Havárie lanových drah

Text: Roman Gric

Dnešní moderní lyžařské lanovky dosahují přepravní kapacity běžně kolem 2 400 osob/hod., dosažené maximum je u oběžných lanovek systému 3S (tří lan) až 5 500 osob/hod. Dobrý lyžař se za jediný den v moderním lyžařském středisku sveze lanovkou víckrát, než se leckdy podařilo našim předkům stihnout za celý život. Jen v Evropě je za jediný rok evidována více než miliarda průchodů turnikety lanových drah.

Moderní visuté lanovky mají velkokapacitní kabiny až pro 230 cestujících, elegantní a prostorné kabinky s vyhřívanými sedadly, individuálním informačním systémem a nezřídka i s wifi připojením. Nové sedačkové lanovky se dnes staví většinou odpojitelného systému, který umožňuje při vysoké rychlosti na trati pohodlný nástup i výstup ze sedačky, odpojené ve stanici od dopravního lana a pohybující se pomalou, tzv. staniční rychlostí. Samozřejmostí jsou pohodlné a leckdy i kryté a vyhřívané sedačky. U lanovek – s výjimkou pozemních lanovek – nedochází ke kolizím s ostatními dopravními prostředky, jezdí rychle a nehlučně a neprodukují svým provozem žádné znečištění.

Co moderním lanovkám zůstalo společné s jejich předchůdkyněmi, je jejich hlavní konstrukční prvek – ocelová lana, jejichž průměr i u největších lanovek jen málokdy přesahuje 9 cm a která působí ve srovnání s délkou a převýšením dráhy a mnohdy i s velikostí kabin velmi subtilním dojmem. Proto si snad každý cestující položí otázku: Nemůže kabina (kabinka, sedačka) spadnout nebo se uvolnit a sjet dolů? Odpověď je jednoduchá – samozřejmě, že může, jako ostatně může selhat jakékoliv technické zařízení. Absolutní bezpečnost neexistuje. K úrazu nebo o život může člověk přijít působením vnějšího prostředí kdekoliv, jde jen o to s jakou pravděpodob

ností. Ta je ale u lanových drah nesmírně malá.

Závažných havárií je v celé dlouhé historii lanové dopravy známo jen několik málo stovek případů. U mnoha z nich došlo „jen“ k technickému selhání spojenému s náročnou evakuací cestujících nebo dokonce k pádu neobsazených kabin, ale bez zranění nebo usmrcení osob. Je ale známa i celá řada nehod, které měly na svědomí nejen zranění, ale i smrt cestujících. Někdy se jednalo o nedodržení správných postupů a provoz

ních předpisů, o působení vnějších vlivů, jako např. náhlého silného poryvu větru a v několika málo případech i o řetězec technických selhání a závad, které do doby vzniku havárie nikdo nepovažoval za možné. Z těchto havárií se poučili nejen provozovatelé a výrobci lanovek, ale především státní orgány, vykonávající nad lanovými dráhami dozor. Nové i starší lanovky byly v souladu s těmito poznatky upraveny a dovybaveny. Tento trend dokládá i příznivý vývoj počtu zraněných a usmrcených osob podle zmíněné statistiky ITTAB. Jedno těžké zranění dnes připadá na 1 miliardu osob přepravených na lanovkách, jedno úmrtí dokonce na 1,7 miliardy. Zmíněná statistika rovněž dokládá, že 95,8 % všech zranění na lanovkách připadá na vlastní zavinění cestujících (jedná se především o pády ze sedačkových lanovek mimo stanice), 2,7 % zranění vzniklo cizím zaviněním a jen 1,5 % technickou závadou.

Důvodem havárie lanovky nemusí být vždy jen technická závada nebo provoz lanovky za mimořádně nepříznivých povětrnostních podmínek. V historii jsou známy i tři případy kolize letadla s lany lanovek, z nichž nejznámější a nejtragičtější se udála ve středisku Cavalese. Paradoxně největší tragédii v historii lanové dopravy – požár pozemní lanovky na Kaprunu – nezpůsobilo bezprostřední selhání lanovkářské techniky, ale nezodpovědná dodatečná montáž elektrického vyhřívání na stanovišti průvodčího.

V nadcházejících vydáních SNOW se s některými závažnými haváriemi lanových drah a jejich důsledky pro provoz a konstrukci těchto zařízení seznámíme podrobně.

25. srpna 1927 Jedno z nejstarších neštěstí v historii horské dopravy se nestalo na lanovce, ale na ozubnicové dráze z Chamonix na Montenvers k ledovci Mer de Glace. Parní ozubnicové lokomotivě selhaly brzdy a při nekontrolované jízdě do údolí strhla vůz č. 21. Výsledek – 22 mrtvých a 25 zraněných.

26. listopadu 1932 Chybou obsluhy průvodčího na první osobní kabinové lanovce oběžného systému z roku 1930 Schauinsland v německém Freiburgu nedošlo ke správnému připojení kabiny k jednomu ze dvou tažných lan. Nepřipojené tažné lano na trati při kolizi s kabinou způsobilo její pád a smrt tří osob, mezi nimi i zmíněného průvodčího. Po rozsáhlých kontrolách této průkopnické lanovky, které potvrdily její bezpečnost, byl provoz v roce 1933 obnoven. V roce 1988 byla lanovka zásadně modernizována a automatizována a těší se dosud velkému zájmu publika.

Tento případ bohužel nebyl na sedačkové lanovce ojedinělý, obdobné selhání brzd nastalo např. i 28. prosince 1981 v jihotyrolské obci Tarsch in Vinschgau a mělo za následek dva mrtvé a 23 zraněných.

K podobné situaci, i když z důvodu chybného postupu obsluhy při výpadku proudu, došlo také na čtyřsedačkové lanovce v gruzínském Gudauri 16. března 2018. Tam jen díky mohutné sněhové pokrývce, která utlumila pády cestujících ze sedaček, došlo k řadě lehkých i těžkých zranění, ale nedošlo k žádnému smrtelnému úrazu.

21. února 1960 Z kladkové baterie na podpěře vypadlo dopravní lano čtyřmístné kabinkové lanovky Barboleusaz – Les Chaux ve švýcarském středisku Villars Gryon a v jedné z kabinek po pádu do hloubky 30 m zahynuli dva cestující, v dalších kabinkách se čtyři cestující zranili. Vypadnutí lana dříve patřilo u jednolanových lanovek k nejčastějším příčinám havárie.

Celý článek ve SNOW124