SNOW 109 - březen 2018 by SNOW media

Dolní Morava | Ružomberok – Malinô Brdo

109 – BŘEZEN–DUBEN 2018

SNOW 109

BŘEZEN–DUBEN 2018

CENA: 74 KČ / 3,49 EUR ZLATÁ ESTER LEDECKÁ | TIPY NA JARO A LÉTO | HELISKIING V KAZACHSTÁNU

ZLATÝ ZÁZRAK Ester Ledecké

TÉMA: Trendy pro jaro a léto

WWW.SNOW.CZ

Heliskiing v Kazachstánu Novinky pro sezónu 2018/19 Na skialpech z Andermattu do Engelbergu Report: Heiligenblut (A), Davos (CH), GPS: Cervinia (I)

SNOWBIZ

PŘÍLOHA O HORSKÉM BYZNYSU

LÉTO V HORSKÉM STŘEDISKU

|4|

NO COMMENT

FOTO: REUTERS

|5|

|6|

OBSAH

14 Zlatý zázrak: Ester Ledecká 20 ISPO rychlým okem i krokem 24 Na návštěvě v továrně Zai 26 Nostalgie: Sport kažený světem 28 I děti to mají v hlavě aneb malí závodníci a jejich rodiče 31 Konec voskování 32 Ski with me: trochu na všechno a trochu obřačky 34 APUL news 36 Lyžařská liga – předehra i součást úspěšné dekády 41 Naši sjezdaři v Pchjongčchangu 42 Talent: Děvče z Valach 44 Oddíl: Není to jen o závodění 46 Německé lyžování v Česku: Lyžařský halas v Maršově a Svobodě nad Úpou 50 Způsobuje technický sníh ekologické problémy? 54 Co dělat, až odejde zima? 56 Novinky na jaro a léto 58 Paddleboarding – zábava pro celou rodinu 64 Bike touring, to je švýcarský virus

98 100 102 106 110 112 114 116 118 120 122 126 130

133

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

74 76 84 90 92 94

Mimo komfortní zónu: Kazašský ski trip 2017 – deník Urner Haute Route v obrazech Tatranské laviny 2014 Lavina, kde by ji nikdo nečekal Ledovec si nevybírá

Články označené

doporučujeme!

Report: Heiligenblut – svatý klid na lyžování Report: Do Davosu ležící, spící Nejdelší sjezdovky: Cervinia – dálnice na jih SNOWtour: Herlíkovice – dva v jednom SNOWtour: Říčky v barvách SNOWtour: Bílá – dokonale všestranná SNOWtour: Lipno – jen pro děti? SNOWtour: Velký Javor – kousek Alp na Šumavě SNOWtour: Klíny – vlídné Krušné hory SNOWtour: 7x proč na Plešivec SNOWtour: @malinobrdo On the road: Castle Mountain

136 140 144 148 152 154 156 158 160 162

Nahoru dolů: bikeparky nové generace Nakopni to z kopce Když cesty jsou cíl Nejen pivko a polka Bezpečné rolbování Oblečení pro pracovníky v horských střediscích Lanovky systému 3S Technoalpin Snowfactory news Jak to vidí mileniál Happy End

Někdo musí vyjet

stopu.

SUV modely Q s technologií quattro.

Nyní se zvýhodněním

až 180 000 Kč. Využijte také atraktivní financování s úrokovou sazbou 2,99 % a prodlouženou čtyřletou zárukou.

Q2 Q3 Q5 Q7

www.audisuv.cz

Kombinovaná spotřeba a emise CO2 modelů Q od Audi: 4,3–7,6 l / 100 km, 113–199 g/km. Veškerá data, údaje a vyobrazení jsou určeny pouze k informačním účelům. Tato indikativní nabídka není nabídkou ve smyslu § 1732 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a jejím přijetím nevzniká závazkový vztah. Nabídka platí pouze pro podnikatele, ostatní klienti mohou získat více informací i o dalších variantách nabídky u svého autorizovaného partnera Audi. Změny jsou vyhrazeny. Foto je pouze ilustrativní.

|8|

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha Tom Řepík (SNOWbiz)

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Lyžařské jaro Svět lidí je někdy jako hodně zákeřně postavený slalom. Třeba když už se zdá, že po mnoha klikaticích nabral konečně ten správný finiš, klidně nasadí zase ostrou doleva a zpět do protisvahu. Naštěstí tu máme přírodu, která je k lidstvu inertní a nabízí nějaké trvalé jistoty, kotvy a majáky našich štací, třeba pravidelné střídání ročních období, které s nadhledem harmonizuje vše, co se dole na Zemi děje. Pro nás konkrétně to znamená třeba to, že se blíží lyžařské jaro. A lyžařské jaro, ať se kolem děje, co se děje, je událost, jež má rozsáhlý ozdravný potenciál – z hor se stává místo pro bujarou oslavu slunce, sněhu a klouzavého pohybu. Jaro nabízí jedinečnou šanci prožívat vlastními smysly jednotící paradox, studenou energii odcházejícího sněhu a hřejivou sílu probouzejícího se slunce. Není to tak dávno, kdy tato kombinace nahrazovala antibiotickou léčbu a mnoho pacientů horských slunečních lázní vytáhla z nejedné šlamastyky. A co teprve, když k tomu přičteme ještě opojně ladné lyžování a navrch magickou estetiku hor… Trochu důležité je neodolat svodům jara a trvat na tom, že neustále trvá zima. Dole v nížině a velkoměstě sice mohou kvést jabloně či zlaté deště, ale pokud jejich šarmu nepodlehneme a vyrazíme na lyže, a (ještě) ne na kolo nebo k vodě, zjistíme, že to je jenom trik. V horách stále vládnou bílé stráně a na těch severních vysoko najdeme leckdy i prašan. Vzpomínám si dobře, jak jsme kdysi 1. května celé dopoledne utápěli své tehdy ještě štíhlé lyže v čerstvém hlubočáku, abychom po obědě v tričku a kraťasech splouvali na raftech naplněnou údolní řeku a z vln hledali na vzdálených horách naše ranní lajny. To jsou chvíle, které se propisují pauzákem zapomnění. A další tipy, jak si jaro v horách užít na maximum? Odhalte se všem těm energiím a pusťte si je k tělu. Ocitnout se nahý v horách je sice představa poněkud nezvyklá až možná nestoudná, ale teprve nazí pocítíme proudění světa kolem skutečně naplno. A možná si i maličko zkompenzujeme onen věčný stres ze všudypřítomných zákazů a nevyhnutelností, protože nahota se všemu tomu vysmívá a pustí nám k tělu mnohem více poznání než všemuodolné laminované tkaniny našeho technického oblečení. Osobně doporučuji jeden středně dlouhý nahatý sjezd někde na zadní straně hory. Zůstane navěky jen váš. Každého nás nakonec čeká poslední jízda sezóny a návrat do nížinné reality. Podobně, jako k vám před chvílí či nedávnem dorazil tento, pro aktuální dobu poslední SNOW. Byť ještě není konec, sezóny ani čtení, je čas se na nějakou dobu rozloučit. Plňte své bezedné lyžařské číše a hltejte je plnými doušky. Jedině pak si přes jaro a léto budete moci říhat vzpomínky na zimní zázraky, vaše intimní, ale i naše společné: třeba na letošní rekordní sněhovou nadílku nebo na historickou jízdu Ester Ledecké v olympijském super-G. The SNOW must go on! Petr Socha a SNOW

Radek Holub Ondřej Novák GRAFIKA

SNOW, Č. 109, ROČNÍK XVI

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler VYDAVATEL SLIM media s.r.o., INZERCE Husitská 344/63, Praha 3 Petr Havelka IČ 27175511 Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) ADRESA REDAKCE Tom Řepík (SNOWbiz) SNOW Husitská 344/63 DISTRIBUCE 130 00 Praha 3-Žižkov Andrea Rosenbaumová redakce@snow.cz Lenka Jarošová ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory

INTERNET zasílejte na adresu redakce. Petr Havelka, Radek Holub, INZERCE

Tomáš Roba ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

Všichni výše uvedení používají PŘEDPLATNÉ e-mailovou adresu ve tvaru: Česká republika: jmeno.prijmeni@snow.cz www.snow.cz/predplatne REDAKTOŘI A STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Pavel Božák, Michal Bulička, Andrea Drengubáková, Karel Hampl, Kristian Hanko, Petra Ivánková, Vojtěch Lím, Vít Moudrý, Radim Polcer, Michal Roba, Kateřina Sochová, Ivan Sosna, Aleš Suk, Ondra Tůma, Lukáš Vavrda, Jana Vlková, Alena Zárybnická JAZYKOVÁ KOREKTURA

Tereza Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová

predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 1. března 2018, další vyjde 4. října 2018.

OBÁLKA/FOTO: Reuters /

Ester Ledecká se zlatou medailí ze ZOH

ODBORNÍ PARTNEŘI Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR Horská služba ČR

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2018

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

MIKE VON

KRISTIAN

HANS

GRÜNIGEN

GHEDINA

KNAUSS

Poletíte jako lokomotiva rychlostního vlaku, čistý adrenalin a plné soustředění, sníh odletuje a hrany hoří. Lyže pro absolutní výkon, které vyvíjely legendy sjezdového lyžování Hans Knauss, Mike von Grünigen a Kristian Ghedina: RC4 THE CURV.

| 10 |

Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma BRETTON s.r.o., www.bretton.cz

Dynastar na vítězné vlně

dynastar.cz

| 12 | SPORT Hokejisti nakonec s Ledeckou počítají do dalších zápasů: „Chlapi, zítra začneme takto: Kubalík – Ledecká – Erat! Ester prý párkrát bruslila.“

Warren Miller zemřel

uto zprávu zachytili asi jen „insideři“, a proto ji znovu oživuji. Warren Miller byl lyžař, instruktor, ale hlavně filmař a režisér. Právem je označován za pionýra lyžařských filmů. Narodil se v roce 1924 v Los Angeles a své první amatérské snímky natočil již v roce 1944 v Yosemitech. Jeho jméno nese více než 750 sportovních filmů, byť zdaleka ne na všech se podílel aktivně. Mezi legendární snímky, které režíroval, patří film Steep and Deep z roku 1985 s hvězdami jako Stein Eriksen, Phil Mahre, Billy Kid nebo Craig Peterson. Warren Miller zemřel letos na konci ledna v požehnaném věku 93 let. (on)

Sezóna ve znamení odchodů

ako by se loučila jedna generace. Svůj poslední rozlučkový závod si v lednu odkroutila Američanka Julia Mancuso, pár dnů poté oznámila konec kariéry naše sjezdařka Klára Křížová a svůj poslední závod si odjela na olympiádě legenda světového a slovenského lyžování, Veronika Velez Zuzulová. O své poslední olympiádě se aktuálně zmiňuje i Marcel Hirscher a možná se chystá odejít na vrcholu. Jsem zvědav, jak dlouhé shrnutí končících kariér nás čeká na podzim. (on)

Kdo je sakra Katharina Gallhuber?

atharina Gallhuber je teprve dvacetiletá rakouská slalomářka, která až do loňska jezdila úplnou tužku. Poprvé startovala ve Světovém poháru v roce 2015 a brala 26. místo ve slalomu. V roce 2016 to nebylo o moc lepší a u jejího jména najdeme nejčastěji DNF nebo DNQ. A letos, jako by se něco zlomilo. Dvě 7. místa z konce roku 2017, 6. místo v Zagrebu a dokonce 5. v City Eventu ve Stockholmu. A teď sebrala Mikaele Shiffrin o 8 setin alespoň naději na bronz. Že by Mikaele rostla další konkurence? (on)

Mikaela Shiffrin bere zlato

Marcelův hattrick

d olympiády se čeká všechno možné a všichni vědí, že zde často dochází k překvapením a na stupně vítězů vystupují outsideři nebo úplně nová jména. Ale některé jistoty vždy přetrvávají. Jako třeba, že Shiffrin, která kraluje slalomu již několikátou sezónu a letos je ve Světovém poháru téměř neporazitelná, bere na olympiádě zlato. Ano, brala, ale v obřím slalomu, kde to zas tak automatické nebylo. Ve „své“ disciplíně skončila nečekaně těsně pod stupni vítězů. O to zajímavější bylo nové jméno hned před ní. (on)

arcel Hirscher se konečně dočkal. Na své třetí olympiádě konečně bere zlato, a to dokonce ne jedno. První získal v královské kombinaci, druhé posléze v obřáku. Jeho disciplína číslo jedna – slalom – se jela v den, kdy už listy tohoto časopisu pádily tiskovými stroji. Po druhém, dvou čtvrtých a jednom pátém místě z předchozích olympiád ve Vancouveru a Soči si každopádně – i v případě vyhoření ve slalomu – dostatečně spravil chuť. (on)

strana

SPORT

ZLATÝ ZÁZRAK ESTER LEDECKÉ

CO DĚLAT, AŽ ODEJDE ZIMA?

| 13 | FOTO: GEPA/ATOMIC

strana

ZPŮSOBUJE TECHNICKÝ SNÍH EKOLOGICKÉ PROBLÉMY?

Snad každý lyžař se v létě vrací do hor, po svých, nebo stále více na biku. Podobně mnohé z nás nenechá klidné sníh poté, co změní skupenství a naplní koryta řek nebo se zklidní do podoby zrcadlové hladiny jezera.

strana

Dávat do souvislosti nedostatek pitné vody s využitím povrchové vody pro zasněžování je populistický nesmysl. Voda se při zasněžování neztrácí, pouze se přetváří na jiné skupenství…

| 14 | SPORT

ZLATÝ ZÁZRAK Ester Ledecká se spustila jako 26. závodnice do olympijského závodu v super-G. Co bylo dál, už všichni znají. Vyhrála. V médiích se probírala zleva zprava, takže dnes snad už neexistuje úhel pohledu, který by nebyl zpravodajsky popsán. Přesto SNOW nemůže k tomuto historickému milníku mlčet. Ester jsme proto na poslední chvíli umístili všude, kde se to ještě dalo, včetně obálkové strany – věříme, že se tak právě ona stane středobodem tohoto SNOW. Navíc jsme oslovili dva spolupracovníky, redakčního insidera Ondru Nováka a odbornici na alpské lyžování, bývalou reprezentantku Evu Kurfürstovou, aby svýma očima shrnuli tento zlatý zázrak.

FOTO: GEPA-ATOMIC

| 15 |

Moje první

PLACKA

Text: Ondřej Novák

FOTO: GEPA-ATOMIC

Je to vůbec poprvé v historii České republiky, ale i Československa, co se někomu podařilo získat na olympijských hrách zlatou medaili ve sjezdovém lyžování. A navíc to nikdo nečekal.

Poprvé se nějaký sportovec na olympiádě utká o medaile ve dvou rozdílných sportech, v alpském lyžování a ve snowboardingu.

ředstavovat Ester Ledeckou a popisovat její dětství a začátky na lyžích i snowboardu by bylo skoro zbytečné. Ale určitě jednou napíšeme i to, až vystojíme tu dlouhou novinářskou frontu, která se hned po jejím návratu z olympiády začne tvořit. Pojďme si zatím shrnout, co všechno se v posledních dnech událo.

Ticho po pěšině Ester odjela na olympiádu a od té doby o ní nikdo neslyšel. Uzavřela se do své bubliny a i její trenéři, bratři Bankové, často nevěděli, kde je a co dělá. „Moc ji nepotkáváme, žije si ve svém časoprostoru a je tam naprosto šťastná a koncentrovaná,“ odpovídal na dotazy všech novinářů Tomáš Bank. Vytvořila kolem sebe

hráz, za kterou nikoho nepustila, a vyplatilo se to. 17. února 2018 získala zcela nečekaně zlatou olympijskou medaili v super-G. O pouhou setinu sekundy porazila Annu Veith obhajující zlato z olympiády v Soči. Kdyby za sebou neměla pouhých 9 startů ve Světovém poháru ve stejné disciplíně s nejlepším 7. místem, nikoho by to asi nepřekvapilo. Stejně, jako kdyby nepatřila mezi světovou špičku ve snowboardingu.

BIB 26 Zatímco v cíli už oslavovala svůj úžasný comeback Anna Veith, která ještě za svobodna s příjmením Fenninger brala zlato v super-G v Soči a pak se po táhlých zdravotních problémech dlouho vracela na špičku závodního pole, na startu se pomalu s číslem 26 chystala na svoji

olympijskou premiéru ve sjezdovém lyžování Ester Ledecká. Komentátoři všech světových televizních stanic komentovali její start jako historickou událost. „Poprvé se nějaký sportovec na olympiádě utká o medaile ve dvou rozdílných sportech, v alpském lyžování a ve snowboardingu.“ Předpokládalo se, že pokud Ester medaili získá, pak právě v paralelním obřím slalomu na snowboardu, kde figuruje i jako aktuální mistryně světa. Nikoho ve snu nenapadlo, že by se mohla o cenný kov opravdu utkat i ve sjezdovém lyžování. Možná jen bratři Bankové tušili víc. I během její více než minutové jízdy se spíše mluvilo o jejích úspěších na prkně. Ester jela agresivně, udělala pár chybiček, možná občas ani neměla ideální stopu a jejích „zelených“ mezičasů si většina komentátorů ani nevšímala. Nikdo s ní nepočítal. Světem už běžel jiný silný olympijský příběh o znovunalezené Anně, která mezitím v cíli přijímala gratulace. Stejně jako druhá Tina Weirather a třetí Lara Gut. Několik agentur dokonce neváhalo a vypustilo do světa konečné výsledky ještě dříve, než Ester vyrazila. Až poslední mezičas a trochu rozevlátý cílový skok vrátil pozornost komentátorů k obrazovkám. To, co se dělo potom, bude ještě dlouho běhat v podobě video příspěvků po sociálních sítích.

| 16 | SPORT

Divíš se jak Ledecká v cíli Jedno z mnoha nových českých přísloví, které se po Esteřině triumfu objevilo na internetu, přesně vystihuje situaci, která nastala po jejím průjezdu cílem. Jestli jsem někoho v životě viděl „nevěřit svým vlastním očím“, tak je to Ester Ledecká. Její první komentář k přibíhajícímu novináři byl: „To musí být nějaký omyl,

Hokejisti nakonec s Ledeckou počítají do dalších zápasů: „Chlapi, zítra začneme takto: Kubalík – Ledecká – Erat! Ester prý párkrát bruslila.“

Pohádka o Ester Olympijské hry jsou vždy plné příběhů. Jsou to hry neznámých jmen, outsiderů a překvapení. Zatímco specialisté jsou pod tlakem,

Představ si, že se čtyři roky na něco připravuješ, a pak tě porazí snowboarďák. asi nešla časomíra, oni mi tam ještě nějaké vteřiny přidají.“ Jenže nepřidali. Dlouhotrvající údiv postupně přecházel v radost. „Nerozumím tomu, asi vám neřeknu nic srozumitelného, ale začínám tomu věřit,“ byly první reakce Ester.

Podržte mi na chvíli prkno, já vám to ukážu Sociální sítě během několika hodin zahltilo mnoho vtipných komentářů. A tentokrát nejen v češtině. „Představ si, že se čtyři roky na něco připravuješ, a pak tě porazí snowboarďák.“ Nu přiznejme si, není to lichotivé, na druhou stranu, proč by někdo nemohl být dobrý hned ve dvou sportech. Možná, že teď začnou sjezdaři jezdit víc na prkně, aby získali něco z jejich citu pro skluz. Janek Ledecký se naopak zbavil břemene slávy: „Už se nebude říkat dcera známého zpěváka, ale otec olympijské vítězky.“ „Táta mi ráno volal, že Ledecká má zlato ze super-G. Ještě dlouho mi nešlo do hlavy, že se super-G jezdí i na prkně.“ „Snowboardistka na půjčených lyžích vyhrála olympijské super-G.“ I takový titulek se několikrát objevil mezi headlines světových sportovních serverů. Ester ve skutečnosti dědí u firmy Atomic lyže po výkonnostně lepších závodnicích. Při obměně materiálu na ni zbyly super-G lyže po americké hvězdě Mikaele Shiffrin. A ty ji vynesly až na samotný vrchol. Jak prohlásili odborníci: „Nikdy se nezbavuj rychlého materiálu.“ „Děti, jaké je synonymum pro všehoschopná? Ester Ledecká.“ Janek Ledecký prý parafrázoval svůj vlastní hit: „Na Ester jste krátký, na Ester jste malý páky, ber kde ber, to Ester vám dá na pr…“ „Co se tady dneska jede? A můžu jet s váma? A půjčíte mi někdo lyže?“ Za zmínku stojí i reakce olympijských kolegů z hokejového týmu. „To si děláš pr…! A ona jezdí taky na lyžích?“

neznámá jména mohou ve slabší konkurenci snáze překvapit. I tak vypadá na první pohled „pohádka o Ester“, snowboardistce z malé země uprostřed Evropy, kde není ani

Tajemstvím opředené lyže Co to znamená, že Ester měla půjčené lyže? Nebo snad zděděné po Mikaele Shiffrin? Jak to vlastně s lyžemi na takových velkých akcích funguje? Každý závodník s sebou tahá velké množství závodních párů, které jsou jenom jeho. Zejména slalomky a obřačky používá každý vlastní a spoléhá na své servismany – přeci jen v točivých disciplínách je vliv rychlé lyže poznat méně než v klouzavých. Při sjezdu a super-G jde ale o rychlostní schopnosti konkrétních lyží mnohem víc. Připravují je obvykle přímo firemní servismani, kteří je často i přes noc dlouho a složitě testují přímo v podmínkách závodního svahu. „Častokrát se stalo, že v portfoliu firemního servismana zbyly rychlé lyže po některém z předních jezdců, které se nabízely firemním závodníkům v nižší než elitní hierarchii. Je to svým způsobem riziko, protože lyže sice jedou rychle, ale nemusí být zrovna snadno ovladatelné, což zažil třeba kdysi Ondra Bank v Bormiu,“ upřesňuje Aleš Krýzl, vedoucí alpského úseku SL, metody, jaké panují na největších lyžařských akcích. Podle kuloárních informací stály podobně rychlé lyže i za Esteřiným úspěchem v tréninku sjezdu loni v lednu v Zauchensee, kdy vystřelila – podobně jako nyní na olympiádě – na první pozici. Do závodu si ovšem vzala lyže jiné – prý se těch rychlých polekala – a dojela až 36.

pořádný kopec na trénování, která vyhrála na půjčených lyžích olympijský závod. Ale ona to není jen obyčejná pohádka, kde je všechno možné lusknutím prstu. Ani náhoda, která se prostě stala, protože jí zrovna foukalo do zad. Za tou plackou je spousta dřiny a taky talentu. Možná nejlépe to vystihla legenda sjezdového lyžování Lindsey Vonn, která Ester vysekla následující poklonu: „Je to neuvěřitelné. Chtěla bych mít její sportovní talent, skákat ze sportu do sportu a všechno vyhrávat. Ale bohužel umím jen lyžovat. A ona mě pak navíc stejně porazí.“

Včera jsem se vrátil z Hollywoodu… … byl jsem tam s Frankiem zabít nudu…, zpíval Janek Ledecký ještě v dobách Žentouru. Mám takový nepopsatelný pocit, že do Hollywoodu bude muset letět ještě minimálně jednou. Jestli Ester přidá ještě placku ze snowboardingu, bude to totiž na film.

To, že lyže jedou extrémně rychle, lze poznat i z jízdního projevu, konkrétně z ne ideálně zvládnutých skoků. Paradoxně tak rozlítané skoky mohou značit povedenou, rozuměj rychlou jízdu. Zároveň však dokazují, na jaké hraně rizika závodník jede. Ale zpět k vítězným lyžím: Konkrétně je to závodní model Atomic Redster Doubledeck SG s designem modelového ročníku 2015/16 – to jen dokazuje, že podařené kusy žijí opravdu dlouho. Je samozřejmě možné, že jsou ve správě či majetku týmu Ester Ledecké, přičemž dříve je měla v užívání Mikaela Shiffrin. Na stole je ale i varianta, že nakonec vítězné lyže poskytl Ester centrální servisman značky Atomic – třeba právě ty původně rezervované pro Mikaelu – z fotek je zřejmé, že lyže se stejným dekorem použila Mikaela například v Lake Louise. Za připomenutí stojí i souběh faktů: maminka Shiffrin odpískala sobotní super-G poté, co ve čtvrtek Mikaela vyhrála obří slalom přesunutý z původního pondělního termínu s odůvodněním, že potřebuje čas na odpočinek. A její super-G lyže tedy zůstaly na ocet. Vzhledem k některým tréninkovým výsledkům, zejména vítězství v tréninku v Lake Louise, by byl výběr Ester zcela logický. Jak to ale bylo doopravdy, se nemusíme dovědět nikdy – o tom, co se sdělí veřejnosti, často rozhodují spíše zákulisní dohody než realita. (ps)

| 17 |

Ester Ledecká

Text: Eva Kurfürstová

ŠOKUJE SVĚT

S gratulací se jménem Úseku alpských disciplín Svazu lyžařů ČR na našich stránkách připojuje také jeho předseda Aleš Krýzl. „Že je Ester ohromný talent, jsme věděli. Že by mohla být v SG do patnáctky, možná desítky, jsme doufali. Že Ester dá přednost snowboardovému PGS před závodem sjezdu, který byl do OH její nejúspěšnější disciplínou, jsme brali s mírným smutkem na vědomí. Ale že Ester neúčast v olympijském sjezdu vynahradí zlatem v super-G, to je fakt neskutečný. Ester moc gratuluji, stejně jako celému týmu, jehož součástí jsou Tomáš Bank, Ondra Bank, Petr Kouřil, Zuzana a Janek Ledečtí, Jakub Marek a Jan Klapáč.“ A samozřejmě se připojuje i celé SNOW!

aneb první sjezdařské olympijské zlato V době uzávěrky březnového čísla SNOW ještě zdaleka nebyly zimní olympijské hry v Pchjongčchangu u konce, alpským lyžařům zbývaly odjet ještě tři disciplíny plus týmová soutěž a Ester Ledecké její královská disciplína: paralelní obří slalom na snowboardu. Jedno už ale jisté bylo. Snowboardová mistryně světa Ester Ledecká se stala olympijskou vítězkou v alpském lyžování. Když projela cílem olympijského super-G, jen nevěřícně koukala. A celý svět s ní.

louho před ZOH si členové týmu kolem Ester i vedení Úseku alpských disciplín Svazu lyžařů ČR posteskli, že nepůjde časově skloubit její závod na snowboardu, kde byla jasnou favoritkou, se závodem sjezdu, disciplíny, která šla Ester na lyžích do té doby nejlíp, a že je škoda, že bude moci startovat pouze v obřím slalomu a super-G. Ve sjezdu totiž zajela během dvouletého účinkování ve SP 7. a dvě 13. místa, zatímco v super-G byla nejlépe 2x 19. Pak ale přišel 17. únor 2018 a Ester Ledecká přepsala dějiny.

Nejen že si splnila cíl o startu ve dvou sportech na jedněch hrách, ale získala historicky třetí cenný kov pro alpské lyžování. Po bronzech Olgy Charvátové (sjezd, Sarajevo 1984) a Šárky Strachové (slalom, Vancouver 2010) je to první zlatá medaile. A desáté zlato ze zimních olympijských her pro Českou republiku. Obrovský úspěch Ester rozhodně nelze brát tak, že si odskočila od snowboardu a je z toho zlato. Ester dává oběma sportům už řadu let minimálně totéž. Jen cesta na vrchol na lyžích trvá obecně mnohem déle než na snowboardu.

Číslo 26, ale elitní lyže Ester startovala také v obřím slalomu, ve kterém obsadila velmi dobré 23. místo. Už v něm možná leccos naznačila – na prvním rovinatějším úseku měla totiž ve 2. kole nejrychlejší mezičas. Do zlatého závodu vyrazila se startovním číslem 26, když už byly největší favoritky v cíli (ty si vybírají lichá čísla od jedna do devatenácti) a pomalu už přijímaly gratulace. „Nechápal jsem to. Dva dny je Ester v tréninku všechny porážela a holky si začnou gratulovat, když někdo takový ještě stojí na startu,“ říkal po závodě Ondřej Bank. Byla to životní jízda. Sice ne úplně bez zaváhání, ale životní každopádně. Ester uháněla jako dělová koule. Lyže měla po Mikaele Shiffin. Otázkou zůstává, zda se jednalo o pár, který po ní Ester dostala po skončení loňské sezóny, nebo ty, na kterých měla americká reprezentantka původně jet olympijský závod (více v boxu na předchozí straně – pozn. red.).

FOTO: GEPA-ATOMIC

„To, co se děje teď, je zásluhou mého týmu a musím jim všem strašně poděkovat, tohle je jejich zlato.“

FOTO: AGENCE ZOOM

| 18 | SPORT

Některé televizní stanice už přerušily přenos po čísle dvacet s tím, že vítězky už jsou známy. „Slyšela jsem o tom, ale nevadí mi to. I tak jsem si to užila a nebylo podstatné, kolik kamer mě u toho snímá. Pro ty, kteří mě chtěli vidět a neviděli, doufám, že měli možnost později.“

Nikdo ne a ne uvěřit V cíli Ester dlouho nemohla uvěřit tomu, co právě dokázala. „Myslela jsem si, že je to nějaká chyba, že za chvíli ten čas i pořadí změní. Zkouším jet svou nejlepší jízdu a vyhrát pokaždé. Byla jsem na startu zřejmě jediná snowboardistka a holky dnes příliš neriskovaly, musely být pod obrovským tlakem, a já jsem jen zkusila jet svou nejlepší jízdu. V cíli jsme na sebe s mamkou koukaly a nechápaly, co se stalo. Ptala jsem se jí, jestli jsem se na výsledkovou tabuli dívala správně, nebo jestli jsem třeba nevynechala nějakou branku. Myslím, že má rodina byla překvapená stejně jako já.“ Při vyhlášení už začínala věřit. „Být zlatou medailistkou je něco, co, myslím, nikdo nečekal. Když jsem procházela mix zónou, všichni novináři se mě ptali, jak je tohle možné, že to se nemělo stát, že jsem snowboardistka a nepocházím z alpské země. Odpověděla jsem ‚Ano, ale stalo se to a co už s tím teď můžeme dělat?‘ Během jízdy jsem myslela na to, co mi říkali trenéři, a jak si jízdu užít, jak to jen jde.“

Díky a gratulace Ester již tradičně nezapomněla poděkovat svému týmu. „To, co se děje teď, je zásluhou

„Co se tady dneska jede? A můžu jet s váma? A půjčíte mi někdo lyže?“ FOTO: GEPA-ATOMIC

Shiffrin byla totiž indisponovaná a rozhodla se super-G vynechat. Je známo, že nejrychlejší lyže na rychlostní disciplíny u sebe mají servismani, kteří jsou (v případě špičkových závodníků) zaměstnanci firmy, výrobce lyží, a je tedy plně v kompetenci firmy, komu pak taková „děla“ na nohy připne.

mého týmu a musím jim všem strašně poděkovat, tohle je jejich zlato.“ Při tradičním výčtu jmen trenérů Tomáše a Ondry Bankových, servismana Petra Kouřila, fyzioterapeuta Jakuba Marka a své rodiny zmínila také ty, kteří jí v minulosti pomáhali, a znovu zdůraznila, jak je pro ni důležité, že je tady s ní máma, která kvůli strachu z létání vůbec nesedá do letadla. Tentokrát udělala výjimku. Určitě stála za to zlato.

! E M Á ÍH? M

JARO NA SVAHU OPALOVAČKA A LYŽOVAČKA V JEDNOM ZASNĚŽUJEME ZA KAŽDÉHO POČASÍ

WWW.MONINEC.CZ

FOTO: ISPO

| 20 | SPORT

Text a foto: Ondřej Novák

Na co se těšit v sezóně 18/19?

ISPO 2018 rychlým okem i krokem

Vidět a obsáhnout vše, co je na největším sportovním veletrhu na světě k vidění, je v podstatě nemožné. Nestačí na to ani dva dny, které jsme tam strávili, ani čtyři dny, jež veletrh trvá.

en pro představu, na největším světovém veletrhu letos vystavovalo 2 800 firem, navštívilo jej 84 000 lidí a vystavovalo se v 18 halách. Za dva dny jsme proběhli ISPO rychlým krokem a snažili se rychlým okem zachytit ty nejzajímavější novinky, které se na trhu příští rok objeví.

Vybrané značky a na přeskáčku Elan je tradičně jedna z nejinovativnějších značek na trhu. Na příští rok například chystají podložku pod vázání, která v sobě obsahuje senzory měřící zatížení a přes technologii Bluetooth se s ní propojíte do aplikace v mobilním telefonu. Můžete pak sledovat, zda stojíte na lyžích příliš vpředu, či vzadu, jak efektivně je rozložena hmotnost mezi obě lyže, zda máte víc tlaku na vnitřní, či na vnější lyži a podobně. Aplikace by měla umět sbírat data a poskytnout i celkovou analýzu vaší jízdy. S podložkou se počítá zejména na top modely, které budou ale na výběr i se standardní „nesenzorovou“ deskou. Dynastar pro příští sezónu změnil zejména barvy a redesignoval kolekci freeridových lyží. Rossignol přichází do sezóny 2018/19 Nás zaujaly zejména lyže určené na upravenou s novinkou LCT – Line Control Technology. sjezdovku. S drobnými změnami, zato s novým Tenký titanalový proužek umístěný uvnitř kondesignem pokračuje závodní řada, která se strukce lyže na výšku pomyslně spojuje špičku převlékla do elegantní šedé, velmi zajímavé a patu a tváří se, jako by lyži rozděloval na barevné obměny se dočkaly i sportovní modely pravou a levou polovinu. Ve skutečnosti by měl Zone. Zajímavostí je, že závodní lyže jsou vyrázaručit lepší kontrolu podélné flexe i tlumení vibrací při jízdě. LCT najdeme příští rok na všech běny ve Španělsku, ostatní modely již v tradiční Francii. sportovních top modelech značky.

U rakouského Headu letos zaujaly zejména boty. Nové freeridové modely, které jsou díky své nízké hmotnosti určeny i pro delší backcountry výlety, se jmenují Core a Trasher. Tahákem kolekce pro příští sezónu je však Liquid Fit, technologie individuálního přizpůsobení vnitřní botičky. Jedná se o typickou vypěňovací botičku, tedy nic nového pod sluncem – až na jednu drobnost. Proces vypěnění se zkrátil díky použité pěně na pouhých 10 minut!

| 21 |

Překvapení čekalo jednoznačně na stánku opomíjeného italského výrobce ROXA, který disponuje pro příští rok rozsáhlou kolekcí lyžařských bot, jež je ovšem stále zaměřena spíše na průměrné lyžaře. Od loňského roku se však začal zabývat i botami pro skitouring a výsledkem vývoje i výkonnostní bota pro závodní skialpinismus, Roxa RX Carbon. Samý karbon, tepelně tvarovatelná botička, inserty pro Dynafit i Marker Kingpin, každopádně zajímavá alternativa k známějším výrobcům. U Blizzardu hrají od příštího roku na retro. Oživili totiž starý dobrý název Firebird včetně zářivého odstínu oranžové barvy, kterou staré dobré „firebirdy“ před 40 lety měly, a pojmenovali jím téměř vše, co bylo k dispozici. Jméno tak nesou všechny závodní a sportovní modely, stejně jako dceřiné závodní boty Tecnica. U těch nejtužších Tecnica Firebird 150 mi připadalo, že byl, alespoň na omak, použit i stejný plast jako před čtyřiceti lety. Zajímavé jsou i velmi jednoduché retro přezky s tenkými dráty, kterými bude překvapivě na příští rok disponovat i Nordica Dobermann. Prostě takové malé koncernové retro. Za zmínku ale stojí i nové allmountainové modely Quattro. Ty slaví úspěchy již několikátou sezónu v řadě, na příští rok však přichází s konceptem dvou titanalových proužků uložených na výšku v konstrukci lyže, které mají pozitivně ovlivňovat flexi i tlumení vibrací. Že by si s Rossignolem nahlíželi navzájem pod pokličku?

Nordica přichystala na příští rok zcela nové boty Promachine, které budou se svými 98 mm šířky asistovat širším Speedmachine a užším závodním Dobermann. Na výběr budou i varianty s technologií Grip Walk. Obecně se Nordica vrací k retro agresivní černo-červené kombinaci, což je vidět zejména na závodních modelech lyží i bot nesoucích označení Dobermann. U lyží nejvíce zaujala absence technologie E.D.T., určené k tlumení vibrací. Závodní, ale i nejvyšší sportovní lyže jsou prostě „flat“.

Stánek americké značky K2 se letos obešel bez všech kovbojských atrakcí, amerických vlajek i dřevěného baru ve stylu vesnické stodoly a působil oproti jiným letům bohužel trochu stroze. O to více byl nabitý. Kolekce lyží je velmi široká. K zásadním změnám k ní nedochází a evropský trh se bude zaměřovat zejména na výborné sportovní modely Charger a allmountainy Konic, které jsou rok od roku lepší. Novinkou jsou naopak výkonnostní boty Recon s šířkou 98 mm a flexí 130. Nové boty v kolekci italského výrobce Dalbello jsou modely DS. Asistují závodním a výkonnostním DRS a disponují novinkou Adjustable Ramp Angle, tedy individuálním nastavením sklonu chodidla v botě. K dispozici jsou tři polohy – Neutral, Sport a Race, ovládání je umístěno namísto cantingu.

K Dalbellu už téměř neodmyslitelně patří Völkl, který na příští rok přichází s velmi výraznou kolekcí lyží. Odvážné barvy na svahu rozhodně nepřehlédnete, ale nás zaujaly dvě zásadní novinky. Po dlouhé době končí veleúspěšné allmountain modely Code a jsou nahrazeny novinkou Deacon, která kromě nové konstrukce disponuje i novým tlumičem U.V.O. A to je ta druhá novinka. Nové U.V.O. se od příštího roku nebude pohybovat pouze do stran, ale i nahoru a dolů. Schopnost tlumit vibrace by tak měla být výrazně lepší. Scott se již dávno orientoval na freeride a skitouring, ale v jeho kolekci stále najdeme vydařené allmountainy, které jsou určeny i na upravené tratě. V minulosti to byly lyže kolekce The Ski, které pomalu vytlačují univerzálky Slight. Scott nabízí čtyři různě široké modely a slibuje velkou výkonnost s velmi nízkou hmotností. Tu by měla zajistit kombinace lehkého dřeva, karbonu a aramidových vláken.

| 22 | SPORT NOVINKY 2018/19 ATOMIC, SALOMON Stěžejní hráči na trhu, rakouský Atomic a francouzský Salomon, sice na ISPO letos nevystavovali, i oni ale samozřejmě chystají novinky.

Rakouský výrobce Kästle jde svojí cestou a nebojí se přijít na trh i s takovou novinkou, jako je model MX99 z oblíbené řady allmountainů určených na agresivnější ježdění na sjezdovkách. Žádný z modelů MX totiž nedisponuje rockerem, což je u novinky s 99 milimetry v pase překvapivé, ale také chvályhodné. „Go your own way!“ Na opačném poli stojí nejužší novinka MX67 s pouhými 67 mm pod botou. Nově je předesignována i řada TX určená pro skitouring, které vévodí nejširší z nejlehčích modelů, TX98 s lehkým jádrem z Karuby a třemi vrstvami karbonu. Za zmínku stojí i koncept iD4, který umožňuje objednávku lyží na míru. A tentokrát se to netýká pouze individuálního designu, ale i vaší hmotnosti, preferencí a lyžařských dovedností. To vše změří a zjistí na vybraných prodejních místech v Evropě a za pouhých 2 400 eur vám lyže vyrobí přesně na míru do pěti dnů. Představovat francouzského výrobce black crows asi netřeba. Výrazné designy, které se ještě před několika málo lety skvěly na několika málo lyžích na jednom z nejmenších stánků veletrhu, dnes krášlí velmi rozsáhlou kolekci zaměřenou zejména na allmountain, freeride a backcountry. Proto je mezi širokými lyžemi zcela do očí bijící model Arto, „masters“ obřačka s pouhými 68 mm v pase a poloměrem 24 metrů v obou dodávaných délkách 177 i 183 cm. A vzhledem k tomu, že jsme ji měli možnost již letos testovat, víme, že stojí za to. Black crows nemusí být rozhodně živ jen freeridingem.

A aby nebyla řeč jen o lyžích a botách, zavítali jsme k jednomu z největších výrobců lyžařských brýlí, americkému Oakley. Na příští sezónu chystá novinku v podobě brýlí Fall Line XL s unikátní technologií Prizm React. Brýle mají na okrajích rámečku ovládání, kterým lze měnit barvu zorníku ve třech krocích od zcela světlé po zcela tmavou. Rámeček brýlí přitom vibruje a podle počtu zavibrování dává svému nositeli informaci, který ze stupňů zatmavení je zrovna nastaven. Vše ovládají dvě miniaturní baterie, které by měly při běžném provozu vydržet až tři týdny. Na první pohled nic nového pod sluncem. Podobné brýle mají i jiné značky a v minulosti je měl i sám Oakley. Tento model je však vůbec první, kde se podařilo ukrýt baterie do rámečku brýlí, na rozdíl od běžných řešení velkých neforemných baterií na pásku brýlí.

Resumé Digitální technologie jedou. Vše, co jde propojit přes bluetooth a sledovat či ovládat přes displej mobilu, má zelenou. Od senzorů zatížení po vyhřívané ponožky. Velkým tématem pro příští rok je Grip Walk, ale i všechny možné pevné či přídavné systémy, které usnadní chůzi v lyžařských botách a zabrání uklouznutí. Komfort nade vše, ale to už je téma staré několik let. Výrobci se přestávají bát a stále více upouštějí od oblíbeného rockeru u nejvyšších sportovních modelů komerčních obřaček a slalomek. Dobrá zpráva pro nás rychlé hobíky. Všechno je zase o kus lehčí. Karbon vítězí a s ním lněná vlákna, aramid i lehké dřeviny. Pro rychlé hobíky špatná zpráva, pro většinu uživatelů a milovníky skitouringu jen dobře. Všechno jednou bude. A možná i lepší.

Atomic přichystal na následující sezónu zejména mnoho designových změn. To se týká třeba závodní kolekce, kde najdeme výkonnostní model X 9 v slušivé zelené barvě vtipně odlišený od uniformní červené, kterou nesou všechny závodní lyže, boty a doplňky. K zásadní změně dochází naopak v oblíbené allmountainové řadě Vantage, která od příštího roku klade ještě větší důraz na nízkou hmotnost a honosí se zcela novou konstrukcí Prolite. Ta pracuje s velmi tenkou a perforovanou vrstvou titanalu po celé délce lyže a ponechává základní konstrukci lyže až neuvěřitelně tenkou, místy dokonce zcela průhlednou. Stěžejní místa, kde se akumuluje nejvíce tlaku, tedy střed lyže a hrany, jsou vyztuženy dalšími vrstvami materiálu a opticky tak tvoří velké písmeno X vystupující vysoko nad konstrukci lyže. Výsledkem by měla velmi hravá a lehká lyže, která ovšem velmi dobře drží i na tvrdém povrchu. Salomon bude mít naopak sezónu převratnou. Dochází nejen k designové, ale i k větší konstrukční změně všech výkonnostních a sportovních modelů lyží a bot. Letošní řadu X-Race po dlouhé době nahradí nové slalomky a obřačky S/Race Rush a S/Race Shot, které disponují novinkou Edge Amplifier. Nová technologie lépe rozkládá tlak přímo na hrany, přidává lyžím na agresivitě a drží se tak nového sloganu Sons of the Blast (Synové výbuchu), kterým bude Salomon v následující sezóně výkonnostní modely propagovat. Novinku Edge Amplifier najdeme i na všech sportovních univerzálkách S/MAX 8, 10, 12 a zcela nových S/ MAX Blast. Novinky najdeme i v lyžařských botách. Tou zásadní je zejména nový systém tvarování skeletů a vnitřních botiček, Custom Shell HD. Technologie dokázala zkrátit dobu individuálního přizpůsobení lyžařských bot v obchodě na pouhých 10 minut.

2018/2019

SJEZDOVÉ LYŽE DOBERMANN GSR RB FDT + XCELL 14 FDT Nekompromisní výkonnost řady Dobermann. Lyže vznikly ve spolupráci se závodním oddělením a patří k tomu nejlepšímu, co Nordica nabízí. Špičkový výkon, perfektní požitek z jízdy na tvrdých površích. Ideální pro střední a delší oblouk.

25 490,SJEZDOVÉ BOTY PROMACHINE 130 GW Nová řada Nordica PROMACHINE přináší sílu, preciznost a výkonnost řady Dobermann ve spojení s komfortem, lehkostí a univerzálností ostatních modelů z rodiny Machine.

14 990,-

O 25 % lehčí NIŽŠÍ VÁHA + MENŠÍ OBJEM = VÍCE ENERGIE PRO LYŽOVÁNÍ Použitím tenčích, odlehčených plastů v nové, anatomicky tvarované botě v kombinaci s TRI-FORCE rámem snižuje hmotnost o 25 %

120 % výkonnost TUŽŠÍ, SILNĚJŠÍ A ŽIVĚJŠÍ BOTA Nový TRI-FORCE rám – páteř celé Machine rodiny okamžitě přenáší vaši energii z nohou přímo do lyží.

EXKLU

ZIVNĚ V SÍTI SPOR TISIM O JIŽ TE Ď

K dostání na prodejnách Praha–Zličín, Praha–Černý Most a na eshopu sportisimo.cz

| 24 | SPORT

Text: Pavel Božák Foto: Jakub Šedivý

Na návštěvě v továrně

ZAI

Jak se vyrábí nejluxusnější lyže světa? Nakoukli jsme do dílny slavné švýcarské značky Zai, která se nachází v horském městečku Disentis v kantonu Graubünden. A typicky po švýcarsku hned vedle železničního nádraží.

imon Jacomet založil značku Zai v roce 2003. Jeho vize byla jasná – vyrábět ty nejlepší lyže, a to bez jakýchkoliv kompromisů, ať už jde o výběr použitých materiálů, kvalitu nebo vytříbenost lyžařského projevu. Od počátku

až do současné doby je firma provozována a vlastněna pouze lyžaři profesionály a nadšenci. V portfoliu nalezneme lyže závodního charakteru na krátký, střední i dlouhý oblouk, allmountain lyže i velice nekonvenční freeridový model.

Unikátní CNC nastavitelný lis pro jednoduché přenastavení jakéhokoliv klenutí během okamžiku

Raznice pro přesné tvarové obrábění

Simon Jacomet – šéfkonstruktér a zakladatel značky Zai, v pozadí hliníkové a ocelové kazety pro jednotlivé modely

Hned při příchodu k výrobně nás zaujal vozový park. Kdo by čekal drahá auta luxusních značek (pochopitelně Bentley), ten by byl asi zklamaný. Stála tu stará Audi A3, SUV od Chevroletu a VW Transporter. To nás trochu uklidnilo, neboť jsme přijeli ustrojení dost nedbale přímo z lyžování a trochu jsme se báli, že to pro takovou návštěvu nebude naše oblečení úplně vhodné. Avšak mýlili jsme se. Jen jsme vešli dovnitř, vesele nás přivítal příjemný chlápek – sám Simon Jacomet.

| 25 | Vášeň na prvním místě!

Pouze jeden servisman

První, co Simon při své exkurzi zdůraznil, byl výhled z dílny přímo na lyžařské středisko v Disentis. Největší důležitost je zde totiž kladena na vášeň z lyžování a možnost neustálého testování všech prototypů lyží za účelem dosažení jejich dokonalosti. Dalším krédem je orientace jen na ty nejlepší a v lyžařské branži někdy i zcela netradiční i kuriózní materiály. Však kdo jiný používá jako jeden z mnoha materiálů jádra lyže třeba kámen? Někomu by to mohlo celé přijít jen jako zbytečnost, která je pro běžného člověka doložená nesmyslně vysokou částkou, ale ano, i ten kámen zde má jedinečnou funkci. Funguje totiž jako dokonalý tlumič a pohlcovač vibrací, který trefně sekunduje živosti poskytované jedinečnou karbonovou konstrukcí. Všechny lyže Zai jsou vyztuženy unidirekcionálními karbonovými vlákny, a to i do torzního směru, toho je zaručeno precizním, ručním podélným i křížovým vrstvením jednotlivých proužků karbonového prepregu. Jádro je tvořeno výběrovým cedrovým dřevem. Ochranu lyží poskytuje dyneema a nerezová horní hrana proti oštípávání boků. Dokonalý skluz zajišťuje skluznice zhotovená nanotechnologií a speciálně vyvinutá struktura. Samozřejmostí je netradiční a luxusní povrch, který nejen že hezky vypadá, ale je i funkční a obnovitelný. U povrchu se bavíme o materiálech, jako je přírodní kaučuk, len, karbon nebo třeba broušený filc.

Samostatnou kapitolu tvoří servis lyží Zai, který má kompletně na starosti jedna jediná, a jak tvrdí Simon, nejdůvěryhodnější osoba. V Zaii si zakládají na dokonale připravených lyžích a doporučují svým zákazníkům lyže posílat na opětovný servis pouze k nim, aby jim mohli zaručit ty nejlepší lyžařské vlastnosti jejich lyží. Vedle unikátní struktury stojí za zmínku i speciální brousící stroj, který z hran ubírá jen to nejnutnější množství materiálu a zároveň je leští tak, že na nich nezbude jediný grot.

ZAI – konstrukční speciality Unidirekcionální karbonová prepreg vlákna K vyztužení Zai používá hlavně karbon, který má vynikající poměr pevnost/hmotnost. Konkrétně jsou využívána pryskyřicí předem naimpregnovaná jednosměrná vlákna, která se na sebe při laminaci vrství potřebným způsobem, tak aby bylo dosaženo požadované podélné i torzní tuhosti. Výhodou prepregu je, že odpadá mokrá laminace (ruční nanášení lepidla). Předem naimpregnovaná pryskyřice se aktivuje v lisu za vyšší teploty a pod tlakem. Díky tomu je zaručen i optimální přísun pryskyřice do jednotlivých vrstev. Zaiíra Pod tímto pojmem Zai označuje svoji jedinečnou syntézu nejmodernějších vláken a termoplastických složek, jež vytvářejí dokonalý funkční celek, který zaručuje tuhost, flexibilitu, tlumicí účinky a v neposlední řadě také dlouhou životnost. Zai se chlubí tím, že jeho lyže ztratí po 30 dnech lyžování maximálně 5 % na únavě konstrukce, přičemž běžné lyže údajně ztrácí i více než 30 %.

Vývoj a evoluce Zai se při výrobě lyží stále snaží vymýšlet a testovat nové věci a posouvat svět výroby lyží výš. Spolupracuje s technickými univerzitami a materiálovými inženýry. Nyní disponuje jedinečným CNC řízeným lisem, který byl vyvinut ve spolupráci s jistou nejmenovanou společností (některá tajenství se holt musí střežit). Dále nám byl například ukázán prototyp lyží, které byly zhotoveny ze 100 vrstev jednosměrného uhlíku a následně speciálně ofrézovány, přičemž jen cena materiálu na takový pár mnohonásobně přesahuje cenu materiálu na nejlepší, běžně používané závodní lyže. Je to opravdu krásné, když si může někdo takhle hrát s něčím, co je jeho celoživotní vášní. Výklad v dílně by se dal poslouchat klidně celé odpoledne…

Detail raznice

Lyže Zai připravené k finišování hran, skluznic a povrchů

Nano race base Zai uvádí, že používá ty nejlepší závodní skluznice s vysokým obsahem uhlíku a nano povrchem. Skluznice jsou opatřeny unikátní šípovou strukturou a předem do hloubky za vysoké teploty řádně navoskovány. Toto vše zajišťuje nejlepší možný skluz.

Cellulose Acetate Jde o přírodní povrch lyží, který úspěšně implementovala do lyžařského průmyslu pouze firma Zai. Tento velice houževnatý organický polymer má pro Zai typické vlastnosti – krásně vypadá, je velice houževnatý, dá se obnovit a tlumí vibrace.

Dyneema Jedná se o mimořádně odolná polyethylenová (UHMWPE) vlákna, která při přepočtu na svoji hmotnost mají o 60 % vyšší pevnost než karbon a jsou dokonce 15x pevnější než ocel. Navíc nepodléhají tepelné roztažnosti. Tato vlákna slouží v lyžích Zai jako ochrana proti proražení.

Povrch z přírodního kaučuku Vulkanizovaná přírodní guma má perfektní tlumicí schopnosti, je odolná vůči škrábancům, dá se renovovat a hezky vypadá, proto ji Zai využívá jako povrchovou vrstvu u některých svých modelů. Cena takového povrchu je srovnatelná s cenou některých závodních lyží.

Kamenné jádro CFS – carbon fibre stone V lyžích Spada Zai využívá jedinečného konstrukčního prvku – kamenného jádra. Celá věc funguje tak, že od špičky po patku je asi 1 cm široký vyprofilovaný proužek granitu, který je dokola olaminován karbonovými vlákny. Tento předpjatý proužek je pak doslova nemožné zlomit. Klíčovou vlastností je perfektní tlumicí schopnost a díky tomu bezchybné držení na hranách. Sami jsme se o překvapivé funkčnosti kamene jako tlumiče mohli přesvědčit přímo v dílně Zai, když jsme si na zkoušku „plácali“ zkušebním vzorkem o pracovní desku. Tlumicí účinek je opravdu pozoruhodný.

Přírodní filc U modelu Scadin využívá Zai pro finální povrch lyží přírodní filc, který je slisovaný speciální technikou. Vytváří pak funkční povrch, který je jednak renovovatelný a jednak tlumí vibrace. Nerezové horní hrany Když si koupíte tak drahé lyže, jako jsou ty od Zai, chcete, aby vám vydržely hezké co nejdéle. Právě proto mají lyže od Zai nerezové horní hrany, které chrání vrchní pohledovou vrstvu před mechanickým poškozením. Kromě toho je horní hrana symbolem precizního zpracování.

| 26 | SPORT NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

1980

Text: Tom Řepík

SVĚTEM V

FOTO: SKI USA

předchozích dílech Nostalgie vzpomínané trable horské branže sedmdesátých let de facto vyústily v počátek konce zlatých lyžařských časů. Nicméně zřídkakdy bývá dost zle, aby nemohlo být hůř. Už tak decimovaný obor čekala zanedlouho nová zákeřná rána do zad. Z nečekaného směru. 10. února 1974 si dvacetiletý začátečník James Sunday vzal své 200cm lyže a vypravil se s nimi do vermontského Strattonu na své čtvrté ježdění v životě. Nejistým plužením sjížděl urolbovaný, zeleně značený začátečnický svah, na němž upadl, hlavou narazil do kamene za okrajem sjezdovky a ochrnul od ramen dolů. Nevstane z postele, neoblékne se a nenasedne do svého motorového vozíku bez cizí asistence. Na radu svého advokáta se Sunday rozhodl soudit strattonský resort pro nedbalost o do té doby neslýchanou sumu $1,25 milionu, přes 6 milionů v dnešních dolarech. Sunday u soudu tvrdil, že upadl kvůli ze sněhu vyčuhujícímu křoví. Jeho právník pustil porotě dojemný film o tom, jak vypadal mladý život žalujícího před jeho nehodou. Ačkoli obhajoba skiareálu i svědci z řad tamní skipatroly tvrdili, že žádný podrost z denně rolbovaného začátečnického svahu nemohl trčet, soudce Underwood (v paradoxním překladu „Podrost“) takový argu-

ment nevzal v potaz; ani to, že začátečník nepodstoupil žádné lekce nebo že si vzal nevhodné dvoumetrové lyže. Přiřkl zraněnému ještě víc, než požadoval – Stratton mu musel zaplatit půldruhého milionu dolarů. Událost se dostala do New York Timesů s masivním titulkem přes několik sloupců – typem pokrytí přináležícím mezinárodním katastrofám. Patálie s lyžaři žalujícími skiresorty znal obor už dvacet let; v roce 1953 napsal americký SKI: „Čím dál víc přibývá bezohledných lyžařů, kteří dělají našemu sportu špatnou pověst. Jakmile si na lyžích něco vymknou nebo zlomí, hned běží k nejbližšímu číhajícímu právníkovi, který se účelově snaží prokázat nedbalost skiresortu a nárokovat po něm přemrštěné odškodnění.“ V padesátých letech však ještě soudy nahlížely na lyžaře jako na lidi, kteří vědomě podstoupili riskantní přírodní aktivitu, a přiznávaly žalující straně nanejvýš čtyřicet dolarů za zkrácený hotelový pobyt. Po bezprecedentním vermontském rozsudku z roku 1977 se však poměry změnily. Soudce Underwood svůj verdikt odůvodnil: „Začátečnická sjezdovka je dnes něco jiného, než bývaly tratě plné pařezů a kamení v padesátých letech. Dnes musí být povrch srovnán buldozery a od kamenů a větví vyčištěn.“ Mezi skalními lyžaři vyvolal vermontský případ vlnu nelibosti. Rozšiřovali o Sundaym zvěsti, že byl při nehodě opilý. Tehdejší killingtonský

FOTO: SKI USA

Sport kažený

Lyžování – ale třeba i filmy, muzika a nakonec i život sám – prý nikdy nebyly tak dobré jako v padesátých a šedesátých letech. Nebo snad sedmdesátých? Osmdesátých? Nevadí. Starší čtenáři si třeba zavzpomínají, mladší se možná něco dozví.

1970

1960

marketingový šéf Foster Chandler do místních novin prohlásil: „Skuteční lyžaři by na rozdíl od Sundayho nikdy za svou chybu nevinili sport. Soudce naznačuje, že bychom měli mít pod kontrolou věci jako počasí, sněhové podmínky a kopec proměnit v jedno bezpečné pískoviště s povrchem hladkým jako golfový green. Jenže tam venku je příroda, sakra. Divoká příroda se sněhovými bouřemi, bičujícím deštěm, ledovkou, záplavami, bahnem, vichrem, co sundavá střechy, dráty a stromy a s lyžaři cvičí jak s párátky. Tady na našem kopci jsou dny, kdy

| 27 | tím, že jelo po chodníku z kopce a narazilo do hydrantu. Rodiče soudili výrobce skateboardu za to, že prkno nemělo brzdy. Soudní žaloby proti automobilkám, doktorům nebo třeba fastfoodovým řetězcům byly už tehdy na denním pořádku. Lyžařský byznys se jen zařadil na neslavný seznam jako další z obětí společenského systému snažícího se přehlížet, že spotřebitel by měl být inteligentní lidská

vzbuzuje u veřejnosti dojem, že lyžování je snadné a bezpečné. Obdobnou věc de facto dělá i notorickým lákáním na „skvělé“ sněhové podmínky. Jenže tento typ nezodpovědného marketingu začal vedle sportumilovných zákazníků vábit i bezskurpulózní právníky, kteří motivováni zprávou, že někdo na skiareálu vysoudil milionové odškodné za vlastní pád, začali číhat a rozdávat své letáky přímo pod kopcem. Ne, že by šlo o něco v Americe neobvyklého: ve stejném roce se v New Yorku zranilo dítě na skateboardu

bytost schopná zdravého úsudku a odpovědná za své jednání. Skiareály po celé Americe doslova přes noc čelily novému pojistnému za odpovědnost, jež vyskočilo o tři sta, pět set nebo i tisíc procent. V předminulé Nostalgii (SNOW 107) zmiňovaný majitel střediska Hunter v židovských Catskills Orville Slutzky si do novin nebral servítky: „Celé to je nesmysl. Jestli si lidi myslí, že soudní odškodné zaplatí pojišťovny, tak se šeredně pletou. Vždycky to budou peníze skiareálů a potažmo tedy lyžařů. Protože pojišťovny

FOTO: SKI USA

nevidím z okna na dvě stopy. Soudce by měl vytáhnout paty ven a poznat na vlastní kůži, že příroda si nenechá poroučet. Odpovědnost středisek je nereálná věc.“ Nelyžující soudní porotě však byl případ jasný. Moderní lyžařské středisko, ve svých brožurách propagující hladké, čistě vyžehlené svahy záměrně nasnímané za pohlednicově azurového počasí a bezvadného sněhu,

nám zvednou pojistné a já ho promítnu do ceny skipasu. Když to neudělám, zkrachujeme. V každém případě žaloby jako tu ze Strattonu bude platit lyžař.“ Před průlomovým soudním verdiktem se americké skiresorty mohly cítit relativně bezpečně, zejména od roku 1962, pod ochrannými křídly Asociace horských středisek NSAA. Ta vznikla především, aby – ne v uvedeném pořadí – začala chránit zájmy více než 400 zakládajících středisek ve vyjednávání se státními lesy a dalšími vládními úřady, aby se sjednotily bezpečnostní standardy vyvíjející se lanové dopravy a aby se všichni měli důvod společně zlít na valné hromadě konané v pečlivě vybraném slunečném resortu při jarním lyžování. Jedním z prvních počinů NSAA byla standardizace lyžařského značení v roce 1964, vzápětí vyměněného za zdokonalené řešení z hlavy Walta Disneyho (viz SNOWbiz 105, „Dík, pane Disney“). Sjednocená vyjednávací síla u pojišťoven byla další ostře nabitou zbraní asociace; skiareály našly vynikající podmínky u nadnárodního giganta AIG coby generálního pojišťovatele branže. Mělo to svou logiku; AIG byla jedinou pojišťovnou v americké historii, která kdy vlastnila lyžařské středisko – vermontský Stowe (více v Nostalgii ve SNOW 103). Po průlomovém soudním verdiktu z roku 1977 však AIG oznámila, že už dál nebude pojišťovat vermontská střediska, pokud si nevylobují ve svém státě zákonnou povinnost lyžařů vzít odpovědnost za své počínání na vlastní bedra. „Lyžování se musí začít řídit zdravým rozumem,“ komentoval své rozhodnutí ředitel AIG Maurice Greenberg, „lyžaři přeci lyžují na své vlastní riziko, tak jako vždycky lyžovali. Kromě specifických případů, kdy třeba dojde k havárii lanovky anebo jiné prokazatelné nedbalosti obsluhy, běžné riziko musí nést lyžař.“ NSAA se dala do práce; najala si na zastupování skiresortů specializovaného právníka Davida Clearyho z killingtonského Rutlandu, který v roce 1978 dokázal agendu prosadit k uzákonění ve Vermontu a v následujících letech v dalších lyžařských státech Ameriky. Zástupy vždy a ke všemu připravených žalujících právníků tak měly naráz notně ztížené manévrovací podmínky. Ne, že by to kdy tento svérázný profesní druh přestal zkoušet: dokonce i když se právník dostal k nějakému případu zraněného lyžaře a zjistil, že žalobu už podává jiný kolega, opozdilý advokát neváhal přesvědčovat žalovaný skiareál, ať spolu podají protižalobu na zraněného lyžaře za nebezpečnou jízdu a ohrožování ostatních návštěvníků. A zatímco pod křídly asociace zůstávaly americké skiareály ve věcech pojištění či soudních sporů pragmaticky jednotné, pokud přišla řeč na zákaznicky žádoucí propojování vleků a sjezdovek, soudržnost sousedících resortů šla – k jak asi velikému překvapení tuzemského čtenáře? – rázem do kytek. Vděčné téma do příštího ročníku Nostalgie.

PARTNER RUBRIKY

Neexistuje nic, co by vaše děti zrychlilo

Text: Ondřej Novák

I DĚTI TO MAJÍ V HLAVĚ aneb malí

závodníci a jejich rodiče Hlava a duše hrají při lyžařských závodech mnohdy důležitější roli než samotné tělo – a je tomu stejně u velkých i u malých závodníků. Co udělat proto, abychom své svěřence po stránce psychické dobře připravili? Aby je netížil stres a očekávání trenérů nebo rodičů?

sme sice skoro na konci závodní sezóny, ale to, co bude obsahem následujících řádků, by se vám, rodičům a trenérům dětských sportovců, mělo hodit vlastně pořád. S popisovaným konceptem přišel americký sportovní psycholog Jim Taylor a posuďte sami, nakolik ve vás rezonuje.

Velká očekávání Blíží se víkend, a tedy i očekávaný den závodů. Samotný závodní den je většinou velmi stresující nejen pro rodiče, ale zejména pro závodící děti. Všichni mají velká očekávání. Rodiče vidí své děti na stupních vítězů, děti samotné se tam vidí taky, ale navíc podléhají pocitu, že musí splnit povinnost či, lépe řečeno, splnit vysoká očekávání svých rodičů. Chceme pro své děti to nejlepší a jejich neúspěch nás bolí dvakrát. Nesplnily naše očekávání a navíc nás trápí jejich smutek, který pramení nejen z jejich vlastního neúspěchu, ale i z pocitu viny vůči nám rodičům. Začarovaný kruh. Momenty před závodem, ale i po něm, jsou těmi nejdůležitějšími, kdy můžeme něco ovlivnit a pootočit kouzelným vypínačem magického myšlení do polohy zapnuto. Zní to zvláštně? Ano. Ale zkusím to hned vysvětlit.

Kouzelná moc Jako rodiče našich dětí si myslíme, že máme nad nimi moc. A do značné míry i máme, protože jsme již v jejich útlém dětství ovlivňovali jejich osobnost a ukazovali jim cestu. A tato víra, že je doká-

„To dáš!“, „Věříme ti!“, „Jeď rychle!“. Nic z toho je nezrychlí. Naopak v nich tyto pokyny ještě zvýší míru odpovědnosti za svůj výkon a s tím i předstartovní stres. Nezvýšíte jejich motivaci ani sebedůvěru. I bez vašich „inspirativních“ projevů pojedou ten den nejrychleji, jak mohou. „Můžeš vyhrát!“, „Drž ruce vepředu!“, „Držíme ti palce!“, „Musíš porazit Martina!“ nebo „Dej si pozor na rychlost, až přijedeš dole do té rovinky!“, to všechno jsou pokyny, které mohou vaše dítě spíše znervóznit a zpomalit. A velmi pravděpodobně se to také i stane.

Co je tedy správné? Před prohlídkou tratě jim dejte najevo, že jsou pro vás důležité ony samy, ne jejich výsledek. Obejměte je a jednoduše jim řekněte, že je máte rádi. Před samotným závodem už se k nim nepřibližujte. Nechte je, ať si s předstartovní atmosférou poradí samy, a pokud se s nimi před startem, byť jen na dálku setkáte, zvedněte jen palec nahoru a usmějte se. Je to vlastně jednoduché. Odveďte jejich pozornost od důležitosti výsledku a nechte je, ať se soustředí před

Momenty před závodem, ale i po něm, jsou těmi nejdůležitějšími, kdy můžeme něco ovlivnit a pootočit kouzelným vypínačem magického myšlení do polohy zapnuto. žeme ovlivňovat a vést, kdykoliv se nám zachce, se nejvíce ukazuje právě v kritické momenty, v závodní dny. Jednoduše věříme, že když vyřkneme tu správnou formuli, správné zaklínadlo těsně před startem, pojedou naše děti zázračně rychle. Většina zaklínadel, která slýchávám na startu i těch nejmenších dětí, má však úplně jiný dopad než zázračné zrychlení a oslavy v cíli: stres a velká očekávání, které se v cíli mění ve smutek a celkově špatnou náladu v rodinném týmu.

startem samy na sebe a vytvoří si jen takový předstartovní stres, jaký samy chtějí. Podobný přístup platí i po závodě. Ať už jely dobře, nebo špatně, nespěchejte k nim hned s jakýmkoliv hodnocením. Nechte jim čas, ať se samy mohou se svým úspěchem či neúspěchem ztotožnit. Nechte je v klidu zhodnotit, zda jejich výsledek odpovídá jejich úsilí a jejich očekávání. Zklamání, frustrace, radost, to všechno si musí prožít samy.

Český start-up zaměřený na půjčování sportovního vybavení. Klade důraz na komfort služby – vybavení doveze až domů – a kvalitu půjčovaného vybavení.

FOTO: FISCHER

| 28 | SPORT

| 29 | FOTO: ATOMIC

„To dáš!“, „Věříme ti!“, „Jeď rychle!“. Nic z toho je nezrychlí. Naopak v nich tyto pokyny ještě zvýší míru odpovědnosti za svůj výkon a s tím i předstartovní stres. Po neúspěchu se většinou snažíme děti utěšovat. „Vždyť je to jedno, nezáleží na tom.“, „Příště je porazíš!“, „Jel jsi fakt dobře.“ a podobná zaklínadla jsou jedny z nejhorších vět, které můžete po závodě svým dětem říct. Děti nechtějí a nepotřebují být utěšovány. Dokážou rozpoznat, že je to jen prázdné utěšování. Jednou z největších emocionálních lekcí je umožnit svým dětem, aby se s neúspěchem vypořádaly samy. Zjednodušeně… aby jim bylo dovoleno se cítit špatně. Dejte jim dostatek prostoru prožít svůj výkon plnohodnotně, než se na ně vrhnete s komentáři plnými gratulací, nebo soustrasti. Na podobném principu prožitku to totiž funguje i v případě úspěchu. „Podívej se na časomíru, jsi první!“, „Myslím, že jsi v první desítce!“, „Jel jsi tak

rychle!“, to všechno v dětech ihned zabije jejich vlastní prožitek z úspěchu a ty tolik potřebné vnitřní pocity, které se potřebují v mysli malého závodníka usadit, pošlete kamsi do hlubin dřív, než je vůbec stihne v sobě zaznamenat. Děti samy poznají, když něco udělají špatně. A stejně tak dokážou poznat, že něco udělaly dobře. Chovejte se k nim stejně jako před závodem. Obejměte je, dejte jim najevo, že je máte rádi, že jsou pro vás důležité a výsledek závodu neřešte, ať už byl jakýkoliv. Nechte je, ať si ho v hlavě vyřeší samy.

DOLOMITY – VAL GARDENA SEISER ALM / ALPE DI SIUSI

Ubytování a výuku lyžování si zajistíte na

www.itaski.cz

Kam chcete jít na oběd? Wayne Bryan, otec a trenér několikanásobných tenisových šampionů Mike a Boba Bryanových, se vždy po zápase ptal svých synů: „ Kam chcete jít na oběd?“ Vysílal tím hned dvě informace. „Byl jsem na vašem zápase, vidím, že máte hlad, protože jste dřeli, a já jsem ten zápas celou dobu sledoval. Ale není pro mě důležité, jak to dopadlo.“ Život jde prostě dál a sport nás učí smiřovat se s prohrami i získávat z výher. Ale sport není v životě to nejdůležitější.

SCHOOL

Česká lyžařská škola v Dolomitech Výuku lyžování organizujeme převážně v individuální formě, tedy privátní výuka českým instruktorem, nebo formou skupinových kurzů. Zajišťujeme i dětské, rodinné nebo firemní závody a veškerý doprovodný program. Nabízíme i výuku snowboardingu a telemarku v českém jazyce. Výuku organizuje a též osobně zajišťuje náš lyžařský instruktor s kvalifikací „Učitel a trenér lyžování SLČR“ Ladislav Jack Janků www.ladajanku.cz

Hledáme instruktory lyžování – celosezónně nebo jen na výpomoc ve vybraných týdnech. Kontakt: jack@itaski.cz

| 30 | SPORT

Novinky příští sezóny i výprodej testovacích modelů

FOTO: STÖCKLI

V HARFASPORTU!

Nyní v Harfasportu: Sleva 20–50 % na nové modely lyžáků Letošní páry lyží až o 30 % výhodněji

FOTO: SCOTT

Špičkové lyže

Kolo pro každého

Harfasport, největší pražská specializovaná prodejna lyží a kol s pestrou paletou zboží a služeb, potěší jak lyžaře, tak cyklisty! Na skladě se objevují první páry lyží pro sezónu 2018/2019, již na začátku března spustí výprodej testovacích lyží, a nedočkaví cyklisté si zde mohou mimo jiné navrhnout svůj vlastní design a osazení kola! Již nyní v prodeji nejnovější modely, včetně olympijských!

ledovali jste na olympiádě v Pchjongčchangu nejlepší světové sjezdaře jako Marcela Hirschera, Henrika Kristoffersena, Lindsey Vonnovou nebo Mikaelu Shiffrinovou? Všimli jste si, jaké parádní lyže měli k dispozici? Pokud ano, nemohlo vám uniknout, že jsou to naprosto nové modely pro sezónu 2018/2019, a přesně takové mají již v nabídce na prodejně v pražském Harfasportu. Exkluzivně pouze zde najdete lyže značek Atomic, Salomon, Rossignol, Head a Stöckli, k tomu rovněž lyžáky Atomic, kolekce oblečení od francouzské prémiové značky Colmar a pro to největší bezpečí také ochranné prvky značky Poc. Na horách leží stále spousta sněhu a skvěle upravené sjezdovky, jestliže chcete jezdit tedy na tom, o čem si jiní mohou nechat zdát až příští rok, je to jednoznačný tip, kam zajít!

Testcentrum: TOP modely v perfektní kvalitě Testovací lyže v Harfasportu zůstávají na prodejně pouze jednu sezónu a mimoto máte při koupi jistotu, že o ně bylo vždy perfektně postaráno díky profesionálnímu personálu a lince Wintersteiger Mercury. Během výprodeje můžete zakoupit špičkové lyže se slevou kolem 40 %. Konkrétní přehled slev naleznete na webových stránkách www. harfasport.cz. Testcentrum vám nabídne znamenité modely od oblíbených značek, jako je Atomic, Stöckli, Salomon, Dynastar, Head či Rossignol. Při výprodeji testcentra seženete například tyto letošní modely: Atomic Redster G9 neboli obřačky pro výborné lyžaře se zcela novou konstrukcí klenutí Camber v kombinaci s technologií Servotec umožní lyžím svižné zahájení oblouku, rychlé přehranění a dynamiku. Pro allround lyžaře vyhledávající extrémní univerzálnost jsou jako stvořené lyže Stöckli Laser SC, jež poskytnou klidnou a bezpečnou jízdu. D ámskými lyžemi Salomon Gemma nepohrdnou sportovní lyžařky, které často lyžují na rozměklých sjezdovkách nebo se rády vydají za dobrodružstvím také mimo upravené tratě. Dámské lyže Stöckli O Two Motion přináší skvělou výkonnost a elegantní styl. Přírodní materiály dávají lyžím mnohonásobnou kvalitu. Lyžařky si dopřejí snadné a příjemné lyžování bez námahy, tudíž ještě více zábavy.

Pokud na jaře rádi přesedláte z lyží na kolo, tak jste v Harfasportu správně. Každému má co nabídnout, od rekreačních jezdců po závodníky, milovníkům hladkého asfaltu, prašné či štěrkové cesty, ale i těžkého terénu. Chcete mít kolo, jež si vyladíte do posledního detailu dle svého vkusu a preferencí? Tzv. Project One od výrobce Trek najdete nově v Harfasportu. U daného modelu si navolíte od designu až po komponenty podle vašeho gusta. Milovníci celoodpružených modelů se mohou těšit na novinku 2018/2019 od výrobce Cannondale: Scalpel SE 2 se zdvihem přední vidlice 120 mm, a tím na ještě větší zážitek z terénu. Oblíbené modely Scott Contessa Scale volí sportovně založené cyklistky, které si užívají jízdy na upravených cyklostezkách a na náročném povrchu jakbysmet.

Přijďte navštívit Svět lyží a kol se širokým výběrem zboží a služeb pro zimní i letní sezónu! HARFASPORT Českomoravská 41, Praha 9 Otevřeno denně od 10:00 do 20:00

www.harfasport.cz

| 31 |

KONEC VOSKOVÁNÍ? Pravidelné mazání lyží prodlužuje zásadně životnost skluznice, ale také udržuje její vlastnosti. Jenže kdo z nás má trpělivost mazat lyže pravidelně? Text: Ondřej Novák, Anton Švec

náme to všichni. Až skutečně kvalitně promazaná skluznice přináší tu pravou radost. Ale kde na to brát čas? Co kdyby stačilo namazat lyže jednou provždy?

DPS Phantom S takovým řešením letos přichází firma DPS, známý výrobce freeridových a touringových lyží. Nový výrobek pod názvem DPS Phantom slibuje jednorázové napuštění lyží přípravkem, který dokáže udržet skluznici vlhkou a „černou“ po celou sezonu i déle. DPS přirovnává voskování lyží k výměně oleje v motoru. „Voskování lyží je jako výměna oleje v motoru automobilu. Phantom je olej, který v motoru vydrží po celou dobu životnosti automobilu.“

Jak to funguje? Phantom je patentovaná technologie na bázi polymeru. Jedná se o tekutinu, kterou se skluznice napustí, rozetře se po celé délce

tkaninou z mikrovláken a vyleští kartáčem. To vše ostatně najdete přímo v balení. Výsledkem je doživotní „máza“, kterou není třeba obnovovat ani po broušení lyží na servisním stroji. Tekutina se dle výrobce „vpije“ do hloubky a udržuje nadstandardní vlastnosti skluzu na měkkém i tvrdém sněhu. Zatímco tradiční proces zmenšování koeficientu tření skluznice je dosahován vyplněním porézního povrchu pro dané aktuální hodnoty teploty a vlhkosti sněhu aplikací vhodného vosku, Phantom jde jinou cestou – „nemaže“, ale impregnuje látkou, která zvyšuje vodo(sněho) odpudivost (je hydrofobní), a tím zajišťuje „kluznost“. Teplota a vlhkost na to mají jen malý vliv.

S ohledem na rozdílné řešení se i lyže rozdílně chovají. Například do rychlostí cca 3 km/h mají tendenci chovat jako nenamazané, a proto přípravek zatím není určen pro severské lyžování. Další souvislostí je, že se skluznice po aplikaci Phantoma stane tvrdší a zmenší se její třepení. Jaká je opravdu realita, ví zatím jen výrobce. Nezávislý test uživatelů zatím není k dispozici.

Deklarované výhody Phantom je podle výrobce velmi šetrný k přírodě. Neobsahuje nebezpečné přísady jako běžné vosky, které se při lyžování rozpouštějí do sněhu, a tedy i do zásob vody. Na Phantom lze nanášet i běžné vosky, třeba v případě závodníků. Phantom momentálně startuje na 99 amerických dolarech, přičemž jedno balení se dvěma 15ml sáčky s tekutinou vystačí na dvoje lyže nebo dva snowboardy. Phantom je velmi vhodný na skitouringové lyže. Na rozdíl od běžného vosku se nedostane do stoupacích pásů a stoupacími pásy ho nestrhnete ze skluznice.

Vosk zůstává víceméně na povrchu skluznice, zatímco Phantom se vsaje do mikropórů a napustí skluznici do hloubky

SVĚTOVÝ POHÁR v Herlíkovicích Víte, že se letos pojede Světový pohár v krkonošských Herlíkovicích? A nebude to jen obyčejná zastávka, ale rovnou finále. Finálový závod Světového poháru v para-ski 2018.

ravidelní čtenáři vědí, že para-ski je sportovní disciplína kombinující seskok padákem na přesnost a lyžování, konkrétně obří slalom. Česko je tradičně aktivní jak účastí svých závodníků, tak organizátorsky.

První část dvojboje, závod na lyžích v obřím slalomu, je v plánu na pátek 2. března na černé sjezdovce. Druhou část, seskoky parašutistů, budete moci sledovat v sobotu a neděli 3.–4. března v horní části modré sjezdovky na Bubákově. Skáče se na přesnost přistání z vrtulníku z výšky 1 000 m nad horským terénem.

Závodit budou borci z Rakouska, Německa, Slovinska, Itálie, Švýcarska, Holandska, Polska a samozřejmě také z Česka. Pro organizátory je letošní závod generálkou na 17. FAI Mistrovství světa v para-ski 2019! (red)

na Facebooku BeBe Brumík

| 32 | SPORT UNIVERZITA D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

Jak se jezdí na obřačkách 2

Trochu na všechno A TROCHU OBŘAČKY Máme za sebou čtyři díly, které se zaobíraly jízdou na obřačkách, slalomkách, velmi širokých allmountainech i celodenních univerzálech. Dnes uzavřeme náš seriál zase obřačkami. Tedy takovými skoro obřačkami.

ahle kategorie lyží je moje nejoblíbenější. A abych se neopakoval, bude to dnes trochu kratší. O komerčních obřačkách jsem totiž psal už v prvním letošním dílu rubriky Skiwithme. Tehdy jsem testoval obřačky pro mladší a pokročilé, kterým se v odborné hantýrce říká „masters“. Blíží se trochu více těm opravdovým závodním lyžím, jsou úzké, velmi tuhé, jejich poloměry se pohybují přes 20 metrů a podle délky sahají třeba až k 27 metrům. Vzhledem ke své konstrukci a šířce jsou určeny na tvrdé upravené tratě a nic jiného jim moc nesvědčí. Dnešní kousek je na tom ale trochu jinak.

Konstrukce Typická komerční obřačka, tedy určená pro masy, je tou nejlepší univerzálkou pro zdatné lyžaře, experty a instruktory lyžování. A předesílám, že není určena pouze pro milovníky dlouhých

a středních poloměrů a pouze pro perfektně upravené tratě. Dnešní „public GS“ jsou poměrně dost vykrojené. Takové lyže se pořizují zhruba ve výšce postavy, můžete počítat s příjemným poloměrem kolem 17 metrů, ale hlavně se středy 70–72 mm, které už zvládnou i rozměklý sníh a nemají tendenci se propadat a zařezávat. Komerční obřačky si drží klasickou sendvičovou konstrukci podpořenou v naprosté většině případů dvěma titanalovými pláty a často i mírným rockerem ve špičce. To jim dává vše, co sportovní lyžař, který nerad krátké slalomky, široké a líné allmountainy, nebo lehké a měkčí univerzálky, potřebuje. Jsou dostatečně tuhé v torzi a přitom ohebné ve flexi, abychom je my, běžní smrtelníci, zvládli. Dlouhý či spíše střední poloměr je jejich domácím hřištěm, jenže při troše snahy si najednou připadáte skoro jako na slalomkách. Udělat ze 17 metrů 12 nestojí zas tak moc námahy.

Sedmý ročník seriálu Skiwithme jsme pojali zcela odlišně. Nebude tolik o technice lyžování jako o materiálu. Materiál je totiž faktor, který lyžování zásadně ovlivňuje. Vzal jsem tedy pět různých párů lyží, na každých jel jen jednu jízdu a zkoušel stejné oblouky na stejných úsecích. Proč se na některých jezdí o něco lépe, na co jsou určeny, pro koho a proč, to se dozvíte v letošních pěti dílech, které budou opět doprovázet videa. A jinak mě najdete zase celou zimu na kopci. Pokud si budete chtít společně zalyžovat, volné termíny najdete na www.skiwithme.cz.

www.skiwithme.cz Ondřej Novák Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

Skiwithme TIP Nebojte se jich. Zkuste překročit svůj stín a všechny fámy o tom, že na užší české sjezdovky, které jsou odpoledne navíc rozbité a boulovaté, je ideální slalomka. Není. Delší komerční obřačka vám poskytne mnohem více opory v rychlé jízdě, prostupnosti rozbitým terénem, ale hlavně předozadní stability. Delší lyže paradoxně lépe odpouští chyby v předozadní rovnováze, lépe tlumí nerovnosti a šetří vaše nohy, které jsou z neustále točících a agresivních slalomek brzy unaveny. Komerční obřačka není zdaleka závodní náčiní, ale ta nejlepší celodenní sportovní univerzálka.

| 33 | CO UMÍ KOMERČNÍ OBŘAČKY Dlouhé oblouky umí. I při jízdě přes svůj poloměr jsou stále poměrně klidné a neklepou se jako slalomky, když se na nich snažíte jet super-G. Ale upřímně. 17 metrů je stále spíše střední poloměr. Střední oblouky jsou přesně tím, na co jsou stavěny. Pohodová jízda lehce pod konstrukčních 17 metrů jim svědčí a rozhodně se jí nijak nebrání a moc toho po jezdci nepožadují. Krátké oblouky umí jakoby nic. Když máte dostatek rychlosti a mírnější sjezdovku, chytnete rytmus a lyže vás začnou dostatečně objíždět, jste na slalomovém poloměru 12 metrů cobydup. Na strmějším kopci už to bude chtít přidat trochu otáčení a smířit se s tím, že dvě vyryté koleje za vámi nezůstanou. Každopádně se komerční obřačka velmi snadno ovládá i ve smýkaných obloucích, a je proto vhodná opravdu na cokoliv.

Realita Otázkou na těchto typech lyží je rocker. Upřímně, nemám ho rád. Ale jsou situace, kdy ho oceňuji. Komerční obřačka je totiž mojí celoroční univerzálkou na všechno. Když je kopec extrémně tvrdý, lyže díky rockeru trochu ztrácí v torzi a musíte je při nájezdu do oblouku trochu více hlídat. Ale když je sníh měkčí nebo potřebuji jezdit v hlubším sněhu, často v boulích a podobně, je mírný rocker, který špičku přirozeně změkčuje a usnadňuje průchodnost terénem, k nezaplacení. Záleží prostě na tom, jak na takové lyže pohlížíte. Pokud chcete mít téměř závodní lyže na delší oblouky a lyžovat na tvrdých pistách

zcela bez kompromisů, sáhněte po „masters“ verzi, která ale nikdy nebude tak univerzální jako dnešní komerční obřačky. Pokud na ně budete pohlížet jako na celodenní univerzálky výsostně sportovního ladění, budete spokojeni.

Pro koho je Budu se opakovat, ale je prostě pro všechny, kteří lyžují rychle, mají solidní techniku a dokážou lyže prohnout. A zároveň pro všechny, kteří stále potřebují vysokou míru univerzálnosti a hledají ty jediné celodenní lyže, na nichž se dá kromě půl metru čerstvého prašanu sjet úplně všechno. Od hobby obřáku až po boule.

Tyto oblouky byly odjety na lyžích Salomon X-RACE SW (120–72–98 při 175 cm, R 17 m), které patří do kategorie typických komerčních obřaček, jak je vidí většina současných výrobců. Na trhu najdeme mnoho podobně konstruovaných lyží, tyto konkrétně se vyznačují trochu větší dávkou univerzálnosti na úkor „obřačkového“ charakteru. Všechny lyže na:

Kompletní přehled nabídky na trhu si můžete udělat na SNOW.cz v sekci Lyže. Lze tam studovat a filtrovat desetitisíce modelů až 10 sezón nazpět. Na katalog jsou napojeny i testy.

/video/4946

Í Š J Ě N R E D O M J 3D NE ! STRUKTURY

R Č v s i v ski ser

VRCHLABÍ (směr Špindlerův Mlýn) | KRKONOŠE

SKI RENT

SKI SHOP SKI SERVICE

apul news

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

TELEMARK KURZ

Text: Ondřej Novák

urz pro instruktory telemarkového lyžování se letos opět vrací do východních Krkonoš, konkrétně do Janských Lázní a Pece pod Sněžkou. V termínu 26. 3.–1. 4. 2018 nás čekají ideální jarní podmínky a liduprázdné sjezdovky v největším českém skiresortu. Telemarkový kurz je zkrátka odměna po odpracované instruktorské sezóně. Jarní slunce, měkký sníh, pohodlné boty a hlavně volná pata, která dává lyžování další dimenzi. Každý, kdo telemarkovým kurzem Apul prošel, ho právě díky pohodové

PARTNEŘI APUL:

atmosféře, která se na vázání s volnou patou okamžitě vytvoří, označuje za nejkrásnější v celém systému vzdělávání. Pojďte to zkusit i vy. Není potřeba být zkušený telemarkista, progres na telemarkových lyžích je pro dobré lyžaře rychlý a za šest dnů je vždy

Co nás čeká na jaře?

Termínová listina kurzů APUL je ještě pěkně nabitá. Pro všechny zájemce o práci instruktora lyžování a snowboardingu jsme připravili v březnu v ČR dva kurzy D a navazující kurz C. V dubnu potom chystáme tradiční „Sölden Tour“ poskládanou z lyžařských kurzů levelů D, C, B a vyvrcholení systému vzdělávání APUL, kurzu A2. Pro snowboarďáky bude podobná „Tour“ pořádána na Kaprunu. Za zmínku rozhodně stojí ale i kurzy „druhých nástrojů“, Telemark 1 a Běžecké lyžování 1, které se usídlily na Černé hoře v Janských Lázních. Zajímavý je rozhodně kurz SBX kouč 1 určený pro snowboardisty a zájemce o snowboardcross nebo Lyžování freestyle, které letos premiérově pořádáme s našimi specialisty v jednom z nejlepších snowparků v Evropě, ve švýcarském Laax. Lyžování D........................................... 9.–14. 3. 2018.................................... Špindlerův Mlýn Snowboarding D............................... 9.–14. 3. 2018.................................... Špindlerův Mlýn Prolongace ski CBA....................... 12.–14. 3. 2018 ................................... Špindlerův Mlýn Lyžování freestyle..........................18.–24. 3. 2018 .....................................Laax, Švýcarsko Lyžování C.........................................19.–25. 3. 2018.................................... Špindlerův Mlýn Snowboarding C.............................19.–25. 3. 2018.................................... Špindlerův Mlýn Lyžování Race kouč 1...................20.–25. 3. 2018................................... Pec pod Sněžkou Lyžování D.........................................20.–25. 3. 2018.......................................... Janské Lázně Běžecké lyžování 1.........................26.–30. 3. 2018.................. Černá hora, Janské Lázně Telemark 1.................................... 26. 3. – 1. 4. 2018.......................................... Janské Lázně SBX kouč 1.........................................25.–30. 3. 2018................................... Pec pod Sněžkou Snowboarding A...............................8.–20. 4. 2018.................................Kaprun, Rakousko Snowboarding B.............................13.–22. 4. 2018.................................Kaprun, Rakousko Lyžování D.........................................16.–21. 4. 2018..................................Sölden, Rakousko Lyžování C........................................ 22.–28. 4. 2018..................................Sölden, Rakousko Lyžování B.........................................19.–28. 4. 2018..................................Sölden, Rakousko Lyžování A2.......................................19.–28. 4. 2018..................................Sölden, Rakousko

FOTO: ONDŘEJ NOVÁK

| 34 |

většina účastníků připravena na závěrečné zkoušky z oboru výuky telemarku, ale i školních a sportovních jízd. A i kdyby to nedopadlo, zažijete nezapomenutelných 6 dnů, které posílí nejen vaše nohy, ale i vaši bránici. Víc legrace už na žádném kurzu Apul totiž nebude.

KDE SE SNY STANOU REALITOU

radiční Mistrovství České republiky učitelů lyžování, telemarku a snowboardingu se letos poprvé bude odehrávat ve dvoudenním formátu. Páteční program je ve znamení závodů v obřím slalomu, které se budou odehrávat v Pasekách nad Jizerou, v sobotu pak bude akce gradovat závody ve ski, telemarku a snowboardcrossu v nedalekých Rejdicích. Sobotní podvečer bude hostit prestižní závody demoteamů lyžařských škol v synchronním lyžování. Přijďte se podívat na nejlepší učitele lyžování a jejich umění 16. a 17. 3. 2018. Více informací a podrobný program na www.apul.cz.

| 35 | Text: Tomáš Mical

Zpětná vazba je pro nás a zejména náš systém vzdělávání velmi důležitá. Našich kandidátů se ptáme na jejich očekávání před kurzem, necháváme je hodnotit sami sebe během kurzu, ale i naše lektory a celou organizaci po absolvovaném kurzu. A na závěr sezóny jsme se zeptali jedné z našich absolventek, která postupně stále prochází vzděláním Apul. Jak to vidí Tereza Pelikánová, čerstvě po kurzu A1, s několika sezónami zkušeností v Čechách, Austrálii a aktuálně v Kanadě?

erko, co pro tebe znamená práce instruktorky lyžování? Klíč ke svobodě, cestování, k výuce jazyků, novým kamarádům z různých koutů světa se stejnou vášní. Po vysoké škole a několika letech praxe v oboru ve všedním zaměstnání jsem přičichla k tomu, jak se stát nezávislá. Když jsem chodila pravidelně do normální práce a na hory jezdila jen vypomáhat na víkend, hrozně jsem záviděla všem těm dobrodruhům, kteří cestovali, pracovali v zahraničí. Myslela jsem si, že nikdy nebudu mít na to, to udělat taky. Neumím pořádně anglicky, co práce doma, prostě samé výmluvy. Nakonec jsem sekla s prací v lékarně a začala se výuce lyžování věnovat naplno. Je to práce jako každá jiná a člověk se musí pořád zlepšovat a otáčet, ale nese s sebou vysoké přidané hodnoty, které „obyčejná“ práce s pěti týdny dovolené nemůže nikdy nabídnout. Díky lyžování jsem se podívala do světa, kde jsem celkem snadno s APUL vzděláním sehnala zaměstnání, seznámila se se zajímavými lidmi, ze kterých se pak vyklubali přátelé, lyžovala na místech, o kterých se mi před pár lety ani nesnilo. Jo a díky lyžování jsem si našla partnera. Takže to pro mě znamená fakt hodně. Jaké přidané hodnoty máš na mysli? Pokud chceš na horách trávit každou volnou chvíli, není lepší povolání. Ještě bohužel nevypsali pozici na testéra ranního manšestru. Třeba den jako dnes. U nás v Sun Peaks (Kanada) jsme měli „bluebird“ day“, jak z katalogu na zimní dovolenou. Učila jsem dopoledne klienty z celého světa. Jen tak namátkou kapitána boeingu 737 z Austrálie a Španěla, co dělá animované filmy pro studio Pixar. A nebyli to žádní začátečníci, ale pokročilí lyžaři s cílem se zlepšit a lyžovat na těžším terénu. Pro mě velmi příjemné svezení a zajímavý rozhovor na lanovce. Odpoledne jsme se potkali s ostatními instruktory na pár volných jízd. Musela jsem se trochu štípat, abych se ujistila, že jsem pořád v práci. Všichni dobře

naložení, žádné otrávené obličeje. Tohle se mi v lékárně opravdu nestalo. Na lyže se dostaneš, i když nechceš. Žádný konzumační stres, že když máš permici na celý den, musíš lyžovat až do zavíračky. Potkáš lidi, kteří sdílí tvoje nadšení a motivují tě jezdit pořád těžší věci. A s těmi lidmi to taky můžeš probrat u piva po práci. Komunita, co se motá kolem lyžování, jsou vesměs pohodáři, co milují hory a pohyb v nich, žádné rozmazlené dámičky. Co nějaká negativa? Takhle to vypadá jako dream job. Jasně. Každý den není posvícení. Někdy je také pekelně hnusně. Tady třeba –30 °C nebo liják a vítr jako v Austrálii, kde se na tebe klepe skupinka dvaceti Číňanů, kteří v životě neviděli sníh a ty musíš vylézt z postele, nasadit thymolinový úsměv a pláštěnku a jít do toho. Nebo máš třeba horečku, jako každý normální člověk občas má. Jenže sezóna je krátká a ty potřebuješ vydělávat, takže si vezmeš prášek a jdeš vstříc řvoucímu batoleti, kterému před chvílí zabavili dudlík, a máš ho tři hodiny ve vší parádě. Nebo jich máš takhle třeba pět. Velmi dobře si pamatuji dny, kdy jsem si lyže na výuce ani nenasadila. Taky ne každý dospělý má talent a dovednost si to přiznat. Holt práce s lidmi. Když jsme u těch negativ. Díky lyžování mé levé koleno nezdobí tetování, nýbrž jizvy po třech operacích kolene. Bohužel lyžování nejsou šachy a riziko zranění je velké. Tak co, už jsme nohama zpátky na zemi? Jak si podle tebe vzdělání APUL stojí ve světové konkurenci? Když jsem se ucházela o práci v Austrálii, ředitel školy se mě hned zeptal, kterou licenci u APUL mám. Netušila jsem, že na druhé straně zeměkoule poměrně dobře znají APUL. To samé Kanada. Řekla bych, že nikde neděláme ostudu. Naopak, lidé z lyžařských zemí, kteří mnohdy netuší, že u nás se dá lyžovat, jsou překvapeni, jak čeští učitelé lyžují. A taky, jak učí. Naše metodika

FOTO: ONDŘEJ NOVÁK

JAK TO VIDÍ NAŠI ABSOLVENTI

je moderní a míchá to nejlepší od Američanů, Kanaďanů, Rakušáků a dalších lyžařských národností. Jsme malá země, a tudíž čerpáme z rybníčků od ostatních a udržujeme si rozhled. U Rakušáků, Slovinců a Italů mám pocit, že si na svoje lyžování nedají sáhnout. Aby to nebyl zas přehnaný chvalozpěv, tak samozřejmě dost závisí, kdo na tom kopci jede. APUL neAPUL. Co bys doporučila těm, kteří se chtějí stát instruktory lyžování, ale stále váhají? Neváhat ani minutu. Koupit kvalitní boty, teplé rukavice a alou na kurz APUL. Mě samotnou mrzí, že jsem začala učit „až“ v pětadvaceti. Dříve nějaké licence na horách nikdo moc neřešil. Doba se změnila a nikdo tě bez papírů do školy nevezme. Což je dobře. Kvalita výuky se zlepšuje a klienti jsou pořád náročnější. Je dobré si střihnout nějaký kurz před sezónou. Ušetří ti to i spoustu nervů. Samozřejmě, že zkušenosti na tebe nikdo nepřenese, ale člověk ví, co má při první konfrontaci s klientem dělat, a taky si zlepšíš svoje vlastní lyžování. Je to fajn zimní brigáda, procvičíš si cizí jazyky a komunikaci s lidmi, takže až půjdeš na první pracovní pohovor, tak tě nic moc nerozhází. To jsou věci, které se hodí i běžném životě, a já si vždycky s klidným srdcem do životopisu do sekce ostatní vzdělání píši to lyžařské, i když se ucházím o práci v lékárně nebo třeba v cestovce. Navíc kamarádi snowboarďáci tě naučí na prkně, zkusíš si třeba skialpy nebo telemarky. Sáňkovat s klienty jako přivýdělek taky není špatné. Mně to zní teda o moc líp než skládat zboží po nocích v supermarketu. Celý rozhovor najdete na:

/clanky/4959

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

KONTAKTY NA www.apul.cz

| 36 | SPORT

Text: Karel Hampl Foto: archiv autora

LYŽAŘSKÁ LIGA – předehra i součást úspěšné dekády

B. Zeman bojoval za PF Hradec Králové s plným nasazením

Stránky svazového měsíčníku Lyžařství, na kterých dlouholetý předseda sportovně technické komise Ústřední sekce lyžování František Táborský seznámil čtenáře s novým, revolučním systémem soutěží ve sjezdových a běžeckých disciplínách, jsou dnes poněkud zažloutlé. Není divu. Uplynulo více jak 50 let od první sezóny, v níž byla lyžařská termínovka obohacena o 4 celostátní závody vyhodnocené jako soutěž deseti smíšených oddílových družstev a o obdobně vyhodnocené závody ve třech oblastech: Čechy, Morava a Slovensko. Započítávaly se body tří nejlepších mužů a dvou žen za každý oddíl. Naprosto originální první a druhá liga lyžařů byla na světě.

dvážná myšlenka vzešla z prostředí brněnského vysokoškolského sportu, respektive z lyžařského oddílu tehdejší Slavie Technika Brno, kde vystoupil s její první formulací trenérský tandem Bogdálek-Podešva. K realizaci „napomohly“ dlouhotrvající neúspěchy lyžařů reprezentujících ČSSR ve vrcholných světových soutěžích. Konkrétně sjezdaři nebyli v roce 1960, vzhledem k výsledkům dosaženým v zahraničí, vůbec nominováni na ZOH do Squaw Valley, ani o dva roky později na MS do Chamonix. Zlepšení nepřinesly ani ZOH v Innsbrucku a Mezinárodní univerziáda,

uspořádaná ve Špindlerově Mlýně v roce 1964. Žádný z našich mužů se neumístil v první třicítce, do olympijské nominace se nedostala jediná naše sjezdařka a navíc na startu domácích soutěží trvale klesaly počty závodnic. V tak neutěšené situaci byla soutěž smíšených teamů jedním z pokusů směřujících ke zlepšení výkonnosti našich sjezdařů a běžců na všech úrovních, včetně státní reprezentace. Díky úsilí předsedy komise sjezdových disciplín Ústřední sekce lyžování, někdejšího reprezentanta v alpských disciplínách Jaroslava Bogdálka, se podařilo přesvědčit nejprve ústředního trenéra Tvrzníka a následně

I. Zelníčková – později Trumpová – byla platnou členkou prvoligové Slavie VŠ Praha do r. 1972

| 37 |

ských disciplínách. Je to jen nedostatek finančních prostředků ve vysokoškolských klubech?

Ligu přijali i běžci

Sjezdaři brněnské Techniky se připravovali již v r. 1969 na ledovci v Cervinii předsednictvo lyžařské sekce o smysluplnosti neobvyklého kroku. Dnes prof. Bogdálek (88) připomíná ještě druhý významný motiv: „Z praxe mých kolegů plavců a atletů jsem věděl, že jejich kolektivní soutěže jsou nadstandardně financovány ze zvláštního rozpočtu ČSTV. Až ligové soutěže lyžařů nám tehdy umožnily z tohoto rozpočtu čerpat. Současně se přidal zvýšený zájem médií a úspěšná umístění v lize byla náležitě oceňována i na úrovni krajů a okresů.“ Návrat k lyžařské lize dnes není reálný z mnoha důvodů, ale se současným nezájmem médií o domácí soutěže lyžařů by se měly nejvyšší lyžařské orgány zabývat a hledat nové formy. Seriál „S ČT Sport na vrchol“ rozhodně není „to pravé“.

kých škol. Např. v osmém ročníku, kdy byl počet družstev soutěžících v I. lize zvýšen na dvanáct, bojovalo o ligový titul 6 vysokoškolských teamů a historicky nejúspěšnější VŠTJ Technika Brno titul také získala. Dominance studentských klubů se projevila i v tom, že pouze v posledním ročníku se stal mistrem neakademický oddíl ČH (rozuměj Rudá hvězda) Banská Bystrica. Dnes by mohlo být jedním z aktuálních témat např. pro diplomovou práci hledání příčin současných sporadických kontaktů mezi vysokoškolským sportem a domácími vrcholnými závody v alp-

Premiéra na Pustevnách V alpských disciplínách se do patnáctileté historie lyžařské ligy jako zahajovací závod zapsal XVI. roč. Skorkovského memoriálu ve slalomu a obřím slalomu uspořádaný v únoru 1965 na Pustevnách. Vítězství Slávie VŠ Praha zde bylo jistým předznamenáním úspěchů tohoto vysokoškolského oddílu nejen v dalších závodech, ale i v celkových výsledcích I. ligy. Brzy postoupily do nejvyšší soutěže a na přední pozice se prosadily i další vysokoškolské oddíly orientované na sjezdové lyžování – Slávia Technika (později VŠTJ Technika Brno), PF Hradec Králové, Slávia UK Bratislava, Slávia VŠD Žilina a VŠT Košice. Měly zvýhodněnou pozici v tom, že jejich trenéři, vesměs renomovaní odborníci a pedagogové s nejvyšší kvalifikací, mohli nabídnout talentovaným dorostenkám a dorostencům přijetí na příslušnou školu a studium s upraveným studijním programem. Některé ročníky I. sjezdařské ligy se tak staly doslova lyžařským mistrovstvím vyso-

L. Vlčková patřila mezi opory prvoligového LIAZu Jablonec

Současně s ligovými soutěžemi sjezdařů se rozběhly v obdobném rozsahu i soutěže smíšených oddílových družstev běžců. Kromě jiných drobných odlišností od sjezdařské ligy stojí za pozornost menší angažovanost studentů, respektive jejich oddílů a kateder lyžování. Výše zmíněné zvýhodnění, využívané akademiky-sjezdaři, v běžeckých vysokoškolských oddílech z nějakého důvodu nefungovalo tak účinně. V I. lize se zde trvale dařilo jen Slávii VŠ Praha a Technice Brno, několik dalších se marně pokoušelo postoupit z II. ligy, ale jinak byla i mezi běžci nová soutěž přijata příznivě a zisku ligového titulu byl přikládán náležitý význam. Po zdárném průběhu prvního ligového ročníku se takto příznivě vyjádřil jablonecký trenér jednoho z nejúspěšnějších ligových teamů Zdeněk Ciller: „Liga běžců je soutěž vysoké sportovní úrovně, která povede ke zvýšení výkonnosti našeho lyžařství. Lyžování v současné době není jen záležitostí silných jedinců, naopak se uplatňují silné kolektivy, které mohou vyprodukovat jedince vyšších kvalit.“ Z Cillerovy líhně – lyžařského oddílu Jiskra Mšeno – pak skutečně vyšly vynikající běžkyně, opory státní reprezentace Bartošová, Cillerová a další. V době, kdy byly ojedinělé ženy pokoušející se o skok na lyžích považovány za exhibicionistky, se i sekce skoku a sdruženého závodu pokusila o pořádání určité modifikace ligové soutěže mužů. Ta se však, vzhledem ke specifiku disciplíny, nesetkala s příznivou odezvou a brzy zanikla.

Akademici dominovali Z prvoligové statistiky zpracované dr. Vilémem Podešvou je zřejmé, že z 32 oddílů, které se za patnáct let probojovaly do nejvyšší soutěže, jen tři odtud nikdy nesestoupily. Kromě brněnských a pražských vysokoškoláků to byl silný severočeský oddíl LIAZ Rýnovice (později LIAZ Jablonec), podporovaný výrobcem nákladních automobilů a soustřeďující kvalitní závodníky ze severočeských oddílů. Suverénně nejúspěšnějším ligovým teamem byla VŠTJ Technika Brno. Kromě šesti ligových titulů se brněnští sjezdaři, s výjimkou prvního a předposledního ročníku, umístili vždy na pomyslných vítězných stupních. K oporám této ligové stálice patřili reprezentanti ČSSR Škampa, Raclavský a Pančocha, spolu s Kantovou a Tušilovou. Druhým nejúspěšnějším kolektivem byli pražští vysokoškoláci, kteří vybojovali prvoligový titul v prvních čtyřech ročnících v létech 1965–68. I tento oddíl těžil z výkonnosti členů státního reprezentačního družstva, jakými byli Koloušek, Krňoulová, Mohrová a Švábová. V následujících jedenácti ročnících už se takového úspěchu sjezdaři Slávie VŠ Praha nedočkali hlavně proto, že první dvě jmenované závodnice

| 38 | SPORT

váděla jejich členy nejen na start závodů, ale i k systematickému tréninku. Dalším přínosem byl fakt, že lyžařská liga motivovala oddíly v regionech k pořádání divizních závodů v nových lyžařských střediscích, nabízejících vlastním závodníkům výhodu domácího prostředí. Vítané oživení, jakým liga přispěla k popularitě a atraktivitě lyžařských závodů, nejlépe dokumentuje další z údajů ověřený dr. Podešvou: V 70. létech dosahoval počet dospělých a dorostenců, startujících v některé z domácích soutěží v alpských disciplínách a uvedených v oficiální listině bodů, téměř deseti tisíc! Současnou listinu se třemi stovkami registrovaných aktivních závodníků nelze přímo srovnávat – závodní lyžování již dávno ztratilo punc masové sportovní disciplíny, ale trvalé smíření se s takovým stavem rozhodně neslouží dnešním lyžařským institucím ke cti.

Úspěšné oddíly častými pořadateli

D. Kuzmanová – Strojárne Podbrezová odešly po r. 1968 do exilu a za známých okolností na počátku 70. let, po dokončení vysokoškolských studií, opustili republiku i další úspěšní „slávisté“: Syrovátka a po něm i Zelníčková, později manželka dnešního nejmocnějšího muže planety, Donalda Trumpa. V posledních ligových ročnících dominovala v lize smíšená družstva sjezdařů ze Slovenska, z nichž Slávia UK Bratislava zvítězila třikrát, a to s přispěním státních reprezentantů sester Kuzmanových, Šebestové a Sinaye. Na úspěších bratislavských studentů se podílel i Pavel Šťastný ještě před tím, než se stal úspěšným trenérem ženské reprezentace, jmenovitě Olgy Charvátové a Jany Šoltýsové. Vysokoškolským oddílům nejčastěji

1933

šlapali na paty sjezdaři z výše zmíněného LIAZu Rýnovice – pětkrát druzí a jednou třetí v celkové ligové bilanci.

Doba všeobecného oživení Od roku 1968 přispívalo k objektivitě ligových klání lyžařů hodnocení podle získaných FIS bodů každého závodníka započítávaného do soutěže. Počet oddílů přihlášených do české, moravské a slovenské II. ligy postupně narůstal a vyžádal si rozšíření o tzv. divizi, pořádanou v několika oblastech. Byla tak realizována ucelená struktura soutěží smíšených družstev, přitažlivá natolik, že zaktivizovala celou řadu lyžařských oddílů stojících doposud na okraji lyžařského dění a při-

1934

Za zmínku stojí i fakt, že dva z oddílů, jejichž družstva patřila k nejúspěšnějším od první do poslední „ligové“ sezóny, disponovaly nejen kádrem kvalitních závodníků, ale i početným týmem kvalifikovaných rozhodčích a zkušených organizátorů, schopných uspořádat několikadenní závod za účasti více jak stovky závodníků. Především to byla VŠTJ Technika Brno, která s výjimkou zmíněných závodů na Pustevnách uspořádala dalších 11 závodů ve špindlerovském areálu. Druhým „nejpilnějším“ organizátorem ligových bojů byl oddíl LIAZ Rýnovice, jehož lyžařští bafuňáři zorganizovali na homologovaných tratích střídavě v Harrachově a v Rokytnici celkem 10 závodů. O ligové body se soutěžilo ve všech alpských disciplínách i na Slovensku. Osmkrát na severních svazích Chopku – pořadatel Jasná Liptovský Mikuláš a šestkrát na jižní straně díky oddílu Strojárne Podbrezová. Šest dvoudenních závodů uspořádali také lyžaři z VŠD Žilina ve Vrátné a pět závodů přivedlo ligové týmy na Martinské Hole zásluhou organizátorů

| 39 |

Početný ligový team LIAZ Jablonec s trenérem Špringlem vpravo

z oddílu Strojárne Martin. Pouze jednou se utkali naši nejlepší sjezdaři o ligové body na Klínovci, na Bouřňáku a ve Vysokých Tatrách. Dnes, kdy je na Moravě několik areálů vybavených výkonnými lanovkami, homologovanými tratěmi a náležitou infrastrukturou, musí překvapit, že se po celých 15 let závody I. ligy odbývaly ve dvanácti střediscích výhradně v Čechách a na Slovensku, zatímco Morava hostila jediný závod na Pustevnách – ligovou premiéru.

Více vleků, první kvalitní výzbroj Již od prvních ročníků potvrzovala lyžařská liga svoji životaschopnost. Do ryze individuálního měření sil vnesla soutěž smíšených týmů nové napětí, vedla trenéry a kouče k vyhledávání mladých talentů a představila nové tváře. Nebyla však ve druhé polovině 60. let minulého století

1934

jediným fenoménem pozitivně ovlivňujícím domácí prostředí závodního sjezdového lyžování. Především tehdy na našich horách definitivně ukončila éru pomalých a namáhavých výstupů a rychlých sjezdů výstavba výkonných vleků v délce okolo 1 km. Do r. 1965 sloužilo lyžařům v českých zemích, kromě dvou sedačkových a dvou kabinových lanovek a mnoha desítek podomácku smontovaných šleprů a brchelíků, pouze 6 vleků delších než 500 m, některé na dřevěných podpěrách, s kapacitou nižší než 200 osob za hodinu. Za revoluční zvrat v této neutěšené situaci lze označit 16 těžkých vleků, převážně vyrobených v Transportě Chrudim, uvedených do provozu od Krušných hor až po Beskydy v létech 1965–69. Tato poměrně moderní zařízení radikálním způsobem zvýšila produktivitu tréninku v lyžařských oddílech a přispěla k tomu, že se u nás sjezdové lyžování

stalo nejmasověji provozovanou zimní pohybovou aktivitou. Pravděpodobně zcela náhodou došlo ve stejné době k druhému významnému momentu s obdobně příznivým účinkem. Za panujícího trvalého nedostatku čehokoliv kvalitního, bylo obchodní společností Pragosport v roce 1966 dovezeno do ČSSR několik set párů sjezdových lyží z aktuální produkce rakouské firmy Kästle. Kupodivu se z tehdy kultovních modelů Snow Prince a Snow King nestalo obvyklé „podpultové zboží“. Zřejmě z iniciativy Ústřední sekce lyžování se podařilo zajistit přednostní prodej přímo do oddílů a lyžařských základen, pokud byli jejich členy závodníci z čela výkonnostního žebříčku dospělých a dorostu. Přes následné domácí závažné společenské události dovoz lyží a později i další výzbroje od renomovaných zahraničních firem nebyl již nikdy přerušen. Většina z dovezených modelů byla použitelná k závodním účelům, kvalitní lyže reagovaly přesněji, byly rychlejší, vázání vyráběná v licenci firmy Marker na Barrandově byla bezpečnější. Stejně jako rostoucí počet horských přepravních zařízení i trvale dovážená kvalitní výzbroj pozitivně ovlivňovala výkonnost a sebevědomí závodníků a rekreačním lyžařům poskytovala více požitků.

Obnovení kontaktů po dvaceti létech Existuje ještě jeden důvod, proč lze druhou polovinu šedesátých let považovat za významný mezník v historii československého sjezdového lyžování. V té době počala přinášet první ovoce snaha o uvolnění státní reprezentace z téměř dvacetileté izolace, snaha o využití alpských podmínek k tréninku včetně častých kontaktů se zahraniční konkurencí. Byli to opět iniciátoři lyžařské ligy, kdo zareagoval spolu s dalšími funkcionáři a trenéry reprezentačních teamů na první náznaky politického a společenského uvolnění předcházející Pražskému jaru. Ve snaze osvobodit reprezentaci si počínali takticky,

| 40 | SPORT

konstruktivně a byli vytrvalí. Prvním pootevřením dveří do alpského světa velkých závodů byl start 6 mužů a 4 žen v prestižním Kritériu prvního sněhu ve Val d’Isére v prosinci 1964. Dalším průlomem byl lednový, pětitýdenní zájezd trenéra Jirsy se čtyřmi reprezentanty do Francie, naplněný tréninkem a starty v deseti závodech. Jakousi třešničkou na dortu byla účast závodníků Kolouška, Jandy, Vojtěcha a Čermáka s trenérem Vedralem v rychlostním závodu Kilometro Lanciato v Cervinii v červenci 1965. I v následující sezóně 1966/67 se podařilo realizovat obdobný program obou reprezentačních teamů. V prosinci startovala obě družstva ve Val d’Isére a v lednu vyjeli 4 muži s trenérem Vedralem a 3 ženy s trenérem Mohrem na sérii závodů v Alpách trvající 6 týdnů! Jedním z důvodů tak dlouhých turné byla praktická nemožnost vystavení vícerázové výjezdní doložky. Cestování vlakem po alpských trasách se zavazadly vážícími až 80 kg na osobu a občasná přenocování v nádražních čekárnách kladla na účastníky vysoké, dnes těžko představitelné nároky. Důležité bylo, že ani za tak drsných podmínek neochabovalo úsilí našich reprezentantů prosadit se v tvrdé konkurenci.

Úspěšná dekáda Oživená frekvence kontaktů se zahraničím se postupně stávala samozřejmostí a důležité bylo, že se podařilo realizovat výše zmíněné

Zd. Škoda vybojoval mnoho cenných bodů pro LIAZ Jablonec na 24. místě) signalizovaly ukončení dlouholeté stagnace. Pozitivní tendenci následovně potvrdilo 4. místo Sochora v trojkombinaci a 14. místo Heczka ve slalomu na MS ve Sv. Mořici v roce 1974. Dnes můžeme konstatovat, že v období nechvalně vzpomínané normalizace se dařilo v lyžařských základnách podchytit a s přispěním závodního prostředí ligových soutěží, včetně náležité přípravy a častých star-

Jakousi třešničkou na dortu byla účast závodníků Kolouška, Jandy, Vojtěcha a Čermáka s trenérem Vedralem v rychlostním závodu Kilometro Lanciato v Cervinii v červenci 1965. „výdobytky“ Pražského jara i po srpnových událostech. Počínaje sezónou 1968/69 rostl počet podzimních kempů organizovaných na ledovcích i počet startů našich reprezentantů v závodech FIS, včetně Evropského a Světového poháru. Postupně se také dařilo stabilizovat systém profesionálně zajištěné společné přípravy někdy až desetičlenných, kompaktních A teamů mužů a žen. Náležitý efekt se nedostavil okamžitě. Ještě na ZOH do Sappora v roce 1972 nebyl nominován žádný z našich sjezdařů. Až v následující sezóně umístění Pažouta, Sochora, Droppové a D. Kuzmanové mezi prvními deseti v závodech Evropského poháru a historicky první zisk bodů v závodu Světového poháru (Sochor, 19. ve slalomu ve Wengenu a 20. v OSL v Adelbodenu spolu s Pažoutem

tů v zahraničí, rozvinout talent M. Sochora, D. Kuzmanové, J. Šoltýsové, B. Zemana, olympijské medailistky O. Charvátové a řady dalších. Svými výkony se důstojně zapisovali do výsledkových listin vrcholných světových soutěží ve druhé půli sedmdesátých a na počátku osmdesátých let.

Zánik předmětem dohadů V té době už byly důvody administrativního zrušení unikátní a osvědčené československé lyžařské ligy, po skončení jejího XV. ročníku v roce 1979, jen předmětem dohadů, jež trvají dodnes. Jedna z verzí dává tento zákrok do souvislosti s trvalou antipatií mocenských orgánů vůči sportovní disciplíně postrádající proletářské kořeny a netěšící se oblibě v SSSR.

Přestože pamětníci uvádí potvrzující detaily, snižuje její pravděpodobnost současné zrušení ligové soutěže v běhu na lyžích. Nezbývá než přijmout jako pravděpodobnější příčinu likvidace striktní usnesení ÚV ČSTV o zrušení všech soutěží družstev v individuálních sportovních disciplínách počínaje rokem 1979. Připomínka lyžařské ligy jako příkladu hodného následování by v současnosti neměla smysl, ale protože byla organickou součástí významné etapy, charakterizované dynamickým rozvojem sjezdového lyžování v českých zemích i na Slovensku, završené mimořádnými sportovními úspěchy na mezinárodním poli, neměla by, s ohledem na širší souvislosti, upadnout v zapomnění.

Nejúspěšnější prvoligové oddíly VŠTJ Technika Brno.6x 1., 5x 2., 2x 3. místo Slavia UK Bratislava............ 3x 1., 3x 3. místo Slavia VŠ Praha...........4x 1., 1x 2., 1x 3. místo PeF Hradec Králové...1x 1., 1x 2., 1x 3. místo ČH Banská Bystrica........................1x 1. místo LIAZ Jablonec....................... 5x 2., 1x 3. místo

Lyžařské oddíly dle účasti v I. lize VŠTJ Technika Brno....................................15x Slavia VŠ Praha...............................................15x LIAZ Jablonec.................................................15x VŠT Košice+Bohemians Praha................ 11x Slavia UK Bratislava........................................9x Chemička Ústí n. L.........................................8x PeF Hradec Králové........................................7x Pozn. V patnácti ročnících I. ligy startovalo celkem 32 lyžařských oddílů z celé ČSSR.

PETRA KOTRLOVÁ Disciplína: Alpské lyžování Narozena: 30. 3. 1998

FOTO: ARCHIV PETRY KOTRLOVÉ

| 42 | SPORT

Bydliště: Vsetín Trenér: T omáš Hvorecký Oddíl: ST Vsetín, SA Špindl Partneři: Cep, Maxis, Spedos, Kotrla a.s., Ellipse, Fischer, Cobbler

Text: Ondřej Novák

DĚVČE Z VALACH Kopcovitý kraj kolem Vsetína, kterému se odjakživa říká Valachy, oplývá spoustou tajemných historek o dětech, které už od dětství dostávají před spaním frťana domácí slivovice, aby byly silné a zdravé. Nevím, co je na tom pravdy a zda tím prošla i Petra Kotrlová. Síla, zdraví, soutěživost a chuť rychle lyžovat jí každopádně nechybí.

etro, jak jsi začala s lyžováním? Jako asi většinu z nás mě k tomu přivedli rodiče. Oba jsou bývalí sportovci, tak v tom podle mě měli jasno, že budeme všichni sourozenci sportovat. Úplně ale asi nevěděli, na který sport nás dát, tak jsme zkoušeli všechny možné, jako například kola, tenis, plavaní, atletiku, ale nakonec se ukázalo, že lyžování bude to pravé. Co tě na závodění nejvíc baví? Je toho mnoho. Adrenalin na startu, závodní nálada, dobré kopce, poznávání nových závodníků, rychlost. Jsem soutěživý člověk a ráda přijímám výzvy. Vždycky se těším na každý závod, abych mohla předvést, co umím. I když to někdy úplně nevyjde podle představ. Co tě na něm nejvíc nebaví? Napadají mě různé věci, kvůli kterým by mě lyžování mohlo nebavit, jako je například prohra, mrznutí na kopci, špatné podmínky i bolestivé pády, ale nic z toho mi nevadí, jelikož tenhle sport mi dává něco víc, co nemůžu ani vysvětlit. Je to něco, co už mám k sobě přirostlé, mohla bych to přirovnat k partnerovi. Když se vás někdo zeptá, co vám na vaší druhé polovičce vadí, zamyslíte se a zjistíte, že má mnoho chyb, ale přesně pro ty chyby ho máte tak rádi. Jaké disciplíny máš nejraději? Slalom! To je jedna z nejrychlejších odpovědí, které můžu dát. Každý má svou oblíbenou disci-

Největší úspěchy čast na EYOF 2015 ú účast na MSJ Sochi 2016 mistryně ČR mladších juniorů ve slalomu a obřím slalomu 2014/15 juniorská vicemistryně ČR ve slalomu 2014/15 několikanásobné pódiové umístění na mezinárodních závodech mnohonásobné pódiové umístění v závodech Českého poháru reprezentantka ČR 2015–2017

plínu a pro mě to je slalom. Už jsem si kvůli slalomu sice mnohokrát pěkně ublížila, ale to k tomu prostě patří. Mezi moje oblíbené disciplíny patří i SG, které zatím jezdím jenom příležitostně, ale chtěla bych se mu do budoucna začít věnovat více a spojit se slalomem a jezdit kombinace. S obřím slalomem se ještě trochu peru, ale věřím, že když vytrvám, tak se v něm jednou projevím. Sjezdy jsou moje tajné přání, které se nikdy asi nevyplní, jelikož rodiče jsou toho názoru, že je to pro mě až příliš nebezpečné, a já můžu jenom tiše nesouhlasit. Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch? Po operaci kolena jsem ráda za každý den na kopci, takže za svůj největší úspěch beru to, že můžu lyžovat. Myslím, že je zdraví to nejdůležitější a nepřekoná to žádný větší úspěch. Kolik dnů v roce strávíš na sněhu? Lehčí odpověď by byla na otázku, kolik nestrávím. Nedá se spočítat, ale rodiče vidí častěji dát gól mého bráchu v hokeji než mě doma. Je to časově náročný sport, hlavně u nás v Česku nemáme ledovce, tak se musí neustále jezdit přes jaro, léto a podzim do zahraničí. Od listopadu začíná závodní část sezóny, která trvá většinou do dubna, respektive dokud je sníh. V tomto období jsem na sněhu téměř každý den. Jak vypadá tvůj běžný den? Jak bych to řekla, záleží na tom, jaké je roční období a v jaké fázi přípravy či závodění jsem. Každý den ale ve většině případů začíná rozcvič-

kou a následně jsou 2 až 3 tréninkové fáze, kombinace lyže a kondička, nebo jenom kondička. Mimo tréninky mám buď školu, nebo volno, ve kterém se věnuji svým koníčkům. Jakým jiným sportům se věnuješ? Jsem obecně nadšenec do sportů, tak zkouším ve volném čase všechno možné, i ty sporty, které mi třeba tak nejdou. Většinu sportů dělám doplňkově k lyžování, jako například plavání, atletiku, gymnastiku, jógu, turistiku, horolezení, běhání, kolo a fitness. A mezi mé favority patří týmové sporty, hlavně basketbal. Čím bys byla, kdybys nebyla lyžařkou? Popravdě, na tuhle otázku se ptám sama sebe skoro každý den, ale jsem si jistá, že by to souviselo také se sportem. Určitě ale vím, že na tenisovém kurtu jako profesionálního tenistu byste mě nepotkali, každý, kdo zná můj bekhend, tak chápe. Možná bych plavala nebo hrála nějaký kolektivní sport, třeba basket, výšku na něj mám dobrou. Čím budeš, až nebudeš lyžařkou? Mám jisté ambice, kterých bych chtěla dosáhnout i mimo lyže, jako třeba vystudovat vysokou školu, která mě bude bavit. Nejlíp kdybych dokončila školu, která je nějak umělecky založená, jako například designér či architekt, a následně v tom oboru i pokračovat. Kdyby mi to nevyšlo, tak bych chtěla zůstat u sportu, třeba dělat kondiční trenérku. Ale kdo ví, co mi život přinese za možnosti, až skončím s lyžováním.

FOTO: AGENCE ZOOM

Naši sjezdaři V PCHJONGČCHANGU

Text: Eva Kurfürstová

Ačkoli jsme s uzávěrkou tohoto vydání nemohli čekat na kompletní výsledky všech olympijských závodů, leccos se už stihlo udát. Alpským lyžařům ale stále zbývaly odjet ještě tři disciplíny plus týmová soutěž. Přinášíme tak alespoň stručný souhrn toho, jak si naši sjezdaři vedli. O zásadním a historickém zlatu Ester Ledecké píšeme rozsáhleji na stranách 14 až 18. Životní 16. místo Ondřeje Berndta v alpské kombinaci

esátým nejlepším časem ve slalomové části se Ondřej Berndt vyšvihl z čtyřiatřicátého místa po sjezdu až na konečnou 16. příčku alpské kombinace. „Je to super pocit, nic jiného to po takovém výsledku ani nemůže být. Už s výkonem ve sjezdu jsem byl docela spokojený, kromě prostřední pasáže. Odstup ale nebyl největší a do slalomu jsem šel s tím, že se zkusím posunout co nejvýš. Byl to čistý led a bylo skoro jedno, jestli jedu první, nebo čtyřiatřicátý. Sice mi připadalo, že to hodně držím, ale jak se ukázalo, byl to jen pocit.“ Závod jel s čerstvě zlomeným palcem na pravé ruce. „Den před kombinací se mi v tréninku slalomu odrazila tyč od ledu a zlomila mi prst. V závodě to ale bylo v pohodě, jel jsem s provi-

zorní fixací a nijak mě to nelimitovalo.“ V super-G byl Ondřej 35., obří slalom nedokončil a ve sjezdu nestartoval. „V super-G jsem pokazil spodní část, takže z tohoto pohledu to mohlo být trochu lepší a v obřáku byla toho výpadku škoda, cítil jsem se dobře, byla to moje letošní nejlepší obřáková jízda, ale dole jsem to narovnal a nestihl.“ Stalo se tak cca deset bran před cílem a na posledním mezičase sahal po třicítce. Gabriela Capová zajela v obřím slalomu 29. místo, v silnějším slalomu ve 2. kole vypadla po špicaru. V 1. kole jí patřilo třiatřicáté místo. Na třetím mezičase byla ještě 28., pak ale přišla chyba. „Agresivní sníh tady hází dozadu a já se záklonem občas mívám problém.“ V obřím slalomu ve 2. kole zajela 27. čas a zdaleka nejlepší jízdu z těch, co startovaly za třicítkou nejlepších, posunula se díky tomu z 34. na konečné 29. místo. „Mám radost z výsledku v TOP30. Pořád jsem ale měla nějaké rezervy, cítím, že ten obřák ještě nemám tak vytříbený jako slalom. Dobrý pocit mám ale z toho, že jsem do všech závodů dokázala jít naplno.“ Martina Dubovská byla ze svého vystoupení na ZOH zklamaná. V obřím slalomu spadla po vnitřní lyži hned na první hraně v 1. kole a ve slalomu skončila 29. Po prvním kole jí patřila dvaatřicátá příčka. „Takhle jsem si to tedy nepředstavovala. Pokazila jsem všechno, co jsem pokazit mohla. Ve slalomu jsem 1. kolo asi moc chtěla a vůbec to nemělo potřebnou lehkost. Druhé už bylo lepší, ale docela dost foukalo, dala jsem do toho ale všechno. A že to nevyšlo? Je potřeba makat dál.“ Musíme konstatovat, že ve 2. kole slalomu Martině foukal zdaleka nejsilnější vítr, který jsme měli možnost v rámci ženského slalomu vidět.

PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL

SPORT EQUIPMENT

| 43 | Filip Forejtek, 5. junior z nedávno skončeného juniorského světového šampionátu v Davosu, jezdil nejlépe z našich tréninky sjezdu. Zaostával v nich od 2,63 do 2,99 s, což je velmi slušné. V závodech pak obsadil 38. místo ve sjezdu, 34. v super-G a 31. v obřím slalomu. Ve všech těchto disciplínách byl z našich nejrychlejší. „Rychlostní disciplíny mě bavily, jízdy jsem si užil. Nebylo to úplně bez malých chyb, ale neudělal jsem žádné zásadní. Musím ještě zlepšit techniku v obřím slalomu, abych ji pak mohl zužitkovat v zatáčkách a technických pasážích super-G a sjezdu. V obřáku jsem rád za své nejlepší umístění na ZOH, ale i tady to bylo s chybkami.“ Alpskou kombinaci nedokončil. Kateřinu Pauláthovou stihla na oblíbený obří slalom indispozice a už v 1. kole vypadla. Na třetím mezičase jí patřilo čtyřiatřicáté místo. „Úplně mi odešly nohy. Neměla jsem sílu, nevím, co se stalo. Cítila jsem se, jako by mě přejela rolba, měla svalovici. Udělala jsem strašně moc proto, abych se na tuto olympiádu dostala, a teď tohle.“ Rozhodla se proto vynechat hned na druhý den slalom a zkusila nabrat síly na super-G. „Stihla jsem se dát dohromady, ale zase SG jsem po operaci kolene nestihla tolik trénovat, takže ta jízda byla nejistá. Hned bych ho ale jela znovu, alespoň 4x, abych byla jistější a pak by mohl být teprve závod,“ řekla s pousmáním. Jan Zabystřan, 14. z MSJ v Davosu v super-G, obsadil čtyřicáté místo v olympijském SG a čtyřiapadesáté ve sjezdu. Obřák nedokončil v 1. kole, alpskou kombinaci v druhém. „Na tratích rychlostních disciplín jsem se cítil dobře, ale z časů jsem byl lehce zklamaný, doufal jsem, že to bude o 1–2 vteřiny rychlejší. Škoda byla alpské kombinace, byla šance na pěkné umístění. Ale na kdyby se nehraje.“ Jan Hudec, který se nominoval jako náhradník za zraněného Kryštofa Krýzla (koncem ledna si na SP v Garmischi v obřím slalomu přetrhl vazy v koleni), obsadil na hrách 45. místo ve sjezdu a super-G nedokončil. Adam Kotzmann obří slalom nedokončil v prvním kole. „Atmosféra super, organizačně taky perfektní, akorát to v obřáku nedopadlo.“ Vypadl ve stejném místě jako Ondřej Berndt. „Najel jsem tam pozdě, sneslo mě to a už jsem byl dlouhý a nevešel se do další brány. Bojoval jsem ze všech sil, ale nedobojoval.“ Berndta, Forejtka, Zabystřana a Kotzmanna čekal ještě slalom, Pauláthovou alpská kombinace a šestičlenný tým týmová soutěž.

| 44 | SPORT Lyžařský klub Ski Kutáč Rok vzniku: 1997 Počet členů: 65 Trenéři: Petr Kutáč, František Kutáč, Eva Petrujová, Martina Mimlichová

Aby se malá holka nebo kluk mohli stát závodníky, musí se nejdříve naučit pořádně lyžovat. A k tomu jsou potřeba i dobří učitelé. Výuku lyžařských základů i přípravu budoucích učitelů lyžování v sobě spojuje oddíl, který loni oslavil 20 let svojí existence.

Cílem nás všech je především to, aby si děti vytvořily kladný vztah k pohybu, který je spojen s pobytem na horách.

Není to jen

O ZÁVODĚNÍ Text: Ondřej Novák

Vznik a historie

ki Kutáč je soukromý lyžařský klub, který vznikl v roce 1997 a má tak za sebou dvacet let své činnosti. Impulzem pro jeho založení bylo působení Petra Kutáče na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity, kde připravoval a stále připravuje jak budoucí učitele tělesné výchovy, tak také ostatní pedagogické pracovníky

Foto: archiv Petra Kutáče

v rámci jejich dalšího vzdělávání v oblasti výuky lyžování. Od počátku své odborné činnosti mu bylo zřejmé, že je potřeba výukové postupy i průpravná cvičení, která předává svým frekventantům, ověřovat v reálné výuce dětí. A protože kromě odborného vzdělání na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci měl za sebou i závodní zkušenosti v lyžařském oddíle Ski Vítkovice Bílá,

nebyla založena „klasická“ lyžařská škola, ve které se téměř každý den mění frekventanti. Vznikl lyžařský klub, jehož obsahem je nejen výuka lyžování, ale také rozvoj pohybových schopností a dovedností dětí a kde je také kladen důraz na jejich dlouhodobý rozvoj. To vše vedlo postupem času k přihlášení klubu do úseku základního lyžování Svazu lyžařů ČR, jehož je klub členem dodnes.

| 45 |

Činnost a úspěchy „Členskou základnu klubu tvoří každoročně 40– 50 dětí ve věku 6 až 15 let a 12 až 15 lyžařských instruktorů. Činnost probíhá téměř celoročně – od října do konce dubna. Děti se schází pravidelně 1x týdně na tréninku v tělocvičně. Náplní jsou základy atletiky, gymnastiky, pohybových a míčových her. Jakmile napadne sníh, začínají výjezdy na hory s výukou lyžování. Máme vždy několik družstev s různou výkonností dětí, od začátečníků až po zkušené lyžaře, kteří

se u nás učí lyžovat několik sezón. Lyžovat jezdíme do lyžařského areálu Ski Vítkovice Bílá v Beskydech, a to nejen proto, že to máme z Ostravy ani ne hodinu jízdy, ale zejména, že v tomto areálu máme k dispozici podmínky pro

Za největší náš úspěch však považujeme, pokud se dítě u nás naučí lyžovat a i po dovršení 15 let zůstává v našem klubu.

výuku začátečníků, pokročilých i zkušených lyžařů. Areál nám poskytuje slevy na skipasy a sjezdovku pro závody našich dětí, které jsou každoročním vyvrcholením naší lyžařské sezóny. Abychom do pohybové aktivity dětí zapojili alespoň trošku i jejich rodiče, pořádáme na konci sezóny společný turistický pochod, který vždy končí posezením u ohně s opečeným špekáčkem a hodnocením uplynulé zimní sezóny,“ popisuje činnost oddílu trenér Petr Kutáč. A co považují v oddíle za úspěch? „Úspěchem by mohly být děti, které od nás přejdou do závodního lyžování ve Ski Vítkovice Bílá a úspěšně se zapojí do závodní činnosti. Jelikož však naším primárním cílem není závodní lyžování a dosahování sportovních výsledků, za větší úspěch považujeme počet dětí, které jsme za dobu naší činnosti naučili lyžovat a vytvořili jsme u nich kladný vztah k pobytu v přírodě, zejména té zimní. Za největší náš úspěch však považujeme, pokud se dítě u nás naučí lyžovat a i po dovršení 15 let zůstává v našem klubu. Nejprve nám pomáhá jako pomocný instruktor, pak absolvuje lyžařské vzdělání a pokračuje ve výuce lyžování svých následovníků,“ odpovídá Petr Kutáč.

Financování Financování lyžařských oddílů, zejména takových, které se zabývají „nezávodním“ lyžováním, je vždycky jedna z otázek, která mě zajímá. Jak jsou na tom ve Ski Kutáč? „Klub je ve svém fungování z velké části závislý na rodičích našich svěřenců, protože jeho chod je závislý na sezónním školném. Za to jim patří obrovský dík, neboť tak umožňují svým dětem realizovat pravidelnou zábavnou pohybovou aktivitu v čistém prostředí našich hor. Pokud se nám podaří získat finanční podporu naší činnosti z dotačních programů, využíváme tyto prostředky pro nákup pomůcek jak pro tréninky v tělocvičně, tak pro výuku lyžování. V poslední době se jedná zejména o granty poskytované Úřadem městského obvodu Ostrava-Jih, za což jsme tomuto úřadu velmi vděčni. Nesmíme zapomenout ani na firmu Madeja Sport, která nás vybavila rozlišovacími vestami a poskytuje našim členům slevy při nákupu lyžařského vybavení. Neméně důležitá je pro nás spolupráce s lyžařským areálem Ski Bílá, protože poskytnuté slevy na skipasy nám alespoň částečně snižují náklady na lyžařské výjezdy,“ dodává k financování oddílu jeho zakladatel Petr Kutáč.

| 46 | SPORT: HISTORIE – NĚMECKÉ LYŽOVÁNÍ V ČESKU

Na trase závodů v Maršově, začátek dvacátých let, podle stylu jízdy možná přední vytrvalec HDW Franz Donth

LYŽAŘSKÝ HALAS

Text: Aleš Suk Foto: archiv autora

v Maršově a Svobodě nad Úpou Zásluha získání prvního páru ski a počátků lyžování ve Svobodě nad Úpou, tehdy ovšem Němci nazývané Freiheit a Čechy Vrajt, což je nápodoba místní výslovnosti německého názvu, je připisována obchodníku Formanovi. V roce 1902 se vrátil z vojny a nechal si lyže zhotovit u firmy Fröhnel und Feist, která vyráběla sáně. Vzorem byl zapůjčený pár od kolegů z vrchlabského Spolku německých lyžařů, pocházející z dílny Johanna Schiera.

ento první model, vyrobený ve Svobodě, byl už velmi precizně udělán; jen tehdy použitý rákosový „binding“ byl nevyhovující a brzy se začal montovat kovový, silně podobný vázání Elefsenovu. Toto vázání už splňovalo účel na jedničku, a tak si ho firma Fröhnel u. Feist nechala patentovat. Druhý pár lyží držel pan Johann Etrich, který obchodníka Formana často na jeho lyžeckých výpravách doprovázel. Nový sport si získával stále větší houfec příznivců a byl s nadšením podporován místními osobnostmi; činili se náležitě pánové Dittrich, Hartig, Kühnel a Tippelt. Sezóna 1903–04 viděla náramně často svobodské vyznavače bílého

sportu výletovat na ski směrem k Maxhütte čili Maxovce na Rýchorách, kde se pak, obvykle v čele s Formanem, zdatně činili i v šenku. Dovednostmi na ski v terénu kraloval místním lyžařům obchodník Forman řadu let. V zimě 1904–05 se pasoval do role prvního instruktora a vyučoval jízdě na „sněžnicích“ skupinku mladíků. Tehdy byla technika velice jednoduchá a první kurzisté jezdili vesměs s jednou, až nad hlavu sahající okovanou holí. Rozvoji nové sportovní disciplíny nestálo nic v cestě; zdejší patrioti jí kromě významu pro zdraví připsali také přínos hospodářský. Došlo k založení spolku, vlastně pobočky Aupatalu, se sídlem ve Svobodě-Maršově.

Skoky přes deset metrů Následující sezóna je historicky významná z pohledu závodního lyžování. Ve Svobodě je zdejší lyžařskou korporací uspořádán IV. závod německých spolků z Krkonoš. Do té doby neznámé skoky, situované na provizorně stavěný můstek na Kuhbergu (Kraví hoře), připravily divákům chvilky, při kterých se tajil dech. Nadšení v průběhu skoků stoupalo, skokan trumfoval skokana. Dosud se mnoho lidí vysmívalo tvrzení, že by se na lyžích mohlo i několik desítek metrů daleko skočit, a nyní se o tom mohli přesvědčit na vlastní oči. Nevěřící, kteří byli dosud zvyklí trávit volný čas v teple hospůdek, odcházeli od skokanského můstku kroutíce hlavami. Tehdy začala být vzývána technika, jakou jezdili lyžaři ze Špindlerova Mlýna. Ta udávala tón až do roku 1914; běžně se ji učili frekventanti špindlerovské lyžařské školy. Dlouhé ski poznenáhlu mizely, objevily se logicky i dvě kratší hůlky; zatáčení oporem o jednu dlouhou hůl se vytrácí. Přívratné oblouky a jízda v pluhu začínají převládat a dospělí lyžníci se ve stále větší míře hantýrují pomocí telemarského oblouku.

| 47 | středního věku, jmenovitě Adolfa Wenzela, Ferdinanda Hoffmanna, Josefa Justa, Franze Plechatsche, Wenzela Russe, Franze Schrofela, Andrease a Johannese Schubertovy; po nich se přidala mladší garnitura. Zásady sjíždění na ski byly v pionýrských časech maršovského sportování jednoduché – lyže držet rovnoběžně, nepříliš blízko u sebe, Odznak slalomové poněvadž čím širší stopa, tím větší stabilita. lyžařské školy ve Problémové bylo mazání. Kolik bylo milovníků Špindlerově Mlýně, ski, tolik bylo voskovacích receptur; každý střežil kde až do počátku svůj zaručený recept ve snaze objevit vševosk. čtyřicátých let učil pohybu na ski ortodoxní Od špeku přes lůj, dehet, kostelní svíce a jejich směsi. Ten smekal, onen drhnul, tamten namrzal, klasik a olympionik Franz Wende ze Svobody ale vcelku to bylo půvabné až roztomilé. Výlety na hory byly ze začátku století spojeny s riziky nebývalými. Ještě neexistovalo turistické zimní značení cest (poprvé až v roce 1923), ani tyčové, ani znakové. Proto se jezdilo jen v určitých partiích a na známých svazích a povětšinou i počasí stanovilo trasu. Proto bylo nešťastných nebo tragických peripetií se Cvičení na ski nad Svobodou s přihlížejícími hošíky Pionýrské začátky v Horním Maršově, tři generace na sáňkách vypulírovaných vyznavačů jízdy na ski, všichni ski na nohou s jednou holí a lyžemi „labuťáky“ pomálu. OblíbeReprezentant Finský ným cílem marFranz Wende jezdec šovských putovníků po sněhu bývala Braunova, Skok na lyžích si ve Svobodě získal chválabohu Při vzpomínkách na lyžařské začátky ve Svobodě dnes Modrokamenná bouda a černohorské především mládež; i ona chtěla trénovat na nelze vynechat sportsmana, kterému místní svahy vedoucí do Janských Lázní, Černého Dolu můstku Hoppa. Ke ctižádostivým výrostkům neřekli jinak než „finský jezdec“. Objevoval se a především do Rudníku. patřil Franz Wende, který se lákavým sportem neočekávaně, oděn pouze v botách, bederní Sezóna 1908–09 znamenala jistý pokrok nakonec živil jako instruktor a učitel lyžování. roušce a s ruksakem na zádech, chvilku doprov rozvoji lyžování. Instruktor Hollmann pořádal Jeho závodnické výsledky, hlavně ve skoku vázel lyžující turisty a po pár krocích zmizel. na loukách v enklávě Černé hory první skijácké a v kombinaci, ho proslavily daleko za hranicemi S oblibou lyžaře strašil na Rýchorách. Stávalo kurzy, zpočátku pouze třídenní, ale i tak znajeho rodné Svobody. Bylo mu pouhých 19 let, se, že tento filuta rozrazil dveře restaurace menající velký přínos. První společný a náročný když ho krkonošská sekce HDW pověřila repreMaxhütte. Hospodský nepatřičně oděného výletní přejezd provedli Maršovští v zimě 1913, zentací na mezinárodních závodech ve Švýcarsku. skijáka horempádem pakoval z lokálu hartuse, kdy se vydali do Špindlerova Mlýna, což byl pro Byl počátek roku 1923 a Wende přes vynikající že maškarní bály nevede. O záhadné figuře na účastníky obrovský zážitek. Na zpáteční cestě mezinárodní konkurenci uspěl. O rok později, lyžích málokdo co věděl; toliko pár zasvěcených hned na Výrovce překvapila průvod statečných vlastně ještě v juniorském věku, už reprezentoval ho nazývalo panem Sch… bouře, pročež dosažení níže stojících RichtroČeskoslovenskou republiku na první zimní olymvých bud bylo velkolepě slaveno až do poledne Před svítáním ven, po svítání piádě ve Francii. Tady zazářil desátým místem následujícího dne. domů ve skokanské soutěži, kdy byl z našich nejlepší. První světová vojna rozvoj lyžování zabrzdila, V sousedním Maršově I se lyžařina začala rozvíjet ale hned po válce se dynamicky pokračovalo. NeNásledovaly starty na mezinárodních mistrovo rok později než ve Svobodě. První prkýnka stvích Německa v Isny a Rakouska v Klagenfurtu, děli co neděli organizovali zdejší jezdci skupinové tady měl na nohou Franz Sagasser. Zprvu se kde zvítězil. Wendeho věhlas byl úžasný; můstek túry na hřebeny. Nejčilejším jejich organizátorem na něj a na jeho přátele hledívalo s nedůvěrou, na protější stráni jeho rodného domku dostal proslul již zmíněný Franz Sagasser, podle jeho nába i s posměchem. To byl jeden z důvodů, proč oficiální název Wendeschanze. Dodnes takových vodu se lyžníci zdravili Ski heil, lyžím zdar, a také na své výpravy vyráželi za svítání a vraceli se za můstků, pojmenovaných po skokanech, po světě jeho znalosti krkonošského horstva byly excelentsetmění. Ledy se ale brzy prolomily i v Maršově moc není. Do nájezdové stopy tady Wende, ní a legendární. Pamětníci ho uvádějí jako autory skutečný idol svobodské omladiny, přitáhl desítky a ski měly sezónu co sezónu více příznivců. básně Wintersportgedanken – Myšlenky zimního Lyžařský sport zde zaujal především muže adeptů lyžařského sportu. sportu, umocňující jeho životní vyznání.

| 48 | SPORT

CZ SKI

– špičkový servis Montana

Dobrá lyžařská speciálka se neobejde bez pečlivě vybraného sortimentu, vyškoleného personálu a kvalitních služeb. Jedním z pilířů je u CZ SKI profesionální servis lyží, který na švýcarských strojích Montana provádějí zkušení servisní technici, kteří se svému řemeslu učili i od Kanaďana JP Trottiera, hlavního servismana Evy Samkové. Top servis i pro závodníky

ervis v lyžařské prodejně CZ SKI je kompletně vybaven švýcarskými stroji Montana. Kromě precizního automatu pro finální úpravu hran nabízí servis také moderní metodu voskování skluznice voskem Swix LF na stroji Montana Race Waxer druhé generace, který zajišťuje precizní kontrolu teploty skluznice a ve výsledku zajistí kvalitnější a trvanlivější skluzové vlastnosti. Ať už se jedná o závodní nebo základní servis, používány jsou výhradně vosky značky Swix. Srdcem dobrého servisu jsou především jeho servismani, kteří svou prací žijí a rozumějí jí. Takové najdete v CZ SKI. Své know-how vypilovali i díky spolupráci s JP Trottierem, odborníkem, který ladí závodní prkna Evě Samkové. Nabyté zkušenosti zákazníci nejvíce ocení, pokud zvolí pro své lyže či snowboard závodní servis. Samozřejmostí je možnost volby ze širokého výběru struktur skluznic. Konstantní kvalitu servisu potvrzuje dlouhodobá spolupráce s Českou snowboardovou reprezentací. CZ SKI připravuje snowboardy pro juniory a další závodníky SBX teamu a například i lyže pro Tomáše Krause, legendu českého skikrosu.

V prodejně CZ SKI na Nákladovém nádraží v Praze je ve všední dny otevřeno od 8 do 19 hodin, a proto pokud zákazníci přinesou lyže cestou do práce a využijí expresní servis (2–6 hod, v závislosti na vytíženosti servisu), mohou už odpoledne vyrazit směrem na hory. Pro bezpečné lyžování je důležité přesné seřízení vázání, k tomu slouží nejmodernější stroj na diagnostiku vypínacích sil Montana Jet Bond. Při nákupu či zapůjčení lyží je nastavení vázání zdarma, a to včetně dokladu o seřízení. V servisu technici namontují sjezdová a běžecká vázání všech značek, k dispozici jsou i šablony pro některá skialpinistická vázání.

Prémiové lyže Kästle v Praze jen u CZ SKI Tradice špičkových rakouských lyží Kästle sahá až do roku 1924. Za dobu své existence na nich věhlasní lyžaři jako Toni Sailer, Pirmin Zurbriggen nebo fenomenální Nor Kjetil André Aamodt nasbírali mnoho medailových úspěchů. V současné kolekci Kästle naleznete precizně vyrobené lyže sendvičové konstrukce, které ocení především dobří a sportovní lyžaři. Jako například členové Holicky Ski Teamu, kterým CZ SKI lyže této značky dodává. CZ SKI je jediná pražská speciálka, které má ucelený sortiment lyží Kästle z aktuální kolekce. A to jak v prodejně, tak v testcentru. Přijďte si lyže vyzkoušet, a to včetně fantastické „slalomky“ Kästle RX12 SL.

Bootfitting CZ SKI nabízí také bootfitting, neboli individuální úpravy skeletu lyžařských bot. Pokud máte například široké chodidlo nebo výrůstky po zranění, díky bootfittingu můžete lyžovat i ve sportovních sjezdových botách. Do každé dobré boty patří také sportovní vložka, která lépe usadí nohu a podepře klenbu, čímž zlepší přenos sil z nohy do boty a následně lyže. V nabídce CZ SKI jsou vložky značky FootBalance, modely hotové i ty, které se dají individuálně doladit dle chodidla zákazníka.

TESTOVÁNÍ KÄSTLE NA BENECKU Lyže Kästle z kolekce 18/19 můžete otestovat s CZ SKI ve dnech 15.–17. března 2018 na Benecku, u spodní stanice čtyřsedačkové lanovky Kejnos.

CZ SKI Nákladové nádraží Žižkov Jana Želivského 2200/2, 130 00, Praha 3 Otevírací doba: Po–So 8.00–19.00, Ne 14.00–19.00 * Platí v sezoně 17/18 do vyprodání zásob (zdarma levnější produkt)

www.czski.cz

| 49 |

BRUBECK

– sportovní prádlo nejen pro lyžaře

Společnost Filati, výrobce značky BRUBECK, se specializuje pouze na výrobu bezešvého spodního prádla. Díky širokému modernímu strojovému parku a možnosti vlastní přípravy nejnovějších typů přízí je svou nabídkou schopna uspokojit milovníky všech zimních i letních sportů.

ro zimní lyžařské sporty jsou určeny především kolekce THERMO a ACTIVE WOOL. Kolekci THERMO, která díky využití přízí Nilit Heat a Innergy umožňuje ideální termoregulaci těla, využívá při svém tréningu a závodech i slovenská lyžařská hvězda Petra Vlhová. Pro mrazivé dny na sjezdovkách je určena nejteplejší vlněná kolekce EXTREME WOOL. Pro běžecké lyžování jsou potom ideální kolekce ACTIVE WOOL a DRY. Dlouhodobě nejoblíbenější jsou i doplňky jako kukly, čepice a vnitřní rukavice.

Milovníci cyklistiky nejvíce ocení trička s vysokým podílem polypropylenové příze vyrobené speciální 3D technologií. Tato trika díky své konstrukci nejrychleji odvádí pot od těla a jsou tak ideální jako první vrstva pod dresy a další druhé vrstvy. Na turistické aktivity v horách jsou určeny kolekce OUTDOOR WOOL, ACTIVE WOOL a DRY, které uspokojí jak příznivce nenáročných procházek, tak i vysokohorské turisty. Firma BRUBECK je oficiálním sponzorem polské zimní národní expedice na dosud v zimě nezdolanou horu K2. Zde se účastníkům plně osvědčuje kombinace prádla s 3D konstrukcí z nejteplejší kolekce EXTREME WOOL. Kolekce ATHLETIC obsahuje širokou nabídku triček v různých kombinacích nejmodernějších syntetických vláken a je doplněna o běžecké kalhoty a mikiny. Motocykloví nadšenci již dlouhodobě využívají přednosti prádla vyrobeného z příze NILIT BREEZE, která jim především v letních měsících zajišťuje optimální termoregulaci těla a zabraňuje jeho přehřátí.

Více informací o široké nabídce funkčního prádla BRUBECK najdete na:

www.huraven.cz, www.arnox.sk

FOTO: DEPOSITPHOTOS

| 50 | SPORT

Text: Libor Knot, ředitel AHS ČR, redakce

Způsobuje technický sníh ekologické

PROBLÉMY? Aneb mýty a skutečnost o technickém zasněžování Dá se předpokládat, že lyžování jako sport v horské čisté přírodě přitahuje právě lidi, kteří pobyt v přírodě oceňují a vnímají jej jako ozdravný i kvůli prostředí, kde se odehrává. Snad proto si lyžaři přírody váží a snaží se jí přinejmenším zbytečně neubližovat. Snadno je pak zaskočí atak, že přírodě jejich sport škodí. V poslední době je častým terčem kritiky technické zasněžování. Škodí skutečně? Proč a čím nejvíc? Na výrobu technického sněhu se spotřebuje neúměrně mnoho vody, která už leckde je nedostatkovou komoditou. Skutečnost: Podíl odebrané vody z měsíčních průtoků je v zimních měsících 0,5-3 %. Po zbytek roku je to 0, takže z ročního průtoku se jedná o zanedbatelné minimum odebrané vody.

Pro technické zasněžování v celé republice je třeba zhruba 42 milionů kubíků vody (J. Flousek, KRNAP).

Pro zasněžení 1 m2 plochy do výše 20–35 cm sněhové pokrývky je třeba 70–120 l vody, což znamená spotřebu cca 1 000 m3 vody na zasněžení 1 ha plochy sjezdovek. Z měření vychází, že reálně skiareály v ČR spotřebují na zasněžování cca 3 mil. m3 vody za rok, což v přepočtu značí průměrnou vrstvu technického sněhu okolo 65 cm. Celkový odběr povrchových vod v ČR je asi 1 250 mil. m3. Odběr pro zasněžování tak vůči celkovému množství tvoří pouze 0,2 %.

Skutečnost: Jde o absolutní nesmysl. Celková plocha všech sjezdovek v ČR je asi 2 100 ha. Podíl sjezdovek s technickým zasněžováním je zhruba 70 %, tedy 1 470 ha. Při uváděném objemu 42 milionů kubíků by na sjezdovkách leželo cca 7 metrů technického sněhu! Všechny skiareály v Česku spotřebují na zasněžování cca 3 mil. m3 vody za rok, což potvrzuje evidence Ministerstva zemědělství ČR.

Nepoměrně větším problémem je např. zavlažování trávníků nebo napouštění bazénů, kde se navíc často používá pitná voda.

Tvrzení ekologa J. Flouska se tedy od reality odlišuje zhruba čtrnáctinásobně…

FOTO: TECHNOALPIN

Spotřeba vody

okud se do argumentů „ekologů“ zaposloucháme, i jako laici odhalíme podivná tvrzení, která lze snadno vyvrátit s použitím pouhého zdravého rozumu. Běžný konzument informací z médií ale nedokáže reagovat na hlubší detaily typu čísel a parametrů. Celé téma se i proto pokusila důsledně zpracovat Asociace horských středisek, aby identifikovala nepravdy a polopravdy a předestřela veřejnosti reálný obraz skutečného stavu. Mýty a lži, které odhalila, přinášíme na následujících stránkách.

Skutečnost: Odběr vody je prováděn v souladu s „Rozhodnutím o povolení odběru povrchových vod“, který vydává vodoprávní orgán – příslušný pověřený Odbor životního prostředí Městského úřadu. Ten stanoví denní, měsíční a roční odběry a zejména také minimální zůstatkový průtok. Odběrné místo v toku je projekčně zpracováno tak, aby nemělo zásadní vliv na migraci živočichů a zajistilo minimální zůstatkový průtok v toku. Kontroly provádí Česká inspekce životního prostředí a příslušné vodoprávní úřady. K nepovolenému odběru teoreticky může docházet, je to ale nezákonné a jsou nástroje na to, jak tomu zamezit. Plocha technicky zasněžovaných sjezdovek je příliš velká. Skutečnost: Přehrada Lipno má 4 870 ha, takže lze dovodit, že plocha všech zasněžovaných sjezdovek v Česku představuje zhruba jen 30 % plochy přehrady. A podíl zasněžovaných sjezdovek v KRNAP vůči celkové ploše parku je pouze 0,83 %.

Při zasněžování se ztrácí voda. Až 40 % vody neskončí na sjezdovce, protože se odpaří z nádrží, kde se shromažďuje pro sněhová děla. Část se vytrácí sublimací a část lehkých krystalků odvane vítr.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Skiareály odebírají vodu bez povolení a nikdo ji neměří.

| 51 |

Skutečnost: Údaj je zkreslený: udávaná ztráta má být 15–40 %, informace pochází z deset let staré studie zaměřené na prostředí Alp. V našem prostředí je odpařování zanedbatelné, nehledě na to, že voda se odpařuje neustále z celého povrchu země a je to přirozený fyzikální proces. Akumulační nádrže u nás nedosahují významných ploch, naopak je voda většinou odebírána přímo z horských řek a potoků. S ohledem na ochranu horských toků je přesto koncept budování akumulačních nádrží správný. Největší část vody, která neskončí na sjezdovce, jsou odváté krystaly, které sice sníží efektivitu zasněžování, ale vodní poměry v povodí nikterak neovlivní. Tvrzení o 40% ztrátě vody je tedy mnohonásobně nadhodnoceno a vytrženo z českého kontextu.

Kvalita a dostatek pitné vody Chceme mít pitnou vodu, nebo si užívat na svahu? Skutečnost: Dávat do souvislosti nedostatek pitné vody s využitím povrchové vody pro zasněžování je populistický nesmysl. Voda se při zasněžování neztrácí, pouze se přetváří na jiné skupenství, v němž je pak zadržena v krajině, což má naopak na krajinu pozitivní vliv. Do technického sněhu se přidává chemie. Skutečnost: Aditiva do vody k zasněžování existují, například přípravek Snowmax nebo Drift, ale dnes už se téměř nepoužívají. AHS nezná jediné středisko, které by aditiva používalo. Účelem těchto aditiv nebylo ovlivnit proces změny skupenství z vody na led chemickou cestou, nýbrž zajistit dostatek tzv. kondenzačních jader. Aplikovaly se navíc v zanedbatelných poměrech, např. 3 litry přípravku do 1 mil. litrů. Co je také zásadní, všechna aditiva na trhu musela mít řádná povolení a certifikáty nezávadnosti jak z ČR, tak i dalších zemí. Ve srovnání s jinými riziky, například chybějícími nebo nedostatečnými ČOV u horských objektů, je problém s užíváním aditiv k zasněžování marginální.

Při uváděném objemu 42 milionů kubíků by na sjezdovkách leželo cca 7 metrů technického sněhu!

Spotřeba energie Sněhová děla spotřebovávají příliš velké množství energie. Skutečnost: Výroba sněhu vyžaduje elektrickou energii, není ale tak děsivá, jak by se mohlo z některých tvrzení zdát. Reálná čísla spočítaná na jednu sjezdovku, která je schopná být základem fungování menší horské obce (délka 850 m, šířka 35 m, 30cm vrstva sněhu), odpovídají roční spotřebě 10 domácností. Provozovatelé si energii samozřejmě platí sami.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

| 52 | SPORT

Každá lidská činnost zanechává stopu:

Změna fauny a flory Technický sníh taje později a zůstává na sjezdovkách déle. Následkem může být změna půdní fauny a skladby vegetace, kde přibývají později kvetoucí druhy. Skutečnost: Sníh na horách ležel vždy – někdy 4, jindy ale i 5 měsíců – a i v dnešní době jsou zimy krátké a dlouhé. Pokud sníh leží na určitém místě o 2 týdny déle, nepřináší to rozdílnou situaci od té, kterou sem tam nastaví sama příroda. Zasněžené plochy jsou v celkovém pohledu minimální a dalo by se protiřečit i tím, že právě technický sníh zvyšuje biodiverzitu podobně jako dlouho ležící sněhové jazyky v lavinových dolinách. Výroba sněhu působí hlukové a světelné znečištění, které lidem i zvířatům škodí. Skutečnost: Ano. Zasněžovací zařízení způsobují i nepříjemné efekty. Musíme na ně, jako na vše, nahlížet v celkovém společenském kontextu. Hluk ze sněžných děl, který je vytvářen v jednotkách dní v roce, zajistí celosezonní provoz střediska, tedy živobytí pro horskou obec. Pokud by střediska nebyla, obec, aby mohla existovat, musí najít jinou podstatu své existence, kdysi jí byl třeba průmysl. Celý svět dnes ví, že turismus je pro horské oblasti nejekologičtější varianta živobytí. Navíc, všechna zařízení podléhají předpisům a daným hlukovým i světelným limitům a jsou běžně kontrolována. Pod technickým sněhem půda snadněji promrzá a může na ní vzniknout vrstva ledu, po níž voda při jarním tání rychleji mizí do údolí, místo aby se vsákla a doplnila zásoby podzemních vod. Skutečnost: Vytvoření souvislé plochy ledu, po které by voda odtékala, je tvrzení absurdní a nereálné. I kdyby snad něco takového vzniklo, následkem by stejně byl jen návrat vody zpět do původního koryta. Tato kritika paradoxně vytýká, že se veškerá voda z technického sněhu nevsákne do terénu – pokud bychom ji ale nepřeměnili na sníh a nechali protéct potokem, nevsákla by se potom vůbec žádná. Právě sníh je v přírodě hlavním zásobníkem vody, jeho pozvolným táním se postupně sytí vlásečnice a následně rezervoáry podzemní vody. Sjezdové tratě se nacházejí většinou v chráněných oblastech. Skutečnost: Není to pravda – zhruba polovina lyžařských tratí leží mimo chráněná území. Pokud některé tratě jsou v CHKO nebo národních parcích, významný díl z těchto ploch leží jen v ochranném pásmu a nikoliv přímo v některé z chráněných zón.

Pokud chceme posuzovat činnost v lyžařských areálech a dělat z toho širší závěry, je nutno tak činit z nadhledu a komplexně. Tedy nejen z hlediska ochrany přírody, ale včetně celospolečenských souvislostí. Každá lidská činnost zanechává nějakou ekologickou stopu. Přijde snad někdo s ekologicky čistější variantou, jak jinak zajistit rozvoj horských regionů, udržet zaměstnanost a sociální smír? Celý rozvinutý svět nepřišel na nic lepšího, než horským regionům ordinovat cestovní ruch jako hlavní pilíř jejich hospodářské činnosti. Zasněžování zlepšuje spolehlivost sněhových podmínek v horském středisku, a tím stabilizuje místní ekonomiku. Je doložen poměr, že 1 Kč utracená ve skiareálu znamená až 7 Kč utracených v dalších navazujících službách. Nebude-li fungovat skiareál, přinese to problém pro celý horský region. V horských obcích je dnes v rámci cestovního ruchu evidováno přes 45 tisíc pracovních úvazků. Jednoznačně mluví také celkový ekonomický přínos pro stát. České hory přinesou do veřejných rozpočtů přes 12 mld. Kč ročně. AHS pro výše uvedené důvody považuje neopodstatněné deklarace o údajné škodlivosti technického zasněžování z celospolečenského hlediska za nebezpečné.

| 54 | NO SNOW TIME

CO DĚLAT, až odejde zima

Sníh sice na jaře zmizí, ale to neznamená, že by příroda přestala vysílat své výzvy. Pouze je přebarvuje z bílé do pestrých barev a pokládá nám k nohám nekonečné hřiště, které by byl hřích nechat ležet ladem. A proto ve SNOW přinášíme, jako už tradičně, trochu jarní a letní inspirace.

Snad každý lyžař se v létě vrací do hor, po svých nebo stále více na biku. Podobně mnohé z nás nenechá klidné sníh poté, co změní skupenství a naplní koryta řek nebo se zklidní do podoby zrcadlové hladiny jezera. Jen si vybrat to svoje. Pěkné jaro a léto!

24 rychlostní SRAM X3 Hliníkový rám CGF Evo

Lehká 27,5” kola AERO TRAIL Evo

7 499Kč

FOTO: PADDLEBOARDGURU.CZ

HORSKÉ KOLO ROCKRIDER 520

Na pravidelnou či středně intenzivní horskou cyklistiku. Pohodlí díky ergonomickému sedlu. Kotoučové brzdy, vidlice B’twin U-FIT 80 s inovativním systémem nastavení tuhosti dle hmotnosti jezdce. Doživotní záruka na rám, představec a řídítka.

| 56 | SPORT NOVINKY NA JARO A LÉTO Bootfitting i pro turistiku

Sedlovka a tlumiče jedním tahem

V lyžařském průmyslu je individuální tvarování bot (bootfitting) už standardně požadovaným atributem kvalitní obuvi. Díky patentu CAS nyní Tecnica nabízí tvarovatelné pohorky Forge S – cílem je dosáhnout stejného komfortu, který dovoluje bootfitting u bot pro lyžování, i pro turistiku a náročnější trekking. Proces tvarování zabere specialistovi zhruba 20 minut.

Teleskopická sedla pro horská kola už jsou na trhu poměrně dlouho, stejně jako zamykání tlumičů. Speedfox přichází s technologií Trailsync, která zmíněné procesy synchronizuje a zjednodušuje – efektivně vyjedete do kopce na pevném rámu a zvednutém sedle, nahoře pak přepnutím jediného ovladače zároveň snížíte sedlo a zapnete odpružení, abyste mohli bezpečně a pohodlně sjíždět. Celý systém je zabudovaný v rámu a jeho ovládání je intuitivní a přínosné v tom, že snižuje počet úkonů potřebných k přenastavení kola z módu výjezd na sjezd a opačně.

Rodinné plováky Horkou novinkou pro letošní sezónu jsou rodinné nafukovací paddleboardy, které bez větších potíží uvezou celou rodinu. Rodinné paddleboardy se vyznačují většími rozměry s větším výtlakem pro perfektní stabilitu za každých podmínek. Vítaným bonusem jsou úchyty na ruce po celém obvodu paddleboardu a protiskluzový povrch na palubě. Rodinné pádlování ještě nikdy nebylo snazší!

DECATHLON NEPROMOKAVÁ BUNDA KALENJI TRAIL

www.decathlon.cz

Bylo vyvinuto a testováno ve spolupráci s profesionálními cyklisty týmu FDJ.fr. Je určeno na intenzivní jízdu na kole, na vyjížďky delší než 3 hodiny. Plní funkci tepelné bariéry. Jeho materiál odvádí vlhkost a udržuje tělo v suchu.

74 Kč 9

www.decathlon.cz

DECATHLON SPODNÍ TRIČKO B’TWIN AEROFIT 900

Lehké, prodyšné kalhoty (410 g ve velikosti L) na horský trek. Jsou pružné, rychleschnoucí, opatřeny voděodpudivými díly a odolným materiál na místech vystavených oděru. Jsou vybaveny 4 kapsami, přihrádkou na smartphone a páskem. Konce nohavic lze stáhnout.

17 Kč 99

Bunda z nepromokavého materiálu s vodotěsnými švy odpovídá normám nepromokavosti určeným na dlouhé traily a ultra traily. Díky prodyšné membráně efektivně odvádí pot. Je lehká (210 g ve velikosti L) a lze ji složit do malého balíčku. Má dvě postranní kapsy (1 na smartphone). K objednání na decathlon.cz.

DECATHLON PÁNSKÉ KALHOTY FORCLAZ TREK 700

www.decathlon.cz

49 Kč 9

Připravil Lukáš Vavrda

Mačky a sněžnice v jednom S tímto ultralehkým (620 g/pár) hybridem mezi mačkami a sněžnicemi se již nebudete na treku propadat hluboko do sněhu, ani vás neodradí od dalšího postupu pole umrzlého firnu. SnowPlak lze rychle nasadit na jakoukoliv botu a použít místo maček nebo sněžnic, poté zase jednoduše sejmout. Pomoci mohou nejen na jarních zbytcích sněhu, ale také na ledovci.

Energie na každém kroku Jednoduchá, přenosná a odolná powerbanka Nitecore F2 ve velikosti prstu je schopná dodávat energii různým zařízením skrz USB port vysokou nabíjecí rychlostí. Pokud vám šťáva dojde i z powerbanky, jako zdroj poslouží i obyčejné tužkové baterie. Výměna energie funguje navíc i obráceně – mobilem tak můžete dobít nabíjecí baterie.

Ponožky s tejpem Sportovní kompresní ponožky The Ortho Pronation Control Socks, vyvinuté pro běžce a výkonnostní sportovce, mají zabudovanou zpevňovací pásku, optimalizující přirozenou pronaci chodidla. V kombinaci s kompresními vlastnostmi ponožky stabilizují chodidlo a klenbu, čímž mají pomoci předcházet zraněním při bězích na dlouhé tratě. Ponožky přiléhají jako druhá kůže, jsou zároveň prevencí puchýřů a zajišťují adekvátní tepelný komfort.

SENSOR CLASSIC Jste-li příznivcem merina, zaujme vás novinka od Sensoru. Dres je vyrobený z materiálu Merino Air, kde slavnému merinu dodává šmrnc špetka polyamidu, která zlepšuje termoregulaci úpletu, zvyšuje elastičnost, tvarovou stálost a prodlužuje životnost. Cyklistické kalhoty jsou 6panelové, vyrobené ze značkového italského materiálu. Zakončené jsou gumou se silikonovou úpravou a jsou opatřené bezešvou antibakteriální vložkou. 300% BIKEWEAR vyrobený v České republice!

Jednoduchý a lehký batoh z pevného materiálu se zesílenými švy, vhodný na několikadenní túru. Polstrované popruhy, poutka na hole a nastavitelná záda. 3 vnější, 1 vnitřní a 1 kapsa na popruhu. 10letá záruka.

www.sensor.cz

2 1 Kč 50

16 Kč 50

www.sensor.cz

BATOH FORCLAZ 50 L

19 Kč 50

SENSOR MOTION Novinkou v kolekci pro jaro 2018 jsou dresy Motion, pro ženy a muže, kteří se na kole chtějí trochu odlišit. Tento dres je nakombinovaný ze dvou funkčních materiálů, kde je hlavní část odlehčena a obohacena o ionty stříbra. Střih tohoto dresu je volnější, takzvaný relax fit, doplněný o celopropínací zip. Rafinovaná je skrytá přední kapsička, na zadní části jsou pak další tři kapsy, přičemž jedná je uzavíratelná zipem. Zakončeno do gumy a opatřeno reflexními prvky. Vyrobeno v České republice!

799Kč

Surfujte na vlnách

| 58 | NO SNOW TIME

Text a foto: Marek Fleissner, paddleboardguru.cz

PADDLEBOARDING zábava pro celou rodinu Paddleboarding, též označovaný jako SUP (stand up paddleboarding), je poměrně mladá sportovní disciplína, která se v posledních letech těší mimořádné oblibě a rychle se tak stává populární po celém světě. Skvělý tip na léto i pro lyžaře!

istorie počátků paddleboardingu se datuje kolem roku 1960, kdy instruktoři surfingu z Havaje pádlovali na svých longboardech s fotoaparáty na místa, kde turisty učili surfovat a fotografovali je při jejich počínání. Pádlovat na surfovém prkně však již napadlo domorodce z Velikonočních ostrovů o mnoho let dříve. Hlavní odlišností novodobého paddleboardingu je, že jezdci už nevyhledávají jen vlny, ale prkna používají i na řekách a jezerech k rekreačnímu sportu nebo kondičnímu tréninku. Kolem roku 2000 se dala dohromady parta lidí kolem Dave Kalama, Briana Keaulana a Ricka Thomase, kteří mají paddleboard jako alternativu, když nejsou pro surfing ideální podmínky. Od roku 2009 zažívá paddleboarding raketový vzestup, nejprve v Americe a poté i v ostatních částech světa. Nyní je nejrychleji se rozvíjejícím vodním sportem na světě.

část nafukovacího, ale jejich výskyt je opravdu minimální a jedná se spíš o speciální vybavení. Pevný paddleboard je vyroben převážně z karbonu, sklolaminátu nebo kombinací dalších lehkých a pevných materiálů. Tyto plováky nejsou nafukovací, mají většinou velmi úzký a dlouhý profil a jsou určeny výhradně pro závodní použití. Naproti tomu nafukovací paddleboard je určen opravdu pro každého, kdo si chce užít trochu zábavy na vodní hladině. V nabídkách výrobců se tak objevují malé a lehké plováky pro děti, široké a stabilní plováky pro seniory nebo také obrovské megaboardy, které pojmou klidně celou rodinu i s vaším psem. Velkou výhodou nafukovacích paddleboardů je samozřejmě jejich hmotnost a skladnost. Obrovský plovák, na kterém se proháníte po vodní hladině, během okamžiku složíte do batohu v podobě malé

Co je k tomu potřeba? Základním vybavením je plovák neboli paddleboard. Paddleboardy můžeme rozdělit na dva základní druhy, nafukovací a pevné. Existují samozřejmě i některé další druhy, které v sobě kombinují jak část plováku pevného, tak

K vodě na skejtu

krosny. Kompletní výbavu si potom můžete přibalit s sebou i do kufru malého vozidla nebo jako malé zavadlo při cestě letadlem.

Peřeje či vodní nádrž Pokud se ptáte, kde pádlovat s paddleboardem, můžeme vás ujistit, že všude, kde je dostatek vody a prostoru pro manévrování. Paddleboardy se dělí na jednotlivé typy, dle hlavního zaměření. Základním a nejvíce univerzálním je takzvaný „allround“. Jedná se o nejpoužívanější druh nafukovacího paddleboardu vůbec. Vyznačuje se tím, že se dokáže přizpůsobit podmínkám a obstojně zvládne projet lehkou řeku či malé vlny, nejlépe se však cítí na klidné hladině. V případě, že máte rádi trochu více akce, můžete se s paddleboardem vydat sjíždět i divočejší řeky. Na to je vhodný typ „river“, který svým tvarem s výraznou špičkou a větší šířkou výborně proplouvá přes jejich veškeré nástrahy. Naopak na klidnou hladinu je vhodný typ "touring", který je užší, takže na něm s menší námahu dosáhnete větší rychlosti. Milovníkům slané vody a pořádných vln bude jistě vyhovovat plovák typu „wave“, který je velmi subtilní a má nadzvednutou špičku pro perfektní průraz vln. Naopak příznivci rychlostí zase ocení

Budujte tým na megaboardu pořádný „race“ board. Paddleboard, který má velmi malou šířku k poměrně značné délce. Jde tedy o takovou šipku, která velice rychle sviští po hladině. Nevýhodou je samozřejmě její nestabilita pro nezkušené jezdce.

do batohu k vašemu paddleboardu. Pro začátky a seznámení se s dospělým windsurfingem je tato varianta naprosto ideální, navíc windsupový plovák lze provozovat bez plachty, jako standardní paddleboard.

S větrem o závod

Ve zdravém těle zdravý duch

Samostatným odvětvím a tak trochu nadstavbou paddleboardingu jsou WINDSUPy. Jedná se o kombinaci klasického nafukovacího paddleboardového plováku a windsurfingového prkna. Valná většina windsupových plováků vychází z klasického tvaru typu allround, s tím rozdílem, že obsahuje navíc středovou ploutev, která je nezbytná pro správnou funkci paddleboardu s připojenou plachtou. Díky ploutvi budete schopni stoupat proti větru a udržovat požadovaný směr. Další nezbytnou součástí windsupového plováku je samozřejmě otvor na horní straně prkna, který umožní použití standardní windsurfingové plachty. Vhodnou alternativou místo klasické plachty je zejména pro děti plachta nafukovací, která je v nabídce v různých velikostech: od malé určené pro děti, až po plachty s větší plochou, které jsou vhodné pro dospělé. Výhodou nafukovací plachty je zejména její skladnost, snadno ji tak přibalíte

Ať už jste klidnější povahy, či rozený závodník, co chce pokořit každou výzvu, paddleboarding vám má vždy co nabídnout. V případě druhé varianty, tedy aktivního člověka, bude zřejmě vaší nejčastější disciplínou klasické pádlování, které se dá skvěle využít k procvičování celého těla. Zapojíte tak díky potřebě neustálého balancování všechny svaly těla, dokonce i ty, o jejichž existenci jste do této doby ani netušili. Aktivní hodinová vyjížďka po vodní hladině dokáže dát vašemu tělu řádně zabrat. Rychlostní pádlování je velmi účinným vytrvalostním tréninkem, během kterého spálíte velké množství kalorií a při zvládnutí správné techniky pádlování procvičíte kompletní svalový aparát, to vše v nádherném přírodním prostředí.

Cvičte jógu

K-ONLY pro všechny typy došlapu

Jóga na SUPu Alternativním způsobem využití paddleboardu je využití jako cvičební nástroj. Oblíbené jsou například skupinové lekce jógy, které slouží zejména na posilování stability a celkové koncentrace. Z tohoto důvody se vyrábí i některé plováky, které jsou označovány jako „yoga board“. Tyto paddleboardy vycházejí z klasického tvaru, nicméně mají většinou více zaoblený tvar s větší šířkou plováku pro perfektní stabilitu a také množství příchytek a poutek pro upnutí vašich cvičebních pomůcek. Paddleboardy se skvěle hodí na rodinnou dovolenou, kde dokáží zabavit vaše ratolesti i bez wi-fi! Největší výhodou nafukovacích paddleboardů však stále zůstává jejich skladnost a snadná přeprava. Přepravní batoh s plovákem včetně příslušenství totiž díky minimálním rozměrům zabere minimální prostor a můžete tak vyrazit kamkoliv k vodě třeba na kole nebo tramvají.

1 999Kč OBUV KIPRUN TRAIL MT

Pro běžce na tréninky i závody trailu i ultra trailu v kamenitém terénu. 5mm vzorek a podešev CrossContact. Technologie tlumení došlapu K-ring. Prodyšný svršek a stélka z jednoho dílu.

| 60 | SPORT

Jak si vybrat nafukovací

PADDLEBOARD? V minulých letech se v České republice výrazně prosadil nový vodní sport zvaný stand up paddleboarding nebo zkráceně SUP. S vývojem nafukovací technologie jsme se i přes zvýšení kvality dočkali snížení cen na akceptovatelné hladiny. Nabídka je na českém trhu nepřeberná a řádky níže mají za úkol ulehčit výběr i naprostému začátečníkovi.

KONSTRUKCE

první části se budeme věnovat rozdílům ve výrobních technologiích. Důležité je zohlednit konstrukci prkna podle toho, kdo a kde bude nafukovací paddleboard užívat. Konstrukce nafukovacích paddleboardů se dělí na 4 základní druhy. Základem je vždy dropstitch. Dropstitch jsou tisíce provázků, které propojují palubu a dno. Díky tomu se nafukováním z plováku nestane válec, ale zachová si „placatý“ tvar jako běžný surf.

FUSION (nebo také MSL, ESD)

Tato technologie kombinuje výhody obou předešlých. Jedná se o dvě vrstvy PVC, které nejsou lepeny těžkým a neekologickým lepidlem, ale lisovány za tepla. Díky tomuto postupu je ušetřeno cca 20 % hmotnosti paddleboardu. Jedná se o velmi bytelnou konstrukci a podélná tuhost je dokonce vyšší než u klasické Double Layer. Fusion tech byla v předchozích sezónách doménou prémiových značek s cenami běžně přesahujícími 30 tis. Kč. Letos seženete MSL/ Fusion i od výrobců, jako je SHARK S nebo COASTO, za cenu skoro poloviční.

SINGLE LAYER (také ECO nebo light) Jedná se, jak název napovídá, o jednovrstvou konstrukci. Nevýhodou této technologie je kratší životnost a nižší podélná tuhost. Výhodou je nízká cena a váha. Tato technologie není vhodná pro těžší jezdce a do půjčoven. Doporučit se dá lehkým uživatelům s nízkým rozpočtem, kteří si dají pozor na ostré předměty na břehu. Velmi oblíbenou značkou, která nabízí Single Layer konstrukci, je ZRAY. Především modely Zray X1 a X2 splňují požadavky lehčích jezdců a žen.

DOUBLE LAYER Velmi bytelná a tuhá konstrukce. Jedná se o dvě vrstvy PVC, které se při běžném používání nedají prorazit. Tato technologie je oblíbená i u majitelů půjčoven. Díky vysoké podélné tuhosti je tato technologie vhodná pro těžké jezdce. Nevýhodou DOUBLE LAYER je vyšší hmotnost. Mezi velmi kvalitní paddleboardy vyrobené touto technologií patří produkty značky STX. Nejoblíbenějším paddleboardem STX je model Freeride 10’6”, který je díky svému výtlaku 270 litrů a šířce 32 palců ideálním rodinným plovákem. V balení naleznete i 3dílné duralové pádlo. Vše je zabaleno v praktickém batohu.

3SL konstrukce Technologie vyvinutá značkou Body Glove. Jedná se kombinaci Single a Double layer s podélnými stringery. Dvojité výztuhy jsou pouze v místech, kde může dojít k prodření, a podélnou tuhost dodávají speciální neprůtažné podélné pruhy – stringery. Na letošní sezónu došlo ke zlevnění plováků tohoto amerického výrobce. Nejoblíbenější model Cruiser s výtlakem 260 litrů bude k dostání již za 18 990 Kč včetně pádla a bohatého příslušenství. Pokud výrobce technologii neuvádí a jedná se paddleboard s cenou do 13 tis. Kč, s velkou pravděpodobností se jedná o SINGLE LAYER konstrukci. Plováky (300 litrů) s hmotností 12–13 kg jsou pravděpodobně vyrobeny klasickou Double Layer konstrukcí. Popis jednotlivých technologií je obecný a u jednotlivých výrobců se může drobně lišit. Prémiové značky například používají ochranný pásek v místě spojení vrstev paluby/dna a boků. Tuto vychytávku naleznete například u AQUADESIGN Rolling 11’.

| 61 | TYPY PADDLEBOARDŮ

Dalším parametrem při výběru paddleboardu je jeho tvar.

Allround Nejprodávanější tvar paddleboardů. Už podle názvu je jasné, že se jedná o prkno „na všechno“. Tento plovák je určen především na takové to dovolenkování. Má dostatečnou stabilitu a jeho velikost se vybírá podle váhy uživatele. Rozměry se nejčastěji pohybují v rozmezí: délka 300–335 cm a šířka 75–85 cm. Výtlak pro uživatele do 70 kg stačí cca 200 litrů. Pro těžší uživatele je vhodnější výtlak 250–300 litrů, tyto rozměry mají zpravidla tloušťku 15 cm čili 6“. Tato tloušťka zajistí nejen větší výtlak, ale i podélnou tuhost, takže bude rychlejší. Pokud uvažujete o tom, že na plováku budete vozit i dalšího člena rodiny, měl by mít výtlak větší než 270 litrů. Ideálním rodinným allroundem je například Gladiator G10’8 PRO vyrobený technologií MSL s výtlakem 296 litrů s Carbonshaft pádlem v balení zdarma.

Wave Tyto plováky jsou více prohnuté, tím se stávají více obratné a lze na nich sjíždět mořské vlny. Jak jsem již psal výše, od nafukovacího plováku nelze očekávat řezání vlny jako na surfu, ale pro seznámení se s wave paddleboardingem plně vystačí. V českých podmínkách jsou tyto paddleboardy vhodné pro lehké jezdce – ženy nebo děti. Málokdo volí tento tvar jako jediné prkno v rodině, ale jako druhé nebo třetí. Na klidné hladině ho osedlají děti nebo manželka a v mořském příboji wave board zkrotí nebojácný otec. Příkladem takového boardu je model W.E.Rider 9’5” francouzské značky LOKAHI s výtlakem 190 a tloušťkou 10 cm, který se do vlny zařízne skoro jako pevné prkno.

Touring Tyto plováky jsou vhodné na delší vyjížďky po klidné vodě. Jsou rovné, dlouhé a mají užší špičku, díky tomu lépe vedou směr a jsou rychlejší. Touringy jsou kompromisem mezi Allround a Race boardy. Rozměry těchto plováků se pohybují kolem délky 330 cm a šířky 75 cm. Tloušťka 15 cm/6” je vhodná pro rychlostně založené těžší jezdce. Například O2 Touring 12’ od kultovního výrobce NSP patří k tomu nejrychlejšímu na vodě.

Race Mezi nafukovačkami zatím okrajová záležitost, ale s vývojem nafukovací technologie se již začíná prosazovat mezi carbonovými speciály.

Wind Kombinace paddleboardu a začátečnického windsurfingového plováku. Většina wind paddleboardů vychází z tvaru Allround. Naprostá nezbytnost je u windu středová ploutev. Bez té se začátečník nerozjede, a pokud ano, nebude schopen stoupat proti větru. Perfektním řešením pro turisty je nafukovací plachta Arrows Irig nebo Kona Air Rig. Pro děti a začátečníky nebylo seznámení se s windsurfingem snadnější. Hmotnost celého oplachtění je 1,5–2 kg podle velikosti. Plachta je sbalena do úhledného pytlíku, který se vám vejde do batohu s nafukovacím paddleboardem. Další variantou je pevné oplachtění od STX. Komplet je sbalen do většího balení, ale pocit při jízdě se velmi blíží „opravdovému“ windsurfingu. V nabídce největšího prodejce paddleboardů v ČR naleznete i cenově zvýhodněné komplety wind s oplachtěním již od 16 983 Kč.

KDE SE PORADIT Pokud si stále nevíte rady, nejjednodušší je navštívit některou z testovacích akcí. Paddleguru Mára pravidelně objíždí vodní plochy po celé republice a rád vám zdarma zapůjčí materiál k vyzkoušení. Márův program můžete sledovat na informačním webu www.paddleboardguru.cz. Další variantou je zapůjčení paddleboardu v klasické půjčovně. Na www.snowboardel.cz naleznete ceník a podmínky vypůjčení. Pokud se rozhodnete pro koupi, cenu půjčovného vám odečtou z ceny paddleboardu.

PÁDLO

Nezbytnou součástí výbavy paddleboardisty je pádlo. Někteří výrobci přikládají k paddleboardu pádlo zdarma. Pokud nechcete nechat nic náhodě a chcete být nejrychlejší, nezbývá než se poohlédnout po něčem dynamičtějším. Základní a nejlevnější pádla jsou vyrobena z hliníku (duralu) a plastu. Jsou těžká a měkká. Výhodou je jejich snadná nastavitelnost a možnost složení do batohu. Další variantou je sklolaminát. Glassfiber pádla již mají dostatečnou tuhost, ale s hmotností to stále není žádná sláva. Nejlepší materiál pro výrobu lehkých a tuhých věcí je samozřejmě karbon. Karbon dodá pádlu dostatečnou dynamiku a tu nejnižší možnou váhu. Nevýhodu je náchylnost k poškození listu o dno – tedy nepůjčovat dětem na hraní. Nejmenší hmotnost nabízejí nerozebíratelná karbonová pádla, ale k nafukovacímu paddleboardu doporučujeme o něco málo těžší rozebíratelnou variantu. V nabídce pádel naleznete i kombinace výše napsaných technologií. Například na divokou vodu je vhodná kombinace karbonu/ skla a plastového listu.

| 62 | NO SNOW TIME: TIPY A MOMENTKY Z BIKE TOUR

LIPNO: jeden den je málo Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

I v létě se lipenský areál profiluje jako rodinné středisko. Kromě procházky na Stezce korunami stromů můžete navštívit i Království lesa, zkusit sjezd na koloběžkách nebo projížďku na člunu. Do „rodinných zážitků“ letos Lipno přidalo i jízdu na tzv. Floutrejlu, kterou zvládnou hravě i malé děti.

„Kozy chodí do automatu“ traktivním místem na Lipně je také Království A lesa, které představuje zábavně-naučný komplex v lese plný prolézaček, provazových sestav i trampolín. Hned u vstupu zaujme ohrada s ochočenými kozičkami, které se nebrání hlazení a už vůbec ne granulím z automatu, které z něj mazaně dokáží vybrat i samy!

148

olik zaplatí každá osoba za hodinovou vyjížďku T na elektročlunu, pokud se na jeden člun nalodíte v pětičlenné sestavě. Za onu hodinu zvládnete objet nedaleký ostrov a přiblížit se k hrázi bez potřeby vlastnit jakékoli zkoušky, stačí jednoduché zaškolení v přístavu. Opálíte se a uvidíte Stezku v korunách stromů z jiné perspektivy.

| 63 |

Tolik kilometrů můžete jet z pozvolného kopce dolů po Floutrejlu, což je plynulá vyhlazená stezka pro horská kola, která je vhodná pro jezdce jakékoli výkonnostní kategorie. Floutrejl na Lipně se vyznačuje velmi mírným profilem, takže se nemusíte obávat žádných prudkých úseků a není tedy potřeba výrazně brzdit či naopak šlapat. Floutrejl zvládnou babičky i jejich vnoučata.

Plynule i na kolobrndě tejně jako na kole, i na koloběžce se na Lipně můžete projet po lesní S stezce typu flowtrail, tedy plynulé vyhlazené pěšině. Zpočátku vede trasa po asfaltové cestě, následně se v dlouhých zatáčkách vlní lesem jako had, což je zážitek. Stejně jako na kole není potřeba z kopce nic moc dělat a můžete se jen nechat unášet terénními vlnami z kopce dolů.

Nej vyhlídka u nejlepší vyhlídku na Lipně budete mít ze StezT ky korunami stromů, respektive z jejího nejvyššího místa ve výšce 40 metrů. Mohutná dřevěná konstrukce zahrnuje i zábavně-didaktické zastávky pro malé děti a závěrečnou jízdu po zatočeném tobogánu. Vstupenka na Stezku vychází na 210 Kč pro dospělého a na 180 Kč pro dítě. Dostat se k ní můžete po svých po vyznačené trase z parkoviště, lanovkou nebo speciálním Stezkabusem.

Adrenalin v bikeparku I na Lipně se najde něco i pro odvážné. Jde o bikepark, který nabídne dvě trati, červenou a modrou, svažující se po odvrácené straně Kramolína od přehrady. Obě trasy jsou si charakterově velmi podobné, tedy nezahrnují žádné náročné kamenité nebo kořenovité pasáže a jsou spíše širší a „vyhlazené“. Zkušení tu ocení pěkně propracované skoky, které však méně zkušení mohou bez obav přejíždět.

Lipno jedním dechem S nadsázkou vzato je Lipno alternativou akční dovolené u moře. V létě se v přehradě můžete koupat, plavit se na ní člunem nebo i surfovat. Okolí je štědré na množství cyklostezek a samotný lipenský areál pak nabízí škálu doplňujících aktivit od lanového parku přes koloběžky po Stezku v korunách stromů.

Více informací: www.lipno.info

| 64 | SPORT ŠVÝCARSKO JE ZEMĚ ZASLÍBENÁ NEJEN PRO LYŽE…

Text: Tomáš Nohejl

BIKE TOURING, to je švýcarský virus

Vinou tří výprav, vlastně správně díky nim, jsem si v posledních dvou letech vypěstoval slušnou závislost. Čím víc jsem viděl, zažil, ucítil, tím méně chci přestat. Teď jsem propadl zdejšímu specifickému viru.

| 65 |

malých okýnkách plného vědomí uvnitř jezdecké nirvány jsme spolu s podobně zasaženými milci horských kol hledali ten správný termín. Dostali jsme se k bike touringu, ale že bychom ho chtěli tesat, to ne. Není to turistika, cestování, cross-country, maraton ani enduro. Je to od každého trochu, ale přijal nás, bikery nestejného založení i typů kol, a schlamstl úplně přirozeně a kompaktně. A v plné síle lze tento způsob bikovačky provozovat ponejvíce právě tady ve Švýcarsku, kde ho teď masivně podporují jako náplň letní sezóny oproti zimním lyžím a prknům. Nabízejí se výjimečné podmínky. Nádherné vysoké hory s nekonečným množstvím trailů všeho druhu a přístupných všem bikerům. K tomu důkladná infrastruktura lanovek napříč údolími, v případě nouze doplněná převozy auty. Jezdit za své (myšleno síly do kopce) je zde rozmařilost, nebo spíš plýtvání. Časem, energií, zážitky. Ráno sbalíte batůžek, kolo, mapu a – jedete. Nahoru povětšinou lanovkou, po traverzech, dolů a hlavně za objevováním dalších údolí sami. Na kvalitních kolech, endurech, allmountainech nebo přinejmenším fullech. S dobrým odpružením, širokými gumami, teleskopickou sedlovkou. S nakopávacími pedály nebo s platformami. Jak je libo. Takhle jsem hobloval já. Berte jako prověřený tip, zážitkovou jistotu. A hledejte další. Tady je ochutnávka z největšího a Česku nejbližšího kantonu, Graubündenu. Při hledání čísel jsem narazil na unikátní údaj – 17 000 km trailů, z nichž 4 000 km má značení. Ty zde, jak známo, už od osmdesátých let v duchu hesla „Share the Trail“, patří rovnostářsky všem, pěšákům i bikerům. „Každý trail se dá projet,“ říkají místňáci.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Další inspiraci najdete třeba na specializovaném webu www.herbert.bike, na www.mojesvycarsko.com nebo na www.myswitzerland.com

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

| 66 | SPORT ŠVÝCARSKO JE ZEMĚ ZASLÍBENÁ NEJEN PRO LYŽE…

Švýcarskou Kanadou… Jestliže by se měla stát Val Mora, zvaná švýcarská Kanada, lákavou ochutnávkou před návštěvou skutečné bikerské Mekky, pak je na co se těšit a proč se držet ve formě.

Val Müstair Nadmořská výška: 1 247 až 1 660 metrů Dostupné tratě v okolí: až 500 km Nejlepší trail: okruh Müstair – pod Piz Mezdi – Val Mora – Buffalora – Ofenpass – Alp Astras – Lü – Terza Sura – Müstair (celodenní 46 km, převýšení 1 247 metrů) A(tra)kce: V Tschiervu žije Dario Cologna, jeden z nejlepších běžců na lyžích na světě. A mají tu nejmenší Whisky bar na světě. 25. 8. se tu jede Nationalpark maraton 137 km.

Až po chvíli míjíme vlek S-charl s kotvami jako památkou na staré dobré časy a vracíme se na šotolinu. Delší horská cesta vede k další osvěžovně Alp Astras (2 135 m), teprve tady si můžete vydechnout a zahájit frontální klesání ke vsi Lü. Opět se dá vybrat i drsnější varianta s dalším vrcholem Fuorcia Sassalba (2 619 m).

Při závěrečném, hodně dlouhém cikcak sjezdu už po asfaltové silničce do Müstairu hrozí zavaření brzdových kotoučů, nebo minimálně totální sbroušení destiček. Na vlastní kolo si vezměte raději náhradní. V údolí se vyplatí ještě trochu vytočit nohy – a další relax už je jen na vás. Zasloužíte si ho! A druhý den můžete vyrazit na silničce na Stelvio… FOTO: ST WELTWEIT

al Müstair (německy Münstertal, italsky Val Monastero) je i pro Švýcary téměř nedotčené údolí hned za italskou hranicí ve směru na jihotyrolský Mals. Drží si svébytný a půvabný tradicionalistický styl na fasádách, v jazyce a vlastně i přírodě. Zdejší si sami v referendu odsouhlasili biosférickou rezervaci (národní park má 170 km2). A kde v Evropě najdete na značené bikové trase značky „Pozor, medvědí mláďata“? Dá se tu pojezdit pár dní, ale i projet jeden reprezentační okruh. Start z Müstairského údolí, opravdu do terénu se zamíří až ve Valchavě, to už můžete mít 170 výškových metrů. Založíte pohodlný převod a voňavou lesní cestou po šotolině zahájíte práci, jejíž odměna na vás čeká v podobě rozhledů z dvoutisícového patra na třítisícové štíty i údolí. Potkal jsem jen chlapy v horském náklaďáčku s obrovským skoleným jelenem na sajtně. Zdálo se mi, jako by na mě mrknul, a já si hned vybavil výtečný klip No Ones Know od Queens of the Stone Age. Rozezněl se mi v hlavě a nohy hned chytily svižný rytmus. Nahoře jsem malinko pobloudil při hledání správné cesty, ale díky tomu nakoukl do horské lovecké boudy. Slunce praží, na planině mezi plesy však fučí, tudíž intenzivní vjem pro všechny smysly! Od chaty Alp Mora je třeba chvíli tlačit do kopce skalnatou stezkou, zato si pak užijete trail zakousnutý do travnatého hřebene a pláně. Nádhera! Z Chasa da Cunfinu to můžete poslat dolů do Livigna – to už byste ale vypadli z naší okružní túry. Z Jufplaunu to raději střihněte přes Piz Daint (2 968 m), anebo sjeďte k Buffaloře (1 968 m) na štrúdl s kafíčkem – potkáme se na Ofenpassu (2 149 m). Odtud se zakousneme do kamenitého trailu nad silnicí, technicky náročnějšího nahoru i dolů přes kořeny.

Na sjezdovkách na biku… Za pouhý den zvládnete tři zdejší páteřní traily i něco navíc, podle chuti. Pohybujeme se v regionu sjezdovek loňského mistrovství světa v alpském lyžování. Shora z kopců máte stále na dohled i na dosah Svatý Mořic.

a výchozí bod považuje zdejší biková komunita Alto bar na Chantarelle. Ve staré kabince lanovky tu Argentinec Luís chystá báječné hamburgery, které si však vychutnáme až za půl dne. Teď rychlé kafe a vzhůru. V 5.45 se odtud společně vyráží za východem slunce, to jsme pochopitelně prošvihli. Na lyžařských terénech se zde směrem k bikům mohutně zapracovalo v posledních pěti letech. Nejde jen o upravené traily a stezky, ale i o nájezdy a stojany pro kola u turniketů lanovek, značky. I u mondénního hotelu Cresta, který jako by patřil do Remarqueových knih, mají za rohem myčku na kola. A sám šéfík v bílé košili a polobotkách vám kolo ochotně přestříkne. Vybírat se dá odhadem z 500 km tratí. „Je to tu lepší než v Davosu. Věřte mi, pocházím odtamtud,“ říká můj guide Dave z Bike School Engadin. Jako bonus si můžete na druhý den naložit 70kilometrový silniční sightseeing celým údolím z průsmyku Maloja do města Zernez. Ale naše první jízda teď vedla lanovkou z Celeriny (1 720 m) na Marguns (2 278 m), odtud zahřívací projížďka přes Alp Laret k Chantarelle. To je přestupní stanice z Mořice-Dorfu na Corviglii (2 486 m), odkud můžete vystoupat až na vrchol Piz Nair (3 057 m). A porovnávat, co jste tady v zimě zažívali na sjezdovkách. Hlavní traily vedou z Corviglie. Olympia Flow trail na olympijské sjezdovce z roku 1948 je velmi hravý, pobaví freeridera i rodinku, záleží jen na vás, jak povolíte brzdy. Obecně tu najdete velmi bezpečné lajny. Delší WM Flow trail nabízí panoramatickou jízdu až k Trutzu (2 212 m). Přes louku spadnete k bráně do Foppettas Flow trailu, který vás dovede až k dolní stanici lanovky Signal ve východní části Mořice, zvané SM Bad/Lázně. Tato jízda měří dohromady asi

Sv. Mořic Nadmořská výška: 1 822 metrů Dostupné tratě v okolí: až 500 km Nejlepší trail: 3 zásadní Olympia Flow trail, WM trail, Foppetas Flow trail A(tra)kce: Jezdíte po sjezdovkách, kde se loni konalo mistrovství světa v alpském lyžování. Bikový festival Rocky Mountain Trail Games se koná 10.–12. 8.

12 km s klesáním 680 m. Lanovka vás přiblíží znovu k Chantarelle a na Corviglii. Teď zamíříme k východu okolo plesa Lej Alv (2 525 m), lehce nastoupáme a přes Las Trais Fluors (2 752 m) a Alp Clavadatsch následuje hodně pestrý dlouhý sjezd až do údolí do Samedanu (1 706 m). Podél řeky Inn se pak vydejte před večeří, ať už bydlíte v Celerině nebo Mořici. Pak už při západu slunce stojí za to vydat se lanovkou na Muottas Muragl (2 454 m), do vyhlášené restaurace, kde koncertují pod širým FOTO: ENGADIN ST. MORITZ

FOTO: ENGADIN ST. MORITZ

| 67 |

nebem i takové jazzové hvězdy jako Jamie Cullum a další. Vy sedíte zabaleni v kožešinách, zobete krevety a popíjíte vínko. Teď ceny pro představu. Samotná jednorázová expres jízdenka na Piz Nair, odkud shlíží do údolí graubündenský jednorožec, stojí 69,20 švýcarských franků. Ale od loňska tam seženete díky Herbertovi (viz dříve) za stejnou cenu balíček, v němž je nocleh a dvoudenní tiket na všechny lanovky! Jednodenní guiding přijde na 85 CHF, bez jídla a jízdenek.

FOTO: NATHAN HUGHES

| 68 | SPORT ŠVÝCARSKO JE ZEMĚ ZASLÍBENÁ NEJEN PRO LYŽE…

Hlavní město horských kol Resort Arosa Lenzerheide se stává hlavním evropským střediskem bikingu. A nejen proto, že se tu letos koná mistrovství světa kompletního programu disciplín horských kol.

Lenzerheide Nadmořská výška: 1 473 metrů Dostupné tratě v okolí: až 900 km Nejlepší trail: třeba okruh Rothorn–Totseeli–Alplisee–Arosa–Hörnlihütte– Urdenfürggli–Rothorn (cca 30 km i s lanovkami, půlden) + pak 5 tras v bikeparku A(tra)kce: Letos se tu jede mistrovství světa horských kol 4.–9. září, to bude nejvíc.

Zdejší bike park nabízí pět hlavních tras, z nichž ta nejtěžší Straightline má na 2 km padák 356 metrů. Ale Flowline dá každý i s dětmi, na 4 km klesá 404 m. Ruce i nohy se brání svalovce, po chvíli padám do chladné, voňavé tyrkysové vody. Takhle vy-

padá ráj na zemi (ve Švýcarsku). Respektive jeden z jeho pokojů, ty další si tu musíte najet/najít sami. Opět pro přehled ceny: denní lístek Arosa 25 CHF, Lenzerheide 45 CHF, společná 56 CHF. Gravity Ticket pro celou sezónu do 16 bike parků v okolí stojí 439 CHF. FOTO: NATHAN HUGHES

lavní důvody jsou tři: 1) Švýcarsko je v MTB velmoc, co se týká jezdců, terénů i financí a z toho vycházejícího zájmu veřejnosti. Však i Nino Schurter bydlí necelou hodinku autem odsud v Churu. 2) Pouze spojení sjezdu a cross-country (ještě lépe i s fourcrossem a trialem) v jednom balíčku ukáže svět horských kol v celé jeho kráse. 3) Kulisa velehorských štítů, hustých zelených lesů a tyrkysových jezer nejde překonat ani nahradit. Slyšíte? Mountain bike! Hory a kolo. Ne poušť, vysočina nebo džungle… Poježděníčko stálo opravdu za to. Pro mě nejnáročnější (psychicky) na něm bylo vymotat se z chodeb obřího hotelu Schweizerhof v centru Lenzerheide. Pak zdejší půldenní top (z asi 900 km, dá se to vůbec říct?) okružka, to bylo vážně průzračné enduro v nebi. Lanovka nás vynesla až na zubatý Parpaner Rothorn (2 865 m), tady v mracích i v červenci zůstaly sněhové plotny. Kamenitým svahem a pak ve strmém traverzu zvaném příznačně Galerie jsme sjeli k Totseeli (2 395 m) a Alplisee (2 156 m). Na obrazové postižení zdejších panoramat by ani dvoustrana časopisu nestačila. V rámci soužití s pěšáky jsem se v jedné „rock garden“ tak ohleduplně vyhýbal, až jsem se zčistajasna ocitl na zádech. Před tím jsem letěl přes hlavu, ani nevím jak, a naštěstí přistál s úsměvem do trávy. Jen můj nádherný BMC Team 01 mě pěkně klepl do holeně. Jako varování: Pozor, opatrně. „Jak se vám jelo, chlapci,“ zajímá se dole letitý kmet v pohorkách a košili. „Pět sestřelených turistů,“ vtipkuju a ukazuju mu zkrvavené nohy a pět šrámů na helmě. Jsme dole v Arose (1 820 m), která půvabem připomíná jihotyrolskou Arabbu. Expres nás vyveze na Hörnlihütte (2 511 m). Nová horizontální spojka směrem k Lenzerheide jezdí každou půlhodinku. Jenže i ve Švýcarsku se dají hodinky uspíšit. „Je vás dost? Tak pojďte, ať nečekáte,“ vyzývá nás vlídně obsluha. Z Urdenfürggli (2 546 m) vede hodně prudký kamenitý trail k lanovce Rothornu a v dolní části pak lesem podél sjezdové trati světového poháru až dolů k Heidsee.

V učebnici geologie

Flims Nadmořská výška: 1 100 metrů Dostupné tratě v okolí: 330 km trailů Nejlepší trail: Runca Trek (6 km, 740 výškových metrů) a Ruinaltatour (86 km, téměř 8 000 výškových metrů)

Miliony let živá učebnice geologie, evropský Grand Canyon zapsaný v roce 2008 na listinu přírodních památek UNESCO jako Ruinaulta v tektonické aréně Sardona s rozlohou 330 km2. Na rozdíl od Ameriky slouží také bikerům.

z česko-moravského pohledu zní významně i fakt, že je to jedna z nejbližších švýcarských bike destinací. Budete-li se snažit a hustota provozu dovolí, z Prahy sem po dálnici přes Mnichov, odtud na jihozápad na Memmingen, proplést se okolo Bregenzu a pak zas po dálnici švýcarské až do Churu zvládnete do šesti hodin. Takže začátek výpravy na rozjetí. Anebo naopak se až do večera dojezdit a pak jste do dvou doma v posteli, protože za tmy už to letí líp. Dole v Churu, dvacet minut autem z planiny, žije Nino Schurter. „Víc trénuje tam, ale sem si přijede s námi občas zajezdit na traily. To, co my dáváme na endurech nebo allmountainech, sjíždí v pohodě na XC,“ usmívá se Reto, dvacetiletý učitel a průvodce z místní bikové školy. V červenci tu bylo poloprázdno, nádhera. Tím víc vynikl majestát a rozlehlost masivu. V centru Flims Dorf (1 100 m) se buduje nový obří terminál lanovky. Nasedáme na sedačku, která nás vyveze přes Foppu na Naraus (1 842 m). Tady hned vidíte branku nejznámější trasy Trek Runca Trail. Je stylové ji sjet na Treku, třeba Remedy 9. Jde o jeden z nejpečlivěji propracovaných trailů vybudovaných v přírodě. Pestrý a hravý, kameny, flowy i vracečky, dále dirty, north shory, prudké svahy vyztužené jen děrovanou dlažbou, dřevěné lávky mezi skalami se místy vinou jako

A(tra)kce: Trénuje tu i Nino Schurter, král XC MTB, který žije dole v Churu.

horská dráha v lunaparku. To je část zvaná Woodyland. Místy náročné, ale velmi zajištěné. 6 km s 740 výškovými metry. Ve výjimečných případech se dá sjednat vyjetí nahoru na eMTB! Díky nim stihnete víc v kratším čase. Všude se půjčují, v okolí najdete sedm rychlodobíjecích stanic zdarma. Druhou jízdu můžete protáhnout na Grauberg (2 228 m) a Vorab (2 670 m), kde zůstává ledovec, a pak se spustit do sousedního Laaxu, nebo se v dolní části opět napojit na Runku. Místy taháme kolo kosodřevinou i na zádech, ale stojí to za to. FOTO: RHÄTISCHE BAHN

FOTO: IVO SCHOLZ

| 69 |

Hodně akční „černé“ freeridy nabízí sedmikilometrový svah Never End trail z Crap Sogn Gion (2 228 m) do Laaxu. Anebo na opačnou stranu ještě se stoupáním na Crap Masegn (2 477 m) a k Vorabu a Plaunu. Singletrail má skoro 13 km, nahoru dáte 386 m, dolů 967 m. A to zdaleka nekončíme. Pokud vyjde počasí, zasloužíte si odměnu – koupel v Caumasee, úžasném jezeře à la Karibik, schovaném v lesní úžlabině asi 1 km pěšky dolů od parkoviště Flims Waldhaus. A ještě jedna „pěší“ poznámka. Mají tu vytyčený trail přes celou Sardona arénu. Celkem 84 km se stoupáním 7 315 m a klesáním 6 951 m, rozplánovaných na šest dní. Že by se to nedalo biknout? Cyklistická trasa se jmenuje Ruinaultatour, má 86 km a vede po singletrailech, lesních cestách i asfaltových silničkách.

| 70 | NO SNOW TIME: TIPY A MOMENTKY Z BIKE TOUR Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

MALINÔ BRDO: ze země, vody i vzduchu Na Malině Brdě se lano točí i v létě a areál se mění v bikepark a zároveň v destinaci s vyžitím pro celou rodinu. Svézt se tu můžete nejen na kole, ale také na horských kárách, koloběžkách nebo na trikkoch. Vyzkoušet můžete lodičky, zipline v lanovém parku nebo si pohladit ovečky nebo malá prasátka v Minizoo Sidorovo.

„Pohlaď si prasátko“ nejen prasátko. V Minizoo Sidorovo si můžete A bez obav pohladit i malé ochočené kozičky, ovečky nebo králíčky. Minizoo Sidorovo se nachází pod vrchem Sidorovo necelých 20 minut z kopce od výstupu horní stanice kabinkové lanovky a vstup sem je zcela zdarma.

4 100 m olik na Malině Brdě měří nejdelší trať v bikeparku T Blizzard. Jde o středně těžkou trasu, která je krom několika dřevěných lávek ryze přírodní, a tak se tu svezete v hravých kořenovitých zatáčkách lesem nebo se necháte unášet v počáteční části plynule vedenou a poměrně rychlou pěšinou. Tento rozmanitý singltrail se dá doporučit jak XC jezdcům, tak sjezdařům.

| 71 |

Rookie není pro zelenáče nglický výraz Rookie se používá pro začátečníky, A nováčky nebo zelenáče. Trasa z názvem Rookie Line pro koloběžky ovšem pro žádné zelenáče není, spíš pro zkušené koloběžkáře, kteří se na kolobrndě nebojí sjíždět lesní terén, a to přímo z nejvyššího bodu, tedy z Malinného, kam je vyveze kabinka a následně sedačková lanovka. Koloběžku si půjčíte u nástupu na kabinku a začátečníci si můžou sjet i nenáročnou pětikilometrovou trasu po asfaltu.

300 m vzduchem ic pro toho, kdo trpí závratí. Zipline je 300 m dlouN hé lano, které spojuje dva lanové parky na protilehlých březích vodní nádrže. Zipline najdete u nástupu kabinkové lanovky v rámci lanového centra Tarzania, která je se svou délkou 1 110 m největším lanovým parkem na Slovensku.

Na vodě, přesto v suchu adovánky ve vodě si na Malině Brdě můžete užíR vat, aniž byste se namočili. Vyzkoušet totiž můžete tzv. vodní zorbing na jezeře přímo u nástupu kabinky, kdy vás dvě mladé slečny šoupnou do nafukovací koule a na provázku si pěkně hlídají, abyste se jim ve vodě nikam „neodkutáleli“.

Z kopce dolů trochu jinak opec na Malině Brdě nemusíte sjíždět jen na kole, K ale vyzkoušet můžete i horské káry. Jde o pohodové sedátko na třech kolech s brzdami, jako znáte u kola. V Malině Brdě si takový stroj můžete zapůjčit u dolní stanice lanovky, kde vám káru i naloží na kabinkovou lanovku, takže se o nic nemusíte starat. Jedna jízda na horské káře s vývozem lanovkou nahoru na 1 hodinu vyjde na 17 eur.

Malinô Brdo jedním dechem etní Malinô Brdo láká všechny výletníky, kteří L túry a cyklovýlety po horách rádi doplňují dalšími netradičními aktivitami, jako jsou sjezd v horské káře, zipline nebo zorbing. U jezera hned vedle kabinkové lanovky, přímo v centru dění, můžete i bydlet.

Více informací: www.skipark.sk

| 72 | SPORT

GPS HODINKY

pro skialp, sjezdové nebo běžecké lyžování Sportovní GPS hodinky umožňují jednoduše a přesně měřit širokou škálu sportů, včetně lyžování. Jak jsou vlastně hodinky pomocí GPS schopné změřit různé lyžařské disciplíny? Skialp, sjezdové nebo běžecké lyžování?

yžování na sjezdovce je možné změřit několika způsoby, včetně použití GPS nebo evidence skipasu, které nabízí řada skiareálů. Záznam skialpové túry nebo tréninku na běžkách je prakticky odkázaný na využití GPS, nejčastěji v hodinkách nebo telefonu. Výhodou GPS hodinek oproti telefonu je jejich vyšší

odolnost a výdrž. Pro všestranné využití jsou vhodné hodinky, které mají pro každý sport k dispozici samostatný profil. Ten umožňuje pro každý sport využívat jiné funkce a nastavení hodinek. Zatímco na sjezdovce počítají sjezdy, rychlost a ztrátu nadmořské výšky, při skialpové túře řeší srdeční tep, převýšení a případně navigaci.

Kromě možnosti všestranného využití došlo u sportovních hodinek v posledních letech i k výraznému zlepšení jejich vzhledu. Nebojte se, že hodinky budou na ruce velké a těžké a jejich použití během sportu budete muset přetrpět. Moderní GPS hodinky mohou být malé, lehké a elegantní. Existuje řada modelů, které jsou určené pro ženy nebo sportovce s úzkým zápěstím. Chytré funkce, propojení s mobilním telefonem a dlouhá výdrž na jedno nabití jsou dnes u sportovních modelů samozřejmostí.

www.garmin.cz

Vybrané modely vhodné pro využití na lyžích: vívoactive3

7 990 Kč

Sportovně všestranné GPS hodinky s dotykovým displejem a měřením tepu na zápěstí. Jsou malé a lehké. Hodí se i pro ženy nebo sportovce s úzkým zápěstím. Skvělý poměr cena/výkon.

Forerunner 935

13 990 Kč

Sporttester pro výkonnostní a vrcholové sportovce. Všestranné sportovní funkce, minimální hmotnost, maximální výdrž a přesnost měření. Vhodný i pro triatlon a vytrvalostní, extrémně dlouhé sportovní disciplíny.

fénix5S/fénix5/fénix5X od 14 990 Kč

Elegantní, chytré a všestranné sportovní GPS hodinky. Prémiové materiály, vysoká odolnost a výdrž. Stylový vzhled umožňuje hodinky nosit i v kombinaci s formálním oblečením.

O U ŠEJ K Z Y V

˜ LEBOARD˜ D I D NG A P atraktivNí vodNí SPort, který zvládNe celá rodiNa.

Nafukovací SuP = SNadNá PřePrava vše zabalíš do batohu

největší půjčovna v Praze

od 250 Kč/den rezervuj si termín na léto 2018 na www.snowboardel.cz

Máme největší nabídku v ČR: skladem více než 100 druhů plováků všech rozměrů a designů, v cenách od 8000 Kč.

Galerie Butovice, Radlická 117 otevřeno každý den 9–21 h prodejní plocha 350 m2 snadné parkování tel: +420 725 931 722, butovice@snowboardel.cz

snowboardel.cz

| 74 | MOUNTAIN

etošní zima vůbec není skoupá a odpovídá představám i těch nejambicióznějších sněhomilců. Začala brzy, ale to pravé představení rozjela v polovině ledna, kdy vyhnala lavinové riziko leckde až na nejvyšší stupeň a zavřela celá údolí. Například v Zermattu skřípla návštěvníky hned ve dvou vlnách a transport turistů helikoptérou se stal běžným téměř jako tamním vlakem. Počátek dlouhého sněžení přišel právě v termínu SNOWfestu, takže celou druhou polovinu týdne už čekaly jen orgie v záplavách té magické bílé hmoty. Sem tam na to vykouklo i sluníčko – ráj, který leckdo ještě nezažil. Jelikož ale spoléháme na vlak, dramatický byl návrat, rakouské dráhy totiž uzavřely tratě ohrožené lavinami. Věřte nevěřte, ve čtvrtek se nejelo, v pátek – kdy se měla vracet naše skupina rezervovaným vagonem patřičného nočního vlaku – jsme projeli. A v sobotu přišla zase, tentokrát několikadenní uzavírka, protože sníh se opět sypal a sypal… Pokud i vy chcete být příště účastni této prašanové akce, sledujte snowfest.cz – je to akce pro všechny! (ps)

strana

SNOWfest zasypaný prašanem

Stále tu platí zákaz prodeje alkoholických nápojů do 10:00, takže v supermarketu nakoupíme běžné věci, ale pivko musíme sehnat načerno. Mezi paneláky socialistického typu nám taxikáři ukážou malý obchůdek, kde mají i speciální čepovací zařízení do petlahví. V nabídce jsou tři druhy piva. Kde je vůle, tam je cesta. MIMO KOMFORTNÍ ZÓNU

Prašanové rekordy nejen v Evropě

všem nejen v Evropě padaly sněhové rekordy. Například kanadský Revelstoke se dočkal rekordního množství sněhu ve své historii. Náhlý příval sněhu nastal hlavně v druhé půlce ledna a začátkem února, kdy padal téměř metr za týden. Revelstoke tak oslavil desátou sezónu existence překročením hranice osmi metrů sněhové pokrývky už v lednu a v půlce února se blížil kumulativní hodnotě 10 metrů, značně vyčnívající nad obvyklý průměr a překračující i mnohé celosezónní úhrny. Nakonec ani japonské Niseko si nemohlo stěžovat, jen za první dvě třetiny února napadlo skoro dva a půl metru a průběžný celosezónní úhrn sněhu přesáhl 11 metrů! (lv)

MOUNTAIN

| 75 |

Jedinečná konstelace: neustále čerstvě zasněžené lajny a občasná kontrola ze strany slunce. To byl SNOWfest 2018. Všem partnerům děkujeme za podporu!

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

strana

„Pocit odloučenosti a strašná vzdálenost od civilizace přivádí lidi do klinických depresí,“ tvrdí jeden z lékařů, který na ledovci s vojáky sloužil. „Kolem sebe nemáte nic než nekonečná ledová pole a žádné známky života. Jste na vrcholu světa, ale naprosto osamělí. Vést boje v takových oblastech je choromyslné. Není to nic jiného než šílenství.“ LEDOVEC SI NEVYBÍRÁ

strana

Zasněžené lesy vypadaly jako z pohádky, teplota pod bodem mrazu a prašan místy až po pás. Na vrchol vystoupili před 14. hodinou odpolední, následně se spustili strmým, severním svahem směrem k rašeliništi Hypkaňa. V místě, kde se nápadně měnil sklon terénu, se skialpinistce v oblouku podařilo uvolnit poměrně velkou lavinu, kterou byla stržena. LAVINOVÁ NEHODA V MÍSTĚ, KDE BY JI NIKDO NEČEKAL

| 76 | MOUNTAIN

| 77 |

MIMO

KOMFORTNÍ

ZÓNU

Lyžování a obzvláště telemark je moje vášeň. Tuto vášeň sdílím už léta s přáteli, se kterými jsem rád. Lyžujeme hodně doma na Slovensku a ještě víc cestujeme za sněhem a zážitky za hranice. Nejen za hranice země, ale zejména za hranice našich pohodlných životů. Tam, za

Kazašský ski trip 2017 – deník

linií toho, co je běžný komfort, zpřetrháte všechny vazby, co vás poutají k tomu, co musíte, a přichází něco, co se nedá s předstihem naplánovat. Je to naše společná nirvána, stav, kdy nosíme permanentní úsměv na tváři a sdílíme vnitřní radost. Stav, který se dá popsat jako sdílená pohoda. Jeden takový se nám velmi intenzivně přihodil v roce 2007, kdy jsme se vydali lyžovat na sever Ruska, na poloostrov Kola v Murmanské oblasti. Po deseti letech, na jaře 2017, jsme zažili dejà vu v horách Ťan-Šanu v Kazachstánu. Začtěte se do našeho příběhu, inspirujte se a vyrazte také. Někam, kamkoli mimo komfortní zónu. Text: Peter Kollár Foto: Petr Novotný

Příběh Únor 2015, Gruzie, Gudauri ski resort

ěhem své druhé lyžařské výpravy do Gruzie se seznamuji s průvodcem a snowboardistou Rustamem Ibragimovem. Přestože se to podle jména až tak nezdá, je to Rus z Moskvy žijící v Kyjevě. Tento chlapík organizuje lyžařské výpravy nejen v Gudauri, ale především v kazašské části Ťan-Šanu. Po jeho prezentaci lyžařských možností v této oblasti si vyměňujme kontakty, kdyby náhodou…

| 78 | MOUNTAIN Bezvětří, slunečno, 30 cm nového sněhu. Vepředu se postupně střídáme při prošlapování stopy a zhruba po 2,5–3 hodinách dosahujeme nejvyššího místa

Říjen 2016, Slovensko …náhodou mi volá kamarád Paťáno Mayer. Několikrát. Neustále se mě snaží přesvědčit, že je čas vyrazit opět na lyžařské dobrodružství, nejlépe někam do postsovětského prostoru. Tam se totiž dějí věci! Kdo tam nebyl, neuvěří, neumí si to představit. Naše společenství telemarkerů a přátel telemarkerů už zabrouzdalo na sever Ruska na poloostrov Kola, ruský i gruzínský Kavkaz, Kamčatku, Pamír v Kyrgyzstánu, do Arménie a vždy jsme zažili výjimečné situace protkané dobrodružstvím a trochou té vodky. Patrik je neoblomný, kontaktuji teda Rustama, zjišťuji cenu za pobyt, letenky.

Leden 2017 Dobrá zpráva – od 1. 1. 2017 nepotřebujeme do Kazachstánu víza. Kontaktuji přátele a nabízím účast na tripu. Následuje e-mailová přestřelka s Rustamem, ladíme program tripu, vybavení, detaily k lyžování, pobytu, podmínkám.

Menší vojenský plátěný stan, nahřáté kameny, vonné silice a větvičky, natírané eukalyptovým olejem, chlazení přímo v ledovcovém potoku a výborný bylinkový čaj.

FOTO: MARTIN DURA

| 79 |

Únor 2017 Kupujeme letenky, trip je potvrzený. Do užšího výběru se nakonec dostalo 13 dobrodruhů, z toho dvě dobrodružky. Naši výpravu tvoří elektrikář, výrobce outdoorového oblečení, projektový manažer ve strojírenství, správce horolezecké stěny, prodejce sportovních potřeb, učitel hudby, kardiochirurg, IT projekt manažer, prodejce hraček, ředitel cestovky a tři SAP konzultanti. Národnostní vzorec je sedm Slováků ku šesti Čechům, lyžařské zastoupení pak deset telemarkerů a tři alpine lyžaři.

Den D 29. dubna 2017 SK sekce odlétá z Vídně, CZ sekce z Prahy. Setkáváme se na letišti v Kyjevě, odtamtud následuje přesun do Almaty.

Kde je vůle, tam je cesta 30. dubna 2017 Je brzy ráno, 4:00. Unaveni z časového posunu nastupujeme do taxíků směr ski resort Šymbulak. Po cestě absolvujeme nákup zásob v supermarketu. Stále tu platí zákaz prodeje alkoholických nápojů do 10:00, takže v supermarketu nakoupíme běžné věci, ale pivko musíme sehnat

načerno. Mezi paneláky socialistického typu nám taxikáři ukážou malý obchůdek, kde mají i speciální čepovací zařízení do petlahví. V nabídce jsou tři druhy piva. Kde je vůle, tam je cesta. Po příjezdu na hotel se přivítáme s Rustamem, dáme snídani, někteří jdou spát, někteří lyžovat. Venku padá déšť se sněhem.

1. května 2017 Nasněžilo cca 10–15 cm, celý den je zataženo. Vyrážíme na aklimatizační túru. V plánu je nejdřív lanovka, kde sice máme jako „inostranci“ slevu na skipas, avšak nárok na slevu musíme doložit letenkou. Tou letenkou, kterou jsme při nástupu do letadla odevzdali, resp. někteří ani

Je to opravdu neuvěřitelný pocit, když vám po vysazení na vrcholu přeletí nad hlavou s hukotem sedm tun kovu a s rachotem zmizí v dolině. neměli, neboť měli elektronickou. Ale předpisy nepustí a papír musí být, jinak sleva nebude. Ještě že máme Rustama, který to nějak dohodne, a tak zhruba za hodinu se nám třinácti daří zakoupit skipas a nasedáme na lanovku. Z horní stanice pak vyrážíme na krátkou aklimatizační túru zhruba do výšky 3 800 m n. m. Kvůli lepší aklimatizaci spíme v baru s názvem „Bar 3200“ na horní stanici lanovky. Bar nemá ubytovací místa, rozkládáme si na zemi spacáky. Spolu s námi je tu ještě skupina asi deseti Poláků. Večer ovládneme bar, hrajeme na kytary, zpíváme…, horská nálada jaksepatří. Venku sněží.

2. května 2017 Po těžké party noci stejně tak těžko vstáváme. Snídáme nějakou teplou červenou mastnou vodu, ve které jsou hozené 3–4 hranolky, pár šťastlivců najde i stopové prvky masa. Asi pokus o nějaký lokální boršč. Drsňáci snědí polovinu, ostatní podle toho, co dovolí žaludek. Tady nemusíte čekat gurmánské speciality. Toaleta

| 80 | MOUNTAIN

Obklopeni úžasnou scenérií hor si vychutnáváme nejen ježdění, ale hlavně odpočinek a společné volné chvíle. Telemark, pivo, kytara a přátelé. Mountain chill out. hlavou s hukotem sedm tun kovu a s rachotem zmizí v dolině. Poslední sjezd a dolyžujeme na glaciologickou základnu na ledovci Tujuksu ve výšce 3 200 m. Na základně je stálá vědecká posádka, která zkoumá pohyby a chování ledovce. Z vrtulníku vyložíme naše spacáky a ostatní věci. Ubytováváme se v rozpadlých domečcích ze sovětské éry, opalujeme se, hrajeme na kytaru a odpočíváme.

Každý si vychutnává prašan po svém. Počasí je na kalendářové fotky.

na baru ani v okolí není, vždyť proč, jsme jen na horní stanici největšího kazašského lyžařského střediska. Označkuji tedy okolí baru a horní stanice, obouváme lyžáky, lyže a vyrážíme. Je dokonalé počasí. Bezvětří, slunečno, 30 cm nového sněhu. Vepředu se postupně střídáme při prošlapování stopy a zhruba po 2,5–3 hodinách dosahujeme nejvyššího místa výstupu, těsně kolem hranice 4 000 m. Rustamův žaludek nevydrží včerejší rozveselenou zpěvavou party a naši borovičku. My ostatní něco sníme, dáme čaj a kocháme se výhledem. Pokusíme se sice ještě postupovat výše na vrchol, ale po chvíli stojíme na ledu, na kterém je pouze cca 20 cm sněhu. Led je kluzký a tvrdý jako sklo, sníh na něm vůbec nedrží. Je tak tvrdý, že i mačky po něm kloužou. Nemá to smysl, po pár výškových metrech to balíme a postupně se spouštíme dolů, každý si vychutnává prašan po svém. Slunce je všude, počasí na kalendářové fotky. Při cestě dolů se zastavujeme v baru pro spacáky a kytary. Celkově sjedeme převýšení cca 1 500 metrů, famózní sjezd. Večer dáme ovčí šašlik s pivem, potom relax v tradiční ujgurské

Na základně Tujuksu 4.–5. května 2017 sauně. To znamená menší vojenský plátěný stan, nahřáté kameny, vonné silice a větvičky, natírané eukalyptovým olejem, chlazení přímo v ledovcovém potoku a výborný bylinkový čaj.

Heliskiing v Mi-17 3. května 2017 Heliskiing na kazašský způsob. Brzy ráno snídaně a čeká nás přesun do Almaty. Nejprve nutná procedura ve vojenském prostoru před nástupem do vrtulníku, co obnáší zběžnou kontrolu zavazadel, pasů a osob. Potom předletové pokyny a instruktáž, nástup a odlet. Přidávají se nějací další lyžaři, i s průvodci je nás 17, dělíme se na dvě skupiny a vrtulník střídavě odváží jednu, potom druhou. Půlhodinová přestávka na občerstvení a další sjezdy. Celkově se podaří 5 sjezdů v nádherném prostředí. V podstatě nemáme žádné omezení, lyžujeme si po svém, trasu průvodce určuje opravdu hodně nahrubo. Počasí je neskutečně slunečné, jako na objednávku. Pilot ovládá několikatunový Mi-17 přesně a s úsměvem, je to opravdu neuvěřitelný pocit, když vám po vysazení na vrcholu přeletí nad

Lyžujeme v okolí. Výstup je buď na pásech, nebo s lyžemi na batohu. Stále je slunečno a teplo, přitom se nám však vždy povede najít prašan, a tak je lyžování vždy výborné. Náš člen José vyrazí na jednu túru mírně autonomně, trochu se na vrcholu ztratí a sjede svou magic line z Piku Moloďoži. Naštěstí všechno dobře dopadlo, večer máme o čem vyprávět a José je „king of the trip“. Obklopeni úžasnou scenérií hor si vychutnáváme nejen ježdění, ale hlavně odpočinek a společné volné chvíle. Telemark, pivo, kytara a přátelé. Mountain chill out.

6. května Den odchodu z ledovce Tujuksu. Ráno se probouzíme a je zataženo. Snídaně, balení a sestup na Šymbulak. Ani se nechce věřit, že počasí vyšlo až takto přesně. Podaří se nám díky dobrým sněhovým podmínkám sjet poměrně blízko k středisku Šymbulak, pěšky s lyžemi na batozích jdeme jen cca 15 až 20 minut. Po večeři si dopřejeme opět saunu a v baru pivo. To pitné kazašské došlo, zůstal jen nějaký zkažený weizen, a tak pijeme nepříliš chutné čínské lahvové. Večer už prší…

| 81 | Cestovní info:

A zase pomalu do reality 7. května 2017 Vstáváme, prší. Plánujeme výlet do kaňonu Charyn. Ten se nachází čtyři hodiny autobusem směrem na východ od Almaty. Cestou se stavujeme na jídlo, vybíráme něco typického. Plno zeleniny, zejména papriky a maso. Kazaši jsou známí chovatelé koní, tak doufáme, že to bylo hovězí, jak bylo uvedeno v menu. Počasí se umoudřilo, přestalo pršet a vyšlo sluníčko. U vstupu do kaňonu je trochu nával, údajně je dnešek státním svátkem, tzv. Den obránců Kazachstánu. Dáme procházku kaňonem, navzájem si sdělujeme dojmy z krajiny, lyžování, lidí a okolí. Prostě pohoda. V podvečer se vracíme do Almaty a finálně balíme.

8. května 2017

Celkově sjedeme převýšení cca 1 500 metrů, sjezd je famózní

Ráno ve 2:00 budíček. Naložíme se do autobusu a následuje dojímavé loučení s Rustamem s jeho rozlučkovým proslovem. Potom už jen dobrodružství při handrkování se ohledně lavinových batohů, které cca po půlhodině končí naším vítězstvím, resp. blahosklonnou rezignací místní letištní autority. Potom Kyjev, Vídeň, resp. Praha a domů. Lidská energie byla přetavena do zážitků s přáteli.

Kazachstán je 9. největší země na světě, ale má jen cca 18 mil. obyvatel. Platí se měnou Tenge (KZT), kurz byl před uzávěrkou 1 € = 400 KZT. Ceny za běžné potřeby pro turisty jsou nižší než evropský průměr. Pokud si objednáte oběd v obyčejné restauraci, zaplatíte do 3–4 €. Pivo koupíte za méně než 1 €. Co se týká potravin, v supermarketu v Almaty seženete všechno, co potřebujete. Na venkově už bude výběr omezený. Kazaši mluví kazašsky a stále rusky, anglicky málo. Jelikož většina z nás rozumí, případně hovoří rusky, s dorozuměním jsme problém neměli. Rustam komunikuje rusky, zvládá i lámanou angličtinu. Během pobytu na hotelu jsme měli stravu v hotelové restauraci (snídaně, večeře), pečené skopové s cibulí umí připravit opravdu výborně. Na ledovci Tujuksu připravoval v provizorních podmínkách jídlo Rustam (snídaně, večeře), ne vždy se podařilo, ale s tím jsme počítali. Vlastní zásoby nám přišly vhod jako doplněk k Rustamovým kulinářským výtvorům. Výbava Běžná skitouring výbava – lyže, pásy, lavinová výbava, mačky, cepín. Sedák, lano, karabiny a smyčky nebyly potřeba. Důležité je také ochranný krém proti slunci a balzám na rty, sluneční brýle, čepice/ kšiltovka. Během dne už bylo opravdu velmi teplo, večer se ochladilo pod bod mrazu, péřová bunda se velmi hodí. Večer byla na ledovci k dispozici elektrická energie vyráběná benzinovým generátorem. Používá se 220 V, zásuvka evropský standard. Doprava a lavinové batohy Na leteckou přepravu jsme použili Ukraine International Airlines (UIA). S přepravou lavinových batohů na cestě tam nebyl problém, řídili jsme se instrukcemi letecké společnosti. Problém byl v Almaty při odletu. Při odevzdání zavazadel je třeba trvat na tom, aby personál jasně deklaroval, zda má jít tlaková bomba do příručního, anebo podpalubního zavazadelníku. Ponechejte si dostatečnou časovou rezervu na tuto proceduru. Cena Konečná cena za celý ski trip plus letenky a heliskiing byla kolem 1 600–1 800 € (500 za letenky, dopravu na/z letiště, 500 za pobyt, průvodce a jídlo, 500 heliskiing a zbytek běžné cestovní výdaje). Pokud máte zájem, více detailů najdete na:

snow-lab.com

| 82 | MOUNTAIN

Ptal se: Robin Kaleta alias Kotelett

Slavný host na

FREERIDE FESTIVALU Znáte Rudiho Garmischta? Ano, hlavního hrdinu legendárního filmu Hot Dog, který vyhrál vše, co mohl? Tedy skoro vše. Tak právě on bude hlavním hostem letošního Freeride festu, který už podruhé organizuje Robin Kaleta. Při této příležitosti poskytl SNOW kraťoučký, ale exkluzivní rozhovor.

allo Rudi, jak se máš? Danke dir, Kotelett. Mám se jako vždy. Sehr gut!

Už je to docela dlouho, co se natáčel film Hot Dog, jezdíš pořád in the mittel? Ja, ja… Vše při starém, mein freund. Já zrát jak víno a i moje lyžování je besser und besser. Však se můžeš přesvědčit, ty niemand! Dokonce teď intenzivně pracovat na scénář k Hot dog zwei. Natáčet budu už letos, a to 23.–25. 3. v Hochfuegen, takže se tam potkáme! Navíc já mít ambesten kameraman ski-filmů Alfreda Coudyho, takže to bude wunderpecka! Jsme moc rádi, že jsi přijal pozvání na náš Freeride fest, ale můžeš slíbit, že budeš hodný? Hodný!? Was ist das hodný? Ach so! Nein, to ti slíbit nemůžu. Rudi Garmischt nebýt nikdy hodný (huronský smích). Asi bys nám nechtěl dělat kouče na workshopu balet na lyžích, co? Kotelett, du bist ein trotl, oder was? Na to, že jsi Hot dog viděl nejmíň 100x, moc chytrý nebudeš.

Balet je moje parádní disciplín. Já jsem nummer eins ve všem. Kam se na mě hrabe Rancho! Ale když nemáš zájem… Nevadí, bude tam lepší borec. Každopádně by sis mohl třeba vyzkoušet nějaký jiný workshop – třeba freeride, nebo něco o lavinách? Ja, ja, kein problem! Vy junge máte na všechno nějaký americký výrazy. Za nás se tomu říkalo einfach lyžování! Ale jestli jde o jízdu ve volným terénu, tak tam opravdu nemám konkurenci. Ale lawinen mě nikdy nezajímaly. Být rychlejší než lavina. Být vítěz i nad příroda! Pipáky jsou leda pro americky loosers. Navíc za nás byl jen jedno anténový analog. S tím já se nikdy nenaučit. Fuck! Nějaké ty nové široké lyže by sis taky mohl zkusit, bude jich tam na testování hodně a asi ti to na nich půjde lépe než na těch vašich běžkách. Nein! Resolut nein! Na těch vašich fošnách umí v prašanu každá emerická slečinka. Richtige chlap jezdí na pořádný oštěpy! Však uvidíš v Hochfuegen.

Nechtěl bys nám třeba porotovat závod holek? Bude to o nejautentičtější osmdesátkový vzhled… Ja, sicher! Gerne! Já sice nebýt žádný prototyp gentleman, ale na pěknou prdelatou Gertrude ve šponovkách se ještě i dnes moc rád podívat. Takže warum nicht?

PowerShot

G7 X Mark II + karta SDHC 32 GB

Úžasně přesná optika Canon s objektivem 24 mm s vysokou světelností f/1,8–2,8, 4,2× optickým zoomem a rozsahem citlivosti ISO až do ISO 12800 zajišťuje jedinečné snímky v každé situaci.

Vše pod jednou střechou v centru Prahy.

Největší prodejna fototechniky v ČR.

Nejlepší e-shop roku 2014, 2015, 2016 a 2017.

Většina zboží skladem.

Centrum FotoŠkoda – Palác Langhans, Vodičkova 37, Praha 1

16 990 Kč | 15 390 Kč

Autorizovaný servis v zázemí firmy.

Tématické fotokurzy a workshopy

Nově otevřeno i v neděli. 11:00 - 18:00

www.fotoskoda.cz

| 84 | MOUNTAIN

URNER HAUTE ROUTE Haute Route. To je prémiová značka, o které slyšel určitě každý skialpinista. A snad každý po ní někdy zatoužil. Haute Route je vícedenní přechod vrcholových partií Alp od chaty k chatě. Dnes je takovýchto top tras již několik v různých částech Alp. A jejich obdobím je právě jaro.

v obrazech

| 85 | PARTNER RUBRIKY

Text: Jiří Roubínek Foto: Andermatt Tourism

y jsme v druhé polovině března 2017 zamířili do švýcarského kantonu Uri na Urner Haute Route (UHT, neplést s úpravou mléka vysokou teplotou). Ta je někdy označována jako „moderní klasika“ a vede z Andermattu do Engelbergu. Oproti „staré klasice“, nejstarší Haute Route z Chamonix do Zermattu, má jednu velkou výhodu. Větší pohodu plynoucí z toho, že jí nechodí tolik lidí. Užijete si zde osamělost hor a divoká ledovcová panoramata, uklidňující výhledy i razantní sjezdy. Po příjemně prospané noci v rychlíku Praha– Curych přestupuji na legendární švýcarské vlaky, které mě dovezou do Andermattu. Část cesty se svezu i legendárním nejpomalejším rychlíkem na světě – Ledovcovým expresem. Jeho panoramatické vagony poskytují úchvatné výhledy na alpská údolí i vrcholy.

Markus Wey je pro naši cestu jeden z nejpovolanějších. Je to nejdéle působící horský vůdce v Andermattu a technický ředitel Mammut Alpine School. V Andermattu žije a působí již od roku 1983. Patří k menšině nadšenců, kteří se guidováním živí na 100 %. Například v Andermattu jsou to pouze 4 z 25 vůdců UIAGM.

| 86 | MOUNTAIN

Slunko postupně vyhrává souboj s mraky. A námaha z výstupu je tak kompenzována krásnými panoramaty. Cesta stoupá v blízkosti silnice směr Furkapass. Ta je v zimě zavřená a auta sedlo překonávají na vlacích železničním tunelem. Od silnice se odkláníme doprava za prastarým alpským hotelem Galenstock, kde se v roce 1964 proháněl i James Bond. V létě tu bývá pěkně rušno, ale teď je hotel zavřený a je tu klid. V okolí je ještě několik dalších staveb, které budí dojem starých alpských stavení. Až z blízka však poznáváme klam – jedná se o šikovně zamaskované vojenské pevnosti.

Sníh ve sjezdech – jak jinak než prašan! S výjimkou pár míst udusaných větrem.

| 87 |

Mrazivým jasným ránem vyrážíme do prašanu na svahy nad chatou. Za dopoledne stihneme vystoupit na Chli Bielenhorn (2 940 m) a projít údolím Tiefengletscheru pod majestátním Galenstockem.

| 88 | MOUNTAIN

1. etapa

2. etapa

První etapu lze vést tak, že se vyhneme nebezpečným lavinovým svahům. Vychází se z nedalekého Realpu a stoupá se více jak 1 000 výškových metrů na vrchol Schafberg (2 591 m). Z něj krátkým sjezdem k chatě Albert Heim Hütte.

Druhá etapa začíná krátkým sjezdem a 500m výšlapem na sedlo Winterlücke a ještě asi 200 m na vrchol Lochberg (3 074 m). Odtud následuje první úchvatný dlouhý sjezd k přehradě Gescheneralpsee ve výšce 1 800 m. Opět nasadit pásy a po dně uzavřeného tichého údolí pod příkrými srázy nahoru k chatě Chelenalphüte. Zde nečekejte velký komfort, v zimě zde není chatár ani tekoucí voda. Takže roztopit sníh a sami si uvařit.

Resumé: cca 1 000 m nahoru a čistý čas chůze bez pauz asi 3 hodiny

Resumé: celkem 1 300 m nahoru, 1 600 m dolů, chůze nahoru bez pauz asi 4 hodiny

3. etapa

4. etapa

5. etapa

Třetí etapa začíná strmou pasáží nahoru k Brunnenfirnu. Zde se ráno na zmrzlém firnu mohou hodit haršajsny. Případný pád by se zde těžko brzdil. Po ledovci dál nahoru do sedla Sustenlimi (3 080 m) a pak ještě dál nahoru dalších 400 m na vrchol Sustenhorn (3 502 m). Délka výstupu i nadmořská výška zde dají zabrat. Závěrem etapy je zasloužený dlooouhý sjezd až na Steingletscher (1860 m) pod Sustenpass. Na zdejších severních svazích se obvykle dlouho drží prachový sníh. Odměnou za náročný den je pohodlí Steinlodge, kde je dokonce i teplá sprcha!

Čtvrtá část cesty opět začíná strmým stoupáním. Unavené nohy již pocítí námahu předchozích dní. Stoupá se až k vrcholu Finffingerstoeck (2 993 m), odkud se sjíždí k Sustlihütte (2 257 m).

Poslední etapa pak vede přes Grassengrat k vrcholu Grassen (2 946 m) a korunuje celou cestu závěrečným sjezdem snů, který překonává téměř 2 km výškového rozdílu až k Engelbergu.

Resumé: 1 300m nahoru, 900 m dolů, chůze bez pauz asi 4 hodiny

Resumé: 700 m nahoru, 1 800 m dolů, chůze bez pauz asi 2 hodiny

Resumé: 1 150 m nahoru, 1 650 m dolů, chůze bez pauz asi 4 hodiny

Po cestě jsou sice i únikové varianty, které umožňují ukončit túru dříve sjezdem do některého z postranních údolí. Ale strmým pasážím, nebezpečným při nepříznivé lavinové situaci, se úplně vyhnout nelze.

| 89 | PARTNER RUBRIKY

Tipy pro UHT: Zkušenosti: Na UHT by měli vyrážet skialpinisté, kteří již mají nějaké zkušenosti, nedělají jim problém otočky při stoupání strmým svahem a jsou schopni sjíždět svahy prudší než 30° i za horších sněhových podmínek.

Možná víc než na ostatních skialpových přechodech jsou pro Urner Haute z Andermattu do Engelbergu potřeba bezpečné podmínky a vhodné počasí. Již při třetím lavinovém stupni je tato túra značně riskantní.

Vybavení: Nezbytností pro tuto túru je vedle lavinové výbavy (minimálně vyhledávač, sonda a lopata) také výbava ledovcová – lano a úvazek, mačky, cepín, ledovcové šrouby, karabiny, prusíky a smyce. Samozřejmostí je mapa a kompas. Při balení mějte na paměti, že v dlouhých stoupáních se pronese každý gram. Roční období: Jako ideální se uvádí březen až duben, ale vše závisí na aktuálních podmínkách. Lavinové nebezpečí: Přečtěte si aktuální lavinový bulletin SLF. Strmé sjezdy a výstupy mohou být na pováženou už při 3. stupni lavinového nebezpečí. Problémem mohou být i strmé svahy nad vámi. Horský vůdce: Výrazně doporučujeme. Vůdce se znalostí místních podmínek může být velkou výhodou např. při zhoršení podmínek a nutnosti hledání cesty či variant. Na ledovci to platí dvojnásob. Cesta do Andermattu: Je samozřejmě možná autem, ale snazší a pohodlnější je využít vlak, nejdříve noční Praha– Curych, potom lokální Rhétskou dráhu, která projíždí po trase Ledovcového expresu. Více o prašanovém lyžování v Andermattu čtěte na:

/clanky/4960 Poslední noc v horách, Sustlihütte

| 90 | MOUNTAIN SKUTEČNÉ LAVINOVÉ NEHODY Rizika v horách číhají za každým rohem, ale odhalit je není vždy snadné. Často by člověka ani v divoké fantazii nenapadlo, co vše se může přihodit. I proto na stránkách SNOW přinášíme pravidelně skutečné příběhy, abychom poučení z nich mohli aplikovat i pro svůj sportovní život v horách. Tentokrát tři zcela odlišné případy z Tater roku 2014.

TATRANSKÉ LAVINY 2014

Text: Lukáš Vavrda na základě zpráv Střediska lavinové prevence HZS Foto: SLP HZS Liptovský Hrádok

Než se k nim dostaneme, připomeňme, že organizace záchranné akce je v prvních chvílích nejdůležitějším rozdílem mezi přežitím a smrtí. Management záchrany je probírán na lavinových kurzech, popsán v metodikách, profesionální záchranáři procházejí pravidelnými školeními, založenými na zkušenostech a doporučených postupech. Přesto bývá na laviništi nejen v prvních chvílích směs chaosu, strachu a šoku z celé události, což ústí v prodlení zahájení záchrany nebo v nevhodný postup zachránců způsobující jejich další ohrožení. Powder stress aneb prašanová extáze

říkladem může být příběh z 13. února 2014. V Tatrách byla sezóna sněhově chudá, takže když ve středu odpoledne začalo intenzivně sněžit, milovníci prašanu natěšeně sledovali výjimečný vývoj počasí – po dobu sněžení bylo téměř bezvětří, další den ráno svítilo slunce a kromě lokální mlhy ozařovalo kopce, pokryté cca 30 cm vysokou vrstvou prachového sněhu. I přes zdánlivě příznivý vývoj byl vyhlášen nad 1 600 m n. m. třetí lavinový stupeň – přeci jen se totiž ve vyšších polohách Tater, převážně na severních a východních svazích, vytvořily nesta-

bilní sněhové desky. Byly zaznamenány i menší samovolné laviny. Do první lanovky ráno nastoupilo několik nadšenců, s cílem slyžovat jako první vysněžené strmé žlaby pod Chopkem a Derešemi. Mezi nimi mladý pár snowboardistů z Martina. První podle najetých stop nebyli, takže s iluzí bezpečného sjezdu obuli prkna a vydali se do Retranslačního žlabu. Centrální linie už byla projetá, proto se drželi v levé části, která končí krátkým, ale zato strmým exponovaným prahem. Právě ten byl na jednoho ze dvojice přílišným soustem – začal jej sesouvat čelně, přičemž došlo k vysokému dodatečnému zatížení málo stabilní sněhové pokrývky a 100 metrů široký odtrh byl na světě.

No risk no fun! No limit no life! Werner Munter Celá vrstva nového sněhu se dala na zledovatělém podkladu do pohybu a snowboardistu unášela cca 300 metrů. Jako zázrakem se jezdci podařilo udržet na povrchu sněhové masy, takže byl zasypán jen částečně a vyvázl bez zranění. Kdyby takové štěstí neměl, vzhledem k absenci základní lavinové výbavy u obou snowboardistů by nehodu pravděpodobně nepřežil. Pád laviny zaregistrovali i další freerideři, kteří se na místo začali sjíždět a ověřovat, zda lavina nestrhla další lyžaře. Vzhledem ke koncentraci jezdců to bylo pravděpodobné, ale po vzpamatování se a zorganizování laviniště byly obavy zažehnány – leč ne na dlouho. Zasypaný snowboardista ještě nebyl zcela vyhrabán, když se o pár desítek metrů vedle uvolnila další, podobná lavina. Dva polští lyžaři současně najeli do jednoho ze žlabů z Derešů. Opět šlo tedy o dodatečné zatížení větší, než bylo nutné. Jeden z lyžařů aktivoval lavinový batoh, díky čemuž se udržel na povrchu nánosu. Díky malým rozměrům laviny zůstal i druhý lyžař zasypán jen částečně. V oblasti Horská služba zdokumentovala za tři dny od 10. do 13. února 4 laviny, při kterých bylo ohroženo 8 lidí. Zásadní chybou byla absence lavinové výbavy u snowboardistů, dalšími prohřešky bylo i sjíždění prudkého svahu sesouváním, stejně jako vjezd dvou lyžařů na svah najednou.

| 91 |

hodinách tísňová výzva od ženy, která nahlásila, že se její manžel a dcera nevrátili z túry na Zamkovského chatu. TOPR požádal o spolupráci Horskou záchrannou službu a Policii, které se podařilo najít jejich automobil v Tatranské Kotlině. Po získání fotografií nezvěstných potvrdil personál Plesnivce, že nezvěstní byli na oběd na chatě. Personál lavinu zaregistroval, ale myslel, že dvojice sestoupit do údolí stihla. Záchranáři začali umrzlé laviniště prohledávat s velmi špatnou prognózou. Přes tak kompaktní sníh téměř nepronikají lidské pachy, stejně tak se nedá penetrovat lavinovou sondou. Oběti byly nalezeny po šesti dnech pátrání v hloubce 2,9 m a 3,5 m. Bohužel byli ve špatnou dobu na špatném místě – pravděpodobnost pádu laviny na turistický chodník je nízká, ale pro Belianské Tatry byl vyhlášen 3. stupeň s předpokladem sesuvů základových lavin.

Ztraceni ve vánici Měsíc po této nehodě ve Vysokých Tatrách stále přetrvávalo téměř bezvětrné, jasné počasí. Sněhová pokrývka na většině míst do 1 800 m n. m. byla stabilní, vyhlášen byl 1. stupeň lavinového nebezpečí. V nejvyšších polohách Vysokých Tater se však sníh od posledního sněžení zcela stabilizovat nestihl, proto byl nad 1 800 metrů vyhlášen stupeň 2. Situace se změnila 15. března 2014, kdy se začalo ochlazovat a zesílil vítr. Na tatranských hřebenech zuřila vichřice s nárazy až 140 km/h. Spolu s mírným sněžením se lavinová situace zhoršila – SHMÚ upozorňoval výstrahami na silný vítr celý týden. Přesto se pětičlenná skupina skialpinistů s horským vůdcem vydala na náročnou túru z Popradského plesa přes Východní Železnou bránu, Gerlachovské spády a sedlo Prielom na Zbojnickou chatu.

Vyšší moc Absence lavinové výbavy je pochopitelná snad v jediném případě – pouze 5 % lavinových nehod je však způsobeno samovolně uvolněnou lavinou. To se přihodilo v Bielanských Tatrách pod chatou Plesnivec. Dvojice polských turistů, otec a dcera, se na chatě naobědvali a vraceli se do údolí. Jejich cesta se bohužel střetla se samovolně uvolněnou lavinou z Bujačího vrchu. 1 200 metrů dlouhá lavina se uvolnila vlivem odpoledního oteplení. Protože šlo o lavinu základovou, masa sněhu byla doplněna o kameny, kosodřevinu a kmeny stromů. Záchranná akce byla v tu dobu v nedohlednu, protože pád laviny a stržení turistů nikdo přímo neviděl. Na dispečink TOPR přišla ve večerních

Při sestupu skupiny ze sedla Prielom se uvolnila lavina a zasypala jednoho člena úplně, jednoho částečně. Zasypaného zbytek skupiny lokalizoval a vyhrabal. Jeho zdravotní stav byl však kritický. Na pomoc jim vyrazily dvě šestičlenné skupiny HZS. Zároveň do akce vyrazila i skupina horolezců ze Zbojnické chaty. Právě ti se rozhodli pro transport postiženého do chaty pomocí záchranných saní, uložených na chatě. Kvůli špatné viditelnosti se jim však s postiženým nepodařilo na chatu vrátit. Spolu s původní skupinou skialpinistů zabloudili pod Zbojnickým hrbem. Zasypaného skialpinistu se přes veškeré snahy nepodařilo udržet při životě a během transportu v nočních hodinách zraněním podlehl. Skupina jej pak ve strachu o vlastní životy zanechala v terénu a dál hledala cestu do bezpečí chaty. První dorazil samotný horský vůdce, další pětičlennou skupinu dovedl do bezpečí záchranář HZS. Někteří členové však stále chyběli. Záchranáři jim vyrazili naproti. V téměř nulové viditelnosti a zuřící vichřici se podařilo všechny zúčastněné dostat do bezpečí. Záchranáři pak pátrali další dva dny po těle skialpinisty v saních. Několika psovodům a skupinám záchranářů práci komplikovalo další sněžení, lavinová situace se opět zhoršovala. Tělo bylo nalezeno dva dny po nehodě, odfouknuté i se saněmi mezi skály Velké Studené doliny. Akce trvala dohromady 46 hodin, zúčastnilo se jí každý den přes 10 záchranářů včetně psovodů. Tak rozsáhlá akce v takových podmínkách je ohrožením pro všechny, kdo se jí účastní. I proto je důležité dbát na prevenci a nevyrážet do nevhodných podmínek. Jindy možná banální záchrana – při možnosti nasazení letecké záchranné by zasypaný pravděpodobně přežil – se může otočit v tragicky končící boj s časem.

| 92 | MOUNTAIN SKUTEČNÉ LAVINOVÉ NEHODY

LAVINA,

Text a foto: Filip Kyzek, SLP HZS

KDE BY JI NIKDO NEČEKAL Motrogon, Vihorlatské vrchy, 15. 1. 2017 Lavinové nehody v Tatrách či jiných „standardních lavinových horách“ si lidé vždy hned všimnou. Co když ale lavina někoho zasype v lokalitě, kde by to nikdo nepředvídal? 13. a 14. ledna 2017 zasáhlo nejhustější sněžení jih středního Slovenska, naopak nejméně napadlo na Slovensku východním. Pohled na sněhem zasypaná města a obce regionu Zemplín však evokoval pocit, že se nacházíme vysoko v horách, a nikoliv v nížině do nadmořské výšky 200 m. Nad touto nížinou se tyčí Vihorlatské vrchy výše než 1 000 m, kde spadlo sněhu pochopitelně ještě víc. A právě tam se udála nečekaná lavinová nehoda.

První slunečný den po sněžení V osudný den chtěla několikačlenná skupina místních skialpinistů využít výjimečných sněhových podmínek. Neděle, první den po sněžení, svítící slunce… Skupina plánovala zakončit túru strmým sjezdem z vrcholu Motrogon (1 018 m). Nutno říci, že skupina se skládala ze zkušených skialpinistů, kteří se velmi dobře v domácím terénu orientovali a podobných túr ve Vihorlatských vrších už podnikli vícero. Nad možností, že by se v dané oblasti mohla sesunout lavna, vůbec neuvažovali, a proto se rozhodli nechat lavinovou výstroj doma. Zasněžené lesy vypadaly jako z pohádky, teplota pod bodem mrazu a prašan místy až po pás. Na vrchol vystoupili před 14. hodinou odpolední, následně se spustili strmým, severním svahem směrem k rašeliništi Hypkaňa. V místě, kde se nápadně měnil sklon terén – konvexní (vypouklý) terén tvořil ve sněhové pokrývce zónu zvýšeného napětí – se skialpinistce v oblouku podařilo uvolnit poměrně velkou lavinu, kterou byla stržena. Od místa nájezdu se odtrh šířil dalších 65 m, jeho výška dosahovala 50–60 cm s maximem až 80 cm. Lavina sjela po svahu se sklonem 40–47° skrz řídký bukový porost o 125 až 140 m níže do údolí, až na okraj rašeliniště. Skialpinistka utrpěla zranění v důsledku střetu s několika stromy, naštěstí skončila jen částečně zasypaná. V daný moment byli nablízku její manžel a kamarád, kteří ji rychle vyhrabali a s podezřením na vážnější zranění požádali o pomoc záchrannou službu. Vzhledem ke sněhovým podmínkám, blížící se noci a výjimečnosti situace trvala záchrana v odlehlých Vihorlatských vrších dlouho do noci.

Analýza příčin pádu V oblasti spadlo mnoho nového sněhu – za dva dny 40 až 65 cm. Na severním svahu hory Motrogon, který je se sklonem 30–45° pro lyžování více než dostatečně prudký, se vytvořily podmínky pro vznik laviny, neboť nový sníh napadl na desku tvrdého firnu. Překážkou jejího vzniku nebyla ani skutečnost, že svah je zalesněn. Naopak tento případ jen znovu vyvrací mýtus o tom, že v lese laviny nepadají. Bukový les na svazích Montrogonu není příliš hustý, sněhová pokrývka je naopak „perforována“ kmeny stromů, kvůli nimž ztrácí soudržnost. V tomto konkrétním případě stačilo dodatečné zatížení jedinou skialpinistkou a lavinové neštěstí bylo na světě.

Pozor na hot spot Mimo to, že jde o raritní lavinovou nehodu z pohledu lokality, je zde ještě pár zajímavostí. V místě odtrhu bylo na druhý den provedeno několik testů stability sněhové pokrývky, žádný z nich však s kritickým výsledkem. (Kompresní test: 13. úder, na jiném místě 26. Rozšířený kompresní test ECT 24, přičemž puklina v odtrhové vrstvě 17–18 cm

Rozměry laviny: Délka: 125–140 m Šířka: 50 m Nános: 30 x 50 m, průměrná výška 70 cm, max. 110 cm Odtrh: 65 m, výška odtrhu 45–80 cm (průměr cca 55 cm)

nad zemí vůbec nevznikla). Je možné, že se situace během 24 hodin po nehodě podstatně zlepšila, nebo prostě lyžařka trefila tzv. hot spot, místo, kde je stabilita svahu nejmenší. Další zajímavostí je, že asi 50 m od laviny východním směrem byla vysypaná spontánní lavina, která spadla dříve, pravděpodobně v sobotu nebo v noci na neděli. Její nános byl lehce zasněžený.

Pinnacle – Pro vaše nezapomenutelné zážitky z freeridu

CAMPING GAZ CS s.r.o. Výhradní distributor K2 pro ČR.

Pinnacle 118

Pinnacle 105

Pinnacle 95

Pinnacle 88

Pinnacle 85

k2skis.com

| 94 | NIČIVÉ LAVINY DNEŠKA A HISTORIE Známe ohromné laviny z Alp, kde nejvyšší hory přesahují čtyři tisíce metrů. Jak pak budou vypadat laviny v horách, které dosahují sedmi i osmi tisíc metrů? Himálaj doposud není tolik obsazen turisty, zkušenosti s tamními lavinami mají proto zejména armády Indie a Pákistánu, které v horách bojují o hraniční linii. A nejsou to zkušenosti vůbec růžové.

LEDOVEC SI NEVYBÍRÁ Připravuje: Martin Müller

Vojáci, důstojníci i personál vojenské základny pokojně spí, hlídky se ohřívají u petrolejových lamp a nejvyšší velení plánuje vojenské operace na další dny. Náhle se ozve zadunění a během dvaceti vteřin zmizí celá oblast beze stopy pod sněhem. Přesně to se událo před šesti lety na ledovci Siačen v Himálaji, kde svádí nekonečný boj dvě znepřátelené armády a kde je hraniční čára mezi životem a smrtí téměř nepostřehnutelná. Kdy: 7. 4. 2012 Kde: pohraniční sektor Gayari na úpatí ledovce Siačen, Pákistán Oběti: 140 členů posádky pákistánské vojenské základny Přeživší: pád laviny nikdo nepřežil

vých a další stovky a tisíce raněných, zmrzačených a jinak doživotně poznamenaných lidí. Viníkem však ve většině případů nebyly a nejsou kulky z pušek nebo výbuchy dělostřeleckých granátů, ale především počasí a lidská pýcha.

Doslova studená válka

Laviny v jinak dimenzovaných horách mohou mít logicky samy jiné dimenze. V kroužku na obrázku je skupina lidí – pro porovnání velikosti laviny

Hluboko v Himálaji, v regionu Kašmír na pomezí tří států – Pákistánu, Indie a Číny – leží nehostinný, pustý a téměř liduprázdný ledovec Siačen. Pokrytý věčným ledem roztáčí na bílých pláních mrazivé vichřice a sněžné bouře, které člověku poskytují asi takový komfort jako život na Marsu nebo na dně Mariánského příkopu. Přesto právě o tento hrůzostrašný kus světa svádí Pákistán s Indií už přes třicet let boj, který si na obou stranách vyžádal stovky mrt-

Boj o Kašmír započal ještě toho samého roku, co se Britská Indie rozdělila na dva samostatné státy: Indii a Pákistán. Psal se rok 1947 a nikdo tehdy ještě netušil, že oba státy svedou o úrodné kašmírské údolí celkem tři války a několik menších bitev na ledovci Siačen v severním cípu regionu. Přes 70 let bojů obě strany postupně vyčerpalo natolik, že se z konfliktu stala malá studená válka. V tomto případě by se dalo říci, že přímo mrazivá. Samotná bitva o ledovec odstartovala před více než 30 lety, a to víceméně úplnou náhodou. Byl v tom zapletený německý turista, americká mapa, londýnský obchod a jeden indický důstojník. S rozmachem horolezectví v západním světě se čím dál tím více

dobrodruhů vydávalo do exotických lokací (jakými je pro Evropany třeba právě Himálaj) zdolávat ty nejvyšší a nejtěžší vrcholy světa. Jeden takový horolezec z Německa se v druhé polovině 70. let setkal kdesi v podhůří Himálaje s indickým důstojníkem Nárendou Kumárem, který ze zvědavosti nahlédl do jeho americké mapy. Ledovec Siačen tam byl označen jako pákistánské území a Kumárovi začala v hlavě blikat výstražná kontrolka. Podle něj mělo území náležet Indii. V roce 1978 se na Siačen vypravila první indická vojenská výprava, vedená právě Kumárem. Když dorazili na vrchol, nad hlavami jim kroužily helikoptéry pákistánské armády. Plukovník Kumár tušil, že se schyluje k novému územnímu konfliktu. Tehdy se také zrodilo nové slovo „oropolitika“ (od řeckého slova oros = hora), které označuje politické a vojenské manipulace za pomoci horolezeckých technik. Vojenské výpravy na ledovec měly Pákistánu signalizovat indickou dominanci, asi jako když dva zne-

| 95 | předtím výcvik na Antarktidě, takže Pákistánce nejen překvapili, ale zároveň byli i mnohem lépe připraveni. Když se na ledovec přesunula pákistánská armáda, našla už jen těžce opevněné pozice Indů, které v daných podmínkách nebylo možno dobýt. Pákistánci se zakopali na úpatích ledovce a obě vojska zůstala v téměř neměnné podobě dodnes. Podle pamětí bývalého pákistánského prezidenta Mušarrafa ztratila jeho země v důsledku operace téměř 2 300 km2 teritoria.

Zaměstnání v nadmořské výšce i přes 6 tisíc metrů nad mořem, teploty i pod minus 50 stupni Celsia. A nekonečná nuda. To je denní chléb horských vojáků armády Indie a Pákistánu

Život na ledovci… přátelené státy pořádají vojenská cvičení na svých hranicích. Bohužel však nezůstalo jen u toho. Indická armáda nakupovala svou vysokohorskou výbavu u jistého obchodu v Londýně, kde v roce 1984 začala shodou okolností nakupovat i armáda pákistánská. Londýn na to upozornil

Ve výšce přes 6 000 metrů nad mořem začíná vaše tělo pracovat jinak. Vzduch je tenký jako list papíru. Teploty v zimě padají pod –50 stupňů Celsia. Celý povrch je zledovatělý, při každém pohybu hrozí uklouznutí. Kvůli nedostatku kyslíku nemůžete běžet ani pořádně manuálně pracovat. Výmluvné je v tomto ohledu jedno z instruktážních videí indické armády: tři muži v kombinézách

I triviální činnosti jako holení, čištění zubů nebo návštěva toalety tady skýtají nebezpečí, protože používání studené vody v extrémních chladech může vést k omrzlinám a nakonec třeba až k amputaci. Bez elektřiny a plynu se vojáci musejí spolehnout na petrolejový olej. Také vaření tady kvůli nízkému tlaku trvá podstatně déle a stává se celodenní činností. Zásoby shazují helikoptéry a často musí vydržet až 12 měsíců. „Během prvních dvou týdnů mi bylo po jídle vždy zle. Jídlo tady je dost odpudivé už na pohled, natož když ho máte pozřít. Domů jsem se vracel o 22 kilo lehčí,“ vzpomíná jeden z veteránů na indické straně.

… a smrt na ledovci Ročně zde zemřou až desítky vojáků právě v boji s extrémním přírodním živlem. Dostane je podchlazení, selhání orgánů, spadnou do propasti, utrhne se s nimi zem, zavalí je lavina, zabije je medvěd. Výcvik a výbava nehrají roli, příroda je zkrátka silnější.

Jelikož se ve skutečnosti nebojuje, nemají vojáci co na práci. Jejich jediným účelem je na ledovci být, držet hlídky a nezbláznit se z toho. Jóga na ledovci. Udržet fyzickou, ale hlavně mentální kondici je v himalájských podmínkách oříšek

indické důstojníky, kteří jednání Pákistánu považovali za přípravu na invazi, a rozhodli se udeřit jako první. Tak se zrodila operace Méghdút (z hindštiny „Mračný posel“). Brzy ráno 13. 4. 1984 začaly helikoptéry shazovat speciálně vycvičené oddíly indické armády na povrch ledovce Siačen. Zároveň s tím se rozjela pozemní operace, vedená z regionu Ladákh. Všichni účastníci invaze prodělali dva roky

se snaží prorazit díru v ledu a dostat se k vodě. Urostlý, statný voják (na ledovec posílá armáda jen ty nejlepší z nejlepších) třikrát bodne ostrou tyčí do země a pak se z nedostatku kyslíku hroutí k zemi. „Jednou z věcí, kterou my lidé považujeme za samozřejmou, je dýchání. A to je právě zde jedna z nejtěžších činností vůbec,“ komentoval situace indický major, který se z ledovce vrátil po osmiměsíční službě. Vojáci se na ledovci střídají po několika měsících, déle to nejde vydržet.

Typický je příklad kapitána Radžéše Méhty, kterého na ledovec převeleli v roce 2005. Kapitán Méhta dříve sloužil v protiteroristické jednotce, absolvoval výcvik komandos, a dokonce se stal instruktorem. Pár dní poté, co dorazil na svou základnu na Siačenu, se mu vlivem tlaku vzduchu a extrémně nízké teploty začaly v krvi zčistajasna vytvářet krevní sraženiny. Doktoři nařídili okamžitý transport do nížin, ale kvůli vichřici nemohly helikoptéry 10 dní vzlétnout. Když kapitána konečně do-

| 96 | NIČIVÉ LAVINY DNEŠKA A HISTORIE Udušení pod peřinou sněhu

Náročný přesun průzkumníků v oblasti Ladak

pravili do nemocnice v Dillí, museli mu amputovat 3 končetiny. Zůstala mu jen pravá ruka. Snad nejhorší je ale pobyt na ledovci z psychologického hlediska. „Nevíte, co s volným časem. Můžeme se bavit jen mezi sebou navzájem, a tak to děláme celé dny. Jen mluvíme a mluvíme,“ vzpomíná jeden z navrátilců a dokresluje tím absurditu celé „války“ – jelikož

Laviny zde mohou spadnout v kteroukoli chvíli, téměř kdekoli. Situace je horší ve vyšších polohách, kde mají obě armády jen předsunutá stanoviště, obsloužená nanejvýš desítkami mužů. Níže jsou pak položené masivní základny, které by měly být v relativním bezpečí. Jak se však ukázalo v roce 2012, slovo „relativní“ není radno brát na lehkou váhu. Jednou z takových níže položených základen pákistánské armády je i vojenské velitelství v sektoru Gajárí, stojící v hlubokém údolí ve výšce 3 775 m n. m., tedy přes 2 000 metrů pod vrcholem ledovce. Jde o jedno z nejdůležitějších středisek pákistánské vojenské operace v Himálaji, proudí tudy zásoby, materiál i vojáci. Nedaleko je navíc vojenská nemocnice. Díky tomu všemu bývá na základně mnohem vyšší koncentrace lidí než na jiných stanovištích v okolí.

do údolí. Podle modelu, vypracovaného výzkumníky z ústavu pro geologii a dálkové snímání, mohla dosahovat rychlosti až 74 m/s (265 km/h) a výšky 45 metrů. Vzdálenost cca 1 300 metrů od vrcholu ledovce do údolí urazila zhruba za 20 vteřin. Nikdo z přítomných neměl šanci se zachránit. Hlavní část základny překryla více než dvacet metrů vysoká vrstva sněhu, což je pro představu zhruba šestipatrový panelák. Laviniště pokrylo oblast jednoho čtverečního kilometru a zasypalo ho sněhem a sutí o objemu 3,6 milionu kubických stop (cca 114 000 m3 nebo taky cca 1 300 kamionů). Veškerá komunikace se základnou utichla. Když na místo dorazili první záchranáři, uvítala je sněhová vichřice. Budovy i lidé zmizeli pod sněhem a vytyčit, kde vůbec základna stála, se povedlo jen díky dvěma hraničním kamenům s vyrytými nápisy „Vítejte“ a „Na shledanou“.

Tohle je tak neskutečně tvrdé a nehostinné místo, že najít někoho živého by se rovnalo zázraku.

Snímek ze záchranných prací. Ve skutečnosti ale šlo už jen o hledání mrtvol. Lavina dosáhla podle propočtů rychlosti až 265 km/h a výšky nánosu až 45 metrů

se ve skutečnosti nebojuje, nemají vojáci co na práci. Jejich jediným účelem je na ledovci být, držet hlídky a nezbláznit se z toho. „Pocit odloučenosti a strašná vzdálenost od civilizace přivádí lidi do klinických depresí,“ tvrdí jeden z lékařů, který na ledovci s vojáky sloužil. „Kolem sebe nemáte nic než nekonečná ledová pole a žádné známky života. Jste na vrcholu světa, ale naprosto osamělí. Vést boje v takových oblastech je choromyslné. Není to nic jiného než šílenství.“

V dubnu roku 2012 měl správu základny na starosti 6. prapor Severní lehké pěchoty, speciálně vycvičené k boji ve vysokohorském terénu, přezdívané též „sněžní tygři“. Uplynulá zimní sezóna byla v Himálaji obzvláště tvrdá a svahy ledovce Siačen se dusily pod těžkou sněhovou peřinou. V dubnu pak přišlo první oteplení, podložní vrstva sněhu začala tát a neštěstí bylo doslova na spadnutí. 7. dubna 2012 kolem druhé hodiny ráno pákistánského času probudil spící vojáky na ubikacích dunivý rachot. Z ledovce nad jejich hlavami se utrhla masa sněhu a kamení, která se začala valit

Hledání mrtvých Do záchranné operace se nakonec zapojilo několik set vojáků, desítky psů, těžká technika i několik helikoptér. Spojené státy vyslaly do oblasti tým osmi vojenských expertů, následně se přidal i tým švýcarských a německých expertů. Kvůli extrémnímu počasí se však na místo tragédie dostali až o několik dní později. Podle zpráv z místních médií jejich pomoc nebyla příliš platná, jelikož šlo o specialisty na homogenní masy sněhu, známé z evropských hor, ale s mixem sněhu, písku a kamení si příliš rady nevěděli.

| 97 | Pákistánští záchranáři mezitím za použití detektorů tepla a infračervených kamer prohledávali ledové pohřebiště. Ačkoli oficiální prohlášení armádních špiček byla plná heroického optimismu, nejmenovaný důstojník na místě prohlásil: „Vše, co můžeme dělat, je modlit se. Tohle je tak neskutečně tvrdé a nehostinné místo, že najít někoho živého by se rovnalo zázraku.“ Plukovník Šér Khán, vysokohorský vojenský expert, který záchranné operaci velel, byl ještě konkrétnější: „Nemají žádnou naději, žádnou šanci. Přežít pod takovou lavinou můžete nanejvýš pět, deset minut.“ „Nechápu, jak se to mohlo stát. Základna stála na místě téměř nulového lavinového rizika. Za 20 let se tam neudál jediný incident,“ komentoval tragédii vojenský důstojník, který v oblasti sloužil v letech 2007 a 2008. Odhad počtu pohřešovaných se neustále měnil, nakonec se ale ustálil na hrozivém čísle: 129

vojáků a 11 civilistů. Po několika týdnech usilovného hledání byli armádním velením všichni prohlášení za mučedníky, kteří padli za vlast. Tím se záchranná operace oficiálně změnila na hledání mrtvých. Měsíc od započetí záchranných prací shrnul situaci na místě reportér indického deníku The Hindu: „Každý den přináší záchranářům nové výzvy a překážky. Zdejší šedivé pláně jsou jasnou připomínkou zbytečnosti této války na nejvýše položeném bojišti světa.“

Padnout za vlast, co je víc? Tragédie otevřela mnohem širší debatu o tom, jestli musí obě armády skutečně svádět neexistující a do značné míry i zbytečný boj o pustý ledovec kdesi v Himálaji. Novinoví komentátoři a politici mluvili o zbytečných ztrátách na životech a absurdním projektu, který má sloužit pouze k masíro-

vání národního ega. Sílily hlasy k ukončení celé operace a zamezení dalších zbytečných neštěstí. Jenže jak už to bývá, téma se časem vyčerpalo, debaty utichly a situace se vrátila do starých kolejí. Na ledovci Siačen padají laviny i nadále a není měsíce, aby místní média nepřinesla zprávy o dalších mrtvých, zavalených, udušených a rozdrcených obětech.

Armádní důstojníci se mezitím bijí v prsa a prohlašují, že přírodní katastrofy nemohou v žádném případě podlomit odhodlání chrabrých vojáků v jejich heroickém boji proti nepříteli. Co si o tom myslí obyčejní vojíni a důstojníci, kteří den co den trpí na tomto nejvýše položeném bojišti světa, se v novinách moc nepíše.

Konspirační teorie: Indická superzbraň Krátce po tragédii se začaly Podobné konspirační teozvláště po sociálních sítích rie vznikaly už o sto let dříve a obskurních webech šířit na italské frontě v Alpách informace o tom, že indická během první světové války. armáda použila k rozpuštění I tehdy se Italové a Rakušané sněhu a svržení laviny na Ganavzájem obviňovali z toho, járí přísně tajnou suberzbraň že výstřely z děl mají záměrně KALI (kiloampérový lineární shazovat laviny na nepřítele. injektor). Ve skutečnosti To bylo později vyvráceno je KALI pouze výzkumný s tím, že zvukové vlny z výprojekt, který by v budoucnu střelu nejde nasměrovat tak, mohl sloužit k poškození aby spustily lavinu jen z jedelektroniky raket, vypálených noho konkrétního svahu, a ne na indické území nepřítelem. i ze všech ostatních okolo.

VELKÝ VÝPRODEJ ZAČÍNÁ 15. 2. 2018 SKIALP, FREERIDE, TELEMARK

Více na: www.skialpshop.cz

| 98 | TRAVEL

100

strana

Malé horské městečko s kostelíkem a pár hotely a penziony obklopuje surová, vysokohorská krajina bez rušivých vlivů civilizace. HEILIGENBLUT: SVATÝ KLID NA LYŽOVÁNÍ Se špindlerovskou sezónkou do Rakouska?

ení tajemstvím, že Igor Rattaj, investor a provozovatel lyžařských areálů v Tatrách, ve Špindlu a nově i na Ještědu, pokukuje i po rakouských střediscích – jeho nejčerstvějším „úlovkem“ by mohl být Nassfeld. Oblíbená sezónka z česko-slovenských středisek by tak mohla platit i v Alpách, což by její držitele jistě potěšilo. I v Nassfeldu by si mohli mnout ruce z efektivního zásahu středo- a východoevropských lyžařů, nemluvě o ochotě investovat do nových lanovek. Zatím si zahraniční investoři v Rakousku „sáhli“ hlavně na areály v problémech – namátkou „ukrajinský“ Semmering, „čínské“ Gaissau Hintersee nebo „maďarský“ Kreischberg, Nassfeld je však ve výborné kondici a menšinový podíl je na prodej z jiných důvodů. Rattaj už dříve avizoval, že Rakušany naučí, jak se „dělá“ úspěšné lyžařské středisko, teď ho ale možná rovnou – alespoň zčásti – získá. (rh)

TRAVEL Svatý Mořic opět průkopníkem

řed více než 150 lety „zavedli“ ve švýcarském Svatém Mořici zimní dovolenou, kterou od nich okoukal celý svět. Nyní jako jedno z prvních lyžařských středisek akceptuje platbu skipasu kryptoměnami, jako je třeba bitcoin. Hodnota mnoha těchto „platidel“ za poslední rok vyrostla o stovky i tisíce procent, většině z nich přesto výhledově hrozí zánik, a tedy návrat hodnoty zpět k nule – jak tomu v případě spekulativních bublin obvykle bývá. Některé však zřejmě přežijí a možná se i dále zhodnotí. Není to svůdná myšlenka, pořídit si dnes za „pár šupů“ nějakou kryptoměnu a v případě jejího oslnivého růstu si třeba už za rok užívat v Mořici? (rh)

strana

106

Dlouhý sjezd z Klein Matterhornu do Zermattu je krajinově monumentální, lyžařsky je zajímavější ale ten, který vede na italskou stranu do Cervinie. GPS: DÁLNICE NA JIH

strana

102

Zajet si do Švýcarska na lyže vlakem je pohodlné, i když docela jinak než autem. Vlak sice nevyjíždí z vlastní garáže, zato je prostornější a cestu můžete strávit v bačkorách a pyžamu. DO DAVOSU LEŽÍCÍ SPÍCÍ

Švýcarský Davos je obklopen sjezdovkami všech druhů – od dálničních, jako jsou ty ze sedla Furka na Parsennu s novou 6sedačkou v designu Porsche, přes dlouhé výletní až po spletité a neposedné, rušnější i zapomenuté…

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

| 99 |

Text a foto: Radek Holub

HEILIGENBLUT: svatý klid na lyžování

Na úpatí nejvyšší rakouské hory Grossglockneru neleží prominentní letovisko, jako je tomu v případě slavných švýcarských či francouzských vrcholů. Heiligenblut není Chamonix ani Zermatt, je to malé horské městečko s kostelíkem a pár hotely v surové, vysokohorské krajině na konci světa, kde lyžaři najdou opravdový klid. Velké přírodní lyžařské hřiště

ižní svahy dvouapůltisícového Scharecku a téměř třítisícového Hochfleissu nad Heiligenblutem jsou poměrně rozsáhlým územím, jen řídce využitým sjezdovkami, takže jsou za příznivých sněhových podmínek eldorádem lyžování ve volném terénu – to se ani nedotýká věhlasu třeba Arlbergu, o to je však komornější. Sjezdovky jsou členité, neposedné a sportovně skloněné, žádné zplanýrované dálnice, tedy je ocení hlavně náročnější lyžaři. Freestylisté tu sice nenajdou žádný uměle vystavěný, ale přírodní a přímo obří snowpark s množstvím muld, žlábků i kaňonků. Celé lyžařsky dostupné území je přitom zabezpečné proti lavinám a freerideři mají k dispozici podrobný popis lokalit, zúčastnit se mohou i freeridových programů, v nichž se se zdejším terénem blíže „seznámí“.

Neposedné, tedy hravé červené tratě Ze Scharecku, který je z Heiligenblutu zpřístupněn hlavně dvěma sekcemi čtyřmístné kabinky, padá po spádnici ve sportovním sklonu a v solidní šíři červená trať, později přecházející v klidnější modrou, která se širokým traverzem vrací k mezistanici Rossbach. Za hřeben odbíhá další červená, která podél vleku Seppenalm uhání ve svižném a mírně proměnlivém sklonu k horské chatě Tauernberg, odkud pokračuje jako velmi rychlá modrá anebo lehce sportovní červená až k parkovišti na úrovni mezistanice. Do údolí přímo k nástupní stanici kabinky sjíždí lesem červená trať s krátkými hangy a užšími traverzy. Po západním svahu Scharecku se podél moderní kabinkové lanovky Panoramabahn řítí nepravidelně upravovaná, krátká, ale mimo-

Terén okolo sjezdovek je vlastně obří přírodní snowpark

| 100 | TRAVEL REPORT

řádně strmá černá trať s červenou variantou v podobě serpentinovitého objezdu, po spojení tratě už klidně míří na louku Fallbichl, kde se setkává – v zimě s uzavřenou – vysokohorskou silnicí pod Grossglockner. Z protilehlého pahorku Viehbühel, dostupného vlekem, stéká podél silnice středně široká, lehce serpentinovitá modrá trať, v okolí je pak nenáročný, přehledný a hravý volný terén. Ze Scharecku na východ je v rozsáhlém freeridovém svahu vyznačena neupravovaná ski-route s 800m převýšením, mířící do sousední lokality Fleissalm. Sjezd však končí cca 300 m pod nástupní stanicí sedačky, které je nutné vyšlápnout pěšky. Z mezistanice Rossbach se sem lze přesunout také unikátní tunelovou lanovkou. Pod vrcholem Hochfleiss se rozprostírá horský kotel s 1 100m převýšením, obsloužený krytou sedačkou a dlouhou a strmou kotvou. Z vrcholu roluje po hřebeni neposedně proměnlivá sytě červená vyhlídková trať, která se na úrovni vrcholového vleku vlévá do modře značené, ale velmi svižné a jemně terénně členité tratě, pokračující na Fleissalm, po opačné straně vleku padá přehledným kotlem neupravovaná ski-route. Od horní stanice sedačky Fleiss stéká po horské louce ještě jedna rychlá a proměnlivá červená trať.

KARLSRUHE STUTTGART

| 101 | K

LINZ

BAD REICHENHALL

KUFSTEIN

KÜHTAI

FELDKIRCH

BIEL

HOCHÖTZ

ST. ANTON

Fleissalm

LUZERN

SAMNAUN

CHUR

FLIMS LAAX FALERA

SÖRENBERG

AROSA

ENGELBERG

ÖTZTAL

SERFAUS

ISCHGL

SILVRETTA ARENA

KLEWENALP

NEUSTIFT STUBAITAL

PITZTAL

NAUDERS OBERGURGL

PEJO

ZERMATT CERVINIA

MEGEVE COURMAYER

MONTE ROSA

AOSTA

GRESSONEY

Kromě páteřních kabinkových lanovek je v areálu jediná (a pohodlná) sedačka, doplňkem CHAMBERY jsou pak dlouhé a vcelku strmé vleky. ALBERTVILLE

LA THUILE

LA ROSIERE

LES ARCS

LA PLAGNE

ESPACE KILLY

TŘI ÚDOLÍ VAL CENIS

Malé a malebné chaty G MODANE

RENOBLE

TURIN Na svazích jsou roztroušené malé a malebné dřevěné horské chaty, žádné samoobslužné „krmelce“. Nad Fallbichlem je nejvýše položený rakouský horský gasthof Wallackhaus s milou slunečnou terasou. VALMEINIER

VALFREJUS

LA GRAVE

SESTRIERE

LES 2 ALPES

SERRE CHEVALIER

VIA LATTEA

BRIANCON

ORCIERES

MONTE BONDONE

BORGO VALSUGANA

LAVARONE

OLGARIA

VARALLO

VARESE

LECCO

62 %

2 % m 0n. m.

BLED

BOVEC

VOGEL

12 500

UDINE os./hod.

TRIESTE ka Grossglockneru neboBERGAMO kuriozní kabinková lanovka v tunelu, využívaném v létě jako vodoVICENZA vodní potrubí a v zimě jako spojení lyžařských www.gross-glockner.at MILAN BRESCIA VERONA lokalit Scharecku a Fleissalmu. Nejvýše položeVENEZIA PADOVA /stredisko/303 ný horský hotel Rakouska je v zimě prakticky odříznutý od světa, přístupný jen lanovkami. Surová, vysokohorská krajina bez rušivých CENY SKIPASŮ vlivů civilizace skýtá v noci minimum světla, dospělí 6 dní.................................................220 EUR což je romantické a zároveň ideální třeba na mládež 6 dní (10–14 let)...........................110 EUR pozorování hvězd.

RISOUL VARS LES ORRES

Jako snad každé místo „na konci světa“ má Heiligenblut silný genius loci, který ještě umocňuje přítomnost nejvyšší hory Rakous-

V zimě je cesta delší Malé a příjemné turistické letovisko Heiligenblut, umístěné na trase vysokohorské silnice Grossglockner Hochalpenstrasse, se sluní na již-

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

KLADY A ZÁPORY dlouhé červené sjezdovky málo objevený off-piste slunečné klima s trvanlivým sněhem vysokohorský klid daleko od civilizace malebná vesnička menší areál na konci světa hlavní lokality propojené jen tunelovou lanovkou holé svahy při nepříznivém počasí ním úpatí Scharecku s nerušeným výhledem na střechu Rakouska. Nástupní stanice kabinkové lanovky je vsazena do svahu přímo v centru vesničky – z úrovně ulice vede na nástupiště výtah. Při zimní cestě do Heiligenblutu od severu je potřeba podjet Vysoké Taury směrem na jih (Katschbergtunnel nebo Felbertauerntunnel) a pak se po horských silnicích vrátit zpět k severu k hlavnímu hřebeni Taur – vzdálenost je tak o něco delší, než by se z mapy zdálo. Za ten klid to ale stojí.

Horské chaty v Heiligenblutu jsou malé a malebné (Fleissalm)

TRŽIČ

JESENICE

SELLA NEVEA

BELLUNO

FELTRE

APRICA

ROVERETOF

ALAGNA

KRANJSKA GORA

ŘÍJEN

LA CLUSAZ

TARVISIO

ZÁŘÍ

CHAMONIX

ANNECY

1 301

FELDKIRCHEN

S. MARTINO DI CASTROZZA

TRENTO

GREBENZEN

V500 ILLACH KLAGENFURT

NASSFELD RAVASCLETTO

SRPEN

FLAINE

SONDRIO

LUGANO

SAAS-FEE

GRAND MASSIF LE GRAND BORNARD

1 000

AGORDO

ÚNOR

MARTIGNY

ČTYŘI ÚDOLÍ VERBIER

BAD KLEINKIRCHHEIM

SPITTAL/DRAU KÖTSCHACH HERMAGOR

CAVALESE VAL DI FIEMME

LEDEN

Heiligenblut

MARILLEVA FOLGARIDA TONALE MADONNA DI CAMPIGLIO PAGANELLA PONTE DI LEGNO PINZOLO

CHIESA IN VALMALENCO

SIERRE

BELLINZONA

AVORIAZ

OBERTILLIACH

ČERVENEC

CRANS MONTANA

GENEVA

BOLZANO

BORMIO MADESIMO

SION

1 500

LIENZ

SILLIAN

HOCHPUSTERTAL

SAPPADA VAL GARDENA ALTA BADIA AURONZO SEISER ALM CORVARA CORTINA D´AMPEZZO CANAZEI ARABBA FORNI DI SOPRA CAREZZA VAL DI FASSA MARMOLADA CIVETTA LATEMAR MOENA PREDAZZO TRE VALLI

SULDEN

LIVIGNO ST. MORITZ

PORTES DU SOLEIL

KRONPLATZ

KVĚTEN

ANDERMATT

JUNGFRAU

ADELBODEN

MONTREUX

KREISCHBERG

1 601 m

2 000

TURRACHER HÖHE

BRIXEN

ČERVEN

LAUSANNE

BRUNECK

PLOSE

MERANO

KATSCHBERG

MALLNITZ

HOHENTAUER LACHTAL

MURAU

DEFEREGGENTAL

55 km 19 km 36 %

SCHNALSTAL

2 902

2 500

BAD GASTEIN

KLAUSBERG SAND IN TAUFERS

GITSCHBERG JOCHTAL

RIESNERALM PLANNERALM

TAMSWEG

MATREI HEILIGENBLUT

GALSTERBERGALM

3 500

MAUTERNDORF

GASTEIN

HINTERTUX

RATSCHINGS STERZING

LIEZEN

3 000

KAPRUN

LADURNS

SÖLDEN

INTERLAKEN GRINDELWALD

MITTERSILL

MAYRHOFEN

KAUNERTAL

DAVOS

OBERTAUERN GROSSARL

AXAMER LIZUM

LENZERHEIDE

MEIRINGEN

SALZBURGER SPORTWELT

ZELL AM SEE

DUBEN

FRIBOURG

LANDECK

FLUMSERBERG BAD RAGAZ

STOOS

BERN

VADUZ MONTAFON

YBRIG

SCHWYZ

ZILLERTAL ARENA

GLUNGEZER

SCHLADMING

SAALBACH

WILDKOGEL

PATSCHERKOFEL

BŘEZEN

NEUCHATEL

Rossbach

PONTARLIER

SKI JUWEL ALPBACH ZILLERTAL

4 000

STODERZINKEN

RAMSAU HOCHKÖNIG

KITZBÜHEL

INNSBRUCK

LECH

OBERTRAUN

DACHSTEIN WEST SAALFELDEN

ZUGSPITZE EHRWALD

LERMOOS

KLEINWALSERTAL DAMÜLS

WURZERALM

TAUPLITZ

FIEBERBRUNN SKIWELT WILDER KAISER

HINTERSTODER

POSTALM

PROSINEC

ZURICH

BESANCON

OBERSTDORF

ST. GALLEN

Heiligenblut

BERCHTESGADEN

LOFER

LOSER

LISTOPAD

BREGENZ

Seppenalm

WAIDRING

GAISSAU HINTERSEE

ST. JOHANN IN TIROL

ACHENKIRCH

GARMISCH

KASBERG

REIT IM WINKL

KÖSSEN

KONSTANZ

REUTTE

Hvězdné noci

FEUERKOGEL

R BAD TÖLZ

BASEL

GAP

GMUNDEN

SALZBURG

HOLZKIRCHEN

SCHAFFHAUSEN

PUY ST. VINCENT

STEYR

Schareck Viehbüel

VALLOIRE ALPE D´HUEZ

ENNS

MÜNCHEN

MEMMINGEN

Heiligenblut

Hochfleiss

KRVAVEC KRANJ

LJUBLJANA

Hlavní sjezdovkou Parsennu je vlídná dálnice z Weissfluhjochu na Totalp

| 102 | TRAVEL REPORT

Text a foto: Radek Holub

DO DAVOSU ležící spící Davos je nejen jedním z nejbližších velkých švýcarských středisek, ale i jedním z těch, která jsou z Česka dostupná „vleže“, tedy lůžkovým vlakem.

ajet si do Švýcarska na lyže vlakem je pohodlné, i když docela jinak než autem. Vlak sice nevyjíždí z vlastní garáže, zato je prostornější a cestu můžete strávit v bačkorách a pyžamu. Místo provozu se staráte jen o přestupy, které jsou v případě Davosu dva, a to až v samém závěru cesty. Žádné zvláštní omezení nevyžaduje ani balení – do lůžkového kupé se bez potíží vejdou i lyže, aniž by překážely. Kdo zvládne unést batoh, tašku s přezkáči a lyže, může bez obav vyrazit.

Nerušená noc Lůžkové spojení Prahy se Švýcarskem zajišťuje vagón, který se na trase připojuje k vlakům, mířícím přes rakouský Linec, Salcburk a Innsbruck až do švýcarského Curychu – lyžaři však zpravidla „vyskočí“ už v Sargansu, kousek za rakousko-švýcarskými hranicemi, na úpatí Alp. Až na švýcarské území se tak jede bezstarostně, přičemž zastávky, při nichž se „přepřahá“ (nejdelší je v Linci na zhruba 3 hodiny), se dají velmi dobře prospat. Vlak z Prahy vyráží okolo šesté večer, do Sargansu přijíždí po sedmé ráno, noc tedy není ničím přerušená, jen je potřeba trochu dříve vstát.

Lůžko i barový stoleček V lůžkovém vagóně čeká připravené kupé, velikostně ideální pro dva, nejvýše pak pro tři cestující. Poté, co si zavazadla uložíte do prostoru pod stropem, kam se „přesně“ vejdou i lyže, můžete skočit do bačkor (které dostanete) a posvačit z vlastních nebo místních zásob – v nabídce jsou bagety či párky a samozřejmě nápoje všeho druhu. Příplatková kupé kategorie Deluxe jsou vybavena i vlastní koupelničkou se sprchou a WC, jinak je ve vagónu i prostornější společná koupelna. Každý cestující vyfasuje i kartáček s pastou. Okolo desáté večer nebo podle přání stevard „překlopí“ sedačky na lůžka a jde se spát (pyžamo je potřeba vlastní). Lůžko-

vé vagóny Českých drah jsou německé provenience, což znamená i to, že každý prostor je promyšlen a efektivně využit – každé lůžko má svou lampičku nebo odkládací síťku na telefon a doklady, v kupé si lze rozsvítit i noční nerušivé světlo. Pro pohodlnější občerstvení je možné si do kupé nechat připravit i stůl. Podle výstupní stanice se ráno ozve budíček a následuje ještě snídaně v ceně s džusem i teplým nápojem.

STUTTGART

| 103 | Kdo si Davos nejlépe užije? pohodový lyžař Š

SCHAFFHAUSEN

sportovní lyžař

BASEL

O K SMEMMINGEN

MÜNCHEN HOLZKIRCHEN

BAD TÖLZ

KONSTANZ KUFSTEIN GARMISCH

BREGENZ

Cestovat na lyže vlakem v bačkorách má B své kouzlo.

4 000

VADUZ

LUZERN

I E

MERANO

2 000

Minutové přestupy ve Švýcarsku

MARTIGNY

Více na:

www.cd.cz/cdski

BOLZANO

1 000

810

AGORDO

500

TRENTO

SONDRIO

51 %

21 %

m n. m.

FELTRE BORGO VALSUGANA

ANNECY

61 400

LECCO

os./hod. VICENZA

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

BRESCIA SRPEN

KVĚTEN

DUBEN

MILAN

7 3 ČERVENEC

PROSINEC

BERGAMO

ČERVEN

20 2 6 6

LISTOPAD

VARESE

BŘEZEN

ALBERTVILLE

ÚNOR

Jedna cesta z Prahy (odj. v 18.01 h) do švýcarské stanice Sargans (7.23 h), kde je přestup na přípoj do Landquartu a Davosu (příjezd v 8.50 h, do Klosters již v 8.23 h), stojí v lůžkovém třímístném kupé okolo 2 300 Kč (cena vč. švýcarského přípoje do Davosu). Jízdenku lze zakoupit na www.cd.cz/ eshop nebo na mezinárodní pokladně (vlak Ex1540 / 50466). Navazující spoj ze Sargans do Davosu se dá rovněž koupit na mezinárodní pokladně ČD (31 eur) nebo u švýcarských dopravců na místě či on-line na www.sbb.ch. K získání 20% slevy na 2- nebo 3denní skipas Davos Klosters je potřeba v „permicárně“ v Davosu nebo Klosters předložit a odevzdat ubytovací příplatek do lůžkového vozu s uvedeným datem příjezdu do Sargansu a počtem osob.

55 km

LUGANO %

LEDEN

Nočním vlakem ČD do Švýcarska a o 20 % zlevněný skipas

BELLINZONA

BRIXEN

1 495 m

1 500

239 km

MONTREUX

SIERRE

BRUNECK

2 500

DAVOS

INTERLAKEN

2 844

STERZING

FRIBOURG

V Sargansu po výstupu z pohodlného lůžkového SION GENEVA vagónu následuje „předlyžařská“ rozcvička – přestup na regionální linku do nedalekého městečka Landquart, odkud už se pokračuje červeným vláčkem Rhétské dráhy až do cíle. NaApřestupy je OSTA vždy několik minut, což je ve Švýcarsku zpravidla dostatečná doba, duševnímu klidu ale přeci jen CHAMBERY prospěje, když víte, na které nástupiště je třeba přejít – takové informace ve Švýcarsku snadno zjistíte, včetně přesného místa na nástupišti, kde GRENOBLE TURIN který vagón zastaví. Jakmile si na to zvyknete, což je hned, přestupy se stanou skoro zábavou.

3 000

SAMNAUN

CHUR

ERN

3 500

LANDECK

I T

PONTARLIER

LAUSANNE

Davos Klosters INNSBRUCK

FELDKIRCH

BIEL

NEUCHATEL

OBERSTDORF

ST. GALLEN

ZURICH

BESANCON

VERONA

MODANE

www.davosklosters.ch /stredisko/96

BRIANCON

Lanovky přímo od nádraží Červené vagónky Rhétské dráhy začnou brzy stoupat do hor, kde je vždy na co koukat, takže hodinka cesty uteče jako nic. Nejprve vlak projede malou vesničkou Küblis, kam putuje dlouhatánská výletní sjezdovka z Parsennu. Následuje Klosters, malebná vesnička s cenově příznivějším ubytováním než v Davosu, odkud stoupají lanovky hned do dvou lyžařských areálů – u nádraží Klosters Dorf má stanici kabinková lanovka na Madrisu, o zastávku dále, na Klosters Platz, pak startuje přímo naproti nádraží velká kabina na Gotschnagrat, jeden z vrcholů Parsennu. V pěší dostupnosti od nádraží je kromě hotelů i sympatický hostel Soldanella.

CENY SKIPASŮ DAVOS KLOSTERS dospělí 3 dny................................................ 203 CHF děti 3 dny (6–12 let)......................................81 CHF

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

5 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

3 500 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

KLADY A ZÁPORY velké švýcarské středisko dostupné i na „víkend“ pohodlná cesta přes noc spolehlivé přestupy bez časových ztrát jiné zvyky oproti cestě autem vlak zpět přijíždí až v pozdním dopoledni

První na svahu

Vlakem v podobě zubačky se v Davosu dostanete až do 2 500 m n. m.

Z Klosters železniční trať přidá na strmosti a vlak se po ní šplhá tunely a serpentinami na náhorní plošinu kolem Davosu, občas přitom křižuje i návratové sjezdovky do údolí. Davos už je o poznání rušnější a rozložitější město – vlak staví v části Dorf, odkud vyjíždí zubačka na Parsenn, a konečnou pak má v části Platz, jen pár kroků podchodem od velké kabinky na Jakobshorn. Po městě se dá pohybovat místními linkami nízkopodlažních autobusů,

PADOVA

| 104 | TRAVEL REPORT

Totalp je nejvýznamnější křižovatkou lanovek na Parsennu

Efektivní Jakobshorn, výletní Parsenn

které jsou zahrnuté v ceně skipasu nebo v ubytovací kartě. Mnohé hotely mají navíc vlastní mikrobus pro převoz hostů k nejbližší lanovce a zpět. Není-li hotel či apartmán daleko, dá se i s uložením zavazadel v podstatě stihnout ranní „manšestr“ – vlak totiž přijíždí do Davosu už před devátou, v Klosters je ještě skoro o půl hodiny dříve.

Davos má dvě hlavní „hory“ – Jakobshorn a Parsenn, kromě nich pak ještě komorní Rinerhorn a menší rodinnou Madrisu, dostupnou z Klosters. Mezi všemi nástupními lanovkami se dá pohybovat vlakem, příp. místními linkami autobusů, fungujících jako skibusy.

Jakobshorn je „efektivní“ lyžařská hora se sjezdovkami pěkně vedle sebe – ty krajní (Brämabuel, Jatz) jsou sportovnějšího rázu, mezi nimi je pak mírnější horská louka Clavadel. Tratě jsou široké a přehledné, ale s četnými terénními nerovnostmi, takže i technicky hravý lyžař se poměje. Na Parsennu se lyžuje výletně. Sjezdovky jsou roztahané do velkých vzdáleností, některé – jako černá do Wolfgangu nebo dlouhatánská červená do Küblis – pak odtékají úplně „pryč“ s návratem skibusem či vlakem. V centrální části kolem Weissfluhjochu jsou širokánské modro-červené dálnice, hlavně směrem k Davosu a k Totalpu, pěkné červené tečou ze sedla Furka nebo z Gotschnagratu na Schwarzseealp. Z nejvyššího Weissfluhgipfelu padají i dvě pěkné černé.

Návrat s prodlouženým spánkem Vlak zpět do Česka vyjíždí ze Sargansu až po půl jedenácté večer, což dovoluje lyžovat v Davosu až do zavíračky, nakoupit suvenýry a ještě si dát pizzu v nádražním bistru. Do Prahy pak vlak přijíždí před jedenáctou dopoledne, což sice ukrojí kus pracovního dne, zato se dá po vyčerpávajícím lyžování ráno ve vlaku náramně dlouho spát…

.ch

ky na d í b Na

naun m a s ww.

Lyžařské zážitky bez hranic od listopadu do května • 238 km sjezdovek a 45 nejmodernějších lanovek a vleků z Graubündenu až do Tyrolska • Skipas na 6 dní od 192 eur (denní skipas od 49 eur) • Top události se světovými hvězdami a bezcelní nákupy Informace pro návštěvníky Samnaun • Tel. +41 (0)81 861 88 30 samnaun@engadin.com • www.samnaun.ch

| 105 | Davos Parsenn

Jednou nestačí? Weissfluhgipfel

Weissfluhjoch

Gotschnagrat Totalp

Davos Wolfgang

Davos Dorf

Modro-červené dálnice ze sedla Weissfluhjoch rolují typické alpské přehledné, jemně proměnlivé modro-červené dálnice směrem k Davosu a Totalpu, obsloužené pohodlnými sedačkami, alternativně pak zubačkou či visutou kabinou Výlety s dlouhým návratem dlouhé červené a černě značené sjezdovky do Klosters, Küblis či do Wolfgangu (trať z Weissfluhjochu má impozantní padák, trať z Totalpu je naopak jen úzkou serpentinovitou cestou) jsou spíš výletem než lyžováním, jezdivé úseky střídají dlouhé přejezdové pasáže vzhledem k dlouhému času potřebnému pro návrat jsou vhodné spíš pro zakončení lyžařského dne

Nejlevnější jízdenka do Švýcarska se dá pořídit za 18 eur, těch je však v nabídce jen pár, běžná „včasná“ cena činí 29 eur. K tomu je potřeba připočítat lůžkový příplatek, který závisí na počtu osob v kupé – nejpohodlnější je to ve dvou, nejekonomičtější pak ve třech. Celkově jedna cesta „lůžkem“ vyjde přibližně na patnáct set korun, o dalších sedm set ji ale prodraží přesun po švýcarském území ze Sargansu. Na zpáteční cestu je tak potřeba počítat s více než čtyřmi tisíci na osobu. To je přibližně tolik co „benzín“ při cestě autem, vlak ovšem umožňuje ušetřit přinejmenším jednu noc ubytování, s jízdenkou si navíc lze v Davosu pořídit dvou- nebo třídenní skipas o pětinu levněji. Cenovou výhodnost nabídky ČD Ski tedy každý posoudí jinak – každopádně tato alternativa určitě stojí za zvážení spíš partičce kamarádů než rodině s malými dětmi. Příznivce si ale i díky výhodám, jako je cesta v pyžamu a s pivem na okně, jistě najde. A možná někoho okouzlí tak, že začne promýšlet, kam by se ze Sargansu dalo jet lyžovat příště…

18 ŘÍJEN 20

č. 110

 PŘÍŠTĚ:

Okolí Merana Do Merana jezdí turisté za památkami či termálními lázněmi, ale lyžovat nad město vyrážejí prakticky jen místní.

PŘÍMÝ NOČNÍ SPOJ PRAHA – CURYCH Zajeďte si s námi na lyže do Švýcarska Praha ◀▶ České Budějovice ◀▶ Linec ◀▶ Salcburk ◀▶ Innsbruck ◀▶ Sargans ◀▶ Curych ● oddíly s lůžky Single, Double nebo Triple ● pro náročné cestující kategorie Deluxe s vlastní sprchou a WC ● ideální spojení do kantonu Graubünden

www.cd.cz/svycarsko

| 106 | TRAVEL NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP: ITÁLIE – CERVINIA Text a foto: Radek Holub

Klein Matterhorn 3 826 m n. m.

I E

svižnější pasáž, v nejstrmějším místě dokonce krátce skoro černá, vede z Testa Grigia, později kolem jezera Goillet už jde spíše o lehčí červené – široké, přehledné, zkrátka typicky italské. Celou trasu sjezdu z pozvdálí sleduje slavný Matterhorn, i když jeho silueta není z italské strany tak strhující jako ze švýcarské.

erveně značený sjezd z Klein Matterhornu kolem vrcholku Testa Grigia na jih do italské Cervinie sestává z příjemně carvingových pasáží, pravidelně proložených přejezdovými úseky, ne však příliš plochými, takže jízda plynule ubíhá. Nej-

Z nejvyššího lyžařského bodu v Alpách – bezmála čtyřtisícového Klein Matterhornu – se dá nepřerušovaně sjet do švýcarského Zermattu a do italské Cervinie, s jedním přestupem pak do Valtournenche. Sjezd do Cervinie sice není tak panoramaticky úchvatný jako do Švýcarska, zato poměrně harmonický.

I T

DÁLNICE NA JIH

Výjezd z Cervinie na Klein Matterhorn obnáší několik přestupů a mezisjezdů, a zabere proto alespoň tři čtvrtě hodiny – z údolního letoviska na sebe navazují dvě kabinkové lanovky, na hraniční hřeben Testa Grigia pak pokračuje moderní visutá kabina. Odtud je třeba sjet po plochém ledovci na Trockener Steg a další visutou kabinou, náchylnou na fronty, na Klein Matterhorn. Celá trasa sjezdu je dosti slunečně orientovaná, přesto bývá díky nadmořské výšce sjízdná po celou dlouhou sezónu.

Časová náročnost výjezdu a sjezdu

Klein Matterhorn – Zermatt nejdelší sjezdovka Alp délka: 13 981 m převýšení: 2 200 m

převýšení: 1 760 m

SJEZDOVKA: KOMFORT: GENIUS LOCI:

3 750 3750 3 500 3500

3 250 3250

max. sklon: 53,42 % šik má Φ sklon: 17,02 % dé lka : 10 54 0m

3 000 3000 2 750 2750

2500 2 500 2250 2 250

NEJ 1 9. trať s největším převýšením v Alpách nejdelší nepřerušovaná trať v Itálii

Cervinia 2 066 m n. m. 1750 1 750

a trati z Klein Matterhornu do N Cervinie se střídají modravé až načervenalé úseky s přejezdovými cestami, které však nejsou tak ploché, aby zážitek z především panoramatického sjezdu zkalily.

1500 1 500 1250 1 250 1000 1 000

Lysá hora – Rokytnice n. Jiz. nejdelší sjezdovka ČR délka: 3 095 m převýšení: 652 m

KLADY A ZÁPORY dlouhé poctivě červené úseky sjezdu výborný sníh dlouho do jara panorama výjezd sedačkou v průběhu sjezdu z údolí až na vrchol kyvadlové kabiny na stání vysoká cena skipasu

750

500

Změřená náročnost sjezdu

14 %

71 %

250

14 % 1 %

250

1 00501 00001 0059 0009 0058 0008 0057 0007 0056 0006 0055 0005 0054 0004 0053 0003 0052 0002 0051 0001 005

750

1500

2 250

3 000

3750

4500

5250

6000

6 750

7 500

8 250

9 000

9 750

10 500

11 250

12 000

12 750

13 500

14 250

0 15 000

2 000

Atraktivita sjezdu

00 4 000 m n. m.

| 107 | Klein Matterhorn

Plateau Rossa Trockener Steg

Testa Grigia

Lago Goillet

Cervinia

Z Klein Matterhornu vede k hlavní ledovcové sjezdovce na Plateau Rossa 1 400 m dlouhá přejezdová cesta (průměrný sklon 14 %). Z širokého ledovce se hned po 250 m (25 %) odbočuje na plochou 1 000 m dlouhou propojku ke kótě Testa Grigia (9 %), odkud už po italské straně hranice roluje široká červená sjezdovka Ventina Ghiacciao s jedním strmějším úsekem (délka 1 000 m, sklon 27 %, max. 53 %). Následuje plošší 700 m dlouhá odbočka do Cervinie (10 %) a pokračuje se 1 600 m po zvlněné, červeně značené, ale lehké sjezdovce podél 3sedačky Goillet (18 %). Od její spodní stanice se opět 1 700 m traverzuje (13 %), než se trať Ventina Goilette na 1 500 m načervenale a později i poctivě červeně skloní (22 %, max. 47 %) a vyústí v 900 m dlouhý a poměrně lehký dojezd do Cervinie (15 %).

Sonnenhotel Soldanella-Sonneck Švýcarský hotel – světové lyžování – rakouské ceny

www.soldanella-sonneck.ch *včasná objednávka znamená objednávka s předstihem minimálně 3 měsíce před termínem příjezdu

Sněhová garance 2017/18: od 23. listopadu do 1. května Domácí atmosféra Výběrová kuchyně Doprava k lanovce a zpět 10% sleva při včasné objednávce*

| 110 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

HERLÍKOVICE: dva v jednom Krkonošské Herlíkovice jsou dobře dostupné, mají solidní převýšení a dvě různorodé tváře. Zatímco z vrchu Žalý se spouští razantní sportovní svahy, po jeho bubákovském úpatí se rozlévají mírné výukové sjezdovky.

Kabinkou přes silnici levé části areálu zvané Bubákov se koncentrují V především začátečníci a rodiny s malými dětmi. Důvodem jsou modré rozlehlé svahy, které jsou dostatečně přehledné a i přes strmější dojezd vhodné pro výuku lyžařských dovedností. Z parkoviště vás sem přes hlavní silnici dostane netradiční kabinková lanovka.

Klamavá Rodinná

S větrem o závod

ak by se z názvu sjezdovky dalo tušit, mělo by jít J o rovinatou modrou trať, nicméně v tomto případě se za „rekreačním“ názvem schovává sportovní pista. Po zvlněném úvodu se sjezdovka otevře v široký, poměrně prudký, ale perfektně přehledný padák.

jezdovka, která naopak svůj název důstojně repreS zentuje, je rychlá černá pista Závodní, svažující se vedle Rodinné. Závodní je sice užší, zato minimálně členitá, takže na ní máte krom jedné hrany tvořené přejezdovou cestou přehled odshora až dolů.

| 111 | Půjčovna s hlídáním dětí ultifunkční půjčovnu Yellowpoint M najdete u parkoviště vedle hotelu Eden. Zapůjčit se tu dají dětské sjezdové sety či sáňky. Dřevěný kvádr zároveň slouží také jako dětský koutek s hračkami, klouzačkami a možností babysittingu.

„Hyjé!“ yžařská škola hrou aneb je potřeba si na ta prkénka na L nohách nejprve řádně zvyknout. Jedním k tomu nápomocným prvkem můžou být „klouzaví“ poníci v dětském parku v horní části Bubákova. Na poníkovi dolů, pojízdným pásem nahoru. Vstup do této dětské zóny vyjde na 200 Kč na den.

Herlíkovice jedním dechem Itálie na terase ombardino je jedním z typických après-ski B nápojů v italských Alpách a v Herlíkovicích tuto tekutou pochutinu dostanete v bufetu na střeše restaurace Herlíkovice, kde najdete i prosluněnou terasu s lavicemi a lehátky. Můžete si ale dát i oblíbený aperol, horkou medovinu nebo hruškovici.

atímco sportovní tratě Rodinná a Závodní lákají náročZ nější lyžaře, pozvolné svahy Bubákova osloví spíše méně pokročilé a rodiny s dětmi. V areálu jsou dva dětské parky v Bubákově i Herlíkovicích a několikero občerstvení přímo u sjezdovek. Krkolomnější je pouze přístup z parkoviště na tratě – v Bubákově pomalou kabinkou, v Herlíkovicích po schodišti.

Více informací:

www.snowhill.cz

| 112 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

ŘÍČKY v barvách

Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

Ze Zakletého vrchu v Říčkách v Orlických horách se spouští rozmanité sjezdovky všech barev.

Modrá ejjednodušší trať Loučky se z kopce stáčí v pozvolN né levotočivé zatáčce. Je jen minimálně členitá, velmi pozvolná a prudší dojezd byl před lety „obehnán“ jednodušší variantou, takže sjezdovku zvládnou i nejmenší děti. Sjezdovka bývá často lemovaná terénními vlnami nebo snowparkovými překážkami.

Červená Říčkovská Červená patří spíše mezi přívětivější a jednodušší červené bez nepředvídatelných zlomů nebo zatáček. Její šířka i příjemný sklon si říkají o rytmickou jízdu, což alespoň trochu trénovanému lyžaři vydrží odshora až dolů.

Černá erná Slalomka je nejčlenitější tratí Říček, kromě několika zlomů tu pokoříte i padák zakroucený Č do esíčkovité zatáčky. Po prudkém závěrečném padáku následuje rovina, takže to můžete „pustit“.

| 113 |

Květinová Říčkách najdete i kytičky V všech barev, a to v dětském parku na dojezdu černé Slalomky. Park se od většiny podobných hřišť odlišuje dlouhým pojízdným pásem, takže děti na mírném svahu zvládnou nacvičit více oblouků, které mohou trénovat jednak mezi slalomovými zvířaty a jednak mezi podjezdovými brankami. Nechybí ani lyžařský kolotoč.

Zlatá aková barva se tu společně se stříbrnou a bronzovou T rozdává každý rok při legendárním Skiinterkriteriu, tedy mezinárodním závodu žactva, který se odehrává na černé trati Slalomka. Závodem si prošla i slavná jména jako Kostelic, Záhrobská nebo Bank. Letos se odjel již 56. ročník vůbec nejstaršího závodu žactva v alpských disciplínách na světě.

Krémová octivou krémovou barvu mají dortíky v kulatém P après-ski stanu naproti restauraci Skirest. Nejde o žádný polotovar, ale o „po domácku“ pečené dorty z jedné žamberské rodinné cukrárny. Alpskou atmosféru dodávají bombardino nebo jägertee.

Bílá a modré trati Loučky najdete hromady sněhu, kteN ré představují skoky ve snowparku. Ten je pozoruhodný dlouhou délkou, protože vesměs s terénními vlnami kopíruje značnou část sjezdovky Loučky – skoro celá trať se dá projet „snowparkově“. Nechybí skoky, bedny, roury ani kvótr na dojezdu.

Říčky jedním dechem V zimě poněkud obtížnější dostupnost a vzdálenost parkoviště od lanovky vynahrazuje rozmanitá paleta sjezdovek všech obtížností a moderní zázemí s velkou samoobslužnou restaurací s pestrým výběrem hotových jídel, půjčovnou lyží s cca 150 páry lyží a také servisem s moderní „mašinou“ Wintersteiger. Výhodou Říček je i vyšší nadmořská výška garantující dlouhou sezónu a dostatek sněhu.

Více informací: www.skiricky.cz

| 114 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

BÍLÁ: dokonale všestranná Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

Královna Beskyd Bílá směřuje své návštěvníky na tři místa, dobře vzájemně propojená – sportovní až závodní lyžaře na strmější sportovní severní, rodiny s dětmi na mírnější jižní svahy a začínající děti do největšího dětského parku na Moravě.

Olympiáda v Bílé lympiádu si letos zorganizovali i v Bílé. V areálu O totiž v době korejské olympiády proběhl dvoudenní festival, v rámci kterého si návštěvníci mohli vyzkoušet speciální disciplíny jako ledolezectví, skialpinismus nebo skicross. Skicrossová trať zůstane na sjezdovce Spojovací pro veřejnost i po festivalu.

Ostrý sever střeji skloněné sjezdovky spouštějící se ze ZbojO nické jsou severně orientované, takže zůstávají dlouho tvrdé. Nejpopulárnější je červená sjezdovka FIS, podobně svižnou sjezdovkou je ale také Javořinka-Tréninková, kde navíc můžete využívat stejnojmennou pomu, na níž se na rozdíl od sedačkové lanovky netvoří žádné fronty.

| 115 | 6 až 8 olik jídel najdete v denním T menu nepřehlédnutelné restaurace hotelu Bauer, který se nachází přímo u hlavní silnice. Kromě jeleního guláše nebo moravského vrabce si můžete vybrat i ze čtyř různých dezertů, mezi kterými nechybí poctivý kus medovníku.

Vlídný jih ižní svahy Bílé nesou pohodové modré sjezdovky, které zvládnou J i začátečníci nebo rodiny s dětmi. Nejsou tak dlouhé jako severní, jsou minimálně členité a tedy i přehledné. Na jih svítí sluníčko už od rána, takže na pevný povrch je třeba si – zvláště na jaře – přivstat.

#sobivbile Bílé si letos můžete odvézt i originální fotky. Kousek Z od nástupu sedačkové lanovky se nachází fotokoutek se dvěma dřevěnými soby a návodem, jak postovat na sociální sítě. U vašich stylových fotek se pak objeví hashtagy #skibila a #sobivbile.

Z lyží na trampolínu ětský lyžařský park v Bílé se považuje za nejD vybavenější park na Moravě. Malí lyžníci se tu mohou učit už od 2 let a využívat můžou pojízdné koberce, lyžařský kolotoč nebo pohádkové postavičky ve slalomu. Po lyžování se za odměnu mohou sklouznout na klouzačce, zahopsat na trampolíně nebo si hrát v dětském domečku.

Na lyže i po setmění

Bílá jedním dechem

o setmění si díky osvětlenému okruhu můžete na P Bílé zaběžkovat na upravovaném 2 km dlouhém běžeckém okruhu nebo vyrazit na večerní lyžování, které probíhá na severních i jižních svazích – celkem 3 km osvětlených sjezdovek je nejvíce v širokém okolí.

ílá je jedním z ryze sportovních středisek u nás, B a tak bývá často dějištěm republikových závodů. Díky největšímu moravskému dětskému parku je areál cílem nejen profíků, ale i rodin s dětmi.

Více informací: www.skibila.cz

| 116 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

LIPNO: jen pro děti? Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

Lipno si pečlivě buduje pověst jedničky rodinných středisek u nás. Sází na své mírné a přehledné svahy, komfort v podobě tří sedačkových lanovek a zázemí vybavené i pro ty nejmenší. Díky jezdivým červeným sjezdovkám a dalším atrakcím ale Lipno nemusí být jen pro děti.

Pro začínající děti dětmi nebo začínajícími lyžaři miřte do dětského S parku Foxpark, který najdete přímo u centrálního parkoviště bez nutnosti vyjíždět lanovkou. Děti tu mohou využívat tři pojízdné pásy a obloučky se mohou učit mezi kužely, slalomovými zvířaty nebo brankami. Park je bezpečně ohraničen a vstup do něj je jako do jednoho z mála parků u nás zcela zdarma.

Pro pokročilé děti

Pro soutěživce

akmile mají děti „zmáknutý“ Foxpark, mohou J vyrazit čtyřsedačkovou lanovkou na sjezdovku Školní či Jezerní. Obě sjezdovky jsou velmi mírné a opravdu dostatečně široké a přehledné, takže jde o jedny z nejbezpečnějších sjezdovek pro učení dětí u nás.

ěti, rodiče, začátečníci i pokročilí se soutěžním duD chem se mohou vrhnout na měřený paralelní slalom na sjezdovce K Yettimu. Síly můžete přímo porovnat i na crossové dráze mezi sjezdovkami Promenádní a Vyhlídka, která je velmi jednoduchá a skládá se z bezpečných terénních vln a mírných zatáček.

| 117 | Pro odvážné a Lipně mají i precizně vyšejN povaný snowpark, který díky stínu lesa zůstává dlouho tvrdý, takže dopady neměknou. Park zahrnuje několik bedýnek a 6 různě velkých skoků rozmístěných na třech velkých vlnách – skoky jsou stále koncipované do „jednoducha“, jistá se zkušenost se tu ovšem už hodí.

Pro sporťáky a Lipně nejsou úplně ochuzeni ani sportovnější N lyžaři, kterým by mohly vyhovovat zdejší červené a jedna černá sjezdovka na odvrácené straně od přehrady. Tratě mají nejstrmější sklon v úvodní části, kde naberete příjemnou rychlost k rytmickému krájení oblouků ve spodních částech sjezdovek.

Pro mlsouny Na sjezdovce můžete zajít k Yettimu na svíčkovou, do restaurace Lanovka na dukátové buchtičky, na horkou čokoládu s pořádnou porcí šlehačky pak do après-ski stanu u Foxparku a na párek v rohlíku do bufetu na vrcholu Kramolína. Typickou lipenskou čokoládovou koblihu pak najdete téměř v každém občerstvení.

Pro výletníky romě akvaparku nebo hopsária můžete navštívit K chloubu lipenského areálu – Stezku korunami stromů, na kterou můžete zamířit přímo z lyží, a to díky možnosti přezutí do zapůjčených bot na vrcholu Kramolína. Stezka se po dřevěném mostě proplétá opravdu korunami stromů a je zpestřená didaktickými zastávkami. Odměnou je výhled z výšky 40 m na největší přehradu Česka, za kterou dospělý zaplatí 210 Kč, děti 180 Kč.

Lipno jedním dechem ipno si přízeň rodin nezískává jen cvičnými L svahy, ale množstvím zábavných atrakcí a třeba i bezplatným dětským parkem nebo drobnostmi, jako je dětská jídelní židlička v restauraci. Praktické je i samotné letovisko, kde přímo pod sjezdovkami najdete supermarket, bankomat, restaurace a obchody.

Více informací: www.lipno.info

| 118 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

VELKÝ JAVOR: kousek Alp

na Šumavě

Žádná hora v okolí nepůsobí tak dominantně jako Velký Javor. Ač jde o šumavský „kopec“, parametry sjezdovek a zázemí se dají srovnávat s alpskými středisky. Sportovní rysy Arberu vynikají na černé sjezdovce s parametry FIS, rodinné zase v dětském parku, který patří k nejlepším v Německu.

Trumfy ejvětším tahákem pro české lyžaře jsou opravdu N široké a důkladně rolbované sjezdovky, které mají dálniční charakter. Lákají i moderní a rychlé lanovky – páteřní kabince pomáhají dvě šestisedačkové lanovky, jedna i s bublinou.

Nej sjezdovka Nejprudší sjezdovkou Javoru je černá trať pod kabinkou s názvem Weltcupstrecke, tedy trať Světového poháru, který se tu již několikrát uskutečnil. Úvodní úsek sjezdovky je velmi prudký a užší, následně se ale profil lehce narovnává a trať rozšiřuje, takže si užijete velmi sportovní „alpskou“ jízdu.

Nej výhled elký Javor je s 1 456 metry nadmořské výšky V nejvyšší horou Šumavy. To zaručuje sníh až do dubna, navíc lyžaři si tu často mohou užít tzv. inverze, kdy na rozdíl od okolních středisek Arber trčí z nízké oblačnosti a dopřává slunečného lyžování. Právě „inverzní“ výhled z Javora patří k těm nejhezčím na Šumavě.

| 119 | Typický Currywurst I gastronomie Javoru voní po „alpských“ chatách. Servíruje se Germknödl, Kaiserschmarrn nebo klasická klobása posypaná curry kořením neboli Currywurst. Tyhle pochoutky dostanete v každé zdejší Hütte, tedy horské chatě, které se nacházejí jak u nástupů, tak výstupů lanovek. Jídlo většinou pořídíte do 10 eur, Currywurst už za 7,60 eur.

Až pět pojízdných pásů vozí děti na kopec v dětském parku Arbärland, který je hodnocený jako jeden z nejlepších v Německu, a to hlavně kvůli propracovanému rozdělení parku dle lyžařských schopností dětí. Park je vybaven pestrými výukovými prvky, ale i ohřívárnou pro děti, občerstvením či toaletami. Není problém objednat si i česky mluvícího instruktora.

8:30

Oficiální zahájení provozu je sice v 8:30, turnikety u kabinkové lanovky ale často vpustí lyžaře už třeba deset minut před půl. Kdo přijede brzy, může si tak užít svůj soukromý „fresh track“ alespoň na jednu dvě jízdy.

Bezpečně na sněžnicích i skialpech blíbenou večerní zábavou na Javoru O je výšlap na skialpech nebo sněžnicích na chatu Arberschutzhaus. Aby nejhrozil střet s rolbou, je pro ně vyhrazena trať Osthang, kam rolby vyrážejí až po 22. hodině.

Velký Javor jedním dechem avor se nachází pár minut od hranic v Železné Rudě, J z Prahy je tak dostupný za přijatelné 2,5 hodiny. Širokými sjezdovkami, moderním zázemím a samozřejmě i polohou ostatní šumavská střediska převyšuje. Jeho výborné „alpské“ parametry ovšem doprovází vysoká návštěvnost, takže nejlepší lyžovačka tu zpravidla bývá v pondělí ráno.

Více informací:

www.arber.cz

| 120 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

KLÍNY: vlídné Krušné hory Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

Krušnohorské Klíny jsou malým střediskem pro rodiny s dětmi s pohodovými sjezdovkami a s odděleným prostorem pro dětské radovánky, ať už na lyžích nebo na sáňkách.

„ Co se na kurtu naučíš, na sjezdovce jako když najdeš!“ ro ty úplně nejmenší je na P zdejším tenisovém kurtu připravena speciální platforma s umělými terénními nerovnostmi, kde se prckové připraví do „života na sjezdovce“.

Do modra jezdovky na Klínech se hlavně modrají, takže jsou S vhodné pro začínající lyžaře a rodinky s dětmi. Náročnějším lyžařům se areál zavděčí sportovním červeným Slalomákem ve spodní části areálu.

adesát metrů dlouhý pojízdný pás vyváží malé P lyžníky na cvičný svah, kde se mohou nerušeně věnovat svým lyžařským začátkům.

| 121 |

600

Sáňkaři mají na Klínech oddělený prostor, kde se stejně jako v případě dětského parku nemusí bát střetu s lyžaři. Sáňkařská dráha je 600 m dlouhá, takže ji zvládnete i s dětmi. Vlastní sáňky s sebou!

S „tlusťochem“ na výlet bézním kamarádem se myslí horské kolo s tlustými O pneumatikami (fatbike, nebo chcete-li snowbike). Na tomto kole se můžete vydat třeba do běžkařské stopy – ty se v případě nedostatku neupravují, ovšem díky fatbiku si je můžete projet z jiné perspektivy. V okolí Klínů je 7 značených běžeckých okruhů s celkem 65 km tras.

Itoška v Kruškách líny jsou sice malé krušnohorské středisko, ale K s alpským après-ski barem s pravým italským bombardinem. Nejlépe chutná ve dvou na terase s výhledem!

Tiramisu trochu jinak a oběd v Klínech zajděte do restaurace Emerán N u výstupu sedačkové lanovky, jejíž interiér na vás dýchne horskou atmosférou a současně trochou luxusu. Vybrat si můžete jak z české kuchyně, tak i neobvyklé delikatesy jako klínská bůčková pomazánka s křenem, hořčicí a opečeným chlebem nebo borůvkové tiramisu.

Klíny jedním dechem líny jsou nenápadným rodinným centrem, ovK šem svým moderním zázemím a promyšleností se dokáží vyrovnat i leckterým českým jedničkám.

Více informací: www.kliny.cz

| 122 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

7x proč na PLEŠIVEC Mladičký krušnohorský Plešivec se hned od svého otevření snaží být rovnocenným rivalem velkých českých areálů.

7 sjezdovek

lešivec není žádný P „prťavec“. Celkem 12 km sjezdovek rozprostřených do sedmi variant ho řadí po bok nejznámějších domácích zimních center. I když převládají lehčí obtížnosti, nechybí ani kratší černá. Nejdelší sjezdovkou je modrá Daniela, která měří přes 3 km, jde ovšem spíš o okružní cestu, takže za nejdelší jezdivou trať se sportovním úvodem se dá považovat červeno-modrá trať Hana, která měří 1 820 m.

| 123 | Sladké pokušení na sjezdovce lasická restaurace stojí na vrcholu K Plešivce, zajít ale můžete i do bufetů na sjezdovkách. U Dostyho v Pstruží se díky plněným koblihám a pěkně nazdobeným pudingovým skleničkám s jahodami bude líbit hlavně mlsným jazýčkům.

2. Nadprůměrná šířka

ířka sjezdovek bývá z historických důvodů slabinou českých Š areálů, ne ale na Plešivci. Jeho sjezdovky jsou nejen dostatečně až nadprůměrně široké, ale hlavně velmi přehledné, a tak jsou vhodné i pro začátečníky a rodiny s dětmi.

Hodně místa pro děti

ětský výukový park je zcela oddělen od okolních sjezdovek, takže dětem nehrozí nebezpečí ze strany rychlejších D lyžařů. Park je umístěn u centrálního parkoviště nad Abertamy a je vybaven 4 pojízdnými pásy, slalomovými zvířaty i lyžařským kolotočem, takže patří k těm nejlépe vybaveným u nás.

| 124 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

Bez boulí Díky dostatečné šířce, poměrně přívětivému sklonu svahu a absenci záludných úseků na tratích není potřeba náhle brzdit nebo „šoupat“, takže na většině sjezdovek „nerostou“ velké boule ani při větším počtu lyžařů.

Rychlé lanovky

vě ze tří hlavních lanovek jsou odpojitelné, D tedy expresní, a zajišťují, že neprosedíte víc času na sedačce, než projezdíte na trati.

Bez boulí

Přístup ze dvou stran

lešivec je přístupný ze dvou nástupních P míst – ze Pstruží a z Abertam, kde jsou pokladny, toalety, půjčovny lyží i občerstvení. Nad Abertamy je i dětský lyžařský park.

íky dostatečné šířce, poměrně přívětivému sklonu D svahu a absenci záludných úseků na tratích není potřeba náhle brzdit nebo „šoupat“, takže na většině sjezdovek „nerostou“ velké boule ani při větším počtu lyžařů.

Plešivec jedním dechem oderně vybavený Plešivec se třemi sedačkovými M lanovkami zaujme rodiny s malými dětmi, které uvítají pestrý dětský park, šíři a přehlednost sjezdovek, sportovní lyžaři zase ocení jejich délku a sportovní sklon tratí Hany a Aidy.

Více informací:

www.skiarealplesivec.com

| 125 | A příští zima? Na podzim stačí doplatit 4 000 korun a budete moci lyžovat v celém Skiareálu Špindlerův Mlýn až do konce sezóny 2018/19. Celosezónní permanentka vás tak celkem vyjde na pouhých 4 990 korun.

Jak si Chytrou sezónku pořídit? Výhodný celosezónní skipas je možné předplatit za 990 korun pouze prostřednictvím e-shopu na www.gopass.cz, a to v období 19. 3.–30. 4. Pokud ještě nejste členy věrnostního programu, stačí se jednoduše zaregistrovat. V září a říjnu vás pak Skiareál Špindlerův Mlýn vyzve k doplacení celé částky, pro dospělou osobu 4 000 korun, a celosezónní skipas do Špindlu za pouhých 4 990 korun nahraje na Gopass kartu. Nabídka výhodných celosezónních skipasů patří především stálým sezónkářům jako odměna za jejich věrnost a také těm, kteří jezdí do Špindlu lyžovat na tři až čtyři víkendy během zimy. Cena je totiž srovnatelná s cenou týdenního skipasu. V plné sezóně můžete za neomezené lyžování ve Špindlu zaplatit téměř třikrát více. S Chytrou sezónkou a kartou Gopass můžete navíc čerpat celoročně spoustu dalších výhod a slev například na občerstvení, půjčovny nebo lyžařské školy. Více na:

www.skiareal.cz a www.gopass.cz

CHYTRÁ SEZÓNKA do Špindlu je tady!

2018/19

Jezdíte rádi lyžovat do Špindlu? Pořiďte si již nyní výhodnou Chytrou sezónku a lyžujte s ní od března až do konce příští zimy!

kiareál Špindlerův Mlýn spouští již 19. března 2018 předprodej nejlevnějších celosezónních skipasů, tzv. Chytré sezónky, na příští zimní sezónu 2018/19. Předplatné 990 korun je dokonce levnější než zakoupení klasického dvoudenního skipasu. Pokud se chystáte vyrazit do Špindlu ještě na jaře, třeba jen na víkend, určitě se vám vyplatí. Lyžovat s tímto předplatným totiž můžete hned od 19. 3. až do konce zimní sezóny, včetně Velikonoc. Navíc s ní můžete čerpat i spoustu dalších výhod.

Chytrá sezónka je absolutně nejvýhodnější možností neomezeného lyžování v celém Skiareálu Špindlerův Mlýn. Letos si ji můžete předplatit a zároveň využívat již od 19. března, a sice za 990 korun. Lyžovat s ní můžete neomezeně až do konce letošní zimní sezóny včetně Velikonoc. Předplatné je dokonce nižší než pořízení běžného dvoudenního skipasu, takže i víkendový jarní pobyt v největším krkonošském středisku se s Chytrou sezónkou vyplatí. Každý, kdo si ji pořídí, získá navíc i jednu víkendovou jízdenku na lanovku zdarma v průběhu léta. Pozor – tato jedinečná nabídka končí 30. dubna!

| 126 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR Text: Andrea Drengubáková, foto: SNOWtour

@malinobrdo

Slovenské Malinô Brdo je díky své poloze jen pár minut od Ružomberka areálem, na kterém si lyžaři cení dobrou dostupnost, ale i přeširokou hlavní sjezdovku a čtyřkilometrový sjezd do údolí.

#panorama d výstupní stanice sedačkové lanovky na Malinném, O tedy nejvyšším bodu areálu, se naskýtá výhled se specifickým kontrastem ružomberských komínů a zasněžených vrcholků Tater – pomyslný souboj průmyslu a přírody…

#hop ýhodou snowparku na Malině Brdě je vlastní V vlek a umístění v naprostém centru areálu, takže povedené triky neuniknou pozornosti široké veřejnosti. Snowpark sice nepatří mezi největší, najdete tu ale od všeho něco – zábradlíčko, bedýnku, duhu a také ne tolik běžný kvótr, který bývá charakteristický pro profi snowparky.

| 127 | #malino olik středisek může říct, že K má svůj vlastní drink? Malinô Brdo ano. Jde o panáka příhodně zvaného malino, který se skládá z vodky, rumu, malinového kompotu a malin. Ale psst, jde o tajný recept! Ochutnat ho můžete za 1,90 eur v dřevěném après-ski stanu pod sjezdovkou Hlavnou.

#90 ak široká v metrech je sjezdovka Hlavná ve svém nejširším místě, i proto T je sloganem Malina Brda „Lyžujte širokô“. Tahle pista je sice nejfrekventovanější, nicméně lyžaři se po širokém prostranství dokáží rovnoměrně rozprostřít, takže jejich koncentrace nijak neomezuje.

#drevenalanovka ůvtipné prolézačky pro malé nelyžaře najdete D v centru areálu pod chatou Dária. Komu ještě lyže nic neříkají, může se naladit v dřevěné rolbě, na dřevěném skútru nebo v houpací dřevěné lanovce. Tahle zábava pro nejmenší je navíc zcela zdarma.

| 128 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

#udobrehopastiera a tradiční slovenskou kuchyni můžete zajít N do Koliby u dobrého pastiera, typické horské chaty z kamene a dřeva. Brynzové halušky, pirohy nebo domácí šulance s ořechy a mákem tu na smrkové stoly servírují číšníci oblečení do typických slovenských krojů podtrhujících atmosféru starého Slovenska. Ceny jídel se pohybují mezi 5 až 7 eury a z Hrabova se sem dostanete za 7 minut jízdy autem.

#5eur Na Malině Brdě je i mnoho nelyžařských atrakcí. V nabídce je například fatbike nebo snowtubing, při němž se projedete po sněhových vlnách, nebo sportovní sáňky (za 5 eur na den), které najdete v půjčovně lyží u nástupní stanice kabinkové lanovky v Hrabově.

#jednimdechem Po silnici i vlakem dobře dostupné Malinô Brdo láká lyžaře na „nejširší“ a „nejdelší“ sjezdovky. Kabinková lanovka návštěvníky za pár minut přehoupne z města přes hřeben do úplně jiného světa, jako by město Ružomberok zůstalo na míle daleko.

Více informací:

www.skipark.sk

| 129 |

Horský resort

DOLNÍ MORAVA

ví, co jsou zážitky

Rodiny s dětmi i náročnější lyžaři

aždý miluje pocit, kdy se na vrcholu sjezdovky podívá dolů a nikde nikdo. Čerstvý vzduch, všude kolem ticho. Jen vy, vzorově upravený manšestr, který vybízí k porušení své dokonalé symetrie. Vítejte na Dolní Moravě, vítejte u Salomon první stopy. Nejpopulárnější zážitek letošní zimy s titulem První stopa je zde každý víkend ráno pro 15 fajnšmekrů, kteří si rádi přivstanou a vychutnají si pocit své jedinečnosti. Každou sobotu a neděli si návštěvníci resortu mohou zarezervovat své místo na luxusně připravených sjezdovkách a vykrojit první oblouky do krásně vyrýsovaného manšestru. Možnost zapůjčení nejnovějších lyží Salomon k první stopě zdarma, individuální přístup profesionálního instruktora po celou dobu zážitku či vydatná odměna ve formě královské snídaně včetně šampusu na horské chatě Slaměnka ve výši 1 116 metrů nad mořem. To vše dělá první stopu dalším z mnoha zážitků, který se vrývá do paměti návštěvníků horského resortu Dolní Morava. Poznejte sílu a tah během jízdy rolbou. Pohledy na sjezdovky a tisícimetrové vrcholky z kabiny rolby jsou skutečně ohromující. Kromě večerních pohledů na nekonečné sjezdovky můžete na kopcích také spatřit malá svítící světélka. To jsou naši hosté při večerních výšlapech na sněžnicích. Hodinový výšlap, během kterého se podíváte také na vrchol unikátní stezky v oblacích, zakončíte u hřejivého krbu horské chaty Slaměnka, kde vás příjemný personál odmění vynikajícím zázvorovým čajem a domácími haluškami s brynzou. Světově unikátní stavba Stezka v oblacích je přístupná také lanovkou, přičemž ve výšce více než 1 116 metrů nad mořem můžete pozorovat nádhernou panenskou přírodu Jeseníků a Králického Sněžníku. Lyžování na Dolní Moravě je díky skvělým sněhovým podmínkám letos plánováno minimálně do Velikonoc.

Horský resort Dolní Morava nabízí mnohem více než lyžování na 9,5 kilometrech sjezdovek. Milovníky lyžování uchvátí například crossová trať, na které trénují i naši olympionici, či zábavná Funline trať s klopenkami a zatáčkami pro děti zakončená myší dírou. Na lyžích se vyřádí zejména děti. Připravený je pro ně Dětský ski park Amálka nebo Baby ski park, kde si bezpečně natrénují jízdu ti nejmenší lyžaři. Až si budete chtít s dětmi od lyží odpočinout, můžete se svézt na adrenalinové Bobové dráze nebo se pobavit při večerním sáňkování. Osvětlená sáňkařská dráha má na dva a půl kilometru!

Speciální programy pro děti Zatímco vy odpočíváte v hřejivém whirlpoolu, sauně či na masážním lehátku, my se postaráme o vaše děti. Tematicky laděné a propracované animační programy, saunové ceremoniálky, vodní pólo či jóga pro děti, plavecké kurzy dětí a rodičů dělají z pobytu na Dolní Moravě zážitek pro každého. Bezkonkurenční lyžařské středisko, garance sněhu, stálá modernizace a rozšiřování služeb areálu, kvalitní program každý den, hřejivé wellness centrum, příjemná obsluha a skvělá gastronomie, sympatičtí animátoři pro děti – to je už v horském resortu Dolní Morava samozřejmostí. Více informací na

www.dolnimorava.cz, www.hotel-dolnimorava.cz

| 130 | ON THE ROAD

Text a foto: Jimmy Petterson

CASTLE MOUNTAIN – rodinné středisko s výhradně strmým terénem

Písničkáři a básníci se nad větrem mohou nostalgicky rozplývat, ale lyžaři a řidiči se na rozmary přírody dívají poněkud střízlivěji. A vítr zrovna není náš kamarád – tedy určitě ne vítr zvaný chinook. Tento teplý západní vítr vane od Tichého oceánu do Kanady a na severozápad USA. Stejně jako alpský fén drasticky ohřívá vzduch, když vane po východních svazích Skalistých hor dolů, kde začíná prérie.

estou na jih z Calgary chinook dul přes albertskou prérii obzvlášť intenzivně. Proudy odtátého sněhu se valily přes dálnici a vytvářely mlžný závoj zakrývající přerušované skvrny černého ledu, Erik, můj syn, jel pomalu a opatrně. U města Fort MacLeod se silnice stočila na západ a ve tři hodiny ráno jsme konečně dosáhli našeho cíle Castle Mountain. Jako lyžařský novinář navštěvuji střediska v koordinaci s jejich marketéry. Někteří jsou velkorysí, někdy si se mnou zalyžují, nebo mne pozvou na přátelskou večeři. Jiní si ale ve svém pracovním plánu nevyšetří ani pět minut na to, aby mne pozdravili. Malé resorty často potřebují publicitu více než významná střediska, ale obvykle mají omezené možnosti. Castle Mountain je středisko nejen malé, ale také dosti obskurní. Většinu své historie prožilo ve ztrátě, a tak jsem sotva čekal nějaké zvláštní služby. Mýlil jsem se. Byl jsem tu hoštěn

Vítr je podle místních kamarád, přináší jim více sněhu. Občas to ale stojí přemáhání v něm lyžovat, zvlášť když kvůli vánici není vidět na krok

| 131 |

Máme tu zadarmo rolbu s výkonem pět milionů kilowattů

způsobem tak odlišným a mimořádným, že za ta léta lyžařské žurnalistiky jsem toto středisko okamžitě zařadil na seznam anomálií, přestože jsem již lyžoval ve stovkách lyžařských středisek po celém světě. Na můj úvodní e-mail mi odpověděl Darrel Lewko, jeden z místních investorů. Informoval mne, že první noc budeme ubytováni v soukromém domě jednoho akcionáře, Derilla Murphyho. Zprávu zakončil slovy: „Vítejte v Castle Mountain – přívětivém rodinném středisku v Albertě.“ Jeho slova mohla být stěží výstižnější. Ve tři ráno jsme vzali za kliku u honosného sídla. Dveře nebyly zamčené a uvnitř nás čekala uvítací zpráva. Tohle rozhodně nebyla zimní chata. Dům měl dvě kuchyně, ohromné klenuté stropy a obří panoramatické okno. A v obýváku lezeckou stěnu. Po dlouhém letu a řízení se Erik okamžitě uhnízdil do sofistikovaného masážního křesla, já jsem svým unaveným tělem plácnul do pohodlné dvojpostele a upadnul do spánku. Ráno v půl osmé přijel Darrel, aby nás pozval na snídani a zároveň nám oznámil, že v devět hodin začíná lyžování s rolbou. Opustili jsme dům, ale nepřišel jsem na to, jak zamknout. První věc, kterou jsem hostiteli na snídani sdělil, byl tento problém. „Nedělej si starosti,“ bylo mi řečeno, „takhle to má být.“ Posadil jsem se a zamyslel se nad kvalitou života. Mít dům za milion dolarů, plný vybavení a všelijakých vymožeností, a být schopný nechat bez obav odemčené dveře je vážně ještě větší luxus než samotný dům. Na přemítání jsem měl málo času, protože už na nás čekala rolba. Lyžování za pomoci sněžného skútru nebo rolby je severoamerický fenomén. Speciální

služba pro nadšence freeridu, které rolba dopravuje jak jinak než za netknutým prašanem, podobně jako funguje v mnoha částech světa vrtulník. Většina společností, které se věnují této přepravě, operuje v místech, kde jiné lyžování není dostupné. Castle Mountain je v tomto ohledu raritou, protože přepravní rolba je tu nadstavbou existujícího lyžařského areálu. Na akci nás doprovázela hrstka akcionářů s pár přáteli a Darrel nám dělal průvodce. Všichni byli pohodoví a přátelští. Rolba byla velmi luxusní – daleko luxusnější než jakákoliv jiná, kterou jsem kdy viděl. Měla šestnáct pohodlných míst k sezení oddělených uličkou, podobně jako v malém letadle. Dostali jsme balíček s obědem, z něhož jsme přes den průběžně uždibovali. Později odpoledne jeden z dalších investorů otevřel lahev vynikajícího brandy a nechal kolovat. Mezi jídlem a pitím jsme toho dost nalyžovali. Každou jízdu jsme začali výjezdem lanovkou Huckleberry. Z horní stanice nás rolba odvezla po hřebeni dále, kde se otevřel prostor s množstvím sjezdů. Terén byl pestrý, s loukami, prohlubněmi, mýtinami, hřebínky a žleby. Každá lajna končila na silnici, odkud jsme se zase doklouzali k lanovce. Stejně jako minulou noc byl chinook náš nepřítel. Udeřil vždy, když jsme vystoupili z rolby, a horní partie přeměnil na špinavou krustu. Při každé jízdě jsme se ale nakonec před vichřicí skryli mezi stromy a našli krásný privátní prašan.

Na freeride jsme se dopravovali pohodlnou šestnáctimístnou rolbou. Samozřejmostí byl balíček s obědem na posilněnou Když náš lyžařský den skončil, bylo to stejné i s mými silami. Jetleg z dlouhé cesty a pouhé čtyři hodiny spánku si žádaly postel, ale na únavu nebyl čas. Byli jsme pozváni na drink do baru Barnaby’s, následovaný brzkou večeří. Al, místní resortní fotograf, nám na velké obrazovce promítnul dnešní fotky a my si tak znovu užili dnešní den. Další večer jsme měli být hosty jiného akcionáře. Vrátili jsme se s Erikem do domu, abychom si zabalili. Erik měl ve svých 21 letech mnohem víc energie než já a ještě pokoušel své síly na lezecké stěně. Brzy jsme si přestěhovali své věci o pár ulic níž do domu k Dougu Lougheadovi. Doug měl v domě hosty – sedm středoškoláků – už před naším příchodem, a přesto navíc pozval ještě nás dva. Náš příchod se zrovna odehrál v době jejich večeře, takže před námi v mžiku přistál ohromný hamburger. Takovou pohostinnost jsme mohli těžko odmítnout. Neodvážil jsem se zmínit, že už

| 132 | ON THE ROAD

Terén v Castle Mountain je pro rodiny poměrně složitý. Strmé úseky tu střídají pláně s rozesetými stromy jsme před hodinou jednu masitou večeři měli, a ze všech sil jsme se vynasnažili s hamburgerem poprat. Po večeři jsme si s Dougem povídali a já jsem se o resortu dozvěděl spoustu věcí. Byl otevřen v roce 1966, když dal Rakušan Paul Klaus dohromady malou skupinku investorů. Deset let bojovali o přežití, když jim vyhořela restaurace. Oheň uvrhl areál do bankrotu, během něhož byla horní lanovka prodána. Dalších dvacet let provozovalo Castle Mountain nedaleké město Pincher Creek. Resort se dlouho nacházel v červených číslech, ale byl udržován v chodu zejména jako služba místní komunitě. Hlavní problém Castle je, že se tu nachází velmi málo ubytovacích kapacit pro turisty. Pincher Creek je vzdálen 45 nepohodlných minut jízdy a u areálu spočívá ubytování v pouhých deseti hotelových a deseti hostelových pokojích a okolo stovky soukromých apartmánů, které se částečně pronajímají. To je prototyp lokálního lyžařského areálu pro rodiny. Druhým problémem je fakt, že hora Gravenstafel, na níž jsou rozprostřeny lanovky a vleky, je pro většinu lyžařů příliš obtížná. Sestává téměř celá z dlouhých sjezdů se sklonem 35–40 stupňů. Mezi těmito příkrými padáky se nacházejí paseky, kde je ale lyžování ještě složitější, protože občasné stromy představují mezi strmými pasážemi množ-

ství překážek. Malé rodinné středisko s výhradně strmým terénem rozhodně není dobrý návod na finanční úspěch. Po mnoha letech obecního provozu se objevila neobvyklá událost. Několik místních, kteří vlastní své druhé domovy blízko lanovek, dalo dohromady 145 investorů a Castle Mountain odkoupili. A začali dělat změny. Koupili pár starších použitých lanovek od okolních středisek a v roce 2004 zprovoznili začátečnickou sedačku a v roce 2006 nejdůležitější sedačku Huckleberry, která otevřela nové možnosti ve středně náročném terénu. Dougovo historické okénko bylo velice poučné, ale v deset hodin už jsem nedokázal udržet otevřené oči. Konečně jsme s Erikem upadli do bezvědomí našich postelí. Další ráno jsme se cítili dostatečně osvěženi a rozhodli se atakovat terén Gravenstafelu označený černým diamantem. Svahy ozdobilo okolo 20 cm nového sněhu, ale chinook stále kvílel a skučel a horní sedačka Tamarack byla zavřená. Doug nás vzal na sjezd South Bowl. Na mapě je tato náročná pasáž označena střední obtížností. Zanedlouho ale vítr polevil a my jsme si tak, už společně s marketingovým ředitelem Andrewem, směli sjet panenskou Tamarack Bowl, další nepřesně označenou „středně obtížnou“ sjezdovku. Brzy jsme znovu nasedli na lanovku, která byla vydána na pospas chinooku – pokud vítr překročí 70 km/h, lanovka automaticky zpomalí. Což se nám během cesty stalo několikrát. Stáli jsme společně nad dlouhou černou sjezdovkou zvanou Drifter. Chinook nás úplně oslepil. „Počkáme, až ten poryv ustane,“ řekl Andrew. „To není poryv,“ namítl jsem. „Tam, odkud pocházím, to nazýváme smršť!“ Andrew se zasmál. „Skvělá věc na této hoře je,“ křičel, jak se snažil přeřvat vichřici, „že vítr je opravdu náš přítel. Vane vždy od západu a východní svahy jsou doslova zasypány sněhem. Takže pokaždé můžeme lyžovat na netknutých pláních. Máme tu zadarmo rolbu s výkonem pět milionů kilowattů.“ Vítr se nakrátko zmírnil a Andrew se spustil dolů. Snažil jsem se mu stačit, ale marně. Každý tady používá široké bigmountainové lyže, ale já tu bojoval s párem tradičních lyží s 68 milimetry pod patou. Pro Castle Mountain to rozhodně nebylo to správné vybavení.

Ubytovali nás v luxusní soukromé vile s lezeckou stěnou. Majitelem je jeden z akcionářů resortu, který ji zásadně nezamyká

Stále jsem nebyl úplně přesvědčen, že vítr je lyžařův kamarád, ale aspoň se můžeme snažit přizpůsobit naši výbavu místním podmínkám. Po obědě jsem si půjčil pár širokých prken a dvojité diamanty už byly mnohem zvladatelnější. Tamarack zase prohrál bitvu s větrem a byl uzavřen, ale já jsem traverzoval k North Bowl a pár dalším sjezdům pod North Peak (2 354 m n. m.), horu sousedící s Gravenstafelem. Bylo tu opravdu úžasné množství terénů dosažitelných několika málo lanovkami. Mé půjčené lyže, okolo 85 mm pod botou, byly mnohem vhodnější na tento přefoukaný sníh a skvělé se ukázaly být i na krustě. Po lyžování pokračovala moje konverzace s hostitelem. „Co se týče vlastnictví hory, nemáme žádné iluze,“ vysvětloval Doug. „Opravdu to neděláme pro peníze a nemáme žádná očekávání, že bychom na Castle Mountain zbohatli. Snažíme se neustále něco zlepšovat a snažíme se neprodělat. Chceme zajistit, aby naše oblíbené místo zůstalo otevřené i pro budoucí generace, a myslíme si, že vlastnictvím a provozováním resortu to můžeme lépe zabezpečit. Když jdu lyžovat, znám tak 30 % lidí na kopci, a to je docela hezký pocit.“ Kanaďané jsou zjevně náchylní k podceňování. Jak Andrew označil větrnou smršť za poryv větru, tak Doug jistě podcenil hodnotu přátelského ducha na Castle Mountain. Každá lokalita, kde můžete nechat dům za milion dolarů nezamčený, osobně znáte 30 % lyžařů na svahu a lidé jsou přátelští a pohostinní jako Doug, je ráj nevyčíslitelné hodnoty. Castle Mountain je reminiscencí minulé éry – doby po druhé světové válce, kdy vlna evropských imigrantů byla průkopníkem lyžařského průmyslu v Severní Americe a lyžaři se v místních střediscích znali jménem.

BIKEPARKY NOVÉ GENERACE|CESTY|HORSKÝ OKTOBERFEST

109 Příloha časopisu SNOW

TÉMA ČÍSLA:

LETNÍ PROGRAMY HORSKÝCH STŘEDISEK

JAN VLÁŠEK

TUZEMSKÝ DOVOZCE KOLOBĚŽEK KICKBIKE A GRAVITY: INVESTIČNÍ NÁVRATNOST KOLOBĚŽKOVÉ PŮJČOVNY? JEDEN ROK!

NAKOPNI TO Z KOPCE

editorial

| 134 |

OBSAH

VĚCI BÝVAJÍ JINAK, NEŽ SE JEVÍ Vloni zhruba touhle dobou (14:33) jsem se na běžkách potkal se známým, i sklouzli jsme se na dvě hodinky spolu. Dotyčný – právník – se rozpovídal; většinu cesty se tedy litoval, jak jeho profese stojí za starou belu a že by si ji už nikdy znovu nevybral. Mluvil o těžkém studiu, podlézání, aby ho vzali do firmy, líbání zadků, aby se ve firmě stal partnerem. Aby pak jednou, když dopsal další formální dopis složený z prefabrikovaných frází, které i v libovolně proházeném pořadí slov dávají stále stejný smysl – aby se zastavil a zamyslel se. A došlo mu, jak nenávidí svou práci a všechno, co s ní souvisí. Nemá rád klienty. Nenávidí ostatní právníky (to věděl i bez přemýšlení). Nesnáší, že kdykoli lidem poví, čím se živí, reagují, jako kdyby slyšeli „vrchní asistent Dr. Mengeleho“. Nenávidí svou kancelář, svůj kufřík i všechny ty latinské výrazy, kterými denně futruje své prefabrikované pracovní dopisy. Zrovna jsme dojeli na místo s překrásným výhledem a on se zasnil, jak rád by dělal nějakou úplně jinou práci – snad vážně jakoukoli. Něco zábavného, bezstarostného, neobyčejného. Něco jako: „Učitele lyžování, přesně! Teď jsem viděl ten nový film Špindl, plný těchhle instruktorských floutků. Jejich džob bych bral zfleku!“ Nepochybuju, že ve stejnou dobu (16:07) si ve Špindlu vyzouval svá nedokrvená chodidla nějaký instruktorský floutek a přitom u toho remcal na svůj psí život. Že si asi nikdy nedokáže vydělat dost na mizerné ojeté auto. Že musí být milý na zpovykané klienty, z nichž úplně nejhorší jsou právníci. Že sní o nějaké dobře placené, užitečné, naplňující práci. Kéž by se býval dřív líp učil a dnes mohl být: „Jo, doktorem!“ Netuší ale, že většina doktorů svou profesi ze srdce nenávidí. Mají paranoidní strach, že je kdekdo může soudit. Nesnáší své pacienty. Jde jim na nervy, jak si o nich lidi pořád myslí, že bohatnou z úplatků od farmaceutických firem. (Skutečně z těch úplatků bohatnou; jen jim jde na nervy, že si to o nich lidi pořád myslí.) Sní o nějaké práci s nicotnou zodpovědností a žádnými omezeními; o něčem, co by je ze srdce bavilo, mohli by při tom nezřízeně pít jak Dáni a promrhat celý den důležitými lékařskými testy, jak hlasitě lze krkat, aby to ještě neplašilo domácí kočku. Jinými slovy, sní o profesi: redaktora sněhového magazínu. Jenže všichni tihle doktůrci se šeredně pletou. (Nic nového, ne?) Protože oni i vy teď aspoň můžete tenhle časopis zavřít a jít na pivo. Nebo lyžovat. Nebo obojí. Zatímco já tady sedím a musím tenhle text dokončit, aby stihl uzávěrku, které je naprosto putna, že chci radši koukat na olympiádu. Myslíte si, jaká to není zábava, psát tenhle SNOWbiz? Že je snadné sedět tady pořád v šortkách a vymýšlet, jak čtenáře zabavit – aspoň jako vás teď? Si to někdy zkuste! A nedivte se, až zjistíte, že vám taková práce ale vůbec nebude vonět. O mých šortkách nemluvě. Pak třeba pochopíte, proč bych čertu upsal duši za džob, v němž bych mohl nosit slušný korporátní oblek a vyjadřovat se výhradně v prefabrikovaných frázích, u nichž nezáleží na pořadí slov. A proč jakmile tuhle 109 dopíšu, posílám přihlášku na práva. Prubnu Plzeň, tam to prej odsejpá; snad to stihnu, než vyjde říjnová stodesítka. Držte mi palce – protože když ne, na podzim jsem tu ve svých šortkách zas. Tom Řepík

Šéfredaktor projektu SNOWbiz: Tom Řepík Dlouholetý autor magazínu SNOW, marketingový konzultant a znalec reálií zámořského horského byznysu. Je předním oborovým opinion makerem a průkopníkem zodpovědného marketingu v tuzemské horské branži. Prosazuje udržitelnost jako důležitý PR nástroj; zasazuje se o kultivaci vztahů všech klíčových zájmových skupin v odvětví – turistů, provozovatelů, ochranářů, marketérů, developerů, managementu a legislátorů – a jejich odlišných vlivů na prostředí hor.

také nechcete přehlédnout:

Nic není (a nebude) v marketingu efektivnějšího než lidská bytost | Není náhodou největší příležitost branže současně svou vlastní velkou konkurenci? | Vaše líné partie nás budou nenávidět | Originální marketing za pár drobných | Na které sociální platformě vzbudí fotka nejlepší angažovanost publika? | Psychologie motivace | Paradigma střediskového videa: mikropříběhy domorodců, jež jsou denně k potkání na sněhu | Jak velké logo? | Marketingový selský rozum | Orbis pictus lyžařských otevíraček | Existuje věc jako hloupá reklama s lyžaři? Jakpak by ne | Gastro trendy horských středisek | a další a další texty!

136

BIKEPARKY NOVÉ GENERACE NAHORU DOLŮ

Typické horské středisko disponuje ideálním prostředím pro provoz sjezdového bikeparku. Žádný, natož povedený, však nevznikne přes noc.

140

RENTÁLOVÉ KOLOBĚŽKY NAKOPNI TO Z KOPCE

144

VÍCEÚČELOVÉ KOMUNIKACE V TERÉNU STŘEDISEK KDYŽ CESTY JSOU CÍL

O čerstvých trendech vybavení horskostřediskových půjčoven jsem si povídal s Janem Vláškem, tuzemským dovozcem legendárního finského brandu Kickbike.

Promyšlená síť cest a pěšin v bezprostředním okolí areálu zůstává nejvíce podceňovanou celoroční atrakcí nejednoho horského střediska.

148

ZÁKULISÍ HORSKÉHO OKTOBERFESTU NEJEN PIVKO A POLKA

Babí léto se v amerických skiareálech čím dál častěji odehrává ve znamení vrchovatých tupláků, kožených kraťasů a jódlování. O imitaci Bavor se každoročně snaží desítky resortů; jen jediný zahraniční Oktoberfest však zůstává nejstarším, největším a ryzím. Snowbirdský.

152

RIZIKA ÚPRAVY SVAHŮ BEZPEČNÉ ROLBOVÁNÍ

156

Lanovkové kuriozity Lanovky systému 3S (2. díl)

Ztráta pozornosti plynoucí ze zaběhlé rutiny opakujících se směn může vést k závažným újmám na zdraví, životech a majetcích.

Mezi lety 1991 a 2008 se lanovky systému 3S stavěly jen zcela výjimečně, zlom ale nastal v roce 2010.

158

SNOWFACTORY v RETROSPEKTIVĚ SEZÓNY TECHNOALPIN SNOWFACTORY NEWS

V tuzemských střediscích se zabydlela už čtvrtá instalace této revoluční technologie.

160

OBOR OČIMA INTERNETOVÉ GENERACE JAK TO VIDÍ MILENIÁL

Proč starším mnohokrát připadá obtížné vžít se do vnímání nejmladší dospělé generace Z – takzvaných mileniálů? S jedním jsem si o tom povídal.

TechnoAlpin garantuje sníh na zimních olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu • 150 sněžných děl pro olympiádu • plně automatizovaných a extrémně výkonných • 80 % lyžařských a snowboardingových soutěží se koná na sněhu od TechnoAlpinu

official product partner

TechnoAlpin je hrdým dodavatelem technického sněhu pro velkou část olympijských soutěží v roce 2018 v Pchjongčchangu. Pro všechny freestylové soutěže ve středisku Phoenix Park a pro svahy sjezdařských disciplín v YongPyongu byly v uplynulých letech vybudovány zcela nové zasněžovací systémy. Na hrách je v permanenci celkem 150 sněžných děl od TechnoAlpinu. Zejména freestylové tratě potřebují obrovské množství sněhu, které spolehlivě a během krátkého času zajištují naše výkonná děla TF10. pro další informace o zasněžovacích systémech, prosím navštivte

www.technoalpin.com

FOTO: VAIL RESORTS

Text: Tom Řepík

BIKEPARKY NOVÉ GENERACE

| 136 |

NAHORU DOLŮ

spěšně provozovaný veřejný sjezdařský areál musí uspokojit cyklonávštěvníky všech dovednostních úrovní, nejen otrlé profíky. Citlivě vyvážená nabídka trailů co do typu i náročnosti pomáhá získávat nové a udržet si stávající zákazníky. Onu vyváženost je třeba nejen vhodně nastavit, ale posléze i korektně propagovat. Dlouhá léta byl sjezdový biking spojován výhradně s náročnými, vysoce sportovními singltreky a tento odrazující stereotyp prozatím zhusta přežívá v hlavách laické veřejnosti dál. Odstupňovaná rozmanitost moderně konstruovaných tratí, zevrubný výukový program a komplexní zázemí jsou klíčovými stavebními kameny úspěšného soudobého bikeparku, generujícího tržby od vracejících se zákazníků a představujícího udržitelně ziskovou složku mimozimního programu horského střediska. Ambiciózní areály dnes mají možnost inspirovat se od dlouhé řady úspěšných průkopníků; proč ne třeba od největšího a nejslavnějšího horského bikeparku planety v kanadském Whistleru, v jehož DNA je už od devadesátých let výrazně autorsky podepsán Tom Pro alias pan Tomáš Procházka, český emigrant z osmašedesátého, místními přezdívaný neoficiálním starostou Whistleru. A ač jakoukoli oborovou celebritou osobně natrasované lajny stěží kdo jiný otrocky zduplikuje do vlastní topografické situace, domnívám

se, že následující pravidla lze považovat za univerzálně platná pro aspirující bikeparky většiny tradičních horských středisek.

Realisticky posuďte vlastní situaci Proč se váš bajkový provoz dosud adekvátně nerozvíjel? Problém může zčásti tkvět v historicky zažitém vnímání veřejnosti, že bikové sjezdaření je extrémně riskantní aktivita vyhrazená kaskadérům

Typické horské středisko disponuje ideálním prostředím pro provoz sjezdového bikeparku. Žádný, natož povedený, však nevznikne přes noc. Existuje řada faktorů, které by měl skiresort posoudit předtím, než se do výstavby nového či adaptace stávajícího bikového provozu rozhodne pustit.

sjíždějících začátečnické terény a tento obsah zveřejňovat ve všech dostupných mediálních výstupech, včetně tradičního printu (v tiskovinách i na statických plochách uvnitř i vně provozoven). Pokud váš marketing ponese takovýto civilně přijatelný leitmotiv (namísto pohříchu často zneužívaných, nevěrohodných adrenalinových scén, s nimiž se málokdo osobně ztotožní), výsledkem by měl být spokojený zákazník opouštějící váš bikepark s úsměvem a záměrem dobrovolně přijet znovu. Zároveň tím vychováváte potenciálního ambasadora pro jeho nově objevenou sportovní aktivitu – a současně i váš areál. Kritickým testem zvolené marketingové strategie pak bude vaše schopnost takového zákazníka udržet a proměnit jej v pravidelně se vracejícího letního sezónkáře. Nemlich to stejné, o co se pravděpodobně snažíte v zimě (či byste měli).

Citlivě vyvážená nabídka trailů co do typu i náročnosti pomáhá získávat nové a udržet si stávající zákazníky. bez špetky pudu sebezáchovy. Podobné předsudky pochází z pionýrské éry devadesátých let, kdy sportovní sjezdařské tratě nezřídka sledovaly spádnici strmým terénem plným překážek a skoků. Stále víc středisek ale dnes staví a propaguje bikeparky záměrně projektované způsobem, aby vyhověly návštěvníkům všech dovednostních kapacit. Chcete-li zdůraznit univerzální charakter svého moderního bikeparku, konzistentně používejte takový vjem i ve svém marketingu. Představa, kterou příjemci v jeho mysli vytvoříte, by měla co nejvěrněji reprezentovat jeho následnou vlastní zkušenost. Prakticky to znamená, že byste měli fotit a natáčet (reálné!) scény (reálných!) rodin účastnících se lekcí a bez stresu

Budujte areál pro soudobé návštěvníky

Opět jako v lyžování – tento základní nárok už nikdy nikam nezmizí: váš bikepark by měl co nejlépe uspokojit každého návštěvníka a nabízet traily pro všechny dovednostní skupiny. Vlastní

| 137 |

BIKEPARKY NOVÉ GENERACE FOTO: VAIL RESORTS

dovednostní postup. Jakmile instruktoři naznají, že nováček je schopen pustit se do další fáze, následuje jízda lanovkou na první z nejlehčích sjezdových tratí. Prvek výukové lekce učiňte povinným, bez nějž nepůjde na cenově zvýhodněný balíček dosáhnout. Jeho inzerovaná cena by měla nově příchozí veřejnost do bikeparku nalákat, povinná výuková lekce by pak měla jezdci poskytnout dostatečnou technickou dovednost a významně zredukovat obecně vysoké riziko prvonávštěvnického karambolu a případné újmy.

Zajistěte bezpečné označení terénu

náročnost terénu je jedním z pochopitelných aspektů; neméně důležitým ohledem je i typ sjezdové trasy. Na základní bázi se v bikeparcích rozlišují přírodní a freeridové tratě. Přírodní jsou typické staromódní singltreky, jež se budovaly – obvykle ručně – od počátků bikového sportu. Běžně bývají plné kořenů, kamení, mají své prudké a členité pasáže a obecně na jezdce kladou nemalé technické nároky. Naproti tomu freeridové tratě jsou budovány strojově a jsou základem moderních bikeparků nové generace. Bývají širší, mají hladší povrch a celková jízda po nich je plynulejší než v přírodních sjezdech. Pro většinového návštěvníka bude jízda v takovýchto flowtrailech méně odrazující a nováčkům pomůže postupně se zlepšovat v dovednostech. Každý bikepark, ať už nový či existující, by měl nabídnout aspoň tři freeridové trasy plus oddělenou oblast pro výuku a trénink techniky jízdy

pe zajistí, že se do bikeparku budou opakovaně vracet návštěvníci všech skupin. Těžké přírodní singltreky se nicméně nikdy nestanou prostředkem, díky němuž by si nováčci bikepark oblíbili. To ostatně potvrzuje i výše zmíněný oborový guru Tom Pro: „Dobře víme, že pro úspěšnost Whistleru coby prestižního bikeparku je důležitý dostatek lehkých začátečnických tras, aby se vydělaly prachy. To nám pak umožní trasovat chuťovky pro experty.“ Zkušení jezdci by u vás měli dostat příležitost plnohodnotně se vyžít, středně pokročilí mít volbu zaexperimentovat si se skoky, začátečníkům by se pláště neměly odlepit od země po celé délce sjezdu, pokud sami nebudou chtít. Skoky, extrémně technické dropy a jiné umělé překážky by měly mít svou zřetelně nabídnutou objízdnou variantu, kudy se jim zcela vyhnout bez případných dramatických následků. Každý jediný trail může při správném designu nabídnout dobrou zábavu pro jezdce všech úrovní – to by mělo být ambicí každého moderního bikeparku. Nováčci se budou vracet, pokud jim tratě umožní plynulé zlepšování se v dovednostech. Postavte bikepark tak, aby byl přístupný všem – a zažité veřejné vnímání se začne samovolně měnit směrem od strachu k zábavě.

Každý bikepark by měl nabídnout aspoň tři freeridové trasy plus oddělenou oblast pro výuku a trénink techniky jízdy.

Ambiciózní areály dnes mají možnost inspirovat se od řady úspěšných průkopníků. typu pumptrack. Vše dimenzované v dostatečné variabilitě pro jezdce každé dovednostní úrovně.

Bazírujte na rozmanitosti Nejdůležitější typ trati z celého bikeparku? Začátečnická. Komfortně široká, rozumně plynulá s jen umírněnými vlnami, minimalizovanými skoky (s možností jejich úplné eliminace objetím) a dalšími základními překážkami. Sklon by měla mít velmi mírný, kolem 5 stupňů. Takový typ trati bude lákat rodiny, děti, školy i všechny ostatní – zkrátka kompletní bikerskou populaci. Začátečnické terény jsou základním kamenem a jejich vhodný mix pak akcelerátorem jakéhokoli budoucího rozvoje bikeparku v následujících letech. Neznamená to, že středisko by mělo ignorovat či zanedbávat organické, přírodní stezky; jen zdravý mix přírodních a freeridových trailů nejlé-

Dává ten nejlepší smysl, aby značení bikeparku sledovalo hierarchii a design značení v ostatních částech vašeho areálu. Opět – srozumitelně označené by měly být nejen tratě podle své náročnosti, nýbrž i podle typu (terén vs. freeride). Černý přírodní sjezd vyžaduje jiné nároky na techniku a dovednosti jízdy než černý flowtrail, a dokonce i velmi zkušení bikeři budou rozdílně zběhlí v jednom či druhém typu sjezdu; označení obou musí být zřetelné a nezaměnitelné. Platí

Nabídněte výukový program Usnadněte příliv začátečníků nabídkou přátelsky naceněných uvítacích balíčků sestavených z pronájmu stroje, ochranných pomůcek, denního pasu a výukové lekce. Instruktoři by měli být charismatičtí, empatičtí, pochopitelně dobře vycvičení. Pro prolomení nováčkovské bariéry strachu začněte se všemi nově příchozími na výukovém pumptracku v ploché části vašeho areálu; instruktoři v něm nejlíp zhodnotí stávající dovednosti každého jezdce, poskytnou technické tipy a navrhnou vhodný cvičební plán pro okamžitý

přirozeně pro všechny dovednostní barevné kategorie. Že pravděpodobně opisují symboliku značení lyžařských tratí (černá – červená – modrá – případně zelená), je jen logické. Vaši zimní návštěvníci už tuto klasifikaci znají, není důvod jim jejich vjemovou harmonii komplikovat. Postarejte se, aby návštěvníci dobře znali podobu vašeho značení předtím, než vyjedou lanovkou k prvnímu sjezdu. Aby se vžívali do mentality stavitelů formou pokusu a omylu až v terénu, vážně nechcete. Srozumitelně komunikujte vaše značení ve všech propagačních materiálech, na webu, zakomponujte osvětu o značení tras do výukové lekce. Faktické vzorky značek vystavte v půjčovně pod kopcem a další znovu při nástupu na lanovku.

Provozujte bikepatrolu Přinejmenším podobně jako lyžování a snowboarding, i sjezdová cyklistika je sport plný přirozeného rizika. Zdá se být téměř nevyhnutelné, že lidi ve vašem bikeparku budou přicházet k újmám; ustanovení a vybavení regulérní horské patroly pohybující se po kopci na kolech nebo koloběžkách tak bude jedním z důležitých prvků vašeho provozu. Když se návštěvník v bikeparku zraní, rychlost a úroveň péče poskytnuté kompetentním personálem reflektuje, nakolik si areál váží svých zákazníků a nakolik seriózně se staví ke svému podnikání. Mějte k dispozici kvalitně vycvičenou patrolu v počtu adekvátním k velikosti a návštěvnosti vašeho bikeparku; tratě navrhněte tak, aby zraněný jezdec mohl být co možná nejrychleji z terénu vyzvednut a dopraven k předání zdra-

BIKEPARKY NOVÉ GENERACE votní službě. V provozech se špatně dostupným, nepřehledným terénem a/nebo trpících nedostatkem sloužícího personálu může trvat až několik hodin, než se na zraněného jezdce přijde a je mu poskytnuta první pomoc. Pravidelně hlídkující preventivní patrola je nepochybně vysoce nákladnou provozní položkou střediska; bez ní však váš bikepark riskuje ztrátu zákazníků a tržeb – nebo něco ještě horšího.

Svědomitě traily udržujte

FOTO: VAIL RESORTS

Naučte se, jaká úroveň údržby je pro vaše jednotlivé trasy nezbytná k tomu, aby zůstaly v dobrém stavu, který nebude předmětem uživatelských stížností. Denně musí stezka vydržet stovky, v případě velkých provozů, jako je ten whistlerský, i několik tisíc průjezdů. Je pochopitelné, že frekvence a způsob údržby bude odviset od řady faktorů – zejména počasí, kvality podkladové půdy v místě, stavu erozí, výše i skladby návštěvnosti parku v daný den, mezi jinými. Návštěvníci bikeparku budou tolerovat rozumné výkyvy v kvalitě tratí, podobně jako ti zimní tolerují rozdílnou kvalitu sněhu. Poměrně záhy se z praktického provozu ukáže, že některé tratě vyžadují významně jiný typ péče než ostatní. Ve většině bikeparků si vyžadují nejvíce pravidelné údržby pokročilé a expertní úrovně flowtrailových tras, jež vykazují nejpočetnější průjezdnost. Většina typických návštěvníků očekává, že flowtraily budou hladce vymetené odshora dolů; čím víc bude taková trať vymletá provozem bez patřičné údržby, tím víc si budou zákazníci stěžovat. Co hůř – lhostejno zda či ne přímo na místě provozovateli, málokdy opomenou ventilovat své kritické názory na internetu. Provozovatelé by měli brát v potaz každou rozumně znějící zpětnou vazbu svých návštěvníků a věnovat pozornost všem pasážím tratí, které v uživatelské kritice zazní. Kvalita tratí nejvíc trpí v situacích, kdy jezdci potřebují náhle přibrzdit, typicky před nějakou složitou zatáčkou, jíž nelze projet v plné rychlosti jako běžnými klopenkami. V místě hromadného

brždění pak první jezdci začnou vytvářet boule, které se progresivně zhoršují každým dalším průjezdem. Zvýšená údržba v těchto kritických pasážích pomůže nevzniknout spoustě návštěvnické kritiky zejména na sociálních sítích, kterou střediska nemívají jak věrohodně ospravedlnit (natož z kyberprostoru odstranit). V ideálním případě se personál zavčasu dostane k opravě všech problematických pasáží; pokud je traťových údržbářů nedostatek, prioritou musí být všechna kritická místa s vysokou průjezdností a zmíněnou kumulativní tvorbou muld. Organické singltreky vyžadují významně menší stupeň péče, jelikož součástí uživatelské zábavy je právě překonávání nejrůznějších přírodních překážek. Údržba se v nich prakticky omezuje na spadlé stromy a větve, příliš mnoho uvolněného kamení, bláta či vody.

Poskytujte plné servisní služby Sjezdové biky jsou vystaveny nemalému opotřebení; naštěstí jsou dnešní stroje lehčí, silnější a lépe odpružené než kola, jež byla na trhu před jen nemnoha lety. Vaše půjčovna by měla být vybavena do rozumné míry tím nejmodernějším, co trh nabízí – zastaralý a/nebo nadměrně opotřebený rentalový sortiment by se pravděpodobně záhy projevil v upadající návštěvnosti. Pravidelná údržba strojů je klíčovým předpokladem nekomplikovaného provozu půjčovny. Redukuje nebezpečí vážnějších poruch, nezřídka spojených s nehodami v terénu a souvisejícími zdravotními újmami. Nadto umožňuje jezdcům nejlepší možnou kvalitu zážitku. Provozovatel by měl pečlivě dokumentovat technický stav své rentalové flotily včetně veškeré údržby a oprav – významně si ulehčí svou situaci v případě reklamací a pojistných případů. Nejlepší servisní technici s přehledem zvládnou průběžný servis vlastní rentalové řady středisko-

FOTO: VAIL RESORTS

| 138 |

vého bikeparku a nadto mohou nabídnout lehčí servisní zásahy a doplňkový prodej návštěvníkům s vlastními stroji.

Vybavte lanovky vhodnými nosiči Důležitější připomínka, než vám může připadat – jde o dlouhodobě nejčastěji podceňovanou investici v moderních bikeparcích. Nevhodný způsob nakládání a vykládání kol bude mořit obsluhu na terminálech a nebude dělat dobře ani strojům. Celoodpružené bicykly mají odlišnou rámovou konstrukci od klasických MTB, jsou tu nové 29“ rozměry kol, v horách se zabydlely koloběžky s opět celým spektrem nejednotných velikostí rámů i kol, ta mohou být osazena masivními bigfat plášti. Vše toto by měl univerzální nosič zvládnout. Uživatelsky jednoduchý nosný systém se zabezpečovací pojistkou umožní pasažérům naložit si vlastní stroj (současně budou za jeho přepravu odpovědní) a eliminuje nebezpečí zranění personálu vinou neustálé manipulace se stroji proměnlivých, předem neznámých parametrů, nezřídka improvizovaně zavěšovanými za zadní kolo na jednoduchý hák. Profesionální způsob přepravy strojů je silným vzkazem střediska směrem k zákazníkům, že si váží jejich letní návštěvy.

Poskytněte kapacitní myčku Většina návštěvníků vašeho bikeparku bude své vlastní stroje bez nadsázky milovat. Dobře ví, že čisté součástky déle vydrží i se s nimi lépe jezdí. Ve zvlášť blátivém počasí budou chtít využívat myčku i v průběhu své návštěvy, mezi jízdami. Postavte mycí stanici poblíž spodního terminálu lanovky se stojany pro aspoň 10 strojů, které mohou být omyty naráz. Významně se tím zkrátí čekací doba na průběžné omytí a zpříjemní návštěvnický zážitek. Jakkoli nebylo mou ambicí zkompilovat nějaký utopický svatý grál bikerského provozu ve skiareálech, mám za to, že výše vybrané tipy mohou přispět k lepší ziskovosti většiny konvenčních horskostřediskových bikeparků.

HELLYHANSEN.COM

WHEN YOU CANâ&#x20AC;&#x2122;T CHOOSE THE CONDITIONS CHOOSE LIKE A PRO

HELLY HANSEN IS THE APPAREL BRAND TRUSTED BY SKI PROFESSIONALS WORLDWIDE.

MIKE TONGE / SKI PATROLLER / FERNIE

RENTÁLOVÉ KOLOBĚŽKY

| 140 |

Ptal se: Tom Řepík

NAKOPNI TO Z KOPCE FOTO: MOUNTAINSCOOTERS.EU

O čerstvých trendech vybavení horskostřediskových půjčoven jsem si povídal s Janem Vláškem, tuzemským dovozcem legendárního finského brandu Kickbike, průkopníka v oblasti sportovních koloběžek.

ebudu, Honzo, předstírat, že já to o tobě nevím, nějakej čas jsme se potkávali ve sportu. Ale pro představení zdejším čtenářům z řad personálu skiareálů – jsi mistr světa v závodním koloběhu, na koloběžce jsi objel Tour de France i italské Giro. To nezní dvakrát tuctově. Přibliž trochu tenhle svůj závodnickej příběh a pak taky, jak ses od něj dostal k serióznímu koloběžkovýmu byznysu. Jednodušeji, než by se zdálo. Sjezdili jsme s koloběžkou spoustu závodů po celém světě a pravidelně se potkávali se stejně postiženými lidmi, závodníky, cestovateli, prodejci a výrobci koloběžek, kteří se za ta léta stali našimi přáteli. Pak jsem v roce 2008 vyhrál titul koloběžkového mistra světa na šampionátu v Holandsku a v ten okamžik se nám otevřely dveře v koloběžkovém byznysu dokořán. A protože další závodní úspěchy přicházely v pravidelných intervalech, nenechala na sebe byznysová nabídka dlouho čekat. Nakonec nám jednoho dne před domem zaparkovala první paleta koloběžek KICKBIKE a všechno začalo. To mluvíme zhruba o roce 2010. Akce jako KICK FRANCE 2013, kdy jsme v roce 2013 absolvovali na koloběžce kompletní cyklis-

tickou Tour de France, každou etapu jeden den před cyklisty, pak byla jednak splněním jakéhosi našeho sportovního snu, jednak marketingovým nástrojem pro naše podnikatelské aktivity s koloběžkami.

Návratnost? Poměrně rychlá. Nejčastěji jednu sezónu. Ani naprostý laik nemůže nezaznamenat, že koloběžky u nás nyní zažívají boom; kamkoli se člověk podívá, spatří nějakou. Česko je ale v tomhle do určité míry anomálií, ne? Je to tak. Za posledních řekněme pět let se trh s koloběžkami u nás výrazně změnil. Lidé se přestali dívat na koloběžku jako na hračku. Vidí v ní plnohodnotný dopravní prostředek, vnímají ji podobně jako kolo a dnes již nemají problém za ni utratit třeba 15 000 korun, což bylo ještě před třemi lety nemyslitelné. S nárůstem prodejů v posledních letech logicky přibylo výrobců koloběžek, koloběžkový trh u nás se zahustil, možná je trochu přesycený. Přitom stačí přejet hranice jakýmkoliv směrem a o koloběžku nezavadíte. Je to opravdu zvláštní, ale na druhou stranu, místa pro koloběžkový byznys za hranicemi je nekonečné množství. Stačí, aby se vše pohnulo správným směrem jako u nás.

Jsi jedním z hlavních hráčů na poli rentálového byznysu s koloběžkami v tuzemských horských střediscích. Jsou nárůsty prodejů koloběžek vidět i v tomhle segmentu? Řeknu to takto. Jestliže na koloběžkovém trhu zhoustla konkurence, v horském byznysu je trh narvaný k prasknutí a v posledních letech je vidět enormní snaha provozovatelů zabezpečit špičkově středisko nejen na zimu, ale také pokud jde o letní aktivity. A koloběžky jsou v porovnání s dalšími letními aktivitami poměrně jednoduchou záležitostí, která stále není nijak přehnaně nákladná. Když to přeženu, stačí kopec, cesta dolů a nějaký prostředek, kterým koloběžky dostanete nahoru – auto s přívěsem, dodávka nebo nejlépe lanovka. Koloběžek dnes v horských střediscích jezdí opravdu hodně a každým rokem jich na kopcích přibývá. Ať již jde o nové půjčovny, nebo navyšování počtu koloběžek na zavedených místech. O koloběžky je mezi návštěvníky středisek prostě zájem.

Myslíš, že zájem o koloběžky ze strany návštěvníků horských středisek je odrazem onoho zmiňovaného koloběžkového boomu? Částečně určitě, ale není to ten hlavní důvod. Když pojedu s rodinou v létě na hory na dovolenou, budu chtít pravděpodobně chodit po horách, což třeba dětem ale nevydrží dlouho. A mně taky asi ne. Pokud bych chtěl jezdit po horách na kole, přivezu si ho s sebou. Když budu chtít jezdit v bikeparku, přivezu si s sebou svoje osvědčené celopéro. Když ho nemám, většinou nechci jezdit v bikeparku, protože to neumím a rozsekám se na maděru. Půjčovna kol tedy úplně neobstojí. Takže se ve středisku porozhlédnu a u nástupu do lanovky vidím vedle sebe vyskládaných třeba 30 koloběžek na fatových pneumatikách. Nic podobného jsem pravděpodobně nikdy neviděl, doma koloběžku nemám, a i kdybych měl, určitě nemám takovou. Logicky se dostaví klasický wau efekt, to prostě chci! Běžím pro ženu a děti: „Hele tohle je super, nahoru se vyvezeme, prý se stačí jednou odrazit a pak je to celé z kopce. Po cestě je hospůdka s výhledem, nemusíme se drápat nikam do kopce…“ A už jede celá rodina. Dole jsou všichni nadšení a další den přijdou znovu. To je tedy ten hlavní důvod. Lidé chtějí vyzkoušet něco, co doma nemají, co vypadá na první pohled jako dobrá zábava. Nechtějí se za každou cenu fyzicky zrušit, chtějí se bavit. A přesně to jim koloběžkové sjezdy nabízejí. Kombinaci vyzkoušení parádního sjezdového stroje, výletu a zábavy se špetkou adrenalinu.

| 141 |

RENTÁLOVÉ KOLOBĚŽKY FOTO: MOUNTAINSCOOTERS.EU

ná cesta, štěrk, šotolina nebo klidně asfalt. Pokud máte k dispozici klasický trail nebo flowtrail, tedy hladkou modelovanou cestu motající se lesem, jako třeba na Klínovci, dobře pro vás, ale není to nutné. Třeba na Dolní Moravě využívají lesní cesty, které jsou v lokalitě Králického Sněžníku od nepaměti, a koloběžky jim fungují znamenitě i tam. Stejně tak třeba na Lipně, kde dnes u stezky korunami stromů operuje okolo 150 koloběžek. Překážkou nemusí být, ani pokud část cesty vede do kopce. Třeba na hliníkových FAT MAX koloběžkách se dá bez problému jezdit i jinak než z kopce, protože jsou lehké. A pokud nejde jet, můžete jít pěšky a oproti kolu koloběžku poměrně snadno potlačíte.

Koloběžky jsou v porovnání s dalšími letními aktivitami jednoduchou a relativně nenákladnou záležitostí.

„V NEJÚSPĚŠNĚJŠÍCH DNECH JE NAŠE PŮJČOVNA OBSLUHUJÍCÍ TRAIL PARK V NOVÉM SKIAREÁLU KLÍNOVEC SCHOPNA PŮJČIT PŘES 150 KOLOBĚŽEK KICKBIKE FAT MAX. POČTY PŮJČENÝCH KOLOBĚŽEK TAK NĚKOLIKANÁSOBNĚ PŘEVYŠUJÍ POČTY KOL PŮJČENÝCH VE STEJNÉM OBDOBÍ.“ MGR. ROBERT KETNER, MANAŽER LYŽAŘSKÉ ŠKOLY, PŮJČOVNY, OBCHODU A SERVISU

Jaký je tedy podle tebe nejvhodnější terén pro koloběžkové sjezdy? Sjezdová koloběžka dnes zvládne téměř cokoliv. Jediným problémem jsou tratě, kde z cesty vystupují třeba velké kameny nebo kořeny, protože i sebevětší sjezdový speciál má nějaký limit průjezdnosti terénem, který je dán výškou stupátka nad zemí. Ale znovu opakuji, nejlépe funguje nepouštět se do extrémů. Skvěle poslouží jakákoliv zpevně-

FOTO: DOLNÍ MORAVA RELAX & SPORT RESORT

Umím si představit, že ne každý laický rekreant, který na koloběžce ještě nikdy nestál, si na ní hned troufne do sjezdařského bikeparku, které nyní vcelku masivně v horských střediscích vyrůstají a dál v následujících letech bezpochyby budou. Jak ošetřujete tenhle ohled ve vnímání potenciálního koloběžkového nováčka? Tady ale nemluvíme o bikeparcích a to je přesně to, co se snažíme provozovatelům horských středisek vysvětlit. Nedělejme ze sjezdových koloběžek extrémní zábavu pro hrstku nadšenců. To nikdy nebude fungovat. Podívejme se na koloběžkové sjezdy jako zábavu pro každého. Hodně pracujeme s koloběžkami Kickbike FAT MAX, které mají široké stupátko, hydraulické brzdy a fatová kola. To jsou stroje, které zvládne bez problémů kdokoliv, i když nikdy předtím na koloběžce nestál. Mám oblíbenou historku z jedné z půjčoven, kde tyto koloběžky operují. Pětasedmdesátiletý pán s holí vyjel lanovkou na kopec, dal si nahoře krátkou procházku a u oběda se zapovídal s provozovatelem půjčovny, který ho přesvědčil, aby zkusil koloběžku a jeden z trailových sjezdů. Hůl mu přidělal na řídítka a… jak myslíš, že to dopadlo? Ten pán si dal odpoledne ještě dvě jízdy, další den přivedl svoji sedmdesátiletou manželku a za dva týdny přijel s celou rodinou, dětmi a vnoučaty. Přesně takto to funguje. Celé je to tedy o tom nabídnout zákazníkovi parádní stroj a terén, který zvládne každý.

To zní rozumně. Nyní v jednoduchosti – pro představu nějakého modelového horského střediska, jež o pořízení tohoto typu strojů může uvažovat – co rozjetí půjčovny se sjezdovými koloběžkami obnáší? Přestože jde o jednoduchý byznys, je na začátku potřeba zvážit několik věcí, které v konečném důsledku úspěchu půjčovny v konkrétní lokalitě pomohou. Zcela zásadní je lokalita. Místo, kde se točí lidi sami o sobě, ne kvůli koloběžkám. Velká horská střediska to mají jednodušší, protože turisté v nich prostě jsou a budou. Dobrý příklad jsou ale také třeba Dvoračky, kde se odpoledne kumuluje velké množství turistů vracejících se z hřebenů Krkonoš a řada z nich si na dojezd do údolí půjčí koloběžku, což jim urychlí cestu třeba o hodinu a půl. Nebo Kleť, to je obdobný případ.

„V RÁMCI DOLNÍ MORAVA RELAX & SPORT RESORT JIŽ DRUHOU SEZÓNU OPERUJE PŘES 70 KOLOBĚŽEK KICKBIKE. SJEZDOVÉ KOLOBĚŽKY SE U NÁS VYPROFILOVALY V JEDNU Z NEJOBLÍBENĚJŠÍCH LETNÍCH AKTIVIT.“ MIROSLAVA MACOVÁ, SHOP MANAGER

RENTÁLOVÉ KOLOBĚŽKY Pak trať. Nepotřebujete hned budovat traily a singletracky, i když ty zákazník určitě ocení. Na začátek vám stačí jakákoliv cesta nebo silnička. Samozřejmě je dopředu dobré zjistit podmínky v dané lokalitě, zda z nějakého důvodu nenastane problém třeba s ochranáři apod. Ale zásadní problém to nebývá. Pak již jen stačí trať označit a ideálně k ní přidat nějaký příběh – mapku, různé varianty sjezdů, označit výhledy a místa, kde se dá občerstvit. K tomu třeba nějakou tu pohádku pro děti a je vyhráno. Dále je koloběžky potřeba nějak dostat na kopec. Ideální řešení je samozřejmě sedačková lanovka s hákem na kola – tedy dokud nenarazíte na kapacitní problémy. Pokud jste totiž schopni půjčit větší počet koloběžek, řekněme od sto kusů denně výše, můžete u lanovky narazit na problém s obslužností. A pokud lanovka obsluhuje současně ještě bikepark, je nutné vše opravdu spočítat. Není nic horší než mít nahoře prázdnou

ČÁST RENTALOVÉHO FLEETU NA DOLNÍ MORAVĚ NA KONCI DNE

Stačí dosadit jen relevantní čísla a přibližný model fungování a rentabilita půjčovny je na světě. Zajímavé třeba je, že pokud počítáte s tím, že půjčíte v nejlepších dnech přes sto koloběžek denně, což ve větších střediscích není vůbec problém, určitě vám na to nebude stačit mít v půjčovně padesát koloběžek. Do „průchodnosti“ areálu je potřeba započítat nejen zmiňovanou kapacitu a rychlost lanovky nebo jiné dopravy koloběžek na kopec, ale také dobu, kterou trvá samotná jízda, nebo dokonce jen přejímka koloběžky a rychlé zaškolení zákazníka.

Nedělejme ze sjezdových koloběžek extrémní zábavu pro hrstku nadšenců. To nikdy nebude fungovat.

sonál, lanovku a místo, kde koloběžky uskladnit, je to téměř optimální stav a návratnost je v takovém případě skutečně rychlá.

půjčovnu, protože koloběžky jsou naštosované dole u lanovky a je problém je dostat na kopec. Proto je leckdy lepším řešením dodávka nebo tažné zařízení, kterým dostanete nahoru třeba 30 koloběžek najednou. Nebo v těch nejrušnějších letních dnech třeba kombinace obojího. No a nakonec koloběžky, ty jsou kapitolou samy pro sebe.

Pak je ještě potřeba připočítat náklady na obnovu a servis koloběžek? A to jsme u toho, co mělo možná zaznít úplně na začátku. A totiž, že kvalitní sjezdové koloběžky jsou oproti kolům v podstatě nezničitelné a téměř bezúdržbové. A to je jejich obrovská devíza. Pokud budeme hovořit o koloběžkách Kickbike FAT MAX a třeba Gravity Mushing Pro, které jsou nejoblíbenější a představují převážnou většinou našeho fleetu v České republice, pohybuje se investice do náhradních dílů okolo 2–3 % ceny koloběžky ročně. Koloběžka nemá oproti kolu žádné poruchové komponenty typu přehazovačky apod. Proto stačí jednou za čas koloběžku prohlédnout, občas docentrovat kola, poštelovat brzdy a je to. Na konci sezóny pak střediska většinou provádí generální servis spočívající především v servisu hydraulických brzd a případně výměně plášťů. A to je vše. Rám koloběžky vydrží opravdu hodně dlouho. Přes sezónu se sice stupátko ošlape a koloběžku občas někde někdo „trefí“ a poškrábe. Pak ale stačí stupátko přejet sprejem a před sezónou máte stroje jako nové. Dovedu si představit, že koloběžky, o které se středisko stará, mohou sloužit klidně přes deset let a pořád budou vypadat reprezentativně.

No, dvakrát jednoduše mi to zrovna nezní; spíš jako dost komplexní záležitost… Je to hodně komplexní věc, to ano, ale když se na začátku vše správně spočítá a nastaví, jde to pak již samo. V rentálovém byznysu každá minuta hraje roli, a proto našim zákazníkům koloběžky pouze neprodáváme, ale jsme jim schopni na základě našich zkušeností pomoci také s optimálním nastavením půjčovny. Máme třeba vypracované jednoduché matematické modely, jak se půjčovna koloběžek může v daném středisku chovat. FOTO: MOUNTAINSCOOTERS.EU

FOTO: MOUNTAINSCOOTERS.EU

| 142 |

Prozraď, jaká je typická návratnost prvotní investice do koloběžkové půjčovny? Poměrně rychlá. Nejčastěji cca jeden rok, nebo spíše jednu sezónu, protože jde samozřejmě o sezónní záležitost. Ve velkých střediscích s již připravenou infrastrukturou je většinou ještě rychlejší. Koloběžky s sebou při větších počtech samozřejmě přinášejí i další náklady. Například skladovat a obsluhovat 150 koloběžek již není úplně legrace. Třeba na Lipně při zdvojnásobení počtu koloběžek museli přistavět garáž, pořídit další dodávku a zaměstnat další personál, ale koloběžky jim tam jezdí v opravdu velkých počtech a i s takovými investicemi jde o hodně profitabilní byznys. Pokud tedy máte již při rozjetí půjčovny k dispozici perIDEÁLNÍ POVRCH PRO KOLOBĚŽKY – HLADKÝ TRAIL NA KLÍNOVCI

Ještě něco, co považuješ za důležité manažerům středisek, která o koloběžkách začnou uvažovat, na závěr zmínit? Bezpečnost. Vždy půjčujte ke koloběžkám přilbu a trvejte na tom, aby ji zákazníci měli při jízdě na hlavě. Z koloběžek se sice padá málo, ale když už, tak to stojí za to. Potom zvažte, zda by koloběžky neměly mít blatníky. Ty jsou sice asi nejporuchovější komponent koloběžky, protože zákazník je leckdy

| 143 |

FOTO: SKIAREÁL KLÍNOVEC

RENTÁLOVÉ KOLOBĚŽKY

Nepotřebujete hned budovat traily a singletracky, i když ty zákazník určitě ocení.

TRAILY AZUR A RUBIN NA KLÍNOVCI JSOU PRO KOLOBĚŽKY IDEÁLNÍ A SJEDE JE OPRAVDU KAŽDÝ

ukopne nebo někde urazí, ale na druhou stranu, je málo horších věcí, než když přijede dolů chlapík ve značkových džínách a košili a je od hlavy až po paty od bláta. A ohledně koloběžek? Jako u každého odvětví, myslím, že se v dlouhodobém horizontu vyplatí investovat do kvalitních prověřených strojů. Na trhu se dnes pohybuje velké množ-

ství koloběžek, mezi kterými naleznete třeba i opravdový šrot za pár tisíc, a leckdy je těžké se ve všem orientovat. Pak je dobré se porozhlédnout po referencích. Nemůžete šlápnout vedle u koloběžek, které jezdí po celé republice již několik sezón ve stovkách kusů – proto svým zákazníkům dodáváme téměř výhradně stroje Kickbike a Gravity.

Dík za rozhovor, Honzo; mám dojem, že tenhle typ informací ještě nikdy nikde veřejně nezazněl. Na závěr, prozraď něco o tvých – koloběžek se týkajících – ambicích; podnikatelských a pak i osobních. Ty se budou týkat aspoň Vuelty, doufám, ne? Koloběžky nabízejí z podnikatelského hlediska velkou příležitost, jak u nás, tak zejména v zahraničí, kde se trh v podstatě stále ještě neotevřel. Ohledně sjezdových koloběžek začínáme ťukat na dveře v Alpách a na Slovensku a byl bych opravdu rád, kdyby se tyto dveře otevřely dokořán. První vlaštovky jsou již na světě. A Vuelta? Tour de France a Giro d’Italia jsme na koloběžce absolvovali při jejich jubilejním stém ročníku, a tak nám nezbývá než vyrazit i do Španělska. Ne zítra, ne za rok, ale v roce 2045, kdy se Vuelta pojede posté v dějinách. Teprve tehdy bude náš příběh završen. Bude mi krásných 63 let.

víceúčelové komunikace v terénu středisek

| 144 |

Text: Tom Řepík

KDYŽ CESTY JSOU CÍL FOTO: PRACOVNÍ ARCHÍV AUTORA

Promyšlená síť cest a pěšin v bezprostředním okolí areálu zůstává nejvíce podceňovanou celoroční atrakcí nejednoho horského střediska.

ětšina letních návštěvníků vaše stávající stezky miluje a nejspíš by jich chtěli víc, nových. Přejí si mít na všechny nynější nekomplikovaný přístup, aby se po nich mohli i s dětmi či prarodiči procházet, běhat, vyrážet na túry s trekovými holemi, jezdit na kolech, koloběžkách, inlinech či kolečkových lyžích; v zimě pak na běžkách, backcountry lyžích nebo sněžnicích. Věřte či ne, existující síť cest a stezek je jedním z hlavních důvodů, proč většina lidí do vašeho areálu od jara do podzimu přijede; chtějí si vychutnat vaše přírodní okolí formou, jak nemohou u nich doma. Chytré resorty hledají a nachází způsoby, jak z této návštěvnické touhy profitovat. Provozovatelé středisek v pochopitelné snaze vyhovět jakékoli poptávce po zákaznickém zážitku všechny či většinu svých přírodních cest návštěvníkům zpřístupňují a své půjčovny vybavují nejrůznější související výzbrojí, kterou na nich veřejnost může využít. Přesto mnoho středisek neumí docílit nějaké konzistentní finanční návratnosti; obvykle za přístup na turistické cesty nevybírají žádné vstupné (protože by je málokdo byl ochoten platit), přičemž jejich údržba – a zejména výstavba nových – peníze polyká. Ze statistik Americké horskostřediskové asociace přesto vyplývá inspirativní skutečnost: přírodní traily jsou v tamních horách jednoznačně nejsilnějším magnetem letní návštěvnosti a resorty díky nim čím dál častěji začínají generovat pravidelný příjem.

Co lidi opravdu chtějí Mnohé průzkumné studie cestovního nebo realitního trhu prováděné v západním světě během uplynulé dekády naznačují, že velkorysá síť snadno přístupných přírodních cest (a optimálně i soustava zpevněných a osvětlených cest) je bezkonkurenčně vedoucím parametrem pro volbu letní horské dovolenkové destinace i coby místa k trvalému bydlení pro ty, kteří je v horách hledají. Až 80 procent respondentů takových průzkumů prý považuje dobrý terén k procházkám za nejvyšší prioritu pro rozhodování, kde chtějí žít. Dostatečná síť cest

cyklistiky. Toto číslo zahrnuje jak placenou sjezdovou cyklistiku v bikeparcích obsluhovanou lanovkami, tak i „bezplatnou“ volnou cykloturistiku. (Její ekonomické efekty nelze u těch, kteří nemají koncernovou Epic registraci, spolehlivě měřit; proto v těch případech, kde si vailští marketéři nejsou jistí, používají konzervativně nižší odhady. Nejrůznější benefity věrnostního programu Epic karty však využívá vysoko přes 80 % všech návštěvníků v průběhu celého roku.) Manažeři řady horských středisek mohou namítnout, že slušně hustou síť vlastních stezek mají hotovu a fungující, a že tedy není důvod tímto směrem o cokoli dalšího usilovat. Zde je důležité neztratit ze zřetele, co vlastně výše zmíněné sledování návštěvníků vailských resortů doručuje za vzkaz: dostupnost promyšleného robusního systému cest různých kvalit povrchu a schopnost se v takovém systému snadno uživatelsky orientovat významně ovlivňuje rozhodování, do kterého střediska se návštěvník rozhodne přijet. Přičemž dlouholetá praxe potvrzuje, že většina civilních cyklonávštěvníků hledá něco jiného než drsné sjezdy v bikeparku obsluhovaném lanovkami, absolvované stále dokola, den po dni, návštěvu po návštěvě. To je doménou limitované kvantity úzce specializovaných zanícenců, jaké si najde každá aktivita. Běžní návštěvníci si možná bikepark vyzkouší jednou dvakrát v sezóně a tím pro ně věc končí; řada dalších ani to ne. Nadto, uzavřený vějíř jednosměrných sjezdových trailů, po nichž to nebezpečně sviští a skáče a riziko karambolu tam konstantně visí ve vzduchu, není tím, po čem civilní cyklonávštěvníci touží. Tedy po dostupné a co nejlepší propojenosti místního systému cest s navazujícím horským okolím.

Většina civilních cyklonávštěvníků hledá něco jiného než drsné sjezdy v bikeparku obsluhovaném lanovkami. a chodníků v atraktivním terénu tak v dotazovacích anketách poráží dostupnost kvalitních veřejných škol, například. To o čemsi vypovídá. Pravidelná analýza adresně měřené návštěvnosti středisek uvnitř vailské skupiny odhaluje, že přes půl milionu hostů – více než polovina celkové letní návštěnosti – do vailských resortů přijíždí, aby v jejich terénech využila bicykly nebo koloběžky. Z nichž téměř 400 tisíc v emailové zpětné vazbě zaškrtne variantu, že primárním ohledem pro jejich volbu byla dobrá dostupnost infrastruktury pro různé formy

Vybudujte, propojte, zmapujte Letní návštěvníci chtějí rozumně hustou propojenost stezek jak uvnitř střediska, tak za jeho hranicemi. Plus srozumitelnou mapu takového systému, z níž vyčtou (a dopředu se rozhodnou, kudy se vydají) nejen směry a převýšení, ale i kvalitu propustnosti a povrchu jednotlivých stezek (nepatrný singltrek, široká vozová cesta, nebo asfaltka?), tak i charakter krajiny v jejich okolí (jaké budu mít cestou výhledy, mám při cestě koupání či občerstvení a kde přesně, kudy dojedu do města nebo okolních vesnic atp.). Na

| 145 |

víceúčelové komunikace v terénu středisek risticky) zmapovaný svůj kopec, nenabízí fixní orientační tratě a své mapy nemá rozumně uživatelsky propojené s okolím, se zbytečně okrádá o jednu z přirozených, neobvyklých a díky jedinečnosti každého terénu i originálních a neduplikovatelných aktivit s minimálními provozními náklady – v situaci, kdy jakékoli nové atraktivní aktivity obvykle střediskoví manažeři svízelně hledají. Veškeré naznačené kroky vedou k dokonalejší nabídce vyšší využitelnosti cest i jejich lepšímu vzájemnému propojení a napojení na okolí; přilákají víc místních i destinačních hostů, budou mít pozitivní vliv na zaměstnanost a tržby. To celé poskytnutím či vylepšením podmínek pro celou plejádu vesměs bezpečných, každým snadno zvládnutelných, k přírodě šetrných aktivit. Návštěvníci přijíždí do hor po stovkách a tisících za takovýmito na první pohled bezplatnými činnostmi, ale utrácejí za ubytování, v restauracích a za plejádu dalších služeb, pokud je budou mít k dispozici. Pěší turisti nejsou jiným lidským druhem než zákazníci holdující křeslům lanovek v létě v zimě. I pěší turisti jsou ochotni zaplatit za kvalitní zážitky blízké jejich naturelu, pokud jim je horské středisko dokáže ve vhodné formě nabídnout.

FOTO: PRACOVNÍ ARCHÍV AUTORA

zobrazeného území a srozumitelně z nich lze vyčíst napojení na obdobnou síť komunikací v širokém okolí. V mapách srozumitelně vhodnost označit příslušných cest pro tu kterou aktivitu, a souběžně informaci zakomponovat do faktického značení v terénu. Jakousi nadstavbou jsou specifické mapy pro orientační běh (chůzi, cykloturistiku, v zimě běžky), které mohou obsahovat několik postavených tras s pevným označením kontrolních bodů v terénu, občasně (třeba ročně) obměňovaných. Takové orientační

MAPA STANDARDNÍCH BĚŽKAŘSKÝCH TRATÍ KRUŠNOHORSKÉHO AREÁLU LESNÁ, CELOROČNĚ VYUŽÍVANÁ I PĚŠÍMI VÝLETNÍKY

jinou trasu se návštěvník vydá na procházku nebo na pěší túru (klidně úzké pěšiny a strmý terén), jinou zvolí pro horské kolo, ještě jinou pro kolečkové brusle nebo segway atd. Vše toto významně přispívá k subjektivně vnímané pozitivní zákaznické zkušenosti a ta bývá úvodním spouštěčem myšlenky na zopakování návštěvy a/nebo doporučení ji ostatním. Zde popisovaný typ destinačních návštěvníků vyznávajících letní turismus na mnoho způsobů potřebuje svou výchozí základnu; přičemž střediskové ubytovací kapacity pro

mapy mohou střediska prodávat formou vstupného na velmi specifickou atrakci, anebo je nabízet v rámci jiného placeného balíčku aktivit. Že každý typ mapy může být na rubu plný reklamy od spolupracujících subjektů, která pomůže financovat

Horské středisko, které ještě nemá specificky zmapovaný terén, se okrádá o jednu z přirozených aktivit s minimálními provozními náklady. takový typ poptávky obvykle nemohou mít výhodnější polohu. Dtto platí o cenové vstřícnosti ve formě nabídnutého balíčku ubytování, strava, půjčovna, wellness a podobně – nikdo jiný než resort obvykle nemá takové možnosti. Středisko by mělo mít pro návštěvníky k dispozici účelově uzpůsobené mapy, v nichž je jejich ubytovací základna přirozeným centrem

topografické, kartografické a tiskové náklady, je běžnou praxí. Jsem silného názoru, že horské středisko, které ještě nemá specificky orientačně (a/ nebo cyklo-běžko-tu-

ÚČELOVÁ MAPA PRO HORSKÁ KOLA V OKOLÍ NOVOMĚSTSKÉ ARÉNY VYSOČINA; DOLE NOVÉ BIATLONOVÉ OKRUHY SE STŘELNICÍ, NAHOŘE STARÉ BĚŽKAŘSKÉ TRATĚ V LESE OCHOZA

víceúčelové komunikace v terénu středisek

| 146 |

FOTO: PRACOVNÍ ARCHÍV AUTORA

významně víc, než lyžuje. A téměř třetina tuzemských obyvatel rekreačně běhá nebo pěstuje aktivní turistiku. Převedeno na absolutní počty, miliony potenciálních hostů schopných nechat se zlákat inovativní nabídkou horského střediska. K nim uvažujme zhruba stejné kvantum výletníků zahraničních, dominantně německých, nadstandardně solventních.

Staňte se středobodem Agilní horské středisko bude usilovat o co nejlepší propojenost sítě svých vlastních cest všech úrovní i jejich logické napojení všemi turisticky atraktivními směry. Bude aktivně spolupracovat se sousedícími komunitami, podporovat a propagovat i jejich systém komunikací – optimálně

Propagujte svůj areál jako logické centrum pro aktivní dálkovou turistiku do všech stran.

ORIENTAČNÍ MAPA LESNÍHO TERÉNU U SKIAREÁLU LIPNO; VPRAVO DOLE JSOU PATRNÉ SJEZDOVKY A STEZKA KORUNAMI STROMŮ

Vrátím se ještě do interních vailských statistických výstupů, zaměřených na ekonomické dopady návštěvnického využívání tamních sítí přírodních cest. Jednou větou by šly shrnout, že i pěší turisti konzistentně utrácí ve vailských střediscích hodně peněz. Například jedna jediná značená stezka pro cyklisty i pěší (Two Elk Trail a navazující spojky z a do Vailu) vygeneruje ročně kolem pěti milionů dolarů tržeb, obsluhuje ji 84 pracovních pozic a korporace z ní odvede přes půl milionu dolarů na daních. Příjmy z jediného trailu, jakých jsou jen v samotném vailském středisku desítky.

Tato zámořská realita by měla naznačit i tuzemským střediskům, že aktivní turisti jsou připraveni utrácet, budou-li obsluhováni adekvátní infrastrukturou a vybaveností. Podle statistik na kole rekreačně jezdí přes 40 procent Čechů;

FOTO: PRACOVNÍ ARCHÍV AUTORA

Utrácejí, když mají zač

způsobem, kdy nabídne vlastní zázemí coby ideální základní tábor a výchozí bod denních výletů do všech stran. Tímto způsobem bude organicky zvyšovat svou vlastní návštěvnost, tržby za střediskové ubytování, stravování a za další související služby. Bude benefitovat z obrovské kilometráže cizí infrastruktury, kterou nemusí budovat ani udržovat. Nejspíš i vaše horské středisko nalezne rezervy v potenciálu optimalizovat svou vnitřní i vnější infrastrukturu komunikací. Jde o to, přestat uvažovat o cestách pouze pro rekreaci samotnou, a nově je vnímat jako nutně propojitelnou součást většího, důležitějšího celku. A propagovat svůj areál jako logické centrum pro aktivní dálkovou turistiku do všech stran. Vaši noví návštěvníci to pravděpodobně ocení; snad i váš ekonom.

Aktivní turisti jsou připraveni utrácet, budou-li obsluhováni adekvátní infrastrukturou a vybaveností. Návštěvnické utrácení v tomto konkrétním případě zahrnuje tržby od místních i přespolních v lokálních provozovnách. Místní tu utratí během typického výletu významně méně ($21 na osobu) než destinační návštěvníci ($288 na osobu a den). Na jednu jedinou, byť populární stezku, jde o ohromující čísla; v rámci celého vailského koncernu jsou takových označených cest stovky. Generující desítky milionů každoročních tržeb.

PODROBNĚ ZMAPOVANÉ OKOLÍ LIPENSKÉ MARÍNY S NÁVRHEM VARIANTY TRATI PRO ORIENTAČNÍ BĚH

Text: Tom Řepík

NEJEN PIVKO A POLKA Babí léto se v amerických skiareálech čím dál častěji odehrává ve znamení vrchovatých tupláků, kožených kraťasů a jódlování. O imitaci Bavor se každoročně snaží desítky resortů; jen jediný zahraniční Oktoberfest však zůstává nejstarším, největším a ryzím. Snowbirdský.

ktoberfest v utažském skiresortu Snowbird je unikátním v každém ohledu. Letos tam chystají už 45. ročník; začali v roce 1972 – hned v prvním létě poté, kdy bylo středisko založeno. Tehdejší provozní šéf vymyslel jednodenní pivní happening na motivy proslulých mnichovských slavností coby poděkování zaměstnancům za celoroční dřinu. Další rok se už oslavy protáhly do prodlouženého víkendu a přišlo na ně tolik lidí, že už v sobotu v poledne jim došlo všechno jídlo. Během následujících dvaceti let se každoroční hostina natáhla z jediného víkendu na pět. V roce 2000 pak přidali šestý víkend, v roce 2007 sedmý, od roku 2013 už slavnost trvá 9 víkendů – od poloviny srpna do října. Dorazí přes 60 tisíc lidí a jde o zdaleka nejdůležitější mimosezónní událost snowbirdského resortu, ovlivňující každý aspekt střediskové ekonomiky.

Každá ruka dobrá Středisko si nenajímá externí eventovou produkční agenturu, která by se o organizaci festivalu postarala, jako to dělají jiná velká střediska (například konkurenční Oktoberfest ve Vailu); vše je koordinováno i produkováno kmenovým personálem skiareálu, k němuž v létě najímají nutnou sezónní výpomoc: naposledy šlo o 120 lidí, povětšinou na obslužné gastro pozice a do technických služeb. Kromě této jednorázové námezdní vlny umožňuje Oktoberfest středisku udržet víc kvalitních lidí na celoroční mzdě, což lví měrou přispívá k jejich vysoké pracovní loajalitě. Podle Dave Fieldse, který se dlouhá léta o chod festivalu staral (než vloni v létě povýšil na pozici generálního manažera Snowbirdu), do organizace Oktoberfestu se přímo angažuje naprosto každé oddělení střediska: „Ať už jde o zapojení a obsluhu skoro 50 pokladen, zajištění prodeje, marketing festivalu, provoz lanovek či chod dopro-

vodných akcí – pro každého zaměstnance máme práci od rána do večera,“ komentuje Fields. Zahrnuje to například i technické profese z audio/ video oddělení marketingu střediska, zabezpečující zvukařinu prakticky nonstop vystupujícím hudebním produkcím na dvou pódiích. Pořízení vlastní zvukové techniky se na první pohled jevilo riskantně vysokou sumou investovanou dlouho předem, ale jak Fields zdůrazňuje, vrátila se jim během roků už několikanásobně zpět, než

Snowbirdský resort na Oktoberfest nevybírá žádné vstupné. kdyby si museli najímat předraženou externí aparaturu s obsluhou za tisíce dolarů na den. Organizační plánování programu festivalu – rezervace kapel, umělců, koordinace jednotlivých prodejců a ostatních dodavatelů – je celoroční plnoúvazkovou prací pro dva manažery. Zkraje srpna, asi týden před vypuknutím festivalu, každý ve středisku přestane s tím, čemu se dosud věnoval

– všichni jsou naráz potřeba venku. „Potřebujeme pomoc naprosto všech při přípravách na místě – je to nepředstavitelné kvantum práce, během pár dní stihnout všechno postavit. Stany, pódia, ploty, grily, velkou uvítací bránu u vchodu a další tuny věcí. Potřebujeme každou ruku,“ popisuje bývalý organizační šéf. Dodává, že největší každoroční výzvou bývá uskladnění rok od roku stále větších skladových zásob jídla a nápojů: „Spolupracujeme s místním řeznictvím, které pro nás vyrábí klobásy a ostatní masné pokrmy; dělají nám čerstvé na každý z devíti víkendů. Jednoduše tu nemáme tolik chlazeného prostoru, kolik bychom využili. Dokonce si už musíme pronajímat chladírenský vůz, který zaparkujeme před budovou a skladujeme tam zásoby, jež se jinam nevešly.“ Během konání festivalu se šéf Fields pravidelně zaměřoval na stejnou věc, jako legendární Walt Disney ve svém parku. Tedy na úzkostlivou kontrolu pořádku a zejména pak čistoty toalet: „Udržet záchody čisté je při enormním množství lidí obrovský problém. Nejdelší fronty tu vždy míváme

FOTO: SNOWBIRD RESORT

ZÁKULISÍ HORSKÉHO OKTOBERFESTU

| 148 |

| 149 |

ZÁKULISÍ HORSKÉHO OKTOBERFESTU FOTO: SNOWBIRD RESORT

kořeny sahajícími k původnímu mnichovskému Oktoberfestu; místní pamětníci tvrdí, že nefalšovaná bavorská atmosféra, jaká tu vládne dodnes, přetrvává od prvních ročníků. Zdejší autenticita jde daleko za notorické takty polky, komického ptačího tance a servírování masité německé stravy; ačkoli právě to je pochopitelným základem programu. Během 19 festivalových dní středisko prodá několik tun klobás, řízků a jablek – zejména ve formě tradičního štrúdlu. Pár desítek hostujících pivovarů,

Udržet záchody čisté je při tom množství lidí obrovský problém. Nejdelší fronty tu vždycky míváme na dámské toalety. VE TŘI ODPOLEDNE SE NA TŘÍTISÍCOVKOVÉM KOPCI HIDDEN PEAK ROZEZVUČÍ ALPSKÉ ROHY

na dámské toalety. Abychom odlehčili kapacitě našich standardních, pronajímáme si ještě 30 mobilních. Dvakrát víc než před pár lety, a pořád to nestačí,“ píše Fields. Za největší výzvu považuje udržet čisté právě mobilní kabiny. Středisko najímá každoročně stále víc uklízečů, ale kdykoli je třeba, práce se chopí naprosto každý, kdo je po ruce. Že špinavé nebo tekoucí záchody mohou snadno – metaforicky i doslova – poskvrnit ná-

vštěvnický zážitek, dobře věděl pan Disney před šedesáti lety a navlas stejnou doktrínu sleduje i vedení Snowbirdu.

Nalité odvezou Zatímco některé věci se v průběhu historie festivalu vyvíjely, jiné zůstávají neměnné. Jednou z těch trvalých je autenticita celé akce. Tu v sedmdesátých letech zakládali lidé s rodinnými

Srub v horském středisku. Představte si Jiřího řešení.

německých i amerických, tu čepuje své podzimní příchutě; návštěvníci tu rádi utrácí dvacet dolarů za obrandované tupláky, do nichž si kupují čepovaná piva – jen takových nádob středisko prodá vysoko přes deset tisíc. Denně ve tři odpoledne se pak na třítisícovkovém kopci Hidden Peak rozezvučí alpské rohy (můžete znát z vlezlé reklamy na Airwaves); jde o tradici už od prvního ročníku z dvaasedmdesátého a podle Fieldse je to léta jeden z největších magnetů na davy lidí.

ZÁKULISÍ HORSKÉHO OKTOBERFESTU Tak jako v Mnichově, i americký festival otevírá Burgermeister – oficiální starosta Oktoberfestu; během 44leté historie měl Snowbird pouhé tři. Burgermeister provází všemi oficialitami programu, uvádí hosty, moderuje soutěže, vede nezbytný německý Ententanz, bez ustání si s někým připíjí a vysvětluje návštěvníkům rysy bavorské kultury. Mluvě o ní – žádný festival se nemůže nazývat Oktoberfestem bez původních kapel oblečených do pověstných lederhosen s podkolenkami, vyhrávajících největší hity polky, zatímco posluchači zapíjí mastné klobásky nějakým německým tradičním ležákem z vlastního korbelu. Snowbirdský festival hostí několik kapel, povětšinou tradičních bavorských. Neomezuje se ale pochopitelně jen na tradiční muziku, to by byla jeho ekonomická sebezáhuba; pořadatelé staví i druhé pódium pro mainstreamovější žánr různých rockových a jiných alternativních kapel. Když si návštěvníci potřebují odpočinout od rytmů polky – a že spousta z nich potřebuje, mají se kam vrtnout. S takovou spoustou alkoholu kolem snowbirdští pořadatelé musí zohlednit skutečnost, že naprostá většina návštěvníků přijela vlastním autem. Středisko je v tu dobu plné formálních pořadatelských cedulí připomínajících, aby lidé neřídili pod vlivem alkoholu; nicméně ty řidiče, kteří pili, je resort ochotný na vlastní náklady odvézt domů do Salt Lake City. „Každoročně nás to stojí majlant, ale děláme dobrou věc, která se nám dlouhodobě vyplácí,“ komentuje Fields.

Svoboda, zda a kde utrácet Snowbirdský resort na Oktoberfest nevybírá žádné vstupné, jelikož by to podle Fieldse mohlo negativně ovlivňovat příjmy z hned několika dalších zdrojů. Takto účastníci volně přichází a utrácí za vstupy na různé aktivity pro sebe i děti, za obědy, trička a spoustu dalšího upomínkového artiklu. Model volného vstupu hodnotí sám Fields jako dlouhodobě vysoce úspěšný a jako jakýsi katalyzátor k tomu, že hosté u nich ročník od ročníku utrácejí stále víc peněz. Snowbird téměř každým rokem přidává nějakou novou programovou atrakci a řadu dalších důvodů k otevření peněženek navíc; velké oblíbenosti se těší tamní horská dráha, bobovka, bungee věž, lezecká stěna nebo lanový park, mezi dalšími. V permanenci je lanovka vozící hosty na populární scénické obědy do

FOTO: SNOWBIRD RESORT

| 150 |

BURGERMEISTER, OFICIÁLNÍ STAROSTA SNOWBIRDSKÉHO OKTOBERFESTU

v kuse. Všechny složky festivalu nám ekonomicky šlapou. Další zdroj příjmů nám plyne od asi třicítky smluvních prodejců, kterým pronajímáme místo na tržišti. Jde o různá tradiční řemesla, šperky, laskominy. Vybíráme pevné nájemné bez ohledu na to, kolik utrží. Externí prodejci jsou pro nás dalším vítaným zpestřením festivalové nabídky a jistě i jedním z důvodů, proč je náš Oktobersfest tak vyhlášený.“

Vyprodané postele Promyšlenou variabilitu nabídky festivalu zdůrazňuje Fields opakovaně. Dobře ví proč; desetileté dítě bude těžko rodiče přemlouvat, aby jej příští víkend opět vzali na polku a jódlování. Ale pravděpodobně bude chtít na horskou dráhu, do bazénu a na to nové malování obličejových masek, co mu slíbili posledně. Nadto, snowbirdští se vůbec nesnaží propagovat Oktoberfest pouze jako pivní festival: „Mnoho našich hostů nepije, a přesto odcházejí velmi nadšení s plánem, že se některý víkend ještě vrátí,“ komentuje Fields. „Ať už pijí nebo ne, často si u nás rezervují hotelové postele – od našeho marketingu dostávají výhodné pobytové balíčky. Výsledkem je, že přes festival ubytováváme mnoho lidí z blízkého Salt Lake City, kteří to mají domů míň než půlhodinu. Během let popularita našich ubytovacích programů prudce roste; věřím, že je to zejména díky stále pestřejšímu doprovodnému programu. Vždycky jsme prodávali hodně ubytování, poslední ročníky ale máme stále vyprodáno.“ Po-

Pokud manažer horského resortu referuje ke svým podzimním víkendům jako vyprodaným, něco zřejmě dělá dobře. tamní třítisícovkové Summit Lodge, velkoryse prosklené chlouby střediska, nabízející unikátní výhledy přímo od stolů. „Jídlo a pití nám jdou na odbyt skvěle, ale i všechny naše aktivity máme plné,“ pochvaluje si Fields. „Během víkendů Oktoberfestu mírně zdražujeme všechny atrakce i jízdy lanovkou, přesto máme frontu na pokladnách od rána plných pět hodin

kud manažer horského resortu referuje ke svým srpnovým, zářijovým a říjnovým víkendům jako vyprodaným, něco zřejmě dělá dobře. Zvlášť, jde-li o resort s kapacitou přes tisíc postelí. Nejpopulárnějším večerem je nepřekvapivě sobotní, ale díky zvýhodněným balíčkům si hosté zvykli rezervovat si pobyty od pátku do neděle. „Cílem bylo zajistit naplněnost na všechny tři dny, tak jsme takto nacenili balíčky. Vzalo to nějaké cenové testování, ale brzy jsme se dobrali k verzi all-inclusive (noclehy, plná penze a vstup na hlavní aktivity, vše v jediné ceně) jako nejžádanějšímu produktu. Celkově jde o ziskovější verzi, než kdybychom si účtovali za každou službu zvlášť, navíc tím velmi ulehčujeme frontám u pokladen a na recepcích. Plus se jednorázovým balíčkem velmi zjednoduší rezervační systém. Lekce z toho plynoucí: nekomplikovat lidem způsob, kterým nám dávají své peníze,“ uzavírá letitý šéf festivalu Dave Fields. A tak zatímco ryzí autenticita proslavuje snowbirdský Oktoberfest mezi jeho návštěvníky, pro ekonomický úspěch byznys modelu této tradiční akce ze zdá být klíčovou promyšlená rozmanitost programu a způsob, jak resort dokáže těžit z veškerého zdánlivě vedlejšího utrácení než jen toho zjevného za pivo a klobásy. Snowbirdský resort dokazuje, že úspěšný horskostřediskový letní program může jít na hony daleko za typický víkendový fesťák. Vlastní renomé akce dává lidem důvod, aby přijeli; ale až správný mix programových aktivit podpořených atraktivní pobytovou nabídkou je přesvědčí, aby i zůstali. Případně přijeli znovu. To se zdá být tou kýženou vítěznou kombinací.

Mám řešení pro jednotlivce i resorty. Jiří P. Urban, srubař

www.ju-sruby.cz tel.: 731 105 209

RIZIKA ÚPRAVY SVAHŮ Text: Jan Kosek, servisní ředitel TopKarMoto (PistenBully pro ČR a PL), Tom Řepík

| 152 |

BEZPEČNÉ ROLBOVÁNÍ FOTO: PISTENBULLY

Ztráta pozornosti plynoucí ze zaběhlé rutiny opakujících se směn může vést k závažným újmám na zdraví, životech a majetcích. Trvalá mentální bdělost v kokpitu stroje umožní rolbařům užít si jejich nejlepší džob na světě – a vynikat v něm.

Rolbař není jen řidičem rolby, nýbrž zároveň i tím, kdo se stará o technický stav svého stroje a současně by měl být schopen provádět běžné údržbové práce, popřípadě odstranit drobné závady. Proto je potřeba vědět a dávat velký pozor, aby při těchto činnostech byla všechna přídavná zařízení na zemi a mimo funkci. Pokud bude vyklápět plošinu nebo kabinu stroje, je třeba před tím, než rolbař vleze do prostoru pod ně, zajistit vyklopené části pevnou vzpěrou.

Bezpečnost ostatních

Bezpečnost rolbaře

erénní pracovníci skiareálů jsou prakticky bez ustání vystaveni nebezpečí uklouznutí, škobrtnutí a pádu. Sníh, led a voda ve spojení s kovem jsou jejich stálým nevyzpytatelným protivníkem. Kdykoli vystupujete na rolbu (ale i jakoukoli jinou konstrukci v terénu skiareálu), dodržujte pravidlo více kontaktních bodů – vždy se pohybujte s bezpečně jistým úchopem a vždy noste pevné boty s podrážkou pro sníh a led. Toto je zvlášť důležité v případech, kdy v procesu rolbování potřebujete průběžně vystupovat z kabiny ven, například kvůli připojení lana navijáku, nebo pokud je třeba vylézt na plošinu stroje, kde se pohybujete po hladkém povrchu – např. při nakládce a přepravě materiálů. Pozor na rotující a pohyblivé části, které mohou člověka zachytit, popřípadě udeřit a způsobit tak vážný úraz. Vedle robustní obuvi by měl být řidič připraven na krušné povětrnostní podmínky svou základní výstrojí; organismus si snadno přivykne na pohodlné klima vytopené kabiny rolby, přičemž venku může vichr srážet pocitovou teplotu hluboko pod –30°C. Rolbař by neměl opouštět garáž bez teplé bundy, silných pracovních rukavic,

čepice zcela kryjící uši, nabité baterky a nejlépe i přibalených lyžařských brýlí. Veškeré toto vybavení by si měl řidič brát s sebou do stroje na každou směnu. Nepravidelně dlouhé noční jízdy bývají pro biorytmus ne nevýznamným šokem; rolbař by měl nastupovat na směnu dobře vyspaný a vybavený vydatnou svačinou pro noční přestávku. Neměl by podcenit důležitost dostatečného pitného režimu – práce probíhají řadu hodin. Pokud se v průběhu směny neubrání ospalosti a hrozí mu nebezpečí

Řidiči rolby (ale i každého jiného dopravního prostředku ve skiareálu) si musí neustále udržovat přehled o situaci ve svém bezprostředním okolí. Včetně nočních hodin, kdy v terénu nikoho dalšího nečekají. Nicméně z důvodů mezi lyžaři stále populárnějších (a často ve tmě provozovaných) skialpinistických výletů či nočních běžkařských túr, dlouho do noci prováděného tvarování snowparků nebo nočního zasněžování, rolbař může v terénu narazit na kohokoli doslova v kterýkoli čas. Nezávisle na střediskem nastavených pravidlech pro skialpinisty, ti se na svahu objevovat zkrátka budou – a to i v případě striktního zákazu vstupu. Co hůř, řidič jejich siluety typicky zahlédne až na poslední chvíli v kuželu světel reflektorů či ve zpětném zrcátku. Většina letitých rolbařů dokáže z paměti vylovit na vlastní nervy prožité krušné okamžiky; jeden z nich například v noci upravoval spodní část areálu s nedostatečnou vrstvou sněhové pokrývky tak, že si sníh přetahoval z vyšší partie sjezdovky. Na nedlouhém úseku svahu jezdil neustále sem-tam dopředu-dozadu. Když se chystal opět couvat, instinktivně se podíval do zpětného zrcátka a všiml si mdle světélkující tečky čelovky skialpinisty, po pásech lyží stoupajícího přímo za rolbou. Kdyby jej rolbař nezahlédl a rozjel se rovnou vzad, téměř jistě by jej přejel. Řidič rolby musí mít oči na stopkách do všech stran, nesmí přestat pravidelně kontrolovat své okolí v zrcátkách a mít stálý přehled o bezprostřední situaci ve svahu nad sebou i směrem ke všem odbočkám, odkud může kdykoli rolbě do cesty vjet nějaký lyžař. Pokud si to situace vyžaduje a je to bezpečné, řidič by měl rolbu zastavit a počkat, až lidi z bezprostřední blízkosti stroje odjedou. Pokud zastavit bezpečné není, měl by jim nechat co možná největší prostor a současně jim dát všemi dostupnými způsoby – zvukovými i světlenými – najevo, že mají v cestě pracující rolbu. Pokud řidič upravuje s pomocí navijáku, každou přítomnost nějakého dalšího člověka na daném svahu musí zohlednit o to úzkostlivěji.

Sníh, led a voda ve spojení s kovem jsou stálým nevyzpytatelným protivníkem. upadání do mikrospánku, je rozumné na nejbližším bezpečném místě zastavit a na 15 minut si pohotovostně zdřímnout. Nedělejte si z nočních šlofíků pravidelný návyk, nicméně pokud to váš momentální stav vyžaduje, nerozpakujte si odpočinout. Žádný provozní vedoucí žádného skiareálu nebude zpětně preferovat ušetřenou čtvrthodinu času před rolbou havarovanou do sloupu lanovky nebo přejetého hydroboxu.

| 153 |

Dnešní navijáky mají délku lana 1 km nebo téměř 1,5 km. To znamená, že pracuje-li stroj o kilometr níže, než je kotvicí bod lana, rolbař nemá žádnou možnost ovlivnit své chování vůči skialpinistovi, který kříží jeho trasu – zkrátka o něm neví. Proto si každý řidič musí uvědomovat důležitost označení přítomnosti lana v terénu (místo kotvicího bodu v horní části kopce, popřípadě značky a symboly na všech možných přístupových cestách – ideálně na reflexních tabulkách, případně blikajícím majákem). Samotné lano ve tmě prostě vidět není. Rolbař často pracuje v koordinaci s dalšími pracovníky v terénu, například zasněžovači nebo lidmi starajícími se o překážky ve snowparku. Řidič by měl s každým terénním pracovníkem v bezprostředním dosahu udržovat zřetelný oční kontakt a dbát, aby se nikdo nevydal do těsné blízkosti rolby bez toho, že mu řidič neomylným pokynutím pohyb dovolí. Měl by své spolupracovníky venku poučit, že v rolbě má určité slepé úhly, a nejlépe s nimi být ve spojení i přes rádiovou vysílačku. Je důležité, aby se v přítomnosti dalších pracovníků v okolí rolby vyhnul jakýmkoli náhlým změnám směru či rychlosti jízdy. Pokud se někdo z venku potřebuje dostat k vám do rolby, spusťte dolů radlici a zcela rolbu zastavte před tím, než mu dáte zřetelné znamení, že k vám do kabiny může.

Bezpečnost stroje

FOTO: PISTENBULLY

Bezpečnostní ohledy se často soustředí výhradně na osoby, žádný skiareál ale nemůže ztrácet ze zřetele ani bezpečnost svých multimilionových investic do flotily sněžných roleb. Ty bývají každou noc vystaveny drsným podmínkám zejména zkraje a na konci sezóny, kdy vinou nedostatečné sněhové pokrývky na mnoha místech svahů vyčnívají nejrůznější terénní i umělé překážky a provozní podmínky se nahodile mění. Nepodceňujte pravidelnou inspekci stavu rolby před vyjetím na směnu. Ušetříte si nervy, časové prostoje a skiareálu zbytečné výdaje, pokud včasnou kontrolou odhalíte nedostatečné hladiny provozních kapalin, vadný stav funkcí, světel, kol, hadic atd. Vyplatí se vsadit na zkušenostní instinkt – pokud něco nevypadá v pořádku, vydává

FOTO: PISTENBULLY

RIZIKA ÚPRAVY SVAHŮ

to jiné než obvyklé zvuky, má jinou vůli či to jinak než obvykle zapáchá, nejspíš bude dobrý důvod nechat věc hned prověřit. Důležité jsou funkční veškeré bezpečnostní prvky (zejména čidla pro zvedání frézy), ale i vyhřívání skel a zpětných zrcátek. Bez toho je dobrý výhled ze stroje do všech směrů hlavně při zasněžování a namrzání ledu nereálný. Rolbu šoférujte s citem. Jemné a souvislé pohyby prospívají rolbě i sjezdovce víc než náhlé, razantní změny. Dobrý rolbař není závodníkem, nýbrž člověkem zodpovědným za kvalitu provedené práce. Citlivý provoz tak těžkého stroje se projeví na jeho delší a bezproblémovější životnosti. Hladké a pozvolné otáčení a změny dopředného a zpětného směru, neagresivní pohyby radlice i frézy a umírněné otáčky motoru – to vše pomůže významně předcházet předčasnému opotřebení stroje. Zkušený rolbař dokáže dynamicky uzpůsobit styl své práce stávajícím podmínkám. Nepodléhá častému zlozvyku mnohých – stále těžké noze na pedálu, motoru vytáčenému do nejvyšších otá-

ček, maximální rychlosti a hloubce frézování atd. Každou noc naopak inteligentně nastavuje parametry záběru podle panujících podmínek – a dokonce je i rektifikuje během směny, pokud si to situace vyžádá. Pro snazší ovládání dnes existují v těch nejmodernějších strojích softwary, které tuto změnu umožní zmáčknutím jednoho tlačítka, a tím se dopředu přednastavené hodnoty – zejména na fréze – aktivují. Aktuálně je možné využít až čtyř takto nastavitelných módů. Na svahu tak za sebou rolbař zanechá ten nejlepší možný produkt, jaký mu okolnosti dovolily, přičemž spotřeboval rozumné minimum paliva a stroj vystavil rozumně přiměřené zátěži.

Nepodceňujte pravidelnou inspekci stavu rolby před vyjetím na směnu. Pokud se cokoli na stroji během směny pokazí (či se vám jen zdá, že se možná pokazilo), zřetelně to nahlašte dílenským mechanikům. Jejich častá výtka zní, že řidič buďto do provozního deníku napíše málo srozumitelný záznam, nebo použije vágní ohlášku typu „nefungovalo to správně“. Při popisu buďte sice struční, ale nanejvýš specifičtí. Jasně vysvětlete příznaky problému a jakékoli okolnosti, které si myslíte, že jsou relevantní. Navzdory vašemu sebepreciznějšímu reportu přesto mějte s dílenskými mechaniky trpělivost, pokud budou potřebovat další objasnění potíží – většina z nich totiž není (a nikdy nebyla) rolbujícími řidiči. I ti nejzkušenější z rolbařů musí mít tyto pravidla neustále na paměti, protože každý z nás je náchylný dopouštět se chyb – obvykle, když to nejmíň čekáme. Nikdy nepřestaňte být ostražití a vždy myslete na bezpečnost svou, ostatních okolo i vašeho stroje.

Oblečení pro pracovníky v horských střediscích

| 154 |

Klíčem ke spokojenosti zákazníka

FOTO: HELLY HANSEN

Vybavit lyžařské středisko jednotným a kvalitním oblečením není jen tak. Mnoho manažerů ještě nedávno sázelo na výměnnou reklamní spolupráci a pořizovalo s minimálními náklady sportovní oblečení obvykle domácích značek.

enže zkušenost ukazuje, že nejlevnější nemusí být vždy nejekonomičtější cesta a že v denně používaném pracovním oblečení jde o kvalitu a specifickou funkčnost ještě mnohem více. I proto v současné době lze na trhu pozorovat zvýšenou poptávku po speciálním oblečení pro zaměstnance. A nejde jen o image a reprezentaci. Zkušený management ví, že je pro dobré reprezentování resortu nejdůležitější, aby byl zaměstnanec kvalitně vybavený, v suchu a teple, a tedy spokojený. O této specifické výseči branže jsme si povídali se Štěpánem Svobodou, country sales manažerem značky Helly Hansen pro ČR a SR. Právě Helly Hansen je totiž v daném segmentu ten, kdo udává trendy, a nabízí dokonce speciální výrobní program určený právě a jen pro lyžařské resorty. Jak tedy Helly Hansen pohlíží na zaměstnance lyžařských středisek? Málokdo ví, že značka Helly Hansen, kromě kvalitního membránového oblečení a doplňků pro lyžování, jachting, outdoor a další sporty, má také divizi pracovního oblečení. Ve své podstatě

značka vznikla v roce 1877 právě za účelem výroby speciálního pracovního oblečení do drsných podmínek severních moří pro norské rybáře a jako první vyvinula voděodolné kabáty. Tento svůj odkaz si nese stále ve své DNA a divize Helly Hansen workwear nabízí celosvětově prémiové pracovní oblečení a obuv pro řemeslníky, stavební firmy, rybáře, pracovníky na ropných plošinách, ale také zaměstnance letišť, logistické firmy a mnoho dalších. I pro zaměstnance v lyžařských střediscích? Pro ty máme celou divizi. Resort Uniform Program je samostatným oddělením, které si bere to nejlepší ze zkušeností, designů

Co je motorem pro vývoj takovéto kolekce? Naší inspirací jsou hlavně zaměstnanci resortů, se kterými se snažíme spolupracovat. Zpětná vazba od běžných zaměstnanců, kteří naše oblečení používají každý den, je tou nejcennější informací a naše vývojové oddělení ji pravidelně promítá FOTO: HELLY HANSEN

je spokojený zaměstnanec

a střihů ze sportovní divize a zároveň čerpá z letitého know-how divize pracovních oděvů. Výsledkem jsou tak kvalitní membránové bundy a kalhoty, ale i střední zateplovací vrstvy, které jsou vyvinuty pro specifické potřeby personálu v resortech od vlekařů přes lyžařské instruktory až po pokladny nebo gastro provozy. Výrobky pro venkovní práce jsou mimořádně funkční – zaměstnanci pracující v drsných horských podmínkách se musejí cítit bezpečně a komfortně. Oděvy musí být nadstandardně odolné proti mechanickým vlivům, proto mají třeba zpevněný materiál v kritických partiích a jsou vybaveny celou řadou dalších specifických prvků tak, aby splňovaly náročné požadavky na práci horského personálu: kapsy uzpůsobené pro umístění vysílačky, speciální poutka a průvlaky pro připevnění mikrofonu vysílačky, suchý zip pro umístění jmenovky, vybrané výrobky nesou certifikované reflexní prvky. Všechny svrchní produkty jsou vyrobeny minimálně s membránou HellyTech® Performance s vodním sloupcem na úrovni 15 tisíc mm/m2, náročnější výrobky určené pro ski patroly a pracovníky horské služby s membránou HellyTech®Professional s vodním sloupcem nad 20 tisíc mm/m2 a stejně vysokou prodyšností. Naše výrobky mají zároveň vždy 100% podlepené švy, které bývají kritickým místem každého membránového výrobku. Všechny výrobky mají i takové detaily jako praktickou vnitřní jmenovku, kde je možné uvést jméno zaměstnance, oddělení a další informace, například pro případ hromadného praní a údržby.

| 155 |

Oblečení pro pracovníky v horských střediscích

do nových prvků a inovací. V dnešní době oblékáme více jak 200 resortů a přes 50 tisíc zaměstnanců, jsou mezi nimi střediska jako Aspen, Vail, Kicking Horse nebo Fernie v USA a Kanadě, ale také mnoho evropských resortů, například Chamonix nebo Avoraiz... V České republice pak naše oblečení používá již třetím rokem Ski areál Lipno a od roku 2017 také Dolní Morava nebo malý, revitalizovaný resort v Lužických horách – Polevsko, tam se mohou případní další zájemci z Česka obrátit pro reference. Jak by měl resort k výběru oblečení a vybavení obecně přistupovat? Velice často se setkávám s požadavkem typu „potřebujeme nějaké bundy a kalhoty pro vlekaře a instruktory“. Když se ale následně začnu ptát na interní směrnice týkající se bezpečnosti práce, definice rizik pracovních pozic, požadavky na standardy uniforem a podobně, vídám hodně překvapené obličeje. Myslím, že by si každý provozovatel resortu měl jako zaměstnavatel uvědomit, že by každá pracovní pozice měla mít – jako v každé jiné firmě – zpracován audit rizik a tomu by měly následně odpovídat pracovní pomůcky, kterými je zaměstnavatel ze zákona povinen svého zaměstnance vybavit. Jeden názorný příklad: kolik váží jedna čtyřsedačka na sedačkové lanovce? Odhadem více jak 100, možná i 150 kg. Když k vám do resortu přijde na kontrolu inspektor z Inspektorátu pro bezpečnost práce, první, na co se zaměří, bude, zda má zaměstnanec obsluhující lanovku bezpečnostní boty s pevnou špičkou. Dalším příkladem může být obsluha parkovišť nebo rolbaři, kteří pracují ve tmě nebo šeru, a je potřeba, aby na sobě měli certifikované reflexní prvky. V neposlední řadě je velmi důležité, aby měl resort zpracovanou svoji interní směrnici, která bude definovat skutečnost, že pracovní oblečení je majetkem zaměstnavatele, jak se o něj má zaměstnanec starat, aby bylo čisté a funkční, a také je důležité zajistit, aby každý zaměstnanec měl u zaměstnavatele svoji evidenční kartu, kde bude uvedeno, jaké oblečení a vybavení od zaměstnavatele nafasoval. I s takovými věcmi pomáháme. Když dělám nabídku pro konkrétní resort, je to

vždy dlouhá společná komunikace mezi provozními, technickými řediteli či personálním oddělením, ale vždy se snažím k jednání přizvat také zástupce vlekařů nebo instruktorů, aby i oni měli možnost ovlivnit, v čem budou trávit ty desítky hodin týdně. Naším cílem je primárně dlouhodobá spolupráce a celý vztah s resortem je postaven na vzájemné důvěře a naší znalosti potřeb resortu. Sám si někdy osobně vyrazím k některým z partnerů neohlášeně zalyžovat a třeba na vleku se pobavím s instruktorem o jeho zkušenostech a nápadech na vylepšení výrobku. Tyto pak hned posouvám na naše vývojové oddělení v Norsku, které je za každou zpětnou vazbu velmi vděčné. Aby vedení resortů nemělo pocit, že kupuje zajíce v pytli, nabízíme také možnost zapůjčení testovacích setů pro zaměstnance, aby oni sami mohli říci, zda a jak jsou s výrobkem Helly Hansen spokojeni. Musím ale říci, že za poslední dva roky se povědomí o některých povinnostech plynoucích z titulu bezpečnosti práce a také specifikace požadavků od resortu zlepšily a více a více resortů poptává právě specifické a kvalitativně vyhovující vybavení. Umí značka Helly Hansen vyrobit oblečení na zakázku podle barevných specifikací resortu? Ano, i toto je možné. Zmíněná divize Resort Uniform Program drží skladem materiály v asi 10 základních barvách, a pokud resort naplní minimální množství 200 kusů od modelu, jsme schopni vyrobit i bundu v unikátních barevných kombinacích přesně podle zadání resortu. Nicméně už naše základní kolekce obsahuje více jak 25 možných barevných kombinací a zatím se nestalo, že by si z ní resort nevybral tu svou. Důležité je zmínit, že kolekce Helly Hansen Resort Uniform Program nepodléhá trendům a barevné kombinace se snažíme držet i 5 let. Není tedy problém v případě, že resort potřebuje doplnit svoje oblečení, vyrobit ve stejné kombinaci i menší série. Co se týče celého trhu, dá se říci, že je program Helly Hansen Resort Uniform unikátní?

Lze ještě vymýšlet něco nového, existují v tomto segmentu modelové ročníky a novinky? Určitě, pro rok 2018/19 se zrovna kolekce Resort Uniform výrazně rozšiřuje o nové modely středních vrstev a softshell produktů. Přibyly také nové modely bund pro instruktory ze strečového materiálu. A úplnou novinkou je kolekce Helly Hansen Race, která je s kolekcí Resort vzájemně kombinovatelná, ale je to kolekce primárně zaměřená na lyžařské oddíly a sportovní kluby. V této kolekci nabízíme vše od závodních kombinéz přes tréninkové bundy a celorozepínací kalhoty až po péřové kabáty na start a oblečení pro trenéry. Více: www.hellyhansen.com a www.hhworkwear.com FOTO: HELLY HANSEN

FOTO: HELLY HANSEN

Ano, unikátnost naší nabídky ale nespočívá jen v tom, že máme speciální program pro resorty, ale především v tom, že střediskům umíme nabídnout komplexní řešení jejich potřeb. Na zimu je vybavíme kvalitním a reprezentativním zimním oblečením včetně grafického potisku, certifikovanými „osobními ochrannými pomůckami“ v podobě například bezpečnostních bot, reflexních bund a kalhot. V neposlední řadě jsme schopni resort vybavit i na letní provoz například letními bezpečnostními botami, softshellovými bundami, fleecovými mikinami a softshellovými kalhotami a šortkami. Ve své podstatě umíme zajistit komplexní celoroční servis kolem oblečení a vybavení od funkčního prádla přes zateplovací vrstvu až po membránové bundy a pracovní obuv. Celý full servis zajistí jediný kontrakt.

lanovkové kuriozity

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

Lanovky systému 3S Zatímco mezi lety 1991 a 2008 se lanovky systému 3S stavěly jen zcela výjimečně, zlom nastal v roce 2010, kdy byly do provozu uvedeny hned dvě lanovky tohoto systému. Od té doby se tyto dráhy ve značné míře rozšířily i mimo Evropu a průměrně přibydou každý rok 1 až 2 nové lanovky 3S.

Rekordní Soči 2014

roce 2010 se rozjely hned dvě lanovky 3S od firmy Doppelmayr. První z nich bychom nalezli v rakouském Söldenu, kde dráha Gaislachkoglbahn II s 30místnými kabinami nahradila prototypovou lanovku DLM z roku 1988 (zdvojené dopravní lano, předchůdce funitelu). Náročný byl návrh dvousettunové podpěry č. 3 před horní stanicí, jejíž základy jsou založeny na permafrostu.

Rekordní zakázku na tři lanovky systému 3S s kabinami pro 30 osob obdržela firma Doppelmayr v souvislosti s konáním zimních olympijských her 2014 v Soči. Jako propojení olympijské vesnice a finish-zone ve středisku Rosa Khutor s údolím byly postaveny dva úseky s průběžným provozem (šlo tak o první dvouúsekovou lanovku 3S). Díky speciálním nákladním plošinám je lanovka schopna přepravovat i osobní auta. Třetí lanovka spojuje údolí se střediskem Psekhako a se svou délkou 5 386 metrů byla až do roku 2016 nejdelší svého druhu na světě.

Lanovka pro zahrádkáře

MOHUTNÁ 200 TUN TĚŽKÁ PODPĚRA LANOVKY GAISLACHKOGLBAHN 2 V SÖLDENU

Druhou lanovku bychom našli v Německu ve městě Koblenz, kde byla dráha systému 3S s osmnácti kabinami pro 35 osob postavena za účelem propojení obou areálů spolkové zahrádkářské výstavy BUGA 2011. Ta na své 890 metrů dlouhé trase se dvěma podpěrami křižuje mohutnou řeku Rýn, železniční trať a silniční komunikaci. Lanovka se setkala s obrovským zájmem návštěvníků, již po prvních osmi týdnech od otevření výstavy přepravila neuvěřitelný milion cestujících. Původně byla lanová dráha uvažována pouze jako dočasná s předpokládanou demontáží v roce 2013, nakonec bylo povolení k provozu prodlouženo až do roku 2026.

Horní stanice v podzemí Avoriaz

DOLNÍ STANICE LANOVKY PRODAINS EXPRESS V AVORIAZ

Express může pyšnit lyžařské centrum Avoriaz ve Francii, které je součástí oblasti Les Portes du Soleil. Zajímavostí je založení horní stanice v podzemí, čímž se podařilo vyřešit problém s nedostatkem místa v této lokalitě. Po prototypu v Bolzanu jde o druhou lanovku tohoto typu od firmy Leitner.

Přelomový rok 2010

TRASA LANOVKY VE MĚSTĚ KOBLENZ PŘEKONÁVÁ MOHUTNOU ŘEKU RÝN, ŽELEZNIČNÍ TRAŤ A SILNIČNÍ KOMUNIKACI

(2. díl)

| 156 |

Od dubna 2013 se moderní dráhou systému 3S od firmy Leitner s 35místnými kabinami zvanou Prodains

Pohodlné 28místné kabinky v Ischglu V roce 2014 se lanovka systému 3S objevila také v rakouském Ischglu, kde pod názvem Pardatschgratbahn zajišťuje kapacitní a větruodolnou primární dopravu návštěvníků do střediska. Poprvé zde byly použity 28místné kabiny nového modelu Taris od firmy CWA.

Kapacitní vzpruha pro Mayrhofen V roce 2015 byla v rakouském Mayrhofenu dvoulanová lanovka Penkenbahn s ohledem na velké vytížení a již nedostatečnou přepravní kapacitu nahrazena po 20 letech navzdory svému nízkému věku novou velkokapacitní dráhou systému 3S od firmy Doppelmayr. Stejně jako v Ischglu byly i zde použity kabiny Taris a stejně jako na původní lanovce, je i na nové dráze systému 3S trasa na podpěře č. 1 zalomená v úhlu 7°. Nechybí ani wi-fi připojení ve všech 30místných kabinkách.

Luxusní kabiny na Stubaiský ledovec Následující rok 2016 byl pro systém 3S opět mimořádně úspěšný. Na rakouském ledovci Stubaier Gletscher se rozjela dvouúseková dráha Eisgratbahn 1 a 2, která nahradila svou předchůdkyni, dvoulanovou lanovku z roku 1972. Dodavatelem technologie se stala firma Leitner a vůbec poprvé zde byly využity mimořádně komfortní 32místné kabinky úplně nového modelu Symphony od firmy Sigma. Současně jde o jednu z nejdražších lanovek, která kdy byla v Alpách postavena, a ani zde nechybí wi-fi přímo v kabinkách.

lanovkové kuriozity

DOLNÍ ČÁST TRASY NOVÉ PENKENBAHN V MAYRHOFENU

Na nejvyšší horu Vietnamu Pro návštěvu další lanovky z tohoto roku se již musíme vydat do exotičtější destinace – do Vietnamu, kde přes 6 kilometrů dlouhá dráha 3S firmy Doppelmayr s 30místnými kabinami zpřístupňuje horu Fansipan, nejvyšší vrchol Vietnamu.

Lanovka místo 15 km po silnici V roce 2017 otevřela firma Doppelmayr také první lanovku 3S v Číně, která zajistila dopravní propojení turistické lokality Lushan namísto 15kilometrové horské silnice. Vybavena je 30místnými kabinami typu Taris.

Staví se 4 nové lanovky 3S Rekordním rokem pro systém 3S bude ten letošní – ve výstavbě se totiž momentálně nacházejí hned 4 dráhy. Nejvíce očekávanou novinkou je druhá lanovka na Klein Matterhorn v Zermattu, kterou staví firma Leitner. Je vybavena 28místnými kabinami Symphony a po 3 letech náročné

| 157 |

výstavby bude uvedena do provozu před zimní sezónou 2018/19. Další lanovku 3S buduje firma Leitner v norském středisku Voss. Dvě dráhy 3S staví také firma Doppelmayr – jedna spojuje vysoko nad mořem ostrovy Hòn Thơm a Phú Quốc ve Vietnamu (s délkou 7 900 m půjde o nejdelší lanovku v jednom úseku na světě), druhá se nachází v Číně.

Další lanovky 3S propojí stávající areály Také v nejbližších letech přibude několik dalších nových lanovek 3S. V roce 2019 by se měly rozjet v Rakousku hned dvě propojovací dráhy – jedna pod názvem K-onnection propojí areály Maiskogel a Kitzsteinhorn nad Kaprunem (výrobcem bude Doppelmayr), druhá v údolí Zillertal spojí menší areál Spieljoch s větším střediskem Hochzillertal. V roce 2020 má být dokončena městská lanová dráha systému 3S ve francouzském městě Toulouse, dodavatelem bude skupina Leitner/ Poma. Již několik let se diskutuje také o dráze 3S ve švýcarském Grindelwaldu spojující údolí se stanicí Eigergletscher ozubnicové dráhy Jungfraubahn – pokud vše půjde podle aktuálního plánu, rozjede se v roce 2021.

Tři neúspěšné projekty Naopak jsou známy i 3 případy, kdy se již značně rozpracovaný projekt na lanovku systému 3S nerealizoval. Pro propojení středisek Arosa a Lenzerheide byla nakonec vybrána kyvadlová

TRASA PRVNÍHO ÚSEKU LANOVKY EISGRATBAHN NA LEDOVEC STUBAIER GLETSCHER

MONTÁŽ PODPĚRY LANOVKY PARDATSCHGRATBAHN V ISCHGLU

lanovka, pro náhradu staré pozemní lanovky Stoosbahn byla nakonec zvolena opět pozemní lanovka, která je mimochodem nejstrmější svého druhu na světě. A propojení středisek Flachau a Zauchensee prostřednictvím 7 km dlouhé lanovky 3S se neuskuteční vůbec. 18 ŘÍJEN 20

č. 110

 PŘÍŠTĚ:

Nákladní lanovky Mezi dříve rozšířený a dnes téměř vymřelý druh lanových drah patří ty nákladní.

EISGRATBAHN JE VYBAVENA MIMOŘÁDNĚ KOMFORTNÍMI KABINKAMI NOVÉHO TYPU SYMPHONY

pružiny do všech typů bubínků lyžařských vleků ÁMOSOVO PÉRO náhradní Pavel Sodomka, ÁMOS CHRUDIM, tel.: 724 203 467, e-mail: pavel.sodomka@agentura-amos.cz

www.amos-chrudim.cz

| 158 |

TECHNOLOGIE SNOWFACTORY V RESTROSPEKTIVĚ SEZÓNY Text: Zuzana Holášová, Tom Řepík

TECHNOALPIN SNOWFACTORY NEWS Zvolna končící sněhová sezóna 2017/18 nebyla pro Snowfactory, průkopnický systém produkce sněhu při plusových teplotách od italského výrobce TechnoAlpin, ani krátká, ani nudná. V tuzemských střediscích se zabydlela už čtvrtá instalace této revoluční technologie v řadě, čímž Česko potvrdilo svůj primát světové štiky ve využívání špičkových zasněžovacích technologií. Věci se tu začaly dít už uprostřed léta.

Zejména školáci – malí i odrostlejší – mohli najít ve vedrech letních prázdnin na krkonošské Černé hoře velkou bílou fůru důvodů k zapomenutí, že už za několik týdnů jim bude znovu zvonit do lavic. Koneckonců, jen o dalších pár týdnů nato začnou rolbaři právě na Černé hoře rozhrnovat první z technicky nasněžených koberců. Všechno díky nově pořízené sadě TechnoAlpin Snowfactory. Červenec 2017.

V srpnu provětrali svou o rok starší Snowfactory i na Monínci pro své Letní sněhové hrátky. Předposlední prázdninový týden tak měla kam přijet vydovádět se spousta dětí i dospělých. Proč by ne, život je dobrý. Srpen 2017.

V říjnu pustili monínečtí svou Snowfactory znovu, tentokrát na „plnej céres“ – jak by taky ne, když si naplánovali otevřít po roce znovu jako první středoevropský skiareál, už 26. října na své Hotelové sjezdovce. Říjen 2017.

A skutečně – 26. října už byla zdejší Hotelová jaksepatří v bílém. Perfektní podmínky pro místní Burton Monínec Season Opening pár dní nato. Stále říjen 2017.

O tři týdny později – o svátečním 17. listopadu otevřeli svůj první svah i na černohorském Andělu, s vydatnou pomocí vrtulových děl TR8 a TF10AM od TechnoAlpinu i laskavé mamky Přírody. Listopad 2017.

Další tuzemská instalace Snowfactory nachází domov v ostravském Skalka Family Parku. Listopad 2017.

TECHNOLOGIE SNOWFACTORY V RESTROSPEKTIVĚ SEZÓNY

A zatímco klasické žluté kanóny od TechnoAlpinu na Skalce ještě čekaly na vhodné klimatické podmínky, nová Snowfactory neměla čekat na co. Rovnou do práce vyrábět bílé hromady! Listopad 2017.

Koncem listopadu se dočkala realizace v pořadí už čtvrtá tuzemská dodávka technologie Snowfactory – tentokrát do tošovického HEIPARKu. Systém začal hned vyrábět první sníh coby základ povrchu pro další úspěšnou sezónu tohoto moderního celoročního areálu v Oderských vrších. Prosinec 2017.

Koncem ledna monínečtí nechali své kontejnery od Snowfactory obléknout do nové grafiky – posílali je na výlet na brněnské výstaviště, aby hned po vykládce začaly chrlit kopce sněhu pro tamní Olympijský festival. Leden 2018.

Radost přinášel v Brně sníh od TechnoAlpinu od rána do večera, po celou dobu konání Olympijského festivalu. Díky, Snowfactory! Únor 2018. Během několika dní vyrostl na výstavišti ve Štatlu běžecký a biatlonový mini-okruh a hned vedle mini-snowpark. Únor 2018.

| 159 |

JAK TO VIDÍ MILENIÁL Proč starším mnohokrát připadá obtížné vžít se do vnímání nejmladší dospělé generace Z – takzvaných mileniálů? S jedním jsem si o tom povídal.

každým dnem každé sezóny se mileniálové stávají víc a víc přítomnou realitou horské branže než jen pouhou její vágní budoucností. Není pochyb, že dřív či později tato generační vlna přinese do oboru své nezanedbatelné změny. Nemluvím jen o zákaznické, nýbrž i dodavatelské straně odvětví. Jednoho typického mileniála – ročník narození 1995 – ze středního managementu jisté významné coloradské korporace jsem přesvědčil k neformálnímu rozhovoru. Pochopitelně, že anonymnímu – jeho pracovní kontrakt je účinným zámkem na pusu. Jak vnímáš ve společnosti rozšířené stereotypy, že internetová generace je vesměs líná, hedonistická a nárokuje si všechno bez zásluh? Leze mi to na nervy. Slýchám řadu dalších, třeba že žijeme mimo realitu, jsme narcisti a tak. Ale myslím, že většina lidí starší generace se tradičně ráda dívá kritickým pohledem na tu mladší a tvrdí, že to mají lehčí, než měli oni. Naše generace se dostává na paškál o to víc, že vládneme bezprecedentními znalostmi a ovládáním moderních technologií oproti nim, máme přístup k informacím a možnostem cestovat do takové míry, jako neměl nikdo v historii. Generace našich rodičů si myslí, že ničím netrpíme, že nám leží všechno na dosah prstů. Když pak někoho z nás vidí jako nezaměstnaného nebo nepracujícího, nálepka lenocha je na světě. Ale ať jsem férový – některé stereotypy mohou být zčásti pravda. Já sám rád naplno lyžuju i se bavím, dokumentuju to na Snapchatu a je mi jedno, co si o tom kdo myslí. Jsem líný a hedonistický? Zčásti určitě jsem. Napadá tě, jak tenhle stereotyp ve vnímání společnosti změnit? Za nejlepší považuju vzdorovat mu každým dnem tím, že zkrátka tvrdě pracuju. Ale znovu opakuju – věci jsou dnes hodně jiné a starší generace používá jinou mentální optiku. Například pracovat celý život od devíti do pěti pro mě osobně rozhodně není metou, tak podle mě úspěch nevypadá. Třeba právě tenhle koncept je starším generacím dost vzdálený. Mám za to, že naše generace má o tom, co to pracovní úspěch je, hodně odlišné představy.

A co je tedy podle tebe pracovní úspěch? Za pracovní úspěch považuju mít pod sebou zaměstnance, kteří se mnou budou chtít pracovat i v další a další sezóně. Dělat něco, čím viditelně svým přispěním ovlivním chod stále se vyvíjejícího oboru. Schopnost najít dobrou rovnováhu mezi osobním a pracovním životem a odnášet si ze své práce víc než jen nijak skvělý plat. O to víc je důležitější najít v tom, co dělám, lásku; potom se do práce chodí úplně jinak. Málokdo z nás může být v horské branži kvůli penězům.

S ohledem na tvou definici – pokud bys mohl opravit jedinou věc, kterou bys rád od své práce dostával, ale nyní nedostáváš, která by to byla? Jednoznačně bydlení. Přál bych si tady v horách, kde pro sebe vidím budoucnost, žít, založit rodinu, koupit dům. Rád bych viděl resort jako regulérní místo k žití nabízející normální pracovní místa. Jenže skoro všechny střediskové aglomerace jsou ochromeny předraženými poměry na realitním trhu a stále stoupajícími stavy bohatých vlastníků, navštěvujících svou nemovitost dvakrát za zimu. Pracovat pro skiresort a nebýt

Spousta letitých střediskových lídrů odchází do důchodu a do oboru přichází čím dál početnější vlna mladých pracovníků. Upřímně – jsi rád, že staří odcházejí? A všímáš si nějakých kulturních změn, které toto střídání stráží do odvětví přineslo? Upřímně, je to moc dobře, jsem rád. Během své (vím, krátké) pracovní kariéry se v oboru stále setkávám s jakousi generační povýšeností a nepřístupností u nejstarších ročníků. Starší manažeři by k nám měli být o mnoho otevřenější. Spousta z nich se brání jakýmkoli změnám a chtějí to na svých teplých pozicích doklepat postaru.

Generace našich rodičů si myslí, že ničím netrpíme, že nám leží všechno na dosah prstů. schopen důstojně bydlet je nesmírně demotivující. Střediska by měla řešit realitní problém pro své zaměstnance mnohem urputněji, než to dělají. Kdybych dělal svou profesi dole ve městě, neměl bych problém vzít si hypotéku na dům. Místo toho tady neustále řeším, jak se dostat k nějakému slušnému realistickému bydlení, abych mohl o založení rodiny vůbec uvažovat. To nyní nepřichází v úvahu. No a až by se vyřešilo tohle, další na řadě by bylo sobecké „víc lyžařských dní“ – těch není a nebude nikdy dost.

Co by sis přál, aby vám tahle odcházející garnitura předala líp či víc? Už jen samotnou historii jejich pracovního odkazu ve středisku, která s nimi odejde, když ji někomu dobře nesdělí. Obor je tam, kde je, díky nim; jejich vliv nelze ignorovat. Co nejlíp porozumět tomu, odkud skiareál pochází a proč se určité věci dělaly tak, jak se dělaly, by nám do budoucí práce velmi pomohlo. Toto se neděje dostatečně. Jejich úspěchy i chyby jsou tím, z čeho bychom se mohli tolik naučit.

FOTO: FACEBOOK

Text: Tom Řepík

OBOR OČIMA INTERNETOVÉ GENERACE

| 160 |

OBOR OČIMA INTERNETOVÉ GENERACE Trochu jim závidím, když slýchám, jaké dobrodružství a zábava bývalo provozovat středisko třeba v osmdesátých letech. Dnes jsme na každou činnost tak úzce specializovaní a svázáni tolika předpisy a restrikcemi, že nabýt nějaké komplexní kompetence dělat prakticky cokoli v areálu, jako to bylo za nich, je utopie. O to víc je důležitější, aby nám předávali co nejvíc ze svých zkušeností. Co bys naopak chtěl, aby se oni naučili od vaší generace? Měli by být o mnoho otevřenější našim přístupům. Dost našich nápadů může znít naivně nebo bláznivě, ale pokud nedostanou šanci, nikdy se nedozvíme, zda a jak by fungovaly, a obor tak zbytečně stagnuje. Nic neriskovat a všechno hrát konzervativně na jistotu jako za jejich starých časů pevně daných rozpočtů a papírových tabulek, to není tou nejlepší cestou k vysoké návratnosti dnešních extrémně vysokých investic. Co považuješ za nejcennější vlastnost, jež je mileniálům vlastní a kterou starší generace postrádají? Asi schopnost zřetelně vidět, že skiresorty se potřebují neustále vyvíjet. Tak jako i jinde, starší lidi se změnám přirozeně brání a obávají je jich. Tím, že naše generace není zatížena romantickou nostalgií, nedělá nám problémy těmto změnám otevřít náruč. Máme o mnoho větší schopnost zpracovat všechny informace a implementovat adaptační procesy. Pracovní prostředí se mění mnohem rychlejším tempem, než to kdy starší garnitura zažila. Ať se nebavíme ve vágních pojmech, co za konkrétní změny navrhuješ ty? Potravinové vozy na parkovištích, sjednotit prodejní procesy tak, aby nákup sezónky, objednání si lekce a vypůjčení výbavy se odehrávalo z jediného centrálního místa ve středisku. Intenzivní rozvoj vedení lidských zdrojů, mnohem větší zapojení místních komunit do střediskových eventů. Líp pokrývat stále rostoucí nároky na zákaznickou zkušenost, kdy my máme mentálně mnohem blíž typickému vzorku zákazníků, než může mít stará garnitura vedení. V designu terénních parků jsou obrovské rezervy. Je toho hodně. Všichni v oboru dobře vědí, že přilákat do lyžování nové duše a proměnit je v pravidelné lyžaře se dlouhodobě nedaří tak, aby sportu neklesaly demografické stavy. Vidíš nějaká řešení, která nemusí vidět starší garnitura? Ve středisku, kde pracuju já, tyto konverzní údaje vlastně rostou. Ale chápu, že mluvíme o celkovém stavu branže. Řešením je mnohem svědomitěji oslovovat nové netradiční komunity, které dosud nelyžují. Těmto novým lidem přichystat až neodolatelně výhodné podmínky

pro naučení se opravdu lyžovat – až na úroveň středně pokročilých, aniž by je to stálo jmění. V průběhu této etapy si s nimi vypěstovat pevný vztah. Není to určitě nic nového pod sluncem, ale jinou cestu nevidím. Netvrdím ani, že stará generace manažerů toto neví. Dnes je ale horský byznys mnohem víc o zážitcích a to se týká už první návštěvy nováčků a potom i celého procesu učení se, kdy probíhá jejich kritická konverze do běžných vracejících se zákazníků. Je nesmírně důležité, aby i tyto fáze byly do co největší míry zábavným zážitkem. Zde má obor velké rezervy ke zlepšování se. Inovativní manažer lyžařské školy je asi první důležitým předpokladem. Jakým největším výzvám čelí zaměstnanci horských středisek? Budu se opakovat, ale zdaleka největším problémem jsou mzdy versus náklady na bydlení a život ve střediscích. Před každou sezónou dostávám od nadřízených čím dál těžší úkol zajistit dostatek zaměstnanců, kteří by měli obětavě odvádět skvělou práci, akceptovat mizerný plat a žádné bydlení k tomu. I kdybych se roztrhal kreativitou, co nadělám? Pokud se platy nehý-

Málokdo z nás může být v horské branži kvůli penězům. bou, přičemž ekonomice se daří velmi dobře, schopní lidi si vždycky budou hledat práci jinde. Mou nadějí je, že až budou mileniálové u kormidel většiny skiareálů, snad budou chápat, jak je důležité nabídnout důstojné podmínky všem zaměstnancům tak, aby v oboru mohli odstartovat i rozvíjet plnohodnotnou kariéru, a ne jen si na pár let odskočit za přechodným koníčkem. Co je to nejpřekvapivější, co ses dosud v oboru naučil? Asi to, jak složitý a komplexní dnes obor je. Ani nevím, zda mě to překvapilo; rozhodně ale na mě dělá dojem, kolik věcí musí klapnout a kolik lidí musí udělat precizně svou práci, aby skiareál běžel, jak má. Je to pozoruhodné v malých střediscích, natož v těch obrovských. Učím se, jak důležité je pěstovat si co nejlepší vztahy mezi jednotlivými odděleními, aby se potírala jakákoli řevnivost. Pak jsem se taky naučil, že věta jako „Tohle není moje práce“ neexistuje. Nějaká rada tvým vrstevníkům chystajícím se pracovat v horském byznysu tady u nás v Evropě? Buďte připraveni ušpinit si ruce od těžké práce. Nikdy se nevzdávejte své otevřené mysli a kreativní nápaditosti. Respektujte své nadřízené, ale neotročte pro ně slepě, nýbrž nuťte je hledat nová chytrá řešení. Hýčkejte si dobré vztahy, jsou vším. Taky nezapomeňte hodně lyžovat, každý den!

TechnoAlpin, řešení zaručující budoucnost našeho podnikání. Eduardo Valenzuela, Sierra Nevada

Už roky nám TechnoAlpin umožňuje zajistit si to nejzákladnější pro provoz našeho skiareálu, sníh. Díky naší spolupráci může Sierra Nevada, nejjižnější lyžařský resort Evropy, v zimě hostit významné sportovní události i si udržet svůj provoz v budoucnu.

www.technoalpin.com

| 162 | HAPPY END

Vyhrajte

15 000 Kč na libovolné lyže zn. Elan

100

a univerzálních tekutých skluzných vosků Swix!

Vyplňte anketu a staňte se spolutvůrci SNOW!

Kdo se trefí nejblíže cílovému počtu všech účastníků ankety, získá kredit 15 000 Kč na jakékoli lyže značky Elan. Dalších sto nejbližších tipů automaticky vyhrává univerzální skluzný vosk Swix F4-100C.

Kredit 15 000 Kč na lyže Elan Kredit 15 000 Kč na libovolné lyže značky Elan dle vašeho vlastního výběru. Platí pro jeden model lyží, dodání lyží zajišťuje redakce SNOW, vybírat lze pouze z dostupných katalogových modelů. Cena se odvíjí od doporučené maloobchodní ceny, na případný přeplatek nevzniká nárok. S adekvátním doplatkem lze vybrat i model dražší než 15 tisíc Kč.

Tekutý univerzální vosk Swix Easy Wax F4, 100 ml Tekutý skluzný vosk Swix F4 Universal All Temperature Liquid Wax je určen sjezdovým i běžeckým lyžařům pro všechny sněhové podmínky. Ergonomické kapesní balení je vybaveno pěnovým aplikátorem a plstěnou leštičkou. Stačí jen nanést a jet. Obvyklá cena: 400 Kč

100x vosk á 400 Kč

1x lyže á 15 000 Kč

/anketa2018

RUŽOMBEROK – MALINÔ BRDO SLOVENSKO

aktivační kód:

jméno:

datum návštěvy:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 12. 3. 2018 DO KONCE SEZÓNY

e-mail:

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

jméno:

datum návštěvy:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 3.–31. 3. 2018

Volání pomoci

112

– Kde, co, kdy, kdo volá, kolik postižených, místo pro vrtulník a počasí? Alpský nouzový signál – 6x za minutu stejný signál (blikání baterky, blesku foťáku, píšťalka), pak minutu pauza Odpověď záchranářů – 3x za minutu stejný signál = rozumím Signalizace vrtulníku: Ano, přistaň! – Vzpažit ruce (Y) – yes Ne, nepřistávej! Spustit jednu ruku (N) – no

Zajištění místa nehody

ozhlédni se a zhodnoť situaci! R Zkřížené lyže na viditelném místě či jakékoliv viditelné označení Zastav si další lyžaře na pomoc. Pozor na „tunelové vidění“ – všímej si všech raněných a celé situace.

Záchranná karta

NEVYTRHÁVEJTE

ČESKO KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE:

NEVYTRHÁVEJTE

DOLNÍ MORAVA

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období od 12. 3. 2018 do konce sezóny. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.dolnimorava.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období od 1. 3.–31. 3. 2018. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skipark.sk

Bezvědomí

Známky masivního krvácení? Zastavení krvácení má přednost před vším! Posloupnost neodkladné kardiopulmonární resuscitace: 1) Zjisti vědomí – reaguje? Hlasité oslovení, zatřesení. 2) Zjisti dech – přilož ucho k ústům. Dýchá normálně? 3) Zakloň hlavu! Dýchá normálně? 4) Stlačuj hrudník frekvencí cca 100 stlačení za minutu do příjezdu záchranářů, případně prolož 2 vdechy v poměru 30:2. Pokud se rozdýchá, zajisti tepelnou izolaci a sleduj životní funkce do příjezdu záchranářů.

Při vědomí

Zraněný při vědomí, komunikuje. 1) Kontroluj vědomí, mluv s ním. Mluví  dýchá žije! 2) Pátrej po masivním krvácení, zastav ho! Cizí tělesa z rány nevytahuj, působí jako zátka! 3) Zajisti tepelnou pohodu (izofolie), uklidňuj pacienta. Proveď základní ošetření ran. 4) Zjisti co nejvíc informací o nehodě, které poskytneš záchranářům.

Impreza AWD 2018

Japonská ikona, která ti bezpečně rozbuší srdce. Její styl, prostor, pohodlí a zábava za volantem tě pak ohromí při každé cestě. Nová pevnější a bezpečnější platforma SGP, nízko položené těžiště, atmosférické motory boxer 1,6L a 2,0L, pohon všech kol Symmetrical AWD, převodovka Lineartronic a EyeSight, řidičovy druhé oči – ideální výbava pro jakýkoli výlet bez ohledu na vzdálenost a na povrch. Nestresuj se a užij si každou cestu.

Navštivte nás! subaru.cz | zazijsubaru.cz | subaru-butik.cz

subaru.cze

subarucz

Kombinovaná spotřeba paliva 6,2–7 l/100km, emise CO2 140–159 g/km.

subarucz

Lyžuj za 990 Kč od 19.3. až do konce zimní sezóny!

PŘEDPLAŤ 990 Kč LYŽUJ HNED

4 990 Kč

DOPLATEK 4 000 Kč* AŽ NA PODZIM

Po zaplacení předplatného za 990 Kč můžeš ve Špindlu lyžovat hned, až do konce letošní sezóny. Doplatek na sezónku 2018/2019 uhradíš až na podzim. Nabídka platí od 19.3.2018 pouze při nákupu předplatného v e-shopu www.GOPASS.cz do 30.4.2018. * Chytrá sezónka v předprodeji: Dospělý 4 990 Kč, Junior/Senior 3 990 Kč, Dítě 3 490 Kč. Běžná cena sezónního skipasu 2018/19: Dospělý 15 990 Kč.