohlcování pachů a aby se zároveň utlumily její nevýhody – především menší odolnost. Vlna je doplněna polyesterem a polyamidem a 4 % elastanu, přičemž na pokožce leží právě elastan s polyamidovými vlákny – jejich úkolem, který s přehledem zvládají, je odvod potu od těla do další vrstvy. Polyester dodává tkanině odolnost a již zmíněné merino příjemnou strukturu a tepelnou izolaci. Dohromady tak vzniká na nošení velice příjemný materiál, který je dále členěn do zón podle toho, jakou funkci v daném místě uživatel vyžaduje.

Stává se ze mě ovce? To je normální. Po několikerém vyprání může triko začít trochu „chlupatět“. Jde ale o přirozený proces, který vidíme i u ovcí – je dán obroušením vlněného vlákna, které se takto přirozeně třepí, aby zajistilo správnou funkci a termoregulaci. Ano, vlna v tomto tričku se chová podobně jako rostoucí zimní srst ovcí.

Například v podpaží je ztenčená látka prodyšnější a pružnější, aby byl rukám umožněn volný pohyb, po těle dolů vede žlábkovaná textura, která pohlcuje pot a odvádí ho dál od těla. V oblasti ramen je naopak textura zhrubělá do jakýchsi varhánek, což příjemně roznáší tlak ramenních popruhů batohu. Další zvlášť odvětrávaná zóna je na vrchní i spodní části zad, kde většinou dochází ke zvýšenému pocení. Krční límec končí níže pod krkem, podle mě by vzhledem k celkově teplému charakteru trika mohl klidně zakrývat i větší část krku.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Není to příliš velké?

Střih a velikosti jsou podle prvního dojmu přibližné. Ovšem jen do zjištění, jak moc je triko pružné. Pro uživatele konfekční velikosti M bude BASE Merino opravdu trochu větší a malinko volné. Pokud jej obleče „eLkař“, bude upnuté, ale pohodově se přizpůsobí. A změní vlastnosti. Zatímco menší postavu bude více hřát, natažením na větší trup začne více větrat. Na to je potřeba myslet při výběru, pro převážně zimní aktivity volit odpovídající velikost, pro aerobnější o číslo menší. Rozdíl ve vlastnostech nataženého a uvolněného materiálu je markantní. Klíčová je potom kombinace s dalšími vrstvami oblečení. Triko odvádí pot od těla, ale musí mít kam. Pro jeho správnou funkci

je nezbytná vhodná kombinace s vrstvami proti větru a vodě, které budou pokračovat v odvodu vlhkosti od těla. Triko dobře odvádí vlhkost od těla a hodně hřeje. Proto je vhodné pro aerobní aktivity v zimním prostředí (běžkování, zimní cyklistika, běh…), ale i jako izolační spodní vrstva v chladném počasí při lyžování nebo zimní turistice. Při zvolení menší velikosti, tedy těsnějším natažení na tělo, lze použít i pro zvlášť pot produkující disciplíny, jako je fitness skialp – pot odvádí opravdu dobře. Pro zvlášť zimomřivé jedince doporučujeme teplejší variantu BASE Merino +.

VÝHODY Dobrý odvod vlhkosti Pružnost a dobrá přilnavost na tělo, příjemný materiál Vysoká hřejivost (existuje ještě teplejší varianta) Odvod pachů Přirozený proces oděru vláken, vlna se chová stejně, jako kdyby byla ještě na ovci Chytře rozmístěné zóny pro odvod vlhkosti a lepší tepelnou izolaci

NEVÝHODY Hůře odhadnutelná velikost trika

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

ACADEMY

HELLY HANSEN LIFA INFINITY PRO™ První trvale udržitelná membrána

Membrána Lifa Infinity ProTM Membránu tvoří netkaná mikrotextilie z patentovaného vlákna Lifa, které samo o sobě odpuzuje vodu: Skvělý poměr prodyšnosti a voděodolnosti Materiál bez chemických aditiv Zodpovědnost k přírodnímu prostředí, energeticky úsporný výrobní postup

100% vodoodpudivá svrchní tkanina LifaTM Materiál je voděodolný i bez dodatečné povrchové impregnace: Není potřeba řešit speciální prostředky pro praní Odpadá nutnost obnovování povrchové impregnace

Life PocketTM Speciální, gelem izolovaná kapsa pro mobilní telefon prodlužuje výdrž baterie v zimních podmínkách

Bunda Elevation Infinity 2.0 Ski Shell Jacket

MANAŽEŘI RÁDI PRACUJÍ V ZERMATTU NEBO VAL GARDENĚ

Dobře placení pracovníci tráví čím dál více času tzv. smart workingem, kdy kombinují práci na dálku s pobytem v příjemném prostředí. Lákavou „pracovnou“ jsou samozřejmě i horská lyžařská střediska. Londýnská realitní agentura Savills provedla průzkum, kde a proč manažeři nejraději na horách pracují. Velmi často jde o místa, kde mají svou druhou či další nemovitost. Žebříček „nej“ smart workingových resortů vychází z několika kritérií – kromě vyžití a přívětivosti místa rozhodovalo hodnocení internetového připojení, dopravní (letecká) dostupnost nebo třeba ceny nemovitostí. Na 1. místě se umístil kanadský Whistler Blackomb, následoval švýcarský Zermatt, který bodoval především přívětivým klimatem, a následovala italská Val Gardena, která si zase připsala nejvíce bodů za životní podmínky. O mnoho míst vzadu pak skončil třeba Svatý Mořic, Vail nebo Cortina d’Ampezzo. (rh)

SKIPAS Z MOBILU I DO MOBILU Covidová pandemie urychlila prodej skipasů on-line, takže dnes už je zcela běžné si skipas koupit pár dní předem doma nebo třeba cestou na svah. Mnohé areály tento způsob nákupu podporují různými slevami a výhodami, často ani není nutné mít čipovou kartu daného areálu, ale stačí jakákoliv kompatibilní karta – skipas do rakouského Ski amade si tak třeba můžete klidně nahrát na čipovou kartu krkonošské Černé hory. V Kopřivné v Jeseníkách jsou pak ještě o krok dál. Skipas si tam můžete nahrát přímo do mobilu, který při průchodu turniketem dá přes příslušnou aplikaci pokyn k otevření brány. A to je světová premiéra! Právě Kopřivná se tak stala „laboratoří“, ve které se ověří, jak to ve stovkách různých modelů telefonních přístojů funguje a jak to zvládne vydržet baterka. Držíme palce! (rh)

FOTO: FELBERT REITER

Večerní lyžování v Söllu, který je součástí tyrolského lyžařského komplexu SkiWelt Wilder Kaiser-Brixental, má rozměry plnohodnotného sportovního zážitku. Upraveno a osvětleno je 11 km sjezdovek, nejvíce v Rakousku, a to vždy od středy do soboty v době od 18.30 do 21.30 hodin. Hlavními sjezdovkami jsou dvě velmi svižné červené, z toho jedna letištně široká, podél vyhřívané 6sedačky Hexen 6er s převýšením 400 m. Ty doplňuje mírná modrá trať s dětským parkem u lanovky Hans im Glück. Sjet se ovšem dá až do údolí po užší a členitější trati podél přístupové kabinky Hexenwasser, čímž se převýšení protáhne až na 800 m. A kdo si naplánuje brzkou večeři v horské chatě Stöcklalm, může mít od půl sedmé na několik jízd, než se vyvezou lyžaři z údolí, sjezdovky jen pro sebe...

REPORT

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

RESORT

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

RATSCHINGS-JAUFEN Neobyčejně obyčejné jihotyrolské lyžování Dlouhé roky jsem jezdila na Velká členitá lyžařská pláň Krátký poznávací okruh neobyčejně obylyže do jihotyrolských Dolo- čejným jihotyrolským areálem můžete začít mit, než jsem objevila nená- u 6sedačky Rinneralm, která startuje hned vedle výstupu z kabinky. Od její horní stanice padný Ratschings-Jaufen. sjedete na Kalcher Alm, jedinou část areálu, A zamilovala se do něj, přes- která je schovaná za výběžkem kopce mimo hlavní lyžařskou pláň. Expresní 4sedačka tože nemá žádný dominantní s bublinou Kachleralm vás vyveze pod průsmyk Jaufen, což je mimochodem místo, vrchol ani jinou výraznou kudy projížděl peloton při legendárním atrakci. Nebo právě proto? závodu Giro d’Italia, a tudíž v létě oblíbená

yžování je tu příjemně svižné, přehledné a pro náruživého carvingového lyžaře prakticky nemá chybu. Ani příjezd není nijak složitý. Skiareál Ratschings-Jaufen se jen trochu schovává v postranním údolí, kterým za patnáct minut jízdy autem z městečka Sterzing, ležícím přímo na dálnici spojující Brennerský průsmyk s Modenou, dorazíte na svah. Zaparkujete u kabinkové lanovky a tou se vydáte vzhůru. Od její horní stanice se můžete pustit zpět dolů lesem k parkovišti, ale mnohem lákavější je vydat se poznávat tratě v horní, bezlesé části areálu, která se přímo před vámi otevírá.

destinace vyznavačů silniční cyklistiky. Na sjezd si můžete vybrat mezi dvěma modrými a červenou sjezdovkou. Díky obřáčku pro veřejnost si tu přijdou na své i ambicióznější lyžaři. Tyče branek navíc místní pravidelně přepichují a podklad se rolbuje, takže se nevyjíždějí koryta, leckde jinde připomínající jámy na mamuta. Centrální část areálu nad přístupovou kabinkovou lanovkou nabídne lyžování v nejkoncentrovanější podobě, kdy můžete snadno střídat jednotlivé tratě a sjedete si vždy do výchozího místa. V bezprostředním okolí dvou supermoderních sedaček – Rinneralm a Enzian – se nachází řada velmi pěkně modelovaných červených tratí a také jediná černá

v areálu. Když jsme u terénu samotného – jsou to právě různé boule a vlny, které činí tratě velmi atraktivními – prostě baví. A komu by to bylo málo, může využít funpark a zábavnou překážkovou dráhu funslope po pravé straně od sedačky Enzian. Pokračovat přitom můžete ještě dál doprava. Zcela na kraji centrální pláně jezdí 6sedačka Saxner, jež opět nabídne několik pěkných červených, popojet se dá i dolů směrem k údolní stanici a zpět se vyvézt 4sedačkou Wasserfalleralm, která spolu s kabinkou obsluhuje zalesněnou část areálu.

Předpremiéra nejmodernějších lanovek Lyžování si budete užívat i díky moderním, pohodlným lanovkám a precizní úpravě sjezdových tratí. Neobvykle moderní výbava jinak skromnějšího areálu má svůj prozaický důvod – v nedalekém Sterzingu totiž sídlí hned trojice společností, které patří mezi špičku ve výrobě lyžařské techniky. Leitner se specializuje na lanové dráhy, Prinoth na rolby a Demaclenko na sněžná děla. Jen pár kilometrů vzdálený areál Ratschings-Jaufen je pro ně tedy ideálním showroomem pro prezentaci nejnovějších technologií.

Přehledné, příjemně zvlněné svahy, množství zábavných prvků, malá zalidněnost a moderní technologie – to jsou hlavní trumfy skiareálu Ratschings-Jaufen

Ratschings

28 km 28 km 16 %

3 000

2 000 1 500

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

OS./HOD.

LEDEN

ZÁŘÍ Wasserfalleralm

PROSINEC

1 1 5 1

Kalcheralm

2 500

16 200

Saxner

ČERVEN

Enzian

LISTOPAD

Rinneralm

3 500

76 %

ŘÍJEN

Jaufenpass

4 000

KVĚTEN

RATSCHINGS

2 100 800 m

1 300

1 000 500 0

m n. m.

www.ratschings-jaufen.it 1–2

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem Ratschings - Bichl

1 500 Kč

2 500 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

hodiny déle. Výhodou areálu je dlouhá sezóna, jelikož leží v sevřeném údolí a je dobře orientovaný vůči sluníčku – lyžuje se tu bez omezení od začátku prosince až do

poloviny dubna. Jedno- i vícedenní skipas navíc platí i v nedalekých areálech Ladurns a Rosskopf, rovněž snadno dostupných ze Sterzingu. FOTO: IDM SÜDTIROL-ALTO ADIGE/ALEX FILZ

V horním patře areálu rolují přirozeně členité a tvarované, přitom široké a přehledné, převážně červené sjezdovky. Všechny obsluhují supermoderní sedačkové lanovky s bublinou. Do údolí klesají lesem rovněž přehledné, avšak spíše dálničně rovné červené sjezdovky. Při cestě do nejzazšího zákoutí areálu – Kalcher Alm – se přejezdové cesty ve směru tam i zpět krátce spojují, pozor tedy na čelní srážku.

Jihotyrolská gastronomie za příznivé ceny

Až se budete chtít zastavit a nechat chvilku odpočinout své tělo, neprohloupíte, ať se zastavíte v kterékoliv zdejší horské restauraci – všechny shodně nabídnou typickou jihotyrolskou pohostinnost a chutné menu. Za zmínku přesto stojí Waldhütte u spodní stanice 8sedačky Enzian, jež se může pochlubit hned několika plaketami s oceněním místního deníku Dolomiten pro nejkrásnější horskou chatu Jižního Tyrolska. A pak rovněž Saxnerhütte uprostřed stejnojmenné sjezdovky, kde si za přátelskou cenu můžete pochutnat na skvělém grilovaném kuřátku i řadě místních bylinných likérů.

Skipas s bonusem

Z Prahy vám cesta zabere asi šest hodin a budete před sebou mít 600 km s výjimkou posledního úseku stále po dálnici, z Brna počítejte 675 km, a tedy přibližně o tři čtvrtě

O dokonalý manšestr se až do pozdního jara starají rolby Prinoth, jež se vyrábějí v nedalekém Sterzingu a zde se testují

RESORT

SERVIS

ALPY DO DVOU Kasberg HODIN OD HRANIC

Kasberg (Horní Rakousko)

Dojezdová vzdálenost je při krátkodobějších, spontánně plánovaných lyžařských pobytech jedním z rozhodujících parametrů výběru střediska. TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

nohé blízké alpské areály jsou českým a moravským lyžařům dobře známé, jiné mnohem méně. Všechny jsou sice situované na severním okraji rakouských Alp, avšak většina z nich překvapí ryze alpskými a působivými panoramaty. Jejich nadmořská výška vrcholí mezi 1 500 a 2 000 m a mají i podobné sněhové klima – nejvíce sněhu v nich díky návětrnému efektu Alp napadne při severním či severozápadním proudění. To se zhruba od poloviny ledna již několikrát připomnělo, a tak lze očekávat, že sezóna 2022/23 bude v této oblasti nakonec sněhově vydařená. Připomeňme si, z čeho lze vybírat!

Solná komora neboli Salzkammergut je členitou horskou krajinou s mnoha jezery a malebnými alpskými kontrasty. Přímo nad jezerem Traunsee se tyčí vrchol Feuerkogel, který nabídne v nejvyšších partiích krátké sjezdovky na bezlesých pahorcích s parádními panoramaty Dachsteinu a v nižších pak dvě delší, strmější, avšak prostorné sjezdovky v lesních průsecích s převýšením do 500 m, obsloužené expresní 6sedačkou a kabinkou. Obě tyto tratě mají nenáročné „modré“ objížďky. Horní patro má i cvičnou louku a dětský park, snadno přístupné z chaletové vesničky, které je na tomto vyhlídkovém balkóně postavena. Sjezd do údolí do městečka Ebensee po úzké ski-route je možný za velmi dobrých sněhových podmínek. Náhorní planinou je vyznačeno i pět výletních – a vyhlídkových – tras pro sněžnice.

Údolí Almtal, zařezávající se ze severu do masivu Mrtvých hor (Totes Gebirge), nabízí nejbližší alpské lyžování při cestě z Čech, tedy přes hraniční přechod Dolní Dvořiště. Z dálnice od Lince směrem na Štýrský Hradec (Graz) se prakticky záhy odbočí a kousek za městečkem Grünau již startuje kabinková lanovka do nevšedně rozprostřeného areálu Kasberg. Ten se skládá ze dvou výškových pater, propojených přes rokli 2 km dlouhou pulzační lanovkou. V nižším patře převládají kratší a mírnější sjezdovky s výukovými tratěmi pro děti, v tom horním pod vrcholem Regenkar dominují členitější a o něco strmější tratě s alpskými panoramaty. Kromě přístupové kabinky z údolí a „tranzitní“ pulzační lanovky v areálu převažují vleky, hlavní tratě horního patra pak obsluhuje krytá 4sedačka. Oblast je však mimořádně lákavá i pro nelyžaře – pěšky nebo na sněžnicích lze podniknout romantickou procházku k jezeru Almsee na konci údolí, za níž se již tyčí jen mohutná skalní stěna Grosser Prielu, nejvyššího vrcholu Mrtvých hor.

443 až 1 625 m n. m. 10 km sjezdovek 1:30 hod. (140 km) z Dolního Dvořiště

620 až 1 600 m n. m. 21 km sjezdovek 1:30 hod. (130 km) z Dolního Dvořiště

Feuerkogel

Wurzeralm

Z opačné strany masivu Warscheneck, než leží Hinterstoder, se rozkládá lyžařský areál Wurzeralm. Ten se zaměřuje především na rodiny s dětmi – zubačka z údolí totiž zpřístupňuje náhorní plošinu, využitou především mírnějšími a cvičnými tratěmi. Koneckonců i dlouhá sjezdovka zpět podél zubačky je příjemně modrá, jen místy se lehce začervená. Velmi romantický až rozjímavý je i okružní sjezd do údolí přes Gammeringalm. Horní patro areálu pod Frauenkarem ovšem nabídne atraktivní svezení i náročnějším lyžařům – zdejší dvousedačku obtéká červená sjezdovka s černou variantou v závěru, nehledě na poměrně rozsáhlý volný terén v řídkém lese. Náhorní plošinu si lze oběhnout také po upravovaném běžkařském okruhu.

Hinterstoder (Horní Rakousko)

Hinterstoder

Z nejbližších alpských areálů je Hinterstoder jednoznačně tím nejvšestrannějším, takže poskytne vynikající zázemí pro výuku dětí, nenáročným lyžařům nabídne pohodové modro-červené alpské dálnice a náročným lyžařům naservíruje slalomák, závodní svěťákovou trať i volný terén. Hlavní tratě jsou obsloužené pohodlnou 6sedačkou, kterou doplňují vleky, z údolí se od letoška lyžaři svezou nejmodernější 10místnou kabinkou, do které se díky nové trase nastupuje přímo na parkovišti. Celý areál je přitom velmi přehledný a z nejvyšších partií skýtá i parádní výhled – jak na vápencový masiv Warscheneck, tak na protilehlý Grosser Priel. Díky severní orientaci svahu zaručuje – přinejmenším v horním

patře areálu – velmi dobré lyžařské podmínky až do Velikonoc, které letos připadají na polovinu dubna. Atraktivním výletním cílem je uměle přehrazené jezero Schiederweiher s malebnou kulisou impozantních skalních stěn, k němuž se z Hinterstoderu snadno dojde vycházkovou stezkou nebo na běžkách. Jezero dokonce získalo v roce 2018 v anketě státní televize titul „nejkrásnější místo Rakouska“.

600 až 2 000 m n. m. 40 km sjezdovek 1:30 hod. (140 km) z Dolního Dvořiště

810 až 1 870 m n. m. 22 km sjezdovek 1:40 hod. (150 km) z Dolního Dvořiště

Dachstein West

Mezi nejbližšími alpskými areály vyniká lyžařská houpačka, známá jako Dachstein West, především svou rozlehlostí. V kouzelně modelované krajině Solné komory a na dohled mohutného Dachsteinu se rozprostírají pahorky s méně náročnými a převážně kratšími tratěmi na horských loukách, ty delší pak stékají lesem do údolních vesniček Russbach nebo Gosau. Není tedy divu, že Dachstein West je velmi oblíbená rodinná destinace. Méně zdatní lyžaři se drží na cvičných loukách nebo mírných tratích poblíž výchozích vesniček, ti zvídavější ale mohou podniknout safari a celý areál procestovat. Díky řídkému porostu jsou ze sjezdovek dobré výhledy – k dominantnímu Dachsteinu, rozeklanému hřebeni Gosaukamm nebo protilehlému masivu Tennengebirge. Při sjezdu ze Zwieselalmu do Gosau se dá obdivovat i malebné jezero Gosausee. Příjemně klidnou atmosféru dotvářejí stylové horské chaty – žádné velkokapacitní „sámošky“, spíš malebné a domácké. Kuchyně je samozřejmě typicky hornorakousky hutná – kromě polévek se servírují hlavně řízky, klobásy, knedlíky či palačinkové trhance.

780 až 1 620 m n. m. 51 km sjezdovek 2:10 hod. (180 km) z Dolního Dvořiště Dachstein West (Horní Rakousko)

RESORT

SERVIS

Lyžování v Horním Rakousku Přehled areálů a nabídky dovolené najdete na www.hornirakousko.cz

Krippenstein

Krippenstein, dvoutisícový vrchol v masivu Dachsteinu, je velmi specifickým lyžařským areálem – je totiž výrazně zaměřen na freeridery. Svahy hory Krippenstein jsou jedním velkým freeridovým hřištěm se třemi velkolepými páteřními trasami a díky příhodnému tvaru terénu a schopnosti „vysát“ z oblačnosti co nejvíce sněhu má Krippenstein vynikající sněhovou statistiku. Podél visuté kabinové lanovky se ale spouští také jedenáctikilometrová červeno-modro-přejezdová trať do údolního městečka Obertraun, která slouží freeriderům jako svozová cesta, ale běžným lyžařům skýtá neobvykle dlouhý sjezd. V horním patře areálu se točí ještě 4sedačka s modrou sjezdovkou, odkud je fantastický výhled na ledovec Dachstein. Výlet lanovkou na Krippenstein právě kvůli výhledům stojí za to absolvovat i bez lyží – hluboko v údolí Halštatské jezero a opačným směrem Dachstein.

600 až 2 100 m n. m. 11 km sjezdovek 2:15 hod. (180 km) z Dolního Dvořiště

Hochficht

V šumavských hvozdech se rozléhající Hochficht samozřejmě není alpským areálem, nicméně svým charakterem a vybavením „alpsky“ působí a jako takový je vyhledávanou alternativou Alp. Ačkoliv je z nejbližšího hraničního přechodu u lipenské nádrže vzdálen jen 20 minut, z Prahy již cesta zabere 3 hodiny. Z lyžařského hlediska je Hochficht zřejmě tím nejlepším, čeho lze v mimoalpských přírodních podmínkách dosáhnout. Má relativně dlouhé sjezdovky spojené do malé houpačky, obsloužené třemi sedačkovými lanovkami a jednou kabinkovou. Prvotřídní jsou zdejší výukové terény od dětského parku až po nejrůznější hravé atrakce. V centru areálu se nachází moderní budova Skiarena, kde jsou v přízemí pokladny, prostorné a příjemné toalety, půjčovna či úschovna. V horním patře, přístupném přímo

Semmering

Nejbližší alpský lyžařský areál z jižní Moravy se rozkládá na jediném svahu s neoslnivým 350m převýšením, kterým se v lesních průsecích vinou pestře modelované tratě, osvětlené i pro večerní lyžování. Páteřní lanovkou je 12místná kabinka, ve které se ovšem nedá přímo sedět, jen opřít. Tu doplňuje 4sedačka s nástupním kobercem. Horu s vrcholem ve 1 340 m n. m. křižuje také sáňkařská dráha s mnoha tunely a lemovaná čarodějnými postavičkami, kterou můžete sjet na na klasických saních, ale třeba i na snowbiku. Ani infrastruktura, ani atmosféra Semmeringu tak není typicky alpská, výhodou je zato bezproblémová dostupnost po dálnici a rychlostní silnici.

985 až 1 340 m n. m. 14 km sjezdovek 1:50 hod. (180 km) z Mikulova Stuhleck (Štýrsko)

z dojezdů sjezdovek, je pak kapacitní samoobslužná restaurace. Nechybí ani oddělený „rodinný“ prostor s malou hernou a odpočívacími gauči, a to přímo naproti dětskému parku. Z nedalekého Schönebenu se rozbíhají běžecké stopy v délce 80 km po okolních lesích, kde můžete doslova „tankovat“ šumavské ticho a v průhledech mezi stromy i vzdálené alpské panorama. Tratě se upravují jak pro klasiku, tak pro bruslení a jejich rozsah je v Rakousku mimo Alpy jedinečný. V místě nástupu do stop je veškeré zázemí – od kapacitního parkoviště přes toalety, převlékárnu a sprchy až po restauraci.

866 až 1 338 m n. m. 20 km sjezdovek 0:20 hod. (10 km) z Horní Plané – Zvonkové

Stuhleck

Stuhleck je patrně největším a nejkvalitnějším střediskem na severovýchodě Alp poblíž Vídně, jen kousek za známým Semmeringem. Na zpola zalesněném severozápadním svahu Stuhlecku dominují přímé, přehledné a zplanýrované dálnice, tedy ta nejvděčnější „obtížnost“ pro široké lyžařské publikum. Nadstandardně široké sjezdovky jsou velkoryse rozprostřené po svahu, jehož převýšení dosahuje téměř 1 000 m, a Stuhleck tak působí skutečně alpským rozměrem. Celý areál je obsloužen expresními sedačkovými lanovkami. Z holého a plochého vrcholu Stuhleck je daleký 360° rozhled na celý severovýchod Alp. Zvláště o víkendech tu bývá rušno, přičemž sem míří návštěvníci z celého bývalého rakousko-uherského prostoru.

782 až 1 774 m n. m. 24 km sjezdovek 1:50 hod. (180 km) z Mikulova

Hochkar (Dolní Rakousko)

Ötscher

Malá horská vesnička Lackenhof na úpatí mohutného, bezmála dvoutisícového Ötscheru je obklopena poměrně strmými zalesněnými svahy, jimiž si klestí cestu především náročnější tratě, ale na jejich mírnějším úpatí se vinou i lehčí tratě pro méně zdatné a začátečníky. Právě náročnost svahů, zastaralejší přepravní park a nedostatek ubytování v minulých letech vedl téměř ke zrušení areálu. Nakonec byl v loňském roce areál z veřejných peněz zachráněn, avšak na investice a spolehlivý plný provoz si bude nutné počkat.

816 až 1 435 m n. m. 19 km sjezdovek 2:00 hod. (180 km) z Dolního Dvořiště

Annaberg

Nad horským sedlem s vesničkou Annaberg se zdvihá strmější, zpola zalesněný třináctisetmetrový hřeben Hennestock, na jehož úpatí se rozlévá mírná louka s cvičnými svahy. Milý, slunečný a kompaktní areál je obsloužený především dvěma pomalejšími čtyřsedačkami. Nižší nadmořská výška a jihovýchodní orientace svahu zkracuje jarní sezónu, zároveň areál nepůsobí až tak „alpsky“. Přímo v areálu stojí velký moderní hotel se samoobslužnými snídaněmi a večeřemi, hřištěm, boulderovou stěnou či vodním světem, ideální pro aktivní rodinný pobyt.

896 až 1 334 m n. m. 13 km sjezdovek 2:00 hod. (150 km) z Českých Velenic nebo Znojma

Veitsch

Tauplitz

Tauplitz Alm je lyžařsky atypické, ale náramně panoramatické středisko – sjezdovky jsou rozptýlené po členité náhorní plošině, která se může pochlubit velmi dobrými sněhovými poměry a dalekými výhledy od Dachsteinu až po Totes Gebirge. Nahoře se nachází horská osada s hotely a chatami. Nejvýše položené sjezdovky dosahují převýšení okolo 300 m, přičemž jsou pospojované přejezdovými cestami, krátkými vlíčky a nekonečnými lany. Nejdelší a nejatraktivnější tratě pak přepadají směrem do údolí k Bad Mitterndorfu a dosahují až 900m převýšení. Lyžařskou nekompaktnost může vynahradit atmosféra náhorní plošiny a alternativní zimní aktivity – jsou tu běžecké stopy i vycházkové cesty. Tauplitz Alm je tak příhodným místem pro rodinný pobyt s malými dětmi, ať už lyžujícími, nebo ne. V údolním Bad Mitterndorfu, odkud jezdí k přístupové kabinkové lanovce skibus, se nacházejí termální lázně Grimming Therme.

812 až 1 965 m n. m. 42 km sjezdovek 2:10 hod. (190 km) z Dolního Dvořiště

Hohentauern

Malý, schovanější, a tedy o něco komornější areál se nachází uprostřed údolí Mürztal nedaleko od rychlostní silnice S6 u města Mitterdorf. Svahy obsloužené 4sedačkou a dvěma vleky jsou orientovány jižním směrem a nesou proměnlivé sjezdovky pro mírně pokročilé i zdatnější.

Hohentauern je malá rekreační osada ve stejnojmenném sedle, obklopená pahorkatou krajinou dvoutisícovek. Sjezdovky zdejšího klidného areálu se prodírají lesními průseky s převýšením až 500 m a všechny jsou obsloužené jen vleky. Příjezd vede po velmi dobře udržované horské silnici od města Trieben na dálnici A9 do Grazu.

1 100 až 1 500 m n. m. 9 km sjezdovek 2:10 hod. (210 km) z Dolního Dvořiště

1 250 až 1 750 m n. m. 12 km sjezdovek 2:10 hod. (190 km) z Dolního Dvořiště

Hochkar

Hochkar je zčásti řídce porostlá horská kotlina, na vrcholech holá a uzavřená prstencem vrcholků, celkově působící vysokohorským dojmem, ačkoliv nadmořská výška dosahuje jen 1 800 m. Je jedním ze sněhově nejspolehlivějších středisek široko daleko. Terén pod hlavním vrcholem Hochkar na severně orientovaném svahu je strmý a velmi členitý s balvanovitými kupolemi a mělkými údolíčky a žlaby, na protilehlém jižním svahu Leckerplan je napak pozvolnější a přehlednější. Sjezdovky jsou hravé, neposedné, často mění směr nebo sklon a všechny jsou tak atraktivní i pro náročnějšího lyžaře. Na dně kotliny ovšem nechybí ani mírnější pláň pro výuku. Ve všední dny mimo prázdniny je oblíbeným místem školních kurzů, o víkendech jej hojně navštěvují i jednodenní lyžaři. Přímo pod Hochkarem se nachází několik hotelů, penzionů a ubytoven, většina ale dojíždí z 15 km vzdáleného údolního městečka Göstling an der Ybbs po dlouhé a klikaté horské silnici.

1 380 až 1 808 m n. m. 19 km sjezdovek 2:20 hod. (170 km) z Dolního Dvořiště nebo Českých Velenic

A kam dál? Jen o několik desítek minut dále, tedy za dvě a půl až tři hodiny jízdy autem od hranic, jsou dostupná další a další střediska – jedním z těch nejbližších je celá lyžařská oblast Schladming Dachstein se svou čtyřvrcholovou houpačkou, ale i menšími a komornějšími středisky. Odtud již není daleko ani do dalších oblastí sdružených pod značkou Ski amadé nebo do okolí Murau. Ale to již přesahuje původní záměr přehledného výběru...

RESORT

LYŽOVÁNÍ PŘED SOUDEM

PA R T N E R

R U B R I K Y

Jak v Itálii odpovídá lyžařský instruktor za újmu svého svěřence

urínský soud například v roce 1994 odsoudil instruktora lyžování, který zavedl skupinu svěřenců do volného terénu mimo sjezdovou trať, kde sjížděli strmý svah se sklonem 36 %, prostý jakékoliv vegetace, přičemž nedbal lavinové předpovědi, která označovala pravděpodobnost nebezpečí jako střední až silnou a varovala před nestabilní sněhovou pokrývkou. Podobně nejvyšší soud shledal v roce 1991 odpovědným za usmrcení z nedbalosti instruktora lyžování, který byl pověřen vedením lekce lyžování mimo sjezdovou trať, když dovedl své svěřence do oblasti, kde došlo k sesuvu laviny a zasypání a usmrcení několika z nich. Instruktor ignoroval nejen předpovědi, které byl povinen respektovat a podřídit jim své chování, ale i skutečnost, že přechozího dne došlo k odtržení laviny v blízkosti inkriminované oblasti, což mělo být dalším varováním o reálném riziku. Podle nejvyššího soudu jsou instruktoři lyžování povinni dohlížet na bezpečnost svých svěřenců, a mají tak povinnost předcházet vzniku újmy, která jim může hrozit v rámci specifik dané činnosti a prostředí, ve kterém je vykonávána. Rovněž musí ověřit jejich způsobilost s ohledem na zvolený terén, tedy zda jsou v případě lyžování ve volném terénu zletilí a technicky zdatní

na nejpokročilejší úrovni lyžařů – expertů. Instruktor, který provádí výuku nebo jen doprovází lyžaře ve volném terénu, má tedy neodvolatelnou povinnost chránit žáky před riziky vzniku újmy. Instruktoři lyžování mají ve svém vzdělání ve vyšším stupni zahrnutý i speciální odborný výcvik pro lyžování ve volném terénu, tzv. lavinový kurz. Ten zahrnuje nejen techniku lyžování v hlubokém sněhu a specifickém terénu, ale i další dovednosti, mezi nimi analýzu sněhu, práci s lavinovou výbavou (vyhledávač, lavina, sonda), záchranu a první pomoc. Horští vůdci pak mají odbornou přípravu ještě mnohem širší. Nelze se tedy při zvažování profesní odpovědnosti orientovat jen na extrémně nebezpečný terén, ale i na volný terén uvnitř lyžařských areálů. I zde je aktivní garanční pozice instruktora, stejně tak jako ve vymezených případech i provozovatele areálu, který za daných podmínek odpovídá i za nebezpečí mimo vyznačené sjezdové tratě. Bylo by však mylné dovozovat, že pouhá skutečnost pádu žáka při výuce lyžování by měla vždy generovat odpovědnost instruktora a lyžařské školy za újmu, kterou následkem pádu utrpěl. Vždy je tak nutné ověřit relevantní specifické okolnosti individuálně případ od případu.

Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:

Soudní případy týkající se lyžování sledujte na:

www.snow.cz/desatero

www.snow.cz/pravo

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování Ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz

Článek je stručným a populárněji zpracovaným výňatkem z publikace Lyžařské právo v Itálii: Právní úprava a judikatura. Publikace mapuje vývoj právní úpravy včetně historie vzniku Pravidel FIS, aktuální právní úpravu po novelizaci, účinné od 1. 1. 2022, a nejvýznamnější

judikaturu italských soudů, týkající se především odpovědnosti za škodu vzniklou při provozování zimních sportů. Publikaci lze objednat na:

www.knihyleges.cz

Tento článek vznikl v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky“, řešeného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, s využitím výzkumné infrastruktury, zázemí, kapacit a dalších zdrojů Výzkumného a znaleckého ústavu IUSKI – Institut lyžařského práva, z.ú.; je výsledkem účinné spolupráce dvou nezávislých subjektů.

Italské soudy velmi pečlivě posuzují odpovědnost instruktora v případech, kdy dojde k závažné újmě účastníka jejich kurzu či svěřence, a to již po dlouhá desetiletí. Rozhodovací praxe je tudíž bohatá a ustálená.

LYŽUJEME KAŽDÝ DEN 9–16 a 18–21 h

FOTO: HOTEL FALKENSTEINER MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

RESORT

SLOW & RELAX

TEXT: PETR SOCHA

Lyžovánív lázních řák…), myslitele (Fridrich Nietzche, Sigmund Freud…), spisovatele (Mark Twain, Franz Kafka…) po vynálezce (T. A. Edison) a průmyslníky (J. P. Morgan, L. Renault). Slavnou dobu ale záhy zašlapaly tvrdé podrážky dějin – obě světové války, následné vysídlení původního německy mluvícího obyvatelstva a socialistická éra kolektivního vlastnictví. Přestože se město již zvedlo z popela, dokonce se

nachází na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v rámci společné nominace „Slavné lázně Evropy“, jeho historické rány jsou patrné dodnes. Nás lyžaře ale zajímá zejména okolní příroda a její kopcovitost. Mariánské Lázně díky ní nabízí městské lyžařské středisko a o chlup dál i náhorní plošinu a na ní zajímavý areál pro běžecké lyžování. FOTO: PETR SOCHA – SNOW

V naší sérii Slow&Relax vyhledáváme lyžařská místa s mimořádným odpočinkovým potenciálem. Zatím jsme se pohybovali logicky v Alpách a jejich podhůří, ale ne vždy je potřeba cestovat tak daleko. Leckoho možná překvapí, že výtečný relax najdeme přímo doma a takřka za rohem – tentokrát se konkrétně vydáváme do Mariánských Lázní.

ariánské Lázně jsou tradiční a primárně lázeňské městečko. První léčebné efekty tamní vody objevili mniši z kláštera v Teplé již ve 12. stoletím, status lázeňského místa pak dostaly v roce 1818. Dva roky nato sem zavítal německý básník Johann Wolfgang Goethe, město si zamiloval a stal se jakýmsi dobovým influencerem, jenž k městu přitáhl zájem další, zejména majetnější klientely. Seznam celebrit, které lázně navštívily, je fascinující: jako by se tu otočili snad všichni, kdo v počátku 19. století něco znamenali, od politiků (císař František Josef I., T. G. Masaryk…) přes umělce (Richard Wagner, Antonín Dvo-

Koupel v CO2: Člověk si vleze do plastového pytle, který je v úrovni podpaždí utěsněn. Následně se vak nafoukne čistým CO2, jež potom tělo skrze kůži asi 20 minut absorbuje. Díky tomu se aktivuje detoxikace organismu, posiluje imunita a ozdravuje vícero tělesných orgánů

Na běžky

Mimochodem, nahoru na sjezdovku se dostanete i autem poté, co překonáte několik serpentin. A kdybyste pokračovali dále, asi po kilometru dojedete k odbočce ke golfovému klubu, kde začíná pavučina běžkařských upravovaných stop. Nástupních míst do stopy je samozřejmě vícero, při dobrých sněhových podmínkách pak můžete dojet až na 15 kilometrů vzdálené Vysoké sedlo (904 m), odkud se zase lze třeba přes Kladskou vracet zpět. Celý výlet tam a zpět může dát i ke 40 kilometrům. Upravená trasa vede po loukách a skrze lesy CHKO Slavkovský les, který dýchá vlastní atmosférou okořeněnou dost jinými krajinnými směsmi, než nabízejí známé horské běžecké areály. Pokud na běžkách rádi objevujete nové kraje a přírodní zákoutí, dejte si Mariánské Lázně na seznam přání.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Lyžařské středisko v Mariánských Lázních je roztomile malé, ale o to půvabnější. Jako první zaujme nejstarší kabinková lanová dráha v Čechách s ojedinělým pulzním systémem. Na jejím jediném laně jsou pevně uchyceny dvě pětice čtyřmístných kabinek, které na délce 587 m vyváží cestující a lyžaře o 106 m výše (653 m až 759 m n. m.). Od horní stanice pak vede lesním průsekem modro-červená trať, která i díky výhledům na bělostné secesní lázeňské stavby nabízí jedinečnou atmosféru a příjemný sklon pro pohodové, například rodinné lyžování. Je to taková zmenšenina dlouhé lesní sjezdovky a trvá to přinejmenším několik jízd, než člověk začne pociťovat první příznaky nudy. V takovém momentu přijde na řadu výrazně prudší slalomák obsluhovaný pomou. Tam se zase dají do úmoru řezat krátké oblouky – nic jiného než slalomky si sem nemá cenu brát. V celkovém kontextu – jsme v lázeňském městě – je to lyžování zábavné a ducha osvěžující.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Na sjezdovky

kolepé wellness Acquapura Spa s pěti bazény a saunovým světem, dodnes nejrozsáhlejší wellness komplex ve městě. Lázeňské služby ale neznamenají zdaleka jen wellness. Hotel nabízí i lékařskou péči a cílenou terapii složenou z více než 60 možných léčebných procedur. Těm předchází stanovení diagnózy a sestavení individuálního léčebného plánu s důrazem na použití přírodních léčivých zdrojů Mariánských Lázní a blízkého okolí, zejména tedy minerálních pramenů, přírodní rašeliny a CO2. Hlavní indikace pro mariánskolázeňskou kúru jsou onemocnění pohybového aparátu, trávicího systému a dýchacích cest. Mezi léčebné aktivity patří i pohyb v okolní

Falkensteiner Spa Resort Mariánské Lázně*****: Historická lázeňská budova prošla rekonstrukcí a modernizací, takže vedle wellness nabízí pětihvězdičkový komfort a prvorepublikovou atmosféru

Největší lázně ve městě

A kde bydlet? Třeba v největším lázeňském komplexu města. Hotel Falkensteiner Spa Resort spontánně navazuje na hluboké kořeny lázeňské péče nejen města, ale přímo i budovy, v níž sídlí. Pro ubytované hosty nabízí léčebné procedury a další špičkové hotelové služby. Původní stavba pochází z 19. století, kdy to býval luxusní Hotel Casino, později ji využíval coby své sídlo Výzkumný ústav balneologický. Původní velkolepost stavby dodnes ilustruje vlastní minerální pramen Alexandra, který si můžete čepovat přímo v interiéru z kohoutků honosných portálů obložených mramorem. Jeho voda se používá pro pitnou kúru i minerální koupele. Při modernizaci hotelu se dostavělo vel-

přírodě, který hoteloví lékaři vřele doporučují. Prý, když se tu léčil ruský car, bylo mu předepsáno denně ujít alespoň 20 kilometrů. Na naši rodinu byli lékaři milosrdní: předepsali nám jen rašelinnou koupel, lázeň v CO2 a bioenergetické cvičení. Tím jsme začali rovnou pod vedením Spa manažera Daniela Fejka. V rámci hodinového programu nás provedl vlastní sérií cviků, cílem přitom ale nebylo pouze jednorázově protáhnout těla, ale edukovat a inspirovat nás k celostnímu přístupu a pravidelnému praktikování cvičení („I na dovolené se musíte hýbat, ležení u bazénu vašemu tělu nepomůže!“). Celé to bylo tak zajímavé, že se mu to docela i povedlo a jeho specifické cviky si doma čas od času opakujeme.

RESORT

SLOW & RELAX

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Magie horské chaty Už je to řádka let, co jsem seděla na snídani v útulném obýváku ve Val Gardeně u Peppiho a Sibylle Senonerových. Za okny byly vršky hor schované v mracích a padaly velké mokré sněhové vločky. „Tak, kam to bude dneska,“ zajímalo Peppiho, jednoho z místních řezbářů, který s manželkou i v seniorském věku stále hostil ve svém domě turisty. „Chystám se na Seiser Alm,“ odpověděla jsem. Peppi, který pamatoval ještě časy, kdy chodili s dalšími mladými muži sekat seno bičem na Puflatsch, jen lišácky pokýval hlavou: „Dobrá volba. Jsou dny, kdy je nejkrásnější výhled na hory z okna chaty a na Seiser Almu je těch hezkých pěkných pár!“

FOTO: AHRNTAL

ž a ř s ké r es

Alta Badia

FOTO: NICOLA GRIGIS

é ly

Ochutnejte nejlepší výběr jihotyrolských sýrů v doprovodu profesionálního sýrového sommeliéra! Můžete lyžovat od jedné alpské chaty k druhé a ochutnávat různé ručně vyráběné mléčné výrobky z místních mlékáren. ahrntal.com

Piz Boé Alpine Lounge – vysoká kuchyně v horské chatě ve 2 200 m n. m. boealpinelounge.it

e: rac

oř á

Ahrntal: lyže a sýry

Mi m

FOTO: IDM SÜDTIROL-ALTO ADIGE/ALEX FILZ

no, horská chata je místo, kam se můžete na chvilku schovat před rozmary počasí, nechat proschnout promáčené rukavice, občerstvit se a s trochou štěstí si třeba i nahřát zatuhlý hřbet u kachlových kamen. Září do krajiny světýlkem umístěným zpravidla nad vchodem, a na dálku tak unaveným lyžařům, skialpinistům, snowboardistům a dalším milovníkům zimních radovánek hlásí: „Jsem tu, mé dveře jsou vám otevřené.“

V Jižním Tyrolsku se k bezpečnému útočišti přidávají faktory jako milá atmosféra zapříčiněná tamější pověstnou pohostinností nebo fantastické gastronomické zážitky, jichž se na řadě míst dočkáte. Jednak za tím stojí báječná fúze kuchyně staré dobré rakouské monarchie s typickou italskou s nádechem Středomoří. Jednak pak řada nadšených kuchařů, kteří se poté, co zamířili do světa na zkušenou – nezřídka do michelinských restaurací –, vrátili do své horské domoviny plni inspirace. Ve stínu skalnatých štítů se tak setkáte jak s tradičním vývarem se špekovými či sýrovými knedlíky, vepřovým kolenem, jablečným štrúdlem s vanilkovým přelivem, prkýnkem se špekem, klobáskami či sýry, tak s tisícerými variacemi na téma pasta italiana, mnohde pizzou (což ocení především děti), perfektní kávou a v neposlední řadě třeba čerstvými mořskými rybami.

Rozmary německého playboye

Jedna ze zábavných historek, jak se vlastně plody moře dostaly na jídelní lístek v horách, se váže k dnes už legendárnímu Clubu Moritzino, který naleznete na vrcholku Piz la Ila v Alta Badii. V 70. letech před restaurací kuchaře Moritze Craffonary zničehonic přistál vrtulník, z nějž nevystoupil nikdo menší než Gunter Sachs, vyhlášený playboy a exmanžel Brigitte Bardot. Do Dolomit si zaletěl na rybu, k jeho nesmírnému překvapení ji ovšem jídelní lístek restaurace ve dvou tisících nadmořských metrech nenabízel. Pro německého multimilionáře měla situace snadné řešení. Do helikoptéry naložil kuchaře a zaletěli na rybí trh k Benátkám. Tam obstarali suroviny a vrátili se zpět, takže si Gunter skutečně mohl v horách kýženou pochoutku nechat naservírovat. V hlavě Moritze Craffonary se tehdy zrodil nápad – proč vlastně nenabízet ryby a mořské

plody stabilně? A hnuly se ledy. Smetánka pozvolna začala opouštět Cortinu d’Ampezzo proslavenou v časech ztracené generace Ernesta Hemingwaye a posunula se o údolí vedle – do svěží a tehdy atraktivně neznámé Alta Badie. Ta se postupně ze zapadlého údolí vypracovala na místo gurmánům zaslíbené. Kromě Clubu Moritzino, v němž mívají zázemí světoví top lyžaři předtím, než se spustí do branek obřího slalomu dolů po slavné sjezdovce Gran Risa, se zde s kvalitními kulinárními zážitky setkáte prakticky na každém kroku.

Jedlíkovo potěšení

Požitkářům tak je zdejší údolí nakloněné. Koho by rybí menu neoslnilo, snadno najde dobroty, které mu sednou více. Místní mladí kuchaři se hrdě hlásí k inspiraci tradiční jihotyrolskou kuchyní, již ovšem nápaditě kombinují s moderními prvky. Jinde jsou

SLOW & RELAX

FOTO: DEAN DUBOKOVIC

Chata Zallinger nabízí kulinářské zážitky a spojení tradiční a moderní architektury v nitru hor. zallinger.com

oř á

Mi m FOTO: ALFRED TSCHAGER

oř á

Mi m

Seiser Alm

e: rac

FOTO: BENNO PRENN

ž a ř s ké r es

é ly

ž a ř s ké r es

Kronplatz

e: rac

é ly

k mání vynikající speciality z grilu, o kus dál domácí likéry s ovocem a chybět nemohou poctivé polévky, porce špaget na sto a jeden způsob a lahodné koláče. Milovníci vína se pak na svazích nad Corvarou obzvlášť vyřádí. Zdejší lístky kladou důraz na domácí produkci – a že ta má co nabídnout! Ne náhodou je za tím úzké partnerství oblasti s konsorciem Südtirol Wein, ze spolupráce se pak tu a tam rodí zajímavé akce, jako je například Wein Safari. Při něm se lyžaři 26. března mohou na několika horských chatách po koupi lístku v ceně 35 eur zapojit do ochutnávky regionálních vín. Zapojí se Piz Arlara, I Tablá, Pralongiá Hütte a Ütia de Bioch, kde bude příležitost od 10 do 15.30 hodin degustovat v souladu s heslem: „Ochutnat, užít si, ale nepřehnat to.“ Koneckonců, jsme přece na lyžích. Večerní zábava pak může pokračovat v některé z řady michelinských restaurací, které se v údolí nacházejí. Tou nejznámější je s třemi hvězdičkami bezpochyby restaurace St. Hubertus v hotelu Rosa Alpina v St. Kassianu, kterou vede šéfkuchař Norbert Niederkofler. Ten sem kdysi zavítal, aby přeměnil tehdejší pizzerii na restauraci a oproti původnímu očekávání, že se zdrží tak dva roky, už zůstal.

Restaurace AlpiNN šéfkuchaře Norberta Niederkoflera, jenž drží 3 hvězdičky Michelin. alpinn.it

FOTO: PAOLO RIOLZI

RESORT

Obereggen

FOTO: MADS MOGENSEN

oř á

ž a ř s ké r es

e: rac

Mi m

é ly

Oberholz se svou nezaměnitelnou architekturou poskytuje gastronomické zážitky v nadmořské výšce 2 096 m. oberholz.com

oř á

é ly

ž a ř s ké r es

Val Gardena

Není to zdaleka jediné místo lákající zde k zastavení. Někde oslní stylový interiér, jinde vřelá atmosféra a jednoduchá, leč chutná kuchyně, všude pak překrásné výhledy. Peppi měl pravdu, když je venku ošklivo, kouká se na svět z chaty obzvlášť příjemně. Ale i za slunného dne vám poskytne útulné rifugio vítaný azyl.

e: rac

Mi m

Usadit se na sluníčku na terase některého z nich, kochat se výhledem na Langkofel a k tomu si dopřát na prkénku třeba jen tak k zakousnutí místní dobroty, je vždy dobrý nápad. Kdo si potrpí na kapku něčeho ostřejšího, měl by zvážit návštěvu Baity Sofie, kde ve výšce 2 048 m n. m. pálí Markus Prinoth – věrný tradici, kterou založila jeho matka Sofie – domácí gin s názvem 8025 (nadmořská výška místa ve stopách). Ve stejném duchu lze pokračovat na rozlehlém Seiser Almu, největší vysokohorské louce v Evropě. Zdejší chloubou je Gostner Schwaige, malá chata, kde se Franz Mulser věnuje vaření z lokálních surovin. V jeho podání si tak hosté mohou vychutnat například sennou polévku či maso ze skotu chovaného na rodinném statku zalité omáčkou, v níž se uplatní i jehličí.

FOTO: HANNES NIEDERKOFLER

S vysokou gastronomií se potkáte i v sousední Val Gardeně. Na přejezdu po silnici z Corvary narazíte třeba hned kousek pod sedlem Grödnerjoch na Chalet Gerard, který vlastní někdejší italský reprezentant v alpském lyžování Gerhard Mussner, a dál v údolí koncentrace perfektních lokalit pro gurmány houstne. Platí to i pro sjezdové tratě. Na (opět) mořské plody do Rifugia Emilio Comici rádi zavítají i VIP hosté jako hollywoodský herec George Clooney nebo někdejší jezdec formule 1 Juan Pablo Montoya. Zatímco oblast okolo slavné sjezdovky Saslong, kde se jezdí jeden z klasických sjezdů Světového poháru, je spíše sportovního rázu, bannery v cíli lákají lyžaře k přejezdu na protější Secedu a objevování tamních rázovitých srubů s typickou alpskou atmosférou.

FOTO: HANNES NIEDERKOFLER

Palírna ve dvou tisících

Chata Comici je známá speciálně pro své rybí pokrmy. Pod masiv Langkofelu si tam na ně zajede nejedna celebrita. rifugiocomici.com

3 Zinnen Dolomity: Gourmet Mountain Dining Každou sobotu si v chatě Jora Hütte v areálu Haunold užijete večer se sofistikovanou kuchyní s regionálními produkty. Začíná se domácím chlebem a přes ryby se dojde k lokálnímu masu a zelenině. V pokrmech najdete hojnost bylinek z hostitelovy zahrady i z nedalekého lesa. Čtyřchodové menu vyjde na 67 €, 6chodové menu na 77 €. jora.it

RESORT

TECHNIKA

TEXT: RADEK HOLUB

ZELENÉ LYŽOVÁNÍ v Jižním Tyrolsku

V severoitalské oblasti Jižní Tyrolsko se začíná lyžovat čím dál víc zeleně. Neznamená to, že by na svazích chyběl sníh, nýbrž že provoz lyžařských středisek více zohledňuje ekologické souvislosti. Nejde přitom o žádnou revoluci či kosmické supertechnologie, ale o množství drobných opatření, která jsou šetrná k přírodě i selským rozumem.

FOTO: KOTTERSTEGER / 3 ZINNEN

Přední světoví výrobci lanovek i zasněžování sídlí v Jižním Tyrolsku a ekonomikou i ekologií lyžařského provozu se zabývají trvale

TECHNIKA FOTO: KOTTERSTEGER / 3 ZINNEN

„Ž

ádný green washing u nás nepraktikujeme,“ ujišťuje Thomas Reiter, ředitel lyžařského areálu Kronplatz, že cílem ekologických opatření není přesvědčit veřejnost, že se našel zázračný postup, jak lyžování proměnit v dokonale prospěšnou aktivitu, která má jen pozitivní vliv na životní prostředí. Při sjezdovém lyžování se zkrátka využívá elektřina jako pohon lanovek nebo nafta do nádrží rolb, využívá se také voda pro zasněžování a při výstavbě tratí se kácí stromy nebo terénně upravují svahy. Vše se ale dá dělat tak, aby se příroda neovlivňovala více, než je nutné. A ono se tak už – dokonce dávno – děje.

Výkonnější a zároveň úspornější lanovky…

Veškeré technologie a zařízení, kterými jsou vybavené lyžařské areály, procházejí neustálým vývojem, jsou tedy mimo jiné energeticky úspornější. Nejmodernější lanovky již kupříkladu nebývají vybavené převodovkou, ale mají přímý pohon, čímž se eliminují energetické ztráty. Lanovky na Kronplatzu jsou až na výjimky vyrobené v posledních 20 letech, a jsou tak energeticky mnohem úspornější, než byly lanovky před 50 lety.

Zasněžování dokáže být stále efektivnější, tedy i šetrnější pro přírodu

... i zasněžovací technika

Nesrovnatelně efektivnější je oproti době před 20 či 30 lety také zasněžování, což znamená, že na výrobu daného množství sněhu současná děla spotřebují sama o sobě méně elektřiny. Výrazně k tomu přispívá i jejich dálkové řízení. Na Kronplatzu, stejně jako v mnoha dalších alpských areálech, jsou všechna sněžná děla řízená plně automatizovaným systémem, který je zapíná a vypíná tak, aby se optimálně využil vhodný čas k zasněžování a neplýtvalo se ani elektřinou, ani vodou.

300 slunečných dnů Jižního Tyrolska je spolehlivým zdrojem sluneční energie

Nová lanovka z Olangu na Kronplatz zaujme nejen svou efektivitou, ale i architekturou

Nezbytností – nejen ekologickou, ale hlavně ekonomickou – jsou dnes akumulační nádrže, z nichž se čerpá voda pro zasněžování. Jsou-li příhodné podmínky, a to může být v začátku sezóny klidně jen pár dní, je potřeba mrazů využít k vytvoření sněhového základu na všech hlavních sjezdovkách. Kromě dostatečného množství děl je samozřejmě zapotřebí odpovídající zásoba vody. Právě Kronplatz se může pyšnit tím, že jeho početné akumulační nádrže na vysněžení všech sjezdovek vystačí. Tyto nádrže přitom

FOTO: SKIRAMA KRONPLATZ

RESORT

FOTO: KOTTERSTEGER / 3 ZINNEN

Zasněžovací nádrže mají i „ekologickou“ funkci, neboť se díky nim eliminuje odběr vody z běžných toků Zasněžovací nádrž v lyžařském areálu Rotwand / 3 Zinnen Dolomity

Ani druhová skladba rostlin na sjezdovkách nemusí být ohrožena

Velmi šetrně se dá provádět také rozšiřování, terénní úprava, nebo dokonce výstavba nových sjezdovek. Kvůli zachování druhové skladby rostlin se před zásahem sejme svrchní vrstva půdy se semeny rostlin a po úpravě se znovu vysadí. FOTO: SKIRAMA KRONPLATZ

mají i „ekologickou“ funkci, neboť se díky nim eliminuje odběr vody z běžných toků. Do nádrží nesměřuje jen dešťová voda, ale také voda ze svahů, která je sem svedena drenáží. V lyžařském areálu Carezza nedaleko Bolzana, který vede někdejší spoluzakladatel zasněžovací továrny TechnoAlpin, se praktikuje přísná efektivita při zasněžování již více než 15 let. Areál byl díky tomu zachráněn před bankrotem. Základem je dostatek vody v nádržích a enormní kapacita zasněžovacího systému, která dovolí využít optimální mrazové podmínky. Podle zkušeností z Carezzy se tím ušetří až polovina nákladů na energie. Ekonomicko-ekologicky se optimalizují i trasy rolb, aby po svahu zbytečně nekličkovaly tam a zpět po již upravených částech tratí.

Tolik sněhu, kolik je potřeba

K hospodárnému využití sněhu pak přispívají rolby, vybavené GPS lokátorem, který dokáže tloušťku sněhu změřit s přesností na 5 cm. Díky tomu může být sníh na sjezdovkách rozprostřen rovnoměrně a v dostatečné vrstvě, přitom bez zbytečného plýtvání. Svahy Kronplatzu upravují rolby, které nejenže „měří“ sníh, ale plní také emisní normu Euro 6.

Péče o biodiverzitu na sjezdovkách Kronplatzu

TECHNIKA FOTO: IDM SÜDTIROL / KOTTERSTEGER

RESORT

Veřejnou dopravou na svah

Jak známo, největší ekologicky nešetrnou „stopou“ lyžování je doprava návštěvníků do hor. Alespoň v místě pobytu se proto jihotyrolská střediska snaží poskytovat alternativy k cestě autem. Na Kronplatzu svážejí lyžaře k nástupním stanicím lanovek ze všech okolních měst a vesnic skibusy, jejichž využití je zahrnuto v pobytové kartě, kterou svých hostům poskytují jednotlivé hotely.

Vlakem přímo na sjezdovku

Na Kronplatz nebo do areálu 3 Zinnen Dolomity se z celého údolí Pustertal dá přijet vlakem

FOTO: MICHAEL MUSSNER

Kronplatz a sousední lyžařská oblast 3 Zinnen Dolomity jsou jedněmi z mála alpských resortů přístupných vlakem – do lanovky se přestupuje prakticky přímo z perónu. V budoucnosti se počítá na železniční trati, procházející celým údolím Pustertal, s vylepšením možnosti přestupu v Meransenu do lyžařského areálu Gitschberg-Jochtal – lyžaře by z městečka měla vynést nová kabinková lanovka přímo k areálu.

Kabinová lanovka z Tiersu je nejnovějším příkladem podpory ekologické dopravy namísto aut či skibusů

FOTO: SKIRAMA KRONPLATZ / KOTTERSTEGER

Budova Lumen pod vrcholem Kronplatzu

Dostupnost veřejnou dopravou, ideálně pak po železnici nebo po laně, je v Jižním Tyrolsku všeobecně podporována a ve srovnání s dobou před 20 či 30 lety mnohem více rozšířená. V některých areálech je tak možné k cestě z ubytovacích středisek na sjezdovku využít lanovek – nejznámějším případem je horská louka Seiser Alm, kam stoupají kabinkové lanovky z městeček Seis a St. Ulrich a uvažuje se ještě o stavbě třetí lanovky z Kastelruthu. Město Merano je lanovkou spojeno s místním lyžařským areálem Merano 2000. V lyžařském středisku Carezza se letos rozjela nová kabinová lanovka, vyvážející lyžaře z obce St. Zyprian, čímž jim ušetří serpentinovitý výjezd autem nebo skibusem nahoru do areálu. Stanice lanovky jsou navíc zabudované pod zemí, takže nenarušují ráz krajiny. Lanovek využívají i pracovníci horských chat – na Kronplatzu jsou pro ně v provozu zhruba od 8 hodin ráno. Nejnovějším prvkem ekologické dopravy jsou pak nabíječky pro elektroauta na vybraných parkovištích.

takové množství svozových jízd, jako kdyby byl odpad nestlačený. Šetří se také na papírových letácích, které postupně nahrazují desítky interaktivních informačních tabulí.

Odpad z horských chat a stanic lanovek se na Kronplatzu sváží rolbou vybavenou „presovačem“

Zelená elektrická energie

Inovativní eko trendy postupně pronikají do všech alpských středisek, ta jihotyrolská navíc mohou využívat faktu, že přední světové výrobce lyžařské infrastruktury mají „doma“. Sněhová děla značek TechnoAlpin nebo Demac Lenko, rolby Prinoth či lanovky Leitner jsou totiž „made in Südtirol“. A výhodou Jižního Tyrolska jsou i slušné zdroje ekologické energie. Většinu elektřiny vyrábí ve vodních elektrárnách a třetinu až polovinu roční produkce vyváží, takže se zdejší areály mohou chlubit 100% „zelenou“ energií. FOTO: SKIRAMA KRONPLATZ

Lanovky namísto aut či skibusů

Racionálně se dá topit i svážet odpad

Šetrnost proniká i do ostatních provozů souvisejících s lyžováním. Budova někdejší visuté lanovky pod vrcholem Kronplatzu, která byla nedávno zrekonstruována do podoby muzea a restaurace, je vybavena centrálním vytápěním, jež vyhřívá také horské chaty v okolí. Horská chata Herzlalm zase využívá zbytkové teplo z motorů blízké lanovky. Odpad z horských chat a stanic lanovek se z hory sváží rolbou vybavenou „presovačem“, takže není potřeba vykonat

Ekologicky se dá provádět i sběr odpadků

RESORT

TECHNIKA

TEXT A FOTO: RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

Horní část trasy nové 10místné kabinkové lanovky Leitner

Mezistanice nové lanovky, kde se nachází i depo kabinek

Nová kabinková lanovka

Söllereckbahn v Oberstdorfu V roce 2020 nahradila v německém Oberstdorfu původní 6kabinku Söllereckbahn nová 10místná kabinková lanovka v optimalizované trase.

ová lanovka od firmy Leitner je ovšem již třetí generací na této trase. Již v roce 1950 se zde rozjela odpojitelná dvousedačka systému Von Roll VR101 (tedy se sedačkami se sezením bokem ke směru jízdy) vyrobená v licenci místní firmou Allgäuer Bergbahnbau, která dokázala přepravit 320 osob za hodinu. Na trase bylo rozmístěno 23 příhradových podpěr. V roce

1969 se přidáním dalších sedaček podařilo kapacitu navýšit až na 540 osob/hod. V devadesátých letech už ale přepravní kapacita ani tak nepostačovala, a tak bylo rozhodnuto o náhradě původní lanovky novou šestikabinkou od firmy Doppelmayr s kapacitou 1 700 osob/hod., která se rozjela v roce 1997 jako první 6místná kabinka v Německu. Nové stanice typu UNI byly umístěny před původní

U mezistanice si lze prohlédnout původní sedačku Von Roll i 6místnou kabinku z roku 1997

staniční budovy, které byly nově využity jako depo kabinek. V posledních letech návštěvnost oblíbeného Söllerecku dále narůstala, a to jak v zimní, tak letní sezóně. To bylo impulsem pro kompletní přestavbu areálu, jejíž první etapou byla v roce 2019 náhrada lyžařského vleku Schrattenwang odpojitelnou šestisedačkou Leitner s bublinami. V roce 2020 pak přišla na řadu také kabinková lanovka, která byla i navzdory svému relativně nízkému věku 23 let nahrazena 10místnou kabinkou od firmy Leitner. Výstavbou nové moderní lanovky byl vyřešen nedostatek původní

Míjení 10místných kabinek Diamond EVO u horní stanice

Kabinky v dolní stanici, která má jako jediná budovu

lanovky, kterým byla poloha dolní stanice ležící 200 m od parkoviště u hlavní silnice. Nová dolní stanice se tak nachází přímo u tohoto parkoviště, odkud vyjíždí první krátký, jen 227 metrů dlouhý úsek k mezistanici, která se nachází na místě původní dolní stanice. Zde se trasa lomí téměř do pravého úhlu (73 stupňů) a pokračuje již v původní trase k horní stanici. Mezistanicí kabinky plynule projíždějí – celá lanovka má jedinou lanovou smyčku a lano je v mezistanici vedeno do požadovaného směru pomocí horizontálních odkláněcích lanáčů – a je zde možno vystoupit i nastoupit. Nachází se zde také garážování pro všech 71 kabinek typu Diamond EVO – 38 kabin v objektu depa u stanice a 33 kabin přímo v oběhu stanice (staniční garážování). Celková délka trasy s 15 podpěrami dosahuje 2 286 metrů při převýšení 367 m. Přímý pohon DirectDrive

Míjení kabinek u mezistanice, vlevo krátký úsek k dolní stanici

bez převodovky o výkonu 794 kW se nachází v horní stanici, lano je pak napínáno ve stanici dolní. Součástí mezistanice je také provozní budova s čerpací stanicí zasněžovacího systému, veřejnými WC, lyžařskou půjčovnou a lyžařskou školou. Všechny stanice jsou bezbariérové. Posílen byl také zasněžovací systém výstavbou retenční nádrže o objemu 80 000 m2, nyní tak lze místní hlavní sjezdovky vysněžit za 33 hodin. Nová lanovka byla dokončena v prosinci 2020, z důvodu protipandemických opatření však mohla být spuštěna pro veřejnost až na jaře 2021. Söllereck je oblíbený zejména mezi lyžařskými školami, nicméně návštěvnost je vyšší v letní sezóně, kdy dosahuje až 220 tisíc návštěvníků. U mezistanice se nachází bobová dráha Alpine-Coaster. Do budoucna jsou na Söllerecku plánovány ještě šestisedačky Wannenbahn a Höllwiesbahn.

Umístění horní poháněcí stanice zůstalo stejné jako u původní lanovky

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

Novinky v lyžařských střediscích sledujte na www.snow.cz/novinky

Přímý pohon DirectDrive v horní stanici

RESORT

ADVERTORIAL

Zimní dovolená na horách, to je skvělá zábava i lyžování

na Dolní Moravě Horský resort Dolní Morava je místem, kde si na své přijdou lyžaři i pěší turisté. Souhra nabídky 10 km sjezdovek, zážitků i služeb dělá toto místo jedinečným. Pestrá nabídka ubytování přímo u sjezdovek potěší každého. Vše na jednom místě a pro celou rodinu, to je Dolní Morava. Top horský resort se skvělými sjezdovkami

vé oblíbené sjezdovky si tu najde každý. Dopřejete si tu ostřejší profily, pohodové rodinné tratě i nekončící zábavu ve FUN zóně s nejlepší crossovou tratí v Česku, snowparkem nebo fun trailem s mnoha klopenkami a sněhovými tunely. Sestava 8 restaurací a barů na sjezdovkách vám dopřeje osvěžení i odpočinek, kdykoliv to budete potřebovat. Zážitky si zde užijete od rána do večera. A navíc děti do 6 let lyžují zcela zdarma!

Wellness hotel Vista – ráj pro vaši dovolenou

Wellness hotel Vista je vysněným místem každé rodiny, která touží po pestrém vyžití, skvělém lyžování i hodnotně stráveném času spolu se svou rodinou. To všechno totiž Vista má. Těžko byste v Česku hledali atraktivnější rodinný hotel, kde najdete vše, co pro svou dovolenou s menšími i většími dětmi potřebujete – od skvělého umístění přímo na sjezdovce přes vyhřáté wellness s jedinečnou nabídkou procedur. Každý si svůj pobyt užije na maximum. Pro rodiny s dětmi jsou zde

připraveny animační programy, saunové ceremoniály pro děti a také soukromé hlídání dětí. Večeře ve dvou či společná masáž ve wellness centru, to jsou chvíle, které stojí za to si užít.

zimní dovolená byla prostě dokonalá. Nasedněte na pohodlnou čtyřsedačkovou lanovku a nechte se dopravit do 1 116 m n. m. přímo ke Stezce v oblacích či Sky Bridge 721.

vyrazíte rovnou za zážitky, které byste těžko hledali jinde. Pro malé lyžaře je k dispozici lyžařská školička, kde se o vaše děti postarají proškolení instruktoři.

Blízko k zážitkům

Lyžování a zábava na jednom místě

Přijeďte si užít zaslouženou dovolenou do Wellness hotelu Vista se sjezdovkami i zážitky jen pár kroků od hotelu. Více informací o Wellness hotelu Vista**** hledejte na www.hotel-dolnimorava.cz.

Na Dolní Moravě si ustelete přímo pod sjezdovkami v bezprostřední blízkosti všech neopomenutelných zážitků. Zázemí čtyřhvězdičkového Wellness hotelu Vista bude tím nejlepším odrazovým můstkem pro skvěle strávený den na horách. Zážitky jsou tu pro všechny, nemusíte lyžovat, aby vaše vysněná

Na Dolní Moravě vás čekají nevšední zimní zážitky, za kterými stojí za to vyrazit na hory. Večerní lyžování několikrát do týdne, výšlapy na skialpech nebo sněžnicích s horským průvodcem, přes 60 km běžkařských tratí v okolí, nebo třeba večerní sáňkařská dráha. Z lyží tak

www.dolnimorava.cz

RESORT

ADVERTORIAL

V Kraličáku si užijete i léto! 16. až 18. června 2023

Zahájení kulturního léta se Silvií Šeborovou pop-up filmové léto, sympozia, přednášky, workshopy s osobnostmi české a moravské kultury

6. července 2023

Letní koncert Čechomor koncert na vrcholu Štvanice

20. až 23. července 2023

KRALIČÁK Kde si každý zimu (i léto) užije J

en dvě hodiny z Brna a dvě a půl hodiny z Prahy trvá cesta do míst, která skýtají prostor pro sport, relax i dlouhodobý pobyt v rozlehlém horském vlnitém území Králického Sněžníku. Sjezdovky, vleky a lanovky jsou logicky propojené a fungují jako jeden celek s jedním společným skipasem. Všechny sjezdovky jsou zasněžované. Letos přibyly dvě freeridové, z toho na jednu se dostanete lanovkou, na druhou si musíte vyšlápnout. Tím, že celý lyžařský areál obkružuje vrchol Štvanice, můžete si vybrat sjezdovky na každé světové

straně, kromě té, která spojuje Štvanici s masivem Králického Sněžníku. Zde najdete jen skitouringové trasy, vedoucí až na vrchol Sněžníku. Reklamní spot agentury Czechtourismus, propagující české hory s Ester Ledeckou, byl z velké části natočen právě na Kraličáku.

Stříbrnická jízda s 18 patenty. Nebudete chtít vystoupit

Vyhřívaná šestisedačka s bublinou vás vyveze ze Stříbrnic na vrchol Štvanice v ergonomicky tvarovaných sedačkách s bezpečnostními

Enduro a Kolo pro život divácky zajímavé závody horských kol a doprovodný program ve formě hudby a après-bike barů

19. srpna 2023

Horský triatlon třetí ročník oblíbeného závodu pro sportovce všech kategorií, večerní hudba a občerstvení prvky. Lanovka je přizpůsobená i pro kočárky nebo sportovce omezené pohybem, kteří musí používat monoski. Jedná se o nový typ lanovky Doppelmayr D-line, zatím jediný v republice. Je plná technologických novinek, tichá, méně energeticky náročná, více vstřícná k přírodě. Doufejme, ža takových u nás bude brzy víc.

Stříbrná Twiggy

Kraličák rozeznáte od všech ostatních areálů na dálku jednoduše. Nejkrásnější výhled na celé Jeseníky od Dlouhých Strání po Ramzovou vám nabídne více než třicetimetrová rozhledna, která vyrostla mezi Stříbrnicemi a vrcholem Kralického Sněžníku u horní stanice lanovky D-line. Rozhledna je přístupná celoročně, vstup na ni je zdarma.

Cesta z města i v zimě

Místa opředená tajuplnými pověstmi, nekonečné lesní království ticha a pokory, pozůstatky lidské dřiny původního německého obyvatelstva, rozsáhlý systém pohraničního opevnění – toto vše zde můžete sledovat i prožívat. Užíváte si místa, kam se opět vrací život. Najdete zde chalupáře, farmáře i „ajťáky“ s počítačem na kolenou, kteří zde pracují i v zimě. Čím dál více mladých lidí zde začíná přemýšlet o své budoucnosti a to vrací do těchto míst budoucnost.

www.mujkralicak.cz

VÁŠEŇ, KTERÁ ZANECHÁVÁ STOPU Výkonné a lehké lyže s originálním designem. Nikdy nám nešlo o to, kolikrát kopec vyběhneme nahoru, ale o zážitek při sjezdu dolů.

Nové skialpové lyže:

RESORT

TIPY

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

ARBER: lyžování s čistým svědomím Nejvyšší šumavská hora Velký Javor sice patří sousednímu Německu, díky blízkosti českých hranic se ale „kopec“ těší značné návštěvnosti českých lyžařů. Středisko, které proslavil i Světový pohár v lyžování, se soustřeďuje hlavně na rodiny s dětmi a nově také na udržitelnost.

39 EUR Velký Javor nabídne kolem 10 km sjezdovek, trať s homologací FIS, nadstandardně propracovaný a vybavený dětský lyžařský park, který patří k největším v Německu, a další dálničně široké sjezdovky. Kromě dvou kotvových vleků na cvičném svahu tu sjezdovky obsluhují sedačkové lanovky a jedna kabinková. A za to všechno si Velký Javor účtuje 39 eur za celodenní skipas, což je při aktuálních vyšších cenách poměrně výhodné lyžování.

„ZPRAVA DOLEVA“ Na Arberu si zalyžuje lyžař jakékoli úrovně – náročnost sjezdovek tu dokonce systematicky roste zprava doleva. V samé pravé části areálu najdete dětský lyžařský park Kinder ArBärland, který již získal několik ocenění za nejlepší německý dětský lyžařský park, následují cvičné svahy, modré sjezdovky, prostředek přiostří červenými a v samé levé části střediska se z vrcholu Velkého Javoru spouští černá sjezdovka Weltcupstrecke, na které se v minulosti jel i Světový pohár žen ve slalomu a obřím slalomu.

V ZÁZEMÍ JE „ORDNUNG“ Rodinná orientace Arberu se odráží i v komplexním zázemí areálu přímo u parkoviště. Na jednom místě tak najdete půjčovnu lyží, servis lyží, sportovní obchod a také ski depot, kde se dají uschovat lyže a také nechat vysušit lyžáky.

S ČISTÝM SVĚDOMÍM Arber se zabývá také udržitelností a dopady na životní prostředí. V době energetické krize se tedy snaží šetřit, a to tak, že si 60 % energie, kterou potřebuje, vyrábí sám například nainstalovanými solárními panely nebo vlastními vodními elektrárnami. Jinými slovy tím chce areál také lyžařům naznačit, že na Arberu člověk může lyžovat s čistým svědomím.

POSLEDNÍ DRINK NA SLUNÍČKU Pokud chcete zakončovat lyžovačku drinkem, doporučujeme menší restauraci Arber Stadl u výstupu lanovky Sonnenhang, na jejíž terásku snad jako na jediné místo na Javoru svítí ještě kolem třetí hodiny odpolední sluníčko a k autu máte podstatně kratší cestu, než je tomu z Eisensteinerhütte. Aby Javor dohnal Alpy úplně, chybí mu v nabídce takový aperol spritz, nicméně radler nebo lumumba (horká čokoláda s rumem) jsou příjemnou náhradou.

PIZZAŘI V ROLBÁCH Stejně jako se válí těsto na pizzu, tedy rovnoměrně, aby někde těsta nebylo víc a někde míň, tak se i na Arberu rolbují sjezdovky a rolbaři si tudíž říkají „Pizza Bäcker“, tedy pizzaři, kteří místo těsta válí sníh. Rovnoměrně rozhrnout sníh jim umožňuje rolba se speciálním systémem LiDAR, jehož úkolem je podrobně mapovat terén pomocí laserového paprsku odraženého od snímaného objektu.

ARBER JEDNÍM DECHEM Velký Javor je lyžařskou jedničkou německé Šumavy se sjezdovkami všech obtížností, přičemž hlavní důraz je kladen na rodiny s dětmi a komfortní lyžování – ať už jde o moderní technologie nebo praktickou úschovu a vysoušení bot.

Více informací: www.arber.cz

RESORT

SKIPAS

ADVERTORIAL

1+1 ZDARMA

13. 3. až 10. 4. 2023

1x JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE V SEZÓNĚ ZDARMA

HINTERSTODER & WURZERALM

na Kupón si stáhněte

Skvělá dostupnost i sněhové podmínky

yžařské areály Hinterstoder a Wurzeralm v kouzelné kulise pohoří Totes Gebirge lákají české lyžaře krátkou dojezdovou vzdáleností z České republiky a množstvím atrakcí a zážitkových tratí pro děti. Lyžařské oblasti Hinterstoder a Wurzeralm se rozkládají v úchvatných kulisách pohoří Totes Gebirge a jeho horského masivu Warscheneck na jihu Horního Rakouska. Do obou se lze rychle a pohodlně dostat po Pyhrnské dálnici A9. Nově se do lyžařského areálu dostanete z Hinterstoderu moderní kabinkovou lanovkou, jejíž nástupní stanice se nachází přímo na hlavním parkovišti. Obě lyžařské oblasti Hinterstoder a Wurzeralm jsou se svými atraktivními svahy, komfortními a moderními lanovkami bez čekání ve frontách a zaručeným dostatkem sněhu zárukou pro radost z pohybu na zdravém horském vzduchu, a to až do 26. března (Wurzeralm), nebo dokonce 10. dubna 2023 (Hinterstoder).

Hinterstoder – všestranná lyžařská hora Díky atraktivním nabídkám pro rodiny s dětmi jsou obě oblasti naprosto ideální pro rodinnou zimní dovolenou. V dětském lyžařském areálu SunnyKids Parks v Hinterstoderu a na Wurzeralmu se pak formou her malí hosté učí kroužit své první obloučky. Na mnoha zážitkových tratích pak čeká zábava i dobrodružství celou rodinu. Jarní lyžování je nezapomenutelným zážitkem pro fajnšmekry. Dopoledne jsou díky vodivému jarnímu firnu sjezdovky v perfektním stavu a odpoledne se dá příjemně strávit v útulné horské chatě, na jejíž prosluněné terase si užijete panoramatický výhled na pohoří Totes Gebirge s masivem Warschenecku.

Pestré lyžování na 40 km sjezdovek všech stupňů obtížnosti Náročná závodní sjezdovka Hannese Trinkla (Světový pohár) Höss Totale: lyžování v nadmořské výšce od 600 m do 2 000 m

Wurzeralm – romantický svět Rodinná lyžařská oblast s 22 km sjezdovek všech stupňů obtížnosti Jedna z nejrychlejších pozemních lanovek v Evropě

Nová lanovka Hössbahn

Od prosince 2022 vyváží lyžaře z Hinterstoderu do areálu Höss nová 10místná kabinková lanovka přímo z hlavního parkoviště v obci.

Alprima Aparthotel

Jediné ubytovací zařízení tohoto typu v Horním Rakousku nabízí 330 lůžek přímo u lanovky v Hinterstoderu. Ideální pro všechny, kdo hledají cenově výhodné ubytování, komfortní vybavení s vlastní kuchyní a službami concierge! www.alprima.at

www.hiwu.at

RESORT

ADVERTORIAL

NASSFELD

Lyžařský svět plný slunce, sněhu a radosti

ejvětší lyžařské středisko Korutan je díky 110 km sjezdovek, 30 moderním lanovkám, pravidelnému přídělu nového sněhu a 100 hodinám slunečního svitu navíc zárukou šťastné zimní dovolené. Když v ranním slunci vyřízneš do třpytivého manšestru s neskutečnou lehkostí své první stopy, cítíš, že tak to má být. Je to radost a štěstí. A právě takové chvíle tě v Sun Ski World Nassfeld čekají každý den! 110 km modrých, červených i černých XXL sjezdovek zajistí prostor pro lyžařské vyžití

každému. Středisko je jedním z nejrozmanitějších na slunečné straně Alp, takže rozbuší srdce milovníkům carvingu, snowboardistům i freeriderům. Malé radosti přináší pocit štěstí hlavně dětem. Kromě čtyř výukových parků děti potěší hlavně zábavná sjezdovka Snake, kde si užijí ostrých zatáček, terénních vln i skoků. K pohodové zimní dovolené patří i dobré jídlo a odpočinek. V Sun Ski World Nassfeld je proto hned 25 malebných horských chat a restaurací, a to jak na rakouské, tak italské

straně střediska. Kulinářské poznávací cestě tak nestojí nic v cestě! I mimo sjezdovky si užijete. V okolí střediska je nedotčená příroda, kterou můžete prozkoumávat na skitouringových lyžích nebo na sněžnicích. Sáňkařské dráhy se zase postarají o veselé chvíle při říznějším sjezdu.

www.nassfeld.at/cz

ZIMA?

20 let na horách se SNOW

PŘEDPLATNÉ SNOW ZAHŘEJE Čepice SNOW od značky Sensor

(za roční předplatné)

Péřová vesta SNOW od značky Kilpi v dámské i pánské variantě (za dvě dvouletá předplatná)

DÁRKY K PŘEDPLATNÉMU ZÍSKÁTE V E-SHOPU SNOW.cz

snow.cz/mojepredplatne

ADVERTORIAL

Lyžování na největší

evropské horské náhorní plošině

a Seiser Alm v Dolomitech můžete svou lyžařskou dovolenou spojit se všemi krásami horského sportu, především samozřejmě s lyžováním. Na 62 km širokých a sluncem zalitých sjezdovkách si zábavy užijí všichni lyžaři všeho druhu: začátečníci si mohou vyzkoušet první lyžování na bezpečných modrých tratích, zatímco ti zkušenější si užijí červené a černé sjezdovky. Seiser Alm tvoří spolu s Val Gardenou lyžařskou oblast se 181 km sjezdovek a 79 vleky – díky tomu je Seiser Alm/Val Gardena největší lyžařskou oblastí v Dolomitech!

Sundat lyže? Není důvod

Na Seiser Almu jste jako v bavlnce a pohodlí návštěvníka je velmi důležité – přispívá k pocitu klidu a bezpečí. I proto ve středisku funguje 20 sedačkových lanovek, lyže si můžete nechat nasazené po celý čas lyžování. Lanovky se neustále modernizují a obnovují, takže většina jich je velmi moderních a komfortních.

Ranní lyžování s alpskou snídaní

Vůbec ten nejlepší manšestr si užijete hned po ránu. Proto se v Seiser Almu nabízí freshtrack se snídaní. Pět střed v březnu otevírá některá ze tří lanovek v 7:00 hodin, takže ranní ptáčata mají příležitost projet čerstvě upravené

Seiser Alm je největší horskou plošinou v Evropě a jednou z nejúchvatnějších alpských pastvin na světě. Má rozlohu 56 km² a leží v nadmořské výšce 1 600 až 2 958 m, nabízí dechberoucí výhledy na nedaleké vrcholy Dolomit Schlern, Langkofel a Plattkofel, vysokou záruku sněhu a průměrně 300 dní slunečního svitu. Dovolená na Seiser Almu zaručeně potěší nejen sportovní nadšence, ale i rodiny a milovníky zábavy. a opuštěné sjezdovky a užít si zvláštní ranní atmosféru největší evropské horské náhorní plošiny. Lyžařští instruktoři vám k tomu dají cenné tipy a v 9:00 se v horské chatě podává bohatá alpská snídaně sestavená zejména z produktů Jižního Tyrolska.

Ranní lyžování: 6:45........................Sraz u dolní stanice lanovky Seiser Alm. Káva a pečivo u Santnera 7:00........................Začátek lyžování v doprovodu lyžařských instruktorů 9:00........................Snídaně v horské chatě

Lanovky a snídaně: 1. 3. 2023...............Sedačková lanovka Spitzbühl / chata Spitzbühl 8. 3. 2023...............Telemix Puflatsch / horská chata Tschötsch Alm 15. 3. 2023............Sedačková lanovka Panorama / Alpenhotel Panorama 22. 3. 2023............Sedačková lanovka Spitzbühl / chata Spitzbühl 29. 3. 2023............Telemix Puflatsch / horská restaurace Puflatsch Na akci je nutné provést rezervaci do předchozího úterý on-line nebo v turistické kanceláři na Seiser Almu.

Speciální nabídky: Užijte si při lyžování slunce a úchvatné Dolomity zapsané na seznamu UNESCO.

Jarní dny Dolomiti (7=6)

Období od 18. 3. 2023 do 25. 3. 2023 7 přenocování za cenu 6 6denní skipas za cenu 5denního 15% sleva na skupinový lyžařský kurz 10% sleva na soukromé lekce 15% sleva na pronájem lyží

Jarní dny Dolomiti (8=7 & 4=3)

Období od 25. 3. 2023 do 11. 4. 2023 4 přenocování a skipas na 4 dny za cenu pro 3 dny 8 přenocování a skipas na 4 dny za cenu pro 6 dní 15% sleva na skupinový lyžařský kurz 10% sleva na soukromé lekce 15% sleva na pronájem lyží

Swing na sněhu

Sladké melodie a dynamické rytmy, hudební skupiny z celého alpského regionu, a především skvělá atmosféra: to je Swing on Snow 2023. Již 15. ročník nabídne opět mix tradiční lidové hudby s jazzem, soulem, popem a klasickou hudbou. Kapely hrají ráno na různých sjezdovkách Seiser Almu, v poledne vystupují v horských chatách a večer se ve vesnicích Kastelruth, Seis, Völs a Tiers pořádají koncerty nejen pro lyžaře. Swing on Snow se koná od 15. března do 19. března 2023. Koncerty jsou zdarma a není nutná rezervace místa.

Zimní aktivity pro každého

Seiser Alm v Jižním Tyrolsku není jen o sjezdovém lyžování. Oblast nabízí také 80 km běžkařských tratí, přes 60 km perfektně upravených zimních turistických tras a další sportovní aktivity. Běžecké tratě jsou všechny dvoj- nebo čtyřstopé, perfektně upravené a vedou přes celý Seiser Alm. Ať už se rozhodnete pro bruslení, nebo klasický styl, ať jste začátečník, nebo profík, na Seiser Almu najdete tu správnou trasu pro každý vkus. Nedotčenou přírodu a nádherný výhled na Dolomity s jejich vrcholy Schlern, Plattkofel a Langkofel si můžete užít i na zimních pěších túrách. Spoustu zábavy nabízejí také rozmanité sáňkařské dráhy v oblasti Dolomit Seiser Alm. K výchozímu bodu sáňkařských svahů se dostanete pohodlně pěšky, nebo ještě snadněji lanovkou. Mnohem méně vyčerpávající, ale stejně tak doporučená je jízda na saních tažených koňmi vysněnou zimní krajinou.

RESORT

ON THE ROAD

TEXT A FOTO: PAVEL TRČALA, CITYSKI.CZ

KOPAONIK Buď vítán, bratře! V covidové nesezóně 2020/21 jsme toho stihli na Balkánu hodně, ale na Srbsko vyšel čas až na začátku roku 2022. A musím říct, že jsme si opět velmi užívali kulturní rozličnosti. Je skvělé, že v Evropě můžeme vyrazit na různé světové strany a poznávat nejen jiný sníh a sjezdovky, ale také jiné jazyky, zvyky a gastronomii.

a rozdíl od klikaté trasy do Bosny a Hercegoviny je cesta do Srbska víceméně přímočará. Téměř celou dobu jedete po pohodlné dálnici, až závěrečný úsek je hornatý. Z Brna pod kopec se to dá stihnout za jeden dlouhý cestovní den. Musím říct, že vždy, když projíždím Bělehradem, a za poslední dva roky to bylo během hledání lyžařské svobody hned několikrát, mám takový dvojitý pocit. Na jedné straně vidím úspěšnou a expandující metropoli a na druhé straně cítím zbytečně vybombardované a ponížené město, na které se mnozí dívají přes prsty. Do střediska Kopaonik je možné jet z Bělehradu po nové dálnici na Čačak, již mimochodem postavili Číňané, kteří jsou na Balkánu dost aktivní. Chytře a hbitě se vtlačují na pozice, které by mohly zastávat evropské rozvojové banky nebo jiné instituce. Číně jde

o to vybudovat si z Řecka a případně také z Černé Hory rychlou trasu pro své zboží do střední a východní Evropy. Vyhnou se tak nizozemským nebo severoněmeckým přístavům. Pokud nechcete jet po čínské dálnici, tak můžete pokračovat po dálnici směrem na Niš a odpojit se u města Kruševac. V budoucnu bude možná zajímavé jet do Srbska lyžovat vlakem. Modernizuje se totiž trať z Bělehradu do Budapešti a nyní již trvá cesta jen tři a půl hodiny. Za dva roky by se cesta měla zrychlit téměř o další hodinu. Z Bělehradu pak jezdí busy až do střediska, i když cesta trvá nejméně tři a půl hodiny

Bydlení nahoře i dole

Samotný resort Kopaonik je jakýmsi dnem vysoko položené „salátové“ mísy, do které se stékají sjezdovky z různých stran. Tam může být ubytování velmi drahé, vyprodané, nebo

obojí. Tím, že se jedná o nejlepší a nejpopulárnější resort v Srbsku, možná tam ubytování ani nenajdete. Nebo za švýcarské ceny. Navíc je lyžování v Srbsku velmi populární pro lyžaře z Ruska. Dá se očekávat, že s omezením cestování z Ruska do EU bude tento trend ještě znatelnější. Řešením je ubytování dole v údolí v městečku Brzeće. Do něho totiž vede nová kabinková lanovka, která je nejen jakýmsi kyvadlem do horních partií resortu, ale umožňuje naprosto luxusní freeridy s převýšením úctyhodných osm set metrů. Nejedná se přitom o typickou údolní stanici jako v Alpách, kde bývá ráno nával. Městečko Brzeće má sice dost hotelů a apartmánových domů, ale ráno jsme ani jednou frontu nestáli.

Velký výběr sjezdovek

Kromě kabinkové lanovky ze zmíněné obce Brzeće není převýšení v samotném areálu Kopaonik nijak závratné. Rád jezdím opravdu dlouhé svahy na dlouhých lyžích ideálně na jeden zátah, čímž si zavzpomínám na závody super-G. Takové sjezdovky ovšem v Kopaoniku moc nenajdete. Těch opravdu dlouhých je jen pár. Většinou jsou jen středně dlouhé a jsou téměř všechny v horních partiích hor. Tím pádem se lyžování odehrává hlavně na tom kvalitnějším sněhu nahoře. Při naší

návštěvě jsme měli štěstí na dobrý sníh až do údolí ke spodní stanici kabinové lanovky v Brzeće. Ale odhaduji, že to tak nebývá vždy. Normálně lidé dolů asi ani moc nesjíždějí.

Překvapivě luxusní freeride

Když máte štěstí a chytnete prašan a k tomu azuro, otevřou se vám nekonečné možnosti epických freeridů. Hltal jsem každou jízdu a prozkoumal vše, co mě intuitivně napadlo. Někdy jsem dojížděl svahy co nejníže a pak se v lese u potoka dostával na druhý břeh přes spadené stromy. Místní borci mi ukázali trasu, kde se muselo nejprve projet hustším lesem, který nevypadal až zas tak atraktivně, ale pak se rozestoupil a poskytl skvělou freeridově obřákovou trať.

Cenově bezkonkurenční skipas

Skipasy jsou za rozumnou cenu a vzhledem k velikosti střediska, kvalitě vleků a lanovek, členitosti sjezdovek a celkově horské atmosféře bych klidně řekl, že Srbsko v lyžování nabízí možná nejlepší poměr výkonu a ceny v Evropě.

Lyžařské eldorádo, jaké by mohlo být i u nás

Abych nezapomněl, celý resort je státní a je to jakási výkladní skříň srbského lyžování. V Srbsku jsou i další státní střediska, ale Kopaonik hraje prim svou topografií, kvalitou služeb, velikosti a samozřejmě také relativní dostupností z Bělehradu. I proto je

nahoře v samotném resortu opravdu draho. Je to holt taková posh lokace pro Bělehrad a také pro Moskvu. Ovšem skipasy tak drahé nejsou a do luxusních restaurací chodit nemusíte. Když se nad tím zamýšlím, tak státní resort má obrovské výhody, protože může koncepčně postavit lanovky a sjezdovky tam, kde to dává smysl, nemusí se dávat úplatky a nemusejí se dělat ústupky. Můj hlavní dojem ze střediska Kopaonik je, že takto skvělé lyžování bychom mohli mít i u nás! Ty hory tam totiž nejsou zas o tolik vyšší než naše moravské nebo české kopce a jsou vlastně svým reliéfem dost podobné. Ale každý metr spádnice je tam prostě perfektně využit na lyžování. Je to, jako byste na Moravě postavili areál od Pradědu přes Sedlo po Šerák nebo v Čechách například od Harrachova přes Rokytnici po Špindl. Ale ne až do údolí ve stylu například rakouských propojených středisek, stavěli byste jenom na těch horních partiích, kde je většinou více sněhu. Tedy tam, kde je to nejvíce chráněno. Neříkám, že ochrana přírody nedává smysl, ale pro lyžování by to bylo bezvadné. Mimochodem středisko Kopaonik je srdcem stejnojmenného národního parku.

Balkán chutná

Musím říct, že jídlo v hotelu jsme měli prostě wow. Podobné zážitky jsme měli už o rok dříve v Sarajevu. Byla to skvělá kombinace toho nejlepšího z balkánské kuchyně –

polévky, maso, saláty, ryby, výborné místní speciality od hlavních chodů až po dezerty, stále k dispozici ořechy, med nebo místní sýry.

Jako doma až na ten kouř

Celý zážitek bych uzavřel velmi pozitivní kapitolou kontaktu s místními lidmi. Pořád jsem měl pocit, že jsem tu vítán jako bratr Slovan, a ne trpěn jako v Alpách, kde se na nás dívají jako na Východoevropany. Někdy si říkám, že do zemí bývalé Jugoslávie patřím nejen vzhledem, ale i tím, že doma moje příjmení nemá přesný význam, kdežto v Jugošce je to něco jako běžet nebo závodit. Obecně se tu cítím opravdu dobře. Jako jedinou nevýhodu vidím kouření. U nás už holt člověk není zvyklý, že jde na oběd na svahu na jídlo a bude mít bundu po zbytek odpoledne začmouděnou jak z házení uhlí do parní lokomotivy.

Prostor pro expanzi

Středisko se pomalu dostává na mezinárodní mapu a při naší návštěvě se tam zrovna chystala trať na Evropský pohár. Určitě si pohlídejte termíny pravoslavných Vánoc, které se v Srbsku, podobně jako v Rusku, slaví podle juliánského kalendáře až sedmého ledna. Přímo na okraji střediska se nachází hranice Kosova. Pokud by se resort jednoduše rozrostl přes hranici, jako jsou u nás propojeny třeba české Čenkovice a moravská Červená Voda, bylo by to velkolepé balkánské středisko. Těžko však říct, zda a kdy bude taková spolupráce vůbec možná...

Sledujte videa Top prašanový den a Sedmdesát pět kilometrů srbských sjezdovek na

youtube.com/@trcala/videos

Pavel Trčala Moravský lyžař a cestovatel Pavel Trčala procestoval při hledání prašanu nebo větru a vln více než sto zemí světa. Pořádá jednodenní lyžařské zájezdy z měst na moravské a české hory.

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

SKIALPUJFEST: NOVÁ TRADICE KULTIVUJE SKIALP V Peci pod Sněžkou proběhl v lednu 2023 festival skialpinismu, akce pro veřejnost spojená s hobby závodem Noc tuleních pásů, která nemá v ČR ani v blízkém okolí obdoby. Šest set skialpinistů během čtyř dní absolvovalo na dvacet přednášek a workshopů, jež mají za cíl i třeba kultivovat pohyb lyžařů na hřebenech či povzbudit vzájemný respekt mezi sportovci, ochránci přírody, horskou službou a lyžařskými areály. Akce se líbila, a tak se za rok můžeme těšit na další ročník.

FWT 2023: NA STARÉM SNĚHU VÍTĚZÍ KLID První letošní etapa Freeride World Tour (Baqueira Beret Pro, 29. 1. 2023) zastihla Pyreneje jen s málem staršího sněhu. Ve stěně tak nebylo mnoho prostoru pro originální linie, a kdo se o ně pokusil – třeba legendy jako Craig Murray, Kristofer Turdell nebo Ross Tester –, skončil pádem a bez bodů. Nejlepší bodová ohodnocení tak zůstávala pod 90 body a získávali je za umírněné až defenzivní jízdy i méně zkušení závodníci. Nejvíce bodovala klidná lajna Švéda Maxe Palma, mezi ženami uspěla za dropy a plynulou jízdu Američanka Addison Rafford. Přes uvedenou bodovou hranici se přehoupl jen snowboardista Michael Mawn (USA) s 93 body. (lv)

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

Andrzej Bargiel dosáhl dříve nepokořeného vrcholu Yawash Sar II (6 178 m) v pákistánském Karákóramu 30. dubna 2021. Z ostrého vrcholu sjel jak jinak než na lyžích. Na redbull.com o tom najdete 45minutový dokument s názvem Doo Sar: A Karákóram ski expedition film

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

Terra Incognita – země neznámá Skitouring a freeride v Pákistánu

Hledáte zapomenutou destinaci pro skialp a freeride? Zkuste se vydat do Pákistánu. Stále tam ještě existují slepá místa, která lyžaři doposud neprozkoumali. A pokud prozkoumali, nechali si to pro sebe.

dyž Jérémie Heitz sjel ve filmu La Liste nejslavnější alpské svahy, Silvain Saudan, legenda extrémního lyžování, mu vzkázal: „Dokázal jsi to ve Švýcarsku, teď to musíš dokázat ve světě.“ Na řadu tak přišly ikonické svahy celého světa. Konkrétně pákistánský Karákóram. Jérémie je samozřejmě světová třída a podobně jako vysokohorští lezci cílí především na extrémní vrcholy. Možná proto bude znít překvapivě, že Pákistán je destinací nabízející skitouring a freeride dostupný i bez extrémů, pro všechny.

Ve stínu velikánů

Profesionálové přijíždějí do Pákistánu převážně kvůli prvosjezdům významných vrcholů, dosahujících výšky šesti až osmi tisíc metrů nad mořem, v podhůří v jejich stínu je ale skryto obrovské hřiště pro všechny. V časech, kdy

100

Krkonoše, Tatry a známé destinace Alp začínají praskat ve švech, v Pákistánu lze stále zažít odlehlou romantiku tichých, divokých hor. Dobrodružství navíc začíná už při cestě do hor, protože místní moc neznají, co je dochvilnost nebo závazná domluva. A zatímco Andrzej Bargiel sjíždí šestitisícový, špičatý hrot Yawash Sar, nedaleko jeho basecampu, v nejvyšší vesnici oblasti Hunza, může na skialpy vyrážet každý. Nečekají ho zdaleka tak extrémní sjezdy, kolem údolí se sice tyčí mohutné šestitisícovky, ale pro běžné lyžařské túry lze zvolit přilehlá údolí nebo nižší, často bezejmenné vrcholy. Daleko větší požadavek než na techniku lyžování a fyzickou kondici tak hraje cestovatelská zdatnost a schopnost přizpůsobit se pákistánskému ležérnímu vnímání času. Asi 50 km od Gilgitu (což v tomto případě znamená i dvě hodiny jízdy) se nachází i jedno

z mála lyžařských středisek v pákistánském Karákóramu. Jde o nejstarší a také nejvýše položený skiresort v Pákistánu jménem Naltar. Nabízí dvousedačkovou lanovku a sjezdovku s převýšením 80 metrů. Stihnete to i letos. Vzhledem k výchozí nadmořské výšce nad 3 000 metrů je sezóna pro skitouring obdobná jako evropská, ale delší. Region Hunza je asi 100 km od letiště v Gilgitu, kde funguje pár cestovních kanceláří, jistější ale je přibalit si případného horského vůdce už doma. Celkově jsou ceny v Pákistánu zhruba 2,5x nižší než v Česku: Pokoj na noc lze sehnat předem i za méně než 100 Kč (před uzávěrkou jsme na booking.com našli pokoj i za 86 Kč!) a taxi vyjde obvykle na asi 5 Kč za kilometr. Pokud přijmete, že věci zkrátka nějak dopadnou, můžete v Pákistánu opustit evropské paradigma a na vlně bezčasí sbírat intimní zážitky ze svobodného pohybu a pobytu v zapomenutém koutu světa. Jak vypadají hory Karákóramu, můžete poznat ve filmu La Liste 2: Všechno nebo nic:

www.snow.cz/video/7130 Film Zabardast: freeridová expedice v Karákóramu:

www.snow.cz/video/5494

101

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

SKIALP

102

FOTO: DEPOSITPHOTOS

TEXT: PETR NOVOTNÝ

NA OSTROVĚ OHNĚ A LEDU Skitouring na Islandu

Atlantský ostrov Island bývá často nazýván nejen ostrovem ohně, který odráží jeho vulkanickou aktivitu, ale i ledu, jenž pokrývá zhruba deset procent jeho celkové rozlohy. Díky specifickým klimatickým podmínkám, které nad ostrov přinášejí dostatek vlhkosti, a poloze těsně u polárního kruhu bývá v zimním období doslova zasypáván pravidelnými sněhovými srážkami. Zároveň však břehy Islandu, podobně jako pobřeží Norska, ohřívá Golfský proud. Takže když západně od něj ležící Grónsko i Baffinův ostrov sevře v zimě silný ledový příkrov, nadšeným lyžařům se ze svahů zdejších vulkánů i hlubokých fjordů naskýtá zcela nevšední podívaná na nekonečný oceán a divoký příboj, jakou z lyží a z tak bezprostřední blízkosti není možné zažít nikde jinde na světě. 103

SKIALP

Na skialpové túře na mystický Snæfellsjökull (1 446 m)

Akureyri – zastavení první

Zhruba uprostřed členitého severního pobřeží leží v samotném konci hlubokého fjordu Eyjafjörður druhé největší město Islandu – Akureyri. Eyjafjörður zde z obou stran obklopují tisícimetrové horské hřebeny a nachází se zde i největší islandské lyžařské středisko Hlíðarfjall. Celá oblast byla kdysi rájem velrybářů – právě odtud a z nedalekého Húsavíku či Hauganes vyplouvali kdysi na své výpravy. Ikonickou lyžařskou túrou v této oblasti je výstup na 1 173 metrů vysoký Kaldbakur, z jehož vrcholu je překrásný výhled do ústí již zmíněného fjordu Eyjafjörður. Túra je to

nesmírně příjemná, výstup i sestup lze absolvovat jak pozvolnou trasou, tak náročnějšími úseky. V zimních měsících se zde nabízí i možnost usnadnit si výstup pomocí rolby, která jinak parkuje zcela vtipně kousek nad mořskou hladinou. Další nepřeberné množství skialpových lokalit pak nabízí oba svahy dlouhého údolí řeky Eyjafjarðará, jež se táhne v délce několika kilometrů směrem na jih do islandského středozemí. Při pobytu v Akureyri stojí určitě za návštěvu kavárna Blaa Kannan Cafe, vynikající bar Götubarinn a hudební klub Græni hatturinn. Všechna tato místa se nacházejí v historické dřevěné budově jinak zcela miniaturního městského centra. FOTO: PETR NOVOTNÝ

aždá cesta na Island začíná i končí v nevelkém hlavním městě – Reykjavíku. Má příjemnou skandinávskou atmosféru a stojí za to se zde před dalším putováním na chvilku zastavit, načerpat potřebné informace i inspiraci. Ačkoliv je vnitrostátní letecká doprava na ostrově velice rozšířená a pro místní zcela přirozená, je lepší na lyžařskou výpravu vyrazit pronajatým autem. Island je doslova rájem offroadů všech možných velikostí, a i když jsou v zimním období neschůdné vnitrozemské cesty uzavřeny, vyplatí se na výpravy i po těch dostupných volit spolehlivý vůz opatřený pneumatikami s protiskluzovými hřeby. Podmínky na silnicích se totiž mohou často a rychle měnit, takže pořádné auto oceníte i při každodenním přejíždění na nástupní místa lyžařských túr. Ideální období pro návštěvu Islandu s lyžemi se řídí nejen množstvím sněhu, ale i délkou slunečního svitu – ostrov se nachází v Arktidě, kde jsou výrazné rozdíly v délce slunečního svitu. Nejlepší je tedy vydat se sem v březnu či nejpozději do poloviny dubna. Délka dne se tou dobou pohybuje už okolo 12 hodin, a tak je dostatek času na lyžařské túry i další zimní radovánky. Navíc je v tomto období stále možné pozorovat na noční obloze další místní fenomén – auroru borealis neboli severní polární záři, která nejčastěji chvíli po setmění rozzáří nebe neuvěřitelným tancem tajemného zeleného světla.

104

Výhled na překrásný Kaldbakur (1 173 m) z mořské hladiny

FOTO: PETR NOVOTNÝ

Akureyri

Blöndués Borgarnes

REYKJAVÍK

FOTO: PETR NOVOTNÝ

Ikonickou lyžařskou túrou v této oblasti je výstup na 1 173 metrů vysoký Kaldbakur, z jehož vrcholu je překrásný výhled do ústí fjordu Eyjafjörður. Túra je to nesmírně příjemná, výstup i sestup lze absolvovat jak pozvolnou trasou, tak náročnějšími úseky.

Poloostrov Tröllaskagi – zastavení druhé

Hornatý poloostrov Tröllaskagi se rozprostírá mezi fjordy Eyjafjörður a Skagafjörður a je po centrální vysočině druhou nejvyšší oblastí Islandu. Poloostrov je dodnes částečně pokryt ledovcem a řada jeho vrcholů dosahuje nadmořské výšky přes 1 000 metrů, je tedy po právu nejvyhledávanější lyžařskou lokalitou Islandu. Vstupními branami do oblasti jsou nejčastěji rybářské osady Dalvík, Ólafsfjörður či Siglufjörður, ležící na pobřeží Grónského moře. Samotných túr se zde nachází doslova bezpočet, takže i přes velkou popularitu heliskiingu a hustý výskyt heliskiingových agentur se zde lyžaři vzájemně respektují a každý lyžařský výlet bude nabízet prakticky bez výjimky panenské podmínky. Až budete unaveni lyžováním, můžete v Dalvíku navštívit některou z vyhlá-

šených rybích restaurací, nebo zkusit štěstí a vydat se na plavbu za pozorováním velryb a prohlédnout si okolní svahy doslova z rybí perspektivy. Rodinný podnik v Hauganes pak nabízí plavby s nejdelší tradicí na Islandu, a to na více než sto let staré dřevěné rybářské bárce.

FOTO: PETR NOVOTNÝ

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Výhledy a vrcholové partie Snæfellsjökullu jsou nezapomenutelné

Moře, hory a lyže jsou tou nejopojnější skialpovou kombinací

105

FOTO: PETR NOVOTNÝ

SKIALP

Poloostrov Snæfellsnes – zastavení třetí

Ať se již vydáte jakýmkoliv směrem, cestu z Akureiry či poloostrova Tröllaskagi je dobré si zpestřit další z populárních islandských atrakcí, jíž jsou termální koupele. Bude jen na vás, zda zvolíte přepychové termální lázně Hofsós, které se nacházejí téměř na břehu oceánu, či dáte přednost ryze přírodní variantě, již nabízí miniaturní lokalita v malé osadě ve Varmahlíðu. Další ikonická skialpová oblast se nachází na konci poloostrova Snæfellsnes na téměř nejzápadnějším výběžku Islandu. Doslova z mořské hladiny se zde vypíná nepřehlédnutelný kónus vulkánu Snæfellsjökull (1 446 m),

odkud dle Julese Verna vedla cesta do samého středu Země. Vstupní branou do oblasti je malý přístav Grundarfjörður, známý též výhledem na vodopád Kirkjufellsfoss pod kultovní horou Kirkjufell. Výstup na samotný Snæfellsjökull je dlouhou celodenní túrou, kterou si také lze za dobrých sněhových podmínek ulehčit jízdou na sněžném skútru či rolbě. Ti, kteří sem ale vystoupají zcela sami, se dočkají odměny v podobě prakticky nekonečného pozvolného sjezdu a s neskutečnými výhledy na oceán prakticky do všech směrů.

FOTO: ARCHIV PETR NOVOTNÝ

Skialpový výstup na ikonický Skessuhorn (967 m) – malý islandský Matterhorn

I přes velkou popularitu heliskiingu a hustý výskyt heliskiingových agentur se zde lyžaři vzájemně respektují a každý lyžařský výlet bude nabízet prakticky bez výjimky panenské podmínky.

Relax v přírodních termálech je nedílnou součástí jakékoliv cesty na Island

106

FOTO: PETR NOVOTNÝ

Skialpový výstup na Skessuhorn – zastavení čtvrté

Selfíčko s mystickým Snæfellsjökullem v pozadí (1 446 m)

FOTO: PETR NOVOTNÝ

Petr Novotný Petr Novotný pracuje jako ředitel CK Adventura. Miluje zimní krajinu a v zimních horách pak nejvíce skialpinismus, kterému se věnuje již téměř 30 let. Pokud se na Island vypravíte s Adventurou, může vás na vaší cestě doprovázet právě Petr společně s horským vůdcem Vojtou Dvořákem.

FOTO: PETR NOVOTNÝ

Necelé dvě hodiny jízdy autem z Reykjavíku, ale též od již zmíněného poloostrova Snæfellsnes leží další malé přístavní městečko – Borgarnes. Okolní svahy nebývají na první pohled příliš zasněžené, tak jen znalci vědí, jaký poklad skrývá nedaleký horský masiv Skarðsheiði. Toto pohoří vzniklo asi před čtyřmi miliony let a kromě jiného vytvořilo téměř tisícimetrový Skessuhorn (967 m), pravidelnou pyramidu, jakýsi malý islandský Matterhorn. Skialpová túra na tento vrchol obnáší ale o poznání náročnější výstup i sjezd, protože vrcholové partie jsou strmé a sklon okolo 45 ° naznačuje, že je určen jen zkušeným skialpinistům a za dobrých lyžařských i klimatických podmínek. Výhledy ze samotného Skessuhornu pak směřují nejen do vnitrozemí, ale jak je na Islandu obvyklé, i do okolního oceánu. A v dálce se tyčí i kužel ikonického Snæfellsjökullu. Návrat do Reykjavíku uzavírá pomyslný okruh po nejkrásnějších, autem dostupných skialpových oblastech Islandu. To ale neznamená, že jich zde není více, zmiňme například odlehlou, spíše letecky přístupnou oblast Westfjords. Asi neizolovanějším místem celého ostrova je pak Národní park Hornstradir, který je jakousi Mekkou outdoorových aktivit od trekingu přes mořský kajaking až po skialpové lyžování. Chybí zde však jakákoliv dopravní i ubytovací infrastruktura, a tak je v zimě přístupný pouze z paluby jachet či rybářských kutrů upravených pro zimní provoz a malé skupinky lyžařů. Ale o tom zas až někdy příště…

Zastávka na pravou rybí polévku neodmyslitelně patří k tradičním islandským zážitkům

Doslova z mořské hladiny se zde vypíná nepřehlédnutelný kónus vulkánu Snæfellsjökull (1 446 m), odkud dle Julese Verna vedla cesta do samého středu Země.

107

SKIALP

TEXT: PETR SOCHA

Moderně ve stopách

SHERLOCKA HOLMESE aneb 45 km z Davosu do Arosy a Lenzerheide

Jak známo, k popularizaci lyžování výrazně přispěly anglické elity, které se léčily na horském vzduchu, typicky ve švýcarském Davosu. Jedním z přelomových momentů se stal článek, jejž roku 1894 sepsal Sir Arthur Conan Doyle pro časopis The Strand, v němž popisoval svůj přechod z Davosu do Arosy přes průsmyk Mainfelder Furgga. Jeho odkaz je živý dodnes v modernějším pojetí – lyžařském výletu z Davosu přes Arosu až do Lenzerheide.

ory Graubündenu jsou vysoké, často příkré a dodnes tvoří přirozenou bariéru mezi horskými komunitami. Například vzdušnou čarou z Davosu do Arosy je to kolem 9 km a pěšky necelých 14 km, ale autem musíte urazit celých 80 km. A protože jsou to právě lyže, které nabízejí schopnost přenášet člověka přes hory, nabízí se s jejich pomocí nejen objevovat neznámá horská zákoutí, ale také putovat skrze lyžařská střediska i s využitím jejich infrastruktury. Jedním z ikonických výletů tohoto typu je právě lyžařské putování z Davosu do Lenzerheide.

108

Davos CO VÁS ČEKÁ: Navštívíte čtyři lyžařská střediska Nikde nemusíte šlapat do kopce Sjíždí se většinou mimo sjezdovky Uvidíte překvapivě hodně zajímavého

Zatímco Sir Doyle volil logicky nejefektivnější a nejbezpečnější trasu s minimálním převýšením, my se dnes můžeme díky síti lyžařských lanovek a vleků vydat na cestu nejzážitkovější. S původní pionýrskou trasou tvůrce Sherlocka Holmese se tak zcela mineme. Vyrážíme z Davosu vzhůru do areálu Parsenn horským vláčkem na lyžařskou křižovatku Weissfluhjoch. Drsní lyžaři se mohou vyvézt až na Weissfluhgipfel a odtud se z kóty 2 843 m spustit jihozápadním žlebem a dále po otevřených pastvinách do hlubokého údolí. Jsou-li vhodné sněhové podmínky, je to

FOTO: STEFAN SCHLUMPF – SWITZERLAND FOTO: PETR SOCHA – SNOW

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Závěr opuštěného mrazivého údolí je skoro šokující: ze země sněhu a ledu vykoukne shluk stařičkých dřevěných budov, jaksi podezřele upravených. Berghaus Heimeli, horská chata Domůvek s restaurací. Je těsně po desáté ráno a je otevřeno!

monstrózní sjezd s převýšením 1 000 m. My tak ideální lavinovou situaci nemáme, a tak raději volíme mírnější trasu: po modré trati Hauptertäli (č. 3) ke spodní stanici vleku a dále navazujícím širokým a studeným údolím podél potoka Hauptertälibach. I tak je to, zejména zpočátku, parádní prašanová plavba, která se i poté, co se údolí začne rovnat, dá prodlužovat traverzováním do severního svahu, kde je takřka nekonečno nedotčeného prostoru i pro dlouhé panenské oblouky. I kolem potoka to jede, pokud se člověku stačí houpat v bezpečných kratších zatáčkách. Závěr opuštěného mrazivého údolí je skoro šokující: ze země sněhu a ledu vykoukne shluk stařičkých dřevěných budov, jaksi podezřele upravených: Berghaus Heimeli, horská chata Domůvek s restaurací. Je těsně po desáté ráno a je otevřeno!

Berghaus Heimeli

Není možné se nezastavit. V útulné restauraci s nizoučkými stropy je příjemně teplo a jsme tu jediní hosté. Potkat tak úchvatnou restauraci hluboko v horách je až dojemné… Lidé tu začali žít před více než 300 lety a všechno je tady původní. Jsme součástí historie, na tom místě uvěříte, pokud vám někdo řekne, že jste prorazili bariéru času.

Jako hostel dům funguje od roku 1907, kdy lidé poptávali horská stavení pro své léčebné pobyty. Od nejbližší silnice je to 4,5 km pěšky. Cesta v zimě slouží jako sáňkařská dráha, po které – poté, co se s těžkým srdcem s nejútulnější hospůdkou světa rozloučíme – sjíždíme na lyžích i my.

109

SKIALP

Po sáňkařské dráze je lyžování malinko pasivnější, ale zato se člověk může dokonale kochat. Kolem nás se rozkládají rozlehlé a skloněné louky, patrně kdysi i dnes pastviny, nyní zahalené do sněhového příkrovu. A hle, blíží se vesnice… Všude je pusto, ale ves to je přenádherná – spíš tedy jakýsi skanzen. Hned při vstupu nás vítá historická veřejná meteostanice, kterou si nejvíce užívá Alena Zárybnická, která vedle horského vůdce a mé polovičky tvoří naši čtyřčlennou skupinu. Ano, je to výlet i pro dámy. Dovídáme se, že kdysi zde normálně žili lidé, dodnes je tu pošta, škola a vše, co k vesnici patří. Jen lidé tu nějak chybí. Jedeme dál po sáňkařské cestě a možná trochu začínáme chápat, jak se kdysi v horách žilo. Míjíme pohledné zamrzlé vodopády a zanedlouho jsme u městečka Langwies. Skrze něj stoupá silnice i železnice směr Arosa. My nasedáme na smluvené taxi – je rychlejší a pohodlnější, k nádraží je potřeba ještě kilometr chůze, ale vlak je zase autentičtější.

Arosa – Tschiertschen

V Arose jsme za pár minut, taxi nás přiváží přímo ke spodní stanici Hörnli, zatímco z vlakového nádraží by bylo potřeba vyvézt se na Weisshorn a k Hörnli přelyžovat. Je před polednem a my stoupáme na hraniční hřeben střediska, abychom se vzápětí vydali pryč od lidí do krajiny ovládané blyštivou a prášivou

hmotou severních horských svahů. Do ní se boříme takřka přímo pod nedávno novou lanovkou spojující Arosu a Lenzerheide – Urdenbahn. Údolí ale uhýbá od lanovky vpravo a po prvním strmějším srázu nás vede už poklidným spádem s občasnými zlomy stále na sever, než se změní v cestu klesající mírně do vesnického lyžařského střediska Tschiertschen. FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Dörfji – vesnička

Veřejná meteostanice ve spící horské vesničce či spíše skanzenu Dörfji

110

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Poslední sjezd po slunných mírných pláních do Parpanu Tschiertschen ze sjezdovek

Jedna jízdenka

Tschiertschen – Lenzerheide

Tschiertschen je zapomenuté a na poměry okolí trpasličí středisko, přesto nabízí tisícimetrové převýšení a strmé, převážně severně orientované sjezdovky včetně freeridových ski-route. I díky jeho izolaci od karuselu Arosa Lenzerheide je tu božský klid a takřka žádní lyžaři. Čili tip na skutečně poklidnou dovolenou ve staré horské vsi. My se musíme s pomocí tří vleků a dvou přejezdů přesunout na východní cíp areálu a konečnou pomy u průsmyku Churer Joch. Jak lze vytušit z názvu, je odsud nádherný výhled na samé dno údolí, kde se v hloubce rozkládá historická metropole kantonu Graubünden – Chur. Zároveň jsme na hraničním hřebenu mezi oblastmi Tschiertschen a Lenzerheide, mezi stinným severozápadem a slunným jihovýchodem.

Info o túře Lanovkami a vleky:.......................9,7 km Autem:..............................................10 km Na lyžích:..........................................26 km Celkový čas: necelých 5 hodin včetně zastávky v Heimeli (výstup 1:08, sjezd 2:12) Výstup celkem:........................... 3 387 m Sjezd celkem:.............................. 3 425 m

Na celou túru si můžete zakoupit speciální skipas: Dreibahnen Ticket. Lze ho zakoupit přímo v údolních stanicích Davos Parsenn, Klosters Gotschna, Arosa Hörnli-Express nebo v Tschiertschenu. A právě po přívětivě osluněné pláni se spouštíme nadýchaným prašanem dolů. Musíme malinko traverzovat, abychom se dostali tam, kam potřebujeme, ale to vůbec nevadí, jelikož pláně jsou široké a přehledné. Už je to jen jakási sjezdová tečka, pohodový sjezd skrze zasněžené pastviny s výhledem na údolí stoupající z Churu přes Churwalden až na Lenzerheide. Po nějakých dvou meditačních kilometrech se napojujeme na zimní procházkovou cestu, po níž stále na gravitační pohon pokračujeme až k prvním sjezdovkám nad osadou Parpan. Cíl máme stejný, jako mívají závodníci Světového poháru při tamních finálových závodech. My si tedy na rozdíl od nich můžeme v cíli sednout do restaurace na vydatný oběd a sklenku vína. A oslavit další splněnou položku z lyžařského wish listu. Zpět do Davosu se vezeme žlutým poštovním autobusem, nejprve z Parpanu do Lenzerheide a pak přímou linkou do Davosu. Netrvá to ani hodinu a jsme v místě, kde jsme po ránu nasedali plni očekávání na pozemní lanovku.

111

FOTO: 4x JAKUB CEJPEK

ADVERTORIAL

Dynafit Snow Leopard Day Nasaďte kůži pro sněžného levharta KDY: 4. března 2023 od 9.00 do 16.00 h KDE: Horský Resort Dolní Morava, u hotelu Vista, vedle restaurace Marcelka PRO KOHO: pro malé i velké skialpové nadšence, začátečníky i pokročilé

Snow Leopard Day

Zanech stopu na Dolní Moravě Chcete strávit víkend ve skialpovém duchu a zároveň udělat něco pro dobrou věc? Pojďte s Dynafitem 4. března na Dolní Moravu už tradičně sbírat výškové metry ve prospěch sněžných leopardů! Každý krok se počítá!

talo se už tradicí, že každý rok ve vybrané dny můžete nasadit tulení pásy, stoupnout do vázání a svým fyzickým výkonem podpořit ochranu „erbovního“ zvířete Dynafitu sněžného levharta. Za každý váš vystoupaný výškový metr věnuje Dynafit jeden cent nadaci Snow Leopard Trust, která přímo podporuje komunity žijící na území výskytu levharta a motivuje je k jeho ochraně. Loni se za dva miliony výškových metrů podařilo vybrat částku 32 000 €. Již 14. International Snow Leopard Day proběhne letos v celé Evropě a USA netradičně ve dvou po sobě jdoucích víkendech 4. a 5. i 11. a 12. března 2023. Účastnit se ho můžete hned dvěma způsoby. Buď ve vybraných zemích včetně České republiky zavítáte ke stánkům Dynafit, kde si lze půjčit výbavu a stoupat

112

spolu se stejně nadšenými kamarády, nebo jen zapnete GPS, vyběhnete na nejbližší kopec a své nastoupané metry odešlete on-line na dynafit.com. V Česku se centy pro leoparda budou sbírat první možný víkend, v sobotu 4. března na Dolní Moravě. Platí, že čím víc touringových nadšenců stoupne v prvních dvou březnových víkendech do vázání, tím vyšší bude suma darů na konci. Trasu dosaženou při individuálních výkonech lze odeslat online jak 4. a 5., tak i 11. a 12. března, a to do půlnoci (24:00 hodin, SEČ). Ve stejný den jako akce na Dolní Moravě proběhne i ISMF světový šampionát skialpinistů v Boí Taüll (ve Španělsku). Veškeré výškové metry z tohoto závodu se rovněž počítají do celkové částky. Stejně jako výtěžek ze speciální limitované kolekce Dynafit Snow Leopard, kterou je možné zakoupit na oficiálních stránkách Dynafitu.

Na co se můžete těšit? Možnost vyzkoušet zdarma to nejlepší a nejnovější skialpové vybavení Dynafit Příležitost potkat se s partou podobně naladěných nadšenců, získat nové vhledy i zkušenosti nebo prostě jen tak poklábosit…

Skialpinistické lyže MT90 s vázáním a pásy Set je určen skialpinistům hledajícím široké a dobře ovladatelné lyže, které jsou vhodné do jakýchkoli sněhových podmínek. Univerzální lyže MT90 mají jádro ze dřeva Karuba a karbon po celé délce lyží, díky čemuž jsou lehké a reaktivní. Z prašanu se vynořují velmi rychle díky dlouhé špičce a progresivnímu rockeru. Součástí setu je vázání na inserty Tour Free s brzdičkami (DIN 4-10) a pásy vyrobené z mohéru (70 %) a ze syntetických materiálů (30 %).

17 999 Kč

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

Walter Mosauer, zima 1934

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: CALIFORNIA SKI LIBRARY

Rakouský otec

KALIFORNSKÉHO SKIALPINISMU

Dovolenkáři a dobrodruzi odjakživa cílili do Kalifornie a zejména té jižní, která je proslulá častým slunečním svitem a malebným pobřežím. Rakušan Walter Mosauer si ze své alpské domoviny přivezl jinou mentalitu: v dálce viděl mohutné zasněžené kalifornské vrcholy a ptal se: Proč z nich nelyžovat? 114

a počátku třicátých let 20. století bylo kalifornské lyžování v plenkách, stejně jako lyžařská technika. Lyžaři sjížděli strmé svahy dlouhými traverzy, přeskakovanými oblouky a mnoha nevyhnutelnými pády. Oblouk z přívratu byl neznámou věcí. Rakušan Mosauer se se svým nadšením a zápalem pro lyžování vypořádal s oběma výzvami a seznámil celou budoucí generaci lyžařů se skialpinismem a se základy toho, jak technicky manévrovat s lyžemi v jakémkoli terénu. Mosauer, narozen v roce 1905 ve Vídni, byl mužem mnohostranných zájmů. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, avšak jeho celoživotní fascinace plazy ho přivedla ke studiu doktorátu ze zoologie na Michiganské univerzitě. V roce 1931 se stal instruktorem zoologie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) a mohl se věnovat svým dvěma vášním – hadům a lyžování. Nedlouho po příjezdu do Los Angeles začal učit na UCLA, kde brzy vytvořil a trénoval univerzitní lyžařský tým. Při své cestě na sever do státu Washington v roce 1932, kde měl přednášet na vědeckém setkání, si Mosauer a student Pomona College Sandy Lyon udělali zastávku a lyžovali na vrcholu Garfield Peak (2 431 m) při okraji jezera Crater Lake v Oregonu. O dva dny později sjeli na lyžích z vrcholu známé oregonské sopky Mt. Hood (3 429 m). Následně se připojili ke skialpinistovi Otto Strizekovi a lyžařským závodníkům a dobrodruhům Hansi-Otto Giesemu a Hansi Grageovi, aby společně uskutečnili historicky první výstup a sjezd na lyžích z 3 740 m vysokého washingtonského vulkánu Mount Adams. V roce 1934 Walter Mosauer a asi tucet nejnadšenějších lyžařů založili průkopnický kalifornský spolek Ski Mountaineers of California (SMC). Klub vznikl za účelem propagace skialpinismu

Dva nerozluční lyžařští kolegové, Walter Mosauer a Murry Kirkwood, si razí cestu na vrchol San Gorgonio, 1934

v celém Zlatém státě. Jeho hlavní misí bylo poskytovat výuku pro začátečníky, dále pak stavět první lyžařské chaty v blízkosti oblíbených sněhových oblastí a sponzorovat a propagovat první lyžařské závody v oblastech. Skialpinisté ze SMC klubu brzy založili vlastní sekci ve známé ekologické organizaci Sierra Club; skupina je v hnutí aktivní dodnes. V dobovém žurnálu Sierra Club Bulletin jsem nalezl zápis Louise Turnera, zakládajícího kronikáře SMC: „Ve dnech, které předcházely připojení k Sierra Clubu, se Ski Mountaineers pustili do pokládání základů klubu, o němž se jim ani nesnilo, že dosáhne takových rozměrů. Důraz byl kladen na skialpinismus a na

udržování vysoké úrovně lyžařské techniky a chování. Byly vybrány čtyři dolary na poplatcích – což je slibně lukrativní začátek.“ Dvěma Mosauerovými oblíbenými lyžařskými destinacemi byla třítisícová hora San Antonio, známá rovněž jako Mt. Baldy, nacházející se pouhých 10 mil od Pomona College v kalifornském Claremontu, a hora San Gorgonio, nejvyšší vrchol jižní Kalifornie. Mosauer se svými klubovými společníky podnikali do obou lokalit řadu lyžařských výletů. Coby lyžařský trenér Mosauer dobře chápal, že lákavá atmosféra závodů pomáhá rozvoji tohoto sportu. V březnu 1935 založil závod ve sjezdu na zmíněném San Antoniu (Mt. Baldy) se startem na samém vrcholu hory.

V roce 1936 dokončil jejich klub Ski Mountaineers stavbu lyžařské chaty alpského typu na úpatí tamní sjezdové trati. Lyžařská chata stojí a je ke svému účelu využívána dodnes. Po mnohokrát opakovaném lyžování na svazích pod vrcholem San Gorgina zdolal Walter se sedmi společníky z Lake Arrowhead Ski Club a Sierra Club v roce 1934 na lyžích i tuto nejvyšší jihokalifornskou metu. V sobotu večer se utábořili ve výšce necelých 2 000 m a v neděli ráno před svítáním zahájili výstup. Vrcholu (3 506 m) dosáhli v deset hodin dopoledne; následně si užili historicky první sjezd. Mosauer spolu se svými studenty a členy klubu Ski Mountaineers podnikl řadu významných skialpinistických výstupů ve východní části pohoří Sierra Nevada. V roce 1933 Glen Dawson, Louis Turner, Dick Jones a Mosauer překonali na lyžích sedlo Kearsarge Pass na hřebeni Sierry ve výšce 3 568 metrů. V následujícím roce Mosauerova skupina s horolezcem Normanem Clydem na lyžích zdolala sedlo Bishop Pass (3 649 m). V roce 1935 byly kvůli nepříznivému počasí uskutečněny nedokončené skialpinistické výstupy na Mount Emma (3 208 m) a Dunderberg Peak (3 772 m). A po jednom neúspěšném pokusu o prvovýstup na Mammoth Mountain (3 369 m) se skupině podařilo úspěšně na lyžích zdolat i tento legendární vrchol. Mosauer a skialpinista Bob Brinton nakonec v roce 1936 úspěšně vystoupili i na Dunderberg Peak. Když Mosauer zkraje třicátých let prvně přijel do Los Angeles, neexistovaly v regionu žádné formální ani organizované lyžařské školy. Brzy začal učit dychtivé místní obyvatele, kteří se chtěli naučit tento sport, a uvědomil si, že potřebuje kapesní instruktážní příručku, jež by doplnila to, co učil. To ho přivedlo k napsání knihy On Skis Over The Mountains (Na lyžích po horách), první

115

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

instruktážní knihy o lyžování vydané v Kalifornii. První vydání vyšlo v roce 1934, přepracované druhé v roce 1937. Malá knížka byla ilustrována jednoduchými kresbami z instruktážních filmů, na nichž Mosauer vyučoval na svazích Mt. Baldy. Druhé vydání obsahovalo dvě nové kapitoly – jednu o skialpinismu a vysokohorské turistice a druhou o sportovním stylu sjíždění a zatáčení, nazvaném Tempo Turn. Mosauer v předmluvě knihy vzdává díky legendě Hannesi Schrollovi, který jej k lyžařskému stylu Tempo Turn přivedl. Přes letní období se Mosauer pravidelně věnoval své druhé vášni: zoologii. Jezdil na výpravy za plazy do Kalifornie, Arizony a mexických pouští. Bohužel na měsíční výpravě do Mexika onemocněl a 10. srpna 1937 ve věku 32 let zemřel. Jeho smrt byla připisována akutní leukémii, ale skutečná příčina smrti je stále záhadou. Za svůj krátký život zanechal plodný literární odkaz; kromě průkopnické instruktážní knihy Na lyžích po horách publikoval na čtyřicet herpetologických prací a asi dvě desítky článků o lyžování, najmě do tehdejšího pravidelně vydávaného žurnálu Sierra Club Bulletin. Skialpinistický nestor Walter Mosauer stoupá údolím k vrcholu Cucamonga v pohoří San Gabriel, 1933

116

Schopný Walter Mosauer přišel do jižní Kalifornie v příhodné době, kdy lyžování potřebovalo nadšeného průkopníka, který by odhalil neobjevené svahy vzpínající se tak lákavě blízko rozvíjejících se plážových komunit. Jeho častý lyžařský společník Murray Kirkwood (zakladatel pozdějšího stejnojmenného kalifornského skiresortu a vedle Mosauera jeden z prvních lyžařů v Kalifornii) o něm do žurnálu Sierra Club Bulletin napsal, že „tento mladý dynamický Rakušan se rychle obklopil skupinou následovníků z vlastní univerzity a sousední Pomona College, kteří s ním sdíleli nejen lásku k zasněženým vrcholkům, ale i jeho dychtivost šířit znalosti o tom, jak je zdolávat na lyžích“. Mosauerova průkopnická práce připravila půdu pro dnešní pulsující kalifornskou lyžařskou scénu s desítkami středisek, která pravidelně navštěvuje mnoho milionů lyžařů, rok co rok. Díky svému nadšenému úsilí je Mosauer právem považován za otce lyžování v jižní Kalifornii. Zanechal po sobě odkaz v podobě lyžařského klubu Sierra Club Ski Mountaineers a lyžařských chat Sierra Club Ski Huts, které se využívají dodnes.

Schopný Walter Mosauer přišel do jižní Kalifornie v příhodné době, kdy lyžování potřebovalo nadšeného průkopníka, který by odhalil neobjevené svahy…

Walterův častý parťák Sandy Lyon na vrcholku Mt. Baldy, jaro 1932

ADVERTORIAL

Atomic Bent:

Freeski lyže s charakterem Lyže z rodiny Bent jsou jako pastelky z penálu legendárního freeskiera Chrise Benchetlera, se kterými nakreslíte do sněhu originální umělecké dílo. Poprvé spatřily světlo světa před čtrnácti lety, ale Atomic Freeski Team tuto oceňovanou lyži každý rok posunul o kousek dál, a tak je letos k dispozici úplná kolekce freeride a freestyle lyží pro všechny disciplíny freeskiingu – od nejširších lyží do hlubokého prašanu až po speciálky do snowparku. Každá lyže rodiny Bent má vlastní charakter, a když si vyberete kompatibilně s charakterem jezdce, poskytuje v horách nejniternější zážitky z jízdy.

Abstraktní obraz? Raději lyže.

Bent 100

Magickou stovku lze použít téměř všude a v jakýkoliv den. Tvarově se blíží all-mountain modelům, ale srdce má stále ryze freeridové, jen je obzvlášť odlehčená a vhodná i pro náročnější triky v parku, které se 120 mm pod patou jen tak zvládnout nelze. Jde o nejuniverzálnější lyži v kolekci, která nezklame ani v čerstvém hlubokém, ani na umrzlém sněhu – i v proměnlivých podmínkách ctí charakter jezdce a umožňuje rychle reagovat na změnu sněhového podkladu. Bent Chetler 120

Bent 90

Přechod mezi big mountain terénem a triky v parku vyžaduje užší lyži, Bent 90 stále ještě zvládne hluboký sníh, dobře se zařízne na sjezdovce, ale nejkomfortněji jí bude v parku na nohách progresivního skokana. Hrany jsou speciálně vyztuženy, aby odolaly i dlouhým slidům na railech.

Bent Chetler 120

Nejširší a nejvýraznější lyže v kolekci vyhrála také nejvíce významných ocenění. Bent Chetler 120 navrhl Chris pro bezstarostné brázdění nadýchanými sněhovými polštáři a proplouvání jakýmkoliv hustě zasněženým terénem. Na tvaru a konstrukci pracoval od roku 2008, takže každý tvar, každý rocker i výztuha je na milimetr přesně vyladěna tak, aby odpovídala potřebám big mountain terénů.

Bent 85

Nejužší člen rodiny Bent se nejlépe cítí v parku nebo v terénu, kde zkušenosti z parku aplikujete. Ani na tvrdém podkladu se s All mountain rockerem nebrání agresivnější jízdě, rychle přehraňuje, a tak lze snadno udržet pod kontrolou.

Bent 110

Bent 85

romě toho, že po Benchetlerovi lyže nesou název, mají také jeho originální podpis v podobě akrylového abstraktního obrazu – posloužily Chrisovi jako obrovské plátno, a tak každý model svůj charakter vyjadřuje nejen jízdními vlastnostmi a tvarovým předurčením, ale také nápaditým designem, do kterého Chris otiskl možná svou představu o dokonalé jízdě, nebo svůj vlastní nejniternější zážitek? Jak to u abstraktního umění bývá, nevíme, co chtěl autor vyjádřit, a tak neexistují hranice, které by omezovaly naši představivost – stejně jako neexistují hranice pro jízdu na lyžích Bent.

Bent Chetler Mini a Junior

Sjet jakoukoliv linii zlehka a agilněji – to umožňuje hubenější a lehčí bratříček předchozí lyže. Zvlášť v evropských horách, kde padá spíš hutnější sníh, po většinu dní bohatě stačí vztlak, který poskytuje plocha této lyže, jež má jinak velmi podobné jízdní vlastnosti jako Bent Chetler 120, ale je o něco obratnější a lehčí.

Aby byla kolekce kompletní, musí nabídnout vhodnou lyži každému. Proto existují i verze lyží Bent juniorské, pro mladé, nadějné jezdce, kteří se v big mountain terénu pohybují jako doma a potřebují stejnou oporu jako dospělí. Bent Chetler Mini a Junior plnohodnotně překlápí vlastnosti dospěláckých modelů pro děti už od pěti let.

Bent 90

117

SKIALP

TEXT: JAN KLOUČEK A PAVLÍNA HÁJKOVÁ FOTO: TOMÁŠ BINTER

Matěj Bernát

ZUBAŘ, kterému neutečete

118

„O tom klukovi ještě uslyšíš,“ říká mi kamarád Karel, když se představujeme s Matějem Bernátem. „A nebude to jen ve chvíli, kdy budeš chtít perfektně spravit zuby.“ Matěj je sedmadvacetiletý zubař z Bystřice pod Hostýnem, který ale mimo své hlavní profese výborně lyžuje, leze po horách, miluje Tatry a jako třetí nejmladší muž přelezl všechny alpské čtyřtisícovky.

atěj Bernát je s většinou svých plánů na začátku. Ostatně jako každý, komu je sedmadvacet. Většina věcí, které dělá, mu jdou ale tak nějak rychleji a lépe než většině z nás. Ve čtrnácti letech sjel Mont Blanc na lyžích, čímž započal svoji pouť za slezením všech čtyřtisícových vrcholů v Alpách, kterou o dvanáct let později dokončil. „Popravdě mojí první čtyřtisícovkou nebyl Blanc, ale tajemný a krásný Strahlhorn. Oba však dělilo jen pár dnů.“ Před rokem a půl dodělal vysokou školu a nastoupil do zubařské praxe. Dnes ale ordinuje v jedné z nejprestižnějších klinik v zemi. Dva dny v týdnu. Další dva je v ambulanci ve Zlíně a od čtvrtečního večera do neděle většinou v Tatrách. Právě v Tatrách se také zapsal do povědomí horolezeckého světa, když ve svém mladém věku už stihl dokončit věci, na které se mnozí skvělí horolezci připravují celý život. K jeho stěžejním úspěchům patří legendární zimní přechod Vlada „Gipsyho“ Tatarky ve Vysokých Tatrách – a to v novém, rekordním čase. Trasu vedoucí přes šestnáct technicky náročných exponovaných sedel a třiadvacet dolin situovaných na odlehlých místech, kam lidé moc často nezavítají. Celkově jen něco přes padesát kilometrů a 6 000 výškových metrů, v tom ale její obtížnost netkví. Přechod je velmi náročný na logistiku a celkově na přírodní podmínky, zejména na počasí a sníh. „Aby se sedla dala přejít, musí být člověk ve správný čas na správném místě. Odpoledne je totiž jeden žlab nasvícený, druhý zase ne,“ říká Matěj. Nebezpečí lavin číhá na každém rohu. Správné podmínky se naskytnou jen pár dní v roce. „Trasa se chodí pouze na lyžích. V létě by to bez sjezdů dolů ze sedel nedávalo smysl, bylo by to příliš náročné.“

Ve čtrnácti letech sjel Mont Blanc na lyžích, čímž započal svoji pouť za slezením všech čtyřtisícových vrcholů v Alpách, kterou o dvanáct let později dokončil. Tvůrce trasy, slovenský horolezec a skialpinista Vlado „Gipsy“ Tatarka, ji jako první přešel v roce 1986 a trvalo mu to celé tři dny. Po přechodu prohlásil: „Ozajstná výzva by bola spraviť to nonstop!“ a tahle věta rezonovala v Matějovi pět let. „Minulý rok jsem řešil nějaké osobní problémy, a tak jsem se na cestu konečně vydal. Šel jsem to sám, abych měl čas přemýšlet.“ Trasu přešel v rekordním čase 16 hodin a 25 minut, čímž

překonal dosavadní rekord chirurga Gaba Šlárka o celé čtyři hodiny. Jasný důkaz, že zubař je rychlejší než chirurg! Prý byl rychlejší nechtěně a trasu šel bez jakékoliv podpory z venku. Matěj je teprve devátým člověkem a třetím Čechem, který Gipsyho prošel. Dalšími krajany jsou Karel Svoboda a Simon Kolaja, kterým se to povedlo v roce 2017 za dva dny a kvůli ztracené lyži až na druhý pokus.

119

SKIALP

Podstata zenu spočívá v tom, že žijete v přítomném okamžiku, tak vědomě a soustředěně, že vás nemůže přežít nic, čím bytostně nejste. Není čas být pomalý

Gipsy byl vrchol

„S přípravou jsem to nepřeháněl, ale zase úplně z fleku to nebylo. Zhruba dvě třetiny trasy jsem si prošel dopředu, asi týden před startem. U všech klíčových míst jsem věděl, kudy půjdu. Možná nejtěžší místo, Kamzičí štěrbinu, jsem ale nikdy před tím nezkoušel. Je náročná v tom, že na druhou stranu se sjíždí spádová dolina, a tam se většina lidí, kteří se o sjezd pokouší, vybojí lavin. Já jsem tam byl brzo ráno a byl to jeden z nejlepších sjezdů dne. Tvrdý sníh, říká se tomu betonový sjezd!“ Matěj vyrážel z Téryho chaty, kde na něj čekal jeho otec. Den před tím nahoru málem nedošel kvůli vichřici. „Příchod na Terinku byl jako oáza. Snažil jsem se trochu si odpočinout, ale na velké vysedávání do noci s přáteli to nebylo. Startoval jsem hodinu před půlnocí. Gabo Šlárka si při svém do té doby rekordním přechodu hlídal i svit měsíce. Já o meteorologii moc nevím, takže jsem měl čelovku Tikka (základní model v ceně cca 500 Kč – pozn. redakce) a s ní viděl akorát tak na špičky lyží. Vyrazil jsem proti směru hodinových ručiček na Žlutou lávku a Gerlachovské spády. Tu cestu znám, ale teď jsem šel v noci. V ní je vše jiné, horší. Život, který vidíš v údolí, plyne úplně odlišně než ten tvůj. Koukneš dolů a vidíš světlo, klid, spánek. Ty naopak míříš do nejistoty. Jsi tam sám. Bojuješ o život. Musíš se absolutně zkoncentrovat, abys neudělal chybu. Je to prostě úplně jiný svět.“

120

O tom mluví i Matějův oblíbený citát od Eckarta Tolleho: Podstata zenu spočívá v tom, že žijete v přítomném okamžiku, tak vědomě a soustředěně, že vás nemůže přežít nic, čím bytostně nejste. „Z počátku se mně nešlo lehce. Nic nenasvědčovalo tomu, že pokus bude rychlý. Minul jsem Zbojničku, ze které bylo vidět jen světélko, pak Studené sedlo. Podmínky špatné a časově jsem byl daleko za Gabem. Měl jsem plán, že na začátku budu šetřit síly, ale byl jsem úplně vyřízený. Vše se začalo lámat zhruba ve čtvrtině, a když jsem sklouzl Kamzičí / Vyšnou štěrbinu, začalo to být dobré. Konec už znáte.“ Tatarkův přechod byl zatím Matějovým největším úspěchem. Rozhodně ale nemá být poslední. „Výzev v Tatrách je nespočet. V minulém roce jsem zkusil například účast v Sherpa Rallye. Trochu problém byl, že můj pomocník si na Hrebienoku dal původně jedno pivo, pak dvě, tři... a já šel celou trasu bez občerstvení. Zachránil mě až kamarád, co šel se mnou s malou dcerou, která měla dětskou lahvičku s vodou. Došel jsem to na pitíčka,“ směje se Matěj. Když dojde řeč na jeho další tatranské plány a přechody, které by rád zopakoval, usměje se. „Nic zajímavějšího než přechod Vlada Tatarky tu asi není. Teď už budu muset přijít s nějakým vlastním přechodem. Pár nápadů v hlavě mám. Uvidíme, zda půjdou realizovat.“

Matěj Bernát je dalším z mužů, kteří se snaží hory zdolávat „nalehko”. Styl, který ve skitouringu prosazuje jedna z jeho nejznámějších osobností, manažer Dynafitu Benedikt Böhm. V alpinismu je pak Matějovým největším vzorem legendární Ueli Steck, který razil stejný směr. „Beniho a Ueliho přístup má mnoho výhod. Za prvé stihnu být zpět dřív, než mně začne směna na zubařském křesle,” usmívá se. „Ale hlavně jsem flexibilní. Když se blíží změna počasí, umím mnohdy zmizet dřív, než to začne. Jediné, co si musím hlídat, je koncentrace. Hory chyby neodpouští, a ani když mám v nohách několik tisíc výškových metrů, nesmím polevit.“ Rychlostní pokus právě ve stylu Böhma se Matěj snažil napodobit rovněž v minulém roce, kdy si za cíl své expedice vyhlédl známou sedmitisícovku Pik Lenina na pomezí Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Cílem bylo vyrazit ze základního tábora na vrchol a stanovit rychlostní rekord, o který se ještě nikdy nikdo nepokusil. „Chtěl jsem si vyzkoušet, jak mé tělo funguje ve výšce, ale plán nevyšel. Měl jsem žaludeční potíže a na pokus defacto jediný den. Mohl jsem to buď zkusit, nebo zabalit. Otáčel jsem ve výšce 6 730 metrů.“ Sedm dní poté už ale zvládl startovat v legendárním závodě Beskydská sedmička a na trati dlouhé 101 kilometrů s celkovým převýšením pět a půl tisíc metrů skončil na čtvrtém místě.

Co je Gipsyho přechod a kudy vede? Mezi horolezci známý tatranský okruh vymyslel a poprvé pokořil Vladimír „Gipsy“ Tatarka v roce 1986. Přechod probíhá po severní a jižní straně centrálních Tater, má dohromady 16 sedel a 23 dolin. Většina ze sedel se běžně nechodí ani nelyžuje, mnohá jsou hůř dostupná a vyžadují chůzi na mačkách i občasné popolézání po skalách. Sjezdy mají sklon přes 40 stupňů, některé ze žlabů je nutné slanit.

Rx tour

tou ring per fection Rx tour

› ULTRALEHKÉ

Grilamidová konstrukce

› RYCHLÉ A JEDNODUCHÉ PREPÍNÁNÍ Rychlé pRepnutí SKI/HIKE

MICO MEDIUM WEIGHT WARM CONTROL PRIMALOFT® MERINO SKI TOURING SOCKS

www.roxa.com

RX Tour jsou pro všem, kteří chtějí zanechat ve sněhu svoji vlastní stopu a sjezdovky nechat daleko za sebou. Díky architektuře Cabrio v kombinaci s ultralehkou grilamidovou konstrukcí boty ROXA RX Tour extrémně lehké a přitom dostatečně pevné ke zdolávání jakéhokoliv terénu ať již ve stoupání, nebo ve sjezdu.

Text: Tom Řepík

Mládí je budoucnost Aplikace tradičních zimních strategií na letní výukové programy v bikeparku může být receptem na úspěch.

yklistický provoz v horských střediscích je na setrvalém vzestupu – dílem i proto, že rodiny stále víc vyhledávají rekreační aktivity v přírodě, a lyžařské oblasti, které jsou připraveny tohoto fenoménu využít, zaznamenávají ve svých letních bikeparcích růst účastnických čísel i tržeb. Střediskový bikeparkový byznys prodléval v solidním růstovém trendu už před pandemickými časy, ale kritický covidový rok 2020 v řadě středisek rozmach ještě urychlil, když rodiče získali větší flexibilitu v práci a rodiny se pod tíhou pandemických restrikcí přikláněly k outdoorovému životnímu stylu. „Růst byl fenomenální pro ta střediska, která své provozy přizpůsobila tomu, aby ho zachytila,“ míní Joey Carey, manažer bikeparku ve vermontském Killingtonu v covidovém období 2019 až 2021. Nyní Carey působí ve vermontském středisku Sugarbush, kde podle něj bikový provoz v uplynulé letní sezóně vzrostl o 30 procent.

122

Jezdci všech dovednostních úrovní, od expertů na profesionální úrovni přes začátečníky až po malé děti jezdící na odrážedlech, přijíždějí do horských středisek v posledních letech v rekordních počtech. Vzhledem k tomu, že začátečníci a středně pokročilí jezdci začínají tvořit většinu návštěvníků horskostřediskových bikeparků, mohou vyniknout ty lyžařské areály, které svedou aplikovat osvojené zimní taktiky výuky a zákaznické konverze i na své letní bikové programy.

Správný terén Dave Kelly, jenž s Čechoameričanem Tomem Procházkou spoluvlastní kanadskou společnost Gravity Logic zabývající se stavbou trailů a poradenstvím, pomáhal vytvořit jedny z prvních účelových sjezdových tratí v domovském Whistleru. Vzpomíná, jak si jeho tým na začátku vývoje parku uvědomil, že jeho převážně technická nabídka trailů je určena pouze pro nejužší okruh pokročilých zájemců:

„Viděli jsme, jak se návštěvníci vracejí na kolech zpět z tras, jak jsou naštvaní a nespokojení se zážitkem.“ Jakmile tým Gravity Logic přidal více hladších, širokých sjezdů s mírnějším sklonem, Kelly si všiml, že zřetelně více zákazníků má své kolo pod kontrolou a méně se jich vrací vyděšených nebo zastrašených. „Růst návštěvnosti byl okamžitý a zřejmý, jakmile jsme začali přidávat jednodušší traily,“ zdůrazňuje. Skutečností však je, že budování začátečnických trailů bývá časově i finančně náročnější než výstavba sjezdových tras pro pokročilé. „Stále se snažíme rozšiřovat terén pro začátečníky, ale je pro nás nejtěžší ho vybudovat na základě přírodní geologie a topografie našeho terénu. Máme tu dost skály, takže nám chvíli trvalo, než jsme zprovoznili opravdový trail pro začátečníky odshora dolů,“ uvádí Hugh Reynolds, hlavní marketér střediska Mountain Creek v americkém New Jersey. Přesto se podle středisek vyplatí investovat do tvorby zážitků, které si může užít celá rodina společně i jednotlivci. Jednou z největších účastnických překážek v bikeparcích je kromě peněz strach. Pečliví provozovatelé tento fenomén zmírňují tím, že do areálů

FOTO: SNOWSHOE BIKE PARK

snowBIZ | STŘEDISKOVÉ BIKEPARKY

FOTO: SNOWSHOE BIKE PARK

zabudovávají možnosti vnímaného pokroku, podobně jako je tomu u sjíždění na sněhu. Klíčem ke stabilnímu zlepšování se v bikeparku bývají velmi malé jednotlivé kroky. Neméně důležité je vytvoření vhodné oblasti určené k výuce dovedností: „Není vůbec snadné někoho připravit na to, s čím se bude potýkat při sjíždění v horách,“ říká Reynolds. „U nás jsme vybudovali novou progresivní oblast, která trochu více zahrnuje některé prvky, které jsou dobře viditelné – malé zatáčky, náspy a klopenky, a pak nějaké menší dropy, skoky a kompresivní zóny, které nám umožňují vyučovat lekce na vyšší bikerské úrovni.“

Začátečnické programy V coloradském Aspenu se kvantita soukromých lekcí v tamním bikeparku v roce 2020 více než zdvojnásobila a v roce 2021 dále stoupala, říká ředitel bikerské školy provozovatele Aspen Skiing Company Kevin Jordan. Velkou část dle jeho slov „explozivního“ růstu připisuje objednávkám lekcí získaným při provozu tradiční lyžařské školy. „Nikomu se do výuky jízdy v bikeparku moc nechce, protože většina lidí se naučí jezdit na kole už v dětském věku. Proto jsme směrem k veřejnosti marketingově pozměnili sémantiku a nazýváme naše instruktory trenéry nebo průvodci a zveme naše návštěvníky nikoli do školy, nýbrž na kliniku, kde jim primárně ukážeme okolí a jen tak bokem jim můžeme dát pár technických rad,“ dodává k aspenskému přístupu Jordan. Tito takzvaní trenéři v Aspenu, ale i jinde, bývají často kmenoví zaměstnanci zimních středisek, kteří si zvýšili kvalifikaci nebo prošli křížovým školením pro bikepark. Pokud mají zkušenosti s výukou, jejich dovednosti se mohou snadno přenést do léta a střediska si je doškolí k výuce zaměřené pro specifické potřeby místních bikeparků. Jordanem zmíněné marketingové balení střediskových produktů v soudobých demografických poměrech nabírá na důležitosti – a na své publikum, zdá se, umí zabrat: „Výuka zkracuje přirozenou křivku osvojení si dovedností, čímž se zlepšuje míra konverze. A úplně stejně jako v zimě nám pomáhají agresivní ceny letních produktů, zejména ty spojující lekce a půjčovny dohromady, aby taková nabídka dávala oslovovaným potenciálním návštěvníkům finanční smysl. Naše biková škola – klinika – nabízí novým návštěvníkům výraznou slevu, přičemž je i kompletně vybavíme, pokud si zakoupí lekci. Za lekci si účtujeme skutečné peníze, ale na půjčovné a jízdné lanovkou poskytujeme slevu.“ Jordan osvětluje dopad nabídky levného uvítacího balíčku, i když středisko první den utrží jenom tolik, aby neprodělá-

valo: „Cílem je vytvořit návštěvníky, kteří se po dobré zkušenosti vrátí. Možná si u nás koupí kolo a přivedou několik kamarádů.“ Další z rozšířených marketingových strategií bikeparků jsou programy k přilákání mladistvých, obvykle formou zvýhodněných mládežnických bikepasů. Díky poptávce od tohoto demografického segmentu střediskům výrazně rostou počty přihlášek na mládežnické kempy. „Poptávka po dětských kempech v Mountain Creeku byla tak silná, že jsme přešli na stejný model, který používáme v zimě – každý víkend nabízíme lekce pro začátečníky a mírně pokročilé, takže rodiče mohou dát své děti na výuku, zatímco si užívají bikepark anebo se sami účastní lekce. Výsledkem je, že středisko loni v létě zaznamenalo 18procentní nárůst účasti na dětských táborech a 11procentní nárůst na ženských táborech. Účast bikujících žen se zvedla na zhruba 25 procent. U lyžařských návštěvníků střediska je to blíže k 40 procentům, takže u nás vidím stále velký prostor pro růst,“ popisuje Reynolds.

Půjčovna vybavení Jakkoli lidé, kteří do střediskových bikeparků vyrazí prvně v životě si sjezd vyzkoušet, obvykle umí slušně jezdit na kole, naprostá většina z nich nepřijíždí s potřebným specializovaným vybavením. Technologie jízdních kol se během posledních let ubírá mílovými kroky; sjezdové kolo s delší geometrií a plným odpružením zajišťuje plynulejší jízdu a lepší trakci, takže udržování flotily sjezdových kol v půjčovnách spolu s chrániči a přilbami je dalším krokem, který mohou střediska učinit, aby

napomohla konverzi začátečníků v pravidelně přijíždějící zákazníky. V reakci na poptávku na trhu s bicykly pro mládež přidává stále víc cyklovýrobců specifické velikosti rámů kol, aby lépe vyhovovala dětem okolo věku puberty, kdy bývají příliš velké pro dětská kola, ale ne dost velké pro kola pro dospělé. To představuje jednu z nových příležitostí, jak uspokojit tento klíčový trh. „Chceme vyhovět dětem od páté do sedmé třídy, abychom je zaujali,“ říká manažer Carey a poznamenává, že děti v tomto věku mají větší sklon riskovat a mají výdrž na delší jízdy. Na popularitě setrvale získávají elektrická horská kola – částečně proto, že snižují kondiční bariéry pro začátečníky vstupující do nového sportu. Zatímco v současné době zůstávají v řadě středisek odkázána na zpevněné cesty, v oblastech s přístupem k síti terénních stezek, běžkařských tratí apod. mají elektrokola potenciál umožnit nově příchozím užívat si delších terénních vyjížděk, na kterých si mohou osvojovat techniky stoupání a sjezdů s dopomocí motorového pohonu.

Údržba kol Sjezdová kola (a elektrokola) nejsou levná. V běžném roce lze na konci sezóny rozprodat flotily půjčoven zaníceným jezdcům, kteří hledají výhodnou nabídku, a střediska tak mohou získat zpět většinu svých nákladů. V současné době však v řadě středisek kola zůstávají v provozu déle kvůli narušení globálního dodavatelského řetězce a k jejich udržení v provozu je zapotřebí více servisní údržby.

123

snowBIZ | STŘEDISKOVÉ BIKEPARKY

FOTO: SNOWSHOE BIKE PARK

Rentálová kola obecně potřebují mezi jednotlivými výdeji k užívání více údržby než lyže a snowboardy, ale jejich denní obrat může být vyšší, pokud je vybavení dobře udržováno. „Pokud mezi jednotlivými lekcemi dáme pozor na údržbu, můžeme kolo půjčit na tři dvouhodinové lekce během jednoho dne,“ prozrazuje zvyklosti svého střediska Carey. K tomu, aby se rentálové vybavení bezpečně uživatelsky točilo, je zapotřebí jedinečná sada dovedností a specializované znalosti o údržbě vysoce výkonných kol. „Pokud nebudeme zvyšovat kvalifikaci personálu a nezajistíme kariérní postup v rámci střediska s tím, jak poroste počet jezdců, skončíme s více rozbitými koly,“ soudí Carey.

Infrastruktura

čům to dává možnost uložit si tašku, pohlídat děti, dát si jízdu či dvě a vypnout,“ vysvětluje ředitel tamní bikerské školy Jordan. Provozovatelé by rovněž měli pamatovat na kapacitní přetížení. „Pokud jsou všechny vaše trasy soustředěny kolem jediné lanovky, je velká šance, že se vaše kapacita stane limitujícím faktorem. Lidem nevadí utrácet peníze za jízdy, ale vadí jim utrácet peníze za čekání

ve frontě,“ poznamenává k tomu střediskový manažer Joey Carey. Navíc na sjezdových trailech pro horská kola nebývají jezdci tak rozprostřeni jako lyžaři na sjezdovkách v celém areálu, takže jejich rozmístění na více přepravních zařízení a sjezdových tras pomáhá vyvážit kapacitu přepravy bikerů směrem nahoru i zahuštění sjezdových tras. FOTO: SNOWSHOE BIKE PARK

Při budování atraktivního cyklistického zážitku pro začátečníky je třeba brát v úvahu také omezení týkající se infrastruktury střediska. Například v aspenském bikeparku po otevření série krátkých progresivních trailů z vrcholu lanovky Elk Camp Jordan vypozoroval, že rodiny začaly využívat přilehlou restauraci jako základnu pro společné přeskupení mezi jednotlivými jízdami. Restaurace nabízela něco, co v rodinném cyklistickém zážitku ve středisku chybělo. „Je to mentalita střediskové chaty, která dobře funguje v zimě a pro kterou jsme v létě neměli infrastrukturu. Rodi-

124

Sjezdový marketing Terén, cílené programy i vybavení podporují rodiny ihned, jak přijedou na místo. Aby je však lyžařský areál vůbec přilákal, musí také v komunikaci o svém bikeparku uplatnit marketingový cit pro rodinu a mládež. „Bikerský downhill má trochu problém s image, že pokud nekrvácíte, nejezdíte na kole,“ trefně připodobňuje Jordan. Z marketingového hlediska by se střediska měla zdržet prezentace pouze těch nejdivočejších tratí a používat rovněž inkluzivnější obrázky. „Snažíme se být ohleduplní a cílevědomí, pokud jde o fotky, které zobrazujeme, a sdílet obsah, v němž se objevují ženy a děti stejně jako místní radikální jezdci. Chceme působit přátelsky a přístupně pro někoho, kdo nikdy nezažil jízdu v křesle lanovky; na druhou stranu ale nechceme, aby měl pocit, že s tím není spojeno žádné riziko,“ dodává Jordan. I pořádání závodů pomohlo střediskům oslovit jak pokročilé, tak začínající jezdce z táboru přihlížejících. „Může se zdát, že pořádání závodů na vysoké úrovni, jako je Světový pohár horských kol UCI, by se začátečníků netýkalo, ale právě tak se o nás lidé dozvědí,“ vysvětluje Jordan. V Mountain Creeku místní závody také podněcují novou účast, zejména v dětském segmentu. Tamní střediskový marketér Reynolds uvádí, že týdenní série závodů, která začíná každý čtvrtek po celé léto, pomohla podpořit účastnický růst: „Za účast v závodech vybíráme startovné deset dolarů, ale děti do 15 let startují zdarma. Když se nám podaří získat pár dětí, které přijdou závodit, přivedou další víkend své kamarády.“ Důležité je také informovat o všech alternativních aktivitách, které mohou rodiny podnikat v areálu i mimo něj, když zrovna nejezdí. „Je snadné rodinám dokola vnucovat nabídku cyklistiky, ale musíme jim také ukázat naše golfové hřiště, nabídnout malebné výlety, místní koupaliště a možnosti stravování, “ říká Joey Carey. Některá střediska spolupracují s místními turistickými skupinami, běžeckými centry a dalšími komunitními provozy, aby zpestřila celkový zážitek v oblasti a společnými silami přilákala rodiny s dětmi do přírody. „Není to nijak obvyklé, aby tolik subjektů tahalo vždy za stejný provaz spolupráce, ale vyplácí se to,“ uzavírá Carrey.

Rozmanitost a přívětivost Kopírování zimního obchodního modelu do letního provozu má pro lyžařské oblasti svou hodnotu. Designér Kelly z Gravity Logic viděl, že to funguje u klientů po celém světě, a zdůrazňuje, že je důležité zaměřit se na zážitky začátečníků: „Jaký by byl lyžařský areál bez nich? Bezpochyby by rychle skončil na huntě.“ V době, kdy se v oboru prodlužují letní sezóny a mnohá střediska zvažují, zda pro ně bude přidání cyklistického provozu správným krokem, Kelly varuje: „Nebude to fungovat pro každé středisko. Bikepark musí zapadat do značky a klientely lyžařského areálu a musí se řídit obchodním plánem, stejně jako každá zimní investice.“ Dobrou zprávou je, že nemusíte být velkým střediskem, abyste docílili úspěšného bikového provozu. „Zjistili jsme, že jezdci dávají přednost rozmanitosti před vertikálními metry. Raději budou mít deset tratí dlouhých míli než čtyři tříkilometrové, takže menší středisko může mít ve skutečnosti výhodu pro ideální velikost bikeparku,“ míní Kelly. A u již fungujících parků vidí Kelly spoustu prostoru k růstu: „Příležitost pro růst s dětmi a rodinami je ve většině areálů obrovská. Zatím obvykle obsluhují jen malý zlomek veškerého potenciálu.“

SNOWMASTER. JEŠTĚ VĚTŠÍ. Nyní dostupný kdykoli a kdekoli

official product partner

Naši odborníci pracují na špičkových technologiích a snaží se najít pro vás nejvhodnější řešení. Sněhová děla, ovládací software, zásobování vodou – zvolte si budoucnost dnes, abyste zítra využili technologického pokroku.

W W W.T E C H N O A L P I N . C O M

SNOWMASTER roste TechnoAlpin spustil SNOWMASTER v roce 2019 a s ním i příležitost nahlédnout do budoucnosti. SNOWMASTER je technologie predikující přesnou produkci sněhu v příštích dnech. TechnoAlpin nyní přináší SNOWMASTER na všechna běžná zařízení – ať už PC, tablet nebo chytrý telefon.

dyž byl SNOWMASTER uveden na trh v roce 2019, byl navržen jako aplikace pro chytré telefony. Už tehdy byla myšlenka, že by správa lyžařských areálů mohla pomocí aplikace zjistit aktuální stav zasněžování a předpovědi odkudkoli. Široká škála dotazů nyní odhalila potřebu, která přesahuje mobilní aplikaci. Řada uživatelů integrovala SNOWMASTER do své každodenní práce, aplikace se stala důležitým nástrojem pro plánování zdrojů, termínů a nákladů. „Zasněžování dodává obrovské množství dat a TechnoAlpin dokáže přeměnit toto množství dat na relevantní informace. Na první pohled vidím, co je potřeba, vše je srozumitelné a transparentní,“ říká Wolfgang Egger, jednatel společnosti Gasteiner Bergbahnen AG. Přístup by tedy v budoucnu neměl být možný pouze přes mobilní telefon. Díky plně responzivnímu designu je nyní nový SNOWMASTER dostupný na všech běžných zařízeních. Každý uživatel přistupuje k personalizovanému rozhraní prostřednictvím osobního přihlášení a může tak přistupovat ke všem informacím v reálném čase. SNOWMASTER lze také dosáhnout přes ATASSpro, a proto je sněžnému týmu neustále k dispozici. Někteří zákazníci již novou verzi vyzkoušeli a její přednosti opravdu oceňují: „SNOWMASTER od TechnoAlpinu je velmi přehledná aplikace, která mi umožňuje získat kdykoliv přehled o aktuální sněhové situaci na sjezdovkách, a to i z mé kanceláře. S novým soft-

126

warem mám nyní přístup k datům nejen přes svůj mobilní telefon, ale také pohodlně na svém PC,“ vysvětluje Mark Winkler, generální ředitel Drei Zinnen AG (ITA).

Budoucnost – již dnes

SNOWMASTER výrazně změnil způsob řízení lyžařských středisek: s ohledem na podrobné předpovědi počasí předpovídá SNOWMASTER možné množství sněhu, které lze vyrobit, a vodu potřebnou k tomu v následujících dnech. „Podrobná předpověď počasí od SNOWMASTER daleko přesahuje standardní předpověď. Díky různým předpovědním údajům, přehledné grafice a předpovědi výroby dokážu lépe odhadnout, jak bude zasněžování v lyžařské oblasti pokračovat v příštích dnech,“ vysvětluje výhody Mark Winkler. SNOWMASTER navíc poskytuje jednoduchý přehled o aktuální fázi zasněžování a o tom, jak lze zdroje nejlépe využít s ohledem na předpovědi. Ukazuje také, do jaké míry již bylo dosaženo stanoveného sněhového nebo sezónního cíle a jaký pokrok lze očekávat v následujících dnech. Funkce, bez které se Anton Renström, technický manažer ve švédském lyžařském středisku Branäs, neobejde: „Se SNOWMASTERem mohu rychle a snadno zjistit, jaké procento sněhového cíle již bylo dosaženo a kdy mohu očekávat otevření sjezdovky. Díky tomu je plánování zimní sezóny mnohem jednodušší.“

Podrobné informace o požadavcích na zdroje a pokroku při zasněžování jsou nepostradatelné pro optimalizované plánování lyžařských areálů. Tento přehled umožňují data z ATASSpro. Kromě toho SNOWMASTER také zjednodušuje komunikaci mezi managementem a sněžným týmem. „Díky SNOWMASTER je každý uživatel vždy aktuální, což vytváří společný základ pro diskusi. To nám umožňuje pracovat efektivněji,“ vysvětluje Mark Winkler. Nakonec jsou zodpovězeny všechny důležité otázky o zasněžování: Kolik sněhu je na sjezdovkách? Kolik hodin sněžilo? Kolik sněžných děl bylo v provozu? A především: Kdy se mohou které sjezdovky otevřít? Všechny údaje jsou přehledně zobrazeny a seřazeny podle sklonů. Systém bude i nadále řízen přes software ATASSpro. SNOWMASTER vizualizuje množství dat a informací jednoduchým a jasným způsobem. „SNOWMASTER je ukázkovým příkladem úspěšné digitální aplikace. Snižuje složitost a poskytuje všechny potřebné informace. Navíc v reálném čase, a ne někdy druhý den,“ pochvaluje si Wolfgang Egger. S revizí SNOMASTER a zlepšenou dostupností na všech zařízeních je učiněn další důležitý krok na cestě k digitalizaci lyžařských areálů.

Text: Tom Řepík FOTO: CRYSTAL SKY CAMP

snowBIZ | HORSKÉ STANOVÁNÍ

Luxus na divoko

Globální růst popularity glampingu (glamorous camping) lze sotva ignorovat. Přinášíme inspiraci z horských středisek, která tuto příležitost zplna využívají.

lamping, neboli okouzlující kempování, zůstává od svého nijak dávného zrodu ve zřetelném býčím trendu. V horských střediscích všech kontinentů se objevují elegantní rustikální útočiště, v nichž se lze ubytovat v jurtách, safari stanech nebo krytých vozech. Uživatelský zájem o glamping během pandemické dvouletky ještě prudce narostl; přední průzkumná agentura Grand View Research předpovídá, že globální tržby z glampingu přesáhnou do roku 2028 hodnotu 5 miliard dolarů. Lyžařské oblasti, jež disponují rozsáhlými otevřenými prostory, nespoutanou divočinou a nádhernými scenériemi, mají jedinečnou pozici pro využití silných stránek luxusního kempování. Glamping přináší nový způsob, jak střediskovým návštěvníkům představit kouzlo léta na horách. SNOWbiz o glampingu poprvé psal v březnu 2019 (SNOW 116, Strohá romantika); zde se podíváme, jak se projevil ve třech značně odlišných amerických střediscích. Jejich zkušenosti mohou být vodítkem pro další lyžařské areály, které posuzují do této oblasti vstoupit.

Skyline Bear Valley Kalifornské Bear Valley spustilo svůj glampground v roce 2017, kdy se poprvé pustilo do svého letního provozu. Středisko postavilo 15 vyvýšených prkenných palub na okraji svého parkoviště nabízejícího nekonečné výhledy na horský kaňon Mokelumne a vybavilo je plátěnými stany. Trvalo několik let, než se počáteční kapitálové náklady vrátily, ale postupem času jejich letní produkt začal získávat na setrvalé popularitě, zejména na trhu pořádání svatebních obřadů a hostin. Stany vybavené manželskými postelemi, kamny na dřevo a soukromými terasami s křesly, energeticky zajišťuje kombinace solárních panelů a větrných turbín. Údržba je minimální – původních 15 stanů, které jsou stále v provozu, se teprve začíná opotřebovávat a zatím bylo třeba vyměnit jen několik baterií generátorů. „Všechno funguje skvěle. Minulé léto jsme vydělali víc peněz než kdykoli předtím. Je to to, co si teď trh žádá. Čerstvý vzduch je král,“ komentuje tamní vzestup glampingu střediskový provozní ředitel Tim Schimke.

Crystal Mountain Crystal Sky Camp, který byl otevřen v červenci 2021 ve spolupráci střediska Crystal Mountain ve státě Washington a provozovatele luxusního outdoorového kempu Under Canvas, pozvedl koncept glampingu do nových výšin – doslova. Pětadvacet luxusních stanů ve stylu safari v glampingové vesničce se nachází ve výšce 1 800 metrů na úpatí čtyřtisícovkové sopky Mount Rainier. Hosté odloží svá zavazadla v uvítacím stanu na základně resortu, kde je přivítá recepční, a pak si užijí jízdu dvousedačkovou lanovkou do výškového kempu. „Když vystoupáte na poslední hřeben, objeví se kemp,“ popisuje Adam Sutner, viceprezident společnosti Crystal pro rozvoj podnikání. „Je to takový emotivní zážitek, který připravuje půdu pro vpravdě nezapomenutelný víkend.“ Přestože byl Crystal Sky Camp původně plánován jako skupinový podnik zaměřený na rodinné oslavy, firemní setkání a svatby, začal resort během prvního roku nabízet individuální rezervace, aby uspokojil poptávku zákazníků. „I když jsme zpočátku nebyli koncipováni jako retailové ubytovací zařízení, vyvíjeli jsme se tímto směrem. Do budoucna budeme i nadále klást důraz na skupiny, ale doplníme je o zážitky orientované na plně nezávislé cestovatele,“ vysvětluje Sutner.

Blue Mountain S více než 50 stanovými místy rozdělenými do základních, luxusních a skupinových kategorií obsadilo středisko Blue Mountain glampin-

127

FOTO: CRYSTAL SKY CAMP

snowBIZ | HORSKÉ STANOVÁNÍ

Poloha, poloha, poloha

gový trh v pensylvánském pohoří Poconos. Počáteční úspěch produktu deluxe – 25 soukromých míst s horskými výhledy rozesetých po celém vrcholu, kam personál rozváží hosty pomocí čtyřkolek – přiměl středisko přidat dalších 10 míst v údolní nadmořské výšce, kam mohou návštěvníci přijet autem a zaparkovat. Všechny stany nabízejí palandy s plnohodnotnými nebo manželskými postelemi, piknikové stoly, ohniště s grilem na vaření, židle Adirondack, po dvaceti litrech vody na mytí rukou a pitné vody a chladicí box o objemu 120 litrů. Kromě příjmů poskytl glamping středisku možnost udržet si klíčové zaměstnance: „Je to hlavní důvod, proč jsme se do celé věci pustili. Chci si udržet naše talenty po celý rok. Firemní kultura tak zůstane opravdu zdravá,“ potvrzuje prezidentka společnosti Blue Barb Greenová.

Spolupracovat, či ne? Jednou z počátečních otázek pro všechny tři oblasti bylo, jak začít? Pro Crystal Mountain znamenalo spojení s poskytovatelem Under Canvas hned několik možností. Jeden z hlavních plusů: primární mise dodavatelské společnosti se shodovala s vizí resortu pro pohostinský produkt. „Vždycky šlo o to, aby byl záměr velký a odvážný z hlediska emocí. Sky Camp měl být destinací sám o sobě, ne pouze místem pro glamping. S firmou Under Canvas jsme se spojili jednoduše proto, že byla nejen inovátorem v této kategorii, ale také lídrem ve všech ohledech,“ říká Sutner. Během zimy před spuštěním Crystal Sky Campu společnost Under Canvas uskutečnila řadu návštěv na místě, aby posoudila života-

128

schopnost projektu a provozní požadavky. Společnost se významně podílela na vzniku a spuštění tábora a nadále se na něm podílí. Středisko Crystal nyní dohlíží na každodenní provoz a programování, zatímco Under Canvas poskytuje podporu v oblasti prodeje a marketingu. „Byla to mnohem rychlejší a efektivnější cesta na trh, než jakou bychom zvládli sami. Znali všechny výzvy, překážky a úskalí – to velmi urychlilo náš vstup na trh,“ vysvětluje Sutner. Provozování glampingu v Blue Mountain se rozběhlo, když newyorská společnost Tentrr požádala o možnost postavit v areálu střediska několik stanů. „V roce 2018 postavili dvě stanoviště. Prodávali je pro nás a poskytli nám veškeré vybavení. Byla to operace na klíč,“ popisuje Greenová. Nakonec ale středisko přerušilo spolupráci se společností Tentrr, která dostávala 20procentní podíl na příjmech. „V podstatě se jednalo o rezervační systém a obsluha hostů nás stála více. V roce 2019 jsme si tedy řekli: ‚Proč to neděláme sami?‘ Postavili jsme na hoře 25 stanů a uzavřeli smlouvu se společností Resnex, která nám zajišťuje rezervace. Byli jsme velmi spokojeni,“ vysvětluje středisková šéfka Greenová. Zato Bear Valley od začátku plánovalo podnikat samostatně. „Udělali jsme to tak proto, abychom ušetřili peníze. Koupili jsme si stany a veškerý materiál na stavbu plošin. K vybavení stanů využíváme místní půjčovnu, která dodá vše od postelí s matracemi z paměťové pěny až po židle, stolky a postýlky pro další hosty. Zavoláme jim a oni nám všechno přivezou, takže se o to nemusíme starat,“ říká Schimke.

Jednou z výhod lyžařských areálů – nejen z hlediska glampingu – bývá jejich scénická poloha. „Horská střediska mohou nabídnout něco, co většina běžných kempů nemá, a to je výhled. Můžete lidi dopravit nahoru na kopec a oni získají nezapomenutelný zážitek. Jsou tam sami a je tam velké soukromí. To je něco, co většina ostatních glampingů nemá,“ zamýšlí se Greenová. „Podnětem k projektu bylo prostředí Crystal Sky Campu, přírodní amfiteátr obklopený třemi vysokými vrcholy. Jednou v zimě jsme se tam procházeli a říkali si, jak skvělé prostředí by to bylo pro glamping. Sedíme na vrcholu dvoutisícovky, kde je konzolovitá topografie; je to prostě naprosto úchvatné. V porovnání s množstvím konvenčních glampingových provozů, které vznikají po celé zemi, jsme právě díky tomuhle jedineční,“ popisuje Sutner. Při příjezdu do glampingu Bear Valley byste nikdy nepoznali, že stanové místo s výhledem na kaňon Mokelumne je v zimě dolním střediskovým parkovištěm. Skiareál promění tuto plochu v oázu tím, že na zem nasype silnou vrstvu dřevní štěpky a prostor zkrášlí rostlinami v květináčích a stromy. „V realitách se říká ‚lokalita, lokalita, lokalita‘ a já bych tady poradil totéž. Nakonec je to síla místa, které nám to prodává,“ dodává Sutner.

Využití stávající infrastruktury I v těch nejúžasnějších lokalitách lidé stále potřebují místo, kde se mohou najíst, použít záchod, vyčistit si zuby. Naštěstí má většina lyžařských areálů k dispozici infrastrukturu, která se může proměnit ze zimní stravovny v letní podporu glampingu. Crystal využívá svou Campbell Basin Lodge. „Měli jsme supermoderní horskou chatu, která byla v létě nečinná. Tohle byl způsob, jak tuto vysokohorskou chatu zapojit do hry, pokud jde o generování příjmů a zaměstnanosti,“ vysvětluje Sutner. „Chata, ve které se nachází bar s kompletním servisem, komerční kuchyně, kino a herna, slouží jako centrum pro hosty Sky Campu, kteří si užívají all-inclusive. Je to to nejlepší z obou světů. Máme tento odlehlý glampingový kemp, který těží z veškerého vybavení soukromé vysokohorské chaty o rozloze 1 500 čtverečních metrů.“ Střediska Blue Mountain a Bear Valley rovněž využila zázemí, které se nachází v dosahu jejich glampingových stanů. Ačkoli každý z luxusních stanů Blue je vybaven přenosnou kompostovací toaletou a solární sprchou, hosté se mohou vydat do střediskové chaty Summit Lodge, aby si dopřáli méně drsný záži-

Zvýšení letního provozu Pro lyžařské areály, které chtějí rozšířit svou nabídku aktivit v teplém počasí, může být solidní motivací, dostat na místo své kmenové – tedy zimní – zákazníky. „Není to jen otázka prodeje stanů. Klíčovým prvkem je programový aspekt. Lidé budou na vrcholcích našich kopců dva, tři nebo čtyři dny. Musíme jim nabídnout dostatek aktivit,“ přemítá Sutner z Crystalu. „Vždy se snažíme doplnit naše vybavení novými nápady – novými způsoby, jak lidi zaujmout.“ Letní program střediska Crystal zahrnuje celou škálu aktivit od jízdy na paddleboardu na vysokohorském jezeře až po horské túry s průvodcem, kurzy muškaření, pozorování hvězd, jógu při východu a západu slunce a výpravy za přírodní potravou. „Zavedli jsme nové aktivity pro glamping, které se následně proměnily v nabídku pro nezávislé cestovatele naším střediskem. A naopak – taky jsme převzali aktivity, které jsme nabízeli individuálním spotřebitelům, a využili je pro glampingový tábor. Takže to tak nějak fungovalo oběma směry,“ osvětluje Sutner. „Z finančního hlediska nemusí mít glamping nejlepší marži, ale živí všechny naše ostatní produktové řady,“ prozrazuje Greenová z Blue Mountain. „U nás pomáhá provozu restaurace Slopeside Pub, lanovému centru a dalším kondičním aktivitám v areálu. Rozhodně jsme zaznamenali nárůst související se všemi našimi dalšími obory podnikání. Mezi ně patří také

FOTO: CRYSTAL SKY CAMP

horská kola, discgolf, laser tag, vyhlídkové jízdy lanovkou, horolezecká stěna a zip lining.“ Glamping podle provozního ředitele Schimkeho pomohl připravit půdu pro rozšíření letního provozu i v Bear Valley: „Letos otevíráme nový bikepark obsluhovaný lanovkou. To je to, kam směřujeme s horskými koly. Chceme sem ty lidi dostat a oni si pak řeknou: A sakra! Můžeme se tady o víkendu ubytovat v glampu a oni tady budou mít kapelu? Páni!“ V nedaleké budoucnosti se v Bear Valley má objevit také hřiště na discgolf a vyhlídkové jízdy lanovkou, stejně jako druhé vyhlídkové místo pro svatební obřady. Středisko si však

dává na čas. „Jednotlivé aktivity přidáváme pomalu, abychom se ujistili, že skutečně fungují,“ míní Schimke. I přes menší nabídku přímo v areálu je díky své poloze v pohoří High Sierra glampingové centrum vynikající základnou pro lidi, kteří chtějí prozkoumat okolí. „V okolí je spousta turistických tras. U jezera Alpine se dá také jezdit na kajaku a rybařit. Lidé si mohou vyhradit den a jít ochutnat víno do Murphys a pak se vrátit sem nahoru, aby si odpočinuli a unikli horku,“ přemítá Schimke a uzavírá: „Glamping může být skvělým zdrojem příjmů, pokud se nezblázníte.“ FOTO: SKYLINE BEAR VALLEY

tek. „Na nejvzdálenější místo je to asi 20 minut chůze a na nejbližší asi pět. Ale zatím jsme na to neměli žádné stížnosti. Lidé vědí, že jsou v kempu,“ sděluje Greenová. V Summit Lodge se nachází také Slopeside Pub and Grill, kde mohou hosté povečeřet na terase a zároveň se kochat výhledem na pohoří Poconos. Nebo si glampeři mohou objednat jídlo s sebou z restaurace, které jim zaměstnanci resortu doručí do stanů na čtyřkolce. „Máme balíčky, které lidem umožňují vařit i na místě. Poskytneme chladicí box se všemi potřebnými věcmi – hamburgery, houskami, bramborovým salátem – a zajistíme dřevo na gril,“ vysvětluje Greenová. Glampingoví hosté Bear Valley najdou koupelny a teplé sprchy v denní chatě uprostřed hor, která se nachází asi 100 metrů od stanů. V chatě je také pohodlný salonek, kde si lidé mohou ráno dát čerstvou kávu. „O víkendech v létě budeme mít pravděpodobně živou hudbu a budeme připravovat předkrmy a koktejly v Monte Wolf Saloon,“ prozrazuje plány Schimke s odkazem na jídelnu v chatě. „V posledních letech jsme to kvůli pandemii nedělali, ale letos v létě doufáme, že se nám to podaří vrátit do hry.“

129

HAPPY END

130

POZNEJ ŠVÝCARSKO A VYHRAJ!

VYHRAJTE: dvě noci v hotelu se snídaní pro dva včetně skipasů www.snow.cz/souteze

BOŘÍME HRANICE V DORUČOVÁNÍ JÍZDNÍCH KOL

SPECIALIZED DELIVERY

Představujeme službu, která má ambiciózní cíl: Přenést dokonalý zážitek z nákupu jízdního kola nebo elektrokola v obchodě přímo k vašim dveřím. Prohlédněte si naši nabídku na specialized.com, od městských elektrokol až po silniční závodní stroje, u nás najdete přesně to, co hledáte. Nové kolo vám doručíme v čase a na místo, které si sami vyberete. Náš profesionálně vyškolený technik nastaví kolo přesně na vás, projde s vámi základní údržbu, poté kolo zaregistruje a na vás zbyde jediné, vzít vaše vysněné nové kolo na první vzrušující jízdu.

specialized.com