SNOW 143 skialp - vše pro skitouring 2022-23 by SNOW media

SKIALPOVÉ VYBAVENÍ

LYŽE BATOHY OBLEČENÍ DOPLŇKY

SKIALP VÝLETŮ

NEJEN V ČESKU

SKIALP

S DĚTMI

Pionýr lyžování a horolezení Luis Trenker Skialpinistka Alena Zárybnická SNOW 143 SKIALP SPECIÁLNÍ VYDÁNÍ CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

WORLD

SKI TEST SKIALPOVÉ LYŽE

15 MODELŮ

OBJEV HORY NAVRŽENA SKIALPINISTY PRO NEZAPOMENUTELNÉ ZÁŽITKY NA SNĚHU. ŘADA BACKLAND SPOJUJE ŠPIČKOVÉ TECHNOLOGIE SE ZKUŠENOSTMI HORSKÝCH NADŠENCŮ. AŤ UŽ JE VAŠÍM CÍLEM NÁROČNÝ VÝŠLAP, VZRUŠUJÍCÍ SJEZD ČI NĚKOLIKADENNÍ TÚRA, SE SKIALPOVÝM VYBAVENÍM BACKLAND ZDOLÁTE JAKOUKOL IV VÝZVU.

BACKLAND 85 UL

FOTO: DEPOSITPHOTOS

NO COMMENT

#112

HELLYHANSEN.COM

V BEZPEČÍ Rachael Efta a její tým horských záchranářů. Jejich zkušenosti, znalosti a vzájemná důvěra umožňují přetvořit hory na lyžařské hřiště.

RACHAEL EFTA, BIG SKY PATROLLER & MADISON ROSE OSTERGREN, PROFESSIONAL SKIER.

JSI SILNĚJŠÍ

OBSAH

HORY A LIDÉ

14| 18| 28|

Č EKÁNÍ NA OSUD: PŘÍBĚH NAŠEHO DOMOVA ZTRACENÝ SYN LUIS TRENKER: PŘÍBĚH LADINA ALENA ZÁRYBNICKÁ: KÉŽ BY BYL ŽIVOT JAKO SKIALP...

SPORT

34|

Ski mountaineering = skimo: skialp jako olympijský sport

MARKET

36| 50| 54| 56| 58| 60| 64| 66| 72|

World ski test: nejznámější test skialpových lyží

RECENZE: SKIALPOVÉ HOLE BIRKI TOUR II CARBON RECENZE: ATK RAIDER 13 EVO BOOTFITTING: NA CESTĚ K IDEÁLNÍ SKIALPOVÉ BOTĚ JAK SE DĚLÁ SKIALPOVÁ BOTA SALOMON CO MUSÍ SPLŇOVAT SKIALPOVÝ BATOH

ACADEMY

74| 80| 82|

Děti! Na skialpy! DĚTSKÝ SKIALP? LYŽOVÁNÍ V NOVÉ PERSPEKTIVĚ Skialp, nebo telemark?

SNĚŽNICE

86|

N a sněžnicích přes hory

SKIALPOVÁ MÓDA

92| 94| 95| 96| 107|

R ecenze: Skialpové ponožky Moose RECENZE: DÁMSKÝ SET DIRECT ALPINE RECENZE: VYHŘÍVANÁ VESTA THERM-IC POWERVEST HEAT MEN BOOST RECENZE: SKIALPOVÁ BUNDA HELLY HANSEN LIFALOFT AR INSULATED JACKET R ECENZE: VYHŘÍVANÉ RUKAVICE TERM-IC POWERGLOVES LIGHT+

RECENZE: SKIALPOVÝ BATOH CAMP SKI RAPTOR RECENZE: ORTOVOX TOUR RIDER 30 SKIFI: ČESKÝ VYNÁLEZ BRÁNÍ ZTRÁTĚ LYŽE V PRAŠANU

112

NORSKÉ LOFOTY. ZCELA JINÁ DIMENZE SKIALPU S VÝHLEDY NA MOŘE A S MOŽNOSTÍ PŘESOUVAT SE POD HORY NA LODI, KDE ZÁROVEŇ BYDLÍTE.

FOTO: SALOMON

VÝLETY A POZVÁNKY

112| 122| 134| 138| 140|

N ORSKÉ LOFOTY: NA VLNÁCH POD HORU N A SKIALPECH DO POHODY K OUZLA ALPSKÉ LYŽAŘSKÉ TÚRY A TOMIC BACKLAND TOUR: OTEVŘETE DVEŘE DO SVĚTA SVOBODY S KIALPUJFEST: NEJVĚTŠÍ SETKÁNÍ SKIALPINISTŮ V ČECHÁCH

SNOWbiz

N A LYŽÍCH VZHŮRU FOTO: SCARPA

142|

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

KRESBA: ONDRA TŮMA

Radek Holub

SKIALPOVÁ REVOLUCE

Nemohu si pomoci, ale pokud přeV posledních dvou desítkách let mýšlím o tom, co je pro mě na skialpu pomalu, ale trvale rostl počet těch, to nejsvatější, pak je to autentičnost kteří objevovali tajemství lyží schopprostředí, v němž se pohybujeme. ných chodit nahoru a dolů sjíždět Opustíme svět umělý a přeskialputak spolehlivě jako lyže sjezdové. jeme (ano, i čeština je díky skialpu Fascinace útěku ze středisek se taky trochu bohatší) do prostředí přišířila a nabalovala další dobrodruhy. rozeného – přírody. S ní pak můžeme Exponenciála nabrala strmý směr prožívat až intimní sepjetí. A sdílená s příchodem covidu, kdy se konvenční intimita se nutně pojí se zodpovědlyžařské možnosti omezily. Už to není ností. Věřím, že právě úcta k přírodě je jenom boom, ale úkaz s parametry jakýsi tajný kód skialpinisty, hodnota, revoluce! která se automaticky aktivuje s tím, Kdo zažil cobu předcarvingovou, ví, jak jak si nazujeme skialpové lyže. V mém se lyžování s příchodem vykrojených vidění je skialpinista někdo, kdo se lyží změnilo. S masovým příchodem nebojí vydat vstříc horám, protože ví, skialpů to nebude jinak. Do budoucjak v nich přežít – a k tomu vědění nosti nevidíme, ale revoluční pohyby je nezbytná určitá pokora, prosba registrujeme v závodním sportu o smířlivost – ani nejlepší skialpinista (Skimo na ZOH), v mnohých zahrase nemůže měřit s mocí hor a je podničních střediscích, které už pracují řízen jejich vůli. se skialpinisty jako se svou (budoucí) Když pak vidím fronty „skialpinistů“ klientelou. Mění se trajektorie vývoje nad zakázaným lavinovým žlebem materiálu, kdy po době zkracování v národním parku, dochází mi, že přichází doba odlehčování, a prodejci ta revoluce byla možná jaksi příliš zimního vybavení hledají nový balanc rychlá a bouřlivá. Po 30 letech demosvého sortimentu. kracie zjišťujeme, jak překvapivě Paralelně se proměnila i lyžařova velké procento spoluobčanů nepoduše, její touhy se posunuly stranou chopilo odkaz revoluce sametové. od často kýčovitě zkomercionalizoNavěky ho budeme muset připomínat vaných a přelidněných resortů do a vysvětlovat. A stejně tak budeme ztišené zimní přírody. Jedinec i spomuset pracovat s hodnotami skialpu: lečnost se holt tím, co je dostupné, Otevírat témata pokory a zodpovědčasem nasytí a posune se hledat něco nosti, jež jsou možná tím nejhlubším nového. tajemstvím skialpu, tím, co dělá skialMáme celý seznam důvodů, proč pinistu skialpinistou hluboko uvnitř skialp milujeme, ale už ty základní pod technickým oděvem. stačí na to, aby se zformovala speKéž by někdo vymyslel doplněk skialcifická, nová lyžařská kultura. Jsou pové výbavy, který by v člověku autoto třeba: nezávislost na středisku, maticky aktivoval původní skialpový pozitivní zdravotní hledisko, nižší kód s tím, jak mu botu skousnou piny cena, kdy nemusíme platit skipas, skialpového vázání. někde i možnost podívat se dál do hor Petr Socha a SNOW a s tím spojená totální svoboda…

REDAKTOŘI

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 143, ROČNÍK XXI.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Socha Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová, Marie Potužilová INTERNET

Radek Holub, Tomáš Roba E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz

AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová, Lukáš Vavrda ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 12. ledna 2023, další vyjde 9. února 2023.

OBÁLKA/FOTO: Fischer Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2022

atris: pursuit of pleasure „Nové atrisy jsou švýcarský nůž mezi lyžemi. Nefalšovaná radost z jízdy ve všech podmínkách.“ Nikolai Schirmer šířka:

105 mm rádius:

20 m charakter: tvrdý konzistentní flex, classic medium camber, progressive double rocker, vysoká ovladatelnost a stabilita

SKIALP HORY A LIDÉ

TEXT A FOTO: HONZA NAVRÁTIL

Čekání na osud Příběh našeho domova

tával tam strom. Osamělý, větrem ošlehaný jesenický smrk. Smetla ho lavina. Letitý orientační bod, podle kterého jsem se v mlze vždycky našel, prostě zmizel. Dopoledne ještě stál a odpoledne už tam nebyl. – Když jsme zase jednou večer seděli v restauraci na Pradědu, opíraly se naše lyže o stěny vestibulu jako jediné. Skoro nikdo tehdy nahoru na skialpech s čelovkami ještě nechodil. Zato my chodívali pravidelně. Na pivo. A já taky za jednou slečnou, která tam brigádničila jako servírka. Pak jsme na skialpech

chodili spolu. Než začala chodit s někým jiným. – Nordica TR12. Moje první boty. Těžké oranžové potvory. Jenom mi odíraly nárty, které jsem si pak už raději preventivně oblepoval kobercovkou. Jak já ty boty neměl rád! Ale zároveň jsem za ně byl nesmírně vděčný. Nic moc jiného a lepšího se totiž tehdy sehnat nedalo. Pane Bože! Je mi třiatřicet a začínám být nostalgický. Jenže za poslední dekádu se tyhle hory tak změnily. Přibylo strakatých panáčků, co neodpovídají na pozdrav. To nevíš, že na horách se zdraví, ty blázne? Tak mě to přece učili rodiče. Po

hřebenech se nám na skialpech prochází Policie ČR a pomáhá chránit – ochranářům přírodu. A skrytá místa, kam se ještě nedávno zatoulali leda kamzíci a několik místňáků, co si o nich, jako o tajném pokladu, povídalo mezi sebou, kdosi proflákl na sítích. Takže tam teď bývá docela rušno. A ti kamzíci? Dlouho jsem tam žádného neviděl. Náš domov, naše Jeseníky, se proměnily v něčí tělocvičnu. A mrzí mě, že jsem se na tom snad i já sám trochu podílel. Ke své vině se ale ještě vrátím. Napřed tě, milý skialpinisto, vezmu do svého domova.

Začneme v údolí

Jak rád bych se potkal s oním člověkem, který s radostí pálí rachejtle do vzduchu a ranami jak z kanónu přehlušuje pracovní mindráky, které si na hory přivezl z města. Chtěl bych znát jeho adresu, abych přes týden, až zase bude muset do práce vstávat on, přijel já do jeho domova. Udělal bych mu před půlnocí taky pořádný randál. Petardy, světlice, snad i radostí bych si zavýskl. Tak jako on tady, u nás doma. Jenže ten člověk by na mě nejspíš zavolal strážníky, a ještě by si hlasitě postěžoval

přímo do mé tváře. No, co ti budu povídat, (s)prostě by mi vynadal – že jsem se snad zbláznil, že jeho labrador se z toho kraválu může zvencnout. A vynadal by mi právem. Jen škoda, že klid vlastního labradora mu je dražší než klid pro srny, laně, lišky, veverky a kamzíky z Jeseníků. Jenže co naplat – v Jeseníkách tehdy nebyl doma. Svůj domov si jinak střeží. Dokonce u nás ani nebyl na návštěvě. Takto se přece návštěva nechová. Ale kde teda vlastně byl? Na dovolené? A dovolil se tady někoho?

Je půl jedenácté večer. Všední den. Ráno v šest musím vstát a sednout k psaní. Zavřel jsem už proto knížku, naklepal polštář a jen čekám, až si pro mě přijde spánek. Vedle u sousedů už se taky přestalo kouřit z komína a ani pětaosmdesátileté paní Králové už okna neblikají v barvách dramatu, které se odehrává v televizním seriálu. Domorodci spí. A najednou – ohňostroj! Kolikátý už tento měsíc?

Půjdeme spolu na lyže

Kdybys byl třeba tou slečnou, co jsme spolu tenkrát chodili na skialpech, než začala chodit s někým jiným, vzal bych tě na nějaké tajné místo. Na místo, které má kouzlo. A historii. Na místo, které má co vyprávět. A co by neprozradilo samo to místo, převyprávěl bych ti já sám. Odjakživa tady totiž žili lidé. Češi, Němci, tak nějak společně. Pracovali, hospodařili, lovili. Takto se zrodily ty tajemné chodníčky, které jsem před deseti, patnácti lety objevoval s papírovou mapou a jen podle vyprávění kluků z horské: „Běž po značce až nad vyhlídku a někde po sto metrech by doprava do borůvčí měla odbočit taková neznatelná pěšinka, mírně nahoru.“ Buď jsem chodníček našel, nebo ne. Nebo se útěchou přede mnou, mezi stromy, zjevil úplně jiný. A tak jsem pokaždé cosi objevil. Nový kus mého domova. Střípek z mozaiky těchto hor. Pak jsem seděl večer nad knihami a pátral ve starých zažloutlých časech, co se na těch místech dříve dělo. Kdo vyskládal tu břidlicovou podezdívku, kterou tam dnes kámen po kameni rozebírají kořeny rozpínajících se smrků? Kdo si tehdy dal tu práci, aby v příkrém svahu pod hřebeny vykopal rovné plošiny? Kam ti lidé chodili pro vodu, jaký název to místo mělo a proč jednoho dne zaniklo? Vzal bych tě na nějaké takové místo a vyprávěl bych ti o svém domově. Abys na chvíli vydechl a zapomenul na čísla, která se ti sčítají na zápěstí. Aby se v tobě probudila i jiná vášeň než jen vášeň pro výkon. S takovou myšlenkou jsem ostatně v roce 2012 uspořádal první skialpový kurz v Jeseníkách. A tím se dostáváme k mé vině. Tehdy jsem dokonce musel lidem vysvětlovat, co že to ty skialpy jsou – a teprve v nich vzbudit nadšení pro novou aktivitu. A taky potom sehnat vybavení pro klienty byl problém. Půjčoven existovalo jen pár a všechny ve městech. Oproti dnešním poměrům byly navíc docela nuzně vybavené. Pásy nelepily, lyže byly přetěžké a boty – no, s podobnýma nohama se asi vraceli vojáci od Stalingradu. Ale nakonec se mnou vyrazili první čtyři odvážní – a vnímali. Přišlo mi tenkrát, že milují hory stejně jako já. Že chtějí poslouchat, co jim Jeseníky vypráví, ale taky čím jim hrozí, když zůstanou hluší. O rok později už se mnou šlo na skialpy pětkrát tolik lidí. A v zimě 2016/17 se na kurz hlásily stovky zájemců. Měl jsem pro své klienty vlastní vybavenou půjčovnu a špičkové vybavení. Jenže ti lidé – začínali být jiní! Změnili se. Ne všichni, samozřejmě, to ne. Ale

mnozí, a těch přibývalo, už nechtěli poslouchat vyprávění Jeseníků. Nezajímala je historie, laviny a jiná rizika. Chtěli zážitek. Fotku, datový signál a sociální uznání. Srdíčko – jsi úžasný! A jedeme dál. Příště zkusíme ferraty. Skočíme padákem. Nebo vyrazíme na jachtu. Zaplatili, užili si a odešli. Jenže takto jsem to nechtěl. A možná to bude znít sobecky, ale takové lidi jsem v Jeseníkách nechtěl. Ne tady, u nás doma. Ne, takto ne. A skončil jsem. Skialpový průmysl už mě ale stejně nepotřeboval. Jelo se dál a ještě rychleji.

Prozrazení neznámého

Během poslední zimy bylo vyzrazeno snad vše, co vyzrazeno být mohlo. Do sněhu na každém, nedávno tajném místě se už nějaký ten skialpinista podepsal. Místňáci si proto začali svá tajemství střežit. Začali přemýšlet, komu o tom kterém místě řeknou. Ale už je pozdě. Vše už rotuje na sítích a mapy.cz také tajemstvími dvakrát nešetří. Tak to ale zkrátka je. Nemůžeme teď plakat nad pomníkem deset, patnáct let staré minulosti, kdy nás po Jeseníkách chodilo na skialpech třicet, možná čtyřicet, a přát si, aby se to vrátilo. Nevrátí se nikdy nic. Můžeme ale nahlas mluvit o svém domově a snažit se, aby každý přijal pokoru a respekt, který k našim Jeseníkům chováme my, domácí. Proto – a taky aby pořád nemluvil jen ten jeden snílek v Kristových letech – dostanou se v dalších řádcích ke slovu i jiní.

zením lyžování ve volném terénu důvod, po několika setkáních s panem Šajem, vedoucím Správy CHKO Jeseníky, najednou už nestál tak pevně v kramflecích. „S touto argumentací se setkáváme docela často. A je to i pochopitelné,“ pokyvoval otevřeně pan Šaj, když jsme se viděli posledně: „Ale taky existují pravidla, která jsou ukotvená v zákonech o ochraně přírody a v zákonech o lesích.“ Což tedy černé na bílém, a dokonce i s oficiálním klikyhákem, objasňuje, proč se skialpinismus v Jeseníkách nemůže provozovat s úplnou svobodou. S tou svobodou, která je při prezentaci skialpů tak často za rovnítkem zmiňována. Ty zákony třeba říkají, že v národní přírodní rezervaci, kam patří většina vrcholových partií Jeseníků, se můžeš pohybovat jenom po značených stezkách. Hotovo, tečka. Jenže zákony jsou často psané proto, aby se porušovaly, že? Tím spíš, když se nikdo nedívá. A tak mě zajímalo víc než jen úředně znějící věty očíslované paragrafy. Proč nemůžu šlapat a lyžovat, kde chci? „Samozřejmě, skialpinisty nikdo nevnímal jako problém před dvaceti lety, kdy tady po horách chodilo dvacet, třicet lidí,“ ohlíží se pan Šaj: „Jenže dneska máme jen v okolí Pradědu někdy i tři sta skialpinistů za den. A to už problém je.“ Náš domov totiž není nafukovací. Kde se dříve potulovala stáda kamzíků a zpoza stromů smutně koukaly srny, tam je dnes pusto prázdno. Zvířata odešla. Někam za klidem. A teď jako by ty lesy a palouky, chrá-

O rok později už se mnou šlo na skialpy pětkrát tolik lidí. A v zimě 2016/17 se na kurz hlásily stovky zájemců. Sokol, který už nepřiletí

Bože, když si na to vzpomenu! Přišlo udání a hned jsem byl předvolán na správu CHKO. Že prý vodím lidi na skialpech do zakázaných lokalit. Dokonce do lavinových lokalit. Že prý mě viděli se skupinou tam a tam. Udavači ale, zdá se, byli daleko horšími lidmi než rozumní lidé z CHKO. Ti se mnou vždycky jednali fér. Ve spoustě věcí jsme se neshodli a neshodneme možná dodnes. Ale nikdy jsme vůči sobě navzájem nechovali zášť. A vždycky se ukázalo, jak dobré je slyšet také jiný pohled na věc. Nejsme tady na tom světě totiž sami. Můj neochvějný argument, že na těch dvou metrech sněhu přece nemůžu jako skialpinista nic poškodit, a proto nevidím k ome-

něné ohradami stromů, které zkrabatil drsný horský čas, umíraly. Bývá tam ticho. Podivně smutné ticho, do kterého občas a zprudka zazní lyžařovo orgasmické „juhůůůůů“. Jenže to sem nepatří. A nekřičte tady, prosím. To se v lese nedělá. I tohle mě kdysi naučili rodiče. „Rušení živočichů je samozřejmě jeden z problémů,“ vysvětluje mi pan Šaj, že my v Jeseníkách sice nemáme tetřívka jako v Krkonoších, ale zase tady máme jiná zvířata, která jsou na zimní rušení velmi citlivá: „Třeba jeřábek je u nás hodně rozšířený. A i když jeho populace zatím nějak funguje, stává se stejně ohroženou jako krkonošský tetřívek.“ A pak! Chudák sokol, o kterém mi pan Šaj také vyprávěl. „Ten si místo, kde bude

SKIALP HORY A LIDÉ

hnízdit, vybírá už na konci ledna nebo během února. Ale když se mu tam, kde léta vyváděl mláďata, střídá jeden skialpinista za druhým, musí hledat jinde,“ říká pan Šaj, že pak tedy sokol zahnízdí a vlastním tělem zahřívá vejce v nové lokalitě: „Jenže jakmile sleze sníh, objeví se mu nad hnízdem s mláďaty jiné zástupy lidí, tentokrát letní turisté.“ Zmatený sokol si totiž během zimy, kvůli skialpinistům, kteří ho v jeho dosavadním domově rušili, vyhlédl místo k hnízdění přímo pod skalní vyhlídkou, která je sice přes zimu opuštěná, ale přes léto – turistická promenáda. Jeseníky holt nejsou Alpy. Nejsou tak velké a ani tak vysoké. „Čelí každopádně velkému tlaku všech možných zájmových skupin,“ vypráví mi pan Šaj o vývoji posledních let, během kterých ty zájmové skupiny neustále narůstají a jedna ke druhé navíc nebývají nadvakrát tolerantní: „A tak se spousta aktivit přesouvá do ranních a nočních hodin. Jenže kvůli tomu zase příroda ztrácí svůj klid, který v rámci toho čtyřiadvacetihodinového režimu dříve mívala.“ Samozřejmě – zvířata nám vždycky někam uhnou. Nebo rovnou uhynou. Zkrátka moc lidí do toho našeho jesenického domova přichází. Berou si, ale už jen málo dávají. „Bylo by dobré, aby se každý zamyslel sám nad sebou. A začal od sebe,“ zakončuje naše povídaní pan Šaj zamyšlením, že bez toho, aby člověk porušil několik pravidel, zákonů nebo vyhlášek – to je jedno, jak to nazveme – a zasáhl do chodu přírody, si u nás skialpinismus moc neužije: „Lidé často chtějí něco, co Jeseníky nenabízí, a tak si to berou násilím.“

Střelec musí být připraven

Jsou to malé hory, ty naše Jeseníky. A otázka, jestli jsou to vůbec hory? Jestli to nejsou jen takové kopečky, ve srovnání s Alpami třeba. Ale když si vzpomenu, co všechno jsem tu zažil! Jak jsem se vrátil z lavinového měření s kamarádem z horské s omrzlinami na tváři. A to jsem byl rád, že jsme se vůbec vrátili, že jsme v mlze a vánici našli čtyřkolku a pak cestu zpátky na stanici. Když si vybavím všechny ty historky od kluků z horské – o mrtvých pod lavinou, o pátračkách, kdy se ten dotyčný nakonec našel až na jaře, až roztál sníh – tak ano, Jeseníky jsou bezpochyby hory. Nedávno jsme o tom vedli debatu s Víťou Kallerem, náčelníkem jesenické horské služby. „Lidi ty naše, v uvozovkách, malé kopce podceňují. Už jenom tím, že se na túry nevybaví, jak by měli,“ povídal mi Víťa o tom, jak lidé často podceňují i vlastní schopnosti: „Nepočítají,

že můžou někde zatmět, nemají čelovky, náhradní oblečení a spoustu dalších věcí, na které pak můžou dojet.“ A zase jsme u toho: ono se všude píše, jaká je to svoboda, ten skialpinismus. Jenže ke svobodě patří také zodpovědnost. „A respekt k horám,“ doplňuje mě Víťa a pokračuje vzpomínkou na loňskou zimu a mladý pár, který se vydal na hřebeny v té největší slotě, kdy bylo lepší snad ani nevycházet z domu a srkat horký čaj pěkně v teple u kamen: „Už když vycházeli, tak byla vydaná výstraha před silným větrem a nevhodnými podmínkami pro túry. Reálná pocitová teplota byla tak mínus patnáct, možná i méně. A oni měli na sobě tenisky, elasťáky a šusťákovky. Porušili všechno, co se dalo. Kdybych vylezl na Petrovy kameny jako oni a panovalo tam tohle, hned se otočím, sejdu dolů, dám si na Ovčárně polívku a holt to zkusím třeba příští víkend. Ale jít někam za každou cenu, protože teď mám volno…? Mineš jednu značku, ztratíš tyč z tyčového značení, zamotáš se v mlze a slečnu jsme odváželi skoro zmrzlou.“

Snad všichni místní, a mě nevyjímaje, se někdy zamotali na Vysoké holi. Když tu kilometr a půl dlouhou planinu nad Ovčárnou zaleje jesenické mlíko, hustá neprůhledná mlha, nesmíš sejít z tyčí. Jinak se zašmodrcháš v prostoru a třeba i zbloudíš na lavinové svahy, co spadají po obou stranách hory. Vysoká hole, to je naprostá rovina bez jediného orientačního bodu. Tak rovná, že zde dokonce za druhé světové budovali letiště. Když si ale neseš v batohu správné vybavení, tak si zanadáváš, třeba i trochu zaúpíš, ale zvládneš to. I Víťa Kaller byl zamlada, jak on sám říká, docela střelec. A motání v mlze zažil mockrát: „Ale vždycky jsem si dokázal poradit. Měl jsem v batohu horký čaj, jídlo do zásoby a náhradní oblečení, protože jsem věděl, že se může stát průšvih. A vždycky jsem dal někomu na vědomí, co jdu a kam jdu. Kdyby náhodou.“ To jsou takové ty základy, které nám předávali rodiče. Nám, malým usmrkancům, kteří jen věčně frflali a stěžovali si na bakule sněhu nalepené na běžkách: „To jsi mi zase, tati, pěkně namazal.“ Ale už tehdy jsme se učili vnímat, co

na nás hory chystají. Učili jsme se předvídat. Dnes ale záchranných akcí přibývá. Hlavně pátraček v místech, která nejsou pro techniku třeba ani dostupná. Často klukům z horské pomáhají i hasiči nebo policie. „Přitom v mnoha případech se tomu dá předejít a je to zbytečné,“ vysvětluje Víťa, že poslední dobou se v nepřístupných terénech pohybují lidé, kteří nejsou fyzicky ani zdravotně na takové úrovni, aby své túry absolvovali bez následků: „Nám pak jejich záchranu alespoň usnadní, když mají u sebe telefon s číslem na nás nebo aplikaci Záchranka. A hlavně, když ten telefon mají schovaný v teple. Aby se nevybil. Nebo si třeba nesou i náhradní zdroj energie.“ To jsou všechno zkušenosti – že máš mít telefon v teple na těle a ne v batohu na zádech. „Dneska lidi nemají problém koupit si nejlepší vybavení,“ hovoří Víťa o tom, co oba víme: „Ale zkušenosti, ty si nikde nekoupíš.“ Zkušenosti si zkrátka musíš odžít. S pokorou vůči těm našim malým horám.

Až k nám letos přijedeš

Nehodí se říkat, že stárnu, a tak moudřím. Neděje se ani jedno. Je mi třiatřicet, to je snad ještě mládí, a k moudrým lidem můžu jen obdivně vzhlížet. Ale jakási proměna mě přece jen dostihla. Dříve jsem šmahem odsuzoval argumenty strážců přírody, kteří hájili omezení tím, že skialpinisté v zakázaném terénu ořezávají hranami lyží kleč. Přitom pak o pár let později sami naběhli na hřebeny s motorovými pilami a tu samou kleč – z bůhvíjakých důvodů – v tom zakázaném terénu vyřezávali a odváželi v sítích pod helikoptérou. Jak paradoxní! Kolosální hloupost, že ano? Kdo by si potom s takovou nezaťukal na čelo nebo strážcům dokonce neukázal vztyčený prostředníček (ne že bych to já kdy udělal), když na něj po hřebeni volali: „Pane, zastavte, tam nesmíte!“ Ale teď si je rád poslechnu. Nechci soudit jen podle toho, co vidím. Zrak může šálit – ukazuje jeviště, ale do zákulisí často nedohlédne. Chci poznat a pochopit – nebo třeba

A zase jsme u toho: ono se všude píše, jaká je to svoboda, ten skialpinismus. Jenže ke svobodě patří také zodpovědnost. A respekt k horám. i nepochopit – jejich důvody. Ale naslouchat bohatě stačí. Ano, možná jim neporozumím a možná mi zabere měsíce nebo i roky, než mi vše zapadne do správného políčka skládačky. Ale stejně si myslím, že mluvit spolu je tou lepší cestou. Nakonec oni – strážci – i já – vždyť kdo jsem já, abych soudil? – jsme tady doma a jde nám o to společné: o náš domov. Kdybych ale skončil takto, nebylo by to fér. Musím to říct. Musím říct, že jsem se sám mockrát vydal tam, kam bych neměl. Chtěl jsem poznat prastarý lovecký chodníček v celé jeho délce. Chtěl jsem se napít vody z těch nejchutnějších pramenů. Chtěl jsem poznat utajená místa, zbytky salaší a staré chaty, o kterých jsem četl a slyšel z vyprávění. A taky jsem si někdy šel do hor jenom pro ten prachobyčejný zážitek – zatoužil jsem rozvířit sníh na nejlepších jesenických svazích. A tak bych měl teď, po svém přiznání, snad i jedním dechem poděkovat za dobu, ve které jsem toto mohl zažít. Tehdy totiž o jedny malé hory, o naše Jeseníky, neusilovalo zdaleka tolik lidí jako dnes. Mohli jsme se tiše toulat v hedvábných časech, a když se naše oči střetly s těmi kamzičími, brzy jsme pozorovali už jen jejich bílé zadnice, které odhopsaly do bezpečné vzdálenosti. Benevolentně nás na svazích Jeseníků trpěli a snad i ti strážci přírody měli podobný přístup. Jenže doba je teď jiná. Zvířata se stáhla do ústraní a strážci přírody naopak v přístupu přitvrdili. Přizvali si dokonce na pomoc policejní hlídky. To jsme chtěli? Policii na horách? Horské přibylo zásahů – často i se smutným koncem. A vrátily se lavinové nehody. Ty, které fatálně končí téměř vždy. Co teď s tím? Vlastně nevím. Netroufám si komukoliv radit. Navíc mám tu výhodu, že jsem zažil dobu bezstarostného jesenického toulání. Snad jen jedno mě napadá, a to bych vlastně rád řekl nahlas: Mysli na to, že přicházíš do něčího domova. Domova lidí, zvířat a rostlin. Domova, který má svou historii a příběhy. Třeba si nějaký necháš vyprávět, až k nám letos přijedeš.

Legendy

SKIALP LEGENDY

ZTRACENÝ SYN Luis Trenker: Příběh Ladina

Luis Trenker při natáčení filmu „Der Berg ruft“, 1938

MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ redaktorka SNOW

FOTO: GETTY IMAGES

Luis Trenker byl průkopníkem. Lyžování a horolezectví – takže vlastně skialpu. Vyčníval ale zdaleka nejen v horských sportech. Je autor populárních lyžařských manuálů vydávaných úspěšně i v Česku, známý režisér a herec... Stal se legendou, na kterou dnes odkazuje třeba značka stylového oblečení nebo horská restaurace na jihotyrolském Seiser Almu. Jeho pestrý, komplikovaný a mnohovrstevnatý osud dodnes vyvolává otázky. Pokud se totiž obyčejný člověk zaplete s dějinami, ne vždy z takového souboje odejde s čistým štítem. Jižním Tyrolskem se velké události 20. století prohnaly nemilosrdně, zanechaly jizvy v krajině i v lidech. Majestátní hory zachvátily plameny, a ne každý ztracený syn měl to štěstí, že se vrátil domů. Tento otisk doby v sobě nesl i Bera Luis, jak populárního vypravěče a režiséra horských filmů nazývali v rodné Val Gardeně. Co vlastně skrýval pod krempou svého borsalina člověk, který vstoupil do NSDAP, ačkoliv nebyl nacista? 19

SKIALP LEGENDY

Poté, co jsem jako osmiletý kluk přinesl na vysvědčení domů špatnou známku z mravů, mě rodiče poslali na prázdniny pomáhat sedlákovi z Kolfuschgu, vesnice hned naproti Selle. Celé léto jsem musel s ovcemi na pastvu, vzhůru do prudkých okolních svahů, den za dnem jsem před sebou měl rozeklaný masiv Sassongheru, který mě přitahoval a děsil současně. Až jsem jednoho rána nechal ovce ovcemi a stoupal stále výš, puzen nějakým zvláštním hnutím mysli, až jsem došel k místu, kde se zvedala strmá stěna k nebi. A tak to celé začalo…

abí léto stačilo přejít v podzim, když se 4. října 1892 v St. Ulrichu ve Val Gardeně narodil řezbáři a malíři Jakobu Trenkerovi a jeho manželce Karolině, rozené Demetz, syn Alois Franz, řečený Luis. Z matčiny strany zdědil chlapec ladinské kořeny a prastará řeč obyvatel horských údolí byla tou, kterou označoval za svou rodnou. Díky otci, severotyrolskému rodákovi, mluvil od dětství plynule i německy. Už na základní škole

bylo jasné, že chlapcův vztah k okolním rozeklaným velikánům bude ještě o něco těsnější než u dalších obyvatel „malého světa ohraničeného na straně jedné masivem Selly a na straně druhé pláněmi u Rittenu, nad nimiž zapadalo slunce“, jak Luis popisoval krajinu svého mládí. Na vytoužený vrchol Sassongheru vystoupil nedlouho poté s otcem a byl to pro něj do té doby nepoznaný pocit svobody. Jakmile dokončil reálku v Innsbrucku, absolvoval zkoušky

na horského vůdce. V rodném St. Ulrichu patřil k průkopníkům lyžování, když se v osmnácti letech stal prvním lyžařským instruktorem při tamním hotelu Post, dnes známějším pod italským jménem Cavallino Bianco. Okolnosti mu přály, hory se začaly otevírat zvědavcům z řad turistů, kteří organizaci túr rádi nechali na zkušeném doprovodu. Byly to doby horolezectví zaslíbené, kdy se jen málokdy v úctyhodných nadmořských výškách potkávali lidé proto, že

na sebe jen tak náhodou narazili. Luis byl ve svém živlu – to, co tolik miloval, se stalo vítaným přivýdělkem při studiích. Jako nadšený sportovec si za svůj život stačil připsat deset prvovýstupů, které byly s tehdejším vybavením skutečně oříškem. K nim patří třeba Großer Murfreitturm a Erster Sellaturm, kde jeho počin dodnes připomíná pojmenování cesty Trenkerriss, ale také majestátní Cristallo.

Scéna z filmu „Der Sohn der weissen Berge“ (v češtině Syn bílých hor), jejž režíroval Mario Bonnard, 1930

Ladinové v Dolomitech Před staletími přívaly bílé nadílky na dlouhé měsíce zcela odstřihly horská údolí Dolomit od okolního světa. Tato izolace do značné míry formovala svébytnou kulturu Ladinů. Jejich unikátní řeč ladina (případně ladinština) spadá pod rétorománské jazyky, vznikla z latiny, ale postupně se svému původu vzdálila. Marco Polo se při popisu svých cest zmiňuje o Ladinech jako o lidech, kteří sice mluví latinsky, ale strašně špatně. K ladinské národnosti se v centrálních údolích okolo masivu Selly počítá většina stálých obyvatel, celkem jich je asi 30 tisíc, v Trenkerově rodné Val Gardeně je to 78 % obyvatel. Přes nelehký osud Jižního Tyrolska ve 20. století se nakonec ladina dočkala uznání coby oficiální úřední jazyk menšiny.

SKIALP LEGENDY

A opět lyžařská scéna z filmu Syn bílých hor z roku 1930

Když se setmělo

Protože myslel i na svou budoucnost, vydal se po střední škole studovat architekturu na univerzitu ve Vídni, aby měl ve vlasti časem jisté uplatnění. Slibně nastoupenou dráhu ale po dvou letech přerušila první světová válka a Trenker musel narukovat k dělostřelcům v Haliči. S otevřením italské fronty byl převelen nejprve k obráncům horské pevnosti Verle, netrvalo ale dlouho a vzhledem ke svým znalostem terénu jej čekal přesun k horským myslivcům. Boje na italské frontě patřily k nesmírně těžkým – muži nevzdorovali jen nepříteli, ale také obtížným podmínkám v náročném terénu. Zákopy, štoly vytesané do hor a celé vrcholky, podminované a následně odpálené, jako Col di Lana – to vše dodnes připomíná hrůzy bojů. Jen těžko si lze představit, čemu vojáci čelili. „Nevykreslil jsem protivníka v horším světle

než kamarády,” vzpomínal na ony časy Trenker, když šel v roce 1931 do kin jeho válečný snímek Hory v plamenech. „Všude byli dobří chlapi a všude se našli hotoví ďáblové.”

Luis Trenker architekt

Už jako – nikoliv z vlastní vůle – italský občan dokončil Luis v roce 1922 přerušené studium architektury a vrátil se do vlasti. V Bolzanu otevřel architektonickou kancelář společně se svým známým Clemensem Holzmeisterem a později rovněž architektem Alfonsem Waldem. Tento trojlístek se udržel a pomáhal si celý život. Nic na tom nezměnila ani skutečnost, že v jistou dobu Trenker i Holzmeister usilovali o dceru bohatého stavitele vodovodů Judith Birdarolli, která se nakonec rozhodla pro druhého jmenovaného. Pracovní spolupráce fungovala na výbornou, než se do hry

Určující střípky historie Jižního Tyrolska Když bylo 3. listopadu 1918 ve Ville Giusti podepsáno příměří mezi Rakouskem a Itálií, vojáci monarchie složili zbraně. Toho a skutečnosti, že je pakt platný až od 4. listopadu, 15 hodin odpoledne, využili Italové a bleskově obsadili Brenner. Protistrana nevypálila ani jednou v domnění, že už vešel klid zbraní v platnost. Pokud v souvislosti s Ernestem Hemingwayem a jeho vrstevníky mluvíme o ztracené generaci, je třeba ve stejném duchu přemýšlet o obyvatelích Jižního Tyrolska. Po letech zbytečného krveprolití první války, kdy ani jedna strana neměla navrch a statisíce mužů zůstaly v horách už navždy, se zčistajasna ocitli v područí Itálie, kde už od dvacátých let hráli prim fašisté.

vložila vládnoucí fašistická garnitura a všichni rakouští občané pobývající na území Jižního Tyrolska včetně Holzmeistera dostali zákaz působení v Itálii. Tehdy jej Trenker zaštítil svým jménem. Jejich práci dodnes reprezentuje třeba pětihvězdičkový hotel Adler na pěší zóně v St. Ulrichu.

„Clemens Holzmeister a já jsme měli na stole návrhy hotelů, vil, škol a kostelů, získali jsme ceny a měli jsme před sebou celou řadu zakázek. Ale k moci se dostali fašisté. … Jakmile se ukázalo, že patříme k německé jazykové skupině, úřady projekty stoply,“ vzpomínal Trenker.

Hvězdou stříbrného plátna

rou průmyslníka z Lipska Hildou Bleichert, skončil s architekturou a plně se vrhl do prostředí filmu. Poprvé se částečně podílel na režii, když asistoval Nunziu Malasommovi a Mariu Bonnardovi při tvorbě snímku Der Kampf ums Matterhorn.

Zákaz působení v architektuře dopadl zanedlouho naplno i na Trenkera. V roce 1928 se přestaly uznávat vysokoškolské tituly dosažené na území Rakouska, a Trenker se přesunul do Berlína. V té době se už vedle projektování rozbíhala jeho herecká kariéra. Průlomovým bylo v tomto kontextu natáčení snímku Der Berg des Schicksals. Režisér Arnold Fanck jej přizval jako poradce, co se horské problematiky týče. „Co jsem měl v takové době dělat? A najednou jsem si vzpomněl na dojem, který ve mně zanechal snímek Im Kampf mit dem Berge od Dr. Arnolda Fancka. To bylo ono! Tak rád bych natočil film o své izolované vlasti, abych světu ukázal, jak nádherné Jižní Tyrolsko je. Napsal jsem Dr. Fanckovi dopis, vyložil mu svůj zamýšlený projekt a požádal jsem jej, aby přijel do Jižního Tyrolska. Nejprve odmítl. Ale pak jsme přece našli společnou řeč,“ vzpomínal pětaosmdesátiletý Luis. Zakrátko se při natáčení ukázalo, že zamýšlený představitel hlavní role pro účely filmu se nehodí – nezná dostatečně horské prostředí. Fanck proto angažoval Trenkera. Ošlehaný mladý horal se divákům zalíbil a zanedlouho ztvárnil pod taktovkou Fancka svou druhou roli. Hereckou 1934 a film Polární bouře (Polarstürme) partnerkou mu byla Bod zlomu slavná Leni Riefenstahl, s níž tehdy Trenker údajně prožil krátký Trenker se mezi filmaři rychle románek. Právě pozdější Hitlerova etabloval a začal chrlit jeden divácký hit za druhým. Sám dvorní režisérka stála za rozpadokázal napsat scénář, natočit jej dem tohoto tvůrčího tandemu. a ještě ztvárnit hlavní roli, takže A Trenker se vydal vlastní cestou. získával stále větší popularitu. Rok po přestěhování do Návštěvníkům kinosálů se Německa se Trenker oženil s dce-

snažil zprostředkovat to, co sám nesmírně zbožňoval: majestát hor, tolik typický pro jeho milovanou vlast. V nové životní roli hrdiny dobrodružných snímků se rychle zabydlel a jako řada jiných před ním i po něm zjistil, jak příjemné je hřát se na výsluní.

vat zraky Hollywoodu. Ale také nacistů a paradoxně i italských fašistů; ti všichni se postupně stali jeho skalními obdivovateli. Horské filmy se začaly hodit do krámu ideologům a Trenker samotný, oslněn vlastním úspěchem, si patrně ani neuvědomil,

Tak rád bych natočil film o své izolované vlasti, abych světu ukázal, jak nádherné Jižní Tyrolsko je.

Přátelství na život a na smrt, hrdinství, láska, zrada, kontrast hektického a nepříjemného velkoměstského života s idylickou přírodou, kde louky střídají lesy a nad vším bdí rozeklané vrcholky – to byla jeho témata. Pomalu ale jistě začal přitaho-

do čeho se vlastně zaplétá. Toužil natáčet, vše ostatní pro něj bylo marginální, až příliš hleděl jedním směrem. Svou velkou roli přitom zprvu sehrála i situace, ve které se od války nacházela jeho domovina. „Ne, za Boha nelze říct, že bych byl sympatizantem nacistů. Kvůli fašistům jsem musel opustit Jižní Tyrolsko do tenkrát, v roce 1928, ještě svobodného Německa. Ale musím přiznat, že poté, co Hitler oblečený jako gentleman v žaketu s cylindrem poklekl jako příkladný křesťan po boku Hindenburga v Posádkovém kostele v Postupimi, jsem si říkal, že ten by možná uměl sjednat pořádek,“ vzpomínal Trenker v sedmdesátých letech a jedním dechem dodával, že Hitlera záhy vnímal jako diktátora a nemohl jej vystát, což prý bylo vzájemné.

SKIALP LEGENDY

Proud se otáčí

S nástupem nacistů k moci Trenker samotný točil filmy ve Třetí říši a za peníze tamních filmových společností. Netočil ale pro Třetí říši na objednávku, jen nacisté si z jeho filmů vzali to, co se jim hodilo do krámu. Nadále pokračoval v tom, co mu šlo nejlépe a co jediné ho zajímalo, tedy v horských filmech. Zatímco mu ale Ztracený syn z roku 1934, považovaný za jeho nejlepší dílo, přinesl uznání i za oceánem a kritika jej dodnes kvůli scénám z New Yorku zmítaného hospodářskou krizí považuje za předchůdce realismu, jeho snímek Condottieri z roku 1937 je v učebnicích zmiňován jako typický příklad fašistického filmu. Zápletka Condottieriho, v českém znění známého jako Černá kavalérie, je přitom opět v Luisově odvěkém stylu, jako přes kopírák: Když Cesare Borgia zabije vévodu z Lombardie a dobude jeho hrad, utíká osiřelý syn Giovanni Lombardo do hor, kde dospěje v silného muže, který se vrátí, aby pomstil otce a získal zpět právoplatný majetek.

Goebbels: je to pěkná svině

S postupujícím časem rostl tlak, aby jihotyrolský rodák vstoupil do NSDAP a stal se vzorem pro své krajany. Luis to opakovaně odmítal, jako by se nechumelilo. Goebbels z toho už tak nadšený nebyl a postupně se z režisérova fanouška stával jeho zarytým odpůrcem. Když zahájil jihotyrolský tvůrce práce na snímku Der Feuerteufel, který se měl stát jeho posledním velkým filmem, začaly se karty definitivně obracet. Psal se rok 1939, Hitler vtrhl do Polska a Trenker se prostřednictvím četných náznaků ve filmu z období napoleonského útlaku Korutan tázal, proč se Vůdce rozhodl obsazovat cizí území, když německy mluvící obyvatelstvo Jižního Tyrolska nechal napospas fašistům. „Svobodný film proti diktatuře,“ psal deník Schweizer Presse. „Film pro mír a svobodu,“ hlásal Stockholmer Tagblatt. „Jasné varování Hitlerovi a jeho přisluhovačům,“ připojil se newyorský list Daily News. „Der Feuerteufel. Budu ho muset pořádně osekat. Trenker

točí filmy za národní peníze, ale je to pěkná svině,“ poznamenal si Goebbels do deníčku 16. února 1940. Následoval zákaz činnosti i pobytu na území Německa. Režisérově situaci nikterak neprospělo, že se rozhodl zdržet hlasování v rámci opce z roku 1939, kdy se museli všichni občané Jižního Tyrolska vyslovit buď pro odchod do Říše, nebo pro setrvání a nucenou italianizaci. V okamžiku, kdy padla kosa na kámen a Trenker najednou nesměl pracovat, usoudil, že situaci nejlépe vyřeší, když se vrátí k tématu opce a zpětně se

vysloví pro Německo. Když ani to nepomohlo, vstoupil do NSDAP. Marně. Na rozhodnutí nacistických elit to nic nezměnilo. Vstupem do strany si navíc zabouchl dveře do zámoří. Posléze se připojil i zákaz pobytu v Jižním Tyrolsku a Trenker se přesunul do Říma, kde jej zastihl i konec války a kde natočil jediný snímek, jímž byl Pastor Angelicus o papeži Piovi XII.

Nejslavnější film – Ztracený syn Drama z roku 1934 je nejoceňovanějším dílem Luise Trenkera, mimo jiné díky reálným záběrům z New Yorku zmítaného velkou hospodářskou krizí. Ty natáčel za pomoci skryté kamery, díky čemuž si film dodnes uchoval vysokou dokumentační hodnotu. Hlavním hrdinou je mladý dřevorubec, fantastický lyžař a odvážný horský vůdce Tonio Feuersinger. Ten žije pokojný život v horách, je zasnouben s krásnou Barbl, ale touží po změně a chce poznat velký svět. Po jednom z vyhraných lyžařských závodů se seznámí s bohatým Američanem a jeho dcerou Lilian. Když jí zachrání život na horské túře pozna-

menané bleskovou změnou počasí, dostane se mu pozvání do New Yorku, kam se dívka vzápětí vrací. Tonio dá vale své snoubence a vyráží na dobrodružnou cestu za oceán. V USA 30. let jej ale nečeká vysněný ráj, jen nezaměstnanost, chudoba a hladovějící zástupy na ulicích. Když mu Lilianin sluha otevře dveře, vidí pouze neznámého prostě oblečeného muže a rodinu zapře. Horal se tak v neznámém prostředí protlouká, jak se jen dá. Ačkoliv později sežene práci v Madison Square Garden a dojde i na setkání s Lilian, uvědomí si Tonio, že jej srdce táhne domů.

Na Štědrý večer se „ztracený syn“ vrací domů, v den, který je v jeho vlasti zasvěcený starobylým obyčejům. V rámci jedné ze slavností potká v průvodu masek Barbl, která na něj celou dobu věrně

čekala. Na půlnoční mši už odcházejí společně, což trefně komentuje starý venkovský učitel: „Ten, kdo nikdy neodejde, se také nikdy nevrátí domů.“

Poválečná rozhlasová hvězda

Hitlerův milostný sok Ve 30. letech byl skutečnou filmovou hvězdou a k tomu pohledným mužem, takže nebylo divu, že měl spoustu obdivovatelek. Mezi ně patřila i jistá Eva Braun. „Potkal jsem ji na jednom večírku v Mnichově jako neznámé mladé děvče. Při tanci se ke mně trochu přitiskla a to víte, to se mi líbilo. Tak jsem posunul ruku trochu níž a přitáhl si ji blíž, jak už se to tak dělává. Až po cestě domů jsem v autě od svého přítele, řezbáře Thoraka, zjistil, že se jmenuje Eva Braun a je to milenka Adolfa Hitlera. Thorak mi řekl: ‚Dneska jsi to

ale vážně přepísknul, vždyť jsi plácnul po zadku vůdcovu milenku. Teď tě zastřelí!‘ Já jsem se smál, protože jsem ho nebral vážně, a říkám mu: ‚Dobře, ale v tom případě chci státní pohřeb!‘ Když jsem pak znovu potkal Evu Braun na lyžích v zimě 1940 v Kitzbühelu, strašně ji vyděsilo, když nás spolu vyfotografovali. Odvrátila se a rozrušeně špitla: ‚Hitler nás spolu nesmí vidět. Když se dozvěděl o tom tanečním večírku v Mnichově, udělal mi příšernou scénu,‘ “ vyprávěl Trenker v 70. letech redaktorovi německého Zeitu.

Po válce se opět pustil do natáčení, nová doba ale změnila situaci a poptávka po horských filmech značně poklesla. K tomu se přidal soudní proces s Leni Riefenstahl a rodinou Evy Braun, když chtěl Trenker vydat údajné deníky Hitlerovy milenky, nebo spor s bývalými kolegy o autorství knih vydaných pod označením „Luis Trenker a spolupracovníci“.

Když situace vypadala bledě, projevila se zase jednou naplno jeho schopnost přežít a Luis se znovu vynořil nad hladinu ve vlastním rozhlasovém pořadu Luis Trenker erzählt na stanici Bayerischer Rundfunk ve zcela nové roli vypravěče. Vysílání si časem získalo takovou popularitu, že se v 70. letech dočkalo své verze na veřejnoprávní televizní stanici pod titulem Berge und Geschichten.

Luis Trenker se svými syny…

SKIALP LEGENDY

Rodák z horského údolí Val Gardena se stal v řadě německých domácností pravidelnou a s radostí očekávanou návštěvou. Prostřednictvím televizních obrazovek si jej pouštěli diváci do svých obývacích pokojů a on jim na oplátku vykládal veselé i vážné příhody z prostředí vzdálených vrcholků zastřených mlhou.

Trenker a hory s jejich nedotčenou přírodou se v myslích řady lidí stali jedním a tímtéž. Ztracený syn se vrátil tam, odkud se kdysi vydal do světa. Ten jej v něčem pozměnil, hluboko uvnitř, ale s tvůrcem nehnuly ani neslavné poválečné zkušenosti. Nadále si uchoval přesvědčení, že si člověk pevně musí jít za svým. V Luisově případě to tentokrát znamenalo chránit unikátní přírodu rodných Dolomit.

Potkejte Luise Trenkera Fyzický odkaz Luise Trenkera, včetně jeho slavného kufru posetého samolepkami, s nímž doslova procestoval celý svět, spravuje muzeum v jeho rodném St. Ulrichu. V rámci tematicky vyzdobeného obývacího

Můžete stavět pořád víc hotelů, lanovek a dálnic. Ale Alpy, ty nerozšíříte už ani o jediný čtvereční kilometr.

Luis Trenker se sekretářkou a partnerkou Martinou Höllerovou ve své Val Gardeně v Dolomitech

pokoje se tam můžete pohodlně usadit do ušáku a poslechnout si prostřednictvím televizní obrazovky některou z jeho slavných historek nebo zjistit, jak se podílel na propagaci svých milovaných hor.

Ekologický aktivista

Jak turistický ruch po válce postupně rostl, sílily v Trenkerovi obavy, že by mohl přispět k nenávratnému poškození unikátního ekosystému. A když se „jeho“ horská údolí ocitla v nebezpečí, neváhal se zase jednou z plných plic ozvat: „Seiser Alm, v dřívějších dobách opravdový klenot, znečišťují bezohlední motoristé a škodí

mu improvizovaná výstavba nových ubytovacích kapacit,“ tvrdil a tak dlouho se do tématu opíral, až se podařilo prosadit zákaz vjezdu automobilů na tuto největší vysokohorskou louku v Evropě a celou řadu dalších opatření k ochraně tamní krajiny. Svůj vliv zmobilizoval i v boji proti realizaci výstavby dálnice mezi Mnichovem a Benátkami, jež měla mířit krajinou Sextenských Dolomit: „To vše už nemá pranic co do činění s tradicemi našeho lidu nebo s naší kulturou. Můžete stavět pořád víc hotelů, lanovek a dálnic. Ale Alpy, ty nerozšíříte už ani o jediný čtvereční kilometr,“ hřímal prostřednictvím všech sdělovacích prostředků, které jen dokázal přesvědčit, aby mu dopřály sluchu. Obcházel bavorské politiky a přesvědčoval je tak dlouho, až dosáhl svého a z projektu sešlo.

Strážce hor až navěky

Svět možná časem pozapomněl, za co Trenkerovi vděčí, případně si jeho postavu dosadil jako jednu z proměnných do zjednodušené rovnice a obratem jej kvůli některým ne zcela šťastným životním krokům zatratil. Rodná Val Gardena a Dolomity ale jeho odkazu dbají dodnes. O tom, jak unikátní životní prostředí se mezi rozeklanými narůžovělými vrcholky podařilo uchovat, svědčí i zařazení Dolomit na listinu světového dědictví UNESCO v roce 2009 a podíl Trenkera na jejich ochraně je nezpochybnitelný. Režisér, spisovatel, herec, ekologický aktivista, vypravěč, architekt, ale ze všeho nejspíš a na prvním místě prostě horal zemřel ve vysokém věku 97 let v hlavním městě autonomní provincie Jižní Tyrolsko Bolzanu v roce 1990. Do posledních chvil byl člověkem, který se s oblibou vydával na túry do hor, ať už v létě po svých, nebo v zimě na lyžích. Na své údolí dohlíží dodnes. Jeho sochu najdete na začátku Luis Trenker Promenade v St. Ulrichu. Vsedě pod borovicí pozoruje vrchol Langkofelu, který je symbolem údolí a hledí tak tamtéž, kam se Bera Luis sám obracel tolikrát ve svém životě. „Langkofel je nejkrásnější hora Dolomit, jako by to byl hrad z jiného světa,“ tvrdil s oblibou. „Co je Matterhorn pro Švýcarsko, to znamená pro nás Langkofel: Jen je o něco přívětivější, krásnější, gotičtější…“

Kniha Hory a sníh od Luise Trenkera vyšla česky v roce 1943. Byla jednou z nejobsažnějších lyžařských příruček své doby

Trenkerovo horolezecké desatero 1. Nepodnikej žádnou túru, které jsi ještě nedorostl. To ty se musíš podřídit hoře, a nikoliv ona tobě. 2. Na každou túru se musíš hlavou i fyzicky pečlivě připravit. 3. V horách bys neměl zapomínat na svou výchovu a vzdělání. 4. Krajinu, kterou procházíš, bys neměl zdobit skleněnými střepy, skořápkami od vajíček, odpadem z ovoce, cáry papíru, plechovkami od sardinek a dalším smetím. 5. Přátelství z hor bys měl držet v té nejvyšší úctě. 6. Horské chaty by sis měl vážit, jako by to byl tvůj vlastní dům a domov. 7. Neměl bys krást! Nikoho bys neměl okrást o klid a mír v horách, stejně jako o osamělost a rozhled na horském vrcholku. 8. Neměl bys lhát, chvástat se a naparovat se! I ta nejtěžší túra je jen maličkostí ve srovnání s jinými lidskými výkony. 9. Měl bys zachovávat čest svého oddílu a čest onoho velkého společenství, které ti odkrývá krásu hor. 10. Neměl bys znesvěcovat hory v honbě za rekordy. Naopak – měl bys hledat jejich duši.

OSOBNOSTI

Mám to ale kliku, že tohle je „doma“

FOTO: ARCHIV ALENY ZÁRYBNICKÉ

STORY

TEXT: PETR SOCHA

Alena

ZÁRYBNICKÁ

Kéž by byl život jako skialp… Včera večer, přesněji v noci, napřímo reportovala od základny Horské služby ve Špindlu. Ještě potom se vydala na pásech na Medvědín, aby půl hodiny po půlnoci byla zpět doma. „Já to mám takhle ráda,“ říká Alena Zárybnická, meteoroložka, televizní celebrita, skialpinistka. Možná vůbec největší propagátorka skialpu v Česku.

zpomeneš si, kdy jsi poprvé nazula skialpy a co jsi při tom cítila? Vzpomínám si moc dobře, už to bude nějakých dvacet let. Na první výlet jsme vyrazili z Harrachova na Dvoračky s kolegy z práce – s Helclíkem (Jiří Hölzel – pozn. red.) a Jirkou Rejmanem. Moc dobře si vzpomínám, co mě všechno bolelo a tlačilo. Šla jsem na růžových völklích se stařičkou Silvrettou 404. A v normálních lyžácích. Lyže mám ještě pořád v garáži – od Helclíka jsem je dostala, možná koupila, to už si nepamatuju. Každopádně, chodila jsem na nich dva roky a pak jsem investovala do pořádné výbavy – samozřejmě odpovídající tehdejší době.

Já, když byl na skialpech poprvé, jsem byl uchvácen tím, že lyže nepodkluzují a krásně plavou na sněhu… Jo, že máš konečně dokonalý mazání. I když včera v noci jsem se zrovna na pětimetrové nasněžené umrzlé muldě přesvědčila, že ani pás nedrží stoprocentně… Pro mě to byl stejný pocit, jako když si namísto klasických kolečkových lyží vezmeš takové ty tréninkové skialpinistické – se cvrčkem, díky kterému nepodkluzují. A tak to funguje i na sněhu – ta radost, že ti lyže nepodjede, je prostě obrovská… Vem si, jaký by to bylo skvělý, kdyby život fungoval jako skialpové lyže, že když už někam člověk došlápne, tak mu to už zpátky nesklouzne…

Já spíš myslel, cos cítila na duši? Rozumím ti, jen jsem si nemohla odpustit tohle muzeální entrée. Tenkrát to byla úplně neznámá podoba lyžování, aspoň tedy na našich horách. Všichni se na nás koukali, jestli jsme se nezcvokli, proč taháme ty těžký boty, byla to prostě málo známá aktivita… A ta duše? Dvě věci byly a jsou zásadní: to, že se dostaneš někam mimo „komerční“ hory a jsi tam jen s lidmi, se kterými tam chceš být, se kterými jsi rád. Možná že je skialpinismus jakýsi akcelerátor emocí, urychlovač toho, co člověk v životě má, konstanta, která rozmnožuje radost.

To je krásný příměr… Tak občas jdeš zase dlouhý traverz, u kterého se ti kroutí malíčky u nohou... A co cítíš dnes, když skialpový lyže nazuješ? Už to bude asi trochu rutina, kde tě nic nepřekvapí… No, to právě asi není pravda, já si myslím, že mě překvapí pokaždé něco. Jakmile do něčeho v životě vnášíš rutinu, jsi si jistý, že tě nic nepřekvapí, tak záhy ti okolnosti ukážou, že o ty jistoty přijdeš. To je jedno ze základních životních pravidel: Když něco začnu považovat za jistotu, tak se to pak rozplyne

jako pára nad hrncem. Myslím si, že kouzlo skialpu je právě v tom nečekaném. Ano, jdeš si sice po té známé vyšlapané cestičce, ale kdyby tě pokaždé něco nepřekvapilo, tak by tě to za chvíli přestalo bavit. Je to tak postavené, že tě pokaždé něco překvapí – jako mě včera ta boule technického sněhu, když jsem si vypla čelovkou, abych šla v harmonii s přírodou, a najednou se ocitla na hraně... Překvapení visí pořád ve vzduchu, hory mají nekonečnou fantazii. Jak ses vlastně dostala k lyžování? Za tím stojí zejména tatínek, který jako sporťák rychle odhadl, že jsem po něm moc sportovních genů nepodělila, takže se rozhodl mě zasvětit alespoň do těch základní sportů jako lyžování, bruslení, jízda na kole. A když jsem v patnácti přišla, že bych chtěla létat, nic proti tomu neměl, protože na to nějaké sportovní geny a fyzickou zdatnost nepotřebuješ. Jak to, že nemáš sportovní geny? Vždyť stále sportuješ? No jo, ale pro radost, ne pro výkon. Jediná odměna, kterou mi může sport dát, je radost, protože medaili nikdy nevyhraju… Celý život mi sport dělá radost, ke stáru ještě možná větší než dříve. Zvlášť, když najdu někoho, kdo vydrží to moje nejpomalejší tempo na světě.

FOTO: ŠTĚPÁN ROMANOV, NA SKIALPECH PŘES HORY

STORY

OSOBNOSTI

Po letech se mi potvrdilo, že se cítím dobře právě s lidmi, kteří vyhledávají řekněme tu méně komerční polohu hor, že právě ti jsou moje krevní skupina. S nimi se radost násobí, nikoli jen sčítá. A co konkrétně je pro tebe ta největší odměna? Výstup na kopec, návrat do chaty…? Právě ta celková radost. Na endorfiny moc nevěřím, i když asi nelze vyloučit, že radost je výsledkem nějakých chemických procesů v těle. Tak endorfiny musíš znát z létání, ne? Já si myslím, že málokdo ten v uvozovkách adrenalinový sport dělá právě kvůli endorfinům. Dělá to proto, že ho to baví a těší. I když jsem mluvila třeba s akrobatickými piloty, není pro ně účelem vyplavení hormonů, ale ta samotná činnost. Endorfiny jsou až důsledek. Pokud by někdo létal jen kvůli adrenalinu, myslím, že by dlouho nepřežil.

FOTO: ŠTĚPÁN ROMANOV, NA SKIALPECH PŘES HORY

Návrat na Rastkogelhütte z vrcholu Kleiner Gilfert

Když to nejde po ledu...

Já osobně, když jsem neletěla jako pilot, ale jen se vezla, tak ten impuls k vyplavení endorfinů nepřišel. Je to podobný, jako když lezeš první, nebo druhý na konci lana – prvolezec bude mít větší riziko, pocit zodpovědnosti, proto tam budou tyto procesy intenzivnější. Mám vyzkoušeno, že musím být sama aktér, držet zodpovědnost a ovlivňovat situaci, aby ten adrenalin vůbec dostal šanci se vyplavit. U skialpu je to podobné – jen je ten adrenalinový koktejl asi trochu řidší. Ale pozor – o to možná trochu ošidnější. Člověk mnohdy nebezpečí, ačkoli je objektivně vysoké, subjektivně ani nevnímá. Často vůbec neví, pokud se nakonec nic nestalo, že se pohyboval na hraně, že jen o vlásek unikl velkému průšvihu. Třeba lavině.

Čím tě přitahují hory? Hmm, to je těžká otázka… Těch důvodů bude určitě víc. Jednak jsou pro mě dokonalou laboratoří, kde si mohu ověřovat meteorologické teorie a jestli předpověď vyšla. Nikdy z dat a vzdáleného pozorování nepocítíš tak komplexní vjem, jako když si to prožiješ na vlastní kůži. Zároveň je to pro předpověď nejsložitější terén, což je bezpochyby určitá výzva. Pak je to prostor, kde nic neošidíš, neodpouští se tam žádná chyba a důležitá je tam zodpovědnost. Mohlo by se zdát, že objevitelé–horolezci, třeba jako Mára Holeček, jsou tak trochu cvoci, ale oni mají všechno velmi dobře vše promyšlené a načtené. Někdy můžeme nabýt pocitu, že třeba Robin Kaleta, když někde něco sjíždí, zahodí rozum a prostě

FOTO: ARCHIV ALENY ZÁRYBNICKÉ

jede – ale ono to tak není, protože to už by tady dávno nebyl. A ještě rozhodnutí – musí být správná. V letectví se musíš rozhodnout nejen správně, ale i rychle. V horách většinou tak nespěcháš, ale i tak na váhání není čas. Roky spolupracuješ s Horskou službou, to se stalo náhodou, nebo jsi tomu šla nějak naproti? To už je tak dávno! Potřebovali někoho, kdo rozumí meteorologii ve chvíli, kdy se začala stávat vědou užitnou, když začaly být meteorologické informace dostupnější. A bylo potřeba správně interpretovat předpovědi a rozumět celkovému kontextu. Každý, kdo chce být dobrovolným členem Horské služby, musí splnit určitá vzdělanostní kritéria, z nichž jedno je zkouška z meteorologie. Moc mě to baví, asi proto, že v tom vidím ten reálný význam: nemám pocit, že tím přispívám k záchraně, ale snad aspoň k bezpečnějšímu pohybu po horách. Jsi přísná zkoušející? Jsem. Jsem, přísná. Umím i říct: „Přijďte příště!“. I když se v takových chvílích řeším hlavně to, jestli jsem té látce dala dostatek prostoru a dobře ji vysvětlila. Jestli nejsem na vyhazov spíš já. Samozřejmě to poznáš, když se na to někdo nepřipravil… A vzniká kolem toho taky hodně vtipných historek. Tak sem s nějakou! Dobře si pamatuji, jak jsem jednoho čekatele pohoršeně vyhodila, protože nebyl schopen vysvětlit, jak se bezpečně zachovat, když se v horách strhne bouřka, neznal nebezpečné jevy při bouřce... Zanedlouho potom zastihla bouřka v horách mě a já se jen modlila, abych to přežila.... Jak by to vypadalo, kdybych to, co učím, neuměla aplikovat v praxi, že ano... Vtipné jsou také omluvenky za nepřipravenost – obvykle v podobě tekutého lahodného nápoje z Božkova. Naštěstí se nezodpovědných žáků nepotkává víc najednou... Nakolik se zajímáš o laviny? Sníh si pamatuje počasí lépe než kdejaká meteorologická statistika. Všechno, co se s počasím dělo, jak se proměňovaly jednotlivé meteorologické prvky, jestli foukalo nebo nefoukalo, jestli přišla obleva, nebo ne, to vše je ve sněhu napsáno. A je to fascinující! Když se naučíš do sněhu koukat, sahat si v tom profilu na jednotlivé vrstvy, pak vidíš, že je v něm vepsán celý průběh zimy. Upřímně řečeno, kdybych si třeba mohla znovu vybírat svoji profesi či to, kam ji budu směrovat,

Benecko, odhadem v roce 1974...

Homolkovic lanovka. Že tu budu jednou doma, to mě tehdy vážně nenapadlo

určitě bych se s meteorologií přesunula víc do terénu – třeba právě k lavinám. Vidím, že mě to čím dál víc táhne na hory, čímž zrovna tedy nemyslím hory Kavčí. Mimochodem, první moment, kdy jsem si toto uvědomila, byla kdysi naše společná návštěva SLF, výzkumného ústavu lavin a sněhu v Davosu, tuším v roce 2006. Tam jsem pochopila, jak komplexně celý výzkum probíhá a jak obrovský prostor se nabízí pro aplikaci výsledků v praxi. Připravuješ také knihu o lavinách… Ano, byl to nápad Pavla Cingra, stávajícího náčelníka HS Krkonoše. Přes dvacet let vedl v rámci HS lavinovou prevenci a chtěl vydat přehled lavin nejen v Krkonoších, ale zmapovat laviny v celém Česku. Ale nechtěli jsme, aby to byl jen strohý výčet, na který bude stejně padat v knihovně prach. Dlouho jsem uvažovala, za jaký konec to uchopit tak, aby to bylo užitečné pro každého – aby si odborníci připomněli, co se stalo, a laici tam našli poučení. Ovšem nic školometského! Nejlíp se učíme na příbězích a pamatujeme vyprávění, ne statistiky. Mluvím s přímými aktéry lavinových nehod – se záchranáři z Horské, s piloty vrtulníků, s lékaři a hlavně, s těmi, kteří měli tu kliku a můžou svůj příběh vyprávět sami.

Nejlepší zahrádky jsou Zahrádky

Meteorologie a skialp jdou k sobě. Co všechno by z ní měl skialpinista vědět a znát? Nestačí se den před výletem podívat na yr.no? Nemusí to být jenom skialpinista, ale každý, kdo jde do hor – turista pěší, na sněžnicích… Vše začíná u plánování túry, pokud půjdeme lavinovými terény, musíme přesně prozkoumat lavinovou situaci i počasí – neoddělovala bych to, obě věci patří dohromady. Jako základ a první věc bych doporučila zkontrolovat výstrahy, které se týkají hor. ČHMÚ má na svých stránkách jednoduchou přehledovou mapu, kde jsou výstrahy na meteorologické jevy jednoduše graficky znázorněny. A podobně to mají národní meteorologické služby v zahraničí. Zdá se to banální a nemám omluvenku, když to někdo neudělá, a pak se diví. Připadá mi absolutně nezodpovědné, že lidi při takových situacích chodí na hory, že si tam horští vůdci berou klienty – ano, i takových příběhů už se pár stalo. Chápu, že počasí nakonec může být lepší, než se čeká, ale jsem si jistá, že týmu meteorologů vyjde

OSOBNOSTI

předpověď líp než jednotlivci, byť se o počasí zajímá. A už vůbec nikdo z nás nepřemůže svatého Petra, pokud se on rozhodne, že bude špatné počasí. Musíme samozřejmě sledovat stupeň lavinového nebezpečí a jemu pak túru přizpůsobit. A ještě k počasí: Vždy musíme brát na zřetel, že stoprocentně správná předpověď je dílem náhody. Je to jenom odhad, ať už sleduješ jakýkoli meteorologický model. A co je úplně nejdůležitější, umět se přizpůsobit změně situace, třeba při zhoršení počasí změnit naplánovanou trasu. Nebát se včas zatáhnout za záchrannou brzdu. Vědět, jak na různé situace – mráz, vítr, mlhu… – reaguje moje psychika a nehnat se do něčeho, co už nezvládnu. Někdo může být ve ztížených podmínkách ještě happy, ale druhý může být natolik ve stresu, že ztratí sílu – i na to, aby se pohnul a šel dál. Je to tak, že se na krátkodobé meteorologické předpovědi můžeme spoléhat víc a víc? Ano, to je pravda, ale musíme se taky víc učit chápat souvislosti, abychom se nenechali napálit – abychom slepě nedůvěřovali něčemu, co vlastně v nějaké konkrétní meteorologické situaci ani přesně vyjít nemůže, a pokud jo, tak jen náhodou. Mám na mysli bodové předpovědi z meteogramů. Oprávněně jsou hitem – nabízí pochopitelný pohled na vývoj počasí. Ale ouha! Jsou typy situací – například, když vznikají přeháňky v labilním vzduchu, při kterých není možné spočítat, kudy budou přesně procházet, a trefí-li se nějaká do toho, jak to má spočítaný model, je to spíš zázrak.... Na počasí je třeba se dívat komplexně jako na složitý provázaný systém, který ovlivňuje řada faktorů. Napadlo tě někdy, že předpovědí významně ovlivňuješ životy lidí? Třeba když někdo okázale ohlásí delší teplou etapu, dotkne se to návštěvnosti lyžařských středisek nebo prodeje zimního vybavení? Já si to velmi silně uvědomuji, protože tuto zpětnou vazbu mám ze svého bezprostředního okolí. Do teplotně nadprůměrného období popisovaného dlouhodobou předpovědí se skryje i delší etapa ideálního zimního počasí, jen je pak vyvážena nějakou teplou periodou. Záleží, jak se to přesně formuluje. Ty výkřiky a titulky: Zima skončila, Zima letos nezačne… z 99 až sta procent neuslyšíš od meteorologů, protože ti jsou setsakramentsky opatrní, aby s předpovědí zabíhali někam, kam to není možné. Ale nejen v meteorologii se

titulek, aby přilákal čtenáře, běžně nepotkává s obsahem. Je to obecný trend. Sama se snažím v České televizi vracet k nepřesným předpovědím a vysvětlovat, co a proč se změnilo, případně vysvětlovat širší kontext situace. To nejsou chyby, ale nepřesnosti numerického modelu, který se musí neustále zpřesňovat a aktualizovat. Počasí hlásíš nejen divákům ČT, ale podrobně informuješ i české horolezecké expedice. Nakolik s nimi prožíváš nesnáze, například loňský zásek Máry Holečka s Radarem? Takový servis se nedá poskytovat každému. S Márou (Holečkem, českým horolezcem – pozn. red.) se roky známe, cítíme k sobě důvěru a oba víme, kde má podobná informace a zodpovědnost z ní pramenící své hranice. Mára dobře ví, že na kopci je za sebe zodpovědný jen on sám, uvědomuje si i relativitu informací, které mu pošlu. Oni mrznou, já se potím – tak máme rozdělené role. Zatímco oni trpí zimou někde ve stanu, já se doma potím z toho, jak se intenzivně hrabu v předpovědních modelech. A logicky, i náš vztah se vyvíjí. Po měsíci natáčení série dokumentů z lezeckého prostředí jsem se celkem hodně bála, jestli budu při jeho příští expedici umět být dostatečně objektivní. Jestli tam nebudou nějaké emoce navíc, které by bránily střízlivému pohledu na modelové předpovědi. Jestli do předpovědi zkrátka nebudu promítat strach či obavu – to by totiž bylo nefér. A ještě jeden moment bývá stresující... Když někde vysoko trčí delší dobu a upínají se k okamžiku, kdy se má počasí vylepšit, aby mohli sestoupit. Bojím se zcela regulérně, co by udělalo s jejich psychikou, když už jsou absolutně vyčerpaní, kdyby ta změna k lepšímu přišla třeba jen o pár hodin později.... Je to řehole, vstávat ve 3 ráno, aby měli čerstvou předpověď včas. Zase mám to privilegium být na pár kopcích s nimi – proklínaná, či vzývaná, to podle svatého Petra – ale s nimi. Jak vznikla idea pořadu Skialpem to začalo, později Na skialpech přes hory? Zrálo mi to v hlavě dlouho – myslím ukázat lidem, jak krásný skialp je. A když jsem přemýšlela, koho jako parťáka oslovit, vzpomněla jsem si na své růžové völkle v garáži a na svůj první skialpový výlet s Helclíkem – a bylo jasno. Takže to byl vlastně revanš Helclíkovi za to, že tě na ty první skialpy vzal? Hmm, vlastně jo, ale říkáš to až ty teď tady. Nevím, jestli to ve výsledku vlastně nebyl

danajský dar, když teď vidím, kolik času jsme strávili mimo domov a co vše jsme tomu obětovali. Ale jo, snad to mohla být odměna… Musím se ho na to zeptat. Ona to je zpočátku radost, ale záhy se přetaví v práci, povinnost a zodpovědnost. I když je to práce v nejlepší kanceláři na světě. Na skialpech jsi procestovala i ne zcela obvyklé destinace České republiky – ostatně později v časopisu některé výlety ve zkratce přinášíme. Která místa tě nejvíc zaujala? Jaké výlety v Česku bys nejvíc doporučila? Zjistila jsem, že skialpovat se dá prakticky všude, kde je sníh. Dají se najít parádní terény, třeba v Krušných horách, když jsme sjížděli v průseku po starém slalomáku. Nebo v Jizerkách můžeš jet na skialpy tramvají. Každému bych ale doporučila, aby začal u sebe „doma“ a vyšlápl a sjel si jako první louku za barákem. Tak to začalo a v tom je podstata. FOTO: ROBERT DLOUHÝ

STORY

Vyčarovat na přelomu roku kousek zmrzlého vzduchu – to dokázal jen Krakonoš

Chystá se nějaká další skialpová série? Ráda bych se začala trochu víc věnovat ledovcům, které jsou z hlediska Evropana velmi zajímavé a samozřejmě se stávají symbolem dnešní klimatické krize. Tímto směrem bych ráda směrovala své další kroky na skialpech (a nejen na skialpech) v rámci dalšího televizního (a vlastně nejen televizního) projektu. Dlužím to svému oboru – meteorologii a klimatologii. Bydlíš ve Špindlu, jak jako obyvatelka horského města vnímáš skialpový boom? Trošku se na to dívám messnerovsky – mnohokrát mluvil o tom, že ukázal lidem krásy přírody a přivedl je do hor, ale když vidí, jak se tam lidé chovají, tak je mu z toho smutno. Já z toho

Odměna! Cestou z Zuckerhüttlu

mám podobný pocit. Dřív se lidé v horách a na skialpech zvlášť zdravili, teď chodí s hlavami dolů a jsou uzavření jako v metru. Každý si jede to své, což v metru nevadí, ale na horách by to tak být asi nemělo. V horách jsme nejen s přírodou, ale i s lidmi, s nimž se tam potkáváme. Byla bych ráda, kdyby se na sebe lidi v horách alespoň usmáli. Trápí mě i to, když lidé chodí či sjíždí na čerstvě urolbovaném kopci, kde pak jejich stopy umrznou a stanou se rizikem pro další návštěvníky hor. Když jsem svědkem podobné neohleduplnosti, popadne mě leckdy až hysterický záchvat. Ale musím zároveň říct, že podle mě spousta podobných prohřešků nevyplývá z toho, že by ti lidé takoví chtěli být, ale oni to prostě nevědí, neznají ten kontext, nikdo jim to prostě neodvyprávěl, neřekl, jak by to mělo být, co je správně a co ne. Takže v současné době mám pocit, že když jsem lidem svými pořady ke skialpu pomohla, měla bych je všemi možnými způsoby teď prosit, aby se k horám i k sobě na horách chovali hezky. Co bys na závěr vzkázala novým adeptům skialpinismu? Co bych jim vzkázala? … Že jak ty se chováš k horám, tak hory se chovají k tobě. A že to je vlastně princip, který funguje i mezi skialpinisty. Každý musí být připraven ke kamarádské pomoci, když se něco zvrtne – když se zhorší počasí, když spadne lavina. Ta vzájemnost a odpovědnost – za sebe i za druhé – je na horách a při skialpu to nejdůležitější. A to přece platí i v životě!

Pokud máš někoho rád a svou láskou si ho připoutáš, přijímáš za něj odpovědnost. To platí o kamarádech na skialpech, i o horách samotných.

FOTO: ŠTĚPÁN ROMANOV, NA SKIALPECH PŘES HORY

A všeobecně, kde se ti na skialpech nejvíc líbilo? Která destinace tě nejvíc překvapila svou atmosférou? To není snadné říci, ale hodně ráda mám Jižní Tyrolsko, líbí se mi nejen Dolomity, ale i kultura celé oblasti, ta kombinace rakouské preciznosti s italskou ležérností. Je fascinující, jak tam lidé dokázali v první světové válce o své hory bojovat, jaká tam vznikla opevnění na samých vrcholcích hor. Vždycky říkám, že bych byla nejraději, kdyby naší nejvyšší horou nebyla Sněžka, ale Ortler, jako za Rakouska-Uherska. Pak mám taky ráda Švýcarsko, vedle krásných hor mě na něm baví, jací to jsou svérázové. Je spousta věcí, za který svět Švýcarům vděčí, kde oni byli hnacím motorem. Nevím, čím to je, ale mám pocit, že přesně rozeznám švýcarskou hranici – ten švýcarský prostor je prostě jiný, drsnější, syrovější, méně komerčně ovlivněný…

FOTO: SCARPA

SKIALP ZÁVODY TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

Ski mountaineering = skimo Skialp jako olympijský sport

Ski mountaineering, u nás zvaný skialp, je na vzestupu do té míry, že o něm vychází samostatné číslo časopisu SNOW. A také se dostal mezi olympijské sporty. Na ZOH 2026 v Cortině se bude závodit ve skialpu, ale zatím známe jen formát a něco málo o českých ambicích.

Olympijský formát

Závodit se bude v individuálních soutěžích, mužském a ženském sprintu, ty doplní smíšená štafeta. V individuálních závodech bude startovat vždy 24 sportovců. Výstup na pásech a následně na botách se zřejmě bude odehrávat podél závodní trati Pista Stelvio v Bormiu, na které budou probíhat také závody mužů ve sjezdovém lyžování.

FOTO: ARCHIV

ěmecký DAV ještě před pandemií uváděl, že skialpu se věnuje 500 000 lidí. Stále rostoucí popularita vedla k navržení skimo na olympiádu. Trefně se bude první moderní olympijské skimo konat v italské Cortině – právě v Itálii je skimo velmi populární a závodní ambice domácích také nebudou malé – v mistrovstvích světa od roku 2002 nastřádali Italové úctyhodných 63 medailí.

Český plán

V ČR závodní skialpinismus spadá do gesce Českého horolezeckého svazu, trenérkou reprezentace je bývalá olympijská závodnice v běžeckém lyžování Karolína Grohová. Ta za sebou má mnoho úspěchů i ve skialpinismu, kde je několikanásobná česká mistryně, ale i ve vysokohorském lezení.

Do olympiády zbývá ještě pár let, od letošní sezóny považuje ČHS olympijskou fázi za zahájenou. Zatím se můžeme jen těšit, kolik talentů se objeví v kvalifikacích, a držet palce, aby ZOH byla s českou skialpinistickou účastí.

Poprvé, které není poprvé

Jako na jistou variantu skimo by se dalo odkazovat olympijskou disciplínou zvanou závod vojenských hlídek, v níž se soutěžilo mezi lety 1924 a 1948. Byť se jednalo spíše o historickou formu biatlonu, některé tratě měly spíš skimo parametry. Skimo jako takové bylo zařazeno poprvé jako ukázková disciplína na mládežnické olympiádě v Lausanne v roce 2020, kde byl také úspěšně otestován stávající formát.

ONE BOOT 4 ALL BODE MILLER

QUATTRO XT ON-PISTE AND OFF-PISTE

Distributor pro ČR: ALPSPORT WWW.SCARPA.CZ, VO@ALPSPORT.CZ

FOTO: ©WORLDSKITEST.COM – BENJAMIN HOFMANN

WORLD SKI TEST

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

Nejznámější test skialpových lyží Testováním lyží se World Ski Test zabývá pěknou řádku let, od roku 2018 přibyla samostatná kategorie pro lyže skialpové. Nahlédnutím pod pokličku takového testování si lze udělat základní představu o tom, co vlastně test říká a jak ho číst – sebelepší data je potřeba také dobře interpretovat. Princip testu

estuje se tzv. naslepo, tedy testér neví, jakou lyži právě testuje – topsheet je přelepen černou páskou. To je nejvýraznějším tahákem tohoto testu, v podstatě nikdo jiný takto hromadně lyže netestuje. Samozřejmostí je vyhrazený a pro veřejnost uzavřený svah, aby testéři měli co nejlepší podmínky, servis (seřizování vázání v depu) provádí nezaujatí servismani. Na každém modelu jede testér jen jednu jízdu. Standardní testovací kolečko tedy probíhá následovně: v depu se seřídí lyže na základě vydaného testovacího štítku, následuje krátký sjezd k vleku a jízda nahoru. Cca 200 metrů má pak testér k posouzení jízdních schopností lyže, pak zajíždí do výstupového koridoru. Výstup má asi 50 metrů, pak už jen závěrečný sjezd do depa a vyplnění testovacího štítku.

Testuje se na škále 1–10, pro přesnost interpretace uveďme kategorie tak, jak jsou na testovacích štítcích: PRÁCE S PÁSY DLOUHÝ OBLOUK KRÁTKÝ OBLOUK KLID V JÍZDĚ DRŽENÍ NA HRANĚ CELKOVÝ DOJEM Pro interpretaci testu je důležité porozumění tomu, že tyto kategorie nejsou zcela přesně definovány. Není stanoven ani optimální poloměr dlouhého nebo krátkého oblouku, ani to, zda Handling (ovladatelnost) pásů má zahrnovat pouze jejich uchycení na lyže, nebo také vlastnosti skluzu, sbalitelnost atp. Vše je tedy vlastně jakýmsi orientačním dojmem jezdce, který si může do

značné míry jinak vyložit jak složení testovaných parametrů, tak škálu 1–10. Máme k dispozici také hodnocení jednotlivých testérů (každou lyži testuje cca 10 až 15 lyžařů) a z pohledu na něj je zřejmé, že zatímco někdo využívá plnou škálu, jiný hodnotí například v rozmezí 7 až 9.

Co znamenají jednotlivá čísla

Nejsou špatné lyže, a přesto 80 % lyžařů jezdí na špatných lyžích, říká vedoucí testu Franz Klammer. Myšlenka poukazuje na to, že všechny značky vyrábí kvalitní lyže, jen je jim potřeba najít vhodného uživatele – na každého někde čeká ta pravá lyže. Když už víme, že složení testérů je různorodé a definice kategorií vágní, bez jasně dané metodiky, a mnohé parametry slepého testu zas až tak slepé nejsou, můžeme se pustit do interpretace čísel na následujících stranách.

FOTO: ©WORLDSKITEST.COM – BENJAMIN HOFMANN

Výsledné číslo je průměrem hodnocení cca 10 až 15 testérů. Během testovacího dne se podmínky mohou významně proměnit, takže první testér jezdí na ledu, poslední na stejných lyžích jede na velmi měkkém. V průměru to dává výslednou hodnotu. Nutno říct, že sběr dat probíhá kvantitativně na poměrně malém vzorku lyžařů v různých podmínkách a s ne zcela přesně specifikovanými otázkami, takže statistická chyba může být poměrně velká. Přesto ponechejme testu, že je nejmasovějším takovým na světě a také jedním z nejdéle fungujících. Výsledná data doporučujeme zároveň číst jako výběr toho nejlepšího, co výrobci sebevědomě dodali k testování. Pokud lyže od jedné značky v jedné kategorii dostala výrazně jiný počet bodů, nemusí to znamenat, že je horší nebo lepší – znamená to jen a právě, že v tomto testu o výše popsaném průběhu získala v průměru více nebo méně bodů. I z těchto důvodů uvádíme přesné počty sebraných (a statisticky očištěných) bodů vždy pouze u nejlepších pěti z kategorie – víme dobře, že náhoda umí v tomto případě nadělat nemalé a nespravedlivé škody.

EXPERT NA VYHŘÍVÁNÍ A TERMOREGULACI

THERM-IC POWERSOCKS HEAT FUSION UNI

SIDAS.CZ

THERM-IC POWERGLOVES LIGHT+

Nirmal Purdža První horolezec, který v zimě zdolal K2 bez použití kyslíku

KÄSTLE TX87 W.....................................TESTOVANÁ DÉLKA: 158 cm...............................PARAMETRY: 124-87-111 / R 11,9 m...................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 290 g / pár 8,9 9,0 8,9 8,9 8,8 8,9

ELAN Ripstick Tour 88 W................TESTOVANÁ DÉLKA: 163 cm...............................PARAMETRY: 127-88-106 / R 15,6 m...................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 300 g / pár 8,7 8,4 8,0 8,1 7,9 8,2

VÖLKL Rise Above 88 W..................TESTOVANÁ DÉLKA: 163 cm...............................PARAMETRY: 131-88-111 / R 14 m.......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 374 g / pár 8,7 8,1 8,4 7,7 8,1 8,2

ROSSIGNOL Escaper W 87 Nano......TESTOVANÁ DÉLKA: 160 cm......................PARAMETRY: 124-87-109 / R 16 m.......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 400 g / pár 7,7 8,6 7,9 8,1 8,0 8,1

ATOMIC Backland WMN 85...........TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm...............................PARAMETRY: 116-85-104,5 / R 16 m...................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 360 g / pár 8,0 8,0 8,1 8,1 8,0 7,9

CELKEM

CELKOVÝ DOJEM

JISTOTA NA HRANÁCH

KLID PŘI JÍZDĚ

KRÁTKÝ OBLOUK

DLOUHÝ OBLOUK

Dámské skialpové lyže

OVLADATELNOST

WORLD SKI TEST

53,4 49,3 49,2 48,4 48,1

Další testované modely

Slepá místa testování naslepo Slepé testování je skvělou myšlenkou. Zvlášť u touringových lyží ale velmi těžce realizovatelnou. Každá značka má své specifické tvary, prohlubně nebo výstupky (typicky Scott s otvory na uchycení pásů nebo Kästle s „okénkem“), a tak testér při sebedůkladnějším olepení lyží černou páskou obvykle i nechtíc pozná, o jakou lyži jde, už když se k ní přiblíží. Pokud ne, zjistí to při pohledu na skluznici, kde je často logo, nebo nejpozději, když vyndá pásy. Osobně jsem se při testování snažil nevnímat, o jakou lyži jde, ale těchto znaků si prostě většinou nelze nevšimnout, vždyť právě proto jsou výrobci takto umísťovány. Dalším problematickým bodem je použití rozličného

vázání. Aby byl test lyží alespoň v základu objektivní, musel by probíhat na stejném vázání. To ostatně organizátoři zkoušeli, bohužel si vybrali masivní King Pin a zjistili, že ne všechny lyže s ním dobře fungují. Proto se nyní rozhodli na lyžích ponechat vázání, které dodá výrobce. To považuji za dobrý přístup, budeme testovat setup tak, jak je dodáván. Bohužel to opět dělá zmatky v kategorizaci lyží, některé s vázáním významně přesáhnou maximální hmotnost pro zařazení do kategorie a rázem se mohou chovat úplně jinak. A stejný příběh je se stoupacími pásy: Je tedy potřeba test číst jako test dodaného setu, nejen samotných lyží.

FOTO: ©WORLDSKITEST.COM – BENJAMIN HOFMANN

FISCHER Transalp 86 Carbon ws, SALOMON MTN 86 W, HAGAN Core 84 Lite, STÖCKLI Edge 88, NORDICA Santa Ana 88 Unlimited, DYNASTAR E-Tour 86 Open, BLIZZARD Zero G 85, OGSO Jaeger Neoteric Ultra

# THIS IS SKITOURING

ALPINIST 10

QUANTUM EVO

RISE ABOVE 88

// Ultralehké pinové vázání s hmotností 245 g // Aktivní kompenzace délky při průhybu lyže // Možnost nastavení délky v rozsahu +/- 7,5 mm // Din 10 , max. zatížení 110 kg

// Konstrukce BONDED SHEL // Hmotnost 999 g // Vysoká tuhost a opora // Výborný přenos síly

// Hybridní dřevěné jádro Tourlite // Systém chytrého uchycení pásů // 3D proměnný rádius // Lehké, stabilní a výborně ovladatelné

MARKER.NET

DALBELLO.IT

VOELKL.COM

WWW.MDVSPORTS.CZ

THISISSKITOURING.COM

ATOMIC Backland 85.........................TESTOVANÁ DÉLKA: 179 cm...............................PARAMETRY: 117-85-105,5 / R 17 m...................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 480 g / pár 9,3 7,8 7,8 8,2 7,4 8,5

FISCHER Transalp 86 Carbon.....TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm...............................PARAMETRY: 123-86-107 / R 18 m.......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 360 g / pár 8,2 8,1 7,8 8,1 7,8 8,2

HAGAN Core 84.......................................TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm...............................PARAMETRY: 123-84-106 / R 19 m.......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 850 g / pár 8,6 7,8 7,6 7,8 7,6 8,1

VÖLKL Rise Above 88........................TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm...............................PARAMETRY: 131-88-111 / R 17 m.......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 374 g / pár 7,3 8,2 7,8 8,0 7,5 7,6

KÄSTLE TX87 Up...................................TESTOVANÁ DÉLKA: 174 cm...............................PARAMETRY: 124-87-111 / R 15,5 m...................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 890 g / pár 7,5 7,8 7,4 7,7 7,6 7,6

CELKEM

CELKOVÝ DOJEM

JISTOTA NA HRANÁCH

KLID PŘI JÍZDĚ

KRÁTKÝ OBLOUK

DLOUHÝ OBLOUK

Pánské skialpové lyže do 88 mm

OVLADATELNOST

WORLD SKI TEST

49,0 48,2 47,5 46,4 45,6

Další testované modely SALOMON MTN 86 Carbon, NORDICA Enforcer 88 Unlimited, ROSSIGNOL Escaper 87 Nano, BLIZZARD Zero G 85, ELAN Ripstick Tour 88, OGSO Jaeger Neoteric Ultra, SCOTT Proguide 89

Pánské skialpové lyže od 89 mm SALOMON MTN 96 Carbon............TESTOVANÁ DÉLKA: 174 cm...............................PARAMETRY: 129-96-115 / R 18 m.......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 780 g / pár 8,4 8,2 8,0 7,3 7,8 8,5

STÖCKLI Edge FT..................................TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm...............................PARAMETRY: 130-94-119 / R 18,7 m...................................HMOTNOST LYŽÍ: 3 280 g / pár 6,5 8,6 6,9 8,0 8,3 7,5

FISCHER Transalp 90 Carbon.....TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm...............................PARAMETRY: 125-89-108 / R 19 m.......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 640 g / pár 7,9 7,5 7,6 7,3 7,4 7,9

ATOMIC Backland 95.........................TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm...............................PARAMETRY: 126,5-95-115 / R 18 m...................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 660 g / pár 7,9 7,5 7,4 7,2 7,5 7,6

VÖLKL Rise Beyond 96....................TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm...............................PARAMETRY: 138-96-119 / R 17 m.......................................HMOTNOST LYŽÍ: 2 524 g / pár 5,7 7,9 7,5 8,0 7,7 7,6

48,2 45,8 45,6 45,1 44,4

Další testované modely HAGAN Boost 94, ELAN Ripstick Tour 94, BLIZZARD Zero G 95, ROSSIGNOL Escaper 97 Nano Open, SCOTT Proguide 96, KÄSTLE TX93, NORDICA Enforcer 94 Unlimited, DYNASTAR M-Tour 90 Open, OGSO Thor Neoteric Ultra 40

Řada TX

ADVERTORIAL

VYRAZTE NA SKIALPOVÉ EVENTY S PRŮVODCI A NECHTE SE VÉST VZHŮRU K ZÁŽITKŮM Ať už jste kouzlu skialpu již propadli nebo se krásy skitouringu chystáte objevit letos poprvé, zbystřete a přijměte pozvání do pražského HARFASPORTu.

Půjčovna a servis skialpového vybavení

ražská prodejna naproti libeňskému nádraží je už přes 26 let známá jako speciálka na sjezdové lyžování. Renomé si získala i v oblasti cyklistiky a za poslední léta i v běžkařině a skialpu. Najdete tu Centrum skialpového lyžování se širokou nabídkou zboží a služeb a zkušené profíky, kteří jsou na skialpech jako ryby ve vodě a s výběrem vám dobře poradí. Na prodejně najdete přední značky, u lyží mj. Black Crows, Dynafit, Stökli, Völkl, Fischer, Dynastar a další. Skialpové boty vyberete ze sedmi značek, například Dynafit, Scarpa, Fischer a další. Oblečení na skialpy je skvělé i pro většinu dalších sportovních aktivit a užijete ho celoročně. V HARFASPORTu si vyberete ze značek Ortovox, Martini, Dynafit, Karpos a dalších. Samozřejmě zde v nabídce nechybí sondy, pípáky, lavinové batohy a vše, co je na bezpečné túry třeba.

Teoretické semináře i kurzy v Alpách Letošní semináře pro zájemce o skialpy už proběhly, ale na většinu skialpových akcí se teprve můžeme těšit. Od ledna startují skialpové pátky. Jednodenní eventy určené pro zkušenější i začínající skialpinisty. Průvodce vás provede po krkonošských kopcích, start a cíl je ve Špindlerově Mlýně. Poslední lednový termín je 27. 1. Termíny pro únor a březen najdete na webu.

Ať už potřebujete skialpovou výbavu nejdříve vypůjčit a otestovat, nebo namontovat vázaní a oříznout pásy, se vším si v HARFASPORTu poradí. V půjčovně najdete stejné značky jako na prodejně včetně letošních kolekcí. A nějaké kousky pro skialp najdete i ve zdejším bazaru zimního vybavení.

Centrum skialpového lyžování však nabízí víc. Každoročně chystá tým HARFASPORTu pro zákazníky řadu skialpových eventů.

Kdo by rád vyrazil na více dní, také si přijde na své a může se přihlásit na únorové, březnové a velikonoční skialpové kempy, které probíhají na oblíbených místech Termínovka akcí v Krkonoších na Brádlerových a Friesových 12.–14. 1. ........ testování sjezdových lyží, Špindlerův Mlýn boudách. 20.–21. 1. ........ testování sjezdových lyží, Tanvaldský Špičák Pro jarní měsíce při26.–27. 1.......... dvoudenní kurz běžeckého lyžování pravuje HARFASPORT 27. 1. ................ jednodenní skialpový výšlap, Špindlerův Mlýn ještě kemp v rakouských 10.–12. 2. ........ skialpový kemp, Krkonoše Alpách. Všechny termíny 31. 3.–2. 4. ...... skialpový kemp, Krkonoše najdete na webu 7.–10. 4............ skialpový kemp, Krkonoše www.harfasport.cz.

HARFASPORT

prodejna servis půjčovna bazar Českomoravská 41 Praha 9 Otevřeno denně 10–20 h

www.harfasport.cz

ADVERTORIAL

www.blizzard-tecnica.cz

BLIZZARD ZERO G Skialpinisté vědí, že cesta vede nahoru, nebývá krátká ani rovná a musí se většinou překonat nemalé převýšení. Na konci dlouhé cesty ale čeká sladká odměna – sjezd. Protože v Blizzardu myslí v první řadě jako lyžaři, lyže Zero G jsou navrženy tak, aby dávaly jistotu, že vynaložené úsilí bude náležitě odměněno.

lizzard Zero G zprostředkují snadný a rychlý výstup, ale k tomu nekompromisní výkon ve sjezdu. Potvrdí to široký tým elitních sportovců napojený na Blizzard, který s vývojem technologií a jejich laděním pomáhá. Ten autorizoval i nejnovější karbonové inovace.

CARBON DRIVE 3.0

Carbon Drive 3.0 je upgrade technologie Carbon Drive 2.0: 3D šasi z jednosměrného karbonu odpovídá celé délce lyže a kombinuje se s ultralehkým jádrem ze dřeva paulovnie a topolu (Zero G 85, 95) nebo buku a topolu (Zero G 105): obě kombinace zaručují pro účely konkrétních modelů pokaždé super lehkou konstrukci, která si zachovává potřebné vlastnosti pro výkon ve sjezdu. Vhodně strukturované karbonové prvky zajišťují optimální torzní tuhost a podélnou flexi každého modelu lyží.

CARBON DRIVE 2.0 vs. CARBON DRIVE 3.0

Nový Carbon Drive byl umístěn až pod vrstvy sklolaminátu. Inovovaný tvar karbonového šasi zajišťuje menší tuhost špičky a patky, takže je lyže tolerantnější a snadněji ovladatelná.

Výhody Carbon Drive 3.0: lepší stabilita lepší držení hran snazší ovládání

Blizzard Zero G 105

Blizzard Zero G 95

CARBON REINFORCEMENTS

Součástí Carbon Drive 3.0 jsou dvě externí výztuhy z dvousměrného karbonu pod špičkou a patou vázání, které zajišťují rychlý a bezztrátový přenos sil od lyžaře a jistější držení na hranách.

Výhody Carbon Reinforcements: Lepší přenos sil od lyžaře Lepší držení hran

Blizzard Zero G 85

Základní řada nabízí lyže v šířkách odstupňovaných po 10 mm (85–95–105 mm). K tomu je v nabídce ještě odlehčený LT 80 a závodní Zero G Race, na druhé straně spektra zákazníků stojí jednodušší turistické modely Zero G Approach.

ARMADA LOCATOR 88

ARMADA LOCATOR 96

Konečně se to stalo. Armada Skis, firma známá výrobou supertlustých freestylových lyží, vyrobila lyže pro ultralehké turisty. Lyže Armada Locator 88 jsou šíleně lehké, super hbité a vyrobené tak, aby vás nahoru dostaly snadněji než dříve. Po ránu zvládnou ostřejší oblouky i prašan a po svačině vás v nestabilnějším terénu. Tyhle nejužší Armady jsou vybaveny drobným rockerem, takže můžete řvát slastí celou cestu dolů, poté, co bez námahy vyšlápnete nahoru. Při délce 172 cm nenacházejí s hmotností 2,5 kg za pár konkurenci!

Asi víte, že firma jako Armada Skis nemůže jen tak vyrobit standardní šlapací lyže, aniž by je vybavila svým neopakovatelným kouzlem. Zcela nová série Locator přináší speciální směs freestylového dědictví a kreativního stylu Armady. Armada Locator 96 jsou ideálními turistickými lyžemi s úctyhodně vzdušnou hmotností 1 350 gramů. Ale není to jen o číslech. Na pečlivě navržené linie lyže kombinované s lehkým rockerem se můžete spolehnout na dlouhých technických výstupech, aniž byste obětovali jakoukoli zábavu při sjezdu.

17 390 Kč

18 790 Kč

www.armadaskis.com

G3 FINDr 94 FLX

SCOTT SUPERGUIDE 88

Vycházejí z oblíbeného carbon modelu FINDr. Jedná se o stejný model, kde je použito skelné vlákno. Díky tomu jsou lyže nepatrně těžší, a přitom si zachovávají stejné jízdní vlastnosti za lepší cenu. Všechny ostatní vychytávky včetně magnetů jsou stejné.

Lyže Superguide 88 jsou optimálně lehké na stoupání a zároveň zcela spolehlivé na sjezd. Unikátní konstrukce kombinuje ultralehké jádro ze dřeva paulovnie s výztuhami z tvrdého buku na stabilní a živou jízdu. Přidáme-li karbonová a aramidová vlákna a přesné 3D touringové krojení, dostaví se výsledek v podobě lehkých, překvapivě rychlých a spolehlivých lyží spolehlivých lyží pro výstup i sjezd.

15 990 Kč

www.boatpark.cz

www.scott-sports.cz

ZAG UBAC 95 LTD 20 YEARS

ZAG ADRET 85

Ubac 95 LTD 20 years připomínají kulaté výročí této legendární značky. Ubac 95 nabízí nejlepší poměr mezi hmotností a jízdními vlastnostmi ve volném terénu. Díky šířce pod vázáním 95 mm mají dostatečný vztlak i v hlubokém sněhu. Lehké dřevěné jádro s torzními prvky, zesílené karbonovým a skelným vláknem, poskytuje stabilitu a jistou jízdu i ve vyšších rychlostech. Geometrie lyže s více poloměry umožňuje mnoho jízdních režimů v různých terénech. Ne náhodou je tento model oblíbenou volbou mezi profesionály z řad horských vůdců v Chamonix.

Výborná a všestranná skialpová lyže, díky širší konstrukci pod patou a dobré torzní tuhosti se dobře ovládá na všech typech sněhu. Tyto vlastnosti jsou klíčové zejména na túrách s velkým převýšením, na kterých můžeme narazit na měkký rozbředlý sníh a tvrdou ufoukanou desku během jediného dne. Adret 85 poskytuje jistotu i na takto rozdílných typech terénu, a přitom se jedná pořád o lehkou touringovou lyži. Výborná volba pro náročnější projekty v Alpách, ale i pro pohodové výlety v nižších horách.

18 599 Kč

19 499 Kč

www.hudy.cz

EGOÉ BEAT 82

EGOÉ BEAT 87

Univerzální lyže určená pro výšlap i sjezd. Dřevěné jádro z pavlovnie dodává lyži její lehkost. Výztužné laminační vrstvy a širší ocelové hrany vás zase podrží jak v hlubokém sněhu, tak na tvrdém povrchu. Délka: 150 / 160 / 170 / 180 cm Hmotnost: 970 / 1 050 / 1 130 / 1 210 g Barva: černá, oranžová, petrolejová, bílá

Díky tužší torzi je lyže ve sjezdu perfektní ve všech podmínkách, překvapí hlavně při sjezdu na zmrzlé podložce. Pro skialpinisty, kteří vyhledávají rychlejší nebo obtížnější sjezdy, kde je musí lyže podržet. Zároveň je ale zachována lehkost nutná pro výšlap. Délka: 154 / 161 / 167 / 174 / 181 cm Hmotnost: 1 050 / 1 120 / 1 209 / 1 276 / 1 341 g Barva: černá, žlutá

12 900 Kč

19 900 Kč

EGOÉ BEAT 94

EGOÉ SKILLS 117

Je určena pro dlouhé sjezdy ve volném terénu a jízdu v hlubokém sněhu. Dřevěné jádro z tropické pavlovnie dodává lyži lehkost, výztužné laminační vrstvy a širší ocelové hrany zase volnost pohybu. Délka: 153 / 163 / 173 / 183 cm Hmotnost: 1 100 / 1 165 / 1 270 / 1 435 g Barva: černá, khaki, petrolejová, bílá

Dětské lyže Skills jsou kombinací skialpů a sjezdovek, což malým uživatelům umožňuje zůstat u vleku nebo se vydat vzhůru po svých. Navržené jsou ve třech velikostech v návaznosti na výšku dítěte. Grafika lyží má i důležitý praktický význam, protože pomáhá se zvládáním jízdy. Například lyže pro úplně nejmenší nesou symbol žabičky, jejíž tvar očí nebo pusy signalizují pokyny, jako například „ruce a váha dopředu“ nebo „žabička se usmívá, jedeš správně“. Barva: zelená žabka

12 900 Kč

5 990 Kč

EGOÉ SKILLS 127

EGOÉ SKILLS 137/147

5 990 Kč

7 800 Kč

www.egoe.eu

Elan Friends, Vogel, Slovinsko, 2022

Objevitelské toulky s Ripstick Tour 88 Lyže Elan Ripstick Tour byly vytvořeny pro skialpové lyžaře, aby jim umožnily skvělý sjezdový výkon freeridových lyží a efektivitu při výstupu při velmi nízké hmotnosti.

elanskis.com

ADVERTORIAL

K2 Dispatch:

freetouring ekologicky K2 Dispatch – tak se jmenuje zcela nová kolekce freetouringových lyží a lyžařských bot, kterými značka K2 cílí na všechny lyžaře a lyžařky, pro které je prošlapávání stopy v čerstvém sněhu a jízda po kolena v prašanu vším.

Nejen lyže

a projektu Dispatch se pracovalo více než pět let. Cílem nebylo pouze poupravit některé z existujících lyží v kolekci, opatřit je novou grafikou a začít jim říkat freetouringové – ale tak jak je to u K2 zvykem, od samého začátku chtěli vývojáři představit lyže, postavené od nuly na nejmodernějších materiálech a technologiích. Mezi nové standardy patří vyrábět lyže ekologicky šetrnějším způsobem, K2 se ale rozhodla, že vyrobí lyže k životnímu prostředí zodpovědnější než všechny ostatní na trhu.

Karbon ne, flax ano

Proto byl karbon nahrazen lněnými vlákny, která dávají lyžím skvělou směrovou stabilitu a jedinečnou plynulost při jízdě. Len navíc při svém růstu pohlcuje CO2 a jeho uhlíková stopa je tak ve srovnání s karbonem zanedbatelná.

Revoluční skluznice Steadfast Base

Namísto sintrovaných skluznic jsou u lyží Dispatch použity skluznice Steadfast Base, které jsou postaveny na zcela rozdílné bázi než obvyklá UHMWPE. Steadfast skluznice obsahují více mikrokapes, které jsou schopné pojmout vosk – dochází tak k lepšímu nasycení, tím pádem i k lepší skluznosti lyže. Navíc – díky delší struktuře molekulárního řetězce polymeru – vydrží vosk na skluznici až 9x déle, než je tomu u klasických skluznic. Energetická náročnost výroby Steadfast skluznic je navíc o 30% nižší než u stávajících skluznic.

Další paleta novinek

Dispatch v sobě skrývají celodřevěná jádra z paulovnie – ta propůjčují lyžím živost, energetičnost, ale také skvělou tuhost v poměru k hmotnosti.

Novým funkčním prvkem jsou tlumicí podložky pod vázáním Vibradet. Nejenom že snižují vibrace, které se přenášejí z lyží na lyžaře, zároveň poskytují odpružení při skocích a zlepšují celkovou ovladatelnost. Hex-Beam je zase název pro zcela nové titanalové výztuhy, které přenášejí energii od montážních bodů vázání do špiček a patek lyží. Tímto způsobem se dosahuje celkově lepšího odpružení a směrové stability, aniž by se snižovala kvalita přenosu síly ve strmém a hlubokém terénu. Lyže jsou nabízeny v šířkách 101, 110 a 120 mm.

Kromě lyží ale kolekce Dispatch zahrnuje i zcela nové freetouringové boty – jak v pánské, tak v dámské verzi. Ty váží v průměru 1 469 g, nabízejí skvělý rozsah pohybu v rozmezí 60 stupňů a flexe 105 a 115 u dámských, resp. 110, 120 a 130 u pánských modelů. Top model Dispatch Pro je vybaven vnitřními botičkami se stahováním BOA, jež zajišťuje perfektní usazení a skvělý přenos sil. Bootboardy uvnitř bot jsou individuálně tvarovatelné a mají strukturu včelích pláství Honeycomb, která zlepšuje tepelný komfort a brání promrzání nohou. Skelety i vnitřní botičky jsou samozřejmě tepelně tvarovatelné. Podrážky Vibram jsou vyrobené na míru pro K2, vynikají perfektní přilnavostí a jsou kompatibilní s mačkami. Pokud hledáte výkonné freetouringové boty, určitě byste měli věnovat kolekci K2 zvýšenou pozornost.

ARMADA Locator

Lyže, se kterými se najdete

inzerce

uperlehké lyže s neuvěřitelnými sjezdovými schopnostmi, takové jsou nové Locatory od Armada Skis. Armada vyrábí lyže pro pohyb ve volném terénu prakticky od svého založení. Letos tato americká značka přichází s novou freetouringovou kolekcí Locator. Díky kombinaci perfektních sjezdových vlastností a supernízkých hmotností jsou čtyři lyže z této kolekci dokonalým nástrojem pro objevování hor, kamkoli vás nohy, plíce a síla vůle zanesou. Vybírat si můžete ze čtyř šířek, podle terénu, ve kterém se nejčastěji pohybujete, a vašich schopností. Téměř každá lyže v této řadě váží méně než 1 500 gramů. Armada toho dosáhla pomocí dřevěného jádra Caruba, zúženými 1,7mm hranami a bočnicemi AR75, které snižují hmotnost špiček a patek a zároveň zachovávají stabilitu pod nohama. Co ale dělá Armadu Armadou? Jízda dolů! Locatory tak i po konstruktérské dietě nabízí fenomenální sjezdy. Lyže mají delší, progresivní vykrojení 20–24 m, které je spárováno s „nízkým a pomalým“ prohnutím jen s nepatrným rockerem. Tento profil

zajišťuje Locatoru dokonalou rovnováhu mezi přilnavostí a stabilitou a „volným pocitem“ a snadným otáčením. Perfektní odezvu lyže zajišťuje vrstva karbonových vláken. Locator 88 jsou určeny k použití s pinovým vázáním, ideálně s Armada Tracer Tour. Jak lyže nabírají na šířce, lze zvažovat i montáž hybridního vázání, nejlépe Armada Shift. Tento typ vázání je pak jednoznačnou volbou pro Locator 112.

Armada samozřejmě dodává k Locator lyžím i na míru nařezané stoupací pásy a v nabídce značky jsou i stoupací teleskopické hole. Nové Locatory si už můžete vyzkoušet i v několika půjčovnách – boatpark.cz, cycology.cz a misfit.cz. Přímo na sněhu pak na vás ve Family Parku na Horních Mísečkách čekají Locatory 88 a 96. Širší varianty si pak pro rochnění v prašanu můžete vyzkoušet na campech našich předních freeriderů Čendy Pekárka (freerideguides.cz) a Robina Kalety (freeridecamps.cz).

SKIALP RECENZE

SKIALPINISTICKÉ TELESKOPICKÉ HOLE

LUKÁŠ VAVRDA REDAKTOR SNOW

Skialpové hole Birki Tour II Carbon V naší české kotlině máme skrytých mnoho pokladů. Mezi nimi také šikovné lidi, vyrábějící lyžařské vybavení. V roce 1995 se v srdci Jeseníků zrodila malá rodinná firma, zaměřená původně jen na hole běžecké. Jméno odvodila od norského kmene „Birkebeiners“, kteří podle legend byli jedni z prvních lidí, již začali používat lyže. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se jesenická firma zaměří i na hole sjezdové, turistické a – především v posledních letech – skialpové.

irki si od svého vzniku klade za cíl vyrábět hole od A do Z. To znamená, že (jako jeden z mála výrobců na světě) každou hůlku vyrobí ve městě Jeseník. Pro skialpinisty je v nabídce aktuálně pětice hůlek, od pevných po trojdílné. Zlatou střední cestou, kterou jednoznačně vyhledává největší procento skialpinistů, jsou hole dvojdílné. Testováním tedy prošly dvojdílné Birki Touring II Carbon. Ve složeném stavu hole měří příjemných 84 cm, takže je lze bez přesahu připnout na běžný skialpový batoh o objemu okolo třiceti litrů. Velmi příjemná je také nízká hmotnost – obě hole dohromady váží cca 460 gramů, a to díky karbonové konstrukci.

Ergonomický grip

Téměř nutností při skialpu je dobrý úchop – padnout do ruky musí nejen madlo, ale i prostor pod ním – asymetrický úchop často využíváme při traverzování svahu. U tohoto modelu je to vyřešeno navazující pěnou v délce cca dvojnásobku madla – mně tato délka plně stačí a vyhovuje, ale pokud je někdo zvyklý asymetrické držení často používat, možná by jej o pár centimetrů prodloužil. Grip je tedy pro mou ruku výborný, jen bych ocenil možnost zcela odepnout poutko. Přeci jen, někdy i 90 % času chodím v potenciálně lavinovém terénu a poutko mi volně plandá vedle ruky, proto jej zpravidla z hůlek zcela odepínám, a to zde není možné. Naopak ocenit musím jeho vhodnou délku a velmi snadné nastavení.

Elegantní kloub

Pokud se na teleskopických holích něco porouchává, bývá to aretační kloub. Ten už dnes většina výrobců neschovává dovnitř, ale nechává zvenku přiznanou páčku, a ta se mi právě u Birki velmi líbí – jednak je sama o sobě hezká a oranžově rozsvěcuje jinak trochu nevýrazný design (černá s písmenky), ale také je celokovová a má velkou, snadno šroubovatelnou matku na opačném konci. Lze tak snadno nastavit tuhost aretace. Objímka je plastová, ale robustní – snad v mrazu nepraskne ani po delším užívání.

Talířek je stěžejní

Pro chůzi v rozmanitém sněhu je velmi důležité zakončení hůlky – hrot a talířek. Velmi mě potěšil široký talířek o průměru 10 cm – do prašanu velmi v pořádku, navíc je z flexibilního materiálu, takže se ohne při odpichu. Hrot pod talířkem je dostatečně dlouhý, aby talířek neomezoval přepínání paty stoupacího vázání. Nechci se tvářit jako přílišný vlastenec, ale pořekadlo o zlatých českých ručičkách zde opravdu platí – na žebříčku lehkých, teleskopických hůlek na skialp je tento model rozhodně velmi vysoko, a to mluvím o žebříčku světovém.

VÝHODY nízká hmotnost a dobré sbalení dobrý úchop robustní konstrukce kloubu je elegantní a spolehlivá, jako nejslabší článek vypadá plastová objímka, ale při testování vydržela i drsnější zacházení velký, pružný talířek a dlouhé hroty umožňují ovládat patku vázání

NEVÝHODY výztuha pod madlem by mohla být o pár cm delší, poutko nelze sundat

TOUR Progress 88 a TOUR Performance 88 jsou naše nové touringové lyže pro sezónu 2022. Oba modely se vyznačují sandwichovou konstrukcí a celodřevěným jádrem z paulovnie. O výbornou torzní tuhost se starají nosné vrstvy z triaxiláního laminátu a karbonu, u modelu Performance je karbon ve větším poměru. Při podobné hmotnosti tedy máte na výběr, zda zvolíte měkčí nebo tvrdší alternativu.

Klíčovými vlastnostmi obou modelů při chůzi jsou: Předvídatelnost, ukázkové držení stopy, snadná ovladatelnost při otočkách a výborné vyvážení. Při sjezdu oceníte jejich responzivitu, funkční průhyb a příjemné zahajování i ukončovaní oblouků. Lyže Progress 88 ocení hlavně sportovní lyžaři s ambicemi, Performance 88 bude nejvíce vyhovovat zkušeným sportovním jezdcům.

lusti.cz

ADVERTORIAL

Vázání

Fritschi Tecton 12

Na freeride i sjezdovku Lehké hybridní vázání Fritschi Tecton s piny na špičce je určeno primárně na freetouring a freeride. Každý, kdo nosí lyžáky s inserty, na nich může plnohodnotně jezdit i po sjezdovce a po nalepení pásů stoupat na start své lajny. Unikátní bezpečnostní špička i patka

oncept vázání vychází z tradičního pojetí sjezdových vázání – bezpečnost dělá špička a tuhost patka. Konstruktéři Fritschi se rozhodli, že bezpečnostní funkci implementují do špičky i patky. Vypínací sílu si tak můžete nastavit jak na špičce, tak na patce. Tímto světovým unikátem se u vázání s piny ve špičce pyšní jen vázání značky Fritschi Swiss – Tecton 13 a pro skitouring optimální Vipec Evo 12.

Nabídka Fritschi Swiss je přehledná

Vybrat vázání je u některých značek oříšek. U Fritschi je to naopak. U všech free disciplín je ideální Tecton 13 (DIN 5–13, 550 g). Pro skitouring je optimální Vipec Evo 12 (DIN 4–12, 500 g). Pro skialpování ve stylu na lehko se hodí Xenic 10 (DIN 4–10, 280 g), ve verzi pro lehčí skialpinisty (hlavně junioři a děti) Xenic 7 (DIN 3–7). Všechna vázání jsou bezpečnostní, s brzdami a s možností nasadit haršajsny pro výstup po zmrzlém sněhu.

Hitech materiály

Vázání Fritschi Swiss je vyrobeno z velmi kvalitních plastů i karbonu. Z ušlechtilé oceli nebo lehkých kovových slitin jsou části, kde je v třecím kontaktu vázání s botou a kde působí největší síly. Ve Fritschi si zakládají na tom, že všechny použité komponenty a materiály jsou „Made in Switzerland“. Každé vázání projde výstupní kontrolou, kde se ověří správnost funkce.

Fritschi vypne i v lavině

Laviny ohrožují freeridery i při výstupu. U všech ostatních techových a hybridních vázání se musí aretovat špička, aby se samovolně nevypínala. U Tectonu a Vipecu je to vyřešené tak, že i když špičku zaaretujete, stále platí, že vypínací síla je na úrovni nastavené na stupnici, např. DIN 7. Takovou sílu proud laviny překoná a lyžař osvobozený od lyží má mnohem větší naději, že se nedostane hluboko pod povrch sněhu. Připnuté lyže totiž stahují lyžaře pod lavinu. Dalším benefitem v této prekérní situaci je snížení rizika mechanického poranění nohou v případě, že vás lavina jen strhne, táhne v proudu sněhové masy a nezasype. Bez lyží máte mnohem větší šanci vyváznout bez zlomenin, potrhaných vazů apod.

Tecton se pyšní vynikající tuhostí

Stabilita soustavy bota-vázání je pro freeride důležitá. Proto se dodnes používají těžká, rámová vázání. Přestože se u hybridních vázání posiluje tuhost přítlakem patky shora (jako u sjezdového „alpine“ vázání) stěží odolává velké zátěži, kterou způsobují velké páky na širokých lyžích pro big mountain. Pro zvýšení stability vymysleli u Tectonu, jak využít insert v patce bot. Power Rail System – nálitek v patce vázání, přesně vyplňuje mezeru v insertu a zvyšuje tak torzní tuhost soustavy. Další světový unikát. Pedál brzda je umístěn mezi dvěma opěrnými bloky, na které dosedá podešev boty. Tedy žádné viklání boty stojící na nepříliš stabilní brzdičce.

Benefity vázání Fritschi Swiss

Made in Switzerland Všechny díly vázání jsou vyrobené ve Švýcarsku. Kompletace vázání probíhá v továrně na úpatí Bernských Alp. Každá polovina páru má svoje výrobní číslo a každá projde kontrolním testováním. Garance 10 let na dodání náhradních dílů. Lokální distributor Summit Trade ze Zlína má v případě potřeby skladem všechny náhradní díly a rád pomůže každému.

Dynamická elasticita Tectonu zvyšuje bezpečnost

Každý lyžař se obává předčasného, nechtěného vypnutí. Vázání Fritschi Swiss se tomu brání elasticitou ve třech rovinách. K vypnutí boty z vázání dojde až po překročení určitého vychýlení špičky nebo patky. Když lyžař zkoriguje svou chybu, vrátí se vázání do původní polohy. Čelisti špičky s piny umožňují vychýlení do strany až o 13 mm, patka povolí do boku až o 9 mm. V předozadní rovině pustí patka bez vypnutí až o 10 mm směrem nahoru, typicky když se špičky lyží příliš zaboří a zpomalí se.

Fritschi vypíná přesně

Když se podíváte „dovnitř“ vázání, uvidíte, že každý vypínací prvek má vlastní nastavení vypínacích sil. Přestože jde o lehké pinové, „chodící“ vázání, funguje stejně jako robustní sjezdařské.

Důraz na bezpečnost – má přednost před honbou za co nejnižší hmotností Vysoká tuhost vázání Nízká hmotnost, v kontextu s funkčností Dynamická elasticita – nedochází k nechtěnému vypnutí Včasné vypnutí bot z vázání – snížení možnosti zranění Nastavení vypínacích sil jak u špičky, tak u patky – světový unikát Přehledná nabídka – Tecton, Vipec, Xenic a Scout Více barevných kombinací pro Tecton a Vipec

SKIALP RECENZE

SKIALPOVÉ VÁZÁNÍ

LUKÁŠ VAVRDA

ATK Raider 13 EVO:

Nové patenty na bezpečnostní špičku a brzdu

FOTO: PETR SOCHA

REDAKTOR SNOW

Každý nový patent je výsledkem několikaleté práce konstrukčních specialistů. Hned dva nese nové skialpinistické vázání ATK s označením EVO: jeden chrání řešení bezpečnostní vypínací špičky (jako doplněk k bezpečnostní patě), druhým je automaticky aktivovaná brzda, kterou jsme dosud u ATK neviděli.

Hodnocení

Brzda jako na sjezdovém vázání Pohodlí nástupu a manipulace

amatujete si ještě doby, kdy se dalo vázání ATK z dálky poznat podle brzdy před špičkou? Není to tak dávno, co se přesunula k patě. Modelům letošní kolekce EVO odpadá další prvek, který se musel ručně nastavovat – aretační páčka brzdy. Ta je nově integrovaná v patce vázání, a brzda se tak pro výstup zaaretuje automaticky při otočení paty o 180°. Při otočení zpět se zase sama uvolní – vázání je jedním pohybem přepnuto do sjezdového režimu, na odbrždění zapomenout nemůžete a lyže je zabezpečená proti nechtěnému odjezdu hned v momentu, kdy tato situace začne hrozit. Potěší i masivnější brzdy, které už o své funkci nenechají uživatele pochybovat.

Bezpečnostní špička

Bezpečnostní funkce jsou stále v centru pozornosti. Špička s nastavitelnou vypínací silou opět přibližuje úroveň bezpečnosti sjezdovým vázáním. S širší roztečí montážních šroubů funguje i na širších lyžích velmi stabilně. Testování na lyžích o šířce 98 mm to dosvědčilo, klidná jízda s plynulým přenosem sil je zřejmě dána právě kombinací vzdálených šroubů, systému ERS na patě, který pomáhá pohlcovat nárazy a kompenzovat přirozenou flexi lyže, ale i bezpečnostní špička, díky které je člověk objektivně ve větším bezpečí, díky čemuž se nebojí do lyží pořádně opřít a užít si sjezd. Pro úplnost dodejme, že bezpečnostní špičku mají také modely Raider 10,12 a Freeraider.

Co se týče nástupního mechanismu, díky systému Easy Entry je podobně snadno ovladatelný jako (loni recenzovaný) ATK Raider 12. Úspěšnost nástupu do vázání je tak téměř stoprocentní. Roli při nazouvání, ale i následné chůzi hraje otočný pětihran pod aretační páčkou vázání – Uphill Hardness Variator. Ten je použit i na některých dalších modelech Raider a umožňuje přesné nastavení dorazu pinů předního vázání podle použitých bot (rozteč insertů v botách se liší napříč výrobci až o milimetry a také se používáním vybrušují). Je tak 100% kompatibilní se všemi touringovými botami. Zároveň při stoupání nehrozí vyklouznutí pinů z insertu ani v náročném terénu a s opotřebovanými botami. Dvě patní opěrky drží na svém místě zlehka pomocí magnetů, zároveň se snadno ťuknutím hůlky přenastaví. Celková ovladatelnost vázání je možná dána i jeho konstrukční jednoduchostí – spolehlivý nástup, dvě polohy aretační páčky pro sjezd/chůzi, otočná pata a opěrky pod patu, tím končí výčet toho, o co se musí uživatel starat na túře. Naproti tomu úvodní servis vyžaduje kromě nastavení délky skeletu také vypínací síly na špičce i patě a vyladění na konkrétní boty také pomocí Uphill Hardness Variatoru. Před sezónou tedy vázání jednou nastavíte na zrovna používané boty a pak už si jen užíváte radost z chůze a sjezdu.

Mám velice dobré srovnání s předchozím modelem Raider 12 i dalšímu modely ATK a všechny mají své plusy a minusy. Evo Raider 13 vyčnívá kombinací vícero technologických prvků, které vedou k vyššími uživatelskému komforu, z nichž nejvíce chvályhodná je možnost nastavení vypínacích sil špičky a snadno ovladatelná brzda. Stávající modely Raider jsou pak naopak lehčí a umožňují využívat stoupací podložky s trny vpředu.

TECHNICKÉ PARAMETRY Hmotnost 370 gramů, možnost posuvu paty ± 25 mm, systém ERS 12 mm, vypínací síly na patě i špičce v rozsahu 5–13, doporučená kombinace s lyžemi o šířce 80–120 mm pod patou a hmotnosti 1–1,7 kg.

VÝHODY bezpečnostní špička jednoduchá obsluha jednoduchý nástup a manipulace bytelná konstrukce bez zbytečných prvků automatická bezpečnostní brzda úprava rozteče pinů podle bot systém pohlcování nárazů ERS, který zlepšuje jízdní komfort širší montážní body a robustnější brzdy v kolekci EVO je také Raider 11 pro lehčí jezdce a Freerider 15 pro náročný freeride

NEVÝHODY náročnější proces pro první servis – nastavení vypínacích sil a Uphill Variatoru nechejte radši na někom se zkušenostmi. (Montáž je možná s univerzální šablonou ATK)

Skialpové lyže Beat

nové barvy nová technologie

Beat 87 Lyže, která vás podrží na svahu i mimo něj, na ledě i v prašanu.

Tužší torze má jen nepatrný vliv na celkovou hmotnost. Při délce 167 cm a šířce 87 mm se podařilo dostat na hodnotu 1 209 gramů. Beat 87 má dřevěné jádro z pavlovnie, sendvič dále obsahuje skelné vlákno, karbonové výztuhy a titanovou desku jako podporu pro uchycení vázání.

egoe.eu

SKIALP MARKET

TEXT A FOTO: PETR SOCHA

Na cestě k ideální skialpové botě… Bootfitting pro skialpinisty

Dolaďování lyžařských bot je už zaběhnutá disciplína servismanů či prodejců vybavení pro sjezdové lyžování. Lid lyžařský už poznal, že tuhé skelety totiž, pokud nerespektují prostorové potřeby konkrétního chodidla, velmi snadno dokážou udělat z lyžování peklo. I proto je dnes už běžné, že se skelety a vnitřní botičky přizpůsobují velké většině nakupujících. Jak je to ale se skialpovými botami? Má u nich bootfitting smysl? Jak se provádí?

kialpová bota je o dost jiná než sjezdová, přesto musí splnit totožné základní požadavky: zajistit potřebný komfort, a přitom umožnit bezpečný a spolehlivý sjezd – tedy vykázat pevnost takovou, aby mohl lyžař tak, jak je zvyklý ze sjezdování, prostřednictvím pevné boty ovládat lyži. U skialpu se navíc přidává specifická potřeba chůze – ta je mimořádně důležitá, jelikož právě chůze je většinovou denní aktivitou skialpinisty. Noha se tedy v botě musí komfortně

Dan Krčmář vytahuje kritické místo skeletu

cítit a fungovat i při chůzi (až běhu), než se přenastaví do sjezdového režimu. Zatímco tedy sjezdovou botu optimalizujeme pro sjezdové lyžování, které v používání zásadně převažuje, skialpovou botu ladíme na chůzi a až poté i na sjezdové potřeby. Skialpová bota je tedy jakýmsi hybridem mezi lyžákem a pohorkou. A od toho se odvíjejí i metody, jak si takovou botu vyšperkovat, aby v ní bylo jako v ráji. Jelikož bootfitting skialpových bot je disciplína velmi mladá, obrátili jsme se na Daniela Krčmáře, provozovatele Prague Sportu a zkušeného bootfittera, aby nás provedl základním procesem a specifiky dodatečného tvarování skialpové boty.

Základem je anatomická stélka

Jako v pohorkách i lyžácích, prvním předpokladem pohodlné a přesné boty je anatomická stélka, ideálně pak individuálně tvarovaná. „Do skialpových bot jsme doposud používali stélky pro běžecké lyžování, od letoška jsou už k dispozici specializované přímo pro skialp. Na rozdíl od sjezdových nejsou tak tuhé, aby umožnily určitý pohyb nohy v botě při chůzi,“ vysvětluje Dan. Nejdříve proběhne zevrubná diagnóza a měření nohy, zjišťuje se třeba, jak jsou chodidla široká nebo jestli jsou stejně dlouhá – většinou tomu tak totiž není. Následuje tedy tvarování anatomické stélky: na speciální vaky bootfitterské stolice se otisknou chodidla, načež se z nich odsaje vzduch, čímž se otisk stane pevným. Do takto připraveného lože se následně vloží již nahřátá

stélka a přesně přišlápne a zatíží – dohled bootfittera je důležitý, instruuje, jak vložky zatížit (na střed), a kontroluje správnou pozici těla. Poté, co vložka zchladne, přebere přesný tvar chodidla – to má za následek, že chodidlo bude uvnitř boty přesně usazené a podpořené. Nakonec se stélka ještě „žehlí – srovnává její přední část a brousí tak, aby měla harmonickou flexi a seděla v botě. „Velmi doporučuji vzít si aspoň na první túru do batohu původní stélku, může se stát, že anatomická stélka bude pro chodidlo příliš agresivní a nepříjemná. V takovém případě stélku zjemníme dalším dodatečným broušením,“ vysvětluje Dan.

Skeletová alchymie

A jdeme na skelet. Zatímco u sjezdových lyžařských bot se vnitřní prostor dotvarovává v první řadě broušením, skialpové boty se musejí tvarovat tzv. vytahováním – jejich skelety totiž mají významně tenčí stěny, takže prostě není materiál, který by se mohl odbrousit. Je to mnohem jemnější a rizikovější práce: skialpové boty se navíc vyrábějí z různých typů plastů a jejich všelijakých kombinací, z nichž každá reaguje jinak jak na proces ohřívání, tak na samotné tvarování. „Ohřívání skeletu skialpové boty je alchymie, nesmíš ho ohřát ani moc, ale ani málo, aby si materiál zachoval nový tvar. Musíš znát všechny typy plastů, osobně jsem si za ta léta osvojil metodu, kdy v průběhu nahřívání materiálu detekuji jeho stav prsty, nakolik a jakým průběhem se stává měkčí. Podle toho si určuji, jestli ještě nahřívat, nebo už

Postup tvarování anatomické vložky: Nejprve se do speciální podložky otiskne tvar chodidel. Poté se do otisku vloží nahřátá termoplastická vložka. Ta se pod dohledem bootfittera zatíží a nechá zchladnout

tvarovat. Nikdo ti neřekne, jak dlouho máš jaký materiál zahřívat. Těch osm minut, po které zahříváme nyní my, zdaleka ne vždy stačí, někdy si přihřívám i horkovzduškou. Je to jako v řemesle, každý si najde nějaké svoje postupy, které mu vyhovují a nejlépe fungují.“ Konkrétně v našem případě řešíme malíkový kloub, úprava by v tomto případě neměla být složitá. Uvnitř skeletu je kopyto, protitlakem bude Dan vytahovat vybrané místo u malíkové hrany. „U skialpových bot je důležité přesněji sledovat místo, které potřebujeme roztáhnout, a citlivěji posoudit hranici úpravy. Tvarování skeletu skialpových bot je náročnější i proto, že konstrukční koncepce skialpové boty je otevřená kvůli chůzi, aby se mohly lépe roztáhnout, takže není moc o co se opřít a snadno se nechtíc zdeformuje třeba hrana skeletu.“ Podobně jsou – v porovnání se sjezdovými botami – u skialpových jiné nároky na vnitřní prostor v botě. Zatímco ve sjezdové botě je potřeba být co nejtěsněji ukotven, ve skialpové potřebujeme prostor pro určitý jemný pohyb, obvykle nejvíce v přední části pro prsty. „Skialpové boty se dělají obecně malinko volnější, ale je to do značné míry individuální, někdo třeba chce pevně zafixovat patu a nechat prostor jen v prstech,“ popisuje další rozdíl Dan s tím, že požadavkům zákazníků se ochotně přizpůsobí. Skialpová bota by neměla být velká, měla by dobře sedět, ale přitom nechat trošičku prostoru – bavíme se o jednotkách milimetrů – zejména v přední části. „Ať chceš, nebo nechceš, prsty se při chůzi vždy trochu pohybují. Na druhou stranu příliš volná bota je taky značné riziko, vidím ty odřené paty, co sem chodí,“ dodává Dan.

Lokální zahřívání skeletu v místě, kde se bude vytahovat, probíhá ve zvýšeném režimu opatrnosti přes tlumicí pryžovou podložku

vnitřní botičky. „Zejména pata může být kritické místo při nákupu skialpové boty – tu Kritické místo na skeletu je potřeba přesně je potřeba si opakovaně zkontrolovat – pata lokalizovat musí v botě sedět a nesmí se při chůzi pohybovat nahoru a dolů. Mám více případů, I vnitřní botička musí sedět kdy tento problém uspokojivě vyřešily až Důležitým krokem pro ladění finálního „fitu“ nové boty s jinou geometrií,“ vysvětluje Dan. boty je práce s vnitřní botičkou. Ty bývají A jak tedy vybírat skialpové boty tak, aby většinou tepelně tvarovatelné – vyhřejí se ve nákup vyšel napoprvé? „Vhodný model se dá speciální troubě na určenou teplotu a poté se celkem snadno vyhledat poté, co si změříte individualizuje vnitřní prostor tím, že se noha šířku a délku nohy, pak už jen stačí objevit v botě upne, plastická botička ji „obteče“ a po stejně širokou a dlouhou botu. Přesto ale vřele zchladnutí její pěna ztuhne již podle tvaru nohy. doporučuji si ty vytipované boty vypůjčit Tím se finalizuje uživatelský komfort. „Je zde v půjčovně a vyzkoušet při akci,“ uzavírá. potřeba připomenout, že pouhým používáním A poslední rada na konec – při chůzi ve boty přesnější anatomizace botičky nedocílíme, skialpových botách by se neměl skelet přestepelné tvarování je proto rychlá a efektivní příliš uvolňovat, otevírat, ale pouze tak, aby se cesta ke komfortu v botě,“ doplňuje Dan. noha uvnitř boty nepohybovala. Právě tření Botička se může i nadále přizpůsobovat, nohy o vnitřní botičku je příčinou puchýřů například zvýraznit ukotvení paty či vyplnit a odřenin. Pokud volnost v botě a její tření nepatřičné volné prostory – to se dělá specio stěnu botičky zjistíte, je potřeba ihned zasáhálními bandážemi lepenými většinou z venku nout a zamezit tomu.

SKIALP MARKET PA R T N E R

R U B R I K Y

TEXT A FOTO: ONDŘEJ NOVÁK

Jak se dělá skialpová bota

Salomon

Nadpis je trochu zavádějící, protože nebude řeč o samotné výrobě skialpových bot, ale o tom, jak si je nechat vyrobit přesně na nohu. Od stélky až po skelet. variantu 25,5. Na tu jsem nakonec zvyklý i ze sjezdových Salomonů, takže by to neměl být problém. S výslednou délkou i šířkou si ale nakonec poradí technologie tvarování, kterou většina bot značky disponuje.

Stélky

Když si koupíte nové boty, jednu věc byste měli udělat jako první. Vyjmout z vnitřních botiček stélky a vyhodit je. Pokud chcete lyžovat zdravě a bez bolesti, máte dvě možnosti. Buď trénovat chodidlo a klenbu tak, aby se o sebe při několikanásobném zatížení, které při lyžování vzniká, dokázalo postarat, nebo si nechat udělat speciální stélky, které klenbu a chodidlo trochu podpoří. Myslím, že jako jeden z mála splňuji i tu první možnost, ale vzhledem k tomu, že trávím v lyžařských botách běžně 150 dnů a více, zvolil jsem i do skialpových bot tvarované stélky. V tomto případě se jednalo o Sidas My Skitouring,

yp skialpové boty si musíte vybrat sami, ale hned potom je potřeba vyřešit velikost. A vězte, že doba velkých touringových bot je nenávratně pryč. Právě možnost jednoduchého a rychlého „bootfittingu“ vyřešila mnoho skialpinistových útrap. Puchýře, otlačeniny, slézající nehty na nohou jsou minulostí. Na všechno lze v botě udělat místo, ať už v samotné vnitřní botičce nebo ve skeletu.

Velikost a šířka

Speciální skialpové vložky Sidas MySkitouring

Nohy musí být při tvarování vložek v patřičné ose, což zajišťuje laser

Pro svoje skialpové túry jsem zvolil letošní novinku Salomon S/LAB MTN Summit. Váží přesně 1 kg, mají rozsah pohybu komínu 75° a flex index 110. Dobrý univerzál na všechno vyjma drsnějších freeridů. Na skeneru jsme v CZ SKI, kde celá úprava bot probíhala, naměřili délku 25,7 cm na delším chodidle, 25,5 na kratším. V kombinaci s šířkou 103 mm jsme nakonec zvolili trochu těsnější velikostní

Botička

Usazování zahřáté boty vyžaduje asistenci bootfittera

které jsou z 80 % tvarovatelné, a hlavně určené přímo pro skialp. Výroba začíná přesnou analýzou chodidla na skeneru, následně výběrem vhodných stélek a nakonec jejich tvarováním na vaše chodidlo. Celý proces trvá 10 minut a po jemném zabroušení podle šířky bot je můžete hned začít používat.

Skelety

Když máte hotovou vložku, na které budete v botě skutečně stát, může se začít s tvarováním skeletů. Proces začíná zahřátím samotných skeletů ve speciální troubě. Stačí jim pár minut, během kterých si zatím bootfitter připraví vaši nohu. Na místa, kde vás bota tlačí, se nalepí malé kousky gumy nebo textilie, které na inkriminovaných místech vaši nohu

Boty obalené v chladicích převlecích

rozšíří a rozehřátý skelet se pak lépe na těchto místech přizpůsobí. Řeší se zejména šířka, která je u mých S/LAB MTN Summit pouhých 99 mm, ale lze ji rozšířit až na 105 mm. Skelet se ale skvěle přizpůsobí nejen po obvodu celého chodidla, ale třeba i v patě, achilovce i nártu. Technologie Custom Shell HD umožňuje tvarovat celý skelet včetně komínu. My jsme řešili trochu i délku skeletu, který byl mírně těsnější, ale po natažení gumové „ponožky“ na prsty a následném tvarování se ve špičce vytvořilo dostatek prostoru nejen na délku, ale i na výšku a šířku. Celý proces tvarování skeletů trvá opět kolem deseti minut. Nejprve rozehřátí v troubě, následně přizpůsobení přímo na noze a nakonec rychlé ochlazení bot chladicími vaky.

Vnitřní botička je velmi tenká, ale vzhledem k technologii My Custom Fit ji lze také následně tvarovat. V případě skialpových Salomon S/LAB MTN Summit probíhá proces tvarování skeletu a vnitřní botičky odděleně. Nejdřív se tedy tvaruje skelet, a teprve když je hotovo, vyjme se vnitřní botička, nahřeje v troubě a vloží do již vytvarovaného skeletu. Boty si zase celé obujete a rozehřátá vnitřní botička se přizpůsobí na kritických místech nejen vaší noze, ale také novému tvaru skeletu.

Výsledek

Nějaký ten čas to zabere. Tvarování bot trvá opravdu kouzelných 10 minut, jak hlásají marketingové materiály. Ale může trvat i déle. Záleží na zkušenosti bootfittera a také na tom, jak moc si s botou chce hrát. V CZ SKI si hráli dost, takže celá akce trvala určitě hodinu, ale berme v úvahu analýzu chodidla, výrobu individuálních stélek a také extra nahřívání skeletu a botičky. Výsledek ale stojí za to. Bota perfektně sedí, téměř jako ponožka. Ten pocit podporuje i velmi tenká touringová botička, ale také skelet přizpůsobený přesně na nohu a rozšířený v přední části, kde potřebuje chodidlo pohyb a prostor je prostě „gamechanger“.

Chlazení skeletu, v pozadí je vidět speciální trouba na ohřev bot

FOTO: SCOTT

SKIALP MARKET

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

Co musí splňovat

skialpový batoh Během poslední dekády se na trhu vyrojilo množství batohů určených pro skitouring. Mezi nimi bylo i mnoho experimentů, z nichž některé se velmi ujaly, a jiné zase ne. Dnes si už s odstupem času můžeme udělat obrázek o tom, jak by měl ideální skialpový batoh vypadat.

všem jako vždy u skialpu platí, že se musíme zaměřit na způsob aktivity, pro který batoh vybíráme. Pro naše potřeby stručně popíšeme dva extrémy – závodní a freeridové batohy, a když z obou vezmeme určité vhodné prvky, dostaneme skialpové batohy pro běžné použití, které jsou dnes i pro běžnou turistiku na lyžích důmyslně poskládány.

ZÁVODNÍ BATOHY Závodní batohy jsou především odlehčené, tedy žádné složité, vyměkčené pohodlné zádové systémy nebo přehledně dělené kapsy na množství věcí – závodník toho moc nepotřebuje. Právě závodní batohy ale přinesly třeba tyto praktické vychytávky:

Kapsa na mačky

Zboku přístupná kapsa, oddělená od ostatního prostoru, je určená k rychlému uložení stoupacích želez. Je dobré, když je na zip a když je vyrobena z nepromokavého a odolného materiálu, který zároveň chrání ostatní výbavu proti ostrým hrotům maček.

Upínání lyží bez sundání batohu

Dole se lyže zasunou do k tomu určeného poutka, nahoře se pak obtočí elastickou šňůrou, která se upíná na ramenní popruh. Dát lyže na záda je tak velmi rychlé, netřeba batoh sundávat. Pozor jen na širší lyže, tento mechanismus bývá limitován obvodem poutka. Touringové batohy ale samozřejmě počítají s touringovými lyžemi a často mají poutko i nastavitelné. Takto „šikmo“ upnuté lyže nevadí při chůzi ani lezení v horách, takže se tento způsob stal nejrozšířenějším.

FREERIDOVÉ BATOHY Freeridové batohy musí pojmout daleko víc materiálu a dnes se téměř neobejdou bez bezpečnostních funkcí – mohou chránit záda při pádu nebo pomáhat udržet se na povrchu při sesuvu laviny. Kořeny ve freeridových batozích mají například následující systémy:

Kapsa na pásy, lopatu a sondu

Oddělená, dobře přístupná kapsa urychluje reakci při záchranné akci. Navíc v batohu není lopata a sonda volně ložena, a tak nepřekáží při hledání ostatních doplňků. V případě použití lopaty po jejím sbalení do voděodolné kapsy navíc nenavlhne ostatní vybavení.

Skialpový batoh Atomic Backland 22 s velkou centrální kapsou, odolnou kapsou na mačky a přední kapsou na lavinovou výbavu vychází ze závodních zkušeností, ale objemem a bytelností je určen pro běžný skitouring.

Integrovaný chránič páteře

Některé batohy mají v zádovém systému integrovaný certifikovaný chránič páteře, vhodný je především pro aktivnější jezdce, kteří se nebojí jezdit náročnějším terénem na hranici možností a s rizikem pádu počítají.

Batoh Ortovox Haute Route 32 je robustnější, blíže freeridovým batohům, ale lehčí. Je určen pro dlouhé horské přechody, kde je klíčový komfort při vícedenním nošení – důležitý je zádový systém i přehledné uspořádání vnitřních prostor.

Vhodný objem pro skitouring

Poutko na cepín

To mají i jiné horské batohy, ale na závodních je vymyšlené tak, aby šel cepín rychle sejmout, a přitom držel pozici, často je použito gumičkové upnutí. Starší, ale stále spolehlivý systém jsou očka na suché zipy.

Závodní batohy mívají objem pod 20 litrů, vejde se do nich jen to nejnutnější a odlehčené vybavení. Freeridové a lavinové batohy mohou mít až 60 litrů, to je však objem, který s moderním materiálem sbalíte na expedici v odlehlých krajinách se spaním ve stanu. Vhodný objem batohu pro jednodenní touring se tedy podle výbavy lyžaře pohybuje mezi 20 až 32 litry – při výběru je dobré sbalit všechnu výbavu, která do batohu přijde, a vyzkoušet, zda se vejde s drobnou rezervou. Pro

vícedenní skialp s pohybem po ledovci nebo lezení na skalnaté vrcholy se hodí batohy o objemu 24 až 40 litrů. Výše zmíněné atributy dávají dohromady velkou kategorii skialpových batohů, určených pro rekreační skitouring. Zpravidla různě kombinují výše popsané systémy a lze je rozdělit do dvou cenově velmi rozdílných kategorií – v jednotkách tisíc se pohybují ceny skialpových batohů bez lavinového systému, pořizovací ceny lavinových batohů začínají okolo 20 000 Kč.

SKIALP MARKET

Mechanismus aktivace Tlakové nádoby

První lavinové batohy nafukovaly vaky pomocí kartuše se stlačeným plynem – táhlo uvede do pohybu hrot, který mechanicky proděraví hrdlo kartuše, jež vyplní vak vzduchem nebo plynem… Taková kartuš se musí vyměnit po jednom použití. Tento systém, byť ho vytlačují modernější, na trhu stále najdeme i v moderních variacích. Různí se směsi plynu, kartuše jsou opatřeny manometry, které kontrolují tlak, tlakové nádoby se vyrábí lehčí z karbonu – hmotnost takového systému může být asi 1 000 gramů, k čemuž se kapacitorové systémy dostávají až dnes.

LAVINOVÉ BATOHY Lavinové batohy disponují tzv. lavinovým systémem, jehož aktivací se – zjednodušeně řečeno – zvětší objem lyžaře. A to proto, že objemnější částice v pohyblivé lavině „plavou“ nahoře (tzv. granulární konvekce), takže se snižuje riziko úplného zasypání. Jde o jedinou pomůcku, která pomáhá nikoliv jako prevence nebo záchrana, ale jako aktivní ochrana lyžaře během lavinové nehody.

Pro kterého skialpinistu jsou lavinové batohy vhodné? Pro každého, který se pohybuje v potenciálně lavinovém terénu. Systémy lavinových batohů lze rozdělit podle několika parametrů. Ty základní jsou mechanismus aktivace, velikost a tvar nafukovacích vaků a odnímatelnost. Všechny popsané systémy lavinových batohů mají své výhody i nevýhody a nelze říct, který je lepší. Záleží totiž na preferencích každého skialpinisty a povaze túr, které podniká. V důležitých parametrech, jako je rychlost nafouknutí, objem vaků nebo hmotnost systému, se výrobci předhání a takřka rok co rok připravují vylepšené novinky. V principu ale jde o důkladně otestovanou vyspělou technologii, která může zachraňovat život, takže všechny na trhu dostupné produkty lze považovat za spolehlivé a funkční.

Výhody: jednoduchá údržba, netřeba nabíjet, u některých modelů levnější pořizovací náklady (od 15 000 Kč), nízká hmotnost Nevýhody: jednorázová aktivace a nutnost výměny nebo doplnění kartuše, stlačený plyn může být problém v letecké dopravě, nemožnost testovací aktivace a tréninku, absence indikátoru stavu systému – netransparentnost systému

Bateriové systémy

Především negativní skutečnost, že je po jediné aktivaci potřeba vyměnit kartuši, vedlo k rychlému vývoji bateriových systémů. Akumulátor pohání kompresor, který vhání do vaků vzduch z okolí. Elektrické systémy stále více vytlačují původní systémy na bázi stlačeného plynu, ale jejich limitem je hmotnost – baterie, která pohání ventilátor, musí být dostatečně výkonná, a tudíž nemůže být lehká. Výhody: opakované použití pro případ sekundární laviny nebo nácvik, kdykoliv lze také aktivací vyzkoušet funkčnost systému, elektronická indikace stavu systému. Unikátní schopnost samovolného vyfouknutí 3 minuty po aktivaci může přispět k uvolnění prostoru a vzniku vzduchové kapsy po zasypání.

Lavinový batoh ovládá člověk – klíčový je trénink používání a nácvik správné aktivace, v lavině není čas šmátrat po táhlu, nebo jej dokonce vyndávat z aretované polohy. Bezcenný je také batoh stržený ze zad, ani upevňovací popruh v rozkroku si už při stržení lavinou nedopnete.

Bateriové systémy s kapacitory

Velikost a tvar airbagů

Vývoj baterií jde velmi rychle dopředu, snaha docílit co nejvyšší výdrže a efektivního hospodaření s energií při zachování nízké hmotnosti vedla k vyvinutí superkapacitorem poháněných lavinových systémů. Ty naráz uvolní velké množství energie potřebné k rychlému nafouknutí airbagu. Kapacitor se pak dobíjí z integrované nebo tužkové baterie a během chvíle je možné jej znovu použít.

Výhody: nižší hmotnost – nejsou potřeba tak velké a těžké akumulátory, možnost nácviku a opakovaných odpalů Nevýhody: po použití či čas od času nutnost výměny baterie, která dobíjí kapacitor

Tři systémy s kapacitorem. Vlevo nahoře Litric, dole první generace systému Alpride E1 a vpravo modernější Alpride E2. Ten je lehčí, má o 40 % menší objem a disponuje displejem, který zobrazuje zásadní stavy nabití

Co je to kapacitor? Kapacitor je zařízení schopné akumulovat energii a pak ji rychle uvolnit – pro obecnou představu jsou takovými kapacitory třeba pružina nebo tlaková nádoba. V elektrotechnice se k tomu používá kondenzátor, jenž má schopnost uchovávat elektrický náboj. Kapacitor nebo superkapacitor je anglikanismus (správně by to měl být kondenzátor nebo superkondenzátor) užívaný nejen v terminologii lavinových systémů pro zařízení s vysokou elektrickou kapacitou uloženou pomocí statického náboje – na

Kapacitory ovládly ISPO Na prestižním veletrhu ISPO Munich byly letos oceněny tři lavinové batohy, všechny kapacitorové. Dva batohy (Deuter Alproof Tour 38+5 a Scott Patrol E2) mají systém Alpride E2, samostatně pak byl oceněn systém Litric, který vznikl spoluprací značek Ortovox a Arc’teryx a najdeme ho v pěkné řádce jejich batohů, mezi nimiž jej lze vyměňovat.

rozdíl od baterie, která využívá elektrochemické reakce. Superkapacitor se nabije za jednu až deset vteřin – to je jeden z hlavních důvodů jeho použití – hodí se právě tehdy, když je potřeba rychlé nabití pro následné pokrytí krátkodobé potřeby elektřiny (typicky pro druhý odstřel airbagu), zatímco baterie jsou vhodnou volbou pro dlouhodobou dodávku energie. Například systém Litric lze odpálit, kapacitor se pak regeneruje energií z baterií a po 25 minutách je možné jej odpálit podruhé.

Litric Hmotnost kompletního systému 1 100 g Nabíjení USB-C (25 min) Udávaná výdrž na 30 dní / 2 aktivace jedno nabití Garantovaná životnost 50 aktivací Objem vaků 150 l Vyfouknutí vaků Ne

Fyzika je neúprosná: čím větší objem, tím lépe se předmět udrží na povrchu laviny. Tedy čím objemnější nafukovací polštáře, tím lépe. Na opačné straně však stojí hmotnost, která hraje roli na každé túře, ať se potkáte s lavinou nebo ne. Význam tvaru zatím není dostatečně prozkoumán – airbag okolo hlavy by logicky mohl chránit před traumatem C-páteře, nenašli jsme k tomu však patřičné důkazy a studie. V případě roztržení polštáře hraje roli, zda je jeden, nebo dva – pak zůstane alespoň jeden aktivován. Nesporným přínosem elektricky poháněných systémů je schopnost se po pár minutách v lavině automaticky vyfouknout – zasypaný tak získá tolik potřebnou vzduchovou kapsu.

Výměnné moduly

Pokud si vyberete konkrétní batoh s konkrétním systémem, není co řešit. Často ale chceme mít víc možností – malý batoh na jednodenní túru nebo velký na haute-route. Potom jsou k dispozici buď zcela vyjímatelné lavinové systémy, které lze vložit do různých batohů, nebo zabudované zádové systémy s výměnnými kapsami, díky nimž získáte několik velikostí.

Porovnání elektrických lavinových systémů

Nejmodernější systémy v Čechách zastupují převážně tři modely, z nichž některé najdeme v batozích více značek. Nový Litric vytvořily společně značky Ortovox a Arc‘teryx, Jetforce BT používají batohy Pieps, Black Diamond a Ferrino a systém Alpride E2 najdeme také v batozích Scott, Deuter, Black Diamond nebo BCA.

Alpride E1

Alpride E2

Jetforce BT

1280 g

1 140 g

1 500 g

micro USB + 2x AA

USB-C + 2x AA

Systémová nabíječka

N/A

3 měsíce

N/A

50 aktivací

150 l

162 l

170 l

Po 3 minutách

SKIALP RECENZE

SKIALPOVÝ BATOH

LUKÁŠ VAVRDA REDAKTOR SNOW

Camp Ski Raptor

Batoh přístupný ze všech stran Pokud při skialpinismu v batohu často „lovíte“, možná se podobně jako já vždy divíte, proč to, co potřebujete, je vždy na nejnepřístupnějším místě. Produkty italské značky Camp znám především z lezení, ale i mezi skialpinisty si už vybudovala dobré jméno – dělá velmi lehké závodní batohy a skialpové helmy. Tentokrát jsme testovali batoh Ski Raptor.

porovnání s jinými batohy působí Ski Raptor celkem masivně, ale přesto se jeho hmotnost vejde pod jedno kilo. Přitom má vše, co osobně od skialpového batohu požaduji, a to velmi přehledně uspořádáno – právě to je jednoznačně jeho největší výhodou.

Třicítka je tak akorát

FOTO: LUKÁŠ VAVRDA – SNOW

Při výběru batohu mě objem zajímá jako první parametr před hmotností a odolností, a protože provozuji všechny druhy skialpu

od fitness po freeride, považuji univerzální objem 30 litrů za optimální. Méně snad jen na fitness a závody, více si už s dnešním kompaktním materiálem nedovedu představit ani na vícedenní horské přechody. Když je těchto 30 litrů dobře rozčleněných, stačí mi i na několikadenní ledovcovou túru. Ski Raptor má přístup ze zádové části, odkud je dostupné téměř vše, ale také shora – zde jsou dobré boční zábrany, které omezují vniknutí sněhu a „rozšklebení“ celé kapsy, takže nahoře je dobré mít třeba péřovku a svačinu. Pro všechno ostatní pak sáhnete zádovou kapsou.

Podstatné drobnosti

Po objemu, hmotnosti (930 g) a odolném materiálu (zde je použit příjemný a odolný nylon 420D) mne zajímají některé detaily, které při pohybu v horách potřebuji. Boční kapsa na mačky je na zip, což oceňuji (často bývá jen na suchý zip). Je také velmi prostorná, pro mě až moc – abych batoh vyplnil rovnoměrně,

Do batohu jsem sbalil: 30m lano, karabiny a smyce, úvazek, šrouby do ledu Mačky a cepín, lopatu a sondu, haršajzny Vařič, sušené jídlo na 3 dny, termosku Nepromokavou a izolační vrstvu, náhradní rukavice a ponožky Hygienické potřeby a potřeby pro spaní na winterraumu Velkou lékárničku a bivakovací potřeby Vše perfektně uspořádané a dobře dosažitelné. Pravda, v tomto kompletním setupu už někdy zipy nechtěly batoh zcela plynule zavírat, ale víc než 2 litry objemu navíc bych nechtěl.

musel jsem do ní dát mačky, haršajzny a ještě přidat lano. To se ale ve výsledku ukázalo jako dobrý systém, protože kapsa byla úplně vyplněna a byly zde uloženy věci, které většinou vytáhnu jen jednou denně. Atypické upnutí cepínu na střed batohu funguje skvěle, trochu jsem se děsil závodního upnutí lyží křížem s páskem na ramenním popruhu. To je sice skvělé, když nechci batoh sundávat ze zad, ale hned na první túru jsem vyrážel s lyžemi o šířce 84 mm – ty jsem už při plně naloženém batohu do závodního upnutí nedostal, naštěstí má však batoh i boční poutka a lyže se tak velmi snadno upevní na bok batohu – očividně batoh stavěli zkušení. Batoh má ještě přední samostatnou kapsu na lopatu a sondu a také tři kapsičky na drobnosti (brýle, krém, tyčinka…) – jednu nahoře a dvě na bederním pásu. Posledním aspektem, který celý tento batoh korunuje (a u tohoto typu batohu to není pravidlem), je komfort. Přestože jsou záda zároveň přístupovou kapsou, je zádový systém velmi pohodlný, navíc se velmi komfortně dají přizpůsobit ramenní popruhy i bederní pás. Celkově má batoh vše, co na skialp potřebuji, je pohodlný, odolný a lehký – k ideálnímu univerzálnímu batohu pro skitouring nemá vůbec daleko.

VÝHODY perfektně promyšlené členění prostoru a přístup zezadu odolný materiál a nízká hmotnost upnutí lyží závodní i boční komfortní zádový systém a nastavení popruhů

NEVÝHODY přístup skrz záda je občas nemotorný, protože se do zipů motají ramenní popruhy kapsa na mačky je až příliš velká, je nutné ji doplnit dalším materiálem

BCA Float E2

– hi-tech ochrana do lavin Kultovní značka z amerického Colorada, která dala světu první digitální lavinový vyhledávač, připravila pro sezónu 2022/23 naprosto novou kolekci lavinových batohů s elektřinou poháněným kompresorem namísto klasické cartridge se stlačeným plynem.

riginální lavinové batohy Float, které využívají pro naplnění airbagu stlačený vzduch, byly navrženy tak, aby byly lehké, cenově dostupné a snadno použitelné. V Severní Americe jde o nejprodávanější lavinové batohy vůbec. Od sezóny 2022/23 je budou doplňovat i zcela nové batohy Float E2, které k nafouknutí airbagu používají kompresor. Ten nabízí mnoho výhod: lze jej opakovaně odpalovat, má praktické indikátory stavu batohy a baterií, snadno se dobíjí přes USB-C, mnohem pohodlněji se s ním cestuje letecky… Možnost s batohem opakovaně nacvičovat jeho aktivaci je bezpochyby jedním z největších benefitů, který potvrdí všichni, kdo se u něčeho takového naskytli. Všechny batohy Float E2 jsou vybavené novými superkapacitory Alpride, které dokáží uloženou energii velmi rychle předat výkonnému kompresoru, jenž během cca 3 vteřin nafoukne airbag o objemu 162 litrů. Výhodou superkapacitorů je fakt, že elektrickou energii

ukládají a uvolňují na základě elektromagnetických jevů, nikoli těch chemických, jako je tomu u klasických dobíjecích baterií. Díky tomu je výkon superkapacitoru mnohem spolehlivější, a to i při nízkých teplotách, a uložená energie se uvolňuje rychleji, než je zvykem u standardních zdrojů. Nový systém Alpride E2 je o 40 % menší a o 25 % lehčí než starší Alpride E1 se 150litrovým airbagem. Stejně jako E1 má i E2 schválení TSA pro bezproblémové cestování letadlem.

Jednotka nejmodernějšího systému lavinových batohů Alpride E2

Zatímco systém E2 usnadňuje cestování vzduchem, inovativní boční zip, kterým se dá batoh snadno celý otevřít, zase usnadňuje život v terénu. Boční kapsy zjednoduší přístup např. k termosce s pitím, a to dokonce bez potřeby zastavování a sundávání batohu ze zad. Robustní materiály, kompatibilita s vysílačkou BC Link a spousta kapes na lavinovou výbavu či doplňky jsou u BCA samozřejmým bonusem. Batohy se vyrábějí v objemech 25 a 35 litrů, dvou délkách zad a třech barevných provedeních.

Do kapsy na termosku dosáhnete, aniž byste museli sundávat batoh

SKIALP RECENZE

SKIALPINISTICKÝ BATOH

LUKÁŠ VAVRDA REDAKTOR SNOW

ORTOVOX Tour Rider 30:

Čistý, praktický i krásný Minulý rok jsem spokojeně referoval o batohu ORTOVOX Free Rider, letos se mi pod testérskou lupu dostal batoh v lecčems podobný, avšak se značně rozdílným zaměřením. Jak napovídá název, jde o batoh skialpinistický, s třicetilitrovým objemem předurčený k celodenním túrám. Pokud ale chodíte „nalehko“, sbalíte se do něj klidně na několikadenní horský přechod.

lavním faktorem, který na podobných batozích značky ORTOVOX oceňuji, je totiž obsažná centrální kapsa s přístupem ze zad. Organizace batohu je tak velmi snadná a přehledná, a přitom se do něj vejde více než vše potřebné.

Barevný ráj

Vždy, když nemohu objevit negativa jakéhokoliv produktu, říkám si, že se někomu třeba nemusí líbit. Když se ale projdu před kompletním sortimentem batohů ORTOVOX (fyzicky je to lepší zážitek, ale e-shop také napoví dost), musím přiznat, že tento argument odpadá. Množství moderních barev a velmi decentních, a přesto poutavých kombinací odstínů pro mě osobně dělá nejen z batohu Tour Rider funkční nástroj, ale také designový „must have“. Pokud něco obvykle obecně nesoudím, je to vzhled, každý máme jiné preference. Tady však musím udělat výjimku, tyto batohy a jejich barevné kombinace jsou opravdu povedené.

Zaujme odolností a čistým provedením

Batoh je z na omak velmi hrubého a pevného Polyesteru 600D. Ten velmi dobře odolává mechanickému oděru, a přitom není příliš těžký – celý batoh váží 990 gramů. Jeho hrubá struktura se velmi dobře čistí – nebojíte se ho vzít kartáčem. Drobnou nevýhodou je, že není voděodolný, na druhou stranu, proč by měl být – skialpinista chodí (když už) při

sněžení, ale při sestupu do nižších poloh se do deště může dostat. Čistým provedením myslím, že z batohu nevisí a neplandají popruhy jako z vánočního stromečku. Každý popruh nebo úchyt má svůj jasně daný smysl, není příliš volný a lze jej snadno někam zasunout nebo celý schovat – to platí třeba pro očko na cepín nebo síťku na helmu, ale také popruh pro diagonální upnutí lyží. Vše má jasně danou kapsičku, do které se popruhy mohou schovat, a z batohu tak nevisí nic, co by se mohlo při chůzi lesem zaháknout za větev a podobně.

Jednoduché členění

Batoh má krom zmíněných účelových kapsiček dvě hlavní kapsy. Jedna je přístupná jen zepředu a je v ní slot na lopatu a sondu. Dál se mi osvědčilo do ní dávat věci, které většinu času zůstávají v batohu, a do této kapsy vstupovat jen v krizových situacích nebo na chatě. Na dno této kapsy je vhodné uložit hygienu a věci na spaní na chatě, na to lékárnu a navrch jsem dával haršajzny a mačky, které jediné z této kapsy používám téměř na každé túře. Mačky jsem nedával do druhé kapsy proto, že je přímo na zádech a je lepší ji vyložit měkčím materiálem. Do druhé kapsy je jednoduchý vstup odepnutím celého (mimochodem jednoduchého, ale velmi komfortního) zádového systému. Jednoduše se tak dostanete k péřovce, lanu nebo svačině. Osobně nepoužívám vaky s vodou a vývodem, tento batoh jejich umístění

umožňuje, ale pozor – při otevírání zádové části zůstane vak s vodou na zádovém systému a hadička se bude vytahovat z ramenní průchodky – v podstatě použitím vaku na vodu znemožňujete přístup zádovým systémem. Do kapsy na vak s vodou tak dávám raději čtečku knih a další drobnou elektroniku, která se mými zády i trochu hřeje. Batoh jako celek je velmi povedený designově, praktický díky dvěma kapsám s dobrým přístupem, zádový systém je pohodlný a popruhy lze snadno nastavit, jezdce zipů jezdí hladce. Velmi vhodně je zvolený univerzální objem 30 litrů – každý se do něj sbalí na celý den, kdo používá odlehčený materiál, poskládá se do něj snadno i na vícedenní ledovcovou túru a všechno vybavení má hned po ruce. O tom, jak svému batohu ORTOVOX věří, svědčí i poskytovaná pětiletá záruka.

VÝHODY design a výběr barevných kombinací každý popruh lze schovat do své kapsičky odolný materiál, vhodně zvolený objem přehledné členění kapes a přístup do centrální kapsy zádovým systémem komfortní usazení na zádech pětiletá záruka

NEVÝHODY použití vaku na vodu koliduje s otevíráním zádového systému

Rx tour

tou ring per fection Rx tour

› ULTRALEHKÉ

Grilamidová konstrukce

› RYCHLÉ A JEDNODUCHÉ PREPÍNÁNÍ Rychlé pRepnutí SKI/HIKE

MICO MEDIUM WEIGHT WARM CONTROL PRIMALOFT® MERINO SKI TOURING SOCKS

www.roxa.com

RX Tour jsou pro všem, kteří chtějí zanechat ve sněhu svoji vlastní stopu a sjezdovky nechat daleko za sebou. Díky architektuře Cabrio v kombinaci s ultralehkou grilamidovou konstrukcí boty ROXA RX Tour extrémně lehké a přitom dostatečně pevné ke zdolávání jakéhokoliv terénu ať již ve stoupání, nebo ve sjezdu.

ARMADA TRACER TOUR

SCOTT COSMOS TOUR

Armada Tracer Tour je lehké skialpové vázání pro pinové boty – pár i s 90mm brzdami váží skvostných 790 gramů. Snadný nástup zajišťuje patentovaný Step-In Aid. Široký montážní profil zaručuje nejlepší přenos síly a eliminuje možnost vytržení vázání. Dodává se dokonce i se 120mm brzdou. Posun paty je 25 mm na každou stranu, a tak můžete tajemství krásy hor odhalit i zatím váhajícím přátelům. Podpěrka pro výstup má 3 polohy. Haršajzny můžete použít i vaše staré, Armada Tracer Tour je kompatibilní!

Model skitouringové obuvi SCOTT Cosmos Tour je novou generací proslulých Cosmos III. Dokonale kombinuje nízkou hmotnost, snadnou chůzi a komfort. Nová konstrukce Cabrio Hybrid zajišťuje dobrý rozsah pohybu komínu při stoupání a zároveň účinný přenos síly do lyží a stabilitu v obloucích na cestě dolů. Zadní přepínací mechanismus je jednoduchý, pevný a bezpečný. Obuv je vyrobena z materiálu Grilamid®, flex index 120 AT. Zároveň se lépe nazouvá i zapíná.

12 290 Kč

15 990 Kč www.scott-sports.cz

www.armadaskis.com

PLUM OAZO 8

PLUM PIKA

Oazo 8 značky Plum je určeno pro lyžaře 60–90 kg a nabízí nižší hmotnost (410 g) a celkově jednodušší konstrukci. Je proto vhodné pro sportovně založené uživatele s již zvládnutou technikou sjezdu i stoupání. Vypínací síly lze individuálně nastavit jen pro laterální směr (boční) v rozmezí 4–10 DIN, frontální síla je pevně nastavena na hodnotu 8 DIN. Podporu paty lze použít ve dvou stupních 41 a 54 mm. Hlavní části vázání jsou vyrobeny frézováním na CNC stroji z jednoho kusu hliníkové slitiny. Pro lyže max. 100 mm pod patou. Možnost použití brzdiček Plum Stopper light (k dispozici i v šířkách 80, 90, 100 a 110 mm, hmotnost 140 g) za 3 099 Kč.

Vázání Plum Pika nabízí výborný poměr mezi hmotností a bezpečností. Přední a boční vypínání lze na patě nastavit v rozmezí 4–10 DIN. Pro stoupání do strmého kopce je připravena podpora paty se zdvihem 50 mm. Hlavní části vázání jsou vyfrézovány z jednoho kusu hliníkové slitiny. Ideální model pro skitouringové projekty v našich horách i v Alpách. Hmotnost: 560 g, max. šířka lyže pod patou: 110 mm, pro lyžaře s váhou 40–100 kg. Možnost použití brzdiček Plum Stopper light (k dispozici i v šířkách 80, 90, 100 a 110 mm, hmotnost 140 g) za 3 099 Kč.

11 790 Kč

10 490 Kč

www.hudy.cz

LA SPORTIVA STELLAR II (dámské)

LA SPORTIVA STELLAR II (pánské)

inzerce

Dámské skialpinistické boty pro ty, které hledají pohodlnou a lehkou botu pro výstup, ale zároveň dobrý výkon ve sjezdu. To oboje z nich činí univerzální lyžáky pro lehké i náročné túry. Boty jsou plně kompatibilní s pinovými typy vázání, snadno se obouvají, a protože mají stahování pomocí Boa systému, dají se přesně a snadno dotáhnout. Vnitřní botičku lze tepelně tvarovat. Nový plast pro skelety Pebax®-Shell™ a Pebax® Rnew® je vyroben na biologické bázi a nabízí dobrý výkon a odolnost i při nízkých teplotách. Manžeta Pebax®-Cuff z materiálu Pebax® Rnew® je zesílená uhlíkovým vláknem a poskytuje výjimečný rozsah 68°, velkro pásek na hraně komínu pak extra zpevnění pro sjezd. Rozsah velikostí: 23–27,5, hmotnost páru 2 150 g/24,5 MP

Skialpinistické boty pro univerzální lyžaře, kteří hledají pohodlnou a lehkou botu pro výstup, ale zároveň dobrý výkon ve sjezdu. Jsou plně kompatibilní se všemi typy pinových vázání, snadno se obouvají a díky Boa systému se dají přesně a snadno dotáhnout. Vnitřní botičku lze tepelně tvarovat. Nový plast pro skelety Pebax®-Shell™ a Pebax® Rnew® je vyroben na biologické bázi a nabízí dobrý výkon a odolnost i při nízkých teplotách. Manžeta Pebax®-Cuff z materiálu Pebax® Rnew® je zesílená uhlíkovým vláknem a poskytuje výjimečný rozsah 68°, velkro pásek na hraně komínu pak extra zpevnění pro sjezd. Rozsah velikostí: 24–31,5, hmotnost páru 2 370 g/26,5 MP

14 299 Kč

14 299 Kč www.hudy.cz

G3 ZED 12

G3 ELEMENTS

Je lehčí. Víc dovede. Víc vydrží. ZED je nová generace skitouringových vázání. Jednoduché, minimalistické, super lehké a snadno se obouvá. Posun patky 30 mm, dopředný tlak 10 mm v patce, nastavení vypínací síly pomocí jednoho šroubu, široké upevnění do lyže proti vytržení.

Pásy, které navazují na osvědčené pásy Alpinist. Univerzální a spolehlivé stoupací pásy, a proto s nimi můžete vyrazit, kam si jen zamanete. Dokonalá rovnováha mezi optimálním skluzem a stoupáním, s minimální údržbou. Tyto pásy jsou připraveny na všechny nástrahy přírody.

14 430 Kč

3 390 Kč

www.boatpark.cz

COLLTEX TODI CRYSTAL

WEDZE FR VARIO

Nová generace osvědčeného univerzálního pásu od tradiční švýcarské značky Colltex. Mixový pás charakterizuje dobrý skluz, velmi dobrá stoupavost a dlouhá životnost. Je vhodný pro strmé výstupy, pohyb na vyfoukaných plotnách a na jarní skialp na zmrzlém firnu. Pás používá ověřené lepidlo HOTMELT garantující násobné nalepení během túry a zároveň jednoduchou možností oprav nebo výměny lepidla. Materiál: Mixový pás: 65 % mohér / 35 % syntetika; konstrukce: dvojité zapletení vláken; uchycení: HEXAGON (očko vpředu a popruh s přezkou s možnosti nastavení délky vzadu); Vyrábí se v šířkách: 110, 120, 130, 140 mm. Polotovar je vhodný pro lyže max. délky 195 cm.

Teleskopické hole jsou parádní na skialpy, freeride nebo splitboard. Proč? Speciální provedení talířku usnadňuje odpich – je měkký a dá se ohnout, proto poskytuje skvělou oporu do prašanu. Hole mají dlouhý grip a odepínatelné poutko, které v případě pádu eliminuje zranění.

949 Kč

od 3 897 Kč

www.skialpshop.cz

Připravte se na sezónu Vosky a servisní příslušenství koupíte na www.swixshop.cz

decathlon.cz

SCOTT COULOIR MOUNTAIN

SCOTT PATROL E2 30

Jedna z nejlehčích freeridových helem s duální certifikací – ve velikosti S váží jen 340 g! K výraznému snížení hmotnosti došlo díky použití materiálu Casidion® ve skořepině, který konstruktérům umožnil vytvořit helmu v nejtenčím možném profilu. Má certifikaci dvojího standardu pro lyžování i skialpinismus, a i díky dalším prvkům (úchyt pro čelovku, dvojí výstelka) můžete helmu Couloir Mountain používat za různých podmínek a situací.

SCOTT Patrol E2 je jedinečný lavinový batoh, který vychází z našeho slavného Patrolu E1 a překonává hranice inovací. Obsahuje airbagový systém Alpride E2, v současnosti jeden z nejlehčích na trhu. Je vybaven nejmodernější technologií superkapacitorů a vyveden ve štíhlejším designu s nižní hmotností.

4 650 Kč

29 350 Kč

www.scott-sports.cz

CAMP SKIMO NANOTECH

CAMP CORSA NANOTECH

SKIMO Nanotech jsou 10hroté vychytané hliníkové mačky s předními ocelovými hroty vyvinuté speciálně pro skialpinismus. Konstrukce vychází z ultralehkého hliníku 7075, jen přední hroty jsou vyrobené z velmi odolné nerezové oceli Sandvik Nanoflex, aby umožnily nekompromisně bezpečné stoupání i v prudším ledovatém svahu. Obrovskou výhodou maček CAMP SKIMO Nanotech je středový propojovací můstek, který má otvory vrtané asynchronně ve dvou řadách, čímž mačky umožňují přesnější nastavení velikosti. Mačky jsou určeny na boty s hrazdou vpředu (pro jiné typy bot fungují s adaptérem CAMP SKIMO Semi-Automatic Toe Bail) a lze je přizpůsobit na velikosti 210–330 mm (velikost EU 36–46).

Technická verze cepínu CAMP Corsa, perfektní pro ledovcové túry, skialpinismus nebo lezení ve vysokých nadmořských výškách. Cepín je vyroben z hliníkové slitiny, která splňuje všechny CE a UIAA požadavky pro pevnost a odolnost, je opatřen hrotem a bodcem z prvotřídní oceli Sandvik Nanoflex pro bezpečný pohyb ve zmrzlém či ledovém terénu. Topůrko cepínu je opatřeno nylonovou ucpávkou, která brání nabírání sněhu. Protiskluzové úchopové části jsou provedeny mechanickými výbrusy. K cepínu se dá připevnit i poutko CAMP Corsa Leash, které není součástí cepínu.

3 390 Kč

4 890 Kč www.totaloutdoor.cz

SIDAS CUSTOM SKI TOURING

SUUNTO 9 PEAK PRO

Na míru tvarovaná skialpinistická vložka s důrazem na pohodlí během celé túry. Odlehčená konstrukce, zvyšuje pohodlí, středová výztuha je dostatečně tuhá a středně vysoká, takže chodidlu umožňuje přesně kontrolovat skrz botu celou lyži. Vrchní vrstva AMF je odolná a dobře odvádí vlhkost. Zesílení paty zvyšuje komfort a poskytuje větší přesnost a důslednější přenos sil do lyžařské boty a následně do lyže.

Nový náramkový počítač s plnou výbavou v kompaktním designovém pouzdře vhodný i na malé nebo holčičí ruce (velikost displeje: 1,2" a výška pouze 10,8 mm) nabízí veškeré funkce jako další prémiové modely Suunto včetně barometrického senzoru. A mnohé další navíc – například měření saturace krve kyslíkem. Lze připojit až ke čtyřem satelitním systémům: GPS, GLONASS, GALILEO a BEIDOU; a až k 32 jednotlivým satelitům současně – to přináší přesnou funkci i v zastíněných oblastech, v hlubokých údolích apod. Baterie vydrží 21 dní při každodenním používání, 40 h v režimu Performance, 70 h v režimu Endurance a 300 h v režimu Tour.

inzerce

2 430 Kč

www.totaloutdoor.cz

www.sidas.cz

12 289 Kč nerezová verze 15 479 Kč titanová verze

www.suunto.com

prodej • servis • bootfitting testcentrum • půjčovna

o h é v o p l a i k S vybavení

www.montanasport-eshop.cz KŘÍŽENECKÉHO NÁM. 990, 152 00 PRAHA 5 WWW.PRAGUESPORT.CZ 1

SKIALP MARKET TEXT: LUKÁŠ VAVRDA FOTO: TECHNOLOGIES FOR FREERIDE

Skifi –

český vynález brání ztrátě lyže v prašanu

Snahy implementovat technologický pokrok do lyžování jsou více či méně úspěšné, ale postupně a plíživě si na ně lyžaři zvykají. Elektronický nákup skipasů, chytré hodinky či mobilní aplikace, které poskytují metriky o průběhu lyžařského dne, elektronické zámky chrání lyže před odcizením, vyhřívané ponožky a rukavice ovládáme mobilem nebo můžeme sledovat rozložení tlaku při lyžování pomocí speciálních vložek do bot. Novinkou, která je ještě ve vývoji, je Skifi.

kiFi je zkratka pro Ski Finder – malý gadget, který se přišroubuje na lyže a spojí s mobilním telefonem nebo chytrými hodinkami. Jeho hlavním účelem má být přispět k lokalizaci lyže zmizelé po pádu v hlubokém sněhu. V takovém případě lze aktivovat světelnou i zvukovou signalizaci a lyži podle signálu najít. SkiFi je výsledkem práce trojice českých vývojářů a lyžařských nadšenců – ti nyní vyvíjí aplikaci, se kterou se zařízení spojí a bude možné jej snadno ovládat.

Zdeněk Zeiner, který za startupem stojí, ví o hledání lyží v prašanu své: „Přijít o lyži vysoko v horách představuje výrazně větší riziko než jenom finanční ztrátu plynoucí z nákupu nových lyží. Právě taková osobní zkušenost mě vedla ke zrodu myšlenky SkiFi.“

Elektronický zámek

Když se „kouzelná krabička“ vloží do rámu, který je připevněn na lyži, lze manuálně zapnout sirénu, mobilní aplikace nebo lokátor

velikosti kreditní karty pak naviguje k hledané lyži podobně, jako lavinové vyhledávače navádí k zasypanému. Zařízení je kompaktní a nenápadné – umístit lze jak před vázání, tak pod něj a na pohled pak vypadá jako prostě jeho součást. Obsahuje i mechanismus, který detekuje nechtěný pohyb – pokud se někdo pokusí lyže ukrást, majitele na pohyb upozorní mobilní aplikace a zloděje vyleká zvuková signalizace. Zároveň tak funguje jako chytrý zámek.

Aktivní prvky

Umístění rámů

Rám, do nějž se SkiFi vkládá, se přilepuje přímo na lyži. Spoj je prý mechanicky odolný, celý setup byl testován v teplotách od –30 do +45 °C. Vložení zařízení je pak velmi jednoduché, naopak k jeho vyndání je potřeba speciální klíč, takže nehrozí ztráta nebo nežádoucí oddělení lyže a zařízení zlodějem. Nabíjení je bezdrátové, takže do zařízení nevede žádná zdířka – díky tomu je odolné vůči vodě.

Dosud popisované vlastnosti, tedy elektronický zámek a vyhledávání lyže, by se daly popsat jako pasivní. Fungují na jednoduchém principu vysílač–přijímač, nezaznamenávají se žádná data, se kterými by se dále pracovalo. To ale triu Chalupa–Stedina–Zeiner nestačilo, ostatně když už vyvinuli něco takového, proč nezkusit implementovat ještě další funkce, které budou sbírat data o pohybu a vyhodnocovat je – podobně, jako mají cyklisté senzory šlapání nebo běžci měřáky délky kroku, proč by freeridové lyžování a skialpinismus nemohly mít něco podobného?

Umělá inteligence v lyžování

Takže přidali další prvky: magnetometr, akcelerometr a gyroskop. To umožňuje měřit délku kroku, skluzu, nadměrné zvedání nohou a rychlost výstupu vzhledem ke sklonu svahu. Tato data mohou být podkladem pro tréninkový program, který bude koučovat lyžaře ke zlepšení techniky. Tento program se v současnosti rodí za podpory agentury Czechinvest – projekt SkiFi byl totiž přijat do jejího programu

Technologické inkubace. Mělo by jít o vybudování neuronové sítě, která bude vyhodnocovat data z výstupu a sjezdu a poskytovat lyžaři zpětnou vazbu. Možná zatím nenahradí parťáka a živého lektora, ale víme, že se umělá inteligence učí rychle. Vývojáři si od aplikace slibují například tréninkový program plynulé jízdy v potenciálně lavinovém terénu – to proto, aby se minimalizovalo dodatečné zatížení svahu, a tedy i riziko spuštění laviny. Těžko říct, nakolik bude tato funkce lyžařskou veřejností prakticky využitelná, pokud se ale podíváme dále do budoucnosti, nabízí se aplikace podobného zařízení do vázání, což by mohla být i cesta k plošnému rozšíření gadgetu. SkiFi přijde do prodeje před sezónou 2023/24, mělo by stát okolo 300 dolarů. Zároveň 7. prosince 2022 spustila firma crowdfundingovou kampaň na dokončení SkiFi a už během prvního týdne nasbírala 120 % požadovaných prostředků – hlad po technologických inovacích ve freeridovém lyžování a skialpinismu je tedy evidentní. Redakční testování je domluveno, tak se na objevování budoucnosti můžete těšit s námi.

FOTO: SCARPA

SKIALP

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA, PETR SOCHA

Děti? Na skialpy! Ve všech sportech včetně lyžování máme touhu zapojovat děti – stejně jako ony mají touhu zapojovat se do sportů, které děláme my, dospělí. Jak je tomu ale v případě skitouringu, který mimo fyzickou náročnost vystavuje jedince také náročným horským podmínkám a vyžaduje dovednosti související s pobytem v horách daleko od civilizace?

ez dětí je život smutný. A i sport. Bereme je proto přirozeně s sebou všude tam, kde to jde. A v posledních letech už i na skialpy. Ve všech sportech začínáme děti zapojovat v jakémsi opatrném režimu – při lezení začínají na umělé stěně, při lyžování na mírném svahu v blízkosti bezpečí hotelu. Totéž a ještě důrazněji platí i pro skitouring. Daleko na prvním místě musí být bezpečnost. Za první vhodný skialpový terén lze považovat zasněžené pláně nebo cesty v horách i v podhůří, pokud zrovna napadne. Typicky je ale nejsnazší začít na loučce za chatou a potom se rozvíjet spontánně dál. Kam, jak? Co vše musí předcházet tomu, abyste dítě mohli vzít s sebou na něco, co by se dalo nazvat skialpovou túrou?

Dítě musí samo chtít

Jednoznačně nejdůležitějším aspektem pro to, aby dítě skitouring bavil, je jeho vlastní motivace. Musí chtít vyrazit na pásech samo. Je to stejné jako u lyžování, všech dalších sportů i jiných aktivit – pokud pouze toužíte chodit víc na pásech sami, a proto brát i svého potomka, počítejte s revoltou, projevenou třeba naprostým odmítnutím jakékoliv obdobné činnosti propříště. Automaticky předpokládáme, že děti, které se se svými rodiči propracují ke skialpinismu, jsou již částečnými lyžaři, schopnými sjet prudší sjezdovku třeba i v odpoledním rozježděném terénu. Skialp je alternativa pro ty, které se už na lyžích – běžkách či sjezdovkách – poměrně rutinně

pohybují. Lyže s pásy jim přinesou zase nový typ zážitků, nový náhled na možnosti lyžařského sportu, ale třeba i na zimní přírodu. Většinu věcí samozřejmě musí zajistit dospělý: zpravidla rodič, ale také to může být (spolehlivý) kamarád, instruktor skitouringu nebo horský vůdce. Velmi důležité je zhodnocení sil (psychických i fyzických) dítěte či přesněji řečeno úměrná volba terénu a trasy s přihlédnutím k těmto schopnostem dítěte. Na skutečnou horskou túru se vydáme až poté, co dítě společně s námi nasbírá potřebné zkušenosti a k túře se samo propracuje.

Rady pro zaručeně povedenou túru Oklikou se vyhni lavinovému či jinak nebezpečnému terénu. Skialp je sport dobrého počasí – do větru a zimy s dítětem nechoď. Vyber raději kratší, ale zábavnou trasu – cílem je cesta a zážitek. Raději více než méně horských chat a útulen na trase. Řádně připrav dítě: nakrm, oblékni, vybav, motivuj. Berte jen děti, které mají spolehlivé lyžařské základy. Lepší je to ve skupině více dětí – zábava a hra cestou jsou důležité. FOTO: DYNAFIT

Sleduj oblečení dítěte a podle cesty (námahy, počasí, stavu, dítěte, ...) ho upravuj. Často dítě přikrmuj energií, cítíš-li, že slábne, uchyl se co nejrychleji do tepla a k občerstvení.

Kdy na pásy? Ve dvanácti, ale i mnohem dřív

Na to, kdy přesně dítě může začít chodit na lyžích s pásy, se nedá odpovědět přesným číslem. Jednak je to velmi individuální vzhledem k psychické vyspělosti a tělesné konstituci či předchozím zkušenostem – šestiletý lyžař ze sportovní rodiny může být koordinovanější a schopnější než dvanáctiletý začátečník. Roli hraje životní styl rodiny, motivace dítěte, četnost jeho lyžování a řada dalších aspektů. Tím nejzákladnějším je to, že dítě musí chtít. Což u rodin, kde rodiče skialpují, bývá zcela přirozené – děti prostě chtějí dělat to, co rodiče. Zároveň ale platí, že čím menší a slabší je dítě, tím těžší pro něj budou lyže a lyžáky. Dostupný materiál silně limituje možnosti zejména menších a drobnějších dětí. Pokud dítě nemá adekvátní vybavení ke svým fyzickým schopnostem, riskujete, že mu skialp zošklivíte (jako se to mnohdy stalo jejich rodičům či prarodičům v jejich mládí s nekonečně podkluzujícími běžkami).

Skialpové etapy podle věku 3–5 let – první sjezdové lyžování 4–6 let – první běžky

Energie a tepelný komfort

Děti dokážou šlapat, ať na běžkách, kole nebo skialpech, pouze tehdy, mají-li dostatek energie. Proto je dobré se před túrou nasytit a nést klidně i po kapsách zásoby rychlé energie. Zima a nadstandardní fyzický výkon, kterým šlapání do kopce obvykle je i pro dospělé, dokáže z dítěte odčerpat energii překvapivě rychle. Z nejhoršího pomohou bonbóny, hroznový cukr, sušenky. Lepší je ovšem sytit je preventivně, na fyzickou krizi už drobné sladkosti nemusí stačit. A samozřejmě hospodu naplánujte raději dřív než později, a klidně vícekrát. Podobně je třeba myslet tak trochu za dítě i ohledně jeho oblečení a snažit se sledovat jeho tepelný komfort. Na dlouhé stoupání si

může odložit bundu k tatínkovi do batohu, na větrném hřebenu je zase třeba naopak dohlédnout na to, aby nebyl prostor k podchlazení – čepice, kapuce, vše utěsnit… Děti si ne vždy samy včas uvědomují, že jim je příliš horko či zima. Což jsou nádoby spojené s jejich zásobárnami energie. A dobré nálady. Podobně dětská termoregulace není vyvinuta tak dobře jako dospělá. Proto je třeba pečlivě dbát na to, aby při každé zastávce i při chůzi bylo dítě v tepelně komfortním stavu. Určitě je vhodné použít vlastních zkušeností a vrstvit více slabšího oblečení. Nakupujte s nadhledem a univerzálně: huňatá lyžařská bunda se hodí možná pro sjezdování, ale lehčí vrstvy se využijí i při jiných sportech nejen v zimě.

6–8 let – první skialpové krůčky, pokusy a procházky na improvizovaném vybavení 9–12 let – skutečné objevování skialpu na regulérní a bezpečné výbavě (vybavení ideálně z půjčovny) 13–15 let – skialpové dospívání, čas na první náročnější túry a studium bezpečného pohybu v horách (vybavení vlastní nebo z půjčovny: noha přestává růst chlapcům okolo 16., dívkám okolo 14. roku života) 16 let a dále – start plnohodnotného skialpového života na vlastním vybavení

FOTO: SCARPA

SKIALP

Skialpová rodina

V každé skupině, tedy i v rodině, platí, že se náročnost túry i aktuální tempo volí podle nejslabšího článku skupiny – pravděpodobně to bude dítě, ale ne vždy a navždy. 12letý skialpinista už může řádně prohnat nejen svou maminku. Mysleme na to, že nejenom pohoda dítěte, ale i pohoda rodičů je důležitá a propíjí se do nálady v celé skupině.

A co laviny? Až pokud si děti jsou sjezdařsky jisté i v neupraveném terénu, můžete s nimi postupně přejít k výcviku lavinové záchrany a prevence. Je to ale spíš horizont pubescence, kdy je dítě schopné vyrazit jako člen skupiny, klidně třeba i pod vedením horského vůdce, do volného terénu a učit se ovládat lavinové vybavení.

Co s sebou?

Všechno jako na jiné túry, ale i něco navíc. K lékárničce vždy přidejte nějakou dobrotu, „benzínek“, na který se dítko může těšit a čerpat z něj rychlou energii – děti totiž fungují po energetické a metabolické stránce daleko rychleji, musí tedy i častěji doplňovat cukry. Důležité je také pití, termoska s teplým sladkým čajem je nutnost. A vězte, že jak rychle se dítě unaví, stejně rychle zregeneruje – zařaďte tedy raději více kratších úseků mezi chatami a více přestávek v jejich v teple.

S sebou:

Organizace túry

Dítě není malý dospělý. Fyziologické procesy u něj probíhají rychleji a tomu je potřeba vše přizpůsobit – včetně parametrů túry. Na první túry – říkejme jim přesněji procházky – se vydávejme nejprve za chalupu, poté třeba někam nedaleko do horské chaty na pohár. A postupně třeba dál a dál, vždy ale s připravenou únikovou variantou, která nás rychle odvede do sucha a tepla. Vyvarujme se nudy! Dlouhá chůze stejnorodým terénem bez nových impulsů je nuda. Naopak si hrajme. Třeba pětimetrová mulda může být výzvou, skvělou zábavou a zároveň nenápadnou školou techniky. Pozor na rovinaté úseky. Zejména děti, které se umí klouzat na běžkách, mohou být v takových situacích z (poměrně) pomalých a těžkých skialpových lyží otrávené. Berte děti

na skialpech do skialpových, tedy více skloněných, nikoli do plochých běžkařských terénů! Pozor na strmé úseky. Nikdy se s dětmi raději ani nepřibližujte lavinovým terénům. Nikdy nevíte, jaký příběh může začít psát stres vzniklý z něčeho nečekaného – odchýlení se z cesty, změny počasí, hladové krizi dítěte… Pokud se dítě dostane mimo svou komfortní zónu, musí mít dospělý vždy přichystanou únikovou variantu, jak se vrátit do bezpečí. Túry plánujte s častými zastávkami a občerstvovacími stanicemi, jsou i vítaným oddychem pro tělo i psychiku. Na co jiného by se mělo dítě těšit než na horké maliny se zmrzlinou, že? Vyšťavené děcko se po občerstvení a nedlouhém pobytu v teple restaurace opět promění ve tvora plného sil a dobré nálady.

Bonbony, sušenky, čokoládu (motivace, ale i zdroj energie) Sladký horký čaj v termosce (energie, teplo, tekutiny) Provaz na tahání dětí – primárně ne jako nouzový prostředek, ale pro hru a rozptýlení Vše další pro dospělý skialp (telefon, lékárničku…)

Batoh je symbol skialpinisty

Skialp je velice vhodný k postupnému rozvoji dětské odpovědnosti. Začíná to vlastním batohem s rezervní čepicí a rukavicemi, pitím a svačinou. Samozřejmě i batoh musí mít náležité parametry, což platí nejen na skialp, ale i na běžnou turistiku – investice do kvalitního a správně velikého batohu se vyplatí.

ADVERTORIAL

Kde koupit Dynafit? Skialpovou kolekci Dynafitu můžete pořídit ve třech desítkách prodejen v Česku a na Slovensku, stejně jako na oficiálním webu dynafit.com. Společnost si zakládá na výběru svých partnerů. Vždy jde o obchody se špičkovým zákaznickým servisem a zkušeným personálem. Jednoduše jde říct, že kde mají Dynafit, tam skialpu rozumí.

Doporučení prodejci:

ROCK POINT

Praha Letňany, Brno, Plzeň, Olomouc, Ostrava a Špindlerův Mlýn

Dynafit Youngstar Konec kompromisů. Děti mají konečně svou skialpovou kolekci Vybrat skialpovou výbavu pro děti byla ještě do loňské sezóny noční můra. Letos je vše jinak. Nová kolekce Dynafitu s příhodným názvem Youngstar je první skialpinistický systém speciálně přizpůsobený potřebám a anatomii dětí.

ětská kolekce Dynafit Youngstar nabízí vybavení pro děti doslova od hlavy k patě. Jednak samozřejmě: lyže, boty a vázání ve velikostech a s hmotností, která udělá dětem ze skialpu stejný zážitek, jakým je pro vás. A pak funkční kolekci stylového oblečení, opět navrženého tak, aby s ním měli jak děti, tak jejich rodiče co nejméně starostí. Středobodem řady Youngstar jsou lyžařské boty speciálně přizpůsobené anatomii dorůstajících skialpinistů a skialpinistek. Jejich jednoduché ovládání si děti zamilují a dostupnost od velikosti 21,5 cm zaručuje, že by vaše trable s hledáním vhodné výbavy měly vzít definitivně za své. Novinka přináší nejen přirozený pohyb chůze do kopce, ale především ušetří mnoho energie díky své senzačně nízké hmotnosti 930 gramů. V kombinaci se setem lyží (dostupné v délkách od 120 cm), pásy POMOCA a prvním dětským bezpečnostním vázáním s piny Rotation 7 (nastavitelné od 2,5 do 7 DIN) se celková hmotnost dětské výbavy dostává mírně nad 2,5 kg.

Skialp musí děti bavit

Skoro stejně důležité jako výbava je i způsob, jakým skialp dětem představíte. Na vývoji kolekce Dynafitu se osobně podílel generální ředitel Dynafitu Benedikt Böhm, který je trojnásobný otec a jako vášnivý skialpinista samozřejmě má s motivací dětí k tomuto sportu mnoho zkušeností. Sestavil proto několik tipů, na které byste v začátcích měli myslet. První věc: pro začátek nepřehánět a zvolit přiměřenou náročnost a délku túry. Počkat si na dobré počasí a na to, až si děti budou na lyžích opravdu jisté. Motivace je cesta k úspěchu a není nic lepšího než odměna v podobně dobré svačiny či palačinek na horské chatě. Zpestřit túru třeba vyhlídkou a trénovat po cestě techniku, „aby nebyla nuda“. Lavina hrou aneb trénink hledání „pípáku“ v batohu se sladkostmi bude pro děti zábavný i přínosný. Držet se pravidla čím více dětí, tím lépe, samy se zabaví! A v neposlední řadě investovat do padnoucího vybavení vhodného pro děti!

Širokou kolekci Dynafitu včetně možnosti zapůjčení testovacích párů hledejte na pobočkách sítě Rock Point. Vybírejte obchody označené jako Skialpová Centra.

rockpoint.cz

SACHASPORT Ostrava

Takzvaně na jistotu si pro Dynafit můžete jít do ostravské prodejny Sachasport. V této části Česka je prodejna Jiřího Sachy vyhlášenou adresou, kde rozhodně budete spokojeni.

sachasport.cz

KOLOSHOP Praha, Teplice

Přesto, že se to dle názvu nemusí zdát, širokou nabídku kolekce Dynafit a skialpinismu holdující personál potkáte i v obou pobočkách Koloshopu.

koloshop.cz

ENZIAN MOUNTAIN SHOP & BAR Pec pod Sněžkou

Již druhou sezónu je možné zajít si pro Dynafit také do značkové speciálky Salewa&Dynafit v Peci pod Sněžkou.

enzian.cz

FOTO: DYNAFIT

SKIALP

K čemu slouží adaptér Contour Startup

Děti a skialpová výbava Pro skitouring dítě potřebuje vesměs stejné vybavení jako dospělý. Lyže nejsou problém, v případě potřeby poslouží i sjezdovky, horší to ještě donedávna bylo s vázáním, které se nevyrábělo s dětskými vypínacími silami – ale to se naštěstí nedávno změnilo. A podobně boty – než přišly speciální dětské skialpové modely, používaly se nejmenší dámské.

Dětská vázání

Jedním z pionýrů dětských vázání byl Hagan a jeho model Z02 Junior s vypínací silou DIN 2–7, tedy určen pro lyžaře už cca od 25 kg. Na trhu je už od poloviny předchozí dekády a jako rámové přináší několik výhod: větší rozsah velikostí bot, možnost použití pro boty bez pinů a hlavně dobrou bezpečnostní funkci – botu uvolní pata i špička. Nicméně dnes už ho značka nenabízí.

Již dlouho se v určitém světle popularity drží adaptér Contour Startup – zařízení upnete do běžného sjezdového vázání a ono vám umožní stoupat. Před sjezdem ho z vázání vypnete a nazujete do toho původního, sjezdového. Tento adaptér má své příznivce, ale i tvrdé kritiky. Jisté je, že může hrát při skialpinistických začátcích zajímavou roli – právě proto, že vyjma něj a stoupacích pásů nepotřebujete nic k tomu, abyste si mohli skialp vyzkoušet. Ke komfortu skialpové výbavy ale budete mít daleko, takže je to spíš jako most pro přechod ke skialpu. Není úplně lehký, významně snižuje stabilitu lyžaře, protože je celkem vysoký, radost z pohybu na něm silně omezují i tuhé sjezdové boty, které se při použití adaptéru předpokládají. Ve SNOW adaptér s úspěchem používáme jako půjčovací materiál pro první skialpové krůčky našich nejmenších kamarádů a klientů na kempech.

Rozsáhlou recenzi z dlouhodobého užívání adaptéru najdete na

www.snow.cz/recenze/623

Protože letí vázání pinová. Hagan tak Z02 nahradil modelem Grom 5 Junior. Což ale není nic jiného než ATK Candy, které při 290 gramech (včetně brzd!) nabízí rozsah vypínacích sil 1,5 až 5 a vedle paty i bezpečnostní špičku. Ať s potiskem Hagan, nebo ATK, je to horký tip pro skialpuchtivé rodiče nejmenších dětí do 40 kg. Dá se sehnat i za slušných za 7 500 Kč. Dynafit šel do dětského materiálu po hlavě a připravil rovnou celý set – řada Youngstar obsahuje nejen pouze lyže – vázání – boty, ale i pásy, hole, a dokonce oblečení. Pro děti používá vázání Rotation 7 s měkčí pružinou, takže dosáhne vypínací síly od 2,5.

Dětské skialpové boty

Poslední dva roky přinesly i dětské skialpové boty, a to rovnou od dvou velikánů: Dynafitu a Scarpy. Dynafit uvedl botu Youngstar, která začíná na velikosti 21,5 a kus váží 930 g. Samozřejmě má otvory pro pinová vázání a všechny funkce, jako mají boty dospělé – například rozsah pohybu komínu 60°.

Na té samé velikosti pak začínají už spíše freeridové K2 Mindbender Team Jr. Čtyřpřezková bota má přepínač ski/walk, což je určitá záruka pohodlnější chůze, váží 1 600 gramů a může fungovat jako určitý univerzál pro občasná skialp a veškeré další sjezdování. Nutno dodat, že porovnání hmotností nemusí přesně sedět, jelikož firmy udávané hmotnosti jednoznačně nesvazují s konkrétní velikostí.

FOTO: RUDA KOPEK

Scarpa zase představila model F1 junior s boa systémeme a nastavitelným dopředným náklonem 20–22°, jež se nabízí v rozmezí velikostí 21,5 až 26. Váží 1 200 g a komín se jim pohybuje v rozsahu 62°.

Další ryze dětskou skialpovou botu nabízí Hagan, model Kids Pure Junior začíná na velikosti 22,5 a jedna bota váží 1 150 g.

Skvěle vybavené děti na skialp? Zvládne to i půjčovna, jako v tomto případě Sport Pec z Pece pod Sněžkou

Dětské stoupací pásy

A ještě poslední – nebo první? – věc, která je každopádně základním předpokladem pro skitouring – stoupací pásy. Je to snadné. Pokud si tedy nepořídíte hotové lyže s pásy v setu (Dynafit Youngstar), lze si koupit metráž nebo použít vlastní starší pásy. Ty pak jen seříznete a zkrátíte na vybrané lyže.

Půjčovna to vyřeší

Skialpové vybavení není vůbec levné, a to ani to dětské – kvůli náročným technologiím i menším objemům výroby stojí většinou více než sjezdařská výbava. Lze různě improvizovat, ale i tak kvůli časté obměně vybavení rychle rostoucích nedává moc ekonomický smysl dětské skialpové vybavení, podobně jako to sjezdové, pokaždé nakupovat znova nové. Naštěstí pro všechny skialpinisty rodiče vznikají půjčovny, které stále častěji nabízejí i kvalitní dětské vybavení. Můžete si tak zapůjčit kompletní skialpovou výbavu na den, víkend či na týden. Novinkou je i sezonní půjčovna, inspirovaná patrně konvenčními lyžařskými půjčovnami. To si pak vybavení prostě na začátku sezónu vypůjčíte a to se pak po celou sezónu chová, jako by bylo vaše – tedy vašeho dítěte. S tím, jak se výrobci odhodlali k produkování dětských bot, lyží, pásů či vázání, stoupá i kvalita dětského skialpového vybavení v půjčovnách, které se tímto novým materiálem zásobují. Například Sport Pec, patrně největší skialpová půjčovna v zemi, nabízí i k sezónnímu zapůjčení zcela nové sety složené z lyží Dynafit Youngstar v délkách od 120 cm a bot Scarpa F1 junior od velikosti 21,5.

SKIALP

DĚTI FOTO: PETR BÁRTA (BRÁDLEROVY BOUDY)

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA, PETR BÁRTA

Dětský skialp?

Lyžování v nové perspektivě Možná vůbec první skialpová půjčovna, která v Česku programově nabízela dětské skialpové vybavení, byla na Brádlerových boudách. Vznikla ještě v době, kdy k dispozici nebyly speciální dětské modely a muselo se improvizovat a stavět třeba na nejmenších dámských botách. „Přesto se nám dařilo nabízet dětem nové skialpové zážitky, vzpomíná boudař Petr Bárta, který se s námi také podělil o své zkušenosti a poznatky.

ak se vyvíjel zájem o výpůjčky dětského skitouringového vybavení? Zájem rostl rok od roku už před covidem, dnes je přímo úměrný oblibě skialpinismu v Čechách. Zákazníci jsou převážně z řad rodičů, kteří na pásech zdomácňují a dorůstají jim děti. Okolí Brádlerových bud je pro skialp optimální, najdete zde jak delší a náročnější trasy pro ty zdatné, tak i krátké pro malé začátečníky.

Jak děti chůzi na pásech zvládají? Z naší zkušenosti víme, že většina dětí, které si pásy opravdu chtěly samy od sebe vyzkoušet, jsou poté nadšené, a to nejen proto, že mají spontánně dobrý pocit z pohybu venku, ale i proto, že mohou dělat něco, co zatím není tak běžné a ve své podstatě patří do života dospěláků. Nutno podotknout, že

jsou to většinou ale děti, které mají už ve svém věku dobrou kondičku a pravidelně se pohybují – a to nejen sjíždí z kopce dolů, ale také běhají na běžkách či bruslí… A co děti, které zatím moc nelyžují? Pokud jsou děti úplnými začátečníky bez jakékoli lyžařské průpravy, je jim jen třeba dát prostor a větší trpělivost, protože pohyb na lyžích s pásy je jednoduchý. Navíc se pásy dají využít i pro brždění při sjezdu. Naše zkušenost je taková, že rodiče, kteří jsou skalní skialpinisti, mají svoje děti už velmi dobře vybavené, takže ty zvládají pohyb nahoru i dolů na jedničku. Dospěláci, kteří se na pásech zdomácňují a chtějí svoji zálibu předat dál svým dětem, jsou velmi rádi, když se v naší půjčovně něco dozví a vybavení si na víkend, nebo jen na jeden den půjčí. Co si tedy lze na Brádlerkách půjčit? V naší půjčovně máme k dispozici řadu skialpových setů ze starších pěnových sjezdovek od 130 cm výše s upraveným vázáním a pak i každou sezónu nové sety pro dospělé od značky Scott. Teleskopické hole, tulení pásy a skialpy jsou samozřejmostí, v půjčovně však máme i lavinovou výbavu, kterou vidím při pohybu v terénu jako nezbytnou. Půjčit lze i dětské sněžnice pro naprosté začátečníky, kteří nechtějí přijít o možnost výletu a zúčastní se alespoň na sněžnicích.

Jak se chovat na túře s dítětem? Samotné výstupy děti baví nejvíc ve skupině, kdy jdou v hloučcích třeba po širších cestách. Mají-li jít ve stopě, tak pro první pokusy na skialpech doporučujeme jen opravdu dokonalé podmínky, a to z několika hledisek. Vedle dobrého a stabilního počasí a viditelnosti je zejména potřeba připravit děti: musí být najedené, vhodně oblečené – tak, aby se hned na začátku túry neutavily ve vlastním potu, – a dostatečně informované o tom, že odměnou je sjezd, a nikoliv pohár na první boudě. Od kolika let bys doporučil postavit děti na pásy? První pokusy na pásech mají u nás děti předškolního věku – používají adaptéry ve sjezdových lyžích a běžecké hole, pásy užší, než je skluznice, nebo i neukotvené na patce. Všichni to bereme jako ochutnávku skialpinismu, a to nejen vzhledem k věku dětí, ale i k vybavení a bezpečnosti pro pohybový aparát a náročnost pobytu v horách. Děti kolem 7 až 8 let vydrží jen krátkou túru, dlouhé stoupání je nebaví a na rovině je to pro ně nuda – musí na nohou tahat boty a většinou pro ně dost těžké vybavení. Děti ve věku 9 až 10 let, mají-li dobrou kondičku, dokáží hravě vydržet výstup, protože se těší na sjezd třeba i v neupraveném terénu, a hlavně je pro ně již k mání pravé skialpové vybavení.

FOTO: PETR BÁRTA (BRÁDLEROVY BOUDY)

Co omezuje možnosti dětí chodit na skialpech? Limity nejsou dány věkem dětí, spíše jejich kondicí, motivací a sportovními dovednostmi. Chůze a pohyb na skialpech musí být pro děti zábava, nejlépe provozovaná ve skupině, přinést nové zážitky, z nichž děti získávají nový, jiný pohled na lyžování. Pro děti to není nic složitého – zvláště, zvládají-li pohyb na lyžích, běžkách nebo bruslích... Mají-li strach, lze jim i na sjezd nechat pásy nalepené na lyžích. Helma je samozřejmostí. Nějaké rady pro rodiče, jaké vybavení případně pořizovat? Sjezdové lyže bohužel zpravidla více váží, ale jejich výhodou je dostupnost ve všech délkách a cena. U krátkých pěnových lyží ale nebude absolutní rozdíl v hmotnosti nijak

zásadní, takže se klidně dají jako první skialpy využít pěnové dětské sjezdovky. Pásy lze použít jakékoliv, lepší jsou s háčkem pro uchycení na patce i na špičce lyže, aby při túře nepadaly. Vepředu se nechává delší překlad, aby se pásy daly použít i na další pár již delších lyží, když dítě odroste. Vázání jednoznačně co nejlehčí, u nových vázání pro děti už lze spoléhat i na správnou bezpečnostní funkci. Adaptér Contour Startup je zajímavou variantou s jednoduchou manipulací, kterou zvládají i děti; prvotní potíže ale mají většinou se stabilitou, protože se po nasazení do vázání běžných sjezdových lyží zvýší cca o 5 cm. Co se bot týče, v naší půjčovně máme skialpové boty od velikosti 23, tj. 266 mondo, což mohou běžně využívat i děti od 10 let, pro menší děti se používají běžné sjezdové boty, které ale nenabízí takový komfort – do kopce se nosí pochopitelně rozepnuté. Používají-li děti sjezdové boty, je vhodné s nimi jít do nakloněného terénu, neboť na rovině jim nepohyblivý komín a jeho sklon dost překáží, nemohou dělat dostatečně dlouhé kroky, což je pak snadno odradí. V půjčovně razíme pravidlo, že každý, kdo se pohybuje na horách, si své důležité vybavení nese sám – tzn. své svršky a ostatní vybavení (brýle, čelovku, helmu, pití a svačinu) nese v batůžku, který musí být dobře nastavitelný nejen bederním, ale i prsním pásem. Batůžek totiž pak velmi snadno poslouží i jako úvazek, za který se v případě nouze dá přivázat pomocná tažná šňůra či guma.

FOTO: ONDŘEJ NOVÁK – SNOW

SKIALP ACADEMY

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

Skialp, nebo telemark? „Jak se chodí na telemarkách? Je to lepší než skialpy? A co dolů, můžeš zapnout tu patu?“ a spoustu podobných dotazů dostávám jako ryzí telemarkista poměrně často. A odpovídám upřímně, i když jako ryzí telemarkista bych raději odpovídat pozitivněji. Takže jak se vlastně chodí na telemarkách?

dpověď bude pro začátek jednoznačná. Chodí se na nich blbě. Mohou za to zejména boty i vyšší hmotnost vázání. Ale zas taková bída to není. Chození do kopce na telemarkových lyžích je spíš pro ty, kdo nechodí příliš často a dokážou se tak snadno smířit s nějakými ústupky, nebo pro ty, kteří telemark bezmezně milují a nevzdají se ho za žádnou cenu. Mezi ně jsem patřil i já, dokud nepřišel covid, zavřené Krkonoše a každodenní výlety, které začaly s těžkým vázáním a téměř nepohyblivými botami hořknout na jazyku a těžknout pod nohama. Stejně jako mnoho ryzích telemarkistů jsem rychle vyměnil telemarky za skialpy. Ale určitě nemluvím za všechny.

Lyže

Na telemark můžete použít jakékoliv lyže. Na jízdu dolů jsou určitě lepší trochu měkčí, než jaké byste běžně použili na alpské lyžování, ale není to podmínka. S rozvojem nové telemarkové normy NTN jsou všechny vázání mnohem pevnější, umožňují přesnější ovládání lyží a namontovat je můžete třeba i na fisové obřačky, lehké skialpové speciálky, nebo těžší a široké freeridovky.

Scarpa T1 je zástupcem starší generace bot se zobákem. V té době jste ji mohli pro výstupy zkombinovat ideálně s legendárním vázáním Black Diamond O1

Boty

S botami už je to trochu jiná liga. Telemark je stále minoritní odvětví a s tím souvisí i nabídka vybavení. Zatímco u skialpu si můžete vybrat z mnoha variant, od ultralehkých a velmi pohyblivých bot až po těžké lyžáky určené na freeride, u telemarku máte na výběr jen tři značky a u každé v podstatě dva modely: tuhý a trochu měkčí. Ani jeden z nich ale není lehký, ani extra pohyblivý. Vyrobit lehkou telemarkovou botu není problém. Zejména Scarpa by uměla promítnout technologie ze skialpových bot do telemarkových bez většího úsilí. Jenže pro koho? Vyrobit novou formu na boty znamená vyrobit následně 10 000 párů, aby se to výrobci vůbec rentovalo. A to je pro telemarkovou komunitu i celosvětově příliš velké číslo. Telemarkové boty poskytují oproti skialpovým pouze jedinou výhodu. Je to měch v přední části boty, který se ohýbá stejně přirozeně, jako když jdete v teniskách nebo pohorkách. S pohybem komínu je to ale mnohem horší. Telemarkové boty dosahují maximálně 30°, což je ve srovnání i s těmi nejtěžšími freeridovými botami žalostně málo. Když porovnáme výrobky od Scarpy, telemarkové TX Pro se pohybují v rozsahu

Scarpa TX Pro je moderním nástupcem bot T1, tentokrát však se současnou normou NTN a s inserty ve špičce

pouhých 22°, skialpové freeridovky Maestrale XT 2.0 mají 56°, oblíbené F1 62° a lehoučké výkonnostní Alien dokonce 72°. Je tedy jasné, že telemarkové boty, i z pohledu hmotnosti atakující pohodlně 1 800 gramů, nejsou to pravé ořechové. Na druhou stranu vám hezkých pár stupňů v pohybu přidá specifický telemarkový měch.

Volná pata

22 Designs Lynx

Black Diamond O1

Vázání

Tady už je to zase trochu pozitivnější téma, byť hmotnost telemarkových vázání bude i u těch speciálních se ski/walk módem trochu vyšší než u skialpových. Může za to zejména mechanismus pružin, které při jízdě kladou botě odpor a umožňují agresivnější a stabilnější jízdu na lyžích s volnou patou. Než přišla na svět nová telemarková norma NTN a na telemarkových botách se začaly objevovat inserty známé ze skialpových bot, byl život chodícího telemarkisty velmi omezený. Telemarkové boty staré normy kladly odpor už jen dlouhým zobákem podrážky a výběr vázání s přepínáním na chůzi byl značně omezený. A pokud jste takové vázání vlastnili, bylo třeba se smířit s jeho vysokou hmotností, za kterou mohl právě mechanismus umožňující chůzi, ale i se stále omezeným rozsahem pohybu. Vše se změnilo s příchodem nové normy, nových bot a integrovaných insertů ve špičce, které najdete na naprosté většině nabízených telemarkových bot. (Crispi a starší modely Scarpa mají inserty dokonce i v patě a lze je teoreticky použít jako jediné boty na vše – sjezdové lyžování, skialp, telemark.) Spolu s inserty se na trhu objevilo hned několik vázání, která řeší uchycení špičky boty přes piny – tedy zcela shodně se skialpem – a dávají telemarkistům při chůzi maximální rozsah pohybu. Trochu horší je to s hmotností. Americký 22 design Lynx i unikátní Meidjo firmy M Equipment váží 492 g/kus. To není úplně špatné, byť v porovnání se skialpovými ultralighty se 100 gramy nebo těžšími verzemi stále pod hranicí 300 gramů je to pořád dost. Ale nijak významně a telemarková vázání jsou v celém řetězci rozhodně tím nejsilnějším článkem.

Mohlo by se zdát, že telemark je pro chození do kopce jako stvořený. Má přece volnou patu! Jenže to možná platilo před 150 lety, kdy nebyla řeč ani o upevnění paty, ale z pohledu telemarku ani o vázání, které by kladlo odpor. Ať už přes současné pružiny, nebo jakýkoliv jiný dřívější mechanismus. Když chodíte na telemarkách a nemáte na vázání žádný „walk mode“, při každém kroku vlastně přetahujete sílu pružin, stejně jako při jízdě dolů. Chodit tedy na telemarkových lyžích jen tak s běžným vázáním bez možnosti přepnutí do režimu chůze je nesmysl. Pokud se na telemarkových lyžích rozhodnete chodit, pořiďte si nějakou z variant vázání s piny. S botami nic nevymyslíte, protože není nijak extra na výběr, na lyžích se naopak můžete zahojit, protože tam máte výběr naprosto otevřený. Set, který složíte dohromady, nebude z nejlehčích, ale pokud máte rádi telemark a chození za krásami hor nebo za prašanem nebude váš denní, ale spíše občasný chleba, jděte do toho. Telemark je úžasný sport, v porovnání s alpským lyžováním i méně náročný na klouby a pohyb na telemarkových lyžích je kromě elegance pro člověka i velmi přirozený.

Rottefella Freedom má standardní uchycení špičky boty v podkově, vyniká nižší hmotností a větším rozsahem pohybu při chůzi než čistě sjezdová varianta Rottefella Freeride

Voile TTS vtipně kombinuje uchycení špičky do insertů a starý systém pružin kolem boty a zapínání na patě boty

Telemarková škola Na Pomezních boudách ve Skiareálu Malá Úpa právě vzniká unikátní projekt půjčovny telemarkových lyží spolu s telemarkovou školou. Sledujte stránky www.telemarkovaskola.cz a brzy se dozvíte víc.

ADVERTORIAL

Nové standardy backcountry:

Alpina Pioneer Nedávno byla světu milovníků backcountry představena novinka – Rottefella Xplore, která se zjevně inspirovala u skialpinistů a použila systém založený na tzv. pinech, podobně, jako je používají právě skialpová vázání. Piny jsou ale v tomto případě integrovány do podrážky obuvi, nikoli do čelistí vázání (SpringPin). Alpina v reakci na to připravila celý backcountry set obsahující vedle bot a vázání i lyže.

ové kompatibilní boty Pioneer Vital koncentrují vedle nového systému i další široké poznatky slovinského výrobce – ten se totiž zaměřuje zdaleka nejen na běžkařskou obuv, ale i právě na pohorky a jejich všelijaké specifické aplikace, jako jsou boty na lov atp. Pioneer Vital jsou boty pro maximální výkon se skvělou stabilitou, ale i vysokou mírou pohodlí. Jako materiál svrchní části byla pro svůj klasický vzhled, odolnost a hydrofobní vlastnosti vybrána přírodní kůže. Ta je doplněna pevnými textilními materiály a ve výsledku se jedná v kategorii backcountry o jednu z nejlehčích bot na trhu. Součástí podšívky je membrána Alpitex, která tvoří druhou linii obrany proti průchodu vlhkosti neboli garantuje sucho (a teplo) v botě. Konstrukce svršku nese tři ohybové zóny, aby bota podporovala nohu v pohybu a zároveň poskytovala potřebnou oporu. K pohodlí přispívá i tvarovaný jazyk.

Součástí celého setu jsou lyže s parametry 80–50–69 mm, protiskluzovou úpravou stoupací komory, hranami po celé své délce a v přírodním dřevěném dekoru. Alpina není velký výrobce lyží, o to je překvapivější, jak se lyže povedly – od amerického serveru telemarktalk.com získaly ocenění Editor‘s Choice, jehož důvod vystihuje třeba tento komentář: „Velmi překvapivé tyto malé pionýry. Na chůzi jsou rychlejší než ostatní a mají perfektní protiskluzovou strukturu, která je schopna garantovat skvělý skluz a výbornou drživost při odrazu za všech podmínek. A jakmile napadne pár centimetrů nového sněhu, je z nich také skvělá sjezdová lyže do prašanu!“

Vázání Rottefella Xplore je novým zjevením v oblasti backcountry. Pohodlné, lehké, s možností zvýšení paty při výstupech, bezpečnější a zábavnější při sjezdech, snadné a přirozené ve stopě. Standard, který nabízí široký přesah mezi běžeckým lyžováním a skialpem a přináší zážitky z obou těchto světů.

SKIALPINISTICKÉ LYŽE MT85 WEDZE Všestranné skialpové lyže široké 85 mm za bezkonkurenční cenu na trhu právě v prodeji! Lyže charakterizuje snadná ovladatelnost, díky které budete cítit jistotu už při prvním sjezdu. Jádro je ze dřeva pavlovnie vyztužené skelným vláknem, což dělá skialpy velmi lehké a reaktivní. Při stoupání jsou stabilní a zvládají proměnlivý terén. Sendvičová konstrukce s rovnými bočnicemi pod botou rozkládá tlak rovnoměrně po celé délce lyže. Lyže jsou v prodeji se stoupacími pásy, jež jsou vyrobeny ze 70 % mohéru a 30 % syntetiky.

8 999 Kč

SKIALP SNĚŽNICE

TEXT A FOTO: PETR SOCHA

CESTOU TICHA

jinak než na skialpech Via Silenzi – cesta ticha – je umělý, leč trefný název pro dvoudenní romantický výlet – přechod hor v oblasti Dolního Engadinu. A ačkoli se moc rádi kloužeme po srsti tuleních pásů a ještě raději rovnou po hladké skluznici, tentokrát přijímáme výzvu absolvovat trať na sněžnicích. Tak trochu i proto, abychom si ověřili výhody a nevýhody tohoto sportovního náčiní.

Kolem klidně tečou vodnaté potůčky, které nám ukazují, kde je nahoru a kde dolů. Slunko pálí, sníh září a slyšíme jen ticho a vlastní kroky… Od rána jdeme pořád za sluncem. Jako by to byla nějaká opalovací trasa.

tinerář je zřejmý – přejít za dva dny z Dolního Engadinu do průsmyku Ofenpass v oblasti Müstair. Ten leží ve výšce 2 149 m, okolní nejvyšší vrcholky pak přesahují hranici tří tisíc metrů – to jen pro představu, v jakém terénu se túra odehrává. Moc detailů vědět nemusíme – budeme mít coby doprovod horskou průvodkyni, místní znalkyni a obyvatelku cílového údolí. Chantal je asi 40letá sympatická dáma, což bude další z nevšedních momentů – většinou tuto profesi vykonávají muži, tak se těšíme, s jakou grácií se jí umí zhostit žena.

V pátek ve čtyři na zastávce

Začínáme prostě – nasedáme do minibusu na zastávce nedaleko Scuolu, metropole Dolního Engadinu. Tam na nás Chantal čeká. Jsme v centru rétorománské kultury, kde se míchá mnoho kulturních vlivů. A to je hned znát. Po několika serpentýnách se cítíme, jako bychom se ocitli v jiném světě: Všichni mluví rétorománsky, takže vůbec ničemu nerozumíme. Cestují s námi asi tři psi, nějaké rodiny s rozvernými dětmi, řídí svérázný, zdánlivě zanedbaný, vousatý sedlák… Dodávka daleko nevystoupá. Do vesnice S-charl, kam na noc míříme, se v zimě dostanete jen po svých, na skútru nebo v kočáře zapřaženém za koňským spřežením. To poslední je i náš způsob. Nakládáme zavazadla – jdeme nalehko, jen s pyžámkem a nějakým základním oblečením na večer – balíme se do dek a kožešin a již za ryze přírodních zvuků jedeme mrazivým podvečerem pustým údolím jako vystřiženým z Pána prstenů. Nikde nic, jen kaňon, řeka, ledy, drsně kutaný tunel... I elektrické vedení, které jediným přístupovým údolím k osadě vede, stojí na zdánlivě starých dřevěných sloupech. Skrze tuto pohádkovou krajinu se vezeme jako aktéři tajemného příběhu do neznámého světa asi hodinu. Dostatek času na to ztišit svou mysl a nastavit ji na nová očekávání, nová dobrodružství.

SKIALP SNĚŽNICE

Hotel Mayor bývá často ve všední zimní dny jediným obydleným stavením prastaré osady S-charl. Chcete-li utéct před světem, můžete právě sem

S-charl nezapře svůj románský původ, masivní kamenné domy s malými okny stojí po staletí nejen zde, ale zejména v údolí Dolního Engadinu

Jako první známka civilizace se objeví první kamenná stavba a rozsáhlé ruiny staré budovy – prastaré železárny. V místě se kdysi těžila ruda, a právě proto nedaleko vyrostla i obec s kostelem, školou či poštou: S-charl. Doklopýtáme tam za další chvilku. Kostelík s hřbitovem tu zůstal, ostatní domy se ale proměnily v prázdninové útulky. V zimě tu trvale žije jediný občan, majitel a provozovatel hotelu Mayor. Hostí zimní dovolenkáře, turisty na sněžnicích či skituristy. Už se smráká a jediná větší osvětlená stavba svítí do mrazivé noci s nadějí tepla a pohostinnosti. Budova je to ryze historická, s velkými kamennými klenbami. Pokud se chcete na nějaký čas schovat před světem, ideální místo. My bydlíme v postranním podkroví, kde máme dřevem obložené hobití pokojíčky, a jen několik kroků od nás máme na střeše jedné z nižších budov k dispozici saunu a hot-tube. Moc si jich ale neužijeme, večeře je brzy a v horách se chodí spát se slepicemi. Mráz, hvězdy a ticho nás ukolébají, abychom se ráno včas probudili do dalšího dílu příběhu.

Na sněžnice

Čeká nás dlouhý den, přesto ale není důvod k nějakému stresu – vyrážíme až v 8.30. Opouštíme osadu a prošlapanou stopou postupujeme údolím potoka tempem, které Chantal zřetelně utlumuje. Cesta vede stále do hor směrem k Alp Astras, horskému statku, který v létě nabízí občerstvení turistům, avšak na zimu se skot i personál stěhuje do údolí – letní cíl ztrácí v zimě svůj magnetismus, což má za následek demotivaci turistů – nikdo kromě nás tu není.

Ušlapaný sníh na cestě je fajn, jde to snadno a chtělo by se i rychleji, kdyby Chantal dovolila. Pokud vystoupíme mimo prošlapanou stopu, silně pociťujeme nedostatek nového sněhu, byť pohledy pro nás přemaloval stále bělostný, asi týden starý prašan. Pod ním je vysoká vrstva přemrzlého velkozrnného sněhu, spodní vrstvy jsou tak sypké, že se člověk propadá více než po kolena. Mimo prošlapanou stopu se prakticky jít nedá, anebo by to opravdu hodně bolelo.

God da Tamangur

Jdeme sami, nikde ani živáček. Nejen kvůli hrozící lavině se statku na Alp Astras vyhýbáme a zůstáváme na našem pravém břehu potoka. Čeká nás tam totiž další díl tajemství, nejvýše položený borovicový les v Evropě, který nese magické jméno, které také jako by vypadlo z Tolkienova pera: God da Tamangur. Místní si dlouho mysleli, že les vymírá. Místní

Poslední bod civilizace nad údolím Müstair, Alp Champatsch s útulnou a kioskem. Zaměstnankyně stoupají nahoru denně po svých, dolů sjíždějí nejčastěji na sáňkách. Mají to asi dva a půl kilometru s převýšením 170 m

básník Peider Lansel ve své básni z roku 1923 přirovnal tehdejší osud vymírajícího lesa k osudu rétorománské kultury, která tehdy také citelně slábla. Ale vše se v dobré obrátilo. U obojího. God da Tamangur se stal symbolem houževnatosti, síly a vůle přežít. Prostupujeme skrze porost, kde někteří jedinci z rodu alpské borovice limba dosahují až 800 let. Chantal nám popisuje, jak je asi který strom starý – nezdá se to, ale v těchto horských výškách rostou stromy velmi pomalu – nebo nám vysvětluje, proč kmeny stromů často vyrůstají z pod kamene. (Hádejte! To ptáček jménem ořešník kropenatý si tam schovává semínka, na která ale často zapomene a už nikdy je neobjeví. Z nich pak vyroste strom, který má specificky zakroucený kmen, jak rostlinka musela obejít překážku nad sebou.) Pohádkovým lesem postupujeme dlouho a pořád zcela osamoceni, byť je sobota a svítí slunko. Klid je to konejšivý až magický.

Proč tu nejsou lidi?

Jsme daleko od civilizace. Ráno se do těchto končin nikdo nedostane. Jen do S-charl, kde jsme spali, je to z nejbližšího města nějakých 15 km, takže ve zdejších horách se pohybuje prakticky jen ten, kdo přespal v hotelu Mayor. Není asi také důvod se do takové dálky hnát, protože Švýcarsko a Engadin nabízí spoustu dalších atraktivních a jednodušeji dostupných lokalit. Na konci lesa sedneme na kámen a v závětří a na slunku obědváme sendviče z balíčku, jejž jsme dostali v hotelu. Máme za sebou 6,5 km, skoro polovinu dnešní trasy. Je to ryzí relax. Konečně jsme zase na bílé pláni. Šoupeme se po náhorní plošině na průsmyk Costainas do výšky 2 251 m. Kolem klidně tečou vodnaté potůčky, které nám ukazují, kde je nahoru a kde dolů. Slunko pálí, sníh září a slyšíme jen ticho a vlastní kroky… Od rána jdeme pořád za sluncem. Jako by to byla nějaká opalovací trasa. Za další půlhodinu vystoupáme stále stejně kontrolovaným, rozvážným tempem k rozcestníku u průsmyku. Pořád nikde nikdo. Jen stopy po lyžařích a sněžnicích nás drží při vědomí, že jsme z našeho skutečného světa nevystoupili. Začínáme klesat jižními svahy do údolí Val Müstair.

Trochu se mi zasteskne po lyžích, už poněkolikáté, pokud mám být upřímný. Ale není to zas tak zlé. Při sestupu může být i trochu legrace. Na sněžnicích dolů

Trochu se mi zasteskne po lyžích, už poněkolikáté, pokud mám být upřímný. Ale není to zas tak zlé. Při sestupu může být i trochu legrace, i když na lyžích by nám vzdálenost na pláň, kam míříme k hospodářské budově, trvala zlomek času. Je to pro nás první, pro většinu ostatních návštěvníků z údolí Val Müstair naopak poslední bod civilizace, Alp Champatsch s hospodou, kde si dáváme kávu a zažíváme posbírané pocity. Borovicovými a modřínovými lesy a kolem potůčku se promotáváme stále níž a níž, než se napojujeme na sáňkařskou cestu, která definitivně končí, tak jako naše dnešní etapa, s prvním stavením vesničky Lü, osady zavěšené na úplně poslední silniční větvi, která vyráží vysoko z údolní hlavní silnice. Autem sjíždíme na noc do vsi Santa Maria, která má jednu specialitu – whisky bar zapsaný v Guinnessově knize rekordů: Je totiž nejmenší na světě. Jenže otevírá až v devět večer a to nedáme...

SKIALP SNĚŽNICE

Piz Daint (2 968 m) je magnetem pro oko nejen sněžnicových turistů, ale i běžných lyžujících návštěvníků střediska Minschuns

Zpátky do pohádky

Chantal spala tentokráte u sebe doma (no řekněte, spát v průběhu expedice ve vlastní ložnici), brzy ráno nás nabírá tam, kde nás včera vysadila, a vracíme se do Lü, odkud putujeme proti směru našich včerejších stop až na Alp Champatsch. Mrzne, až nám to svírá nosní dírky, ale krajina je úchvatně tichá a vyzdobená křehkými ledovými šperky. Míříme vzhůru po sáňkařské cestě, s každým vrzavým krokem jsme blíž slunci, které nám na oplátku stoupá naproti, až se mrazová kotlina promění v přívětivé slunné návrší. Chantal kroutí stopu v serpentinách po vzoru rhétské železnice a už jsme zase v tom ztišeném světě hor bez lidí. Obtáčíme se okolo nevýznamného vrcholku Mot Radond (2 492 m), nemusíme už nikam spěchat, protože počasí je stabilní a do civilizace není tentokrát už tak daleko. Rozhodujeme se, že poobědváme až v závětří v lyžařském středisku Minschuns. Hlavní vlek na stejnojmenný vrchol (2 519 m) má nějaký významný technický problém, takže provoz je pro celou sezónu zrušen. Na terase kiosku obědváme sendviče se švýcarským sýrem, které nám připravili v hotelu.

A pak chvilku pokračujeme po panenském manšestru opuštěné sjezdovky, než Chantal zavelí do freeridu – po prudších zlomech se dá v nedotčeném prašanu dokonce klouzat – jen nezakopnout a nepřepadnout obličejem do hloubky pod sebou.

Alpské safari

Chantal se o nás stará, když ne mateřsky, tak pedagogicky. Už od počátku nám vypráví o orlech, sokolech, malých i větších savcích. Už včera jsme před Lü pozorovali jejím příruč-

ním dalekohledem kamzíky, tentokrát táhne na batohu velký stativ a uvnitř, jak se záhy dozvídáme, i velký teleskop. Malý dalekohled používá k vyhledávání stád horských koz či kozorožců, tím velkým na stativu se pak detailněji pozorují. Chantal ví, kde přesně se stáda pohybují, a nás šokuje, jak jsou zdejší skalní stěny oživlé. Pozorujeme rodiny kozorožců, Chantal trpělivě vysvětluje, kdo je hlava stáda a jak horská zvěř žije. Jak kamzíky, tak kozorožce, kteří žijí ve stejné skalní stěně, ale odděleně, můžeme pozorovat dlouhé

Skialpové lyže versus sněžnice Upřímně musím říct, že jsem byl ke sněžnicím – poté, co jsem na nich absolvoval nějaké kratší výlety – docela skeptický. V porovnání se skialpovými lyžemi nekloužou dopředu, ale hlavně neumožňují sjezd – a právě sjezd je přeci tím, proč stoupáme do hor! Anebo ne? Sněžnice mi nabídly další důvody, na které se možná v tom sjížděcím paradigmatu tak trochu pozapomíná. Možná je to hlavní úplně někde jinde než ve sjezdu, třeba: Zažít dobrodružství v horách? Užít si samoty a ticha ve sněhovém objetí? Objevovat přírodní

i kulturní kouty? Hýbat se a prostě sbírat zážitky? Ne každý navíc dokáže sjíždět s radostí a síla a kuráž na sjezdy je faktor, který klesá s tím, jak se mladí skialpinisti stávají staršími až starými. I na to je třeba trochu myslet před tím, než sněžnice odepíšeme. A nakonec: Na světě nechceme být sami. Své prožitky potřebujeme sdílet, spoluvlastnit… Na sněžnice můžete vzít s sebou takřka kohokoli, i nelyžaře. Každého, s kým chcete mít dohromady nějaké zážitky.

V ÝP R O DE J Chantal přesně ví, kde se stáda pohybují, a nás šokuje, jak jsou zdejší skalní stěny oživlé. Dlouhé minuty pozorujeme rodiny kozorožců. minuty, pokoušíme se skrze teleskop i fotit. Je to trochu překvapivá poloha zimního sportu. Ale rozhodně objevná. Na Ofenpass to už není daleko. Krajinu čím dál častěji brázdí hluboké úzké pěšiny typické pro místa, kde chodí hodně družstev na sněžnicích. Ofenpass je pravděpodobně jedno z oblíbených míst takových turistů, což se nám potvrdí později ve žlutém autobuse veřejné dopravy – je plný důchodců ve sportovním oblečení a se sněžnicemi při ruce… Po takové typické, ve sněhu hluboko

zanořené cestičce dojdeme až na cílový průsmyk, kde stojí příjemný hotýlek, místo našeho posledního noclehu. Je časné odpoledne, s Chantal se loučíme u piva, a ještě stihneme dvě hodinky v místní liduprázdné sauně s ochlazovací místností v podobě velkého sněhového iglú. Nocleh je součástí našeho zájezdu, takže si plně užíváme jeho komfort a celý víkend zakončujeme nedělní večeří. Ráno se pak už jen vracíme švýcarskou veřejnou dopravou vyhlídkovou jízdou zpět k autu do Scuolu.

SKIALPOVÉHO VYBAVENÍ ZAČÍNÁ 12.1.2023

Jak na túru s Chantal? Túra je ve stálé nabídce turistické organizace Dolního Engadinu. Pokud chcete, lze ji rovnou objednat online. Je to dost pravděpodobné, že vaší průvodkyní bude právě Chantal. Jako horská průvodkyně se chovala plně profesionálně, k tomu nás milou formou obohatila o nové poznatky z hor či o nezapomenutelné detailní pohledy na horskou faunu. Nebylo, co bychom jí mohli vytknout.

www.engadin.com

www.avexski.cz

SKIALP RECENZE

PONOŽKY

LUKÁŠ VAVRDA REDAKTOR SNOW

Skialpové ponožky Moose Potřebujeme na skialp speciální ponožky? Nezbytně ne, ale argumenty, proč ano, existují také. Skialpinistické podkolenky typicky spojují technologie z lyžařských a turistických modelů. Jak se s touto výzvou vyrovnala česká firma Moose, ponožkový specialista?

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

proti lyžařským podkolenkám stejné značky jsou ty skialpové o něco méně zateplené a také pružnější – právě to si přinesly z trekingových ponožek, kde je kromě ochrany nohy před odřením a puchýři klíčový odvod potu. Skialpový model Moose už na první pocit zaujme vhodně zvolenou elasticitou – na lýtku se pevně usadí a pak se ani nehne. Ve skialpových botách, kde dochází k mnohem častějšímu a variabilnějšímu pohybu nohy uvnitř, to zaručuje, že podkolenka bude dlouhodobě přesně sedět a nebude se posouvat a shrnovat. Výztuhy, které jsou srovnatelné s lyžařskými ponožkami, zajišťují tepelný komfort kolem prstů a paty, částečně také na nártu. To jsou zóny, které v botě nejvíce trpí. Na ostatních místech je pak méně teplé vlny a více elastanu a materiálů, odvádějících vlhkost.

Nejvýraznější vyztuženou zónou je ale holeň, kde je dlouhá výztuha inspirována sjezdovými modely. Tam, kde noha při sjezdu hledá oporu v botě, je výztuha umístěna rovnoměrně po celé ploše. Zatímco při lyžování se holeň opírá o jedno místo, při túře na lyžích se noha s každým krokem dotýká boty trochu jinak – například při traverzování nebo otočkách. Proto oceňuji rovnoměrnou a rozsáhlou holenní výztuž. S více než padesátiprocentním obsahem vlny jde stále o poměrně teplé podkolenky, což může příjemně kompenzovat dnešní odlehčování vnitřních botiček skialpových bot.

Kombinace takto upletené ponožky a tenké vnitřní botičky, které jsou dnes standardem skialpových bot, tvoří velmi dobře fungující duo – akorát teplé, a přitom dobře prodyšné. Začátkem roku 2023 Moose představí odlehčenou verzi, kterou otestujeme, ale předpokládáme, že tento model zaplní zatím pomyslné prázdné místo v katalogu pro velmi aktivní a sportovní chůzi. Po několika dnech používání začaly ponožky „chlupatět“, tedy vlákna začala z předtím hladké ponožky vylézat ven. To je však přirozenou reakcí merino vlny na používání, a přesto, že jsem po pěti dnech rozpačitě držel v ruce chlupatou ponožku, její funkce se nezměnila a ani po celé skialpové sezóně (cca 40 celodenních túr) není úplně prochozená, část další zimy ještě vydrží.

VÝHODY středně teplé podkolenky s rozumně poskládanými zateplenými zónami dlouhá holenní výztuž proti oděru dobrý odvod vlhkosti dostupná cena kombinace vlastností turistických a sjezdových ponožek

NEVÝHODY mírné známky opotřebení po intenzivní sezóně, adekvátní cenové dostupnosti ponožek

Haglöfs Vassi Touring GTX Sníh. Led. Vichr. Mráz. Místa, kde vládne Příroda a její živly. Žádné kompromisy, žádné výmluvy. Pokora. Můj domov je tam venku. Jsem outsider.

SKIALP RECENZE

SKIALPOVÉ OBLEČENÍ PRO DÁMY

KATEŘINA SOCHOVÁ REDAKTORKA SNOW

Lepší než světové značky Direct Alpine je nejenže pojem mezi horolezci a skialpinisty, ale pro mnohé jeho zákazníky je podstatný i fakt, že to je čistě česká firma, která nevyrábí v Asii. V rámci našeho testování jsme vyzkoušeli skialpový set složený z vrcholné bundy Guide Lady a kalhot Couloir Plus Lady.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Dámský set Direct Alpine

Guide Lady

odel Guide je top model značky, jež často používají horští vůdci. Podobnou filozofii sleduje i testovaná dámská bunda – stojí na vrcholu nabídky a nabízí maximální funkci a komfort do těch nejtěžších podmínek. Bundu tvoří membránový materiál 3L GELANOTS® HB Hardshell, který je laminovaný na lehkou střečovou tkaninu ze 100% nylonu. Výsledné parametry nabízejí 20 000 mm vodního sloupce a paropropustnost 35 000 g/m2/24h. V praxi jsme vyzkoušeli, že bunda funguje skvěle a pod dlouhodobým deštěm vydržela to, co mnozí slavnější konkurenti ne. Zaujme asymetrický hlavní zip, který je typický i pro pánské modely. Má za následek třeba to, že jezdec zipu nepřijde do kontaktu s obličejem či krkem. A co dále ukázala praxe? Ocenila jsem velmi nízkou hmotnost (zvážili jsme 346 g při vel. M) bundy a její sbalitelnost – dá se zabalit do kapuce, což vytvoří váleček o průměru cca 10 a délce cca 20 cm. Je skvěle odolná proti větru a dešti, podlepené švy i zipy fungují skvěle. Výborná je i ergonomie, větrání v podpaží, prodloužená, praktické velké boční kapsy. Nastavitelná kapuce je šikovná a krásně schová i helmu a líbily se mi i reflexní prvky na ní. Do límce si můžete před zimou schovat i celý nos. Skvělé je i stahování manžet rukávů či dvojcestný centrální zip…

VÝHODY (BUNDA) lehkost a sbalitelnost skvělá ochrana proti vnějším vlivům zralá konstrukce, vysoce praktická

NEVÝHODY malá vnitřní kapsa

Kalhoty Couloir Plus Lady

Model Couloir Plus Lady je určen spíše do zimních podmínek, proto při jejich zkoušení dostanete do ruky poctivý kus textilu, který váží ve velikosti M přes 600 g. Kombinace více druhů sofshellových materiálů je pospojována tak, aby výsledný oděv dosáhl jak vysoké funkčnosti ve smyslu ochrany před počasím a propustnosti par, tak také komfortu při pohybu. Právě pružnost kalhot byla možná nejvýznamnějším postřehem při našem testu – kalhoty jsou velmi příjemné na nošení a nikterak pohybu nebrání. K tepelnému, ale i fyzickému (dotykovému) komfortu přispívá i jemný fleece zateplující hýždě a horní zadní část stehen,

kde je teplo spíše potřeba držet než odvádět. Při přebytku tepla si lze vyvětrat obě stehna díky dlouhým ventilačním zipům na bocích. Ten levý lze rozepnout od kolene až nahoru, čímž se dá zadní část kalhot snadno otevřít a odklonit, pokud přijde taková potřeba (jinými slovy, pokud přijde potřeba potřeby, netřeba kalhoty svlékat a odepínat kšandy). Ke kalhotám se dodávají kšandy, které lze snadno odejmout, aniž by to kalhoty nějak omezilo – lze je tedy nosit s kšandami i bez nich, a to zcela plnohodnotně díky systému stahování kalhot v pase. Ten je vytvořen „po horolezecku“, kdy masivní hliníkovou přezku zaháknete do některého ze čtyř ok podle objemu pasu. Může se stát, že někomu mohou kalhoty kvůli vysoké pružnosti stahovacího pasu padat, takže kšandy definitivně odložte až po důkladném testu. Příjemný je vzadu zvýšený pas, praktické a elegantní jsou spodní díly pro překrytí přezkáčů – manžeta je jednoduchá bez zipu, ale na skialpové boty zcela dostačující. Díky háčku na tkaničku se kalhoty uplatní i třeba pro zimní turistiku a běžkování. Spodní vnější nohavici lze rozšířit snad o 10 cm i pro masivní skelet.

VÝHODY (KALHOTY) vysoký komfort – pohybový i pocitový chytrý střih pro dámy do hor skvělá ochrana proti zimě a větru praktické a univerzální vyrobeno v Česku

NEVÝHODY mohly by být lehčí

RECENZE

VYHŘÍVANÁ VESTA

LUKÁŠ VAVRDA REDAKTOR SNOW

Therm-ic PowerVest Heat Men Boost

Tepelný komfort pro lepší zážitek V hodně mrazivých zimních dnech je v horách často prázdno. Ač svítí slunce a panuje pravá zimní atmosféra, návštěvníky mráz odrazuje a drží v blízkosti vyhřátých útulen. Už vás ale napadlo, vzít si takovou vyhřátou útulnu s sebou do kopců? Svým způsobem to jde.

VÝHODY topná tělesa vytváří tepelnou bariéru kolem tělesného jádra výdrž s 15 000mAh powerbankou na maximální režim až 6 hodin – celý lyžařský den vysoký límec přiléhá ke krku lze prát v pračce teplo v kapse pomáhá udržovat baterii mobilu

rancouzská značka Therm-ic se zabývá vývojem vyhřívaných ponožek, rukavic, ale i bund a vest. Zatímco vyhřívané ponožky už považujeme za standardní doplněk chladných dnů (mají silný potenciál zlepšit zážitek z mrazivé túry), vestu jsme zatím v ruce neměli. Ze zkušeností však víme, že i když je zima na periferii, pomůže nás celé zahřát naše tělesné centrum – je-li v teple. Bude to fungovat i s vyhřívanou vestou?

Pětizónové topení

Začněme tím klíčovým: pět topných těles je rozmístěno na břiše a zádech. Má první myšlenka byla: „Zdroj tepla musí být co nejblíž tělu, aby teplo neunikalo a oblečení hřálo přímo.“ Když jsem po dvou dnech stále nemohl přijít na ideální nastavení topení, napadlo mne, že vesta přímo na triku vlastně hřeje jen v těch pěti zónách a velmi složitě se reguluje – buď hřeje moc, anebo pod ní foukne vítr a všechno teplo vezme pryč – tělo rázem dostane obrovský šok a dostaví se pocit zimy a drkotání zubů. A ejhle, dal jsem vestu až pod vrchní bundu a teplo se krásně rozneslo. Sice jsem už necítil hřejivé zóny, ale díky tomu tělo nebylo zmatené, co si má počít s termoregulací. Teplo z vyhřívání se drží nikoliv na těle, ale v izolační vrstvě vesty i oblečení pod ní, a tak vytváří další plynulou bariéru proti venkovnímu mrazu. Nejdůležitější je tedy správné pochopení funkce vesty – jen málokdy lze použít tak, aby hřála přímo na těle, ale umožňuje tělu, vytvořit si lepší izolační bariéru – v tom pocitově zastane tlustou vestu z peří. Velmi příjemné pak je zasunout zmrzlé ruce pod vestu a třeba po svačině si prsty ohřát přímo na topném tělese.

NEVÝHODY střih není strečový, takže je potřeba přesně vybrat velikost konzervativní design, k dispozici jen černá (pánská i dámská) Vesta kromě vyhřívání nepůsobí nijak atypicky, na první pohled nelze topení ani zaregistrovat. Velmi příjemný je ale vysoký límec s měkkou izolační vrstvou. Pokud chcete maximálně využít teplo vestou dodané, věnujte velkou pozornost výběru velikosti, vestu určitě předem vyzkoušejte, aby sedla akorát na tělo, jinak pod ní foukne a teplo je pryč.

Napájení a výdrž

Ve vnitřní kapse je schovaný USB kabel, na který lze připojit libovolnou powerbanku. Když se připojí napřímo, hřeje opravdu hodně, 10 000mAh powerbanka vydrží něco přes 4 hodiny – leží při tom přímo na topném tělese, takže sama netrpí mrazem – tato kapsa je vhodná i pro uložení telefonu. Při připojení skrz modem Bluetooth lze mobilní aplikací korigovat intenzitu vyhřívání v šesti stupních, na nejnižší stejná powerbanka vydrží hřát přes 10 hodin. Vestu jsem testoval při sjezdovém lyžování a nejčastěji využíval intenzitu 3 nebo 6 (maximální) – ta mi pomáhala okolo –15 °C udržet se v pohodě a lyžování si stále užívat, i když většinu lyžařů mráz zahnal do après-ski.

SKIALP RECENZE

SKIALPOVÁ BUNDA

PETR SOCHA ŠÉFREDAKTOR SNOW

Helly Hansen Lifaloft Air Insulated Jacket

Lifaloft pro skialp Lifaloft je zateplovací textilie, kterou vyvinula společnost Helly Hansen společně s vývojáři materiálu Primaloft na základě vlastního patentovaného vlákna Lifa – odtud i jeho název spojující obě technologie. V minulém roce se na trh dostal produkt, u něhož je Lifaloft aplikován pro použití na skialpinismus – Helly Hansen Lifaloft Air Insulated Jacket.

ned na první pohled zaujme bunda tím, že je bez podšívky – izolant Lifaloft tak působí jako kožíšek po celém vnitřním prostoru bundy. Výhody jsou nasnadě – ještě lepší a rychlejší odvod vlhkosti od těla, nižší hmotnost a poměrně slušná izolační schopnost. Oděv tak aspiruje právě na to stát se univerzálním a praktickým kusem oděvu pro aerobní aktivity, jako je skialpinismus. Svrchní materiál tvoří Pertex® Quantum AIR, tedy opět odlehčená tkanina, která má ale vysokou schopnost ochránit před větrem a díky svému ošetření impregnací částečně i před vodou. V principu to ale bunda do deště není, takže od ní očekávejte jen dočasnou a omezenou ochranu před tímto jevem. Proti větru funguje dostatečně, byť i zde narazí na svůj konstrukční limit a do extrémně větrných podmínek to bude chtít ještě něco přes. Nicméně v dešti ani orkánu běžně

neskialpujeme. Pro to si vybíráme naopak počasí přívětivé, kdy se možná jen výjimečně přežene sněhová přeháňka a fouká jen tak, aby nás to v horách bavilo a bylo to bezpečné. Právě pro tyto situace je bunda určena – a obsáhne jich neobvykle široký interval.

Hlavně sucho

Hlavním benefitem produktu je ale paropropustnost a inertnost vůči vodě. Ve vláknech Lifa se vlhkost nedrží a pot od těla rychle odchází, což má v praxi za následek to, že bundu můžete používat ve studenějších i teplejších prostředích. Když je mráz a jste v pohybu, zůstává bunda uvnitř suchá a důkladně a stabilně izoluje. Pokud moc nefouká, lze ji nosit jako svrchní vrstvu i v mrazech okolo –10 °C (kdy přestože na povrchu zamrzá propuštěná vlhkost, uvnitř je sucho), naopak se dobře uplatní i třeba při jarní túře v plusových teplotách na hřebeni, kde pofukuje. V rámci mého skialpování fungovala jako jakýsi základní stavební kámen systému oblékání, kdy jsem ji většinou nosil jako svrchní, jen při vyšším větru či hrozbě srážek jsem si bral membránovou vrstvu přes ni. Využije se i při běžném jarním sjezdování nebo třeba zase spíše v zimě na běžkách. Jaký mají použité materiály vztah k vodě, poznáte i podle toho, jak se chovají, když je vyperete a sušíte. Lifaloft je obvykle první kus oděvu, který je po praní suchý – a to přesto, že je poměrně objemný.

Design, střih a pocit

Střih je velmi jednoduchý, možná až překvapivě netechnický: dvě výše položené boční kapsy (kvůli sedáku) a jedna prsní, v níž se dá nosit třeba telefon. Jednobarevná bunda se dodává pro pány ve třech a pro dámy ve dvou barevných variantách. Velikost M se zdála trochu větší, než obvykle „emka“ bývají, a protože správná velikost je v případě tohoto produktu důležitá, doporučujeme bundu předem vyzkoušet.

Trochu s obavami jsem očekával chování nezakrytého chlupu izolace Lifaloft – zbytečně. Struktura tkaniny je stabilní, nevymačkává se ani netrhá a nezatrhává. Podobně se na bundě neobjevil snad jediný žmolek. Na omak je chlup příjemný a jemný, což nejvíce oceníte u kapuce, kde ke kontaktu s kůží dochází asi nejvíce. Na rozdíl od chladivých podšívek chlup působí při kontaktu ihned hřejivě. Jen při oblékání otevřený Lifaloft někdy trochu drhne, když je v kontaktu s nekompatibilní spodní vrstvou.

Závěr

Lifaloft Air Insulated Jacket je jednoduchý a mimořádně univerzální kus oblečení, který zvládne široké spektrum vnějších podmínek a pokryje velké množství sportů a situací. Mimořádně dobře usychá, což ho odůvodňuje k použití v přírodě, díky konzervativnímu vzhledu ho ale můžete klidně vzít i do města.

VÝHODY lehká, poměrně dost izolační univerzální bunda výborně transportuje vlhkost od těla odolává větru a do určité míry i vodě

NEVÝHODY značení velikostí není příliš předvídatelné

ADVERTORIAL

NA SKIALPY

V TOM NEJLEPŠÍM, CO VLNA NABÍZÍ DEVOLD už 170 let nabízí dokonalé vlněné oblečení do přírody a jejich unikátní skialpová řada z merino vlny nemá konkurenci. Prověřeno řadou náročných expedic, skialpovými profesionály, členy Horské služby i horskými vůdci. Její komfort ocení začátečníci, kteří si chtějí skialp užít hlavně v pohodlí, i závodníci a zdolávači strmých vrcholů. DEVOLD WOOL MESH dýchá a zároveň izoluje 100% merino vlna v síťovinovém úpletu zajišťující perfektní odvod potu při aktivitě a zároveň vytvářející vzduchové izolační kapsy. které zaručí dostatečný tepelný komfort při zastávkách nebo snížené aktivitě. Perfektní první vrstva na skialp, běžky nebo i jen výběhy do chladného rána.

DEVOLD NIBBA funkční a zároveň elegantní Funkční do hor, stylová do města. Mikina Nibba je vyrobená ze 100% merino vlny. Výborně dýchá, ale zároveň perfektně ochrání před chladem. Její vlastnosti oceníte na skialpech, na treku, ale i při cestování nebo ve městě.

DEVOLD TUVEGGA 2 trička v jednom Oboustranné vlněné funkční prádlo, u kterého si můžete vybrat stranu podle úrovně aktivity. Při stoupání si na sebe vezmete hladkou stranu, která lépe dýchá a odvádí pot. Nahoře nebo před sjezdem si na tělo dáte vroubkovanou stranu, která lépe izoluje. 2 trička v jednom, a to vše ze 100% merino vlny. Více informací naleznete na:

www.devold.cz

DEVOLD EXPEDITION, EXPEDITION ARCTIC do velmi chladných podmínek Dvě merino trička v jednom – drtič mrazu do opravdové zimy. Model prověřený řadou polárních expedic se výborně osvědčí i v našich končinách. Ať už vyrážíte na krátký výlet do zasněžené krajiny, lyžovat na mrazivé svahy nebo na expedici, vždy oceníte neuvěřitelný tepelný komfort tohoto modelu. Najde perfektní využití i jako tenčí druhá vrstva.

FASHION

ADVERTORIAL

CRAZY PULL NEUTRON LIKEN

Technická hybridní druhá vrstva s GRAPHENOVOU úpravou. Základ řady Neutron. hmotnost 311 g

5 160 Kč

CRAZY CAP SPIRE THERMO MAN LIKEN Tenká strečová čepice na běhání, nebo pod helmu. Reflexní loga. hmotnost 43 g

890 Kč CRAZY VEST FLAME MAN LIKEN Hybridní vesta v propracovaném střihu, který nezapomíná na aktivní pohyb. hmotnost 253 g

5 090 Kč CRAZY PANT NETRON MAN LIKEN

Komplexně a technicky řešené pánské softshellové kalhoty na skialpinismus a VHT. hmotnost 482 g

6 290 Kč 98

CRAZY CARBON SOCKS MAN LIKEN

Pro chladnější dny na sněžnicích či skialpech. hmotnost 64 g

890 Kč

CRAZY JACKET INSPIRE WOMAN FROZEN Extra teplá, nepromokavá, nejoblíbenější dámská, to je Jacket Inspire. hmotnost 536 g

9 190 Kč

CRAZY SKIRT CHANNEL WOMAN FROZEN Designově propracovaná, převlečná zateplovací sukně pro sjezd nebo večerní procházku. hmotnost 158 g

3 790 Kč

CRAZY PULL INSPIRE WOMAN FROZEN

Lehká, příjemná druhá vrstva s hřejivostí péřovky. hmotnost 330 g

4 860 Kč

CRAZY PANT INSPIRE WOMAN FROZEN

Nejtechničtější komplexní dámské kalhoty uzavírají celý komplet Inspire. hmotnost 421 g

6 290 Kč

CRAZY GLOVES SCI ALP RACE WOMAN POP

Minimalistické softshellové rukavice pro aktivnější výstupy. hmotnost 56 g

1 630 Kč 99

FASHION

ADVERTORIAL

Více na

crazyidea.cz

CRAZY JACKET LEVITY WOMAN VENTO + FROZEN

Nejlehčí péřová bunda na SVĚTĚ! A to jako vážně! Ideální dámská záložní zateplovací vrstva. Svrchní DVR úprava. hmotnost 192 g, vel. M

13 660 Kč

CRAZY JACKET LEVITY MAN CAFFE + ENERGY

Nejlehčí péřová bunda na SVĚTĚ! A to jako vážně! Ideální pánská záložní zateplovací vrstva. Svrchní DVR úprava. hmotnost 225 g, vel. L

13 790 Kč 100

CRAZY GLOVES LEVITY BLACK Nejlehčí péřové rukavice na světě! Skvělý zimní doplněk nejen k Jacket Levity. hmotnost 58 g

2 790 Kč

CRAZY PULL DIRECTOR MAN ENERGY

Crazy mikina s kapucí na „bláznivý“ volný čas. hmotnost 288 g

3 490 Kč

CRAZY BAND INPUT MAN ENERGY Stylová pletená čelenka s merino vlnou. hmotnost 66 g

990 Kč CRAZY PULL WONDER MAGIC WOMAN ZEBRA MIX

Nevšední, originální, pohodlný outfit na každý den v mnoha bláznivých printech. hmotnost 271 g

3 690 Kč

CRAZY PANT SUPER MAN JEANS

Tenké softshellové kalhoty s ikonickým džínovým potiskem nejen na volný čas. hmotnost 317 g

4 590 Kč 101

FASHION

ADVERTORIAL

ŽIVOT NAD HRANICÍ LESA

S FJÄLLRÄVEN Víte, co znamená být „Bergtagen“? Jedná se o starý, téměř zapomenutý švédský výraz, který vyjadřuje způsob, jak vás mohou hory změnit. Řada Bergtagen z dílny Fjällräven je navržena pro život nad hranicí lesa. Všechny materiály a střihy jsou uzpůsobeny tak, aby poskytovaly nejvyšší úroveň výkonnosti a spolehlivosti. Na jejím vývoji tato značka úzce spolupracovala se Švédskou asociací horských vůdců. Objevte tuto řadu pro aktivity v horách a nechte se jimi okouzlit, jak název kolekce napovídá.

BERGTAGEN ECO-SHELL JACKET M Funkční shellová bunda je vhodná na alpské lyžování či lyžařské túry. Kloubový střih a nešustivý strečový materiál poskytují neomezenou svobodu pohybu i v extrémně náročném terénu. Zároveň zajišťují kompletní ochranu před deštěm, kroupami, sněhem a silným větrem. Voděodolný, prodyšný materiál Eco-Shell z částečně recyklovaného polyesteru je ošetřen impregnací bez fluorokarbonů. Zesílené části jsou vyrobeny z Corylonu, materiálu na bázi aramidu. Bunda má nastavitelnou kapuci s prostorem pro helmu a švy jsou umístěny tak, aby se neodíraly. K dispozici je voděodolný dvoucestný zip s vnitřní ochrannou klopou a větrací zipy na bocích. Náprsní kapsy se dají uzavřít zipem a uvnitř jsou síťované kapsy. Lemy rukávů mají zapínání na suchý zip a spodní lem má stahování na šňůrku. Jezdec zipu se snadno uchopí i v rukavicích. Bunda je vybavena odrazkou RECCO.

102

BERGTAGEN ECO-SHELL TROUSERS M Voděodolné shellové kalhoty z materiálu Eco-Shell s vámi zvládnou lyžařské i skialpové výpravy. Funkční střih a poddajný, nešustivý materiál poskytují maximální svobodu pohybu, a to bez zbytečné zátěže, která by vás zpomalovala. Materiál Eco-Shell ze 100% polyesteru je voděodolný, prodyšný a částečně recyklovaný. Samozřejmostí je impregnace bez fluorokarbonů. Kalhoty jsou tak skvělou volbou do sněhu, deště i silného větru. Zesílené části jsou vyrobeny z Corylonu, materiálu na bázi aramidu. Po celé délce jsou na bocích voděodolné zipy, kalhoty mají také elastické stahování na suchý zip a patentky v pase. Jako úložný prostor slouží dvě kapsy na nohavicích opatřené zipy, které uvnitř mají ještě síťované kapsy. Kalhoty mají zesílený materiál v oblasti připnutí šlí a široká poutka na opasek, stejně jako odnímatelné sněhové návleky na koncích nohavic. Jsou vybaveny odrazkou RECCO.

Celou řadu Bergtagen, postavenou na systému vrstvení, můžete prozkoumat zde:

www.fjallraven.com www.fjallraven.com/eu/en-gb/explore-bergtagen

103

FASHION

ADVERTORIAL

NOVÁ KOLEKCE

ORTOVOX SWISSWOOL COL BECCHEI Maximální svoboda pohybu při skitouringu Ležérní souhra mezi designem a funkčností, prémiové zpracování a ochrana – to je ORTOVOX SWISSWOOL COL BECCHEI. Při náročných skitouringových výstupech v mrazivých dnech poskytuje optimální ochranu a svobodu každého pohybu. Kombinace syntetiky a merino vlny zaručuje maximální funkčnost a vysoký stupeň pohodlí. Všechny produkty z této řady jsou PFC-free, s důrazem na udržitelnost a minimální uhlíkovou stopu.

www.ortovox.com Col Becchei Hybrid Jacket

Col Becchei Pants

Dokonalý střih, důraz na prodyšnost a maximální odolnost vůči větru a chladu. Lehká hybridní bunda, z vnější strany tvořená velmi odolným materiálem TEC STRETCH s izolační vložkou SWISSWOOL na hrudi a části paží. Podšívka z nejkvalitnější tasmánské merino vlny zajišťuje teplo a pohodlí.

Lehké, pohodlné a zároveň odolné kalhoty na skialpinismus a skitouring. Z vnější strany jsou tvořeny strečovým softshell materiálem MERINO NATURTEC LIGHT s vodoodpudivou úpravou. Merino vlna na vnitřní straně absorbuje vlhkost do svého jádra, takže je na povrchu suchá a hřeje i za mokra.

8 920 Kč 104

7 590 Kč

Col Becchei Vest

Col Becchei Shorts

Atleticky střižená, pohodlná a hřejivá. Lehká softshell vesta s merino vlnou z vnitřní strany a větruodolnou membránou v oblasti hrudníku. Ideální společník pro každý mrazivý skitouringový výstup.

Obzvláště lehké, pevné a pružné. Kraťasy COL BECCHEI jsou jako stvořené pro náročné túry na lyžích ve vysokohorském terénu. Přední strana z větruodolné membrány WRAP KNIT a zadní strana s membránou DERMIZAX®NX poskytuje teplotní komfort a maximální pohodlí.

5 881 Kč

4 741 Kč 105

DEVOLD LAUPAREN – univerzální vrstva na tělo 100% merino vlna. Novinka letošní zimy, vychází z oblíbeného modelu Hiking. Strategicky umístěné síťovinové panely zajišťují dokonalé odvětrávání. Nejuniverzálnější spodní vrstva vhodná na skialp, treky, potivé aktivity během chladnějších dnů i jako základ pro další vrstvení.

2 399 Kč

CRAFT PRO WOOL EXTREME X Výkonnostní řada funkčního prádla, která kombinuje přednosti přírodního materiálu merino vlny (výborná termoregulace, přirozená eliminace zápachu, tepelný komfort i za mokra) s umělými vlákny. Exkluzivní materiál zajistí efektivní odvod potu a maximální tepelný komfort i během sportovních aktivit v chladnějších až mrazivých podmínkách. Díky přiléhavému, ergonomickému střihu v kombinaci s lehkým, elastickým materiálem triko obepíná siluetu těla tak, aby poskytovalo sportovci náležitý komfort a svobodu pohybu. Pohodlí jeho nositeli podpoří ploché, elastické švy, které následují pohyby těla a zabrání vzniku nepříjemných odřenin.

1 850 Kč

DEVOLD DUO ACTIVE – aktivní v zimě Dvě vrstvy v jednom – spodní vrstva z materiálu ThermoCool rychle odvádí pot a vrchní vrstva z merino vlny výborně izoluje. Léty prověřený model Duo Active je vhodný pro aktivní pohyb během chladných dnů, ideální jako první vrstva na sjezdové lyžování nebo do mrazivých dnů pro běžkaře a skialpinisty.

2 299 Kč

craft.vavrys.cz

HAGLÖFS L.I.M ALPHA HOOD Pánský jedinečný kousek, který ocení všichni outdooroví nadšenci. Pokud plánujete rychlé aktivity v chladném počasí, je toto bunda přesně pro vás! Je minimalistická, velmi lehká, zahřeje, ale nikdy nepřehřeje tak, abyste se v ní zpotili! Využijete ji určitě od brzkého podzimu až do pozdního jara na velké množství aktivit. Je vyrobena z vysoce prodyšného GORE-TEX Infinium laminového na WINDSTOPPER membránu, kombinovaného s Pertex Quantum Air, což je opět skvěle prodyšný, větruodolný materiál umístěný na bocích a pod pažemi pro dokonalý odvod vlhkosti. Celý model je navíc zateplený Polartecem Alpha, který je hřejivý, přitom skvěle prodyšný a rychleschnoucí. Bunda skvěle sedí, je ultralehká, maximálně prodyšná, a přitom nabízí i skvělý tepelný komfort. Koupí tohoto kousku určitě neprohloupíte a jistě se stane vaším oblíbeným kouskem v šatníku.

7 790 Kč

inzerce

norskamoda.cz

106

www.vavrys.cz

ROYAL BAY EXTREME: kraťasy s kompresními nohavicemi pro vaše lyžování

ROYAL BAY kompresní podkolenky a návleky: skvělí parťáci na svah

Při sjezdovém lyžování dostávají stehenní svaly pořádně zabrat. Postarejte se o ně díky nošení kraťasů s cílenou kompresí, která poskytne vašim stehnům maximální možnou podporu, intenzivně zafixuje vaše svaly a podpoří krevní oběh. Tím zlepšíte svůj výkon na svahu a oddálíte nástup únavy. Prodyšný, rychleschnoucí materiál z vysoce kvalitního mikrovlákna výborně odvádí vlhkost a využita je bezešvá technologie pro maximální pohodlí. Kompresní kraťasy seženete v pánské i dámské variantě.

Ideální pomocníci pro vaše lyžování, kteří podpoří váš výkon, ochrání svaly, oddálí jejich únavu a podpoří i následnou regeneraci – díky garantované kompresi. Ta vhodně stáhne lýtkový sval a pomůže tak krevnímu oběhu, který zásobuje svaly živinami a odvádí z nich odpadní látky. Na sjezdové lyžování doporučujeme odstupňovanou kompresi, která je nejsilnější u kotníku a směrem ke koleni klesá. Využít tak můžete kompresních podkolenek Energy a Relax nebo lýtkových návleků Motion.

2 290 Kč

od 790 Kč

www.royalbay.cz

RECENZE

VYHŘÍVANÉ RUKAVICE

PETR HAVELKA REDAKTOR SNOW

Therm-ic PowerGloves Light+

Rukavice do tuhého mrazu

lovo Light v názvu je dle mého trochu zavádějící. Rukavice jsou sice trochu odlehčené, ale pořád jsou to především poctivě zateplené lyžařské „prsťáky“ s vyhříváním. Zatepleny jsou značkovou výplní Primaloft a velmi dobře drží teplo i bez zapnutého výhřevu. Membrána (10 000/10 000) fungovala dle očekávání dobře, i při kontaktu s mokrým sněhem bylo uvnitř sucho. A když náhodu zapadne sníh dovnitř a vlhkost se dostane až k prstům, i v takovém případě pomůže vyhřívání. Dlaň rukavic je vyrobena ze syntetického materiálu, který je vybaven na dlani a prstech silikonovými proužky. Úchop holí je velmi dobrý, stejně tak cepínu, případně řídítek apod. Na palci a ukazováčku je materiál vhodný pro ovládání dotykové

obrazovky mobilu. Baterie jsou umístěny v manžetě ze spodní strany, bál jsem se, že budou tlačit, ale obavy byly zbytečné. Jen hmotnost baterií napoprvé trochu překvapí. Vyhřívání má 3 stupně výkonu, ovládá se jednoduše velkým tlačítkem na hřbetu ruky. I na nejvyšší výkon vás ruce v rukavici nepálí, teplo cítíte kolem všech prstů (nejvíce u palců), ale nepřehříváte se. Počítá se s využitím při sportovních aktivitách. Já jsem používal rukavice při celodenním lyžování, v nejchladnějším dni bylo –10 °C, průběžně jsem měnil stupně výkonu od 0 až po 3. Zatím mi nikdy baterie nedošla. Pokud hodně trpíte na promrzlé prsty, doporučil bych rukavice Therm-ic z řady Boost, ve kterých je výkonnější topný element a na nejvyšší stupeň zahřeje ještě více. Ovšem výdrž baterie bude kratší.

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

Doba vyhřívací se nevyhýbá ani skialpu – plně se uplatní zejména v těžkých podmínkách vysokých hor. Ostatně právě tyto rukavice používal nepálský šerpa Nirmal Purdža při zimním prvovýstupu K2 bez kyslíku.

VÝHODY lyžařské rukavice jsou dobře zateplené Primaloftem funkční vyhřívání s jednoduchým ovládáním a pro mne dostatečným výkonem a výdrží dobře fungující membrána

NEVÝHODY vyhřívané produkty mají všeobecně vyšší cenu o baterie je třeba pečovat (a to i přes léto)

RAB CRESTA GORE-TEX® GLOVE

SIDAS SKI TOURING SOCKS

Vlhkost je ten problém. Vlezlá a dotěrná vlhkost, která zalézá za nehty, proniká hlouběji a hlouběji a mění prsty v necitlivé kolíky. Právě proto mají tyto rukavice od Rabu syntetickou izolaci Stratus™, která tě zahřeje i ve vlhkém prostředí. A mají také membránu GORE-TEX® ACTIVE – tu nejprodyšnější ze všech. Jejich anatomicky předzakřivený tvar podpoří pevný úchop. A z odolné texturované dlaně ti hole jen tak nevyklouznou.

Výkonné ponožky pro aktivní skialpinisty, které precizně sedí na noze díky těsnému fitu (7 % elastanu) i silikonovému pruhu Grip Yarn, čímž je omezen posun na noze a tím i vznik puchýřů. Úplet je tenký a velmi prodyšný, přitom si díky podílu merino vlny zachovává velmi slušnou izolační schopnost. Složení: merino vlna 36 %, recyklovaný polyamid 46 %, polyamid 9 %, recyklovaný elastan 4%, elastan 3 %, silikon 2%

2 390 Kč

1 080 Kč www.horolidi.cz/rab-cresta

SENSOR COOLMAX THERMO

www.sidas.cz

[sn] Skiing Bear LS Pánské merino triko s dlouhým rukávem

Mikiny a vesty z funkčního materiálu Coolmax EcoMade jsou ideální společník pro kluky i holky vyznávající skialpinismus. Díky moderním střihům si vybere opravdu každý. Nejen, že zahřejí a odvedou pot, ale díky použitému vláknu, které je vyráběno z recyklovaných PET lahví, také zmírňují dopady na životní prostředí. Skvělé termoregulační vlastnosti a transport vlhkosti od těla doplňuje vysoká antibakteriální ochrana díky obsaženým iontům stříbra.

Lyže, hůlky, helma, boty a hlavně ty hory. Prostě celá vaše srdcovka na jednom místě, a to včetně tohohle vymazleného trika z merino vlny od [sn]super.natural. Je tak pohodlné a příjemné na těle, že ho nebudete chtít sundat. Díky spojení s funkčním vláknem rychle schne, je tvarově stálé a hlavně dlouho vydrží.

2 120 Kč

1 899 Kč

www.northshop.cz

SENSOR PRO MERINO

[sn] Dámské merino triko Skianto Tee Funkční ponožky PRO MERINO jsou navrženy pro všechna skialpová dobrodružství. Díky sendvičové konstrukci, anatomickému tvarování klenby, zesílenému materiálu na holeních a široké škále velikostí dobře padnou na každou nohu. Díky vysokému podílu merino vlny, která má skvělé antibakteriální vlastnosti a rychle odvádí pot od pokožky, tě udrží ve hře za všech podmínek.

Dejte světu vědět, že lyže a freeride jsou vaše srdcovka. Tohle merino triko od [sn] super.natural je tak pohodlné, že ho ze sebe nebudete chtít sundat. Díky spojení merino vlny s funkčním vláknem je triko nejen odolné vůči zápachu, ale hlavně rychle schne a je tvarově stálé s dlouhou životností.

1 750 Kč

inzerce

599 Kč

108

www.sensor.cz

the Baselayer Company

www.northshop.cz

ADVERTORIAL

CZ SKI – ověřené skialpové vybavení

V CZ SKI prodáváme to, co sami používáme a dobře známe. Co se nám neosvědčilo, to vám neprodáme. Proto víme, že u nás najdete kvalitní skialpové vybavení s dobrým poměrem cena/výkon.

máme hybridní vázání Shift, které pro cestu dolů poskytuje výhody sjezdového vázání. Další nosnou značkou je italské ATK, špičkové italské bezpečnostní skialpové vázání s vyladěnými vlastnostmi: nízká hmotnost, bezpečnostní funkce, jednoduchý nástup a ovládání.

Lyže vyrobené v Evropě

Začíná to u bot

obře zvolená skialpová bota (vhodný model + správná velikost) je základem dobré túry. Jako Expert Point máme ucelenou nabídku bot Atomic a Salomon, které v posledních letech udělaly obrovský kus práce ve vývoji skialpových a freeridových bot. Dále máme v nabídce značku Scarpa, léty ověřené a průběžně inovované modely Maestrale a F1. Model F1 máme i v juniorské verzi, k němu máme juniorské lyže Atomic Bent Chetler Jr a vázání ATK Crest 8, tedy kompletní skialpovou výbavu pro mladé skialpinisty.

Lehce ovladatelné vázání

Druhým zásadním kusem výbavy je skialpové vázání. Náš základ tvoří vázání Tour značek Atomic/Salomon/Armada, které má jednoduché ovládání, příznivou hmotnost a skvěle se do něj nastupuje. Pro freeridery a skialpinisty orientované na sjezd

Jako Expert Point se specializujeme především na skialpové lyže Atomic a Salomon, jež jsme doplnili o dobře ovladatelné americké lyže Armada, které se ovšem taky vyrábějí v rakouském Atomicu. Dobrá hmotnost a výborné sjezdové vlastnosti, to jsou naše hlavní kritéria pro výběr skialpových lyží.

Arva – spolehlivá lavinová výbava

Francouzská Arva je dle našich zkušeností nejlepší v poměru výkon/cena. Lavinové vyhledávače mají skvělé parametry, jednoduché ovládání a dobrou cenu. Lavinové batohy Arva jsou vychytané do detailů, mají odolný airbag se dvěma komorami a opět skvělou cenu. Jsme jediná speciálka v Praze s kompletní nabídkou od Arvy, kterou u nás můžete také otestovat v rámci zápůjčky z testcentra.

Colltex = špičkové pásy

Prodávali jsme různé značky stoupacích pásů, ale skončili jsme u jediného výrobce, u Colltexu. Špičková švýcarská kvalita, výborné stoupací a skluzové vlastnosti, kvalitní lepidla, dobrá výdrž a k tomu adekvátní cena. Tedy opět to nejlepší v poměru výkon/cena.

Skialpové testcentrum CZ SKI

Skialpové vybavení je dobré si před koupí nejprve vyzkoušet, proto máme kompletně vybavenou půjčovnu s lyžemi Atomic a Armada, půjčujeme boty Scarpa, máme kompletní lavinové sady a batohy Arva. Pro freeridery nabízíme sady širokých lyží Salomon s vázáním Shift, takže si také na pásech mohou vyšlápnout dál od lanovek pro pořádný sjezd v prašanu.

Splitboardy Nitro

I na snowboardu se dá šlapat na pásech nahoru, proto u nás najdete kompletní sortiment pro splitboardy od značky Nitro. Přijďte se k nám poradit a vybrat ověřené skialpové vybavení.

CZ SKI Nákladové nádraží Žižkov Jana Želivského 2200/2 130 00 Praha 3

www.czski.cz

109

WEDZE SKIALPINISTICKÁ BUNDA

WEDZE SKIALPINISTICKÉ KALHOTY

Nepromokavá bunda navržená na skialpinismus disponuje odolným strečovým materiálem s vodním sloupcem 15 000 mm. Kapuce je snadno nastavitelná a prostorná tak, aby šla přetáhnout přes helmu. Odvětrávání při stoupání zajišťují dlouhé zipy v podpaží. Náprsní kapsa je dostatečně veliká na uložení stoupacích pásů.

Lehké kalhoty s nepromokavou membránou 15 000 mm vodního sloupce patří mezi cenové trháky. Mají odepínací šle a díl zvyšující pas, který zabraňuje průniku sněhu. Vyztužené konce nohavic neproříznou ani ostré hrany lyží. Při stoupání můžete otevřít odvětrávací zipy na vnější straně stehen.

3 799 Kč

4 499 Kč

Decathlon.cz

SKHOOP Lagoon – dámská zimní péřová bunda Natalie Down Hledáte univerzální bundu na celý rok? Tahle bunda je ideální univerzál. Můžete ji nosit jako vrchní bundu, tak taky jako zateplovací vrstvu pod membránovou. Je zateplená peřím, takže vám v ní bude teploučko i během mrazivých dní.

8 490 Kč

SIR JOSEPH SAREK Co s péřovkou v případě deště nebo mokrého sněhu? Pořiďte si nepromokavou péřovku SAREK a máte v jedné bundě tu nejlepší termoizolaci i spolehlivou ochranu proti vodě, sněhu a větru. Díky nepromokavému membránovému materiálu (20 000 mm H2O), podlepeným švům a voděodolným zipům se už deště v zimě bát nemusíte. Lehká jako pírko, odolná jako „goráčovka“ – ideální bunda pro jarní Alpy nebo aktivní zimu v Krkonoších.

6 790 Kč

www.northshop.cz

www.sirjoseph.cz

inzerce

SWIX SURMOUNT PRIMALOFT SWIX SURMOUNT MITT SWIX RACEX WARM Kabát do mrazivé zimy Hřejivé rukavice do mrazu Ikonické triko v teplejší verzi

110

Tento prémiový kabát navrhla norská značka SWIX pro trenéry a další členy realizačních týmů, kteří stojí celý den v mrazu, sněhu i větru. Díky stylovému designu má ovšem velmi široké využití, takže ho můžete obléknout nejen na horách, ale také ve městě. Dvouvrstvý Primaloft zajišťuje nekompromisní izolaci a poskytuje stejné tepelné vlastnosti jako peří. Na rozdíl od péřových bund ovšem nemá švy, na kterých mohou vznikat tepelné mosty. Kabát je nepromokavý, ale přitom vysoce prodyšný.

Budete dlouhé hodiny čelit ledovému počasí? Nebo vám v zimě často prochládají ruce? Rukavice SWIX Surmount Mitt jsou zárukou pohodlí. 200 g PrimaLoft Silver na dlani i hřbetu ruky je prodyšný a udržuje tepelný komfort. Zátěr na dlani zvyšuje jistotu úchopu a dodává voděodolnost.

11 990 Kč

1 890 Kč

Hřejivější varianta velmi oblíbeného funkčního spodního prádla SWIX RaceX, na které spoléhají i čeští reprezentanti v běžeckém lyžování. Triko RaceX Warm je navíc vyrobeno z přírodní vlny a vyniká otevřenější „vaflovou“ strukturou, která ještě efektivněji udržuje izolační vrstvu vzduchu. Je velmi lehké, elastické, pohodlné a má skvělé termoregulační vlastnosti.

1 990 Kč www.swixshop.cz

Poc

obex Pure oPsin

SKVĚlé samostatně, lepší společně. Více informací na pocsports.com

Performance

SKIALP

TEXT A FOTO: PETR SOCHA

LOFOTY Po vlnách pod horu Lofoty jsou souostroví, které vysoko nad polárním kruhem vybíhá z norské pevniny jihozápadním směrem do Norského moře. Tvoří ho asi 80 ostrovů, z nichž mnohé jsou hornaté – tak akorát pro lyžování. Tomu samozřejmě přeje i jejich severní poloha, která znamená dostatek zimy a srážek ve formě sněhu. A jelikož je každý ostrov obklopen mořem, přirozeně se v jeho vodách historicky plaví rybářské bárky. Součtem těchto okolností došlo v moderní době ke vzniku fenoménu, který se může nazývat třeba lyžování z jachty. Plavidlo slouží jako hotel i jako dopravní prostředek pod výstupovou trasu. I my se na takový výlet do země Vikingů vydali.

112

Lofoty se nacházejí na 68. a 69. rovnoběžce severně od polárního kruhu v severním Norsku. Lofoty zahrnují obce Vågan, Vestvågøy, Flakstad, Moskenes, Værøy a Røst. Hlavní ostrovy, probíhající od severu k jihu, jsou:

LOFOTY

Jižní cíp ostrova Hinnøya Jižních 60 % Austvågøy Gimsøya O

Vestvågøya

Flakstadøya

Moskenesøya

113

SKIALP

vět nad polárním kruhem je zvláštní, chladný a tajemný, trpící omezenou lidskou péčí kvůli dlouhým polárním nocím a vůbec nehostinným podmínkám. Čím více se ale blížíte k moři, tím roste osídlení, důvěryhodnost i barevnost krajiny. Moře nese obživu a dává teplo a to motivuje lidi, aby zemi přijali za svou a starali se o ni. Konkrétně zimy na Lofotech jsou, vzhledem k jejich severní poloze asi 170 km nad polárním kruhem, extrémně mírné. Dokonce se Lofoty považují za možná největší kladnou teplotní anomálii na světě! Je to důsledkem teplých mořských proudů i přísunu teplého vzduchu od Atlantiku. A na krajině je to znát. Sídla jsou vysoce kulturní s malebnými historickými centry a barvami zářícími rybářskými domky nazývanými rorbu – ror znamená odpočinek, bu malý dům. Rorbu slouží čím dál víc turistům – Lofoty jsou tak úchvatné, že je ročně navštíví i přes milion turistů. Jejich osobitá scenérie s dramatickými horami vybíhajícími z moře, chráněnými zátokami s plážemi je drsná i přívětivá zároveň. Zachovalá příroda – ještě nedávno nebyl důvod, aby do nepřístupných hor někdo chodil – i specifické klima mixují koktejl, který lahodí očím i srdci.

114

Klimatické paradoxy Zůstaňme ještě u počasí. Ve Svolværu začíná polární den 25. května a končí 17. července, polární noc pak trvá od 4. prosince do 7. ledna. Temná část zimy je samozřejmě ideálním obdobím na akumulaci sněhu na kopcích, ovšem ani při nepřítomnosti slunce se na Lofotech nijak brutálně neochlazuje. Historické záznamy ze Svolværu hlásí vůbec nejnižší změřenou teplotu v únoru 1966: pouhých –15,1 °C. A průměrná teplota tam nikdy, ani na vrcholu zimy neklesá pod nulu. Počasí se na Lofotech velmi rychle mění, což nese pro skialpinisty objektivní riziko. Sami jsme to zažili a nejen naše zkušenosti říkají, že mnohdy – pochopitelně v závislosti na aktuálním typu počasí – se vyplatí před sjezdem počkat, než mrak, jež člověka pod vrcholkem zahalil, zase odejde. Za trpělivost získáte jako odměnu okno dobré viditelnosti, a tedy zážitkový a bezpečný sjezd. Mezi jednotlivými ostrovy ovšem existují významné klimatické rozdíly: Nejteplejší v zimě jsou ostrovy na jihozápadě, Værøy a Røst (v létě jsou naopak chladnější). Na Vestvågøy jsou zimy o něco studenější a vlhčí. Nejčastějším lyžařským cílem – i tím naším – je Austvågøya – největší pevnina, severní

Historické záznamy ze Svolværu hlásí vůbec nejnižší změřenou teplotu v únoru 1966: pouhých –15,1 °C. A průměrná teplota tam nikdy, ani na vrcholu zimy neklesá pod nulu.

Chce to fištróna a najít nejlepší sněhové pole – některá jsou ufoukaná, jiná namrzlá, další prašanová – vše na jednom kopci.

a příbřežní poloha, ale hlavně příhodné hory z ní činí centrum lofotského lyžování. Leží tu i nejvyšší hora Lofot – Higravstinden (1 161 m). Na jižním cípu ostrova pak vybíhá do moře propojený shluk ostrůvků s malebnou zástavbou, Henningsvær. V přístavní zátočině tam kotví loď jménem Nonoah – ta bude po následující dny přístavem naším. Silnice to nemá vůbec jednoduché, snaží se držet nížiny a proplétat mezi horami, vede na březích zátok a jezer, přimyká se k moři nebo si naopak razí linku vnitrozemím. Takovou dopravní specialitou jsou tunely, které klesají hluboko pod zem, aby tudy překonaly zátoku nebo jinou vodní překážku. A samozřejmě mosty – mezi roztroušenými ostrůvky pevniny je jich nepočítaně, některé jsou dlouhé a výrazné, jiné se přenášejí s lehkostí, jako by s krajinou byly srostlé odjakživa. Jsme na místě.

Nonoah Nonoah kotví přimknutá ke stěně zátoky, takže musíme slézt a vše snosit po žebříku. Uvnitř nás vítá příjemné teplo a kapitán Miloš Jahoda. 15metrová loď je postavena na odolné základně pracovních lodí a dovybavená pro dálkové expediční plavby v Arktidě – pro norské vody ideální. Je nás pět, dva mají zadní kajutu s letištěm, zbytek přední kajutu se třemi úsporně poskládanými lůžky. Posádka, kapitán a jeho pomocnice, má boční kajutu, která vypadá trochu jako skříň. Každopádně nic pro klaustrofobiky. Na horní palubě je jídelna či obývák, kam se nás pět hostů naskládá kolem nízkého stolu tak tak. Kapitán vysedává na své otočné kapitánské židli. Dole je vedle kajut a koupelny se záchodem i malá kuchyňka. Všechno je trpasličí, ale funguje zcela dostatečně. Užíváme si tepla a komfortu, jsme na kotvě a připojeni k elektrice… ???

115

SKIALP

116

V kolébce lyžování

První túra

Kolébáme se na nepatrných vlnkách přístavu v kolébce lyžování, jak se Norsku často přezdívá. Možná přímo v jejím středobodu, zrovna nedaleko Henningsværu byly nalezeny jedny z nejstarších lyží odhadnuté na 2000 let. Skialpové túry na Lofotech jsou ale aktivitou veskrze moderní. Lyžařští pionýři sjížděli svahy mezi nedalekým Svolværem a Kabelvågem už před půlstoletím, ale bez moderních skialpových lyží byli značně limitováni. První společností, která na Lofotech nabízela lyžařský program, byla v polovině 80. let outdoorová agentura Nordnorsk Klatreskole, která mimochodem funguje dodnes. Tehdy provozovala lyžařské školy v Tromsø a Narviku, tak se pobočka v Henningsværu zdála jako přirozená expanze. V prvních několika sezónách prý ale nepřišel absolutně nikdo. Na okolních horách pořád lyžovali jen místňáci. Status quo zlomili až švédský lyžařský fotograf Lasse Thulin a novinář Gunnar Andersson. Jejich texty – a samozřejmě úchvatné prašanové fotky s mořským pozadím – v lyžařských časopisech přilákaly nejprve Švédy a pak pomalu i další lyžařské objevitele ostatních národů.

Na první túru jedeme autem. Je to o dost efektivnější, rozuměj rychlejší. S lodí je potřeba najít přístaviště, kde se smí zastavit a lyžaře vysadit. To není zdaleka všude. Anebo se dá nedaleko břehu zakotvit a vysadit lyžaře s výbavou na záchranném člunu – což je ještě komplikovanější i proto, že Nonoah nedisponuje nafukovacím člunem, nýbrž laminátovým, který se v příboji při přistání může poškodit o kameny. A vzhledem ke kapacitě člunu to vyžaduje několik výsadků.

Lyžařská kavárna Klatrekaféen Nordnorsk Klatreskole vedle prodeje všemožných aktivních programů provozuje i proslulou kavárnu. S ní se pojí i historie společnosti fungující od roku 1973 – tehdy právě na její půdě kolovali mezi insidery tajné informace o horských lokalitách, lezeckých cestách, ale i lyžařských túrách. Dnes je to podle mnohých nejikoničtější kavárna na Lofotech, trochu bar, trochu hospoda, trochu galerie, každopádně dodnes místo, kde se scházejí lyžaři, lezci, mořští kajakáři, lovci žraloků i umělci. Najdete ji u přístaviště v Henningsværu, a pokud jste na místě, stojí za to stavit se na pivo či něco k snědku. Návdavkem můžete dostat zajímavé informace o túrách, počasí či lavinových podmínkách. My to máme dvě stě metrů vzdušnou čarou a asi 500 pěšky. Je tam fajn.

Volíme vrchol Pilan, který patří podle našeho tištěného průvodce mezi 10 top túr na Lofotech a zároveň je to túra ideální na seznámení se s terénem a prostředím. Je začátek května, obloha je divoká, mraky plachtí nízko a spouští prudké sněhové spršky. Je nad nulou, ale na trávě čerstvý sníh leží, stejně jako na místech se starší sněhovou základnou. Lyže nazouváme skoro na kótě nula, ačkoli občas musíme přešoupat přes koukající drn. A pak stoupáme a stoupáme, s čímž se pod námi otevírají stále širší pohledy na hladinu fjordu a hory kolem. Mraky nás jednou atakují, podruhé ustoupí slunci, takže se podle toho svlékáme a oblékáme. Největší fujavice přichází, když jsme pod vrcholem a zrovna svačíme a přezouváme na sjezd. Snažím se to trochu zdržovat, abychom dolů jeli za dobrého světla, naštěstí i tento mrak se převalí celkem brzy, a my můžeme ochutnat první oblouky v norském prašanu. Chce to fištróna a najít nejlepší sněhové pole – některá jsou ufoukaná, jiná namrzlá, další prašanová – vše na jednom kopci. Celkem se trefujeme a přichází chvilky, kdy se můžeme plně oddat tomu něžnému houpavému pohybu… Ale počasí stále straší, ještě jsme si na tu norskou slotu nezvykli, takže se nás drží určité napětí. Navíc mám poprvé na kopci novou fotovýbavu, zapůjčenou u přátel z Foto Škoda, a neumím ji ještě rutinně ovládat – což je další aspekt, který mě nenechává klidným a všechny trochu zdržuje. Naštěstí se nějaké fotky daří. Spodních 100 metrů už natolik rozměklo, že musíme sundat lyže, aspoň na kritických úsecích. Nicméně, první túra je za námi, vylezli jsme na 700 m vysoký vrchol Pilan.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Nejlepších 9 túr na Lofotech Stornappstind, Flakstadøya Himmeltind, Vestvågøya Sydalsfjellet, Austvågøya Varden – východ, Austvågøya Rundfjellet – jižní stěna, Austvågøya Torskmannen, Austvågøya Pilan, Austvågøya Geitgallien, Austvågøya Langstrandstind, Austvågøya

Výhody a nevýhody lyžování na Lofotech Právě skutečnost, že túry obvykle začínají na kótě nula nebo blízko ní, je příjemný fakt. Můžete tak zahodit veškeré obavy z nepovedené aklimatizace. Neobvyklé je i široké časové okno, v němž jde na túry vyrážet, v květnu už prakticky nemusíte mít obavu, že byste někde zatměli, protože slunce se noří jen nízko pod obzor a ani o půlnoci se už nesetmí. Což nese i nevýhody, třeba tu, že s nocí nepřijde mráz a nezpevní sněhové vrstvy. Obecně lavinové riziko na Lofotech není malé, zejména v teplejších periodách. Lehce to vyvažují kvalitní meteorologické informace, které známý norský meteorologický institut poskytuje. Existují i specifické mobilní aplikace ukazující výši sněhu v mapovém zobrazení a samozřejmě stupeň lavinového rizika. Vedle obvyklých klimatických jevů je tu ale ještě jedno riziko, které může lyžaře omezovat –

Polární záře Polární záře, Aurora Borealis je světelný úkaz, který snad každý touží na vlastní oči vidět. Vyskytuje se za jasných zimních nocí s dobrou viditelností a může být motivem, proč na Lofoty vyrazit malinko dřív, kdy jsou noci dostatečně tmavé a dlouhé k pozorování záře. Naděje na to, že ji spatříte, prudce klesají na konci března.

stav moře. Vysoké vlny umí vystavit stopku všem menším lodím, a pokud se nemáte jak jinak dostat ke kopci, jste nahraní. Mezi nevýhody se dá zařadit i absence horského značení či útulen – nějakou mňamku na horské chatě si tam prostě nedáte a cesta se musí podrobně studovat z mapy. A s turistickou infrastrukturou souvisí i složitější záchrana v horách. Na Lofotech nejsou rozmístěny žádné vrtulníky záchranné služby, takže na zásah se i za příznivého počasí čeká minimálně dvě hodiny!

Dokonalý SNOW týden Samozřejmě naše krátká návštěva nemá potenciál ani ambice zmapovat lofotské lyžařské terény. Necháme si proto poradit od našeho tištěného průvodce (Lofoten – Skiing in the Magic Islands). Po Pilanu doporučuje jako další cíl vrchol Varden na „našem“ ostrově Austvågøya se spoustou variant výstupů i sjezdů. Tamtéž leží i doporučené vrcholy Rundfjellet, Torskmannen, Spisstind, Jomfrudalen… – i proto, že ostrov nabízí dobré a poměrně stabilní sněhové podmínky. Vrcholem pobytu, až se trochu seznámíte s podmínkami, by mohla být dlouhá túra na Geitgallien. Na ostrově Vestvågøya najdete jednodušší výstupy na The West, Store Klauva, Ryten či Himmeltind. Samozřejmě vždy ale rozhoduje aktuální situace, pokud je dobrá na ostrově Flakstadøya, zkuste horu Stornappstind. A jestli je hodně sněhu, můžete vyrazit ještě jižněji na ostrov Moskenesøya. Tak jako my.

Tresky Ostrovy jsou již více než 1000 let významným centrem lovu tresek, zejména v zimě, kdy tresky migrují na jih od Barentsova moře a třou se v mořích okolo Lofot. Nalovené a vykuchané ryby se pak suší na dřevěných konstrukcích, které jsou na Lofotech všudypřítomné a okořeňují klima typickou vůní. Je jich tolik, že už je ptáci snad ani neloví.

117

SKIALP

Vzhůru na jih Miloš nás spojil s českým průvodcem, a ten na základě předpovědi doporučil právě cestu na ostrov Moskenesøya, kde nedaleko turistické obce Reine podnikáme pod Cyrilovým vedením výstup na bezejmenný, 660 m vysoký vrchol. Parkujeme na turistickém parkovišti u pobřeží a vyrážíme po staré cestě s lyžemi na batohu. Je poznat, že jsme na jihu, po sněhu dole skoro ani památky. Výstup začíná strmým svahem porostlým nízkou flórou a nasáklým mechem. Je to skoro lezení, dost často se musejí používat ruce, kluzké traverzy vedou nad strminami, a navíc se musíme prodírat křovím. Než se přehoupneme přes skalní hranu k plošině u zamrzlého a zasněženého horského plesa. Rázem jsme v zimním světě a konečně nandaváme lyže s pásy. Předpověď byla na hraně, ale zdá se, že svítí slunce! Pod jeho a Cyrilovým dohledem stoupáme do dalšího horského patra, pak stáčíme doprava (na východ) a po hřebínku zasypaném čerstvým prašánkem pokračujeme vzhůru. Masiv roste přímo od pobřeží, takže po celou dobu podsouvá pohledy na nekonečnou modro-stříbřitou vodní plochu. Obcházíme široký žleb a zanedlouho se otevírá i výhled na výstavní městečko Reine. Původně rybářská a dnes zejména turistická obec je jednou z ikon Lofot. Nejsou to planá slova: Na konci 70. let 20. století ji označil norský týdeník Allers jako

118

nejkrásnější vesnici celého Norska. A my ji nyní máme celou z nadhledu jako na dlani. Před sjezdem nás tradičně stíhá mrak, bojíme se ho, ale zanedlouho se rozpustí, takže vidíme skvěle. Trochu nepochopitelně sjíždíme zejména nahoře parádním prašanem, ačkoli je svah vystaven přesně proti jižnímu

slunci… Až poslední úsek se mění v trápení v nasáklém firnu. Ale jo – už chápeme, pro co se sem jezdí. Jen ještě musíme zdolat porostlou skálu, což je směrem dolů ještě méně příjemné. U pobřeží je cítit jaro, svět se raduje a slunko svítí. Bohužel pro naše túry naposled.

Laviny na Lofotech Jak se na Lofotech velmi rychle mění teploty, rychleji zrají a metamorfují napadané sněhové vrstvy. Naše chytrá kniha tvrdí, že když se vítr otočí k jihozápadu, nebezpečí stoupá, ale za pár dní se situace stabilizuje. Většina lavinových nehod se prý stává těsně po velkém spadu ze severozápadu. Především proto, že srážkové úhrny jsou vysoké a potřebují čas, aby se zpevnily. Pozor je tedy třeba si dát na rostoucí teploty (jihozápadní proudění) a silné sněžení při severozápadním proudění.

Na konci 70. let 20. století ji označil norský týdeník Allers jako nejkrásnější vesnici celého Norska. A my ji nyní máme celou z nadhledu jako na dlani. 119

SKIALP

Dlouhá zima 2022 Zima byla loni v Norsku dlouhá a čekání na jaro nekonečné. Ještě v květnu se v pobřežních vodách třely ryby, takže rybářská sezóna se o týdny prodloužila. I naší výpravy se dotkla – neobvykle silný několikadenní vítr vzdouval hladinu a vysoké vlny zahnaly všechna plavidla do chráněných přístavů. Nonoah prakticky nemohla vyplout – ne že by to loď nedala, ale možná bychom my, pasažéři, dosáhli druhé fázi mořské nemoci. Do toho přišel déšť, který na ostrovech smyl spodní sněhová patra o stovky výškových metrů, což značně prodloužilo nástupy na některé túry. Lavinová prognóza se pohybovala většinou na stupni 4. Počasí nám zavřelo dveře trochu předčasněji, než bylo v plánu. Bylo by fajn poznat více lofotských kopců. Na druhou stranu, vše podstatné jsme viděli a místo lyžování využili čas k poznávání místa a kultury. Ostatně, právě za tím tam jezdí 99 % z onoho milionu turistů za rok.

Praktické informace: Ceny

Ceny služeb a produktů v Norsku se trochu démonizují a nás překvapilo, že například základní potraviny nevyjdou v Norsku dráž než ve Švédsku – při cestách si v pohodě potřebné potraviny pořídíte v supermarketu jen o něco málo dráž než v Česku. Podobně jsme se nestresovali zajít si na kafe, pivo, výjimečně i jídlo – není to zadarmo, ale ceny nás rozhodně nestresovaly víc než třeba ve francouzském nebo švýcarském lyžařském středisku.

Jak se na Lofoty dostat?

Cesta na Lofoty není snadná ani krátká. Nejsnazší je to samozřejmě letecky, do Osla létají i přímé lety z Prahy. Pak se nabízí více variant, nejrychlejší je let do Svolværu přes Bodø. Další možností je letět do Evenes, kde si můžete pronajmout auto, nebo ještě lépe dojet veřejným autobusem – to v případě, že auto na ostrovech nebude potřeba. Jízda autem z Evenes na Lofoty pak zabere asi 3 hodiny. My jsme letěli přes Stockholm do Kiruny a poté absolvovali asi 6hodinovou cestu pronajatým autem. Auto se na místě hodí i pro případ špatného počasí k cestě za alternativním programem.

Kdy na Lofoty

Co dělat v deštivý den Když nejde lyžovat, existuje naštěstí další program. Za návštěvu stojí městečka v okolí i daleko na jiných ostrovech, typicky třeba právě Reine. V nich se lze ohřát v hospůdce či kavárně a pochytit trochu z místní kultury. I přímo v malinkém Henningsværu je co dělat. Kulturní prostory Trevare Fabrikken, KaviarFactory nebo Galerie Lofotens Hus nabízejí kulturní programy, koncerty a výstavy – sami jsme v Trevare Fabrikken navštívili koncert přední norské kapely. V KaviarFactory zase probíhala expozice děl čínského umělce Ai Weiweie, ale tu jsme už

120

nestihli, podobně jako relax v pobřežní sauně. Autem jsme dojeli do vikingského muzea Lofotr Viking, muzea jsou i v Svolværu či Kabelvågu. Vyrazili jsme i za sportem: do Unstadu za surfováním – moře ale bylo prý příliš divoké na to, aby amatérům zapůjčili surfařskou výbavu, tak jsme jen poseděli u kafe a piva v tamní surfařské kavárně. Podnikli jsme i pěší túru do hor v blízkosti Henningsværu. Kdo chce, může pozorovat severskou faunu, my narazili na tuleně a pozorovali orly.

Už v listopadu se dny nepříjemně krátí, ale místním se díky tomu může naskytnout nezapomenutelné lyžování v polární záři. Pravděpodobnost, že se to povede náhodnému turistovi, je ale nevelká. Od 7. prosince do 6. ledna se pak slunce nedostane nad obzor a včetně listopadu je to i doba, kdy padá nejvíce srážek. Ještě v únoru můžete zažít frustrující týdny drsné norské zimy. Březen a duben jsou už měsíce, kdy jsou podmínky pro lyžování ideální se slušnou pravděpodobností dostatku kvalitního prašanu. Dny jsou dostatečně dlouhé a teploty snesitelné. Stále výrazné přívaly sněhu ale mají na svědomí často vyšší lavinové nebezpečí. I v květnu, kdy jsme Lofoty navštívili my, mohou být podmínky pro lyžování prvotřídní, pokud budete mít trochu štěstí. Stinné žlaby se dají sjíždět i v červnu – ale už to není čas vyrazit na Lofoty (jen) za lyžováním.

Kde bydlet, když ne na lodi?

Lofoty nabízejí řadu ubytovacích možností různých cenových relací a standardů. Výhodou je, že oblast se silným letním turistickým ruchem má vysoké kapacity, které v zimě zůstávají neobsazeny. Na druhou stranu, ne každý letní byt se hodí lyžařům a zdaleka ne každý v zimě funguje. Rezervace předem je jistota. Dává smysl bydlet někde na ostrově Austvågøya, kde je nejvíce možností lyžařských túr. Útulná rybářská vesnička Henningsvær nabízí mnoho možností od hotelů přes turistické pokoje až po tradiční rybářské domky rorbu. Nakonec i slavná kavárna Klatrekaféen nabízí pro lyžaře balíčky i s ubytováním a bydlet lze i v Trevarefabrikken, kde dvojlůžko vyjde na 1 800 Kč na osobu a noc a pokoj pro šest stojí jednoho kolem 1 100 Kč. Lyžařsky výhodná je i poloha ubytování ve Svolværu a Kabelvågu.

Dvě fáze mořské nemoci: V první se bojíš, že umřeš. Ve druhé se bojíš, že neumřeš. (Námořnická anekdota)

Znáte Malstróm? Slavný Malstróm, Moskstraumen nebo Malstrøm je bájný mořský vír ležící v blízkosti Lofot, který se objevil v dílech Julia Vernea nebo Edgara Alana Poea. Unikátní úkaz vzniká v otevřeném moři díky souhře okolností: přílivu, odlivu a zvláštní topografii mořského dna. Má průměr 40 až 50 metrů a může ohrozit okolo plující malé rybářské lodě.

Nonoah je 15metrová dvoumotorová loď odolné konstrukce vybavená pro dálkové expediční plavby v Arktidě. Kromě běžného standardu má dvě výkonná teplovodní topení, ztrojenou navigaci, dva sonary, radar, hydrofon pro vyhledávání a poslouchání kytovců, zásobu nafty 3 000 litrů a pitné vody 800 litrů, dva generátory a řadu dalšího vybavení. Díky tomu je dlouhodobě nezávislá na břehové infrastruktuře a může být mnoho dnů i týdnů na plavbě nebo na kotvě.

K dispozici má 7 lůžek ve třech kajutách, dvě umývárny se sprchou a WC, kuchyň se dvěma lednicemi a prostorný horní salón s 360° výhledem. Na řadě míst mezi fjordy jsou přílivové proudy rychlé i 10 uzlů (cca 18 km/h), což v kombinaci s vlnami a větrem může být pro slabší lodě nepřekonatelné. Nonoah je osazena dvěma naftovými dvoutaktními šestiválci, každým o výkonu 425 HP. Běžná cestovní rychlost je při využití 20 % výkonu 7 uzlů

(13 km/h), maximální je 16 uzlů. K dispozici je rybářské vybavení – večer po túře je čerstvě chycená treska příjemným bonusem. Plavby provozuje Aurayacht – Miloš Jahoda (www.aurayacht.cz), termíny 2023 a další informace najdete na www.Lofoty.info.

Partneři akce:

121

SKIALPUJ

VÝLETY

TEXT: PETR SOCHA FOTO: NA SKIALPECH PŘES HORY

Na skialpech do pohody aneb 14 skialpových výletů nejen po Česku

Skialpinismus je složen ze slov ski (lyže) a alpinismus neboli vysokohorská turistika a horolezení. Přestože Česko nedisponuje vysokým horstvem charakteru a rozlohy Alp, i ono dokáže nabídnout túry, a dokonce i sjezdy, které stojí za to. Připravili jsme stručný výběr zajímavých skialpových výletů s ohledem na to, abychom obsáhli všechna významná pohoří Česka a jako bonus přidali i nějaké zahraniční.

kialpových túr lze naplánovat obří množství v mnoha konfiguracích. Zatímco před dekádami skialpy sloužily zejména jako nástroj horolezců pro přiblížení se k zimním lezeckým terénům či do horních partií velehor, zanedlouho se začaly využívat pro zimní vysokohorské túry nebo alpské přechody. Dalo by se říci, že

122

zatímco ve strmých a vysokých Alpách používali pro zimní túry lyže skialpové, v Česku jejich práci obstaraly běžky. To se ale časem změnilo. Dostupnost materiálu, rychlé šíření informací a samozřejmě i magické pocity a zážitky, které skialpy dokážou předat, způsobily, že třeba v Krkonoších skialpy už běžky takřka vytlačily.

Skialpy se svým rozšířením začínaly plnit nové funkce a nabývat dříve nezvyklých poloh. Staly se třeba efektivním fitness sportem. Coby lyže zimních turistů do jisté míry vystřídaly běžky. A právě této poslední skupině chceme věnovat naše výlety nejvíce. Nejsou to tedy expedice mířící do divokých hor, nýbrž většinou bezpečné túry se zážitkovým potenciálem.

SKIALP PŮJČOVNA SKIALP OBCHOD PRODEJNA SKIALPINISTICKÉHO VYBAVENÍ

SKIALP SERVIS & TIPY SERVIS PRO SKIALPINISTY A KNOW-HOW

SKIALP TÚRY A TRASY

JIZERSKÉ HORY: NA SKIALPY TRAMVAJÍ

KRKONOŠE ÚDOLÍM BÍLÉHO LABE DO POLSKA, NA LUČNÍ A KLÍNOVKU PO STOPÁCH NOCI TULENÍCH PÁSŮ JESENÍKY: OKOLÍ ČERVENOHORSKÉHO SEDLA BESKYDY: ZA VÝHLEDY Z ROZHLEDNY KOZUBOVÁ

KRUŠNÉ HORY: NA SKIALPECH DO NEJVÝŠE POLOŽENÉHO MĚSTA V ČESKU

KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK: DOLNOMORAVSKÁ PODKOVA SKÚTROVKA ŠUMAVA: NA ŠUMAVU VLAKEM

ORLICKÉ HORY: PŘESPÁNÍ MEZI DOMINANTAMI ORLICKÝCH HOR

m o u n t a i n • v ů d c e

Skialp je samozřejmě velmi svobodná aktivita a víme, že se nabídkou těchto výletů nezavděčíme zdaleka každému. Berte je jen jako prostou inspiraci, kterou si můžete rozpracovat podle svých potřeb a schopností. A pokud třeba někde zrovna napadne půlmetr prašanu, vězte, že v každých českých horách je místo, kde můžete zježit chloupky svých stoupacích pásů a vydat se na skialpech nahoru a zase dolů. Kde třeba konkrétně, najdete na dalších stranách.

h o r s k ý

Alena Zárybnická v rozhovoru na předních stranách časopisu tvrdí, že nejvíce ryzí je skialp na louce za chalupou. My na ty první domácí výstupy a sjezdy chceme navázat inspirací k posunu o kousek dále – z vlastní louky do „vlastních“ hor. Tedy do hor, kde přirozeně trávíte nejvíce času. Právě Alena je vám v nich často průvodcem, když některé publikované výlety realizovala v rámci svých skialpových televizních projektů, zde konkrétně Na skialpech přes hory. Některé další túry pak zprostředkovali naši spolupracovníci či spříznění horští vůdci, kteří jsou v popisovaných lokalitách doma.

Skitour Centrum Dolní Morava +420 777 035 745 +420 608 769 064 E-mail: skitour@rockart.cz Velká Morava 35 - Na Točně 561 69 Dolní Morava www.ski-alp.cz www.skitourshop.com www.horskyvudce.cz

g u i d e

•

TÚRY S HORSKÝM VŮDCEM A ZNAČENÉ SKIALP TRASY

b e r g f ü h r e r

PŮJČOVNA SKIALP LYŽÍ A VYBAVENÍ NA SKIALPINISMUS

www.ski-alp.cz

SKIALPUJ

VÝLETY

ŠUMAVA

KRUŠNÉ HORY

NA ŠUMAVU VLAKEM

NA SKIALPECH DO NEJVÝŠE POLOŽENÉHO MĚSTA V ČESKU

START: Nová Pec

CÍL: Nová Pec

START: Jáchymov

Šumava nabízí téměř unikátní pohodlí cestovat za skialpem vlakem. Pohoří je vhodné zejména pro začátečníky a ty, kteří se chtějí zcela vyhnout riziku lavin a drží se značených cest. Výlet začínáte v Nové Peci, odkud ovšem vyrazíte z vlakové zastávky Nové Údolí. Zpět do Nové Pece pak už sjedete na lyžích.

Vlakem malebnou krajinou

Z nádraží v Nové Peci se vydejte vlakem do Nového Údolí. Malebná jízda vlakem zabere zhruba půlhodinku. V Novém Údolí se napojte na červenou turistickou značku – odtud už vás čeká zhruba pět set výškových metrů na pásech vzhůru na 1 302 m vysoký Třístoličník. Zde se nachází jediné místo, kde se po cestě můžete občerstvit – Berggasthof Dreisessel je jen pár metrů za česko-německou hranicí. Posilněni pak pokračujte vlevo krásnou hřebenovou cestou po hranici kolem Vysokého hřebene na Trojmeznou (1 362 m) a dále na Trojmezí – místo, kde se stýkají hranice Česka, Rakouska a Německa. Odtud pak dále až na nejvyšší horu Šumavy na české straně, Plechý – 1 378 m.

Z vrcholu až do cíle

FOTO: NA SKIALPECH PŘES HORY

Vrchol nabízí krásný výhled a stojí za to si udělat i malou odbočku po žluté k pomníku A. Stiftera, kde uvidíte téměř z vrcholu Jezerní stěny nejen Plešné jezero, ale i Lipno. Návratový sjezd ale míří z vrcholu na druhou stranu. Nenáročná, ale místy úzká trasa vede nejprve po žluté až na rozcestí Pod kamenným mořem, odtud Jezerní stezkou na další křižovatku, z níž sjíždějte přes Říjiště až k rozcestí Rossbach. Odtud vás žlutá značka dovede zpět k nádraží v Nové Peci.

CÍL: Boží Dar I Krušné hory, které název získaly po staročeském pojmenování pro těžení neboli krušení, nabízejí několik skialpových tras. My jsme se vydali z Jáchymova až k nejvýše položenému českému městu Božímu Daru. Trasa je vhodná i pro začátečníky, kteří se s pásy teprve seznamují. Od autobusové zastávky Jáchymov lázně se vydejte směrem k Muzeu Královské mincovny. Za kostelem sv. Jáchyma se dáte doprava a po pár set metrech narazíte na žlutou turistickou značku, která rovněž chvíli kopíruje naučnou stezku dr. Hlouška. Po necelých 3 km a 250 výškových metrech a jedinečnou cestou skrze Jáchymovský les dorazíte na vyhlídku Hadí hora (951 m). Až si užijete nádherný výhled na lázeňské údolí a hřebeny Krušných hor, opět dejte se po žluté turistické trase, ale už jen kousek. Po necelém půl kilometru žlutou barvu opusťte a užijte si sjezd, který vás zavede zpět na naučnou stezku dr. Hlouška. Po ní budete mírně stoupat 1 km k sedačkové lanovce Štikovka, která vede na Neklid. Dále pokračujte po naučné stezce, až narazíte na neklidskou sjezdovku, krátce po ní vystoupejte a pak přes pláně až do nejvýše položeného města u nás – Boží Dar (1 028 m).

Boží Dar – nejvýše položené město v ČR, ale i Ježíškova pošta

Pokud vás nezradí počasí, výhled na nejvýše položené a zasněžené město vás uchvátí. A pokud vyrazíte na skialpy před Vánoci, můžete osobně vložit svůj dopis Ježíškovi přímo do speciální schránky. Po zdolání všech výškových metrů se nezapomeňte odměnit nějakým občerstvením, třeba v kavárně Bifé Café s retro atmosférou přímo v centru nebo v moderní designové restauraci Hranice na okraji města pod sjezdovkou. Dále se můžete vydat zpět do Jáchymova. Cesta vede ze začátku po stejné cestě až pod lanovku Štikova, od které se vydáte ke skiareálu Klínovec Jih, a odtud podél potoka zpět až k autobusové zastávce Jáchymov Lázně.

Krušnohorský vítr dokáže potrápit i za hezkého počasí

VÝZNAČNÉ BODY: Nová Pec – Nové Údolí – Třístoličník (1 302) – Trojmezná (1 362) – Trojmezí – Plechý (1 378) – Jezerní stezka – Nová Pec : Berggasthof Dreisessel na Třístoličníku 21 km

6,5 hodin

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

705 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

124

705 m

Než se vydáte na cestu, zkontrolujte aktuální sněhovou situaci a nezapomeňte také na předpověď počasí – už jen pověstný neklidský vítr vás může hodně potrápit. I když na začátku dne to bude vypadat na den jako vymalovaný, určitě si nezapomeňte do batohu zabalit i teplejší oblečení s dostatkem tekutin a jídla.

VÝZNAČNÉ BODY: Jáchymov – Hadí hora – Neklid – Boží Dar 9,2 km

3 hodiny

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

695 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

695 m

SKIALPUJ

VÝLETY

JIZERSKÉ HORY

KRKONOŠE

NA SKIALPY TRAMVAJÍ: PUTOVÁNÍ PO ÚDOLÍM BÍLÉHO LABE DO POLSKA, JIZERSKÝCH HORÁCH NA LUČNÍ A KLÍNOVKU

START: T ramvajová zastávka Fügnerova, Liberec

START: Špindlerův Mlýn

CÍL: Lázně Swieradów-Zdrój

CÍL: Špindlerův Mlýn

Jizerské hory jsou známé pro svou úžasnou nabídku běžeckých stop. Co nabídnout však mají i skialpinistům. Jejich nenáročný profil zaujme zejména začátečníky a ty, kteří dávají přednost nenáročným výletům s převahou chůze nad sjezdem. Jeden z ideálních výletů vede z Liberce až do polských lázní Swieradów-Zdrój.

Krkonoše jsou nejvyšší, ale také nejnavštěvovanější české hory. Jako jediné hory v ČR se pyšní vysokohorským rázem a neuvěřitelně pestrou přírodou. Najdeme zde strmé ledovcové kary i rozlehlé horské louky, skalnaté hřebeny a malebná údolíčka, které si milovníci skialpinismu rozhodně nemůžou nechat ujít.

Tramvají pod Ještěd

Start tohoto putování přes krkonošský hřeben, při němž vás čeká okolo tisíce výškových metrů na 24 km, je u lanovky Medvědín. Lyže nazujte buď přímo u parkoviště, nebo (v horším případě) jakmile se napojíte na Weberovu cestu, která lemuje Bílé Labe. Zde, pokud budete mít štěstí, můžete zahlédnout i několik zamrzlých vodopádů. Po cestě pomalu vystoupáte k Boudě u Bílého Labe (1 000 m) – kousek nad ní však zbystřete, jelikož se budete pohybovat v jednom z lavinových krkonošských katastrů. Dále se skrze údolí Bílého Labe dostanete až k Luční boudě, která se tyčí v nadmořské výšce 1 410 m. Za tento více než osmikilometrový výšlap se určitě nezapomeňte odměnit a doplnit síly.

Výlet začněte přímo v centru Liberce, třeba hned na centrální stanici Fügnerova. Pěkně připraveni ve skialpovém, s lyžemi v rukou a botami na nohou počkejte na tramvaj číslo 3. Vystupovat budete až na konečné Horní Hanychov, přímo na úpatí Ještědu. Následuje obutí do lyží a první výškové metry, po modré směrem na vrchol. Po cestě přejdete patnáctý poledník a zastavit se můžete i v chatě Pláně pod Ještědem, která na cestě z Liberce na vrchol Ještědu (1 012 m) stojí od roku 1926. Od roku 2014 v ní můžete navštívit i jakési minimuzeum horské služby. Na vrchol Ještědu je to z chaty po červené značce nějaké 3 km s tím, že se musíte rozhodnout, jestli využijete zázemí světoznámého vysílače a přečkáte noc na nejvyšší kótě Ještědského hřbetu nebo zvládnete celý výlet takříkajíc na jeden zátah. To by znamenalo pokračovat zpět po sjezdovce dolů do města a na tentokráte vlakové zastávce počkat na spojení do Nového Města pod Smrkem.

Z Nového Města do lázní Swieradów-Zdrój

Vlaky z Liberce na severní stranu Jizerských hor jezdí ve zhruba dvouhodinovém intervalu a cesta trvá 60 minut. Problémem však může být (ne)přítomnost sněhu na téhle straně Jizerek. Není tu zdaleka takovou samozřejmostí jako v okolí Bedřichova nebo Jizerky. Jsou roky, kdy v Novém Městě o sníh téměř nezavadíte. Před začátkem výletu si tedy zjistěte, jak to pod Smrkem s výškou sněhu vypadá. Z Nového Města povedou vaše kroky po modré turistické značce ke Spálené hospodě. Dál pokračujete po zelené ke Straitovu obrázku a pak zpět na modrou k Prameni mládí a na vrchol Smrku (1 124 m). Nejvyšší kóta Jizerských hor na české straně má na svém vrchu 23 metrů vysokou rozhlednu, kopii té původní můžete vidět v pražské ZOO.

VÝZNAČNÉ BODY: Liberec – Ještěd (1 012 m) – Nové Město – Spálená hospoda – Smrk (1 124 m) – lázně Swieradów-Zdrój : Hotel Ještěd, Spálená hospoda 6,5+12 km FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

6,5 hodiny

Na polskou stranu Krkonoš a přes Klínovky zpět

Po odpočinku se vydejte Jantarovou cestou až na polskou stranu Krkonoš. Mezitím, pokud počasí dovolí, si můžete vychutnat krásné výhledy na naši nejvyšší horu. Krátkým sjezdem se dostanete až na hranu Bialeho Jaru, kde spadla největší lavina v historii Krkonoš. Tenkrát zasypala 25 osob, z toho jich 19 bohužel nepřežilo. Po krátké návštěvě Polska a kocháním se výhledy na Maly Staw se vydáte zpět k Luční boudě. Dále minete Památník obětem hor neboli Kapličku (1 509 m), která je nejvýše položenou kaplí v Česku. Zbytek cesty přes Výrovku, Chalupu na Rozcestí až na Klínovky je již za odměnu z kopce. Pokud se k tomu přidá ještě západ slunce, je tento horský zážitek naprosto nepopsatelný. Po krátkém občerstvení a zahřátí na Klínovkách vyrazte krátce do kopce směrem, kde dříve stávala stará Klínova bouda a která po požáru v roce 1970 již nebyla obnovena. Poté, možná už za svitu čelovky, po modré turistické značce neboli cestě Stohem, sjedete zpět do Špindlerova Mlýna.

VÝZNAČNÉ BODY: Údolí Bílého Labe – Luční Bouda – Památník obětem hor – Výrovka – Chalupa na Rozcestí – Klínovky : Luční Bouda, Výrovka, Klínovky

1 200 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

126

1 200 m

24 km

6,5 hodiny

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

984 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

984 m

KRKONOŠE

ORLICKÉ HORY

PO STOPÁCH NOCI TULENÍCH PÁSŮ

START: Pec pod Sněžkou

CÍL: Pec pod Sněžkou

Túra do velké míry kopíruje trasu populárního skialpového závodu Noc tuleních pásů. Ten se v Peci koná vždy v lednu a jeho kapacita (450 startujících dvojic) bývá vyprodána během několika hodin. Začněte v Obřím dole u nástupní stanice nové lanové dráhy na Sněžku. Hledejte žlutou turistickou značku vedoucí k rozcestí Pod Větrníkem. Když se po několika stovkách metrů opět potkáte s lanovkou, tentokrát dokonce dvěma (s novou nad vámi a s pozůstatky staré po pravé straně), můžete se rozhodnout, zda svůj výlet ponecháte v začátečnickém stylu, anebo okusíte chléb závodníků. Trasa závodu stoupá vzhůru přímo v průseku lanovky až do mezistanice na Růžové hoře. Jednodušší výstup vede po zelené k restauracím na Růžohorkách. Dvojice restaurací láká k odpočinku, a jelikož máte v nohách 450 výškových metrů, souhlasíme že zaslouženému. Horská bouda Růžohorky nabízí klasickou českou kuchyni, chodí se sem na ovocné knedlíky a sbírku čarodějnic. Sousední Děčínská je pak nejvýše položenou mléčnou farmou u nás. V dobových krojích vám tam naservírují staročeské speciality jako nadívané kuřátko, podplamenice, škvarkové placky, tradiční kyselo, dumlíkovou polévku z tuřínu, špaldovopohankovou palačinku i řepánky. S sebou si můžete koupit domácí mléčné výrobky.

Krása jménem Javoří důl

Kvůli gurmánskému zážitku jste tu ovšem až v druhém pádě. Hlavní jsou skialpy a na Růžohorkách výlet nekončí. Následuje pohodový sjezd po svážné cestě směrem k areálu Portášky a po červené sjezdovce pak k hlavní silnici ve Velké Úpě. Tady máte opět možnost volby. Pokud vám počet nastoupaných metrů stačil, lze skočit na skibus a za pár minut jste zpět na parkovišti v Peci pod Sněžkou. Jestliže naopak chcete dokončit kurz závodu a zakončit den s celkem tisíci výškovými metry, pokračujte pár desítek metrů po silnici ve směru Pec a u mostku odbočte doleva směr Javoří důl. Čeká vás dalších víc než čtyři sta metrů vzhůru malebným údolím na vrchol Javoru, sjezd do třetiny červené sjezdovky, další stoupání po cestě a sjezdovce na vrchol Smrku (nebo až k Husově boudě, kde otáčí závodníci) a návrat po sjezdovce zpět do Pece pod Sněžkou.

VÝZNAČNÉ BODY: Pec – Růžová hora – Portášky – Velká Úpa – Javor : Restaurace Růžohorky 4 hodiny

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

START: Olešnice v Orlických horách

Pec pod Sněžkou nabízí na tuzemské poměry širokou paletu skialpových výletů. Některé vyžadují znalost lavinové prevence, jiné – tak jako tento námi doporučený – se obejdou téměř bez rizika.

13 km

CÍL: Deštné v Orlických horách Orlické hory nejsou nikterak zvlášť vyhledávanou skialpovou oblastí. Přesto když napadne sníh, objeví se mnoho možností túr, které vedou liduprázdnou krajinou. Vydat se na dobrodružnou túru s přespáním pod Šerlichem a zdolat nejvyšší vrchol Orlických hor lze kvůli podmínkám obvykle jen pár týdnů v roce. Pokud si ale na dobré podmínky počkáte, lze na trase nasát to, co popisoval ve svých dílech Alois Jirásek. I když si ve svých dílech dost vymýšlel a pro jejich sepisování kradl školní inkoust, jednu věc mu nelze upřít: měl skvělý čich na velké příběhy vystihující nejdůležitější etapy českých dějin. Jeden takový našel i v Dobrušce v životě východočeského písmáka a buditele Františka Vladislava Heka, jehož autobiografie mistra pera inspirovala k pentalogii F. L. Věk. Česko je zkrátka odpradávna země příběhů. Podorlicko a Orlické hory inspirují k tomu, abychom se přes ně vydali na dvoudenní túru na skialpech. Lesy a louky, nádherné výhledy do českého i polského vnitrozemí, příběhy pašeráků i strážců našich hranic – to všechno mohou být důvody, proč nasadit pásy a vyrazit do kraje, kde život výrazně formovaly války a stejně tak i státní hranice. Byly doby, kdy hranice vlastně jako by nebyla, v jiných dobách byla naopak přísně střežena. Co by to bylo za hraniční pásmo, aby se tu alespoň trošku nepašovalo? O pašerácích se v Orlických horách vyprávějí dlouhé legendy. Pomyslným i skutečným vrcholem putování je výšlap na Velkou Deštnou, nejvyšší vrchol Orlických hor s novou architektonicky vydařenou rozhlednou. FOTO: NA SKIALPECH PŘES HORY

PŘESPÁNÍ MEZI DOMINANTAMI ORLICKÝCH HOR

VÝZNAČNÉ BODY: Olešnice – Šerlich – Velká Deštná – Deštné : Přespání na Masarykově chatě

1 050 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

1 050 m

38 km

2 dny

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

1 400 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

127

SKIALPUJ

VÝLETY

KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK

SKÚTROVKA

DOLNOMORAVSKÁ PODKOVA

START: Dolní Morava – Skitour Centrum

START: Dolní Morava – Konzum

CÍL: Dolní Morava – Skitour Centrum

CÍL: Dolní Morava – Konzum

Jednoduchá skialpinistická trasa přes nejvyšší vrchol pohoří po hranicích s Polskem s možností návštěvy polské horské chaty Schronisko pod Králickým Sněžníkem. Vhodné pro začínající skialpinisty, těm odvážnějším a zkušenějším skýtá velké množství sjezdů do údolí. Navštívíte rozhlednu na Králickém Sněžníku, kde jsou za jasného počasí výhledy na Krkonoše a Jeseníky.

FOTO: PAVEL ŽOFKA

Od obchodu Konzum na Dolní Moravě jdete přes sjezdovky skiareálu Větrný Vrch směrem na hranici s Polskem a přes vrch Klepáč. Dále pokračujete po hranicích přes Hraniční skály a Malý Sněžník, kde sjedete na polskou stranu. Pořád se držíte na hřebeni až na Králický Sněžník, můžete si také udělat odbočku na občerstvení na polskou chatu Schronisko. Z Králického Sněžníku opět pokračujete po hřebeni do Stříbrnického sedla, přes Sušinu a Podbělku na Slamník. Odsud po sjezdovkách resortu Sněžník k horní stanici sedačkové lanovky u Slona, po sjezdovce a dále loukami až k obchodu Konzum – louky a spodní část jsou sjízdné za jen dobrých sněhových podmínek. Trasu je možné jet v obou směrech. Pozor, pohybujete se v národní přírodní rezervaci.

FOTO: PAVEL ŽOFKA

Od skialpinistického centra na konci obce Dolní Morava (parkovat můžete na placeném parkovišti) pokračujete dále údolím až skoro na jeho konec. Zde odbočíte ze žlutě značené turistické cesty vlevo na úvozovou cestu, která vás vyvede na červenou značku (Hřebenovka E3) na hranici s Polskem. Zde můžete udělat odbočku na občerstvení na polskou chatu Schronisko, nebo pokračovat přes Králický Sněžník k prameni řeky Moravy – studánka s pramenem ale bývá v zimě nefunkční. Odsud pojedete okolo chaty Franciska ke Sněžné chatě, od ní po cestě průsekem přímo dolů na svážnicovou cestu, po níž se vrátíte opět na konec údolí Dolní Moravy. Cestu dolů údolí je ve většině případů potřeba odbruslit. Dodržujte prosím tento směr výstupu a sjezdu, snažte se jezdit a vystupovat stejnou stopou za sebou. Nepoškozujte upravenou stopu pro běžkaře. Pozor, pohybujete se v národní přírodní rezervaci.

Trasa vás provede po hřebenech okolo celého údolí obce Dolní Morava až ke Králickému Sněžníku. Pro ty odvážnější a zkušenější se naskýtá nekonečné množství sjezdů do údolí. Půjdete po lesních cestách, pěšinách i lesy a postupně se vám nabídne hned několik úchvatných panoramat, resp. vyhlídkových bodů: vrch Klepáč (rozvodí tří moří s rozhlednou), rozhledna na Králickém Sněžníku, Stříbrnické sedlo, Slamník, skiareál Sněžník. Za jasného počasí lze sledovat Krkonoše, Jeseníky, polské Kladsko.

: Horská chata Schronisko (PL) 18 km

4–5 hodin

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

128

: Horská chata Śnieżnik (PL)

800 m

26 km

7–9 hodin

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

1 000 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

PAVEL ŽOFKA (vůdce UIAGM), Rockart.cz

900 m

What makes your perfect day? www.leki.com

LEKI Guide Lite 2 Carbon Photo: Thomas Marzusch

SKIALPUJ

VÝLETY

JESENÍKY

BESKYDY

OKOLÍ ČERVENOHORSKÉHO SEDLA: KRÁLOVSTVÍ MLHY

ZA VÝHLEDY Z ROZHLEDNY KOZUBOVÁ

START: Dolní Lomná

CÍL: Dolní Lomná

START: KOUTY NAD DESNOU CÍL: KOUTY NAD DESNOU Jeseníky jsou i se svým podhůřím horským rájem s mnoha přírodními, historickými i technickými poklady. Velké Losiny na jejich úpatí jsou proslulé termálními prameny a také nechvalně známými čarodějnickými procesy. Náš dvoudenní výlet startujeme v Koutech nad Desnou.

FOTO: NA SKIALPECH PŘES HORY

Asi desetikilometrový výstup zahájíme na zastávce Dolní Lomná – zotavovna Doubrava stoupáním po modré turistické značce, mírným hřebenem se napojíme na Cyrilometodějskou stezku (žlutá). Cílem nám pak bude rozhledna Kozubová, která je součástí kaple sv. Anny – z výšky 18 metrů se otevírají rozhledy na česko-slovensko-polské pomezí. Jen pár metrů od kaple je horský hotel s restaurací, kde lze doplnit síly před pohodovým sjezdem stejnou trasou. Svahy Beskyd jsou sice poměrně krátké, zato celkem strmé bez dlouhých plochých plání. Díky tomu lze podnikat výlety po cestách prakticky v celém pohoří. Nejoblíbenějším cílem je samozřejmě Lysá hora (1 324 m), na niž stoupá silnička z Papežova, která v zimě slouží jako běžecká stopa. Z velké části ji využívá i skialpinistická trasa. Její výhodou je, že pro sjízdnost stačí menší vrstva sněhu než v členitém terénu.

FOTO: NA SKIALPECH PŘES HORY

Odtud stoupáme podél sjezdovek areálu Kouty vzhůru k nádrži Dlouhé stráně – nejvýše položené vodní ploše v ČR. Pozvolné stoupání nás pak dovede až na naše nocležiště v hotelu přímo v budově vysílače na Pradědu (1 491 m). Po brzké snídani můžeme ráno slyžovat z Velkého Klínovce na Červenohorské sedlo mezi prvními. Návrat do Koutů nad Desnou je kratší, ale otevírají se z něj výhledy na včerejší dominanty trasy – vodní nádrž i vrchol Praděd. Trasu si můžete naplánovat sebelépe, ale pokud přijde mlha a vítr, najednou je bílá tma. A když nejste v té které oblasti jako doma, může se stát, že v podobném nečase zkrátka zabloudíte. V případě, že selžou veškeré dostupné navigační systémy a ani podle mapy se v bílé tmě nedokážete zorientovat, je třeba, abyste měli na paměti telefonní číslo 1210 – tedy kontakt na horskou službu, anebo staženou aplikaci Záchranka.

Těšínské Beskydy jsou krajem „razovitým“ a jejich lyžařská historie je stejně pestrá jako místní kroje a také nářečí. Však se možná sami přesvědčíte, jak se zde udržují tradice nebo tzv. goralština. Projít krajem pastevců na pásech stojí zkrátka za to i v kulturních ohledech.

VÝZNAČNÉ BODY: Vodní nádrž Dlouhé stráně – Praděd – Skiareál Kouty – Červenohorské sedlo : Praděd Vysílač 40 km

: Horský hotel Kozubová 2 dny

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

1 800 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

130

VÝZNAČNÉ BODY: Rozhledna Kozubová

1 400 m

9,5 km

3,5 hodiny

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

450 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

450 m

ADVERTORIAL

Nejlepší skialpová túra

na Moravě Výchozí bod: Velká u Hranic, 284 metrů nad mořem Převýšení: 5 metrů Obtížnost: pro začátečníky i pokročilé skialpinisty Čas: půl hodiny nebo i půl dne Sjezd: D1, 308. kilometr, sklon 12° Laviny: pouze při jarním tání ve druhém patře Možnost občerstvení: pravé italské espresso Vybavení: veškeré

řevěná duše té festovní dubové lavice by mohla vyprávět, kolik skialpinistů už při obouvání lyžáků podepřela. I ty dřevem obložené stěny uchovávají stovky šťastných skialpových příběhů. Velkými prosklenými dveřmi do místnosti vstupují lyžaři všech stylů a také spousta světla. Do zvuků cvakání přezek a hovorů o kopcích pak tu a tam proklouzne zabečení ovcí, které loudí pozornost venku za domem. Jste tady dobře. Je čas připravit se na skialpovou túru. A pokud nevíte, jak na to a co vlastně je pro vás to nejvhodnější vybavení, tak v tomto výchozím bodě – tady ve skialpové „salaši“ Nixski – najdete dobré rádce. Usměvavé rádce. Hned jak vstoupíte, můžete „chatařům“ – horalům Jardovi a Markétce – jeden svůj úsměv také věnovat. A pak to přijde. Budete se muset rozhodnout.

Espresso, nebo lungo?

V klidu se posaďte. A třeba si dejte i dvě lžičky cukru. Energii ještě budete potřebovat a zatím není kam spěchat. V dřevěných křeslech od pradědova dvorního řezbáře se navíc bude s Jardou dobře povídat. Třeba o vašich představách. O tom vašem pojetí skialpinismu. Tím každá úspěšná výprava v Nixski začíná. Nebo – až odložíte hrnek na podšálek – můžete si dát lehký zahřívací výstup do druhého patra. Jen

pozor na výškovou nemoc. Tam nahoře, na té ohromné ploše a mezi tou spoustou oblečení, se člověku snadno zamotá hlava. V tom případě sestupte zpět do údolí. U barevného skiplůtku vás bude čekat Jarda, který už na základě vašich slov předvybral několik možností. Atomic, Fischer, Lange, Scarpa, Scott, nebo Tecnica? Hlavně u skialpových bot je potřeba, aby bylo z čeho vybírat. Přece jen každý výrobce má to své kopyto a každý skialpinista tu svou nohu a jedno musí pasovat k druhému. Proto je v Nixski takový výběr napříč značkami. Takže se jen posadíte na tu dubovou lavici a můžete zkoušet a zkoušet. Jarda má navíc bootfittingové náčiní, kterým nové lyžáky upraví a vytvaruje tak, že vám padnou jako měkké ponožky. A až budete mít všechny přezky utažené, můžete začít probírat ten skiplůtek – plaňky širokánské prašanové, nebo úplně úzké běhací? Black Crows, nebo K2? A co Dynastar, Scott, Movement nebo Fischer? Mají tam všechno – podle délek vyrovnané, tuleními pásy opásané. Než pak Jarda namontuje vázání, ukáže vám Markétka, co na sebe. Poradí, co nejlépe zafunguje, až někde daleko od hranické „salaše“ Nixski začne řádit vánice a pumelice. Možná vás osloví nějaká Crazy Idea a možná docela obyčejná a s přírodou spřízněná idea Ortovoxu nebo Martini. Uvidíte. Každopádně, až zavítáte do dřevem, horami a pasteveckými lukami vonící skialpové základny Nixski, dávejte si pozor na jednu věc: čas tam utíká snad rychleji než nahoře v horách.

www.nixski.cz

131

SKIALPUJ

VÝLETY

ROHÁČE

VYSOKÉ TATRY

V OBJETÍ ROHÁČSKÝCH ŠTÍTŮ

START: Parkoviště u lyžařského areálu Roháče – Spálená CÍL: Spálená (2 083 m)

KŘÍŽEM KRÁŽEM TATRANSKÝMI DOLINAMI NAD ZBOJNICKOU CHATOU

START: Starý Smokovec – Hrebienok

Mezi oblasti s legálními terény pro skialpinismus patří i Roháče. Jeden z mnoha výletů tam můžete podniknout třeba na vrchol Spálená. Příjemná cesta podél potoka od parkoviště u lyžařského areálu Roháče – Spálená kopíruje modrou zimní turistickou trasu. Od altánu začíná stoupat lesem Zelenou dolinou k Zeleným plesům, kde se nad hranicí lesa terén otevírá do Spálené doliny s nádhernými výhledy mimo jiné na Tri kopy. Když se do vás při tomto pohledu ještě opře vycházející slunce, pohled na roháčské štíty, napůl utopené v mracích, bere dech.

Mezi mraky na vrchol

Nenáročné stoupání Spálenou dolinou ve vyšlapané stopě je zakončené exponovanějším, ale širokým a přehledným výstupem. Na vrcholu se otevírají pohledy na další vrcholy na východní straně, dominuje jim Salatín. Všichni, kdo někdy navštívili Roháče a vydali se na Salatín, vědí, jak je zalidněný skialpinisty. Výstup na Spálenou bývá o mnoho příjemnější, jednak s ohledem na výrazně menší množství skialpinistů, jednak s ohledem na pestřejší terén.

Panorama při techničtějším výstupu

FOTO: MICHAL RUMAN

Výstup na vrchol vyžaduje základní technickou zdatnost (cik-caky na začátku a v úsecích okolo 30 stupňů výstup s lyžemi na batohu), trošku jsme se zapotili. Výhledy a celková pohoda ale stojí za to! Kolem se totiž tyčí nejznámější vrcholy – od Volovca přes Tri kopy, Baníkov i Salatín. Sjezd je možný hlavním otevřeným terénem vhodným i pro méně zkušené lyžaře, nebo pro náročnější některým ze žlebů, lehce přístupných z hřebene.

CÍL: Javorový štít, Zbojnická kopa Túr, na které se lze dopravit vlakem, existuje dost. Ovšem v českých a slovenských horách málokterá vede vysoko do hor. Do samého nitra Vysokých Tater se dostanete vlakem téměř odkudkoliv – dálkovým do Popradu, odtud lokálkou ve směru Štrbské Pleso a ve Starém Smokovci přestoupíte na zubačku na Hrebienok – ta jezdí od 8:30, takže stojí za to chytit hned tu první. Kdo si chce užít Tatry bez lidí, může vyrazit i dřív a přišlápnout si 250 vertikálních metrů podél lanovky. Lákavou variantou je i nocleh na Zbojnické chatě.

Skialpové hřiště nad chatou

Trasa z Hrebienku vede přímo dolinou, snad vždy prošlápnutou stezkou, až ke Zbojnické chatě, která je skvělou odpočinkovou a občerstvovací stanicí. Od lanovky je to asi 700 metrů stoupání Veľkou Studenou dolinou, takže by ještě mělo zbýt něco sil na krásné „hřiště“, které se rozléhá nad „Zbojandou“. Hřiště proto, že je na výběr z mnoha vrcholů různě obtížných přístupností. Mezi snadnější, ale vysoké vrcholy patří u Ľadového plesa ležící Zbojnická kopa, ta je přístupná i na lyžích. Mezi náročnější vrcholy patří Javorový štít, ti nejotrlejší před jeho zdoláním mohou přidat i štít Svišťový. Možností sjezdů je nespočet, od mírného kopírování vlastní stopy po náročné a prudké žlaby nad Zbojnickým spádem, který lyžaře po chvíli proplétání vyveze zpět na výstupovou trasu, do Veľké Studené doliny. Sjezd je místy prudký a může se proplétat mezi klečí, takže pokročilé lyžařské dovednosti jsou nezbytné. Vládnou zde však velehorské podmínky – Vysoké Tatry jsou velehorami sice nejmenšími, avšak o nic méně zrádnými. Je naprostou nutností kvalitní plánování trasy a orientace v terénu, stejně jako podrobná znalost lavinové problematiky a adekvátní výbava – jedná se sice o hřiště, ale tyto hory jsou opravdu dospělé. Pokud si nejste jisti, využijte služeb horských vůdců.

Vícedenní varianta – část tatranské haute route

Pro milovníky horských přechodů existuje varianta průstupu Priečným sedlem na Téryho chatu a dál k Zelenému plesu se zastávkou třeba na vrcholu Baranie rohy, tedy nad hranicí 2 500 metrů nad mořem. Jde o velmi romantický až čtyřdenní velehorský přechod, který má však naprosto klíčovou výhodu pro méně zkušené – kterákoliv dolina vás dovede zpět ke kolejím, o únikové varianty tedy není nouze.

: Zbojnická chata : Penzion Šindlovec pod parkovištěm 14 km 12 km

5–6 hodin

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

1 050 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST: MICHAL RUMAN

132

1 050 m

6–8 hodin, možná vícedenní varianta

800 m (Zbojnícka kopa), 1 200 m (Javorový štít) FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST: LUKÁŠ VAVRDA

www.zazijskialpy.cz

Zažij skialpy bezpečně s Kooperativou

Zažij skialpy na Plešivci | 4. 2. 2023 Zažij skialpy na Kralickém Sněžníku | 11. 3. 2023 Zažij skialpy v Koutech | 18. 3. 2023 HLAVNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI

SKIALPUJ

VÝLETY

TEXT: FRANZ THOMAS BALMER FOTO: MARTIN BISSIG

Kouzla alpské lyžařské túry Nově zrekonstruovaná chata SAC Grialetsch je obklopena výraznými horskými štíty v horách mezi Davosem, průsmykem Flüelapass a Dolním Engadinem ve Švýcarsku. Je to skvělý výchozí bod pro klidně začátečnickou alpskou túru – třeba na Piz Grialetsch.

ěkdy se prostě musíte odvážit vyzkoušet něco nového. Pokud jste už skialp okusili a podnikli nějaké lyžařské túry, nepochybně vám přišly na mysl úvahy o ještě vyšších nadmořských výškách. Alpské lyžařské túry jsou dalším přirozeným vývojovým stupněm skialpinisty. Vlak vjel do zasněženého Davosu a vypustil svůj lidský náklad v nadmořské výšce 1 560 metrů. Rychle naskakujeme do autobusu a jedeme do bočního údolí Dischma, kam rádi utíkáme před shonem nejvýše položeného města Evropy. Teufi, kde je konečná, je shluk domků na konci světa, příjemný kontrast k živému Davosu. A tam nás po výstupu z autobusu čeká náš horský průvodce Adrian Rätz.

134

Rychle zkontrolujeme výstroj a vyrážíme. Už po pár chvílích mi po tváři stéká pot. Sotva překvapivé! Na rozdíl od běžného lyžařského zájezdu jsou naše batohy zatíženy kompletním ledovcovým vybavením: mačky, sedák, lano... Pomalu a vytrvale stoupáme hlubokým sněhem po stopě plné historie. Právě jsme dorazili do vesničky Dürrboden, kdysi důležité stanice na obchodní cestě z Davosu přes průsmyk Scaletta do Engadinu a dále do Valtelliny v Itálii. Po stovky let se touto cestou přepravovala sůl z Tyrolska a Benátek a druhým směrem zase víno z Valtelliny. Dáváme si krátkou pauzu, abychom se nadechli. Náš alpský průvodce gestikuluje hůlkou a ukazuje nahoru. Boky Piz Grialetsch jsou zalité slunečním světlem.

Malý klenot uprostřed ničeho

Trasa nás vede po dně údolí k soutoku potoka Furggabach s proláklinou až k horskému jezeru Furggasee v nadmořské výšce 2 536 metrů. Civilizace je definitivně pryč. Ačkoli jsme ještě nedosáhli cíle, mám pocit, že už jsem tam, kde jsem chtěl být. Neslyším nic než meditativní cvakání našeho vázání. Nikde nikdo, jako jediní široko daleko stoupáme vlnovkou kopcovitým terénem. Cítím se trochu jako Chris McCandless, hrdina v kultovní klasice Útěk do divočiny. Když procházíme kolem drsných skalních útvarů uprostřed ničeho, napadají mě jeho slova: „...není větší radosti než mít nekonečně se měnící horizont.“ Svatá pravda.

Sami v divočině

Najednou je to tady: v dálce se zjevuje chata Grialetsch. Nová střecha se solárními panely odráží jarní slunce. Chata švýcarského horského spolku SAC byla plně zrekonstruována v roce 2021. Novou kapitolu v historii chaty také podtrhuje nový pár správců: Po více než 34 letech předal Hanspeter Reiss pochodeň Wernerovi a Tanje Schweizerovým. Srdečně nás vítají při našem příchodu. Jako první věc sundáváme boty a i s ponožkami je dáváme na slunce, aby uschly. Werner nám přináší tác uzenin, sýr, chléb a sklenici svého domácího bezinkového sirupu. Z terasy chaty Grialetsch vyhlížíme Piz Sarsura Pitschen, který stále září v odpoledním slunci, zatímco na nás už hory pomalu vrhají svůj stín. Teplota s ubývajícím sluncem klesá a my se přesouváme dovnitř. Nohy zasouváme do pantoflí, které najdeme na poličce hned u vchodu, uspořádané podle velikosti. A aniž bychom to tušili, chystáme se cestovat časem.

Neočekávané cestování časem

Je čas zkontrolovat svůj status, zveřejnit storíčko nebo nahrát novou fotku na Facebook. Ale... Žádný mobilní signál. Jsme v mrtvé zóně. Za chviličku nám dojde, že to ve skutečnosti vůbec není špatná věc, a vracíme telefony zpět do kapes. Dáváme si pivo a přidáváme se k ostatním hostům. Atmosféra je trochu jako za starých dobrých časů bez sociálních sítí: kdy jste si naposledy dlouho do večera povídali s kamarády na horské chatě nerušeni signály z civilizace? Skoro nás přepadá nostalgie. Jedna skupina se dnes pokusila vylézt na Piz Grialetsch, ale špatné sněhové podmínky je vrátily zpět na chatu – snad budeme mít zítra větší štěstí, jarní podmínky se neustále mění. Krátce po večeři jdeme spát – jak je na takových chatách zvykem. Ještě poslední pohled z okna: Horské štíty se s námi loučí nádechem světle fialové. Jsme první, kdo druhý den ráno opouští chatu, vyrážíme ještě za tmy s čelovkami na ledovec Grialetsch. Teď je to už ryzí vysokohorská túra: Adi, náš vůdce, nás učí, jak uvázat osmičkový uzel, a dál postupujeme v ledovcovém družstvu navázáni jeden k druhému. Jistota je jistota. Stoupání je strmé, než pak docházíme k místu, kde necháváme lyže.

Báječný sjezd

Od plného soustředění k vrcholové blaženosti

S cepíny a mačkami se snažíme vyškrábat po strmém jižním úbočí Piz Grialetsch. Zakopáváme hroty a pomalu šplháme krok za krokem po úzkém hřebeni. Snažím se raději nedívat dolů. Křečovitě se držím cepínu a opatrně pokládám jednu nohu před druhou. Ještě pár metrů a... Dokázali jsme to! Jsme na vrcholu ve výšce 3 131 m nad mořem. Obklopuje nás bělostná krajina ledovců: na severu strmý Scalettagletscher, na východě Vadret da Grialetsch a na jihu Vadret Vallorgia. Cítím tlukot svého srdce. V takových chvílích je štěstí téměř hmatatelné.

Štěstí pokračuje. Podmínky pro sjezd jsou slibné a nikde ani stopy. Sundáváme pásy a jedeme. Sníh je lepší, než jsme čekali – vrstva prašanu na udusané pokrývce. Pohádkový sjezd zpět odshora až do Dürrbodenu. Tam se opět musíme spoléhat na sílu svalů – proměňujeme se v běžkaře a po stopách Daria Cologny se vracíme do Teufi. Není to tak snadné, jak by se mohlo zdát. Jarní slunce neúprosně šlehá, pot na těle vyráží a stéká po zádech dolů. Jak příjemné by bylo zchladit se v nedaleké řece. Asi po 40 minutách jsme zpět v Teufi. Zpátky tam, kde naše dobrodružství včera začalo. Bohatší o mnohé vzpomínky: na radost z vrcholu, putování odlehlou krajinou, nezapomenutelnou atmosféru alpské chaty či extázi ze závěrečného sjezdu. To jsou kouzla alpské lyžařské túry.

135

SKIALPUJ

VÝLETY

GRAUBÜNDEN/DAVOS

ETAPA 1: TEUFI – CHATA SAC GRIALETSCH

START: osada Teufi, Dischmatal, Davos CÍL: chata SAC Grialetsch Túra začíná v postranním údolí Dischma nad Davosem u osady Teufi (1 700 m) a vede po vyčištěné cestě na parkoviště za Gulerigenem Hus. Odtud pokračujte po alpské stezce do Dürrbodenu, 2 004 m n. m., potom po dně údolí až k soutoku Furggabach. Projděte prohlubní východním směrem až k jezeru Furggasee do Fuorcla da Grialetsch (2 536 m) a pak se vydejte na jihovýchod přes kopcovitý, skalnatý terén až k chatě. Pozor, v mlze je cesta skalami posetým terénem těžko k nalezení.

: chata SAC Grialetsch 4–5 hodiny

850 m

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

850 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

ETAPA 2: CHATA SAC GRIALETSCH – PIZ GRIALETSCH – DÜRRBODEN – TEUFI Od chaty Grialetsch (2 540 m) trasa na Chilbiritzenpitze překračuje morénovou terasu a míří až k hřebeni (3 020 m) na jih od Piz Grialetsch. Pokračujte podél jižního výběžku tak dlouho, jak jen to půjde, na lyžích a potom pěšky na vrchol Piz Grialetsch (3 130 m). Sjezd zpět do údolí Dischma vede po severní stěně a má několik možností v závislosti na sněhových podmínkách. Pozor, tato trasa vede přes ledovec, a proto je nutností vzít si kromě lyžařského vybavení také ledovcové vybavení. Důrazně doporučujeme využít služeb horského vůdce.

: restaurace Teufi 3–4 hodiny

600 m

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

600 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST: Chata SAC Grialetsch Tel.: +41 81 416 34 36, grialetsch.ch Tip: Místo se doporučuje rezervovat předem Restaurant Teufi Tato alpská túra začíná a končí v blízkosti restaurace Teufi v Dischmatalu, která stojí za návštěvu. Náš tip: Domácí rösti se sýrem, pancettou a sázeným vejcem.

Další tipy na skialpinismus Davos Klosters se svými bočními údolími a zejména průsmykem Flüelapass, oblíbeným cílem lyžařských túr od prosince do dubna. Jaro je ideálním obdobím pro skialpinistické túry. Podrobné popisy výletů, tipy, průvodci: davos.ch/skitouren nebo klosters.ch/skitouren

136

HORNÍ ENGADIN

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

HORSKOU DRÁHOU A NA SKIALPECH NA PIZ MURAGL

START: parkoviště u horské dráhy na Muottas Muragl CÍL: Piz Muragl (3 156 m) V blízkosti Svatého Mořice stoupá silnice na průsmyk Bernina. Ještě než dorazíte do Pontresiny, první vsi v údolí se slavnou běžkařskou základnou, můžete na severu sledovat ostrý horský hřeben. Jedním z jeho vrcholků je Piz Muragl, na který se vydáme.

FOTO: FEDERICO SETTE

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Parkuje se hned na začátku údolí u horské dráhy stoupající ke slavnému hotelu Muottas Muragl. Ve vagonu této historické lanovky – funguje od roku 1907 – se dostanete do výšky 2 456 m. A už ve vláčku zjistíte, o čem jsou zdejší výhledy. Právě od hotelu se nabízí možná nejhezčí pohled na soustavu jezer u Svatého Mořice. Možná stojí za to si chvilku zameditovat při kávě, než se vydáme na lyžích dál. Zajímavá je totiž i budova hotelu: Romantik Hotel Muottas Muragl, jak se dnes jmenuje, je tzv. energeticky plusová stavba, která více energie vyrobí, než spotřebuje, za což děkuje prý nejúčinnějšímu fotovoltaickému systému ve Švýcarsku v kombinaci s geotermální energií a rekuperací odpadního tepla. Výlet na Piz Muragl není náročný, spíše zážitkový a vyhlídkový. Díky lanovce a tomu, co si vyšlápnete, vznikne parádní a dlouhatánský sjezd až dolů na dno hlubokého údolí, kde lanovka začíná.

Z hotelu (2 456 m) se vydáme východním směrem po tzv. cestě filozofů, ovšem zanedlouho ji opustíme a pokračujeme po úbočí hřebene po letní cestě stále na východ či jihovýchod, až se dostaneme k jezeru Lej Muragl – v zimě je to jen podezřele rovná plošina, protože jezero je zamrzlé a zasněžené. Zde se stopa stočí na jih a začne stoupat stále strměji, až začne mít svah lavinové parametry. Znamená to určité riziko, ale zase zážitek ze sjezdu. Není nutné stoupat až nahoru, hlavní odměna – výhled na hřeben vrcholků kolem nejvyšší a jediné čtyřtisícovky Graubündenu – Piz Bernina (4 049 m) – čeká na podvrcholové plošině. Pokud chcete až na vrchol, lyže nechte právě zde, asi v 3 070 m n. m. Pak čeká už jenom dlouhatánský, zhruba sedmikilometrový sjezd s celkovým převýšením přes 1 300 m. Nejdříve jedete v blízkosti vlastních stop, od jezera se můžete spustit do širokého údolí, které vás svede doleva a dolů, nejlépe vlevo od sáňkařské dráhy (ve které se lyžovat nesmí).

(ps)

: Muottas Muragl, restaurant u parkoviště 13 km

3–4 hodiny

FYZICKÁ OBTÍŽNOST:

700 m

1 310 m

RIZIKO A TECHNICKÁ NÁROČNOST:

137

SKIALP POZVÁNKA

VYHRAJ ÚČAST NA ATOMIC BACKLAND TOUR 2023 Napiš pod příspěvek na FB Atomic Skiing CZ, koho bys vzal na letošní Backland Tour, a vyhraj skialpový zážitek v Tatrách pro dva! Soutěž proběhne 1. až 20. února 2023.

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA FOTO: ATOMIC

Atomic Backland Tour

Otevřete dveře do světa svobody Backland nejsou jen skialpové lyže, boty, hole či helmy. Je to i životní styl či filozofie, která stojí na svobodném pohybu v horách. Atomic Backland Tour pak je akce, která do tohoto světa otevírá dveře.

rvní ročník československé verze Backland Tour proběhl v březnu 2022 v Popradu, a protože se zázemí sportovního obchodu Sport Rysy osvědčilo, odehraje se zde i ročník druhý, v březnu 2023. Toto zázemí není vybráno náhodně. Jednak zde má základnu testovací centrum, takže nejnovější modely tu rovnou zůstávají k dispozici pro testování veřejnosti, jednak zázemí i část programu zajišťuje ředitel Sport Rysy, Peter Lichý. To je vášnivý skialpinista – srdcař a i v obchodě se obklopuje outdoorovými nadšenci podobného ražení, kteří leckdy mají kořeny ještě ve starých časech vynášek na chatu Pod Rysy.

Jak historie formuje současnost skialpinismu O tom, jak zde tatranští horalové pod vedením horského vlka Viktora Beránka budovali samostatný svět, izolovaný od tehdejších politických příkoří, natočil Pavol Barabáš dva ze svých poetických dokumentárních filmů, které rozhodně stojí za shlédnutí. Atmosféra Atomic Backland Tour je malebná už jen prostředím Vysokých Tater. Z místních příběhů dýchá historie jako

138

oživlá – je tomu přes padesát let, kdy kontroverzní tatranský horolezec Pavel Pochylý prohlásil: „Nemožné je iba jedna z možností.“ Myslel tím zřejmě extrémně obtížné výstupy i sjezdy, které tehdy s kolegy podnikali. My si ale toto motto klidně můžeme spojit s posuny, ke kterým ve skialpinismu a lyžování nejen v Tatrách došlo za poslední dekády.

Takhle jezdí Peter Lichý, vášnivý skialpinista a provozovatel skialpové speciálky Sport Rysy. Na organizaci Atomic Backland Tour se sám podílí

Gabča Dostálová, ambasadorka Atomic. Pochvalovala si počasí i sněhové podmínky, ale také vedení túry: „Naše skupina byla vedena třemi horskými vůdci, kteří nám poskytli maximální komfort, pocit bezpečí i zábavu. Vyrazili jsme společně od Hriebenku na Zbojnickou chatu. Šlapalo se mi skvěle, i když jsem neměla vlastní výbavu. Zvládli jsme vrcholy Svišťový štít (2 230 m), Hranatá Věža (2 260 m) a Zbojnická kopa (2 060 m). Sjezdy byly sice náročnější kvůli přimrzlé krustě, ale lyže mě maximálně podržely. Za celý den jsme našlapali 21 km, nastoupali 1 500 výškových a ve společnosti skvělých lidí mi čas tak utíkal, že bych klidně šlapala dál.“ Na instagramu Gabču najdete jako @dostalova_g).

Klasický tatranský cíl: vrcholy nad Zbojnickou chatou

Jak vypadala trasa Tour 2022? Na Hrebienok vede ze Starého Smokovce zubačka, ale výstup by šlo zvládnout snadno i na lyžích. Dál už túry pokračují do tatranských dolin a cílů je požehnaně pro všechny výkonnostní kategorie – rekreační skialpinisté rádi zvolí některou z horských chat, které nabízí příjemné občerstvení ve vysokohorských kulisách. Ti ambicióznější mohou sami nebo pod vedením horských vůdců zdolávat pověstné hroty a štíty – Lomnický, Ostrý nebo Javorový… Na výběr je i množství více či méně prudkých žlabů – některé z nich dokonce naplňují kritéria pro extrémní sjezdy. Zde je zvlášť radno svěřit se do péče lokálních horských vůdců. Nejen že hlídají bezpečnost trasy, ale také najdou žlab s nejlepším sněhem, i když se na první pohled zdá, že všude je jen zmrzlá krusta.

Pro Erika Suchára, který pracuje pro české a slovenské zastoupení značky Atomic, to byla dokonce první vysokohorská túra na skialpech. „Pro túru jsem zvolil lyže Backland UL 85 a tužší boty Backland Carbon, lyže byla tuhá a obratná, nad Zbojnickou chatou s přibývajícímmi výškovými metry a únavou jsem ocenil dobrý skluz mohérových pásů. Později a s nižší teplotou na Streleckých poliach bych už uvítal spíš širší lyže.“

Jak na testování? 1. Přijď do Sport Rysy v OC Storeland Poprad 2. Vyber skialpovou výbavu 3. Vyplň formulář a zaplať testovací příspěvek 4. Testuj! 5. Získej voucher v hodnotě až 30 eur na nákup výbavy Atomic

Atomic Touring Experience Center v Popradu Sport Rysy se řadí mezi nejlepší skialpové speciálky v Evropě a zároveň odborníky na skialpové vybavení Atomic. I proto zde najdete nové testcentrum napojené přímo na výrobnu lyží v rakouském Altenmarktu. To znamená, že zde najdete kompletní řadu lyží, bot, helem a batohů Atomic pro skialp včetně úplných novinek a můžete si je zapůjčit a vyzkoušet. Právě Backland Tour je doménou TEC, přičemž Sport Rysy je prvním takovým centrem v bývalém Československu, takto vybavenou speciálku nenajdete třeba ani v Polsku. S výběrem vhodných modelů od nejlehčích závod-

ních lyží a bot přes univerzální allround vybavení až po freeridové lyže z rodiny Bent poradí profesionálové, kteří na tomto vybavení tráví každou chvilku svého volna a zároveň se věnují jeho servisu – jako autorizovaní servismani si poradí s každou opravou.

139

SKIALP POZVÁNKA

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

SkialpujFEST:

Kdy: 19. až 22. ledna 2023 Kde: Pec pod Sněžkou a okolí Závod Noc tuleních pásů: 21. ledna 2023 Registrace na závod i festival: www.skialpujfest.cz

Největší setkání skialpinistů v Čechách Noc tuleních pásů už není jen závod: přerostla ve skialpový festival, který v Čechách nemá obdoby

Horské chaty jako centrum Letitá tradice závodu Noc tuleních pásů se loni rozšířila festivalového dění na čtyřdenní skialpinistický svátek plný setkávání oc tuleních pásů začíná i končí v Peci pod Sněžkou, v místním legendárním a workshopů na témata, která se skialpu týkají. Kromě klubu Klondike probíhá také uvítací účasti na závodu (ať jako závodník, nebo fanoušek) se tak i after párty. Skialpinismus je ale sport venkovní, a tak se letos hlavní program festivalu můžete potkat a nechat se odborně proškolit předními bude odehrávat ve skialpinistovi snad nejbližším českými odborníky na různá témata – od počasí přes bezpečném prostředí – na horských chatách. Jednotlivé workshopy budou probíhat nezávisle lavinovou prevenci a záchranu až po neotřelé oblasti, kam na sobě na různých místech, která jsou však na pásech vyrazit. Druhý ročník SkialpujFESTu se odehraje všechna snadno dosažitelná z Pece na pásech. V praxi si tak při koupi vstupenky můžete vybrat, v druhé půlce ledna a styčným bodem bude opět Pec pod jaké workshopy vás zajímají, a pak už si jen Sněžkou, i když většina programu se bude odehrávat výše… naplánovat trasu pro ten den tak, abyste byli na

správných místech ve správný čas.

140

FOTO: JAKUB CEJPEK

Noc tuleních pásů už není pouze skialpový závod, ale vyvrcholení vícedenního SkialpujFESTu s pestrým programem

FOTO: TOMÁŠ BINTER

„Možnost sestavit si program podle svých schopností, zkušeností a chuti byla od začátku jednou se základních myšlenek SkialpujFESTu. Každý máme jiné zkušenosti, jinou výkonnost a také jiné preference. Někdo chce o festivalovém víkendu běhat z workshopu na přednášku a zpět, jiný se chce jen zastavit s přáteli a prostě pobýt,“ říká horský vůdce a jeden ze zakladatelů festivalu Branislav Adamec.

Workshop o počasí s Alenou Zárybnickou

Velký důraz je kladen na bezpečnost pohybu v horách, a to jak základů pro nováčky, tak rozšiřujících znalostí pro zkušené skialpinisty. Předpovědi počasí, lavinové prognózy, první pomoc a záchrana při lavinové nehodě, ale i představení nových bezpečnostních prvků – co je nového mezi moderními lavinovými vyhledávači nebo batohy? Pokrok představí dovozci těchto produktů a o víkendu budou k dispozici také na vyzkoušení.

Workshopy

Dopolední bloky budou patřit praktickým workshopům. Ty povedou nejrespektovanější odborníci ve svých oborech. Krkonošskými trasami provede olympionik Ondřej Moravec, servisem skialpů Milan Piskarčík, tvarováním odlehčených anatomických vložek do skialpových bot bootfitter Peter Purda, první pomocí záchranář Martin Honzík, prvním závodem bývalý reprezentant Radoslav „Radar“ Groh a kromě nich i další specialisté a horští vůdci. Workshopy jsou plánovány zpravidla na 2 až 3 hodiny.

Vzdělávání

Kromě praktických nácviků se především večerní program hemží zajímavými přednáškami se skialpovou tematikou. Tipy na plánování výletu pomocí moderních aplikací a GPS, o svých skialpových zážitcích povypráví protagonistka filmu K2 vlastní cestou Klára Kolouchová, ale také mezinárodně oceňovaní horolezci Mára Holeček a Radoslav Groh. Mnoho přednáškových bloků bude věnováno také skialpovým oblastem. Od lokálů se dozvíte, kam vyrazit v Krkonoších a také jak se chovat v chráněných oblastech. Zabrousíme ale i do vzdálenějších krajů, třeba na ne úplně typickou skialpovou oblast – Krétu. Slovenskými horami nás provede horský vůdce Ivan Doskočil.

Testování

Jak jinak si dobře vybrat a dobře se naučit s lavinovou a skialpovou výbavou než jejím vyzkoušením? Celý víkend bude pod sjezdovkou Javor probíhat testování vybavení partnerských značek SkialpujFESTu – na vlastní nohy tak můžete zkoušet různé druhy skialpových lyží a bot, ale i stoupacích pásů nebo lavinových batohů. Případné otázky pak zodpoví a rady k výběru dají dovozci skialpového vybavení – ti, kteří o něm vědí nejvíc. Můžete se těšit na testování značek Atomic, Dynafit, Fischer, Salomon a dalších. Zatímco workshopy se přikupují zvlášť, všechny přednášky a testování jsou zahrnuty v základní ceně SkialpujFESTu.

141

snowBIZ | SKIALPINISTÉ VE STŘEDISCÍCH PA R T N E R

R U B R I K Y

Na lyžích vzhůru Praktické ukázky, jak se americká střediska potýkají se stále četnějším skialpinistickým pohybem svých návštěvníků do kopce.

rámci příprav na uplynulou sezónu a rovněž v reakci na zřetelně rostoucí poptávku rozšířilo vermontské středisko Sugarbush nabídku svých skialpinistických výstupových tras. Zatímco stoupání do kopce v rámci jejich areálu zůstalo bezplatné, střediskové vedení – poté, co v průběhu let zažilo několik karambolů týkajících se lyžařů stoupajících po sjezdovce do kopce – upřesnilo výstupové koridory a časový rámec pro stoupání na svých sjezdovkách na Lincoln Peaku a poprvé vybudovalo výstupovou trasu na svém druhém kopci Mount Ellen, kam mají skialpinisti přístup 23 hodin denně, přičemž stoupání do kopce není povoleno jen během 16. hodiny kvůli rolbování.

142

Věci však nešly podle plánu a hned zkraje sezóny přibylo několik nových karambolů. Sugarbush tak 20. ledna 2022 vydal výzvu k omezení skialpinistického provozu a na svém Facebooku a Instagramu zveřejnil zprávu, v níž mj. stálo: „S okamžitou platností pozastavujeme možnosti skialpinistického výstupu na Lincoln Peak a Mt. Ellen mimo provozní dobu vleků. Bohužel jsme v této sezóně zaznamenali několik incidentů, kdy lyžaři nedodržovali naše pokyny pro bezpečné výstupy do kopce. Žádáme vás, abyste pomohli šířit informace o našich zásadách pro skialpinistické výstupy a správné etiketě, a doufáme, že výstupové trasy v blízké budoucnosti opět otevřeme.“

Co se dělo dál, nebylo těžké předvídat: z místní komunity ortodoxních skialpinistů se strhla lavina rozvášněných komentářů. Konečný efekt byl však povzbudivý: „Dostali jsme užitečnou zpětnou vazbu,“ nechalo se slyšet vedení střediska. A skialpinistický provoz byl obnoven ve své původní verzi už o tři dny později. Středisko přiznalo, že „užitečná“ zpětná vazba nebyla zdaleka jen pozitivní; skialpinističtí nadšenci houfně vyjadřovali hněv, zklamání, zoufalství a odmítání. Zazněla od nich však také ochota spolupracovat s personálem střediska a brát za své chování osobní odpovědnost – a to podle tamního provozního manažera nakonec ovlivnilo rozhodnutí rychle znovuotevřít skialpinistické výstupové trasy v plném rozsahu.

FOTO: SALOMON

Text: Tom Řepík

(oficiálně skimo – ski mountaineering) se v roce 2026 stane olympijským sportem. Jen středisko Aspen má na svém e-mailovém seznamu přes 7 tisíc lidí, kteří odebírají aktuální informace o stavu skialpinistických tras v oblasti. Prakticky na každý větší lyžařský kopec se pravidelně konají výstupy za úsvitu před otevřením vlekového provozu, jinde se o ně lyžaři alespoň pokoušejí. Přístupy řešení skialpinistického provozu se však liší v závislosti na povaze jednotlivých středisek.

Když dojde ke konfliktům Někdy se horští provozovatelé a svobodomyslní nadšenci dostávají do střetu. Několik stoupajících skialpinistů se odchýlí od určených tras; někteří si s sebou na sjezdovky berou psy, i když to není povoleno; jiní lyžují příliš blízko rolbám a lanům navijáků. Například v uplynulé sezóně byli silně medializovanými situacemi lyžující pytláci v Eagle Pointu v Utahu a skialpinistická akce v Black Mountain v New Hampsire, kde veřejná konzumace alkoholu ohrozila licenci tamního střediska na prodej alkoholu, navíc účastníci setrvale nerespektovali střediskový poplatek 10 dolarů za výstupy po skialpinistických trasách.

tuto bezpochyby vlivnou demografickou skupinu odmítat. Ale vidíme hodnotu v jejich vzdělávání. Učíme naše skialpinisty, že cílem střediskového programu skialpinistických skipasů je zachovat si právo na výstup našimi svahy a zároveň předcházet nehodám a zraněním, jakož i navázat a udržovat vzájemný komunikační dialog.“ Další oblast pro osvětu vidí Hawks v rozšířeném mylném názoru, že střediska nacházející se na státních pozemcích nemají právo omezovat nebo limitovat přístup veřejnosti: „Podmínkou povolení je, že střediska musí každoročně předkládat provozní plán ke schválení lesní správě. V těchto provozních plánech jsou zahrnuta pravidla pro bezpečné stoupání do kopce, přičemž každé středisko má své vlastní skialpinistické zásady vycházející ze specifických provozních potřeb areálu, bezpečnosti a polohy.“ Komunikace je klíčová. Střediska nemohou komunikovat nad rámec rozumně praktických možností; zásadní je pro ně návštěvník, kterému areál musí srozumitelně sdělit svá očekávání a získat od něj zpětnou vazbu. To platí pro skialpinisty stejně jako pro jakoukoli jinou oblast provozu střediska. Jonathan

Podle severoamerické asociace horských středisek je skialpinismus v areálech nejrychleji rostoucím segmentem lyžařského a snowboardového odvětví. Skialpinismus (oficiálně skimo – ski mountaineering) se v roce 2026 stane olympijským sportem.

Stejné problémy, víc lidí Sugarbush samozřejmě není jediným horským střediskem, kde se lyžaři dožadují možností stoupat po sjezdovkách v protisměru. A jak upozorňuje Ryan Lavoie, ředitel řízení rizik pojišťovny MountainGuard, která pojišťuje mnoho tamních skiresortů, ani samotný akt lyžařského výstupu do kopce, ani problémy s ním spojené nejsou ničím novým. „Co však je nové, je explozivní růst výskytu skialpinistů ve střediscích v posledních zhruba pěti letech – a rozhodně, pokud jde o pandemii, v posledních dvou letech,“ dodává. Podle severoamerické asociace horských středisek je skialpinismus v areálech nejrychleji rostoucím segmentem lyžařského a snowboardového odvětví. Skialpinismus

Obě lyžařská střediska reagovala rychle a důrazně prostřednictvím příspěvků na sociálních sítích, v nichž popsala své reakce na tyto incidenty. Eagle Point, který se nachází na soukromém pozemku, zahájil vyšetřování celé záležitosti spolu s místní policií. Středisko Black Mountain do konce zimy pozastavilo možnosti skialpinistických výstupů pro ty, kteří neměli sezónní skipas. Na sociálních sítích se ozvali skialpoví nadšenci – ale i ti, kteří se o lyžování příliš nezajímají – a mnozí dotčená střediska nevybíravě kritizovali. Ani v jednom případě nebyl výsledek ideální, což podsouvá otázku: Jak mohou horská střediska podpořit lepší spolupráci s odjakživa existujícími vyznavači skialpinismu, kteří tu vždy budou? Minimalizujte třenice. Coloradské středisko Sunlight Mountain Resort, jež vychází ze skialpinistických zásad, které uplatňují někteří jeho větší sousedé, využívá vzdělávání jako nástroj k minimalizaci třecích ploch. Tamní ředitel marketingu a prodeje Troy Hawks k tomu uvádí: „Nevidíme důvod, proč

Shefftz, letitý skialpinistický šampion, člen skipatroly a ředitel prestižních závodů New England Rando Race Series, se nechal do médií slyšet: „Znepokojuje mě, když se bezdůvodně zavírají skialpinistické výstupy, které jsou v provozu už dlouhou řadu let.“ Pokud však existují lyžaři jako veterán Shefftz, kteří nechápou „proč“ za rozhodováním středisek, zůstává na provozovatelích, aby komunikovali efektivněji. Místopisné cedule, mapy, značky výstupových tras, příspěvky na sociálních sítích, e-mailové zprávy a skupiny na Facebooku jsou jen některými přístupy. Hawks prozrazuje, že Sunlight má e-mailový seznam 700 vesměs místních lyžařů, kteří stoupají do kopců po svých, a střediskové zprávy pro tuto skupinu obsahují pouze skialpinistické informace, žádný marketing. „Dobře víme, že lidé se budou rozhodovat na základě informací, které mají, takže je nutné, aby pochopili nebezpečí navijákových roleb, slepých úhlů v rolbách, lavinových situací atd. ještě předtím, než se vydají na kopec,“ dodává.

143

FOTO: SUNLIGHT MOUNTAIN RESORT

snowBIZ | KRIZOVÁ KOMUNIKACE

Správné způsoby Jak má tedy lyžařský areál vytvořit účinnou skialpinistickou etiketu? V málokterém odvětví lyžování existuje tak nesourodé spektrum přístupů jako právě ve střediskovém skialpinismu. Ty sahají od „vůbec nepovolujeme“ až po „můžete jezdit, kam chcete a kdy chcete“. Některá střediska vybírají poplatky, jiná ne. Existuje tolik způsobů, jak přistupovat ke skialpinistům, přičemž většinu nelze černobíle rozsoudit na špatné a správné. Taková rozhodnutí závisí na řadě faktorů: na uspořádání sjezdovek, na frekvenci pohybujících se strojů,

skipas; sezónka stojí 199 dolarů, jednodenní lístek 33 dolarů. Držitelé skialpinistických sezónek mají povolen dřívější vstup, od 7 do 9 hodin ráno, od pondělí do čtvrtka; držitelé denních skialpinistických skipasů pak mají přístup v běžnou provozní dobu areálu, denně od 9 do 16 hodin, od pondělí do pátku. V coloradském Aspenu pouští skialpinisty na všechny své čtyři kopce – do areálů Aspen Highlands, Aspen Mountain, Buttermilk a Snowmass. Všechny označené výstupové trasy – které mohou být nárazově uzavřeny v závislosti na provozních potřebách, bezpeč-

V málokterém odvětví lyžování existuje tak nesourodé spektrum přístupů jako právě ve střediskovém skialpinismu. Ty sahají od „vůbec nepovolujeme“ až po „můžete jezdit, kam chcete a kdy chcete“. na hustotě provozu lyžařů a řadě dalších. Jednotlivá střediska musí přijít na to, co definuje právě jejich provoz. Trasy a skipasy. Skialpinistické skipasy často slouží lyžařským areálům jako prostředek, který zajišťuje, aby si účastníci byli vědomi rizik, povolených tras a pravidel. Do určité míry jimi lze také korigovat provoz. Například ve vermontském Sugarbush vydávají skialpinistickou permanentku zdarma, ale všichni lyžaři v areálu ji musí mít a rovněž musí podepsat formulář, že rozumí nastaveným skialpinistickým pravidlům a přijímají je. V coloradské Eldoře je také vyžadován skialpinistický

144

nosti atd. – bývají otevřeny od 5:00 do 22:30, s výjimkou výstupové trasy na Aspen Mountain, která je otevřena pouze mimo běžnou provozní dobu vleků. Zájemci o skialpinistické výstupy si musí koupit sezónní permanentku Uphill Pass za 69 dolarů (je součástí všech tamních sezónek) a musí ji během výstupu do kopce viditelně nosit. Středisko také poskytuje červené blikačky, které si mohou lidé na kopci nasadit. V areálech Snowmass a Buttermilk jsou dokonce povoleni psi v časech před 7:45 a po 16:45 hod. Formalizovaná politika. „Asi před deseti nebo patnácti lety jsme začali vnímat skialpi-

nismus v našich areálech jako možný bezpečnostní problém,“ říká viceprezidentka společnosti Aspen Skiing Company (ASC) Katie Ertlová. Ačkoli má tento sport již dlouho své místní příznivce, podle Ertlové se výskyt skialpinistů v aspenských areálech v posledních letech několikanásobně zvýšil. ASC úzce spolupracuje s městem Aspen, aby skialpinistům společně vycházeli vstříc; město má velký zájem na tom, aby byl skialpinismus v Aspenu k dispozici. Zejména s ohledem na to, že se v roce 2026 stane olympijským sportem, může být Aspen podle místních skvělým tréninkovým místem. Vyvážit uživatelské zájmy. Výše zmiňovaný utažský Eagle Point má oproti tomu jiný obchodní model, ekonomickou situaci, a tedy i přístup k provozu na kopcích. Eagle Point je v nezávislém vlastnictví, nachází se na soukromém pozemku, neleží v blízkosti městského centra ani není hlavní lyžařskou destinací, je otevřen pouze čtyři dny v týdnu a je určen pro malé množství lidí, kteří obvykle přijíždějí na prodloužené víkendy. Taková šťastná skupina bývá připravena na epický prašanový den poté, co je středisko od úterý do čtvrtka zavřené; pověstné „prašanové pátky“ se staly součástí identity střediska. Podle tamního ředitele marketingu Scotta Curryho se vedení střediska snažilo najít rovnováhu a vyhovět skialpinistům, a zároveň zachovat většinu prašanu pro platící zákazníky. Skialpinisti jsou v Eagle Pointu vítáni zdarma na jedné vyhrazené trase, která slouží k přístupu do volných terénů, jež se nachází v sousedství střediska. V rámci skiareálu mohou skialpinisti sjíždět pouze mimo otevírací dobu střediska a pouze na určitých trasách. „Jinak bychom přišli o produkt, který je pro nás důležitý,“ vysvětluje Curry. „Snažíme se podpořit malý počet hostů, kteří vynakládají značné úsilí – kvůli naší poloze – aby přijeli. Do obchodního plánu střediska Eagle Point se proto skialpinismus nehodí.“ Jakmile se horské středisko rozhodne, že skialpinismus v jeho katastru funguje, mělo by se rozhodnout, na jakých trasách přesně funguje – a jak. Střediska by měla mít možnost měnit své plány na základě svých pozorování, zpětné vazby od uživatelů a chování hostů – vždy by měla dbát na to, aby o všech změnách a jejich důvodech informovala, a zároveň být připravena na potenciálně bouřlivou reakci na internetu. Skialpinisti navštěvují terény skiareálů ze stejných důvodů jako sjezdaři – kvůli vybavení, úpravě, zasněžování, pohodlí a zábavě. Proto je promyšlená, přátelská politika ke skialpinismu součástí činnosti provozovatelů stále více horských středisek.

ZIMA?

20 let na horách se SNOW

PŘEDPLATNÉ SNOW ZAHŘEJE Čepice SNOW od značky Sensor

(za roční předplatné)

Péřová vesta SNOW od značky Kilpi v dámské i pánské variantě (za dvě dvouletá předplatná)

DÁRKY K PŘEDPLATNÉMU ZÍSKÁTE V E-SHOPU SNOW.cz

snow.cz/mojepredplatne

Vždy připraven Nutnost udělat chytrá rozhodnutí rychle. Intuitivní ovládání a špičková technologie jsou hlavní předností u naší řady vybavení do lavin. Oceněný vyhledávač Barryvox a široká nabídka lopat, sond a airbagových batohů s certifikací UIAA jsou vždy k dispozici. A vy jste připraveni udělat správná rozhodnutí k záchraně rychle a bez chyby.

SNOW 143 skialp - vše pro skitouring 2022-23

Articles inside

ČEKÁNÍ NA OSUD: PŘÍBĚH NAŠEHO DOMOVA