NORDIC 60 - únor 2023 by SNOW media

LYŽAŘSKÉ SKVOSTY POD MNICHOVEM

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

BIATLON

NORDICmag 60

ÚNOR–BŘEZEN 2023 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

NEZLOMNÁ MASAKO ISHIDA Japonská ikona v exkluzivním rozhovoru

ČÍNA – BUDOUCÍ VELMOC V BĚŽECKÉM LYŽOVÁNÍ? | POKLADY V ROLBAŘOVĚ GARÁŽI | MALÝ DĚJEPIS VELKÉ BRUSLICÍ REVOLUCE | TECHNIKA NA KOLEČKÁCH A BEZ NICH | NEŽ SERVISMAN NASERVÍRUJE

VOLBA ŠAMPIONŮ

ELITE 3.0 VELMI LEHKÁ KARBONOVÁ KONSTRUKCE, VELMI VYSOKÝ VÝKON

FOTO: JIŘÍ ALBRECHT/ŠUMAVA

OBSAH OBSAH 3

NORDICsport 6 Nezlomná: Rozhovor s japonskou lyžařkou Masako Ishidou 10 Alison Owenová: Jde mi o ženy 14 Bílé hemžení v Machově: Historické ohlédnutí za jedním z českých úspěšných oddílů 19 Čína: Budoucí velmoc v běžeckém lyžování? 22 Vox populi: Láska ve/ke sportu 24 Daniel Gladiš: Investování je stejně jako sport činnost, kde nedostanete nic zadarmo

NORDICtech 32 Než servisman naservíruje: Co obnáší práce servismana ve Světovém poháru 34 Poklady v rolbařově garáži: Jaké jsou možnosti úpravy běžeckých tratí 38 Pekelná cesta: O výrobě čelovek

NORDICuniverzita 42 Báječná historie lyžování: Lyže a jejich historický význam pro lidstvo 44 Malý dějepis velké bruslicí revoluce: Vývoj jedné z technik běhu na lyžích 51 Technika na kolcích vs. technika na lyžích: Specifika jízdy na kolečkových lyžích a lyžích 54 Tipy na cviky: ZOO – hravé posilování, nejen pro děti II. 58 Běh na dlouhou trať: Zdravotní omezení v tréninku

NORDICmag 64 Když teče sníh před očima: O německém závodu Skadi Loppetu 68 Jakuszyce: Co jste o nich chtěli vědět a báli jste se zeptat 72 Lyžařské skvosty pod Mnichovem: Na běžky do Německa 80 První závod: Jak zkusit první závod bez zkušeností

REDAKCE FOTO: BRUKSVALLARNA

Napište! Pokud budete mít nějaký nápad, který by vás ze světa běžek zajímal, pošlete jej na: adela.rocarkova@snow.cz Adéla Ročárková, šéfredaktorka NORDIC

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Ročárková ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha EDITOR Tom Řepík GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková

A co děti? Nemají si kde hrát… Leden – nejstudenější měsíc v roce a v jeho první půlce jsme smutnili, kolik mohlo být místo deště sněhových srážek. Kde jsou ty obrovské sněhové mantinely kolem silnic, ve kterých jsem si jako dítě představovala, že vyhrabu tunel a budu jím vzpřímeně chodit z domu až do školy? Už téměř 20 let stojí zimy za starou belu. Každý rok napadlo i v našich podmínkách obvykle velké množství sněhu, jeho nedostatek byl jen výjimkou, bohužel v současnosti se to děje přesně naopak. Asi každý si všiml, že silnice brázdí stále větší množství aut a kamionů, často zbytečně, aby si dvě země tisíce km vzdálené vyměnily mezi sebou například jablka, že oceány přeplouvají tam a zpět obří nenažrané lodě, které spolknou miliardy tun ropy, abychom si dovezli z Číny každou prkotinu, a že vzdušným prostorem létají denně tisíce letadel. Pralesy, které jsou veledůležité k udržení homeostázy Země a rozmanitosti fauny a flóry, těžíme závratným tempem, jen abychom rychle z úrodné půdy za rok či dva vypěstovali co nejvíce palem a z jejich oleje mohli zbaštit

jakoukoliv sladkost, nebo si doma upéct buchtu. Chováme se jako nevychované rozpustilé děti, které neposlouchají svou matku Zemi. Jenže čím jsme starší, tím si dovolujeme více a více jí ubližujeme. Je na nás hodná, dává nám pouze výchovné náznaky, aby nás za naše činy trochu potrestala. Bere nám naši hračku – sníh. Dostáváme zatím málo facek, tornáda a zemětřesení a další živelné pohromy nedosahují takové síly, abychom se uklidnili. Jak se matičce udělalo lépe, když jsme na dva roky onemocněli covidem, ulehli a zklidnili se. Je už sice hodně vyvedená z míry, ale stále to zvládá, jenže až přeteče pohár její trpělivosti, těžko říct, jestli to ustojíme. Možná tu jednou vlivem klimatických změn budeme mít takové mrazy, že budeme rádi vzpomínat na teplý leden. Každopádně na extrémy nejsme zvyklí. Snažme se a přejme si, aby se nám mírné a zasněžené zimy, na které jsme se vždy těšili, vrátily a my jsme si jich mohli zase z plna hrdla užívat. Skol Adéla

INZERCE Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tom Řepík DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Marie Potužilová INTERNET Adéla Ročárková, Tomáš Roba AUTOŘI Tomáš Gnad Martina Chrástková Petr Jakl Radovan Kautský Tomáš Kocanda Aleš Máslo Jakub Opočenský Aleš Suk Václav Štěpánek Libor Vítek JAZYKOVÁ KOREKTURA Kamila Sikorová OBÁLKA/FOTO: © Fischer Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E17201 ISSN: 1802-2979

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW a NORDIC Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne Slovensko: www.ipredplatne.sk Vychází 2x ročně. Toto číslo vyšlo 26. ledna 2023, další vyjde v listopadu 2023. Rozšiřuje Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

RX10 2.0 ClassiC skin

SPORT OSOBNOST

TEXT: RADOVAN KAUTSKÝ

NEZLOMNÁ Japonka Masako Ishida končit nehodlá FOTO: GETTY IMAGES

Masako Ishida (42 let) patří v historii lyžování mezi nejstarší závodnice ve Světovém poháru a stále dokáže zajíždět velmi kvalitní výsledky

Japonskou univerzální lyžařku Masako Ishidu jsem zaznamenal poprvé na šampionátu v Liberci 2009, kde skončila čtvrtá v týmovém sprintu. V roce 2015 se opět zapsala v Čechách, když poprvé startovala ve Ski Classics, a to na Jizerské 50, kde vybojovala druhé místo. Třináct let po jejím úspěchu v Liberci a 20 let po prvním startu ve Světovém poháru jsem sledoval 30 km volně na olympiádě v Číně. V balíku se jednačtyřicetiletá Masako zkušeně pohybovala a rvala se s tvrdými podmínkami a mrazem. Skončila 26., chybělo jí pár sekund na nejlepší dvacítku. O pár týdnů později startovala ve Ski Classics na Birkebeinerrennetu, kde dojela osmá…

FOTO: ARCHIV MASAKO ISHIDA

CO SE TÝKÁ PODMÍNEK, TAK ANO, TŘEBA OPROTI EVROPĚ MÁME HROMADU PŘÍRODNÍHO SNĚHU A DOBRÉ PODMÍNKY. POKUD JE VŠEOBECNĚ SNAHA A PODPORA PRO ÚPRAVU TRATÍ A BĚH NA LYŽÍCH JAKO TAKOVÝ, TAK TY MOŽNOSTI U NÁS URČITĚ JSOU.

Úsměv na stupních vítězů si během své kariéry dopřála několikrát

Se severskými závodnicemi se potkává jak ve Světovém poháru, tak ve Ski Classics

asako, původem z města Mihoro na ostrově Hokkaidó, se věnuje lyžím profesionálně od roku 2001, kdy vstoupila do Světového poháru (SP). Závodila prakticky ve všem, co svět bílé stopy nabízel a nabízí – ve sprintech, týmových sprintech, štafetách, distančních závodech a laufech. Zúčastnila se 10 světových šampionátů a 4 olympiád. Ve SP byla dvakrát třetí, ve skiatlonu a na 30 km volně. Čistě podle výsledků byla podstatně úspěšnější ve Ski Classics. Startovala v 26 laufech, kde se umístila 12x na stupních vítězů a 2 závody vyhrála. Díky subtilní postavě se jí dařilo v těch nejnáročnějších profilech: na Birkebeinerrennetu, Reistadlopetu a Jizerské 50. V Japonsku reprezentuje domácí klub JR Hokkaido, ve Ski Classics závodila za severský tým Koteng. Nejen o podmínkách lyžování v Japonsku, cestování mezi kontinenty a receptu na „závodní dlouhověkost“ je tento rozhovor.

Masako, jaké jsou vaše nejbližší plány – Světový pohár, Ski Classics či šampionát 2023? Ještě to není úplně rozhodnuté (pozn. red.: rozhovor proběhl na podzim 2022). Japonský národní tým zatím neuzavřel plán na sezónu, ale můj sponzor doufá, že budu závodit hlavně v rámci SP. Samozřejmě taky počítám se šampionátem v Planici 2023. Jste známá tím, že kombinujete pravidelně SP a Ski Classics. Jak náročné je vše skloubit, co se týče přípravy, logistiky a dalších nezbytností? Připravujete se rozdílně podle typu závodu? Myslím, že mnoho závodníků, kteří kombinují obojí, může mít dobré výsledky – tedy jak ve SP, tak i ve Ski Classics. Já osobně trénuju prakticky normálně, někdy se sice více zaměřuji na delší distance, to ano, ale nedělám nic úplně speciálního.

Očekávám, že strávíte hodně času během zimy v zahraničí. Stěhujete se na sezónu do Evropy, nebo se přesouváte mezi kontinenty? Většinu času trávím s týmem v Japonsku, ale pokud závodím ve Ski Classics, tak zůstávám v Lillehammeru. Nyní má bohužel japonský tým trochu omezený rozpočet. Kvůli SP a zejména pak závodům v Oslu, Falunu a dalším pobývám v Norsku. Pomáhá nám to srazit celkové náklady na polovinu. Japonsko je v posledních letech úspěšné ve skoku na lyžích, kombinaci, snowboardu, ale jaká je všeobecně situace běhu na lyžích? Roste jeho popularita? Myslíte, že se vám daří ovlivňovat popularitu běhu v Japonsku? Podmínky máte, myslím, velmi dobré. Máte pravdu, pro běh na lyžích to teď není úplně lehká situace. Bohužel jeho popularita moc neroste, ale můžeme s tím něco udělat, dá se to určitě změnit. Co se týká podmínek, tak ano, třeba oproti Evropě máme hromadu přírodního sněhu a dobré podmínky. Pokud je všeobecně snaha a podpora pro úpravu tratí a běh na lyžích jako takový, tak ty možnosti u nás určitě jsou. Jak to vypadá s novými japonskými talenty? Předáváte své zkušenosti mladším závodníkům? Víte o dalších závodnících, kteří by rádi šli ve vašich stopách, ať už v SP nebo Ski Classics?

Dobrá otázka! Ano, snažím se předávat své zkušenosti ze závodů a ze své kariéry, ale i co se týká techniky a dalšího. Ohledně nových talentů – například mezi muži už Naoto Baba pár dobrých výsledků má. Co se týká žen, tam doufám, že se ještě další talenty objeví. Zpátky k tréninku. Jste úspěšná v laufech, hlavně v těch nejtěžších. Máte můj velký respekt. Vypadá to, že čím těžší závod, tím lépe pro vás. Jaké je vaše tajemství úspěchu, tvrdý trénink, přirozená vytrvalost…? Děkuju za respekt! Jak víte, jsem lehčí a menší lyžařka. Lidem se stejným somatotypem, jako mám já, vyhovují hodně kopcovité závody. Rovinaté profily jsou taky dobré, ale přímo mně sedí ty těžké. V sérii Ski Classics je prostě skvělé, že nabízí obojí. Mohu se zeptat, máte odhad, kolik v průměru ročně natrénujete? Nemyslím si, že toho ročně natrénuji až tolik, tak okolo 600–650 hodin, úplně přesně nevím. Důvodem je i to, že hodně pomáhám rodičům na naší farmě. Při práci se také dost pohybuji, stále chodím, zdvihám často těžké 20kg věci... A to je taky velmi dobrý obecný základ pro kvalitní výkonnost.

Jaké je vaše tajemství pro schopnost lyžovat na takové úrovni po tak dlouhou dobu? Když srovnám rok 2003 a současnost, jsou tam opravdu rozdíly – především v technice. Například tenkrát jsme si vůbec nemysleli, že se dá závodit jenom soupaží, ale teď už to dokážeme. Pro srovnání – já jsem jako mladá soupaž vůbec netrénovala. Myslím si, že pokud sledujete a následujete trendy, nové techniky tréninku a závodění, můžete zůstat hodně dlouho na dobré úrovni. Jaké vlastně byly vaše lyžařské začátky a rodinné zázemí? Opravdu jednoduchá otázka. Když jsem byla na základní škole (v Japonsku 6–12 let), lyžovali jsme hodně po škole. Lyžování bylo v podstatě součástí výuky. Učitelé a rodiče nás pak společně trénovali. Naše maminka nám všem nosila horkou vodu s cukrem po tréninku, takový pozávodní drink, a to byla naše dětská „après-ski“ party (smích).

FOTO: ARCHIV MASAKO ISHIDA

Co se týká vytrvalosti, jste profesionální lyžařkou už nějakou dobu, svůj první šampionát jste absolvovala v roce 2003.

NEMYSLÍM SI, ŽE TOHO ROČNĚ AŽ TOLIK NATRÉNUJI, TAK OKOLO 600–650 HODIN, ÚPLNĚ PŘESNĚ NEVÍM. DŮVODEM JE I TO, ŽE HODNĚ POMÁHÁM RODIČŮM NA NAŠÍ FARMĚ. PŘI PRÁCI SE TAKÉ DOST POHYBUJI, STÁLE CHODÍM, ZDVIHÁM ČASTO TĚŽKÉ 20KG VĚCI... Jaký je váš oblíbený závod v Evropě? Jaký v Japonsku? Vaším prvním dálkovým během ve Ski Classics byla Jizerská 50, skončila jste druhá... Jak se vám závod líbil? Mám ráda Tour de Ski, hlavně kopce ve Val de Fiemme. V případě Jizerské 50 jsem nečekala, že se jedná o tak velký závod. Je výborný a myslím, že takový závod je dobrý pro hobby běžce a pro jejich motivaci. V Japonsku máme laufy, ale ne tak dobré. Myslím, že bych měla taky nějaký uspořádat. Počítám, že doma tento rozhovor asi nikdo číst nebude, tak to asi můžu říct takto naplno (smích). Poslední otázka. Co by Masako Ishida doporučila mladým lyžařkám a lyžařům, kteří chtějí uspět a brát lyžování vážně? A co byste doporučila rodičům, když chtějí vést své děti k lyžování? Zaprvé, děti musí lyžování bavit, to je velmi důležité. A rodiče také, potom je děti budou následovat. Zároveň je důležité mít dobrého trenéra, který vám v začátcích poradí s technikou, což je jeden z klíčů. A tréninkové plány? Mezi trenéry asi nejsou moc velké rozdíly. Podstatné je tedy dostat dobrý základ a směr v technice. Pokud lyžujete špatně, můžete si lehce způsobit zdravotní problémy například se zády, koleny atd. Poděkování: Masako Ishida Noriko Ozawa – Ski Association of Japan

Radovan Kautský

Olympiáda v Číně. Tvrdé podmínky a třeskuté mrazy nebyly pro Masako větším problémem

Velký fanoušek laufů a běhu na lyžích všeobecně. Odchovanec týmu VSK Humanita Praha, nyní součást výborné lyžařské party týmu Mercedes Benz. Jeho snem je postavit se jednou na start Jiz50 společně se svými syny.

R-SKIN

X-8 CLASSIC

R-SKIN DELTA SPORT Výborné lyže pro sportovně naladěné fanoušky klasiky. Kombinace konstrukce inspirované závodními lyžemi a integrovaného R-SKIN mohérového pásu v odrazové zóně skluznice je zárukou skvělého lyžařského zážitku ve všech sněhových podmínkách.

www.bretton.cz

SPORT OSOBNOST

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: ARCHIV ALISON OWENOVÉ-BRADLEYOVÉ

Alison OWENOVÁ: Jde mi o ženy

Průkopnice amerického ženského běžeckého lyžování, která celý svůj život zasvětila podpoře žen závodících na běžkách.

Alison v prvním zkušebním závodě SP žen v roce 1978 v Telemarku ve Wisconsinu, USA

dyby vám položili kvízovou otázku: Kdo je první americkou závodnicí, která vyhrála Světový pohár v běhu na lyžích? Napadla by vás Kikkan Randallová, nebo snad Jessie Digginsová? Ani jedna – správnou odpovědí je Alison Owenová, která v prosinci 1978 vyhrála historicky první ženský Světový pohár. Členka americké lyžařské a snowboardové Síně slávy ročníku 2020 Alison Owenová-Bradleyová je teprve druhou běžkyní na lyžích, která byla uvedena do této prestižní instituce (její bývalá týmová kolegyně Martha Rockwellová byla do Síně slávy uvedena v roce 1986). „Strávit tolik let

svého života snahou o vynikající výsledky v běžeckém sportu a pak být za to oceněna a poctěna Síní slávy, to je třešnička na dortu!“ vyznala se Owenová-Bradleyová telefonicky ze svého zimního domova v Bozemanu ve státě Montana. V letních měsících žije se svým manželem Philem Bradleym na malé rodinné farmě nedaleko Boise v Idahu. Pro Alison Owenovou-Bradleyovou, průkopnici ženského běžeckého lyžování ve Spojených státech, jde o více než půlstoletí cílevědomé angažovanosti. Od roku 1981, kdy ukončila závodní kariéru, se věnuje trénování a propagaci ženského běhu na lyžích. Naposledy Alison Owenová-Bra-

dleyová, nedávná hvězda Kikkan Randallová a olympionička z roku 1984 Sue Wemyssová založily U.S. NOW (U.S. Nordic Olympic Women) – skupinu všech amerických žen, které závodily v běhu na lyžích na zimních olympijských hrách. „Je nás 53 a všechny jsme stále naživu,“ říká čerstvá sedmdesátnice Alison. „Jak můžeme předat to, co jsme se naučily, nadcházejícím generacím lyžařek?“ Coby způsob podpory současných lyžařek uděluje U.S. NOW ceny „za odvahu a půvab“. Jedna z nich se nazývá Inga Award – je pojmenována po neoslavované matce korunního prince Haakona Haakonssona,

Mladé ambice

Když mladičká Alison Owenová v polovině 60. let začínala s běžeckým lyžováním, neměla žádný ženský vzor. Narodila se v Kalispellu v Montaně a vyrůstala ve Wenatchee ve státě Washington, byla druhým z pěti dětí v rodině Owenových a stejně jako její otec milovala přírodu. Jednoho dne uviděl její otec v místních novinách inzerát na založení klubu běžeckého lyžování. Herb Thomas, absolvent Middlebury a známý biatlonista, se přestěhoval zpět do Wenatchee, aby pracoval v rodinném podniku na výrobu jablek, a chtěl učit mládež z okolí běhat na lyžích. Mladá Alison, jediná

První americký ženský tým na mistrovství světa v běhu na lyžích na cestě do Československa v roce 1970. Zleva: trenér Marty Hall, asistentka Gloria Chadwicková, Trina Hosmerová, Martha Rockwellová, Barbara Britchová a Alison Owenová. Americký tým vyslal čtyři lyžařky, protože štafeta v té době byla tříčlenná

jehož v roce 1206 odnesli do bezpečí norští Birkebeineři – a Owenová-Bradleyová ji předala současné americké reprezentantce Rosie Brennanové na prvním srazu U.S. NOW v roce 2019. „Vždycky vidíte dva vikingské chlapy, kteří nesou prince. Nikdy se nedozvíte o chlapcově matce. To je něco jako ženské lyžování. Opravdu mě oslovilo, že by pro nás mohla být dobrým příkladem, abychom vytrvali a byli silní,“ vysvětluje Alison zrod ocenění. Cílem Bradleyové je, aby U.S. NOW i nadále inspirovala nastupující generace běžkyň na lyžích: „Máme spoustu vášně pro lyžování a lyžařské závody, ale zatím tu nebyl žádný opravdu povedený způsob, jak to lyžování vrátit. Nyní máme strukturu, v rámci které můžeme pracovat.“

Alison si nepamatuje na humbuk způsobený jejím nízkým věkem (ve Winter Parku po závodech šla lyžovat na sjezdovky, zatímco jury rozhodovala o jejím osudu), ani na samotný mistrovský závod. „Pro třináctiletou holku to byla jen zábava, že se dostala ze školy a že ji vzali do juniorského týmu.“ Ale Alison Owenová otevřela americkým bafuňářům oči. Následující rok se na juniorské národní mistrovství kvalifikovalo 17 dívek, které měly prvně svůj vlastní dívčí závod. V roce 1969 se amerického juniorského mistrovství účastnilo 40 dívek a v tom roce se konalo první seniorské mistrovství USA v přespolním běhu pro ženy. Alison

První americké olympijské družstvo žen v běhu na lyžích pro ZOH 1972 v Sapporu. Trenér Marty Hall nahoře vlevo, Alison Owenová dole vpravo

dívka v týmu, si běh na lyžích zamilovala. Následující rok porazila několik chlapců a kvalifikovala se na hlavní oblastní závod v Minnesotě. Nesměla však soutěžit. „Nemohla jsem jet, protože jsem byla holka,“ vzpomínala na dobu, kdy se sportovkyním často posmívali, že závodí, což bylo považováno za neatraktivní, a dokonce nebezpečné. „Byla jsem z toho zničená.“ Následující rok, když jí bylo 13 let, se Alison jako jedna z devíti lyžařek Pacifické severozápadní divize kvalifikovala na juniorské mistrovství světa 1966 ve Winter Parku v Coloradu. Tentokrát ji pustili. Jakmile však dorazila, funkcionáři si nebyli jisti, co s ní mají dělat. Nakonec jí dovolili závodit, ale přivolali sanitku pro případ, že by na trati zkolabovala.

uspěla i na něm a ve svých šestnácti si rázně řekla o zařazení do dospělé reprezentace.

První velké zkušenosti

V roce 1970 vyslala lyžařská reprezentace USA svůj historicky první ženský tým na mistrovství světa v klasickém lyžování. Alison Owenová se jako studentka střední školy kvalifikovala do týmu a na několik týdnů opustila školu, aby odcestovala za železnou oponu do Československa. Ze závodu na 5 km na Štrbském Plese si opět pamatuje jen málo – spíš to, že měla oči dokořán z památek Vídně a staré Prahy, které byly tak odlišné od jejího venkovského státu Washington. (Blíže jsem památný zájezd Američanů do ČSSR popsal ve vzpomínkách Martyho Halla: Mister XC, NORDIC 52).

SPORT OSOBNOST

Američanky debutovaly na olympijských hrách v běhu na lyžích v roce 1972 v Sapporu. Devětadvacetiletá sovětská lyžařka Galina Kulakovová vyhrála individuální závody na 5 a 10 km a doprovodila Sověty ke zlaté medaili ve štafetě – do cíle přijela o více než pět minut před Američankami, které skončily poslední. Alison Owenová na jaře předchozího roku ukončila střední školu a v obou individuálních závodech skončila daleko vzadu. Alison tehdy požádala národního trenéra Martyho Halla, zda by mohla z Japonska odletět domů a zkusit uspět na národním juniorském mistrovství. „Zeptal se mě tehdy: Chceš být velkou rybou v malém rybníku,

bylo důležitější než kdy jindy. Udržel pro nás prostředí, že jsme měly možnost se prosadit a nebyly jsme na vedlejší koleji, byly jsme přímo uprostřed všeho dění. Vždy věděl, co se děje, a vytvořil nám místo na světové scéně.“ Hall ze své strany tento příběh potvrzuje a dodává: „Moji sportovci pro mě znamenali všechno. Bojoval bych za ně až do smrti.“ Samotnou Alison označil Marty Hall za ženu, jež předběhla svou dobu, a za závodnici, která podle jeho slov měla všechny předpoklady: „Některé věci, do kterých ji tlačili nebo do kterých ji vzali, přesahovaly dobu, kdy měla být připravená, ale jí to nevadilo. Nezlomilo ji to, nikdy neměla problémy dělat to, co měla. Je

Benjamínek Alison Owenová vyráží na olympijskou trať v Sapporu s číslem 1

nebo malou rybou ve velkém rybníku? Dál jsem se tedy dobrovolně nechávala požírat většími rybami, ale probudilo mě to k tomu, o co jsem usilovala.“ Marty Hall pak Owenové přinesl ukázat magazín s Kulakovovou na obálce. „Jednoho dne tam budeš ty,“ řekl jí. Martyho Halla považuje Alison i dnes za nejdůležitější osobu, které by měla poděkovat za svůj úspěch. Ve vzpomínkách se vrací do roku 1970, jak při jejich průkopnické cestě do Evropy Marty dostal od evropských trenérů na frak – měli špatné adresy, žádného překladatele atd. Brzy bylo jasné, že je třeba něco změnit, a tak se Hall vydal do Evropy, aby rázně zasáhl do organizačního vedení mezinárodních soutěží. „Opravdu nám udělal místo,“ zamýšlí se Alison, „na trenérských schůzkách byl silný, četl knihy s pravidly, věděl, o co jde, i právně, a donutil všechny mluvit anglicky. V době, kdy se ženské závody teprve zakládaly, to

vyhrál olympijskou medaili – víš, možná, že Američané mohou v tomto sportu dosáhnout dobrých výsledků,“ vzpomínala na své tehdejší myšlenkové pochody. Fyzicky i psychicky vyspělejší Alison Owenová konečně lyžovala blízko předních světových pozic. V Evropě skončila ve čtyřech závodech v první desítce, včetně sedmého místa v Holmekollenu. Bylo to pro ni i ostatní běžkařský svět něco zcela nezvyklého.

Vrchol kariéry

V prosinci 1978 se Owenová prosadila ve svém plném potenciálu. Měla skvělou formu a v její domovině v Telemarku ve státě

Alison Owenová svěťákovou próbu vyhrála

skvělé trénovat takového sportovce. Opravdu dobře rozumí pohybu, šlo jí všechno, co jako sportovkyně dělala.“ Po mistrovství světa v roce 1974 však měla Owenová závodění náhle plné zuby. Bylo jí teprve 21 let, ale měla pocit, že se její pokrok zastavil. Získala stipendium na Aljašské metodistické univerzitě (nyní Alaska Pacific University) a přestěhovala se na sever do Anchorage. Nadále objížděla domácí soutěže, se závoděním v Evropě však skončila. V roce 1978 se pak v Anchorage konalo národní mistrovství. Poté, co vyhrála závody na 7,5 km a 20 km a skončila druhá v závodě na 10 km, se Owenová opět ocitla v americké nominaci pro mistrovství světa. „Už se do toho nevrátím, chci se vzdělávat,“ řekla rozhodně Jimu Mahaffeymu, lyžařskému trenérovi aljašské univerzity. Ten ji přesvědčil, aby znovu zkusila závodit na nejvyšší mezinárodní úrovni. Ujistil ji, že je dobrá. „Bill Koch

Wisconsin se konaly Gitchi Gami Games, jež jsou považovány za první Světový pohár v běhu na lyžích, který vyhrála Američanka nebo Američan, ačkoli je FIS klasifikuje jako testovací závod SP. Vzpomíná: „V hloubi duše jsem věděla, že můžu vyhrát. Musela jsem jen přesvědčit své tělo, aby podstoupilo závodní bolest. V tu chvíli vešel do lóže, kde jsem před startem čekala, Marty Hall. Hall už nebyl americkým trenérem, ale podíval se mým směrem přes místnost a ukázal na mě. Vyměnili jsme si významné pohledy a já věděla: Jsem připravená!“ Alison Owenová toho dne vyhrála ženský běh na 5 km a následně i běh na 10 km. S několika dalšími umístěními v první desítce v té sezóně dokončila Světový pohár na celkovém sedmém místě. Byl to nejlepší výsledek Američanky až do roku 2012, kdy Kikkan Randallová skončila celkově pátá; o 33 let později.

Následující olympijský rok 1980 byl pro Alison Owenovou zatím nejlepší v její kariéře. Znovu vyhrála Gitchi Gami Games ve Wisconsinu a v několika závodech Světového poháru skončila na stupních vítězů. Celkem si v sezóně na prize money vydělala 35 000 dolarů – v té době v USA poměrně neznámém sportu neslýchané peníze. Na samotných ZOH v Lake Placid 1980 však onemocněla a v obou individuálních závodech (na 5 km a 10 km) skončila na 22. místě. O rok později získala poslední ze svých deseti národních titulů a na jaře 1981 ukončila kariéru. „Strašně mě odrazovalo, jak se mé výsledky střídaly nahoru a dolů. V některých závodech jsem měla na světovou špičku, pak mě ale na velkých akcích poráželi lidé, které jsem předtím zajížděla. Vrtalo nám hlavou, proč nás trenéři nemohou dostat na vrchol v ten správný čas. Až zpětně jsem si uvědomila, že v tom byl doping. V roce 1979 bylo pět ze šesti žen přede mnou v žebříčku SP Sovětek a ty zůstaly silně podezřelé z užívání dopingu,“ reflektuje svou závodní éru. „Při zpětném pohledu si připisuji mnohem větší zásluhy. Dopingový scénář byl pro závodníky, jako jsme byli my, matoucí, protože jsme měli postoj, že nejsme tak dobří. Ale my jsme sakra tak dobré byly!“

v týmu a na rozdíl od svých vrstevníků měla na kontě i působivé výsledky ve Světovém poháru. Ráda se však soustředila na mentální přístup k závodění a na všechny komplexní faktory, které vedou k rychlosti, ne jen na hrubou fyzickou kondici, kterou prosazovali ostatní tehdejší trenéři. „Můj styl byl hodně o samotném člověku,“ vysvětlovala. Koncem devadesátých let pak stále silněji vnímala potřebu programu, který by pomáhal vysokoškolským studentkám dostat se do národního týmu. Založila skupinu WIND

Mattem Whitcombem se chtěl dozvědět více o průkopnických lyžařkách, které položily základy současnému ženskému programu. „Když mi Sadie poslala e-mail, tekly mi slzy,“ vzpomíná si Alison. „To jako opravdu?! Někdo si mě pamatuje?“ Owenová-Bradleyová, Randallová a Wemyssová se nápadu chopily a založily U.S. NOW. Když Rosie Brennanová obdržela první ocenění US NOW (a k němu peněžní šek), byla v údivu. „Za celou svou kariéru jsem zažila spoustu výzev,“ vyznala se Brennanová, která byla podruhé vyřazena z americké reprezentace poté, co během olympijského roku 2018 onemocněla mononukleózou. „Získat ocenění od této skupiny lidí, kteří si také prošli vlastními výzvami, pro mě znamená víc, než by pro mě kdy mohl znamenat jakýkoli závod.“ Dva roky poté, co Kikkan Randallová s Jessie Digginsovou získaly v týmovém sprintu na zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu 2018 první americkou zlatou olympijskou medaili v běhu na lyžích, byla Alison Owenová-Bradleyová nominována do Síně slávy amerického lyžování a snowboardingu a několik žen z amerického olympijského týmu 2018 a trenér Whitcomb napsali dopis na podporu její nominace. „Jsme vděčné za všechno, co Alison udělala pro rozvoj našeho sportu, který nám Pozávodní období všem jako mladým ženám dal Owenová se po ukončení něco, o čem jsme mohly snít,“ závodní kariéry přestěhovala do stálo v dopise. „Zlatá medaile McCallu ve státě Idaho a založila z letošní zimy byla úspěchem rodinu. Její syn Jess Kiesel nejen pro naši reprezentaci, ale pomohl v roce 2003 jako novái pro mnohem širší ženský tým, ček vyhrát lyžařskému týmu který Alison s takovou vervou University of Utah prestižní podporovala. Všechno to začalo Tři generace lyžařek. „Ve věku mých vnuček bych si s maminkou národní titul NCAA. Dcera Kaelin vůdkyní, pro niž neexistoval a babičkou v batohu zimu neužívala. Líbí se mi, jak je to teď normální,“ Kieselová se stala sportující stupostoj, že něco nejde.“ říká dnes babička Alison (vlevo) dentkou roku na Montana State Překážky, kterým Alison University (ročník 2011). (Women In Nordic Development). Několik Owenová-Bradleyová a její kolegyně čelily Po přestěhování do Sun Valley v polovině lyžařek WIND se zúčastnilo mistrovství světa ve sportu – a ve světě, kde dominují muži 80. let Owenová trénovala své děti Jesse a dostalo se do olympijských týmů. Owenová –, nikam nezmizely a přetrvávají, ale ona se i Kaelin v rámci Sun Valley Ski Education však nedokázala dlouho udržet WIND v prakk takové nadčasové výzvě staví pragmaticky: Foundation, kde po 14 let pomáhala několika tickém chodu, protože musela vyvažovat „Neobviňujme muže, kteří si zaslouží uznání mladým lyžařům dosáhnout až na juniorské břemeno shánění finančních prostředků, za to, že všechny sporty vůbec organizují, ale mistrovství světa. Coby trenérka juniorského trénování a výchovy vlastních dětí. raději se samy snažme. Je to pomalá změna, týmu opět čelila dominantním kolegům V polovině roku 2010 Owenovouale děje se. Je spousta žen, které mají velkou – mužům, kteří si její názory nijak nebrali -Bradleyovou zničehonic zkontaktovala amezásluhu za to, kde se nyní ženský program k srdci. O tréninku, přípravě lyží či technice rická olympionička Sadie Maubet Bjornsenachází. Muži také, ale víte, já se zaměřuji na přitom věděla víc než většina ostatních nová. Americký ženský tým vedený trenérem ženy.“

SPORT HISTORIE Domácí lídři na soustředění v Tatrách – první zleva Standa Jirásek, první zprava Bohumil Dostál

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Bílé hemžení v Machově Tradice, vzpomínky a historie lyžařského sportování zaslouží si měrou vrchovatou připomenout; vždyť už prosněžilo 115 sezón, kdy se pod stolovou horou Bor na Machovsku probudil bílý sport.

ezesporu, byly to roky úchvatného objevování jiskřivých, třpytících se a objevných pionýrských dob, kdy už v roce 1907 se řádka průkopníků proháněla na dlouhých prkýnkách po sněhu v Machově. Původní ski, na kterých se lyžci pod horami činili, byly prkénky s přitlučenými koženými řemínky k zasunutí bot. Časem se výzbroj vylepšovala, objevily se lyže z dílen prvních výrobců (Hruška v Hlavňově), vázání přešlo od provázkového na plechové – tomu se tady přezdívalo šlapačky a módní trend přinesl bindunk Schusterův, lilienfeldský, Huitfeldův… K partičce prvních prajezdců na ski se přidávali mladší financové, používající lyže k výkonu služby. Sólo se tužící i skupinky přátel se po okolí Machova klouzalo, dovádělo, ba sjíždělo

na lyžích téměř čtyři desítky let, mezníkem byl poválečný 1947, kdy došlo k ustavení lyžařského odboru Sokola v obci. Iniciátory byla dvojice vrstevníků – Vláďa Doležal a Jirka Volavka. Vánoční předvečer (20. 12. 1947) a v hospodě U Térů jsou zvoleni první výboři. Oba výše jmenovaní a přidal se i Volavka Václav. Členstva se první zimu zaregistrovalo 39. O dva měsíce později, v únoru osmačtyřicátého už kvartet Sokola Machov závodí na zimních sletových hrách v Tatrách. Muži reprezentují odbor ve sjezdu a jsou to bratři S. Jirásek, V. Doležel, V. Tér a J. Novák. Dorostenci si to na hrách rozdali v Jilemnici a první medaili přivezl do vsi Přema Adam. V běhu byl bronzový. V Machově se hned v úvodní sezóně začíná skákat na Hůrce, na Chválově a Grätzově

stráni, k tomu kupa sněhových loupáků kolem Machova. V zimě 1948 byla vyzdvižena 6metrová nájezdová věž a dřevěný můstek na Hůrce. V létě se nájezd musel zvedat, aby po cestě mohly projíždět povozy. V zimě se na téhle nejstarší machovské šanci otloukaly desítky „skokanů“. Všechny připravoval Antonín Kubeček. Na závěrečné sněhové peřince se konal první ročník Putovního štítu Machova a dalších 31 sezón to byl pokaždé vrchol závodní sezóny. Perzekuce se nevyhnula ani machovským sportovníkům. Udatní politici se oháněli pěkně zčerstva. Akční okresní výbor Národní fronty 6. října 48 neváhal a nekompromisně vyloučil ze Sokola Machov 11 textiláků pro politickou činnost, neslučitelnou s názory nastupujícího komunistického řádu. Výbor TJ v důsledku neutuchajícího nadšení členů navrhl brigádnicky postavit namísto dřevěného můstku elegána z kovu. Karel Jarolímek, tehdejší jediný projektant můstků v republice, nakreslil technické podklady, ale… Vytáhnout, upevnit a vyvézt celou konstrukci, to bylo tehdy úko-

lem přetěžkým, žargonově šlo o víceaktovku. Machr Norbert Petera se svým „traktorautem“ zvládl, namouduši, skoro nemožné. Na kopec se s konstrukcí vydrápal. A hybaj do roboty – ručně kopané, v tvrdé opuce, jámy pro sloupy k usazení a fixaci, byly tenkrát do kupy unikátním dílem, u nás málo vídaném. Pročež se přihrnul filmový štáb a stavbu, navíc okořeněnou provedeným skokanským závodem, zvěčnil na filmový pásek. O rok později při krajském přeboru najel můstek reprezentant a olympionik Milda Bělonožník. Nebývalá výška letu nad bubnem přiměla sokolské brigádníky bez láteření snížit stůl a posunout jeho hranu o kus dozadu. V současné české skokanské výkonnostní bídě zní až chvastounsky, že rok po otevření nové šance závodilo v krajském přeboru 60 skokanů a předskokanů byla čtvrt stovka! Krom plejády domácích borců přijeli si zazávodit i republikoví šampióni Lukeš, Cardal a Fejfar. Při tomto podniku museli bafuňáři v obci ubytovat po privátech 200 závodníků z Krkonoš a Orlických hor. Ekonomický div, nastartoval slušný finanční obnos od okresní a krajské tělovýchovy; poprvé si místní mohli dovolit pořídit pro své závodníky prvotřídní skokačky (Císař a Bartoň) a finské běžky Splitkein z dovozu. Trénink a účast na závodech si na starost bere polický Mirek Hejnyš. Jeho svěřenkyně Lída Plná se stala členkou širší státní reprezentace pod trenérkou Květou Lelkovou. Následně se Hejnyš vrací do Police, post kouče připadá Mirkovi Tomkovi; ke klasikům přičleňuje sjezdaře, ejhle, takový lyžařský víceboj je v ČSR málokde k vidění, v podhorském klubu obzvlášť. Za Tomkova působení se z Boru otvírá sjezdovka a slalomák, délka trasy je 1 200 m s výškovým rozdílem 350 m. Machovský cvrkot skijácký spěje pomalu k disciplíně královské – závodu sdruženému. Zásluhou najmě Stanislava Jiráska seniora. On to rozjel a roky se staral o rozkvět kombinace. Jako závodník, ještě těsně před I. Spartakiádou je bronzovým v čtyřkombinaci, což korunuje 9. pořadím na Mistrovství ČSR ve Špindlerově Mlýně. Jiná osobnost lyžařiny ve vsi je Karel Pfeifer, organizátor a výtvarník bohem políbený. V jednašedesátém dal obsah a název skokanské lize žactva (na můstcích v Polici, Machově, Suchém Dole, Pavlišově, Studnici). Liga měla sice život jepičí, skákala se 4 roky, ale Pfeifer nakreslil a vyrobil originální sadu odznaků Remsa Boys, které v sérii, podle Zdeňka Remsy čítající maximálně 30 kousků, se k dnešním sběratelům dostat nemohou, nejsou! Jeden z nich tehdy od týmu obdržel i premiér Štrougal. Navíc nástupové oblečení skokanů na ZOH v Innsbrucku (4. na středním můstku skončil trutnov-

Třicátá léta – parta adeptů klasické lyžařiny v Machově

Pohled na můstek s ocelovou nájezdovkou, tenkrát se u nás jednalo o unikát

ský Josef Matouš), měly identicky stylizované knoflíky na saku. Oblek J. Matouše je dnes uložen v depozitáři tělovýchovných a sportovních sbírek Národního muzea v Terezíně. Celá košatá historie machovské lyžařiny je výsledkově protkána desítkami jmen šampiónů, trenérů, organizátorů, talentů a nadějí. Je jich tolik v klubové kronice, že bychom v nadsázce mohli zkopírovat celou obecní matriku. A ještě by řada osobností chyběla!! Vzpomíná se na extra zimu 1970 (MS Tatry), kdy bylo tolik sněhu, že Standa Jirásek a Milan Doležel skákali na Hůrce ještě 10. dubna (Autor článku se může pyšnit delším primátem: u turnovské restaurace Šteřilovsko naměřil 10. března 103 cm výšky bílé pokrývky,

na které ještě 12. dubna o pár desítek metrů dole u Malé Jizery jezdil ve sněhové běžecké stopě). Objevovaly se i reminiscence nelibé, ba všivé; lyžaři Sokola Machov dávají k lepšímu událost, tenkrát rozzlobivší Machov…den před běžeckými závody poloužovali traktoristé místního JZD najeté stopy a muselo se nahazovat a projíždět znovu. I v D. Branné se to stalo, a ne jedenkrát; bohužel na zmrzlé močůvce to moc nejede… A už jsou tu velcí talenti kombinace. Miloš Hubka, Milan Doležel, Standa Jirásek ml. a z vojny se vrátivší Joska Metelka. Tři reprezentanti v malém klubu jsou po skončení základní služby trénováni ve Středisku vrcholového sportu mládeže ve Vrchlabí u mistra světa,

SPORT HISTORIE

trenéra Ládi Rygla. Medailí a úspěchů získávají jako máku. Přidáme pousmání, půl století starý příběh – zájezd dorostenců na velké závody na Mísečkách…dopravu sponzorsky posílilo JZD a půjčilo Š 1203, ale jen s korbou krytou plachtou. Dorostenci se pod ní tetelili mrazem a ani zalehnutí do spacích pytlů je od prochladnutí neuchránilo. Byl to masakr i pro mladé kluky na leccos zvyklé. Následující etapa závoďáků z Machova se holedbá špičkovou výkonností Lukáše Čepelky (4x přeborník republiky v žactvu a 2x v dorostu). Mezi děvčaty dojížděla v popředí výsledkových listin Jolana Benešová. V jedenasedmdesátém pořádá Machov přebor ČSR v kombinaci pro dorost, juniory, muže. Všechny medaile mezi dospěláky bere trio odchovanců z SVSM – 1. M. Vedral, 2. M. Doležel, 3. M. Hubka. Nelze zapomenout na šikulu konstruktéra a technika Tondu Kulicha. Jeho zařízení neměla chybu, i dnes si zaslouží obdiv: nový teleskopický vlek se zázemím na Hůrce, výroba nové rolby se záběrem 370 cm (od roku 1987 se s ní upravovala machovská magistrála). Výsledkově vyčnívá 4. místo družstva mužů na Krkonošské 70., psal se rok 1984. Sněhový příval v závěru zimy 1988 velí stočit proud osudu do Dolečku, místního běžeckého eldoráda, kde probíhá za účasti 900 lidiček karneval karnevalů. Maskám vévodila kobyla, která místo homůlek ztrácela za sebou pečené koblihy. Od zimy 1990 akceptují machovští sněhové dělo Šumava, avšak sníh z jeho trysek se vymustrovat příliš nedařilo, ještě že „královna sklepa“ – domácí drťák, dával zapomenout na fyzické svízele vyvolané snahou vyrábět sníh. Vachrlatým mezníkem lze označit 1995, kdy lyžaři vystupují z málo funkční TJ Machov a zakládají Borský klub lyžařů Machov. Ten už pracuje víc než čtvrt století. O rok později se opět přestavuje můstek, K bod se posouvá na 64 m. Bomba – Světový pohár na harrachovské 120, končí Tomáš Plný, v té době starší žák, mezi světovou elitou skokanů na 18. místě mezi muži. To historie české kotliny nepamatuje. V devadesátých letech nastoupili lyžaři z BKLM s klubem v německém Breittenbergu. Trénují tam na hmotě a závodí. V závodě sdruženém jde nahoru s výkony Standa Jirásek s bráškou Pavlem a vítězí i v cizině. Skáčou i dvě dívky Alžběta a Magda Scholzovy. 600 diváků řičelo nadšením v lednu před 20 lety, skoky o Pohár BKL přinesly rekord 64 m a jelikož skákání na velkém můstku tímto závodem končí, je tato délka vedoucí k dosažení 64 m největší v historii „létání“ v Machově. Netradičně se tenhle rekord zrodil: aby měli skokané vyšší nájezdovou rychlost, vydumali pořadatelé fígl, jak ji zvýšit. Z každé strany uchopili

startujícího skokana za ruku a roztáhli ho do vyššího kvaltu. Ve stejné sezóně se Standa Jirásek jr., měřící 196 cm, konečně dočkal vytoužených 283 cm měřících skokaček, které mu vyrobil Libor Nedomlel ve Vysokém n/J. Nejdelší závodní klasická lyže na světě!! 2004 – první pokus v Dolečku závodit za svitu pochodní, běh pro nejmladší přinesl i úsměvné zabloudění několika závodníčků. Parádní retro závod, vyšpekulovaný Milanem

koruna za dlouhodobou trenérskou činnost – Jan Stiller, Standa Jirásek st. i S. Jirásek, současný předseda BKL. V roce 2018 je mistrem v severské kombinaci u nás Lukáš Doležel, což zopakuje i za rok, k tomu J. John přidává stříbro. Třetí triumf v řadě opět pasuje Lukáše na mistra, navrch v roce 2021 vítězí a ještě jednou druhý na Youth cupu, jeho parťák J. John v letošním roce vítězí na dvou podnicích FIS Youth cupu.

Závody v padesátých letech s obrovskou účastí, včetně českých es – se startovním číslem 27 Jarka Lukeš, šestinásobný mistr ČSR

Hejnyšem – „Lhotské struhadlo“, Běh na historických ski po silnici. Z nápadu sjíždět po karnevalu na Boru dolů do hospody v Končinách, kdy rozjaření lyžníci předjížděli na holé silnici babky, spěchající na nedělní mši, se vyklubalo popsané „Struhadlo“. Zaznamenáno na videu jest i památný kousek S. Jiráska juniora… ten při tréninku na K 90 v Harrachově byl nad bubnem v letu natáčen, jak drží figuru pouze s jednou lyží, ta druhá uháněla samotinká po dopadu; Standa provedl slušný telemark na jedné lyži a teprve po několika metrech jízdy se poroučel na záda a doklouzal na dojezd. V 2005 roce je Jirásek na šampionátu ČR druhým mezi juniory a na SP sdruženářů 35. Na MS 2009 v Liberci otec Jirásek funguje coby startér kombinace. O 3 roky později objevují a začínají trénovat borci BKL v Polsku na náhradních tratích v okolí Nouzína, což při bídě současných zim znamená mít svůj ledovec 15 minut jízdy z Machova. V disciplíně paralelní OS ve snowboardu je desátý na FIS závodech Lukáš Doležel – 2012. V posledním sedmiletém období dostávají matadoři trenérského řemesla od unie KHK plaketu Zlatá

Povedené výsledky pasují na TOP závodníky posledního decennia J. Johna, L. Doležela a A. Kráčmarovou. Prchající čas nabízí poněkud nezvyklé reportérské označení celé machovské lyžařské party – běžců, skokanů, kombiňáků, sjezdařů, snowboardistů, stručným ANO. Rozšifrovaně: Aktivita – Nadšení – Optimismus.

Aleš Suk Trénování mládeže se věnuje nepřetržitě od roku 1962, zastával celkem 9x funkci trenéra nadějí OH, juniorek či juniorů. V roce 2018 byl jmenován řádným členem Klubu olympioniků.

Photo: Nordic Focus

HRC MAx

Are you made for more? www.leki.com

ADVERTORIAL

SKINTEC

5 hlavních variant

hybatel skinové revoluce

Nemusíte mít více párů klasických lyží na odlišné podmínky, ale stačí vám různé typy skinů – dva studené, dva univerzální a jeden teplý.

Atomic byl prvním strůjcem geniální technologie, díky níž lyžař přijede ke stopě a nemusí mazat tuhé vosky, nedej bože klistry, a pak je doma složitě smývat. Mohérové pásy na skialpových lyžích už byly objeveny dávno, za jejich renesanci v běžeckém lyžování můžeme vděčit právě Atomicu.

100% závodní mohér se speciální úpravou vláken vyznačujících se nízkou hustotou a krátkým chlupem. Umožňuje nejlepší skluzové vlastnosti od prvního okamžiku, kdy vstoupíte do stopy.

en už deset let nabízí své „komfortní“ produkty zákazníkům, na jejich vývoji ale bez ustání stále pracuje a snaží se držet náskok před konkurencí.

100% mohér

Mohér je velmi lehké přírodní vlákno, které je jemné, ale zároveň velmi odolné a absorbuje minimum vlhkosti. Dalším podstatným faktorem je, že funguje na velmi širokém spektru podmínek a teplot. Při standardních podmínkách a užívání vydrží 700 až 800 ujetých km.

Skintec Speed Skin (cold):

Výměna za pár vteřin

Způsob tkaní mohéru může být různý a jednotlivé druhy se hodí na odlišné sněhové podmínky. Samozřejmě vám stačí univerzální skin, který běžně koupíte s lyžemi, ale pokud chcete závodit, pár dalších specifických variant na určité typy sněhu se vždy hodí. Nemůžeme chtít, aby nám lyže se skinem dokonale klouzaly na prašanu i jarním firnu. Výměna je snadná, při troše cviku ji zvládnete i v terénu do 1 minuty bez žádného zahřívání či lepidla. Jednoduše slepíte starý skin a nalepíte nový. Takže pokud se změní během závodu podmínky: například se oteplí, či vyjedete do vyšší nadmořské výšky, kde bude naopak sušší sníh, vyndáte z kapsy mohérový pás a přelepíte za pár vteřin.

REDSTER C9 CARBON SKINTEC – nachystány závodit Top běžky s totožnou karbonovou konstrukcí a strukturou jako závodní klasičky jen ve stoupací zóně je vložen mohérový pás. Takový, jenž umožňuje kvalitní skluz a nezpomaluje. Nemusíte zažívat žádné předzávodní stresy s mazáním stoupacích vosků, které vás mohou v závodě na měnících se podmínkách stejně zklamat.

ODRAZ:.......................................... SKLUZ:.......................................... SOUPAŽ:......................................

Skintec Speed Skin 390 SET (cold):

Zkrácený skin ze 100% mohéru umožňující lepší skluz a menší tření. Zkrácená délka skinu a nižší hustota vláken umožňuje lepší skluz i efektivnější soupaž. Méně jistý odraz je vykompenzován skvělými skluzovými vlastnostmi od prvního odrazu. ODRAZ:...................................................

SKLUZ:................................. SOUPAŽ:............................

SKINTEC UNIVERSAL SKIN (universal):

100% impregnovaný mohér se střední délkou a hustotou chlupu se vyznačuje vyváženým odrazem a skluzem na širokém spektru podmínek. ODRAZ:.......................................... SKLUZ:.......................................... SOUPAŽ:...............................................

SKINTEC PLUS SKIN 350 SET (plus):

Skintec rodina

Není to ale jen o závodních běžkách. Skintec technologii najdete u lyží pro úplné začátečníky, sportovní nadšence nebo třeba pro vaše ratolesti.

PRO C3 SKINTEC jsou určené pro sportovně založené běžkaře, kteří se chtějí kvalitně odrazit i sklouznout, ale nepotřebují k tomu závodní model.

Zkrácený skin ze 100% mohéru pro lepší skluz v teplých podmínkách a na měkčím sněhu. Mohér střední hustoty a délky chlupu umožňuje kvalitní skluz od prvního okamžiku, kdy vstoupíte do stopy a je vyvážený z hlediska odrazu a skluzu. ODRAZ:.......................................... SKLUZ:................................. SOUPAŽ:.............................

SAVOR XC SKINTEC jsou vyvinuty pro rekreační běžkaře, kteří potřebují na své výlety stabilní lyže umožňující pohodlný odraz

REDSTER C7 SKINTEC JR – Atomic myslí i na nejmladší lyžaře, pro něž připravil extra lehké a stabilní lyže s mohérem

SKINTEC GRIP SKIN (universal):

100% impregnovaný mohér s hustým a krátkým chlupem je vyvinut pro velmi účinný odraz fungujícím na širokém spektru sněhových podmínek. Ze všech typů umožňuje nejlepší odraz, ale ve skluzu a při soupaži je pomalejší. ODRAZ:.......................................... SKLUZ:................................................... SOUPAŽ:...............................................

FOTO: FACEBOOK

TEXT: PETR JAKL

Čína –

budoucí velmoc v běžeckém lyžování?

Johaugová v objetí s poslední závodnicí – Číňankou

V Číně se v posledních letech odehrál zatím největší experiment v historii běžeckého lyžování. Bude někdo ze stovek v podstatě náhodně vybraných sportovců z jiných specializací v budoucnu olympijským medailistou v běžeckém lyžování?

o poslední zimní olympiádě v Pekingu se na světlo světa dostalo mnoho zajímavých informací o přípravách čínských sportovců na tyto hry. Všeobecně známý fakt, že zimní sporty nejsou Číňanům zatím blízké, společně se snahou ukázat světu, že na to mají, stály za obrovským lyžařským boomem v jejich zemi. Již od přiklepnutí her v roce 2015 se Čína začala rozhlížet po ochotně spolupracujících světových zimních velmocích a spřádat plány na co nejefektivnější vytěžení jejich zdrojů. Do věčných lovišť byla ochotná odeslat jak embarga hospodářské politiky, tak i zdánlivě natrvalo zmrazené mezinárodní vztahy. Ukázkovým příkladem je znovunavázání politických a ekonomických kontaktů s Norskem (za dovoz lososů vývoz lyžařů). V roce 2018 čínští funkcionáři vytipovali více než 200 potenciálních budoucích běžkařských olympioniků z řad druholigo-

vých veslařů, kajakářů a distančních běžců. Jediným kritériem byl základ ve vytrvaleckých disciplínách a u vodáků předpokládaná síla horních končetin. Po předchozí drobné spolupráci s finským střediskem ve Vuokatti a nově s Norskou lyžařskou federací vyhlásili Číňané výběrové řízení na trenéry výhradně z těchto zemí. Do procesu napumpovali neuvěřitelné prostředky zahrnující platy pro kouče i vybrané sportovce („Když budeš lyžovat rychle, pokryješ nemocniční náklady své babičky.” Tak to tam funguje.), zaplatili špičkové sportovní vybavení i zázemí týmů (včetně politických komisařů) a v neposlední řadě vybudovali bombastické běžecké infrastruktury po celé Číně. Postupně vznikl v Beishanu první asijský lyžařský 1,3 km dlouhý tunel (za „pouhých” 148 mil. USD, v plánu je navíc stavba dalšího), dále zasněžované tratě třeba až ve vzdálené Mongolii, výzkumné laboratoře

i další tréninková centra – prý existuje video s futuristicky koncipovanou otáčecí platformou pokrytou umělým sněhem, kde se lyžař pohybuje na místě stejně jako na běžícím pásu! Běžci, jako jediní v Pekingu, disponovali špičkově vybaveným mazacím kamionem s kompletním mazacím servisem i materiálem a obličejovým skenerem. Zní až neuvěřitelně, že celkově vzniklo před olympiádou v Číně na 800 sportovně–rekreačních lyžařských krytých i venkovních center pro sjezdové i běžecké lyžování! Problémem nebylo ani až do olympiády placení plného ročního platu až 120 tis. USD devíti hlavním a v menších částkách i dalším více než devadesáti skandinávským trenérům a odborníkům. Do původního rozpočtu zapadly třeba i plánované helikoptéry pro dopravu na aljašský ledovec v případě dlouhodobého tréninkového pobytu v USA (v tomto případě neprošla Číňanům americká víza a plán byl změněn).

SPORT SVĚTOVÝ POHÁR

Zero to hero

Zodpovědnost za původně plánovanou čtyřletou předolympijskou přípravu padla plně na norskou lyžařskou i trenérskou hvězdu Tora Arna Hetlanda, u biatlonistů na Ole Einara Bjoerndalena. Příprava byla naplánovaná mimosezóně v Číně, lyžování mělo kompletně proběhnout na sněhu v Norsku a Finsku. Do programu samozřejmě spadaly i účasti na Světových pohárech, kde měli ti nejlepší z nejlepších sbírat pravidelně závodnické zkušenosti. V roce 2018 se tak většinou poprvé v životě postavilo na sníh ve finském Vuokatti pečlivě vybraných 138 Číňanů. Další dvousethlavá vlna olympijských nadějí dorazila v témže roce do Norska a postupně byla rozhozena do tréninkových skupin v Trondheimu (B. Ronning), Meråkeru (T. A. Hetland), Lillehammeru (K. S. Steiraová) a Trysilu (A. Moenová). Norská populární trenérka Moenová vzpomíná na své zděšení, když se nováčci poprvé ocitli na kolečkových lyžích: „Byli neustále strašlivě odření a otlučení, přestože byli navlečeni do chráničů i helem.” Že nešlo jen o hurá akci potvrdil například Norský institut vědy a technologie (NTNU), který si na počátku tohoto projektu vytipoval 24 čínských lyžařských noviců ve věku 17 až 21 let. Ve výzkumu porovnával rychlost i kvalitu adaptace na běžecké lyžování do programu zrekrutovaných běžců na střední tratě, veslařů a kajakářů. Tato skupina se po základním kondičním výcviku podrobila společně s dalšími stovkami borců v sezóně 2018/19 šest měsíců trvající specifické lyžařské přípravě. Oproti prvnímu testování (mimo jiné VO2max, síla v soupaži, zátěžový test na kolečkových lyžích na běžícím pásu) se v tom závěrečném nejvýrazněji zlepšili

běžci, pak teprve veslaři, v rámci pohlaví udělali výraznější pokrok muži. Dodatečný dotazník vyplněný vybranými trenéry upřesnil, že největší posun nastal u těch nejvíce namotivovaných a věci naprosto oddaných rekrutů.

dosáhla od roku 2018 mnohem většího pokroku, než se kdy podařilo Norsku za mnohem delší období,” hodnotil celou akci Hetland.

ŽE BYLY CHYBĚJÍCÍ ZKUŠENOSTI Z PŘÍMÉHO KONTAKTU SE ŠPIČKOU NENAHRADITELNÉ, DOKÁZAL I ČÍNSKÝ KLAEBO, SPRINTER WANG QIANG, KTERÝ SI V KVALIFIKACI SICE NAMAZAL TÉMĚŘ VŠECHNY HVĚZDY NA CHLEBA, ALE V ROZJÍŽĎKÁCH SE MEZI NIMI MOTAL JAKO MEDVĚD MEZI ÚLY, AŽ SI VYSLOUŽIL DISKVALIFIKACI. I takoví zkušení trenérští bardi, jakými jsou Hetland nebo Moenová, zpočátku nevěřili ve výrazné zlepšení. Finové dali trochu nejistému programu dokonce přezdívku Zero to hero (z nuly hrdinou) vystihující nejlépe začátečnickou úroveň většiny Číňanů dovezených na jejich první tréninky. Nakonec se ale i oni při hodnocení úspěšnosti celého programu poklonili často neuvěřitelným pokrokům houževnatých Asiatů. Jen namátkou: dva lyžaři se před ZOH dostali do nejlepší 30 ve Světovém poháru a do top 15 na MSJ a U23. „Čína ve svém rozvoji na poli běžeckého lyžování

Připravte se na sezónu Vosky a servisní příslušenství koupíte na www.swixshop.cz

Koronavirus brzdou pro rychlokvašky

Je tak trochu krutou ironií osudu, že do celého projektu „hodil vidle” koronavirus pocházející ze stejných míst jako tento mega projekt. Žádné další dobré výsledky ani pravidelný posun žebříčkem SP již čínští borci poslední dvě zimy před ZOH bohužel nepředvedli. Striktní domácí opatření vystavila čínským rychlokvaškám stopku pro všechny cesty po světových kolbištích včetně pokračujícího tréninku ve Skandinávii. Zbytek přípravy v domácí dvouleté karanténě zůstal na nezkušených domácích

FOTO: FACEBOOK

Wang Qiang – jeden z nejúspěšnějších současných čínských lyžařů

Lyžařský tunel v Beishanu

trenérech, kteří dle slov Hetlanda své svěřence před Pekingem totálně přetrénovali. Příliš nepomohly ani, ve světě ojedinělé, na čínské půdě organizované závody s přizvanými béčkovými Rusy. To, že chybějící zkušenosti z přímého kontaktu se špičkou byly nenahraditelné, dokázal i čínský Klaebo, sprinter Wang Qiang, který si v pekingské sprinterské kvalifikaci sice namazal téměř všechny hvězdy na chleba, ale v rozjížďkách se mezi nimi motal jako medvěd mezi úly, až si nakonec vysloužil diskvalifikaci. Číňané tak přišli pravděpodobně o jedinou skutečně téměř jistou medaili z klasického lyžování. Ke cti jim sluší, že Qiangovi trvalo po olympiádě pouze další dva sprinterské svěťáky, než se otrkal, aby si v Drammenu skutečně stoupl na vysněnou bednu!

Petr Jakl Budoucnost?

Možná ještě tato, nebo další zima ukáže, jestli motivací čínské politicko–sportovní nomenklatury byl pouze jednorázový úspěch na domácí olympijské scéně, nebo skutečný zájem o budoucí zužitkování miliardové investice do „nově” objeveného sportu. Nebylo by ani překvapením, že dalším krokem bude třeba i čínská infiltrace do vedení FIS, aby se v budoucnu předešlo drastickým následkům. Jedním z nich byla z čínského pohledu naprosto sporná diskvalifikace v (politicky) klíčovém závodě, jakým byl sprint na posledních ZOH. Uvidíme tedy červeno- žluté kombinézy od teď častěji na evropských štacích než jen jednou za čtyři roky v objetí již do teplých bund oblečených a v cíli čekajících olympijských šampionů?

Stále aktivní závodník v kategorii master. Dříve trenér běžeckého lyžování v Trutnově. Vedl zrakově postižené paralympioniky, působil jako trenér v USA, Kanadě a v Austrálii. Nyní žije v Ontariu v Kanadě, kde trénuje vlastní klub a současně pracuje jako diplomovaný masér. Je leden 2023 a od vzniku článku uběhlo pár měsíců. V Číně se mezitím po nekonečném lockdownu vznáší na nové coronavirové vlně a my jsme zatím v Evropě neviděli ani sníh, ani jediného čínského běžce. Tak mě napadá, jestli si třeba jak zima, tak i Číňané nešetří své trumfy zase až na příští olympiádu.

S E R I O U S LY FA ST W W W. M A D S H U S .C Z

FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

SPORT VOX POPULI

Láska ke/ve sportu

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ

Často se napříč sportovními odvětvími doslechneme, ať už oficiálně nebo nepodloženou formou, že svěřenkyně je ve vztahu se svým trenérem. Jistě najdeme i opačné příklady, nicméně spíše muži se vydávají na trenérskou dráhu, která je časově a cestovatelsky velice náročná na to, aby toto povolání žena s dětmi na krku zvládla.

ěkdo z nás by mohl tento vztah zakazovat, někdo odsuzovat, jiný se nad tím pousmát či s ním souhlasit, nebo ho dokonce podporovat. Situace je složitá. Těžko se dá paušalizovat, ale prakticky ve většině případů je vina na straně trenéra, který je dospělý a zodpovědný. Pokud je dospělá i sportovkyně, můžeme nad tím mávnout rukou, jenže ta často zpočátku vztahu nebývá…

Očima dítěte

Dítě vzhlíží ke svému trenérovi několik let od žákovských kategorií přes dorostenecké a juniorské. V dětství ho považuje za kamaráda s autoritou, druhého tátu. Postupem času se však situace mění a pro dívku může být trenér vzorem muže, který umí rozhodnout, zakřičet, uklidnit a nabídnout pomocnou ruku.

Tréninky jsou téměř každý den, někdy i 2x denně a tráví s ním více času než se svou rodinou. Talentovaní svěřenci jsou pod drobnohledem, trenér zná jejich tělo lépe než oni sami či kdokoliv jiný. Snaží se je učit naslouchat pocitům – jestli trénovat přes bolest, nebo trénink vynechat a nebýt nemocný, případně si tak nezpůsobit zranění. V pubertálním věku se mladí hledají, hledají vzory a první partnery. Jejich vrstevníci nejsou vyzrálí, mužní a nemají takový respekt jako o 20 let starší trenér. Dívka není hloupá, vidí a pozná, že trenér na ni zaměřuje svoji pozornost trochu více než na ostatní. Cítí náklonnost a trenér se jí líbí. Z tréninkové skupiny se mu z jejích vrstevníků nikdo nevyrovná a nikde jinde nemá šanci někoho jiného potkat. Sportovkyně má motivaci se zlepšovat a nosit vyzývavější oblečení, líčení.

Očima trenéra

Trenérovi projdou rukama desítky svěřenců, hledá šikovné, ale učí sportu i ty méně šikovné. Snaží se porozumět pubertálnímu rozpoložení svých sportovců, dostat se do jejich hlavy a pochopit, jak funguje jejich tělo, aby mohl nastavit individuální přístup a plán, zejména pro ty, kteří to mohou dotáhnout daleko. Svěřencům, přípravě tréninků a jejich analýze věnuje velkou část dne – často i na celé víkendy a týdny odjíždí na soustředění a závody, mimo svou rodinu, mimo domov. Tráví mnohem více času se svými sportovci než se svou rodinou. Tato práce se jinak nedá dělat, aby se podařilo dostat nějakého svěřence hodně vysoko. Na tréninku potkává každý den mladé a krásné holky, mnohem mladší, hezčí, bezstarostnější, než je jeho manželka, která pořád něco potřebuje, nebo vyčítá, že je stále pryč. Každý den vidí, jak štíhlá holka cvičí – v posilovně, či v létě jen v kraťáskách a ve sportovní podprsence. Těžké odolat, zvlášť když cítí, že je náklonnost i z druhé strany… Je si vědom, že musí udržet svůj profesionální přístup, jenže je tady ještě přirozený mužský pud. Konečně našel šikovnou sportovkyni a má ji předat jinému trenérovi, aby k něčemu nedošlo? Aby nepřišel o práci, o renomé, o rodinu?

A dál?

Dívka se už natolik zlepšila, že se dostala do reprezentačního výběru a trenér má privilegium s ní jezdit po soustředěních a závodech. Je ještě více odtržená od mladých lidí, svých vrstevníků, s kterými by se mohla seznámit. Musí se uzavřít do bubliny a soustředit pouze na svůj výkonnostní posun. Jakékoliv vedlejší aktivity jsou nežádoucí. Trenér s ní tráví prakticky veškerý čas, je pro ni kamarádem, rodičem, psychologem, a pokud ještě do této doby nebyl partnerem, tak v dané situaci je opravdu náročné odolat. Těžko říci, kolik trenérů podlehne, ale není jich málo a nezanedbatelné procento z nich končí u rozvodového řízení. Samozřejmě jiná situace je v případě, pokud je trenér svobodný mladý muž. Není výjimkou, že se lidé potkávají v zaměstnání a jejich život se pak vzájemně propojí.

Očima rodiče

Rodiče předávají své dítě do péče trenéra a věří, že ho povedou ke sportu, aby se nedostalo do nežádoucí party. Chtějí, aby se učilo disciplíně, bylo zdravé a šťastné v dětském

kolektivu. Když se dítě zlepšuje a cíleně na sobě pracuje, rodiče vidí, že to, co podporují a do čeho investují čas a peníze, dává smysl. Je samozřejmé, že dcera tráví s trenérem hodně času, více než s nimi, ale všichni mají jasný cíl. Asi nikoho z nich na začátku nenapadne, kam až spolupráce může dospět. Nakonec možná někteří z rodičů i vztah svého dítěte s trenérem tolerují. Vlastně jim nic jiného nezbývá, protože dcera už je dospělá.

Extrém

Před pár měsíci se přiznala jedna sportovkyně, že ji trenér od 15 let tři roky sexuálně zneužíval. Vydíral ji, ať si uvědomuje, co pro ni všechno dělá a že by mu za to měla být vděčná. Dívka měla velmi dobře nastartovanou sportovní kariéru a dodnes drží český juniorský rekord v jedné z disciplín atletiky. Nikomu nic neřekla. Doufala, že se brzy dostane do reprezentačního výběru. Jenže nabídku dostala až v 18 letech, kdy už byla na dně, rodičům se přiznala a ti se rozhodli pro soudní řízení. Vyčpěla z ní snaha vyhrávat, dobře se učit, na ničem jí nezáleželo. Nesnášela svoje tělo. Trpěla takovou psychickou

bolestí, že si řezala do kůže, aby to psychické utrpení přebila. Žila s přítelkyní, protože dodnes není schopná ani sedět vedle kolegy z práce na gauči. Pracuje na sobě s psychiatry, aby se její stav zlepšil, ale neměla by mít žádný vztah, dokud nebude mít ráda sama sebe. Jizvy a psychické následky si ponese celý život. Viník byl po necelém roce z vězení propuštěn.

Závěrem

Rozhodně nebylo cílem článku odradit rodiče, aby dávali své děti do sportovních kroužků. U nás je spousta úžasných trenérů, kteří dětem pomohou nasměrovat životní dráhu správným směrem a neskončit nicneděláním, nebo u drog. Pomáhají jim utužovat psychické vlastnosti, jež se jim budou hodit nejen ve škole, v práci, ale i v osobním životě. Cílem bylo nastínit nelehkou situaci, v jaké se nacházejí trenér a mladá dívka, která už ví, co dělá, ale nenese za své činy zodpovědnost. Trenér je dospělá osoba, která zodpovědnost nese a měla by být natolik profesionální, aby své reflexy uměla potlačit.

SPORT OSOBNOST

TEXT: RADOVAN KAUTSKÝ FOTO: ARCHIV DANIELA GLADIŠE

NIC NENÍ ZADARMO ani ve sportu, ani v investování

Jméno Daniela Gladiše vnímám už řadu let, ale hlavně jako důležitou osobu ve finančním světě. V některých jeho videích mě v pozadí zaujala řada vystavených vítězných pohárů, ale také fakt, jak přirovnal dálkové běhy či vytrvalostní sport k investování. Tedy ve smyslu dlouholeté dřiny a trpělivosti vedoucí k úspěchu. O financích řekl mnohé, ale o běhu na lyžích velmi málo. Jak se tedy dostal k laufům a proč je hlavním sponzorem jednoho z českých týmů?

PELTONEN G-GRIP. GRIP&GLIDE.

Práce na akciových trzích, zejména s cizími penězi, přináší Danielu Gladišovi často velký stres a pocit zodpovědnosti, kterého se dle jeho slov nikdy nezbaví. Právě sport mu pomáhá tyto stavy dobře zvládat

ŽÁDNÉ STOUPACÍ VOSKY ŽÁDNÉ SKLUZOVÉ VOSKY ČISTÁ RADOST

le pojďme si o něm a s ním říci více. Daniel je odborníkem na investice do akcií a přední postavou českého kapitálového trhu, zakladatelem a manažerem fondu Vltava Fund. Zároveň je hlavním sponzorem a součástí laufařského týmu Vltava Fund Ski, aktivním účastníkem lyžařských i triatlonových závodů a velký fanoušek českého lyžování. Dane, jak jste se vlastně dostal ke sponzorování Vltava Fund Ski Teamu? Je to trochu dlouhá historka. Můj táta běhával laufy a já jsem se k němu už na gymnáziu přidával. Tak jsem už v 80. letech běžel třeba Jizerskou 50 nebo Bílou stopu. Pak jsem z toho na čas vypadl, ale před 15 lety, když mi bylo kolem 40, opět jsem začal aktivněji trénovat a závodit. Jeden můj známý mě později seznámil s Jiřím Ročárkem. Jirka jezdil tehdy ve Ski Classics za Atlas Craft tým. Občas jsme se potkali a potrénovali v Novém Městě na Moravě a také jsem od něho dostával cenné rady ohledně lyžování. Nejdříve jsem tedy byl spíše stranou týmu, pak jsem se postupně začal více zapojovat i finančně, až jsem se před několika lety stal hlavním sponzorem týmu, který nyní jezdí ve Ski Classics pod jménem Vltava Fund Ski Team. Moc mě to baví, rád se pohybuji v lyžařském závodním prostředí, občas jezdím s týmem na závody a jsem rád, že můžu lyžování i jednotlivé závodníky podporovat.

Ručně vyrobeno ve Finsku

G-GRIP je revoluční nevoskovací systém, který exkluzivně nabízí pouze Peltonen. V nabídce jsou lyže G-GRIP Fuse a Fuse R pro aktivní a rekreační lyžaře.

Jaká je vaše role v týmu? Jde čistě o sponzoring, nebo se zapojujete i do dalších oblastí? Mám na starosti finanční stránku, přináším většinu financí, ale podílím se i částečně na skladbě týmu, hlavně co se týče zahraničních závodníků. Dříve jsme měli v týmu např. závodníky z Finska či Švédska, nyní máme závodníky z Německa a Švýcarska. Občas se ale přijedu na nějaké závody podívat, pomáhám podél tratě s občerstvením a dělám, co je potřeba. Ale zakladatelem a hlavním organizátorem týmu a člověkem, na kterém leží nejvíc práce, je Josef Korhoň. Zmínil jste zahraniční závodníky v týmu. Jak probíhá nábor a komunikace, jde to z vaší strany? Každou sezónu k nám chodí dotazy závodníků, kteří hledají tým, zda by za nás mohli jezdit. Většinu odmítáme. Pokud jsme někoho vzali, tak to bylo většinou na základě osobních kontaktů. Třeba Noora Kivikko se znala s naším závodníkem Fabiánem Štočkem. Díky tomu se ozvala Heli Heiskanen, ta nám dala kontakt na Ariho Luusuu, ten na Isaace Holmstroema atd. Do příští sezóny máme mladého závodníka Johannese Kuchla, to je pro změnu kamarád Jana Šraila z německé strany Šumavy. Ty cesty jsou tedy různé.

FUSE

FUSE R

Když se u nás laufařské týmy profesionalizovaly, nevěřil jsem, že budou najímat zahraniční závodníky. Myslel jsem, že ty podmínky jsou nesrovnatelné. Zahraniční týmy, obzvlášť ty severské, mají lepší tréninkové, především tedy sněhové podmínky k přípravě a mají i lepší příležitosti trénovat v kvalitních tréninkových skupinách. Ale jinak si myslím, že další výrazné výhody nemají. Co se týká organizační stránky nebo servisu lyží, tam jsme úplně srovnatelní, a právě zahraniční závodníci v našem týmu nám to potvrzují.

Umožňují dobrý odraz a přiměřený skluz bez použití jakýchkoli stoupacích či skluzových vosků. Fungují za všech povětrnostních podmínek a obzvláště tam, kde je použití stoupacích vosků velmi náročné jako je hrubozrnný jarní sníh nebo sklovité stopy. Nová nevoskovací technologie G-grip je ideální pro rekreační lyžaře jezdící menší rychlostí. Tyto lyže nevyžadují další péči, je potřeba je pouze čistit.

SPORT OSOBNOST

Má váš fond nějak nastavené, jakým způsobem chce sponzorovat? Ne, tady vás opravím. Fond spravuje klientské peníze, ty nemůžeme používat tímto způsobem. Je to vlastně moje osobní iniciativa. Jen k názvu týmu jsme tady použili neutrální jméno Vltava Fund Ski Team. Byl by nesmysl, aby se tým jmenoval Gladiš, nejsem Lukáš Bauer (smích). Mou motivací je pomoc českému lyžování a je to především můj koníček. Zmiňoval jste Jizerskou 50, které jsou vaše další oblíbené laufy? Zazávodíte si i společně s týmem? Jezdím téměř výhradně skejtové závody a ty ve Ski Classics prakticky nejsou. Většinou se účastním Engadin Skimaratonu ve Švýcarsku, závodů ze série Euroloppet v různých okolních zemích a u nás potom závodů SkiTour a Stopy pro život. Na začátku sezóny si obvykle naplánuji kolem 12 závodů. Máte oblíbené destinace pro běžecké lyžování, nemyslím jen vzhledem k závodům? Mohl byste nějaké doporučit? Moje srdeční záležitost je St. Moritz ve Švýcarsku, údolí Engadin. Jezdíme tam každý

rok, někdy i dvakrát, třikrát. Je tam nádherná příroda, údolí je v nadmořské výšce cca 1 800 m, hory okolo 3 500 m, část tratí vede po zamrzlých jezerech. A sněhové podmínky, ty tam jsou fantastické od listopadu až do konce března. V ČR je mým nejčastějším tréninkovým místem Nové Město na Moravě a v Rakousku jezdím nejčastěji lyžovat do Ramsau. Zmiňujete místa, kde bývá pravidelně dostatek sněhu, ale stále častěji se setkáváme s tím, že se některé závody ruší, nebo se organizátoři potýkají s nedostatkem sněhu. Sám jsem jel dvakrát Marcialongu z velké části jen na umělém sněhu. Co si o tom myslíte? Má cenu investovat do technického sněhu a jít „proti proudu”, když přírodní sníh zrovna není? Myslím si, že pokud se závod, konkrétně Marcialonga, uskuteční na technickém sněhu, tak jsou i za to závodníci vděční. Kvůli nim se to přece dělá, ale taky kvůli těm okolním vesničkám, které z toho trochu těží, tak proč vlastně ne. Kdybych si měl vybrat, zda nejet, nebo jet na umělém sněhu, tak bych si asi vždy vybral tu druhou variantu.

Když se zase vrátím k vaší profesi, jsou místa a paralely, kde se investování, dálkové běhy a sport potkávají? Ano, paralely tam jsou. Investování je stejně jako sport činnost, kde nedostanete nic zadarmo. Je to prostředí velice tvrdé konkurence, boje o úspěch, a jeho výsledky jsou také dobře měřitelné. V investování, alespoň tak, jak ho děláme my, je stejně jako ve vytrvalostních sportech důležitá dlouhodobost činnosti a trpělivost. Ve sportu trvá řadu let, než se někam dostanete, než zvládnete tréninkové objemy, které jsou nutné ke špičkové výkonnosti, u investování je to stejné. Hmatatelný výsledek není na konci běžného pracovního nebo tréninkového dne vidět, ale pokud činnost děláte trpělivě, poctivě, tvrdě den co den dlouho a opakovaně a po letech se ohlédnete zpátky, tak by tam měl být vidět velký posun. Když navážu, tak u investic se často člověk radí s profesionálem, jak je to ve sportu ve vašem případě. Šel jste vlastní cestou, nebo jste dal na radu profesionála? Spoustu věcí jsem si nastudoval sám, třeba co se týká tréninkových plánů a intenzit,

ale hodně rad jsem dostal od mého kamaráda Filipa Ospalého (bývalý reprezentant ČR v triatlonu), který je i mým sousedem. Občas jsme spolu vyjeli na kole, ale hlavně jsem od něho čerpal informace a zkušenosti týkající se tréninku, regenerace atd. Filip má takové hezké heslo: „Když nemusíš stát, tak si sedni, když nemusíš sedět, tak si lehni, když už ležíš, tak spi.” Naučil jsem se, že regenerace je hrozně důležitá, vlastně celé to střídání zatížení a kompenzace. Jsem za vše Filipovi moc vděčný, jen na to lyžování se mi ho zatím nepodařilo nalákat (smích). Co se týká například výživy, tam jsem před 5 lety udělal velkou změnu. Po konzultacích s Liborem Vítkem, profesorem z Lékařské fakulty UK, který se věnuje sportovní výživě, jsem změnil svůj jídelníček v objemu i složení. Což byl pro mě také velký skok kupředu i na té mé výkonnostní úrovni. S přibývajícím věkem mě baví se snažit různými cestami pořád posouvat dopředu. Zmiňoval jste Filipa Ospalého. Věnujete se i triatlonu závodně? Když nelyžuji, jezdím na horském kole, běhám, samozřejmě i trénuji na kolečkových lyžích. Léto si zpestřuji různými závody, hlavně běžeckými, ale sem tam právě i závody v terénním triatlonu. Jak je to v týmu se sdílením zkušeností? Počítám, že čerpáte od závodníků, ale přijdou třeba na oplátku i oni za vámi s radou ohledně investování, stává se to? Ano, to se občas stává. Nedělám sice profesně osobní finanční poradenství, ale když se na mě obrátí kamarád, tak mu samozřejmě rád poradím, řeknu, co můžu a co si myslím. Nedávno jsem viděl dokument o Warrenu Buffetovi (přední světový investor), který, jak říká, většinu času v práci tráví čtením. Vy k tomu čtení ale ještě potřebujete čas na sport. Ano, já většinu času v práci taky trávím čtením, to je pravda, ale pak se o to víc těším, že vyrazím na trénink. Když se vrátím, jsem v úplně jiném rozpoložení mysli i těla. Práce na akciových trzích, zejména s cizími penězi, přináší někdy velký stres a současně znamená pocit zodpovědnosti, jehož se člověk nikdy nezbaví. Právě sport to pomáhá dobře zvládat. Otázka na závěr. V některých online rozhovorech je za vámi vidět řada pohárů a není jich úplně málo. Jsou to lyžařské trofeje? To jsou police v mé pracovně. Některé medaile a poháry jsou z lyžování, některé z triatlonů nebo běžeckých závodů. Když se ale podíváte pozorněji, uvidíte, že v té druhé části police jsou výroční zprávy firem, které analyzujeme. To pořád zůstává hlavní náplní mého života.

PRÉMIOVÉ ZÁVODNÍ LYŽAŘSKÉ HOLE VYROBENY Z RECYKLOVANÝCH MATERIÁLU

WWW.INASPORT.CZ

ADVERTORIAL

CRAZY

nahoru bláznivě rychle a lehce Značka Crazy se na trhu objevila teprve nedávno a už si buduje velmi silnou pozici. Její odvážné a neotřelé designy jsou na horách stále více k vidění, k originálnímu vzhledu ale přidávají i vysoce sofistikovaná technická řešení tak, aby skialpinisté byli „fast & light“.

ast & light, tedy rychle a nalehko při pohybu v horách, je totiž základním mottem italské značky Crazy. Od doby, co světu představila první závodní skialpovou kombinézu, urazila značný kus cesty – především ve výběru materiálů a vývoji konstrukcí. Důraz na Fast & light ale zůstává, stejně jako neotřelý, hravý a často až art design. Řady oblečení Crazy jsou přehledně zařazeny podle zaměření a využívají k rychlé orientaci piktogram kopce. Spodní partie kopce – Active: zaměření na komfort a pohodlí při středně náročných sportovních aktivitách a volnočasovém vyžití. Prostřední partie našeho kopce je Ski Touring – aktivní pohyb v horském terénu se zaměřením na maximální funkčnost, a to zejména pro potřeby skialpinistů. Na vrcholu – High Mountain – pak najdeme vše pro dlouhodobý pobyt v náročném horském prostředí s důrazem na odolnost. Základní trojsestavu skialpinistického oblečení tvoří technická bunda, kalhoty a střední vrstva. Ty se vždy v kolekci vzájemně doplňují kreativním, neokoukaným designem.

RESOLUTION: pánská stylovka Vymyslet oblečení s minimálním množstvím švů a eliminací zbytečných kousků látek tak, aby se ušetřil každý gram hmotnosti, a přitom umožnit uživateli maximální svobodu pohybu, je velmi ambiciózní cíl. Kalhoty (pant) a bunda (pull) Resolution však splňují vše popsané a přidávají skvělý vzhled – na výběr je z pěti navzájem kombinovatelných barevných kombinací.

IONIC: dámský lifestyle na každou túru Výkon na skialpech není dán jen výškovými metry a vzdáleností. Důležitou metrikou je také pohoda – tepelná i všeobecná. Ke zdolání co nejvíce metrů přispěje bunda Ionic o hmotnosti pouhých 271 gramů (kalhoty 505 gramů). O tepelný komfort se stará strukturovaný fleece HP3D s grafenovou podšívkou. Celkovou pohodu podporuje mladistvý, svěží a odvážný design.

ALPINSTAR: sportovní a elegantní

ACCELERATION: pánská kolekce pro aktivní skialpinismus

Body mapping – důležitá technologie pro vývoj nejen kalhot Alpinstar, sukně a bundy Channel. Pomocí termokamer je snímán sportovec v reálných podmínkách konkrétní aktivity. Díky výsledným poznatkům je oděv stavěn tak, aby ctil potřeby jednotlivých zón těla – zóny s větší izolací, neprofukem, nebo naopak nižší gramáž pro větší prodyšnost. Celek pak vytváří sofistikovanou funkční vrstvu z mnoha materiálů. Kromě elegantně střižených kalhot Alpinstar, sem patří také zateplená sukně a bunda Channel. V kombinaci při nepřízni počasí tak vytváří celistvý, funkční komplet. Sukně je zároveň stylovým módním doplňkem. Vše navíc v dokonalém střihu, aby přilnuly k tělu a umožňovaly zcela svobodný pohyb.

Ještě lepší přilnutí k tělu a s ním spojený komfort a svoboda při pohybu – to je filozofie kalhot Acceleration. Nejde však o nic jiného, než důmyslné přizpůsobení zón na oblečení vlastnostem částí lidského těla. Například tam, kde se ohýbá kloub, je látka pružná, aby byl umožněn ohyb. Zároveň tam, kde je potřeba kloub ochránit, je pružnost pevnější, opatřena ochranou proti větru a místy vyztužena proti mechanickému opotřebení. To vše je spojeno pružným, elastickým švem. U oblečení pro tak aktivní a pohybově rozmanitou disciplínu, jako je skialpinismus, je taková vlastnost neocenitelná. Stejně jako zateplovací, převlečné kraťasy Short Acceleration.

LEVITY: nejlehčí péřovka na světě Péřová bunda o hmotnosti těžko uvěřitelných 155 gramů z výběrového prachového peří s vodoodpudivou úpravou je nutnou výbavou pro delší pobyt v horách a snem všech alpinistů. Když se ochladí, doplní ji také palcové rukavice Levity. Vnější tkanina Toray Airtastic u bundy i rukavic je z ultralehkého ripstopového materiálu, vyvinutého u Crazy ve spolupráci s Toray.

www.crazyidea.cz

ADVERTORIAL

Do stopy s rakouskou legendou

KÄSTLE Kästle je bezesporu zpět tam, kde si zaslouží být. Po mnohaleté odmlce se v letošní sezóně vrátily na pódia Světového poháru sjezdové lyže této rakouské legendární značky. V patách sjezdovkám kráčejí i lyže běžecké, které si postupně prorážejí trnitou cestu prostředím běžeckých a biatlonových špičkových závodů a také seriálem Visma Ski Classics.

nabídky Kästle si dnes vybere každý. Špičkový světový závodník, nadějný junior, sportovní běžec na lyžích, ale také spokojený turista putující od svařáku ke svařáku nebo úplný začátečník. Co tedy nabízí značka, jejíž lyže se vyrábějí v proslulé továrně v Novém Městě na Moravě?

Pro ty nejnáročnější

RX10 2.0. Tak se nazývá nejvyšší řada Kästle určená těm nejnáročnějším sportovcům. To jsou lyže, které brázdí neklidné vody těch největších světových závodů. Ať již se jedná o verzi určenou pro skate, klasiku nebo jízdu soupaž, konstrukce lyže je obdobná – dva různé druhy karbonu a voštinové jádro s použitím několika druhů dřevin. Skluznice prochází třemi druhy broušení. Lyže jsou k dispozici standardně v „teplé“ (+10 °C až –10 °C) a „studené“ (–5 °C

až –30 °C) verzi. Klasická verze lyží nabízí ještě variantu skluznice microcontact na podmínky kolem 0° Celsia s vloženou speciální skluznicí v mazací zóně pro efektivnější rozbroušení lyže. Klasickou verzi RX10 2.0 lze navíc pořídit rovněž v moderní variantě Classic Skin se stoupacím pásem v odrazové komoře v novém tvaru „torpédo“ pro lepší skluzné vlastnosti. V rukou pak máte skvělé tréninkové lyže, u kterých si nemusíte lámat hlavu s volbou mázy.

A pokud jste vyznavačem jízdy soupaž a dlouhých laufů, pak se vám bude hodit DOPO verze RX10 2.0 určená právě pro jízdu soupaž. Tyto lyže používají mimo jiné také naši přední laufaři Fabián Štoček a Sandra Schützová a testuje je rovněž legendární postava dálkových běhů Stanislav Řezáč.

Pro náročné sportovce

Verze skate, classic a classic skin jsou k dispozici rovněž v juniorském provedení. Pokud máte doma nadějného juniorského závodníka, nemusíte váhat, neboť u Kästle běží již třetí sezónu parádní podpůrný program. „Snažíme se podpořit lyžařské kluby a mládežnické naděje českého běžeckého lyžování,“ říká Lukáš Týfa, který má distribuci běžek Kästle v ČR na starosti. Programu využívá přes dvacet lyžařských klubů a na světě jsou také první úspěchy. „Skvěle si vedou třeba Anna Mládková z Dukly Liberec a Karolína Špicarová ze Ski Jilemnice, obě ročníky 2008,“ doplňuje Týfa s tím, že dveře jsou u Kästle otevřené pro každého.

Malý stupínek pod nejvyšší řadou Kästle naleznete řadu RX 10. Jde o lehké lyže s velmi podobnou konstrukcí jako má jejich větší bratr 2.0, a proto jsou ideální volbou pro všechny sportovní lyžaře, kteří si rádi zazávodí. Samozřejmě jde také o skvělé tréninkové lyže pro ty nejlepší. K dispozici jsou opět ve verzi skate, classic a classic skin. Pro sportovní jezdce je ideální se rozhlédnout o další pomyslný stupínek níže v řadě XP20. I zde je samozřejmostí voštinové jádro s karbonovou výztuhou. Výsledkem je rychlá a skvěle ovladatelná lyže, která bezvadně drží stopu. Řada XP20 je k dispozici opět ve verzích skate, classic a classic skin (pás složený ze 100% mohéru stejně jako u modelů vyšších řad) a také jako juniorské lyže (skate a classic skin).

Pro turisty

Pro ty, kteří hledají výkonné lyže pro každodenní pohodu v bílé stopě je určena řada XP30. Celodřevěné jádro, karbonové výztuhy a univerzální sintrovaná skluznice s kvalitním finálním broušením znamenají pro běžkaře turistu pohodlnou, ale stále sportovní jízdu.

Pro ty, kteří s běžeckým lyžováním začínají, je určena „vstupní“ řada XA10. I tyto lyže však disponují celodřevěným odlehčeným jádrem. Jedná se o turistické, skvěle ovladatelné lyže, které každého začátečníka přesvědčí, že běžecké lyžování je to pravé. Obě řady jsou k dispozici ve verzi skate a classic skin. Řada XA nabízí také model XA JR určeným těm nejmenším běžkařům. Jak vidíte, z nabídky Kästle si vybere opravdu každý. Ať jste závodník Světového poháru nebo turista, s Kästle nešlápnete vedle.

Jak na soupaž? Seriál dálkových běhů Visma Ski Classics dal v posledních letech naplno průchod novému fenoménu – jízdě soupaž na „hladkých“ lyžích. S novou technikou jízdy se hlásí o slovo nový specializovaný materiál – soupažné lyže. Závodníci nejprve preferovali klasické lyže, jenže po pár letech zjistili, že skejtové běžky jsou tvrdší a lepší v odšlapech a v zatáčkách. Nic však nebylo ideální. Dlouhá a měkká klasická lyže nebyla tak dynamická v odšlapech a lyže na bruslení byla naopak příliš tvrdá, a tak lyžař nevyužil celou plochu lyže pro skluz. Cílem vývojového týmu Kästle bylo vyvinout lyži, která by byla tvrdší než klasická, ale měkčí než lyže na bruslení. Lyži s označením DOPO (double poling). „Většina balíku Visma Ski Classics dnes, pokud to jde, sáhne po DOPO lyžích,“ říká přední český laufař Fabián Štoček. „Při klasické soupažové jízdě se při jízdě ze špiček bot u DOPO varianty dostává lyže do většího kontaktu se sněhem, což je přesně to, co potřebuji. Pro konkrétní lyže se pak rozhoduji podle rychlostního testu a po skejtových lyžích sáhnu pouze v případě, že vycházejí o poznání lépe než verze DOPO.“ Fabián také radí obout pro jízdu soupaž „kombíkové“ boty, a to zejména v případě, že vás čeká trať plná zatáček a těžkých sjezdů. A pokud jde o hole? „Většina balíku vozí klasické hole na maximu povoleném FIS, tedy 82 % výšky jezdce,“ říká Štoček.

TECH SERVIS LYŽÍ

TEXT: MARTIN LOPOTA

FOTO: BÓŠA

Než servisman

Servismani připravují lyže především ve vyhřátém kamionu, ale když je potřeba rychle lyže domazat, aplikují některé vosky i u trati

NASERVÍRUJE Z

a ideálních a neměnných podmínek Co musí servisman udělat při probíhají testy třeba i několik dní přepřípravě lyží, než je závodník dem, ale hlavní nápor začíná den před Testovací čas vždy vybíráme dostane nachystané na start? tak, abyzávodem. se počasí co nejvíce podobalo tomu, jaké bude panovat v čase závodu. Od toho se Servisní práci ovlivňuje následně odráží náš program. počasí a také typ závodu. Servis v číslech Někdy jde vše hladce, ale Den před závodem vybereme lyže, které často jsou to nervy do jsou vhodné na konkrétní podmínku. Většina závodníků má kolem 40 párů lyží na obě posledních chvilek. Mezi techniky, ale do testů vybereme obvykle náročné dny patří klasické čtyři, maximálně šest nejlepších na danou podmínku. Po testu se snažíme množství lyží, sprinty, skiatlony a dlouhé které se budou testovat v den závodu, co klasické závody, kde si nejvíce zúžit, abychom se vešli do testovacích kdy je otevřena trať, a také stihli otestozávodník může vyměnit lyže časů, vat, jak a čím budeme lyže připravovat. Součástí předzávodního dne je také testov průběhu závodu. A tak se vání a výběr vhodných servisních produktů, vám jednu takovou přípravu které se budou aplikovat v závodní den do testů. Většinou nás čeká poměrně dlouhá pokusím popsat.

testovací lyžovačka, nejčastěji v délce okolo 35 km. Někdy se stane, že je to méně, jindy naopak více, třeba až 60 km. Velké množství kilometrů potřebujeme najet zejména při vytrvalostních závodech, kde zjišťujeme, jak moc se použité produkty a závodní lyže špiní, tím pádem zpomalují. Po výběru toho nejlepšího, co máme k dispozici, nás čeká čištění a příprava mnoha párů lyží do večerních hodin. Nejméně lyží do testu potřebujeme na městské sprinty, kde se kvůli udržení kvality sněhu trať otevírá pouze na půl hodiny a lyže se obvykle poškrábou o navezenou směs sněhu s nečistotami, a tak si vystačíme se 14 páry testovacích lyží. Na většině závodů využijeme okolo 30 párů na skluz a 6 párů na klasiku. Počet závodních lyží se odvíjí od počtu startujících, pokud je vyšší počet našich závodníků, pracujeme se 40–60 závodními páry. Na Světových pohárech spolupracujeme s Poláky a Slováky, bohužel Slováci jezdí

po závodech čím dál méně, a tak jsme spíš sladění s polským týmem. Na většině závodů jsme v pěti lidech a Poláci ve čtyřech, abychom zvýšili konkurenceschopnost proti velkým týmům. V případě nutnosti jsou do testu zapojeni i trenéři, takže výjimečně vyrážíme v předzávodních dnech na test až v 15 lidech. V závodní den platí jistá omezení, tudíž na klasiku mohou například testovat 3 a na skluz 4–6 servismanů.

Závodní den servismana

V den závodu přijíždíme do areálu 4–5 hodin před startem. Následuje ranní prohlídka trati, měříme hodnoty sněhu a vzduchu a odhadujeme, jak se bude stav trati vyvíjet vzhledem k počasí, které bude následovat. Po návratu do servisního kamionu se domluvíme, jaké stoupací vosky, prášky, urychlovače, ruční struktury se budou používat a pak už každý servisman ví, co má dělat, a chopí se své obvyklé práce. Na klasickou techniku máme připravené čtyři páry lyží, zkoušíme šest variant a dvě si necháváme volné pro případnou změnu počasí. Na skluzové vosky a struktury máme připraveno přibližně 30 párů a ráno se rozhodneme, jaký počet využijeme vzhledem k aktuálnímu počasí. Po dokončení přípravy testovacích lyží vyrážíme na test, který u klasiky probíhá výhradně na pocitu testéra, naopak test skluzu se jezdí ve dvojici na tři jízdy. Testéři se rozjedou, chytnou se za prsty a srovnají při sjezdu svou rychlost. Poté se pustí a jedou k určitému bodu, kde registrují rozdíl. Následně si lyže vymění, jedou stejný úsek, na němž porovnávají rozdíl s předchozí jízdou a určí, jaký pár byl lepší. Rychlejší páry

Závodníci se musí většinou zúčastnit testu svých závodních lyží

postupují ve vyřazovací pyramidě vzhůru, až se vybere vítězný pár. To platí i u testu závodních lyží, který probíhá buď v režii servisního týmu, anebo v případě zájmu či nutnosti jsou zapojeni i závodníci. Každý tým má určitý počet servisních čísel, v nichž se mohou pohybovat po trati. V případě omezení počtu servismanů, kteří se mohou dostat na trať, bychom nestíhali všechnu nutnou práci udělat. Závodníci obdrží od pořadatelů svá čísla a mohou ve stejný čas na trať, proto nezbývá nic jiného, než aby se testu také zúčastnili. Většinou to všechny týmy řeší podobně a závodníci to berou jako nedílnou součást závodu. Po dokončení testu závodních lyží se část servisu vrací do kamionu, kde se znovu lyže musí důkladně vyčistit, aby byly připraveny k aplikaci vosků, a druhá část pokračuje v testování do poslední možné chvíle. Následuje informace o výsledku, čím a jak se bude připravovat skluzová část lyže. Obvykle my i Poláci máme svého zástupce, který rozhodne, jaký vosk se bude aplikovat. Vše se musí stihnout tak, aby měli závodníci připravené lyže na vyzkoušení nejpozději třicet minut před startem. Do závodu nachystáme závodníkům minimálně dva kompletně namazané Každý servisman ví, co má dělat, a chopí se své obvyklé práce

páry, aby si mohli druhý pár připravit do boxu na případnou výměnu během závodu, pokud mají možnost výměny. Jinak jdou lyže na určité posty na trati jako rezervy v případě poškození lyže během závodu. Test klasických lyží probíhá většinou ve vybraném stoupání, kde si závodník zkouší především pohodlnost odrazu a v případě spokojenosti s oběma páry zkouší, jaké jsou skluznější, respektive rychlejší. Pokud není závodník s odrazem spokojený, je na nás, abychom určili, zda se bude pouze přimazávat větší vrstva, anebo budeme mazat jiný vosk. Pak už jen doufáme, že závodník řekne, že je vše v pořádku, a přenášíme lyže na start. Během závodu zůstávají testéři na testovací trati tak, aby potvrzovali vybrané varianty pro další závod, protože mezi starty žen a mužů může dojít ke změně počasí. Po závodech nás čeká nekonečné čištění a následně může začít vše od znova na další závodní den.

Martin Lopota Bývalý juniorský reprezentant Dukly Liberec, který působí v servisním týmu pátým rokem. Má na starosti přípravu a testování lyží na klasickou techniku. Rád sportuje a reprezentuje v nejnižší fotbalové soutěži FC Tatobity.

TECH ÚPRAVA TRATÍ

TEXT: ROMAN CHARVÁT FOTO: ARCHIV AUTORA

POKLADY

v rolbařově garáži Mrazivé ráno, šest pod nulou, na lyžích modrý extra, před vámi krásně vyříznutá stopa ve vymrzlém prašanu i s pistou na bruslení a nad vámi modrá obloha. Může na světě existovat něco dokonalejšího? Máte však tušení, co všechno tomuto lyžařskému kýči muselo předcházet?

topa samozřejmě někudy vede, po nějakém pozemku. Protože doba, kdy všechno bylo všech, je dávno za námi, znamená to, že od vlastníků pozemků musel někdo ještě v době, kdy bylo na stromech listí, zajistit souhlas. Na hřebenech Jizerských hor nebo Krkonoš to v lese třeba není tak obtížné, ale stačí vyjet na louku nebo do podhůří. Určitě to budou desítky, možná i stovky majitelů. A se všemi je potřeba jednat a získat souhlas. Když už víme, kudy pojedeme a že to půjde, přijde na řadu úprava terénu. Na hřebenech, tam je hej (zase tam fouká), ale o kus níže, kde nebývá sněhu tolik, je potřeba srovnat

koleje od traktoru zvaného „lakatoš“ po těžbě, zmulčovat přerostlou buřinu na mezích, o které se nikdo nestará, protože traktorem se kosit nedají a kosu najdete leda tak v muzeu, nakonec z luk vyhnat krtky a srovnat jejich kopečky, které pěkně vypadají v televizní reklamě, ale ve stopě vás oberou o 20 cm ulehlého sněhu. Potom je tu třeba prosinec a třetí sníh zimy, o kterém se říká, že už vydrží… Běžeckou stopu je možné připravovat různými zařízeními a způsoby. Že není tak vzdálená doba, kdy bylo na horách štěstí, když před vámi byla najetá stopa lyžaři, v tomto článku vzpomínat nebudeme. Potom přišly sněžné skútry se

Rolba PistenBully 300 – král sjezdovek počátku našeho století si užívá důchodu při přípravě areálů s technickým sněhem

Před zimou je potřeba vyhnat krtky

dvěma pásy a jednou lyží (mimochodem pro přípravu stopy na klasiku byly určitě lepší než současné jednopásové), za něž se připojovala „žehlička“, která stopu vytvořila. V prašanu a mokrém firnu to fungovalo docela dobře, problém byl, co se starou vymrzlou stopou nevalné kvality. Přeorat ji nebylo čím, proto se vedle nařízla stopa nová a bylo to. Problémy nastaly se začátkem bruslení. To už byl s přípravou pisty větší problém. Do popředí se začaly dostávat rolby, o nich však až za chvíli. I v současné době, zvláště v malých areálech nebo někde za vesnicí, se k úpravě stop používají skútry či čtyřkolky a za ně připojená různá „udělátka“. Ono není ani divu, když nová „běžecká“ rolba stojí mezi šesti až osmi miliony (podle vybavení) a trh s ojetinami moc nefunguje. Čerstvý prašan je potřeba nejprve stlačit a zhutnit. K tomu se využívá samotný pojezd pásy skútru (u čtyřkolky to moc nefunguje, má je úzké), anebo různé válce zapojené za skútrem či čtyřkolkou. Ať už z ojetých pneuma-

I V SOUČASNÉ DOBĚ, ZVLÁŠTĚ V MALÝCH AREÁLECH NEBO NĚKDE ZA VESNICÍ, SE K ÚPRAVĚ STOP POUŽÍVAJÍ SKÚTRY ČI ČTYŘKOLKY A ZA NĚ PŘIPOJENÁ RŮZNÁ „UDĚLÁTKA“. ONO NENÍ ANI DIVU, KDYŽ NOVÁ „BĚŽECKÁ“ ROLBA STOJÍ MEZI ŠESTI AŽ OSMI MILIONY (PODLE VYBAVENÍ) A TRH S OJETINAMI MOC NEFUNGUJE. tik naskládaných na jedné ose, případně z polyethylenové korugované kanalizační trubky. Ta má výhodu, že může mít větší průměr než pneumatiky, takže při větší vrstvě sněhu má lepší náběhový úhel a sníh před sebou nehrne. Po stlačení se nechá sníh chvíli vymrznout, aby se zpevnila jeho struktura, a pak už můžeme

vytvářet manšestr či stopu. Nejjednodušší je tak zvané „křídlo“, starý finišer od rolby připevněný na ocelovém rámu, ale má stejnou účinnost jako žehlička na klasiku za skútrem. Funguje jenom na prašanu, případně na mokrém firnu. Na zmrzlý sníh se používají různá ocelová hrabla a rušiče, nejlepším z těchto

TECH ÚPRAVA TRATÍ

Gumové pásy a předfréza pro perfektní stopu = trend posledních let. Tato PistenBully Paana se už dva roky nevyrábí. Vypadá jako dětská hračka, trať však připraví skvěle (ti, kteří jezdí do Vrchlabí, vědí)… a když na to přijde, můžete s ní i k pumpě pro naftu

zařízení je asi stroj, který má na sobě přes péra připevněné podmítací nože z kultivátoru, s finišerem a stopařem, jenž je možno zvedat a spouštět elektrickým aktuátorem. Vrcholem mezi přívěsnými zařízeními je závěsná fréza s hydraulickým pohonem poháněným spalovacím motorem s výkonem větším, než měl trabant, se stopařem a předfrézou pro skvěle vyříznutou stopu i ve zmrzlém sněhu. Vlastně taková malá rolba za čtyřkolku. Když je areál, nebo počet upravovaných kilometrů větší, používají se k přípravě stopy rolby. I ty měly svůj vývoj, ale my se zaměříme na současnost. Ve stopě můžete narazit jak na rolby „běžecké“ (Pisten Bully 100, případně Prinoth Husky), tak na velké stroje známé ze sjezdovek. Běžecké rolby jsou proti sjezdovkovým užší, menší, lehčí a mají méně výkonné

motory. Účinná šířka frézy bývá od 2,5 m přes 2,8 m až po 3,1 m. Ty nejužší jsou vhodné na úzké cesty, jejich nevýhodou je, že nejde vytvořit jedním průjezdem stopa na klasiku a vedle pista na bruslení, protože 2,5 m je právě tak akorát na jednoho bruslaře. Takže potom musíte jet dvakrát. Nejrozšířenější jsou rolby s frézou 2,8 m, ty se stále ještě vejdou na cestu a klasik s bruslařem se vedle sebe při troše skromnosti už vejdou. Nejširší verze plně uspokojí jedním průjezdem bruslaře i klasika, jenže zase se ne všude vejde, protože její celková šířka s finišery se blíží čtyřem metrům. Postup úpravy stopy je v optimálním případě stejný jako u skútrů a čtyřkolek. To znamená nejprve zhutnit průjezdem pásy, a to vícekrát, aby jednotlivé stopy pásů tvořily souvislou plochu, nechat vymrznout, potom

Skútr, válec a další přívěsná "udělátka" pro úpravu tratí

vytvořit dalším průjezdem manšestr a stopu. Jak jsem napsal výše – v optimálním případě. Většinou to dopadne tak, že stopa vznikne „z jedné vody načisto“, protože nafta je drahá a den řidiče rolby – nadšence či brigádníka na vedlejšák – má 24 hodin stejně jako ten váš. Když už jsme u drahé nafty… Krom různých olejových náplní, které se mění častěji a ve větším množství než ve vašem autě, spálí rolba 20 až 30 litrů za hodinu. Za tu dobu určitě neujede víc než 14 kilometrů, většinou i méně než 10. Například v našem areálu ve Vrchlabí je průměrná rychlost při úpravě (se zatáčkami a obracením) ani ne 8 km/h. A protože upravujeme převážně umrzlý technický sníh, musíme jet všude dvakrát. S 2,5 m širokou rolbou a šířkou pisty 6 m v každém směru zabere 4km okruh klidně i 3,5 hodiny.

SET NA KLASIKU PRO ZKUŠENÉ BEŽKAŘE

Nejzajímavější je malá rolba s vlastním motorem za čtyřkolku (35 Hp), předfréza (420 kg), šířka 2,5 m a pista jak od rolby

Posledním hitem u běžeckých roleb jsou gumové pásy a samostatná předfréza před stopařem. Oproti klasickým hliníkovým nemají tak vysoký profil, mají větší plochu, takže méně narušují podklad. To je zejména vhodné, pokud sněhu není mnoho, je mokrý, anebo je potřeba přejíždět přes silnici, protože hliníkové pásy v sobě mají i tvrdokovové trny, které dobře drží na ledu, jenže v měkkém mokrém sněhu či na asfaltu za sebou zanechávají hlubokou stopu.

zůstává povrch maximálně kompaktní a tvrdý. Velké sjezdovkové rolby se pro úpravu běžeckých tratí používají jen zřídka. Výraznou nevýhodou je jejich cena, v současné době se blíží patnácti milionům, a vyšší profil pásů, který více rozrušuje již stabilizovaný podklad pisty. Výhodou je jejich šířka, kdy se na frézu dají přidělat čtyři stopaře vedle sebe, případně můžete při jednom průjezdu mít dvě stopy na klasiku

KDYŽ UŽ JSME U DRAHÉ NAFTY… KROM RŮZNÝCH OLEJOVÝCH NÁPLNÍ, KTERÉ SE MĚNÍ ČASTĚJI A VE VĚTŠÍM MNOŽSTVÍ NEŽ VE VAŠEM AUTĚ, SPÁLÍ ROLBA 20 AŽ 30 LITRŮ ZA HODINU. ZA TU DOBU URČITĚ NEUJEDE VÍC NEŽ 14 KILOMETRŮ, VĚTŠINOU I MÉNĚ NEŽ 10. Nevýhodou gumových pásů je jízda v prudkém svahu po hladkém ledovém povrchu. Tomu se dá pomoci trny, obdobnými jako u hliníkových pásů, ale potom zase nemůžete jezdit po silnici, nebo si třeba zajet pro naftu ke stojanu u běžné benzínové pumpy. Předfréza potom naruší podklad pro vyříznutí stopy v dostatečné hloubce právě jenom v místě té stopy, takže pro bruslení

a ještě pistu na bruslení. Nezastupitelnou úlohu mají tyto stroje tam, kde se jezdí na uměláku, při rozhrnování nastříkaných hromad sněhu a prvotní přípravě podkladu. Při jejich ceně a výrazně větším druhotném trhu se povětšinou používají stroje, které na sjezdovkách mají již svoje nejlepší léta za sebou, ale na běžeckých tratích stále dobře poslouží.

HOLE NA BĚŽKY 900 tubus z 80 % z odolného a lehkého karbonu, odepínací rukavička

1 999 Kč

BĚŽKY NA KLASIKU 900 100% mohérové pásy, sintrovaná skluznice pro prvotřídní skluz, voštinové jádro Nomex®

8 499 Kč

BOTY NA BĚŽKY NA KLASIKU 500 polotvrdá podešev se vstřikovanou gumou, hřejivá podšívka a klopa přes tkaničky

3 799 Kč

TECH

Petr Dvořák se pustil před 13 lety po hlavě do výroby vlastních čelovek, v současnosti patří mezi světovou špičku

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ FOTO: ARCHIV PETRA DVOŘÁKA

PEKELNÁ CESTA Pořídil si pájecí stanici a po volných večerech začal navrhovat první schémata a plošné spoje. Před 13 lety si chtěl student informačních systémů a technologií na VŠE Petr Dvořák vyrobit kvalitní čelovku pro své závodní účely, lepší než ty, které byly k dispozici na trhu. Nyní se výrobou čelovek už několik let živí. Prakticky všechny součástky si vyrábí sám, takže se skutečně jedná o plnohodnotný produkt Made in Czech Republic.

matérský sportovec v přírodních vícebojích a mj. také mistr a vicemistr ČR v rogainingu (jeden z typů orientačního běhu) měl práci snů: byl tvůrcem počítačových triků do filmů. Nakonec ho však pohltily čelovky. Na začátku, asi jako každý naivní začínající podnikatel, neměl vůbec představu, jak je vše komplexní a složité. Ale vytrvalá touha ho hnala malými krůčky vpřed. Pár let doma po večerech vyvíjel čelovku od prvních jednoduchých návrhů, a když měl v roce 2014 v ruce již plně funkční prototypy, začal uvažovat, že by se výrobou čelovek mohl živit. Svou značku pojmenoval Lucifer.

Z garáže mezi špičku

Do začátku podnikání investoval 600 000 Kč, z toho většinu na pořízení CNC frézky, hlavního výrobního nástroje. V roce 2014 si pronajal malou dílnu na Praze 6, natočil video a spustil crowdfundingovou kampaň. Ta nebyla úspěšná, ale to ho neodradilo. Plný optimismu pokračoval dál a ve stejném roce dodal zákazníkům své první čelovky, za celý rok skoro 200 kusů. Mnoho z nich mířilo ke kamarádům a sportovcům v orientačním běhu nebo mushingu. První čelovky stály 2 300 Kč, vzápětí ale bylo jasné, že to k udržitelnému podnikání nestačí. Během let postupně cena s každou generací modelu rostla, a to až na dvojnásobek, zároveň

se zvyšovala i kvalita a užitné vlastnosti. Naštěstí byli zákazníci spokojeni a pozitivní hodnocení šířili dále, a tak to podle Petra Dvořáka funguje až doteď bez větších investic do marketingu. Za mnoho let dodal svítilny tisícům zákazníků v Česku i v zahraničí, mnoha českým špičkovým sportovcům a olympijským vítězům. V poslední době čelovky značky Lucifer už v některých sportovních odvětvích, zejména v orientačním běhu, dominují. Garáž se rozrostla na pěknou dílnu, kde pracují tři lidé. Vloni prodali o 40 % více čelovek než předešlý rok, letos bylo v plánu vyrobit a prodat rovných 1 000 ks.

Další překážka – krize

Podle majitele Petra Dvořáka však letošní rok nebude jednoduchý, firma počítala s 25% nárůstem tržeb a investovala do nového japonského CNC obráběcího centra, které mělo významně zrychlit a zjednodušit výrobu. To, jestli takto křehké podnikání uspěje tváří tvář očekávané ekonomické krizi, nikdo neví. Motorem jeho konání je devítiletá spokojenost zákazníků. „Nedávno jsme dělali výzkum u stovek našich zákazníků, kterých jsme se ptali, zda by si čelovku opět koupili. 99 % lidí odpovědělo ano,“ vysvětluje Petr, proč je přesvědčen, že to dělají dobře. Ostatně sám vše do posledního šroubku vymyslel, logicky tak má jistotu, že to již nejde vyrobit o moc lépe. Nicméně je seznam nápadů a vylepšení stále dostatečně dlouhý.

Téměř 100 % vlastní produkce

Modely Lucifer Nyní nabízí 8 modelů čelovek, každá je jiná a určená pro jinou cílovou skupinu. Nejprodávanější jsou S2X, M6 a L+. Svítilny používají zejména orientační běžci, musheři, bikeři, běžci a závodníci v 24hodinových závodech. Postupně si nižší modely pořizují i běžní amatérští sportovci. Prodávají se do celého světa, ale většina zákazníků je stále z ČR. Každá čelovka má podle světelného výkonu 1–9 LEDek, energii dodávají nabíjecí li-ion akumulátory a srdcem každé čelovky je její elektrický obvod, nejdražší část čelovky na měděné des-

tičce, který s vysokou účinností mění napětí baterie na napětí LEDek a zároveň řídí celý provoz čelovky (vybíjení, signalizaci, přepínání módů). „Nejoblíbenější čelovka M6 je skvěle vyvážená a spolehlivá z hlediska hmotnosti, výkonu a výdrže, velmi univerzální, co se týká použití. Máme na jedné straně lehoučkou čelovku bez kabelů s 850 lumeny a zároveň na druhé straně i ultra výkonnou čelovku se svitem 7 500 lm, tu si ale kvůli váze a velikosti na běhání nevezmete,“ vysvětluje Petr.

Existuje u nás málo firem, kde si sami vyrábějí veškeré komponenty svých produktů. Už od začátku Petr věděl, že pokud se nechce spoléhat na čínskou výrobu, musí jít vlastní cestou. Sami ve firmě obrábí všechny hliníkové díly (každá čelovka se skládá ze tří), vyrábějí kabelové spoje na vstřikolisu, k tomu také navrhují a produkují vlastní vstřikovací formy na všechny plastové díly. V nedávné době začali vyrábět vlastní gumová tlačítka a dostanou se tak skoro na 100 % vlastní produkce. Zbývají už pouze optické elementy, které kupují od evropského dodavatele, avšak i jejich výrobu testují a do budoucna věří, že je také dokážou vyrábět. Každá čelovka postupně během složení projde celou firmou, výroba trvá obecně několik hodin. Na závěr prochází testem kvality, při kterém čelovka pár minut svítí a zkouší se všechny její funkce, včetně testu nabití nebo ochrany proti přehřátí, aby k zákazníkovi dorazil vždy funkční výrobek.

Proč ne Čína?

„Jde o mnoho důvodů. Přijde mi nesmyslné dopravovat věci z jiného kontinentu. To potvrdila například odstávka kvůli covidu, navíc ani současná geopolitická situace není ideální. Komunikace s čínskými dodavateli úplně jiné mentality je často složitá. Někdy nepochopí jednoduchý anglický text a není

TECH

Nová dílna, kde přijdou na svět všechny čelovky české značky Lucifer

možné se spolehnout, že vám přijde to, co jste si objednali,“ vysvětluje Petr. „Nikdy si nemohu být jistý, přestože objednávám stále stejnou věc, že opravdu přijde pokaždé ta identická. Například u tlačítek se stalo, že jednou byla jinak měkká, jinak veliká. Nebo nějaké procento síťových nabíječek během let selhalo a čínští dodavatelé neměli vůbec zájem zkoumat, co je špatně, i když jsem jim to nabízel. V neposlední řadě Čína už není tak levná, jak bývala. Je tedy praktičtější si vše vyrobit sám, případně u českých firem, které má smysl tím podporovat.“

Výroba

Navrhování modelů: Nejprve se vyrobí virtuální 3D model včetně jednotlivých dílů čelovky. „Důležitým faktorem je i vyrobitelnost – díly se musí navrhovat na základě určitých pravidel podle toho, zda se jedná o plastové komponenty vyráběné vstřiko– lisováním, nebo hliníkové díly vyrobené na frézce či soustruhu,“ popisuje Petr. Vstřikování plastů je nejběžnějším způsobem výroby plastových dílů. Je to samostatný složitý obor, existuje bezpočet variant konfigurací dílů a materiálů. „Na začátku

Čím jsou Lucifer čelovky podle svého výrobce výjimečné? měděné plošné spoje = dokonalý odvod tepla

kvalitní optika = perfektní kužel světla, rozložení svitu a nízké optické ztráty

hliníková frézovaná těla = mnoho žebrování, nízká hmotnost, dobrá odolnost a odvod tepla

spolehlivá elektronika = ultra vysoká účinnost (98 %)

nejvýkonnější LEDky (Cree XP-L2) s reálnou účinností až 200 lm/W a skvělým barevným podáním

velký výběr dalšího příslušenství = možnost upevnění na kolo, cyklohelmu i pracovní helmy

mého podnikání mi jeden dodavatel, dnes můj kamarád, věnoval čas a některé výrobní praktiky poradil, bez čehož bych nikdy nemohl s čelovkami začít. Naučil jsem se navrhovat formy sám a vyrábět je s nízkými náklady „jen“ za jeden až dva týdny práce,“ vypráví Petr. Pro představu, takové formy na plastové díly stojí běžně v řádu statisíců korun. Jednou z výrobních alternativ byl i 3D tisk, ten je ale o řád pomalejší a není dostatečně přesný, odolný a nenabízí takovou povrchovou kvalitu. Elektrické obvody: Petr sám kompletně navrhuje elektrické obvody a plošné spoje. Hlavním cílem je navrhnout obvod tak, aby čelovka účinně a dlouhodobě svítila. „Najít funkční řešení bylo otázkou nekonečného zkoušení u počítače, osciloskopu, laboratorního zdroje a multimetru… V zásadě na každý malý úspěch vždy připadly alespoň dva velké předchozí neúspěchy,“ vzpomíná. „Některé plošné spoje mají určitě přes sto možných verzí a iterací. Cílem bylo najít elegantní řešení takového elektrického obvodu, který nezabírá moc místa, je účinný a dlouhodobě spolehlivý.“

Nejrychlejší XC rukavice. www.limoo.cz

UNIVERZITA HISTORIE

Na lyžích jezdily i ženy. Lyže se staly jedním z nástrojů ženské emancipace (obrázek z roku 1898)

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ FOTO: DAVOS.CH

BÁJEČNÁ

historie lyžování I když to tak na první pohled možná nevypadá, lyže nejsou vynálezem moderní doby. Nápad připnout si na nohy dřevěná prkénka a do rukou vzít jednu nebo dvě hole kvůli rovnováze se zrodil několik tisíc let před naším letopočtem.

ejstarší nalezené lyže pocházejí z dnešního Ruska kousek od Uralu, o něco mladší z močálů ve Švédsku. Uhlíkovou metodou bylo jejich stáří určeno dokonce na 8 300, respektive 5 200 let. Jsou tedy starší než egyptské pyramidy. Nedochovaly se fotbalové míče, zato byly v zasněžených oblastech po celém světě objeveny pravěké lyže. Dá se předpokládat, že v těch místech je člověk používal od okamžiku, kdy začal chodit po dvou. S největší pravděpodobností jsou lyže staré jako lidstvo samo. V mongolských horách jsou lyže známy asi 2–3 tisíce let. Hrdě to prohlašují zdejší kočovní obyvatelé, kteří se odkazují na malby v jeskyni, na nichž vyobrazené postavy mají nasazeny lyže. Vědci se přou, zda je to pravda, či ne, ale na malbách je opravdu vidět, že lidé mají na nohách upevněné jakési lyže a v rukou drží klacky. Mongolové dodnes vyrábí stejné lyže jako kdysi jejich předchůdci, tradiční výrobu si předávají z generace na generaci. Dřevěné lyže

potahují sobí kůží a připevňují k nohám pomocí řemínků. Každoroční oslavnou jízdou na těchto lyžích si připomínají původ svého rodu, kdy se pouští z prudkých srázů neuvěřitelnou rychlostí a bravurně kličkují mezi stromy a skalami. Skalní malby s lyžemi se našly ve střední Asii v současném Rusku, pobaltských zemích a ve Skandinávii. Od středověku se objevují i v knihách. První vydal v roce 1555 švédský arcibiskup Olaus Magnus, kde popisuje každodenní život na severu a jak tamní vojáci vyráží na lyžích i do boje. Původně však lyže podle arcibiskupa sloužily k lovu. Obyvatelé polárních krajů, muži i ženy, vyráželi na lov a dosahovali na nich takových rychlostí, že často kořist předběhli. To jim dávalo vysokou šanci na úspěch a přežití. Díky lyžím se také mohli starat o svá stáda. Používali i sněžnice, ale lyže byly rychlejší. A není ještě tak dávno, kdy seveřané nutně potřebovali dlouhá prkénka při péči o dobytek. Tehdy životní nutnost, takže jsme tu vlastně dnes díky lyžím.

Dá se říci, že kvůli migraci vlastníme geny prvních lyžařů všichni, před 10 000 lety totiž pokrýval sníh velkou část Evropy. Po tisíce let pomáhaly lyže lidem přežít, k dalším účelům musely čekat až do půlky 19. století, kdy byly využity Norem, přírodovědcem a polárníkem, Fridtjofem Nansenem, který se ve svých 27 letech rozhodl přejít Grónsko. Nikdo jeho nápadu nedával sebemenší naději. Nansenovi současníci to prohlásili za bláznovství. On ale tvrdil, že vždy existuje způsob, jak udělat to, co je potřeba. Hlavní roli v jeho počinu sehrály lyže. Přešel na nich Grónsko v době, kdy všichni byli přesvědčeni, že je to neproveditelné. Na lyžích a s lehkými saněmi taženými psími spřeženími vyrazili 15. srpna 1888 na velkou expedici dlouhou 450 km po rozpukaném ledovém krunýři, celou trasu urazili za 49 dnů. Poznali polární krajiny, které do té doby nikdo nespatřil, shromáždili cenné topografické a geologické údaje. Triumf Nory ohromil. Nansen byl výraznou osobností, jeho kniha obletěla svět a zpopularizovala jízdu na lyžích. Jednoduchý a geniální způsob – lyže – posloužil nakonec k dobytí obou pólů. Na konci 19. století si díky Nansenovi oblíbili lyže až v Alpách. I v zimě bylo třeba střežit tisíce kilometrů hranic mezi alpskými zeměmi a horští myslivci nebyli schopni jejich ochranu zajistit. V zapadlé francouzské vesničce Briançonu se jeden z místních kapitánů chystá na zimu, manželka mu přivezla ze severu lyže a ani netušila, jak změní život tamních vojáků. Nadšený kapitán vybaví celý klub a střeží hranice i během zimy. Zanedlouho používají lyže všechny alpské jednotky. Přijímají výzvu a italští, francouzští a švýcarští horští myslivci

Žádné speciální oblečení a vybavení, přesto cosi lákalo lyžaře podívat se k vrcholkům (rok 1926)

měří své síly. Na tuto akci byli pozváni novináři i veřejnost, jež nabyla dojmu, že lyžování je ohromně zábavné. Zábava však nebyla v horách obvyklé slovo, jednalo se o posvátné místo. Ženy tam nechodily, jen odvážní muži. Jenže najednou přišli lidé, kteří o horách nic nevěděli, a že to vypadá skvěle a chtějí se bavit. Tak se z užitečného nástroje stal zdroj zábavy. Dnes už se za to nestydíme. Je to něco magického, jedete rychle z kopce, cítíte se šťastný, užíváte si požitku z rychlosti, bez vynaložení námahy. Na začátku 20. století se rekreačnímu lyžování věnovala jen hrstka lidí. Jednou z prvních zemí bylo Švýcarsko, do Davosu se sjížděla smetánka už tehdy. Jedním z průkopníků byl žurnalista a spisovatel Arthur Conan Doyle se svojí manželkou – o lyžích pak psal i ve svých knihách. Štafetu převzaly ženy, vydobyly si právo obout lyže a posloužily jim jako odrazový můstek ženské emancipace. Evropské ženské hnutí – už od začátku se mohou ženy účastnit závodů, což v ostatních sportech není běžné. Před rokem 1920 stále však v dlouhých šatech, emancipace měla své meze. Až na jednu letkyni, horolezkyni a novinářku Marii Marventovou. Tato troufalá žena se stala průkopnicí nové ženské módy a jezdila v kalhotách. Pro mnohé i tak zůstávala žena ženou a Amazonky s dlouhými prkénky dráždily mužskou fantazii. Radost z jízdy na lyžích měla příchuť něčeho hříšného, často se lidé cítili provinile. Církev prohlašovala,

že lyžování není dost katolické. Až jeden francouzský farář v roce 1908 této kratochvíli naprosto propadl. Navzdory výtkám vrchnosti se netajil své lásce k lyžím. „Posedl mě démon radosti,“ prohlásil tehdy. Odolat pokušení je čím dál těžší… Blíží se éra radosti bez úsilí. Zkouší se jízda na lyžích za auty, koly, motocykly, koňmi, nebo dokonce za prasaty. Ve 30. letech byl

zkonstruován 1. lyžařský vlek v Davosu, který vyvolal naprostou senzaci! V roce 1934 zařízení na výrobu štěstí přepravilo přes 60 tisíc zdatných lyžařů. Následovaly další vynálezy, jak se dostat na zasněžené vrcholy bez úsilí, abychom mohli bezstarostně brázdit bílé svahy. Život na horách se od základu změnil, původní zemědělci se stali provozovateli vleků a ubytovacích i restauračních zařízení. Tak radikální přechod k úplně odlišnému způsobu života neměl nikde na světě obdoby. Tradiční život několika posledních století zanikl a nahradilo ho jakési eldorádo přinášející velké zisky. S pokrokem následoval i vývoj materiálu a původně volná pata lyže, důležitá pro jízdu do kopce, byla připevněna a dala tak základ prvním sjezdovým lyžím. Zde se cesta běžeckých a sjezdových lyží rozchází. Francouzský dokument Báječná historie lyžování se dále věnuje pouze alpskému lyžování, které je neméně zajímavé jako úvodní část.

Text zpracován podle dokumentárního filmu Báječná historie lyžování Francouzsko–švýcarská koprodukce, rok 2020, délka 52 min Režie: Pierre-Antoine Hiroz

UNIVERZITA LYŽAŘSKÁ HISTORIE

TEXT: TOM ŘEPÍK

Malý dějepis

VELKÉ BRUSLICÍ REVOLUCE

Málokterý sport se změnil tak rychle a dramaticky jako běh na lyžích v osmdesátých letech, kdy se na oficiální závodní scénu vzdor mnohému prosadilo bruslení.

Dojezd dálkového běhu ve Španělsku, 1977. Závodník regulérně bruslí soudobou technikou

FOTO: FACEBOOK

Propagační poster značky Rossignol k vítězství Billa Kocha ve SP 1982

íce než sto let závodníci v běhu na lyžích soutěžili starobylou klasickou technikou diagonálního běžeckého kroku, při němž střídali odraz a skluz. Zpětným pohledem je pozoruhodné, že nikdo neviděl, o kolik rychleji se může lyžař pohybovat bruslařským pohybem. Američan Bill Koch se inspiroval bruslařským krokem na švédském maratonu a poté jej využíval při vítězství ve Světovém poháru v běhu na lyžích v sezóně 1981–82. Okamžitě

se kolem této nově použité techniky v oficiálním závodě nejvyšší úrovně strhla nevídaná polemika, sršely emoce, zákazy střídaly experimenty, pokusy omyly. Během následujících pěti let se pak mistrovství světa a olympijské běhy na lyžích z gruntu změnily. Striktně nahlíženo, využití bruslařské techniky při jízdě na sněhu není žádnou novinkou. Ve třicátých letech minulého století, kdy bylo vázání přizpůsobitelné jak pro sjezd, tak pro běh na lyžích, lyžaři bruslili po rovných plochách tam, kde to bylo výhodné. Od nepaměti (Wikipedie zmiňuje první mistrovství Německa ve Schwarzwaldu v roce 1900) závodníci v běhu na lyžích bruslili, aby využili terénních nerovností nebo si pomohli při špatně namazaných lyžích, při sjetém stoupacím vosku a podobně. Už v šedesátých letech minulého století ve Skandinávii účastníci tehdy relativně nového sportu – lyžařského orientačního běhu (LOB) – běžně bruslili. Při LOB závodník používá mapu a busolu, aby se co nejrychleji pohyboval mezi určenými body. Nejkratší trasa nebývá nutně nejrychlejší – a pokud se nabízela dostatečně široká cesta či lesní silnice, lyžaři po takové běžně bruslívali. Podle

Švéda Bengta Bengtssona, tehdejšího elitního závodníka v LOB a pozdějšího funkcionáře FIS, si už tehdy vynalézaví LOBáci na své klasické běžky montovali tenké ocelové hrany pro razantnější bruslicí odraz a ovládání lyží. Finský lyžař Pauli Siitonen byl špičkovým závodníkem v LOB, a když se v sedmdesátých letech přeorientoval na dálkové běhy, přenesl do nich svou svéráznou techniku (záhy světem nazvanou Siitonenův krok) jednostranného bruslení, při níž jednu lyži nechával ve stopě a druhou se mocně bruslařsky odrážel úkrokem do strany za soupažného odpichu. Siitonena brzy následovali další maratonští lyžaři. Upoutali pozornost Američana Billa Kocha, jenž se v roce 1980 účastnil švédského maratonu na rovinatém terénu podél řeky. V závodě se utkali klasičtí lyžaři ze Světového poháru s laufařskými specialisty. Dálkoví běžci tou dobou už běžně bruslili. Rebelskému Kochovi se v hlavě zrodil odvážný plán na využití bruslení při standardních fisových závodech. Tehdejší delegát FIS Bengt Bengtsson vzpomíná: „Na mistrovství světa v klasickém lyžování v Oslu 1982 jsem byl zodpovědný za časomíru. Na začátku závodu na 30 km

UNIVERZITA LYŽAŘSKÁ HISTORIE

FOTO: FACEBOOK

Na ZOH 1984 v Sarajevu jede Gunde Svan učebnicovým Siitonenovým krokem

jsme měli vedoucího Thomase Erikssona. V jedné speciální části trati ztratil na Kocha tolik času, že jsme si mysleli, že došlo k chybě v časomíře. Nevěděli jsme proč, ale zřejmě to bylo způsobeno Kochovým bruslením. Eriksson získal zlatou medaili; Koch nejenže získal bronz, ale bruslicí technikou si dojel pro vítězství v celém ročníku Světového poháru.“ V té době se už různé vyvíjející se verze bruslicích technik – někdy se nechávala lyže ve stopě, častěji se bruslilo oboustranně – šířily celým běžkařským sportem, prozatím zejména závodním. Funkcionáři, najmě Norové, se obávali, že tradiční závody v běhu na lyžích – jejich národní sport – budou přes noc svatokrádežně znehodnoceny. Chtěli bruslení zcela zakázat všude tam, kde existovaly upravené klasické stopy. K zákazu sice nedošlo, ale na kongresu FIS v roce 1983 byla po nezvykle bouřlivé diskuzi zavedena následující pravidla: zakázalo se bruslení

v prvních 100 m po startu a v zóně 200 m do cíle; zakázalo se bruslení ve štafetě 200 m před a po výměně předávkou. Ne náhodou se v místech startu a cíle nacházejí především televizní kamery a fotografové, takže zákaz bruslení v těchto zónách vedlejším efektem znamenal, že se nová kontroverzní technika dostávala na veřejnost méně viditelně. Otázka bruslení vyvolávala ve světě klasického lyžování trpké rozpory. Na jedné straně Švéd Bengt Herman Nilsson, předseda prestižního výboru FIS pro běh na lyžích, novou techniku vítal. „Bruslařský krok přišel, aby zůstal. Je dokonce krásné, když tři až čtyři lyžaři vedle sebe závodí silovým bruslařským krokem – připomínají mi exotické motýly třepotající se ve větru,“ napsal ve zprávě z roku 1983. Na druhé straně se zejména norští tradicionalisté tvrdě stavěli proti nové kacířské technice. Ivar Formo, olympijský vítěz z roku 1976,

který po Nilssonovi převzal funkci předsedy výboru FIS pro běh na lyžích, chtěl bruslení co nejdříve zakázat, přičemž se zaštiťoval důraznou podporou svých norských kolegů. Obětí jejich pravidel se paradoxně stal Nor Ove Aunli; na ZOH 1984 v Sarajevu dosáhl v závodě na 30 km času, který mu zajistil bronzovou medaili, ale byl diskvalifikován za přibruslování v zakázaném prostoru. Zatímco v prostoru startu a cíle nebylo bruslení povoleno, na zbytku trati se bruslilo volně a závodníci se učili kalkulovat s výhodami či nevýhodami namazání stoupacími vosky. V té době už většinou opustili starou Siitonenovu techniku jedné lyže ve stopě. Na konci sezóny ve švédské Kiruně nedaleko polárního kruhu se vítěz na 30 km Ove Aunli a vítězka závodu žen na 10 km Anette Boeová – oba Norové – radovali z rozhodujících vítězství na lyžích namazaných pouze skluzným voskem.

Příchod bruslicí techniky začal vyvolávat nejrůznější polemiky. Podle jedné takové hrozilo, že bruslení povede ke zraněním, například k posunutí kyčlí. Jeden švýcarský vtipálek nazval bruslení Sulzerovým krokem – podle jména výrobce umělých kyčelních kloubů. Téměř okamžitě se začalo vyvíjet specializované vybavení – kratší tuhé lyže, delší hole, vysoké boty. Vznikla zcela nová situace, která zprvu nenacházela u běžecké komise FIS přílišného pochopení. Většina jejích členů sdílela obavu, že bruslení se stane zabijákem klasického běžeckého lyžování. Rozhodně chtěli bruslení co nejvíce omezit. Jednou z cest mělo být vytvoření užších tratí v lese, což nutně omezovalo velikost strojů na úpravu tratí. „Zpět k přírodě,“ zněl tehdejší oportunistický bojový pokřik. Dalším nápadem, jak od bruslení odradit, bylo zajistit, aby stoupání na tratích byla tak náročná a strmá, že by lyžař nemohl bruslit, ale musel by stoupat stromečkem. Běžně praktikovanou preventivní metodou bylo stavění sítí, plůtků a sněhových bariér, jež zúžily trať natolik, že bruslení nebylo možné. Nejvyšší řídící orgán FIS nařídil v prosinci 1984 komisi pro běh na lyžích, aby vyzkoušela použití malých sítí mezi stopami a aby tratě závodů byly stavěny tak, aby bruslařský krok nebyl fyzicky použitelný po celé její délce. Bengt Bengtsson vzpomíná: „Poslušně jsem zakoupil sítě, abych vyzkoušel aplikaci navrhovaného nového pravidla FIS. Dodnes si pamatuji, jak jsem fakturu na pět tisíc dolarů předložil svému šéfovi, generálnímu tajemníkovi FIS Kasperovi. Skepticky vrtěl hlavou

a zeptal se mě, zda tomu věřím. Odpověděl jsem, že ano. Povzdechl si a šek podepsal. O měsíc později jsem věděl, že měl pravdu a já se mýlil.“ „První test jsme provedli v Davosu, kde jsme vztyčili 12 sítí. Jednu z nich hodili do řeky dva sportovci, jejichž jména jsem se dozvěděl teprve před pár lety. Dnes se tomu můžeme smát. Vítěz závodu Ove Aunli si z testu udělal legraci jiným způsobem. V jed-

PŘÍCHOD BRUSLICÍ TECHNIKY ZAČAL VYVOLÁVAT NEJRŮZNĚJŠÍ POLEMIKY. PODLE JEDNÉ TAKOVÉ HROZILO, ŽE BRUSLENÍ POVEDE KE ZRANĚNÍM, NAPŘÍKLAD K POSUNUTÍ KYČLÍ. JEDEN ŠVÝCARSKÝ VTIPÁLEK NAZVAL BRUSLENÍ SULZEROVÝM KROKEM – PODLE JMÉNA VÝROBCE UMĚLÝCH KYČELNÍCH KLOUBŮ. nom velmi strmém úseku jsme nepovažovali za nutné sítě vůbec stavět, protože nikdo si nedokázal představit, že by někdo do takového kopce mohl vyjet bruslením. Ale supersilný Aunli schválně ten krpál vybruslil.“ „Při zahájení sezony 1984–85 visela ve vzduchu spousta nejasností. Při prosincovém závodě SP v Davosu jsem svolal schůzku sportovců a trenérů. Přítomni byli

PŘIPRAVÍ NA SPORT DODÁ ENERGII ZLEPŠÍ VÝKONNOST POMŮŽE ZREGENEROVAT eshop.enervit.cz

dva zlatí olympijští medailisté ze Sarajeva 1984 – Thomas Wassberg ze Švédska a Sovět Nikolaj Zimjatov. Místo Billa Kocha nastoupil Dan Simoneau z USA. Mezi čtyřmi trenéry na setkání byl i Američan Mike Gallagher. Simoneau řekl, že Američané chtějí bruslit a že olympiáda je přece o rychlejším, vyšším a delším bruslení. Sovětský trenér Kamenskij kontroval slovy, že olympijské hry jsou také o tom, aby nabídly stejnou šanci všem spor-

PŘED

BĚHEM

tovcům, a že vzhledem k tomu, že bruslení ničí stopy pro později startující, tuto šanci mít nebudou.“ Během setkání učinil Thomas Wassberg poznámku, která se při zpětném pohledu ukázala být prorocká. Z běhu na lyžích, řekl Wassberg, by se měly stát dvě disciplíny: klasická, v níž není povolen bruslařský krok, a druhá bez omezení, a dokonce umožňující

Na Enervit spoléhá i Stanislav Řezáč

UNIVERZITA LYŽAŘSKÁ HISTORIE

FOTO: FACEBOOK

Na MS 1985 v Seefeldu vzbudil poprask švédský svéráz Gunge Svan, když se v tréninku objevil s jedinou 2,5 m dlouhou holí. Jury pohotově pomůcku zakázala

specializované vybavení. Byla to zajímavá myšlenka, která však předběhla svou dobu. Na konci schůze celá skupina kromě USA chtěla, aby byl všem národním svazům zaslán dotazník s návrhem na zákaz bruslení na nadcházejícím mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 1985 v rakouském Seefeldu. Na jednání nebylo mnoho času. Prezident FIS Marc Hodler nařídil, že zákaz bruslení na nadcházejícím MS je možný pouze v případě, že jej přijmou všichni funkcionáři a všechny národní lyžařské svazy. Nastal den porady kapitánů. Všem byla předložena jediná otázka: Souhlasíte s jakýmikoli omezeními týkajícími se bruslařského kroku během nadcházejícího mistrovství? Hlasování probíhalo v abecedním pořadí. První byla na řadě Austrálie a odpověděla: Ne. Tím dotazování dalších nemělo smysl, otázka byla smetena ze stolu. Běh na lyžích se vrátil tam, kde byl na ZOH v Sarajevu o rok dřív; až na jedno nové významné pravidlo o vybavení, které v běhu na lyžích nikdy předtím neexistovalo. Aby se vyloučila možnost, že by zkrácením délky lyží mohlo dojít k nespravedlivému zrychlení

jízdy, bylo stanoveno, že lyže nesmí být kratší než výška závodníka snížená o 10 cm. Rovněž hůlky nesměly být delší než výška lyžaře. Bruslařskou revoluci nedokázalo nic zastavit. Běh na lyžích pouze klasickou technikou se stal téměř neobhajitelným. Závodníci si osvojili vynikající techniku oboustranného bruslení, upouštěli od používání stoupacího vosku a přecházeli na hladce glajdrované lyže. V závodě mužů na 30 km na MS 1985 v Seefeldu byl nejlepším závodníkem na lyžích namazaných stoupacím voskem Rus Vladimir Smirnov, na 24. místě. Výhodou světového šampionátu v Seefeldu bylo, že všichni – diváci, média a především samotní funkcionáři FIS – nyní mohli diskutovat o kontroverzním bruslení na základě skutečného pozorování, na základě něčeho, co sami viděli. V Seefeldu se sešla rada FIS a byla vytvořena skupina odborníků, která měla definovat budoucnost běžeckého lyžování. Bezprostředním výsledkem bylo testování dalších nápadů během zbytku zimy 1985. Stejně jako předtím se postupovalo metodou pokus-omyl. Na SP na Urale se testovaly zóny se zákazem bruslení. Při

závodě ve švédském Falunu funkcionáři, aby zabránili bruslení, nasadili vojáky s lopatami a hráběmi, kteří podél trati vytvořili sněhové mantinely. Rozzlobený americký trenér Marty Hall pohrozil, že pokud mantinely nebudou odstraněny, jeho tým ze závodu odstoupí. Mantinely odstranili. Švédský tisk obvinil FIS, že provedla idiotský test. V dalším závodě SP ve finském Lahti byly na trati vyznačeny zóny se zákazem bruslení. Když jednou z nich projížděl italský závodník a vypadalo to, že si přibruslil, finský trenér ho chytil a vyhodil z trati. V závodě ženských štafet, omezeném na klasickou techniku, bruslily od startu dva týmy, na které diváci bučeli. Na následné schůzi jury dozorující trenér na daném úseku oznámil žádné porušení pravidel, přestože přestupek pozoroval. Na poslední štaci série SP na Holmenkollenu v Oslu byla trať rozdělena na zóny s klasickou technikou a zóny s povoleným bruslením. Na vrcholu dlouhého stoupání Thomas Wassberg zastavil a odstranil ze skluznic svých lyží lepicí pásku, na které měl namazán stoupací vosk. Poté před sjezdem, už na hladkých lyžích, měl před ostatními závodníky výhodu. Na konci zimy 1985 FIS dospěla k závěru, že žádná z testovaných omezovacích metod není univerzálně účinná. Nikam nevedl ani pokus omezit velikost strojů na úpravu tratí. Mezitím ze všech stran sílil tlak na změnu. Značky připravovaly specializované modely bruslařských lyží, které potřebovaly uvést na trh. Blížil se rozhodující okamžik: v kanadském Vancouveru se na léto 1985 chystal kongres FIS, vrcholné setkání lyžařského sportu. Do Vancouveru tehdy přijel rekordní počet delegátů. Mezi státy, které vystupovaly proti bruslení, patřily Norsko, Sovětský svaz a Finsko. Novou techniku nejvíce podporovaly USA, Kanada a Itálie. Němec Helmut Weinbuch, vlivný předseda Výboru pro severskou kombinaci, byl pro bruslení v závodech na krátké vzdálenosti a ve štafetě. Z jednání vzešel soubor návrhů, které měly být předloženy kongresu. Nejradikálnějším návrhem bylo, aby se polovina závodů Světového poháru v průběhu sezony jela klasickou technikou a polovina volnou technikou a totéž pro mistrovství světa juniorů. Formát ostatních mezinárodních soutěží by byl na uvážení národních svazů hostitelských zemí. To vše v situaci, kdy ještě nebyla oficiálně formulována pravidla pro obě techniky běhu. Byla vytvořena pracovní skupina pod vedením olympijského vítěze z roku 1968 Odd Martinsena z Norska. Do dubna 1986 měla předložit rámec pro budoucnost přijatelný nejen pro FIS, ale i pro celý běžecký svět. Biatlon a severská kombinace se daly rychle

do pohybu – oba sporty si pro své soutěže zvolily volný styl. Nevyřešen zůstával zásadní problém: jak při závodech hlídat, aby závodníci v technice nepodváděli? Jedna frakce si myslela, že klasika se bude hlídat sama; že sami závodníci by fungovali jako policie a hlásili by případy, kdy by soupeři podváděli. Švýcarský novinář Toni Noetzli naopak ve vlivném curyšském deníku Sport napsal, že „samoregulací to nikdy nemůže fungovat. Vítězem nemusí být nutně nejlepší sportovec, ale ten, kdo unikl pozorování a nebyl při bruslení přistižen. Výsledkem traťové policie budou protesty, diskvalifikace a nekonečná odvolání. Bude to smrt běžeckého lyžování.“ S tím dodnes souhlasí i Američan Bill Koch: „Poprvé by se z běhu na lyžích stal posuzovaný závod, lesy plné policistů hledajících přestupky v technice. Samotná podstata běžeckého lyžování by se změnila.“ Kochovy a Noetzliho nejhorší obavy se však nenaplnily. Soutěžní sezóna SP 1985–86 nepřinesla žádné velké protesty a rada FIS, spokojená s dosaženým pokrokem, přijala v květnu 1986 formální opatření. Po 63 letech mistrovství světa a olympijských her v běhu na lyžích odhlasovala FIS revoluci a oficiálně rozdělila tento sport na klasické a volné disciplíny.

Pro nadcházející MS v klasickém lyžování v Oberstdorfu v roce 1987 a pro ZOH 1988 v Calgary byly naplánovány závody mužů na 15 a 30 km klasikou; závody na 50 km a štafety (čtyři muži po 10 km) volným stylem. Závody žen na 5 a 10 km klasikou; závody na 20 km a štafety (4 x 5 km) volně. Na MS 1987 se tehdejší Německá demokratická republika (NDR) klasických závodů vůbec neúčastnila; Východní Němci se domnívali, že klasický běh jako disciplína skončil. Vzhledem k tomu, že se soustředili výhradně na volný styl a oblékli se do lesklých lycrových kombinéz, každý čekal, že muži i ženy budou dominovat v bruslených dlouhých závodech i ve štafetách. Žalostně však selhali a jejich šéftrenér byl propuštěn. Ani bruslením opojená Itálie nebyla zprvu dvakrát nadšená z pokračování klasických závodů. Přesto k údivu všech získal na MS 1987 v Oberstdorfu Ital Marco Albarello zlatou medaili v závodě na 15 km klasicky. Výsledkem bylo, že Itálie se začala plnohodnotně věnovat jak klasice, tak i volnému stylu. A stejně tak i zbytek světa. Běžecký sport se po několikaletém bruslařském zemětřesení zdál být opět stabilizován. Severská kombinace a biatlon se otevřely bruslení. Ujali se ho i rekreační lyžaři. Spontánní úspěch bruslení spolu se

snahou FIS odradit od specializace na klasický nebo volný styl inspirovaly myšlenku spojit obě disciplíny do jedné soutěže, což vedlo k zavedení stíhacího závodu (1990) jetého ve dvou dnech – pořadí v cíli klasiky určovalo pořadí na startu druhého závodu volně; lídr z prvního závodu nebo ze skokové soutěže se stal pronásledovaným zajícem. Výsledkem stíhacího závodu byl bouřlivý finiš, atraktivní pro diváky i televizi. V roce 2011 se pak stíhací závod transformoval do skiatlonu, kdy se obě disciplíny jedou v jediném závodě s přezutím lyží v jeho polovině. To už se však na závodních tratích oficiálně bruslilo čtvrt století a v soutěžních programech se stále častěji začínalo experimentovat s různými délkami sprintových závodů (jednotlivců i štafet o různých počtech členů a pohlaví), jednou bruslených, jindy běhaných klasikou. Kdysi staromódně konzervativní klasické lyžování se tímto překotným vývojem navždy změnilo. Tehdejší nesnadno činěné rozhodnutí neházet revolučním bruslařům klacky pod nohy se ukázalo být moudrým; pokud v ničem jiném, pomohlo tradicionalistickému běžeckému lyžování stát se jedním z nejdynamičtějších sportů ještě předtím, než začal z jednoho běžeckého areálu po druhém plíživě mizet studený bílý sníh…

SWIX DYNAMIC D1

SWIX SKIN BOOST

SWIX TRIAC GORE-TEX

Karbonové hole s vysokou tuhostí a odolností navrhla norská značka SWIX pro širokou škálu lyžařů, díky tomu se o ně budete moci opřít při Jizerské 50 i při turistickém výletu po horách. Dodávají se s rukojetí PCU a mimořádně pohodlným poutkem Profit 3D, které zajišťuje výtečný přenos síly do hole. Systém TBS umožňuje snadnou a rychlou výměnu talířku.

Dopřejte si na svých skinových lyžích skvělý skluz. SWIX Skin Boost nejenže ochraňuje mohérové pásy, ale také prodlužuje jejich životnost, zabraňuje namrzání a především zlepšuje skluz. Díky tomu přináší daleko lepší zážitek z lyžování. Přípravek můžete aplikovat kdykoliv díky rychlému zasychání. Namrzání je důležité zabránit zejména při teplotách okolo nuly, kdy se mokrý sníh mění v suchý.

3 690 Kč

649 Kč

Špičkové teplé závodní rukavice s technologií Gore-Tex Infinium pro ty nejlepší i nejnáročnější výkony. Jsou spolehlivě odolné větru a vodě, ale přitom vysoce prodyšné. Rukavice norské značky SWIX mají celou řadu promyšlených funkčních detailů – prémiovou syntetickou kůži na dlani, nesmekavý silikonový úchop, chytré vyztužení pro dlouhou životnost či špičku ukazováčku, která je funkční na dotykových displejích.

inzerce

Vynikající poměr cena/výkon

Zlepšete skluz pásů

Pro špičkové výkony

2 290 Kč

www.swixshop.cz

Seriál dálkových běhů na lyžích

BALÍKOVNA Ve stopě Zlaté lyže

Nové Město na Moravě

28. – 29. 1. 2023

Jilemnická 50 s 211

Roudnice v Krkonoších

18. – 19. 2. 2023

CARDION Karlův běh

Boží Dar

25. – 26. 2. 2023

Šumavský skimaraton TV NOVA

Kvilda

Krkonošská 70 MONZAS

Špindlerův Mlýn

NÁHRADNÍ TERMÍN BUDE UPŘESNĚN

4. 3. 2023

www.stopaprozivot.cz

stopaprozivot | stopaprozivot INSTITUCIONÁLNÍ PARTNEŘI

ZA PODPORY

HLAVNÍ PARTNEŘI

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

DODAVATELÉ

MARKETINGOVÝ PARTNER

PARTNEŘI

TECHNIKA NA KOLCÍCH

TEXT: JAKUB OPOČENSKÝ FOTO: ARCHIV AUTORA

TECHNIKA NA LYŽÍCH

Trénink na kolečkových lyžích je nedílnou součástí tréninku během celého přípravného období, alespoň pro norskou přípravu to takto platí, přičemž od dorosteneckého věku to je dle mého názoru naprosto v pořádku. Pokud je cílem zlepšení techniky na lyžích, je zapotřebí k tomu takto přistupovat i při tréninku na kolečkových lyžích. Dalo by se říct, že zejména stříďák na kolcích je nejproblematičtější, nicméně i při bruslení je potřeba nepodceňovat techniku.

rénink na lyžích by měl být vždy zároveň tréninkem techniky a vyžaduje poměrně vysokou koncentraci. Pokud jsme zrovna v objemovém období a užíváme si tréninkové flow, je dobré občas vypnout a vychutnat si pouze pohodovou vyjížďku. Obecně vzato je zapotřebí na techniku stále myslet a rozhodně nepodceňovat trénink bez holí. Při každém tréninku je dobré mít na mysli nějaký konkrétní úkol, na který se chci zaměřit. Mělo by být automatické, že budete mít odpovídající vybavení dle techniky a správně seřízená poutka. Rychlost pohybu na trati ovlivňuje délka pohybového cyklu a frekvence. Každý má svůj individuální styl vzhledem k somatotypu svého těla. Analýzu celkového pohybu je tedy třeba hodnotit v celkovém kontextu tělesných a silových možností. Dá se očekávat, že v následujících letech bude zapotřebí věnovat pozornost motorice, síle a základní úrovni techniky. Rychlost na trati se bude zvyšovat a pohybový cyklus se bude prodlužovat. Základy techniky jsou v obecné rovině neměnné. Lze ovšem předpokládat,

že pojetí závodní techniky se bude stále vyvíjet a to, co platí letos, nemusí platit příští rok. Při tréninku na kolcích stále uvažujeme o boji s gravitací při přenášení váhy a o efektivním odrazu.

Kolečkové lyže a jejich limitace

Na kolcích se nedá moc uvažovat o citu pro sníh, s kterým se člověk více či méně rodí. Jsou tedy kolce dobrým sluhou, ale zlým pánem? Kolečkové lyže jsou skvělým tréninkovým prostředkem, nicméně vždy je nutné na nich napodobovat co nejvíce techniku na lyžích. Rovnováha, odraz, skluz jsou stejně důležité na lyžích jako na kolcích, ale zaměření je třeba vždy vidět optikou běhu na lyžích. Kolečkové lyže jsou v první řadě alternativní tréninkový prostředek k běhu na lyžích. Pohyb je na kolečkových lyžích lehčí díky menšímu tření a setrvačnosti koleček. Můžeme samozřejmě využívat různých typů koleček. Domnívám se, že pro běžné použití naprosto bez problémů vyhovuje typ č. 2, který se asi nejvíce blíží jízdě na lyžích na ideálním manšestru.

Výhody

Jedná se bezesporu o nejbližší pohyb běžeckému lyžování, který zatěžuje stejné svalové skupiny, a o podobné funkční zatížení. Nespornou výhodou je činnost s dynamickou rovnováhou, koordinací při podobném svalovém zatížení.

Nevýhody

Zcela jistě se jedná o méně bezpečný tréninkový prostředek, zejména trénujeme-li za běžného provozu na méně frekventovaných cestách. Nemusí se jednat o provoz jako takový, ale samotný pád je zkrátka mnohem nebezpečnější. Stejně jako na lyžích se v určité míře jedná o šetrnější pohyb vůči našemu pohybovému aparátu, nicméně ne všichni snáší dobře zapichování holí do asfaltu, po kterém se čas od času ozývají ramena, lokty či zápěstí. Největším problémem je samotná technika, jež se na kolcích musí trénovat s cílem techniky na lyžích (pokud se nejedná o sportovce zaměřujícího se cíleně na závody na kolečkových lyžích).

UNIVERZITA TECHNIKA BĚHU NA LYŽÍCH

Klasika U klasické techniky je nutné pohlídat tutový odraz, který je na kolcích často proveden pozdě. Přesto je sportovec schopen se odrazit bez větších problémů. O vše se postará „cvrček“ v kolečku, jenž zablokuje kolečko. Z tohoto důvodu např. nácvik techniky bez holí většinou využívám z mírného kopce v rámci tréninku rovnováhy než samotného odrazu.

Pomocné hodnocení při klasické technice běhu na lyžích Postoj – stříďák Je úhel lýtka a horní části těla v době přípravy na odraz stejný? Padá tělo dopředu (zadek je před patou)? Jsou hlava a krk přirozeným prodloužením horní části těla? Je horní část těla stabilní během celého cyklu? Jsou bedra mírně prohnutá a nedochází k houpavému/trhavému pohybu?

Práce paží a nohou Jsou pohyby přirozené v plném rozsahu a ne trhavé? Dojíždí noha přímo do další fáze skluzu? Dopadne noha na zem až poté, co minula druhou nohu? Jsou celé paže uvolněné s uvolněnými rameny a nízkým loktem? Jsou hole zapíchnuté přirozeně do sněhu v návaznosti na švih celé paže?

Soupaž Probíhá pohyb nahoru a dolů současně v těle a pažích (nezvedá se horní část těla před pažemi)? Dopadá pata na zem ve stejnou chvíli, kdy dochází k přenosu síly na hole? Nedochází k zastavení při švihu pažemi v nejnižší poloze při přípravě na záběr? Při přenosu síly dochází k zavěšení do holí a zapojení celého těla (při mírném přiblížení zápěstí k rameni)?

Základní předpoklady pro rozvoj techniky Obecná a specifická kondiční připravenost Obecná a specifická svalová síla Motorika, cit pro techniku, cit pro sníh, timing Pohyblivost v kotníku, bocích a ramenou Rovnováha Rytmus – koordinace rukou a nohou Motivace a chuť se zlepšovat (pozitivní nasazení)

Bruslení Kolečkové lyže jsou těžší a kratší, což umožňuje nedokončený odraz, respektive odraz typický spíše pro pohyb na in-linech. Přenos síly je na kolcích jednodušší a výhodu proto mají spíše silové typy, zatímco na lyžích se projevuje pověstný cit pro sníh. Nácvik techniky bez holí se dá praktikovat ve stejném rozsahu jako na lyžích, jen je nutné kontrolovat odraz.

Pomocné hodnocení při volné technice běhu na lyžích Pozice těla: Je úhel lýtka a horní části těla stejný? Padá tělo do přepadu (zadek před patou)? Je tělo na lyži v rovnováze, když začíná odraz? Jsou vaše oči, ramena a boky natočené ve směru pohybu při zapichování holí? Jsou v ose oči, ramena a boky během přenosu váhy z lyže na lyži?

Odraz: Začíná odraz nějakou chybou? Odraz začíná dolů a do strany? Probíhá odraz stejně dobře oběma nohama?

Zapichování holí: Dochází při zapíchnutí holí k zavěšení? Prochází přenos síly přes lokty?

Rytmus: Je pohyb přirozeně uvolněný/cyklický nebo trhavý?

Jasný cíl tréninku Budu se opakovat z předchozích vydání NORDICu zaměřených na techniku, ale vyrážíme-li na trénink, měli bychom být schopni si odpovědět na základní otázky: 1) Co je cílem tréninkové jednotky? Rozvoj techniky či kondice, „údržba“, specifická síla, rychlost. 2) Metody tréninkové jednotky? Souvislá zátěž, intervalový trénink. 3) Jaký bude profil? Rovinatý, kopcovitý, krátké/dlouhé kopce. Vyrazíme-li na trénink bez konkrétního cíle, jen abychom polykali hodiny či kilometry, bude výsledný efekt velice malý. Dobře naplánovaný a provedený trénink přinese mnohem lepší výsledky. Důležitým doplňkem vlastního lyžařského tréninku je také posilování středu těla a rozvíjení základní motoriky.

Jakub Opočenský V norském klubu IL Jardar Langrenn zastává funkci vedoucího trenéra mládeže věkové kategorie 13–16 let a v Teamu Vestmarka je hlavním trenérem juniorů. www.jopocoaching.com

UNIVERZITA POSILOVÁNÍ

TEXT: MARTINA CHRÁSTKOVÁ FOTO: ARCHIV AUTORKY

ZOO – HRAVÉ POSILOVÁNÍ, NEJEN PRO DĚTI II. Zpevní celé tělo, posílí, možná užene svalovku a ještě zlepší nervosvalovou koordinaci!

V minulém čísle jsme se seznámili s první tlupou zvířat. Jak vám to šlo? Zdá se to lehké, a přece to tak lehké není? Je to trochu makačka?! V pořádku! Druhá smečka přichází nyní. Opět se jedná o komplexní cviky, které zlepší kromě svalové síly i nervosvalovou koordinaci.

nažila jsem se do minulého čísla vybrat cvičení trochu jednodušší, abych se držela didaktické zásady od jednoduššího ke složitějšímu a od snazšího k náročnějšímu. Nicméně si myslím, že všechna cvičení jsou podobně (ne)náročná a každé má svou úlohu. Navíc někomu jde lépe to a někomu zas něco jiné. Tak už ale pojďme cvičit!

KLOKAN Trochu jsem nevěděla, jak cvičení pojmenovat, ale klokan mi přijde docela vystihující. Nebo máte jiný nápad? Klidně mi jej napište! Klokan je podobné cvičení Zajícovi z minulého článku. Rozdíl je v pozici obou dolních končetin (dále DKK).

CO JE DŮLEŽITÉ? Cvičení začíná z hlubokého předklonu ve stoji roznožném a lehkým odrazem z obou DKK přepadnout na horní končetiny a jejich oporou přitáhnout uvolněné DKK k trupu. A znovu lehkým „přeskokem“ z DKK na HKK a tak

dále. Cvičení je poměrně náročně na nervosvalovou koordinaci, stabilizaci celého těla a sílu horních končetin. Samozřejmě pozor na zápěstí. Stejně jako u Zajíce i toto cvičení je průpravným cvičením pro stoj na rukou.

GORILKA Gorilka je cvičení ideální na začátek posilování nebo může být zařazeno v rámci rozcvičení. Není silově úplně náročné, protáhne celé tělo a také donutí pracovat hlavu, aby tělo bylo správně zkoordinované.

CO JE DŮLEŽITÉ? Lehkým odrazem z pravé DK s rotací celého těla, aby došlo ve výskoku k točení ramen a trupu doprava, dojde k dopadu opět na pravou DK a přešlap na levou DK, která se stává odrazovou a ramena se následně otáčí

na levou stranu. Při přešlapu v podřepu z jedné DK na druhou by se ruce (prsty) měly dotknout podložky, aby trup musel zaujmout hluboký předklon a aktivovaly se svaly vnitřního stabilizačního systému (tzv. inner unit) a protáhly svaly zádové.

UNIVERZITA POSILOVÁNÍ

PES

MEDVĚD většinou nechodí rychle, courá se mezi borůvčím

Pes hlavou dolů, pes hlavou nahoru, ano, známé jógové asány, ale pes se obvykle hýbe, takže tady je psisko v pohybu. Nicméně z jógy je známo, že zadek má být maximálně nahoře, tak ho tam zkuste udržet. Opět se jedná o prima cvičení na protažení a posílení celého člověka, navíc donutí mozek přemýšlet nad koordinací jednotlivých segmentů těla.

a brusinkami, které spásá, kolena má poměrně nízko u země a přesně takhle cvičení vypadá. Aktivuje se vnitřní svalová – stabilizační jednotka svalů, aby byla udržena rovná záda, ale samozřejmě jsou zatíženy i paže a dolní končetiny, které se o podložku opírají pouze špičkami nohou (ohnuté prsty). Bez správné nervosvalové koordinace to opět nepůjde.

CO JE DŮLEŽITÉ? Paže nesou poměrně značnou hmotnost, neboť je máme kvůli naší vzpřímené kostře krátké (resp. dolní končetiny máme mnohem delší), břicho a celý core musí přitahovat dolní končetiny pod trup. DKK se samozřejmě podílejí na celkovém pohybu vpřed. Až pohyb budete mít naučený a zkoordinovaný, můžete zrychlit, jen pozor na zápěstí, abyste si jej neporanili na nějakém nerovném travnatém povrchu.

CO JE DŮLEŽITÉ? Důležité je stabilizovat trup, aby se nekroutil a neprohýbal v bedrech – zpevnit břicho, stáhnout hýždě, hlava je v protažení trupu (není ani skloněná dolů, ani zakloněná). Pokud si na záda dáte botu, neměla by spadnout. Záda by měla být rovná jako stůl! Kolena jsou neustále jen pár centimetrů nad podložkou. A pohyb vpřed probíhá diagonálně, tedy pravá paže a levá DK se současně odlepí od podložky a udělají krok. Druhé dvě končetiny zajišťují oporu pro celé tělo, aby zůstalo rovné (bota nesmí spadnout). Kroky nejsou dlouhé (medvěd nemá dlouhé končetiny), buďte tedy trpěliví.

ŽABÁK – další z oblíbených cviků školní tělesné výchovy. CO JE DŮLEŽITÉ? Z hlubokého dřepu odrazem skok do dálky, měkce dopadnout a ze dřepu opět navázat další skok – aby navázání jednotlivých skoků bylo plynulé,

měli byste se na chodidle „zhoupnout“. Žabáky trénují dynamickou sílu celých dolních končetin, ale do pohybu by se mělo zapojit celé tělo. Pokud má člověk zdravá kolena, rozhodně se nemusí žabáků bát. Pokud kolena pobolívají, tak zmenšete rozsah pohybu – nechoďte

do hlubokého dřepu, ale jen podřepu a neskákejte na asfaltu, ale na měkkém podkladu. NEPŘEHÁNĚJTE POČET žabáků NA ZAČÁTEK, abyste mohli druhý a třetí den chodit. Ale pravidelným tréninkem si na cvičení zvyknete a chůze po schodech vám už určitě činit problém nebude.

Všem přeji zábavné a hlavně funkční cvičení, které zúročíte nejen při závodech, ale i v běžném aktivním životě! A klidně nám pošlete reportík, jak vám cvičení jde.

Martina Chrástková Bývalá členka Katedry sportů v přírodě UK FTVS, nyní působí na Katedře TV PedF UK, kde učí lyžování a jiné outdoorové sporty. www.machr-consulting.cz E-mail: martan.chr@seznam.cz

UNIVERZITA ZDRAVÍ

TEXT: JAKUB OPOČENSKÝ FOTO: ARCHIV AUTORA

Běh na dlouhou trať

Poruchy příjmu potravy a mononukleóza – přestože jsou si tato onemocnění poměrně vzdálená, můžeme u nich nalézt mnoho pojítek. Na rozdíl od běžných nemocí s rychlou rekonvalescencí je u těchto nemocí návrat komplikovanější. Současně se jedná o velice rozšířená onemocnění, která mají zásadní vliv na výkonnost jedince, a návrat k normálnímu tréninku představuje běh na dlouhou trať.

ných PPP se potýká s nejčastěji asociovanými nemocemi anorexií a bulimií. Velké množství sportovců zápolí s narušeným vztahem k jídlu. V této souvislosti hovoříme především o dívkách, které se mimo jiné chtějí přiblížit svým vzorům. U chlapců, a nejen u nich, se můžeme setkat s orthorexií. Tato forma poruchy příjmu potravy je charakteristická posedlostí zdravým jídlem. Nejznámější je však stále anorexie, což je psychosomatické onemocnění, při kterém dochází k záměrnému snižování váhy, což může mít až fatální následky. Naproti tomu bulimie se vyznačuje záchvaty nekontrolovaného přejídání s následným vyvolaným zvracením popř. jinými formami kompenzace přibírání na váze.

Mononukleóza

Toto onemocnění je vyvolané infekcí virem Epstein-Barrové (EBV), který následně v latentním stavu přetrvává v organismu po celý život. Může tedy dojít k jeho reaktivaci podobně jako u jiných herpetických infekcí. Příznaků infekční mononukleózy je celá řada, nemusejí být přítomny všechny najednou. Problematická je i inkubační doba, jež se pohybuje v rozmezí 4 až 6 týdnů. Prvními příznaky jsou obvykle velká únava, slabost, vyčerpanost až schvácenost. Kompletní léčba mononukleózy trvá v některých případech až 6 měsíců. První měsíce se nemocný musí vyvarovat tělesné zátěži, pobývá doma a zhruba 3 měsíce dodržuje dietu. Dle jaterních výsledků a po úspěšném vyléčení se jedinec vyhýbá větší fyzické aktivitě. Ta by se měla navyšovat postupně.

Prevence

Radost a smích, to je, oč tu běží

o je možná ještě důležitější zmínit, je fakt, že ve svém důsledku mohou ovlivnit nejen kvalitu sportovního života, ale i života obecně. Největší výskyt těchto onemocnění můžeme pozorovat zejména v pubertě, u mladistvých a mladých dospělých mezi 15 a 24 lety.

Poruchy příjmu potravy (PPP)

Poruchy příjmu potravy jsou stále spíše tabu, o kterém se dostatečně nemluví. Nicméně každý si uvědomuje určitou souvislost mezi hmotností a výkonností a pak už jen záleží v závislosti na sportu do jaké míry. Zároveň je třeba si uvědomit, že pouze část postiže-

Z pohledu diagnózy se jedná o zcela odlišná onemocnění. Nicméně obě postihují podobnou věkovou skupinu. Jako u všech nemocí je důležitá zejména prevence. Trenéři a rodiče by měli mít základní informace, se kterými by měli být sportovci postupně seznamováni. U PPP bychom se měli vyvarovat veškerých komentářů ohledně váhy a tělesných proporcí. Trenéři by měli vědět co nejvíce o sportovní výživě, psychologii, či osobní hygieně a předávat tyto znalosti svým svěřencům. Měli bychom se zaměřit zejména na individuální vývoj výkonnosti. Touto formou tak rozklíčovávat jednotlivé faktory výkonnosti, ne se soustředit na tělesnou hmotnost. Je zapotřebí dostat do

Běh na dlouhou trať…

Největší výskyt poruch příjmu potravy je u mladých mezi 15 až 24 lety. Může se týkat nejen dívek, ale i chlapců

všeobecného povědomí skutečnost, že se jednotlivci liší svým somatotypem a typem metabolismu. Trenéři i rodiče by měli být poučeni o tom, že je fyziologicky naprosto v pořádku, když dívka před nástupem první menstruace přibere. Co se týče základních návyků, je potřeba apelovat na dodržování spánkového rytmu, pravidelné a pestré stravování, ale také na zásady základní osobní hygieny, ať už se jedná o umývání rukou, nebo nesdílení lahví na pití. Jak bylo zmíněno již v úvodu, prevence je základem úspěšného boje s těmito „strašáky“.

Pohledem trenéra

Nejdůležitějším faktorem celého sportování je kontinuita tréninkového procesu. Zdraví, výkonnost, nepřítomnost nemocí a zranění lze jednoduše shrnout do inspirativního konceptu „eat, move, sleep“ („jíst, hýbat se, spát“). U sportovců, ale i obecně ve společnosti, byla vždy velká pozornost zaměřena na stravu a cvičení. Kupodivu menší důležitost byla přikládána dostatečnému a kvalitnímu spánku. Možná je to proto, že měření a pochopení spánku bylo obtížnější na rozdíl od dokumentování sportování a příjmu živin. Pro úspěch ve sportu a pro radost z tréninku je důležité propojit všechny aspekty, které umožňují sportovci podávat výkony během tréninku i soutěže. Základem je tělesná příprava, strava, příjem tekutin a psychologické aspekty, jako je

U SPORTOVCŮ, ALE I OBECNĚ VE SPOLEČNOSTI, BYLA VŽDY VELKÁ POZORNOST ZAMĚŘENA NA STRAVU A CVIČENÍ. KUPODIVU MENŠÍ DŮLEŽITOST BYLA PŘIKLÁDÁNA DOSTATEČNÉMU A KVALITNÍMU SPÁNKU. pocit mistrovství a radosti. To vše jsou důležité prvky k tomu, aby děti a mladí lidé byli úspěšní a měli ze svého sportu radost. Nejdůležitějším faktorem je oboustranná upřímná komunikace. V Norsku je na toto kladen obrovský důraz. V této souvislosti není úkolem trenéra daný problém vyřešit, ale propojit sportovce s kompetentním odborníkem na určitou problematiku. Dále je nutné, aby se minimálně u neplnoletých sportovců zapojili rodiče. Mluvíme-li o dětech trpících PPP, často dochází ze strany rodičů či sportovců samotných ke zlehčování celé situace nebo nepřiznání si problému. Proto je u obou

onemocnění základem trpělivost a spolupráce s odborníky. Trenér by měl v tomto případě mít zejména podpůrnou roli a svěřencům být určitým mediátorem vzniklé situace. Obě tato onemocnění se nám v průběhu let vyskytly v týmu či na sportovním gymnáziu a vždy se nám osvědčil postup formou mezioborové spolupráce. Nicméně důležitou „zbraní“ v rukách norských sportovních klubů je zdravotní certifikát, který musí sportovci od dorosteneckého věku pravidelně předkládat. Účel zdravotního osvědčení je následující: Norský sport chce dodržovat zásadu, že zdraví sportovců má přednost před výkonem. Zdravotní průkaz je jedním z několika opatření ve sportu na podporu tohoto principu. Účelem zdravotního osvědčení je odhalit, zda má sportovec zvláštní problémy v souvislosti s výživou, hmotností, cvičením, narušeným stravovacím chováním nebo jinými stavy. Tyto aspekty jsou totiž relevantní pro posouzení, zda je sportovec z hlediska zdraví způsobilý reprezentovat jednu nebo více speciálních asociací, které vyžadují zdravotní osvědčení. Cílem je přispět k včasné a odborné pomoci sportovcům, kteří ji potřebují, což jim dlouhodobě napomáhá k dobrému zdraví a dobrým výkonům jakožto ukazatelům, které spolu úzce souvisí.

Návrat k tréninku

Známé otřepané klišé, že zdraví máme jenom jedno, bychom měli tesat do kamene. Pokud je sportovci na základě posouzení lékařského týmu umožněn návrat k trénování, je k tomu třeba přistupovat velice obezřetně. Návrat se nikdy nesmí uspěchat. Základní poučka říká, že po prodělání běžné nemoci je zapotřebí věnovat návratu k úrovni před nemocí zhruba dvojnásobně dlouhou dobu. Stejně jako u všech dalších nejen sportovních činností, je i zde důležitá rutina. Jsem přesvědčen, že sportovci by se již od žákovského věku měli učit naslouchat svému tělu. Nicméně paušalizovat sportovní přípravu je velice obtížné, jak říká slavné rčení, všechny cesty vedou do Říma. Zároveň je české, nejen sportovní, prostředí poměrně skoupé na preventivní programy. Sportovní příprava je tak komplexní proces, že by nikdo ze zúčastněných neměl nad celou problematikou zavírat oči.

RECENZE

NÁRAMKOVÝ POČÍTAČ

TEXT A FOTO: NIKOLAS DOMÍN

Garmin Forerunner 955:

Povedená evoluce Forerunner 955 nahrazují předchůdce – model 945 – na vrcholu řady běžeckých a multisportovních hodinek Forerunner. Garmin se opět držel zažitého pravidla, že topmodel řady Forerunner je funkčně prakticky totožný s topmodelem populární outdoorové řady Fénix.

ť už zvolíte robustní kovovou lunetu a safírové sklo modelu Fénix, nebo naopak minimalistické lehoučké plastové provedení řady Forerunner – máte jistotu, že tu najdete takřka vše, co Garmin v současnosti umí. A co to tedy je? Většina změn se odehrála na straně softwaru, ale došlo i na pár úprav v hardwaru. Poprvé si v řadě Forerunner můžete vybrat mezi „základní“ verzí a verzí se solárním dobíjením. Osobně je mi jedno, jestli hodinky nabíjím každý 7. den, nebo mi díky sluníčku vydrží o den déle – ale někdo tu trochu energie navíc třeba ocení. Drobnost, kterou naopak ocením já, je, že ačkoli rozměry hodinek zůstaly ± stejné, displej malinko narostl, jak do plochy, tak i do rozlišení. Každý milimetr a každý pixel, o který mohou být cifry na kmitající ruce větší a čitelnější, považuji za užitečný přínos. Přibyla možnost dotykového ovládání, která je však kompletně volitelná. Mně osobně nevyhovovala a vrátil jsem se k tlačítkům. Poslední věc, kterou bych vypíchnul, je dvoupásmová GPS. Při aktivaci této funkce sice hodinky vysávají baterii výrazně rychleji, ale díky tomu dosáhnou na více satelitů, zlepší přesnost a hlavně spolehlivost určování polohy. Většině lidí asi může být jedno, jestli jim na konci tréninku hodinky ukázaly 9,6 nebo 9,7 km, ale například orientační běžci, kteří polohová data využívají ke zpětné analýze závodu nebo tréninku, mohou ocenit detailnější záznam pohybu – zvláště ve členitém terénu.

Z hlediska softwaru došlo k rozšíření funkcí především v oblasti vyhodnocování tréninkové zátěže, reakce organismu, regenerace a připravenosti na další trénink. Už dříve Garmin zaznamenával vaše tréninky, podle intenzity rozlišoval zaměření zátěže a vyhodnocoval její objem ve vztahu k vaší aktuální kondici – na základě toho vám doporučoval vhodný trénink. Nyní navíc vyhodnotí takzvanou Připravenost k Tréninku, což je vlastně procentuální hodnota, která vám jednoduchým způsobem dává najevo, jak náročný trénink si v danou chvíli můžete dovolit. A když se do toho dáte, funkce Stamina v průběhu tréninku znázorňuje, kolik „šťávy“ vám ještě zbývá. Můžete si ji nechat vyjádřit v procentech, zbývajícím času nebo vzdálenosti, což přijde vhod, máte-li pochybnosti, zda to doklepete domů. Další funkcí, která je nová tak nějak napůl, je Běžecký Výkon. Do předchozí generace hodinek se dala stáhnout ve formě originálního doplňku – nyní je konečně přímo integrovaná. Hodnoty výkonu se mi během testování zdály poměrně konzistentní a věřím, že je lze použít jako užitečný nástroj.

Forerunner 955 nejsou revolucí, ale spíše citlivou evolucí už tak skvělého modelu 945. Drobných vylepšení je poměrně mnoho a spolu se zmíněnými novými funkcemi přináší širší použitelnost, lepší srozumitelnost a větší uživatelský komfort. Pozitivní věcí je, že ačkoli většina modelů (viz např. řada Fénix) mezigeneračně pokaždé trochu podraží, Forerunner 955 oproti svému předchůdci paradoxně o něco zlevnil – cena jeho „nesolární verze“ je teď velmi atraktivní.

VÝHODY velmi nízká hmotnost větší a jemnější display oproti předchůdci ovládání tlačítky nebo přes dotykový display možnost volby solárního sklíčka dvoupásmová GPS – přesná pozice a trasy maximum sportovních tréninkových funkcí, které Garmin nabízí vzhledem k funkcím dobrá základní cena

Cena od 13 490 Kč

Forester

ADVERTORIAL

NA BĚŽKÁCH PO NEJVĚTŠÍ EVROPSKÉ HORSKÉ NÁHORNÍ PLOŠINĚ

Objevte Dolomity z běžeckých tratí! Seiser Alm, alpská oblast o rozloze 56 km² v nadmořské výšce 1 600 až 2 958 m, je největší horskou plošinou v Evropě. A k tomu i jednou z nejúchvatnějších alpských pastvin na světě. Dovolená na Seiser Almu zaručeně nadchne sportovní nadšence, ale i rodiny a milovníky rozličné zimní zábavy. Stejnou měrou pak oslní dechberoucími výhledy na okolní dolomitské vrcholy Schlern, Langkofel a Plattkofel, které jsou po 300 dní zalité sluncem a od podzimu do jara zasypány sněhem. Seiser Alm na běžkách

ěžkařské tratě na Seiser Alm jsou nejautentičtější tratě Dolomit. Táhnou se v délce 80 kilometrů po prosluněných pláních v nadmořské výšce 1 800 až 2 200 metrů. Všechny stopy jsou minimálně dvojité a samozřejmě vždy perfektně upravené, ať už pro bruslení, nebo klasický styl. Z největší evropské horské náhorní plošiny jste na dosah unikátním vrcholům Dolomit. Neustále máte před nebo za sebou spektakulární masivy Langkofel, Plattkofel a Schlern.

Dolomiti Nordicski

Na běžkách ale můžete vyrazit i na výlet do Val Gardeny. Spolu s ní je Seiser Alm součástí největšího běžeckého kolotoče v Evropě Dolomiti Nordicski s celkovými 1 300 kilometry tratí…

Kde trénuje světová elita

Seiser Alm leží vysoko, proto je i vysoko na seznamu profesionálních lyžařů. Vzhledem k nižšímu tlaku kyslíku ve vysokohorském vzduchu jsou tamní tratě, ležící mezi

1 800 a 2 300 metry nad mořem, mimořádně vhodným místem pro profesionální výškové a vytrvalostní tréninky. A tedy i cílem špičkových mezinárodních týmů. Pravidelnými hosty jsou tu Petter Northug či Marit Bjørgenová a s nimi i celý norský národní tým. Trénuje zde běžecký tým USA s Jessicou Digginsovou, vítězkou Tour de Ski 20/21, a Julií Kernovou. Výškový trénink využívá třeba i finská běžkyně Krista Pärmäkoski, narazíte tu také na řadu elitních Italů, Švédů a dalších.

Moonlight Classic Seiser Alm – závod za úplňku Moonlight Classic Seiser Alm je závod v běhu na lyžích za úplňku právě na Seiser Almu. 3. února 2023 se na něm sejdou profesionálové i amatérští běžkaři. Moonlight Classic vede přes osvícené alpské planiny na klasických tratích 15 a 30 km, Je to speciální událost, běžkařský svátek, který můžete slavit v Seiser Almu rok co rok. Více informací:

www.moonlightclassic.info

TIP: NORDIC PASS, NABÍDKA ŠITÁ NA MÍRU PRO BĚŽKAŘE V OBLASTI SEISER ALM. OBSAHUJE POPLATEK ZA VYUŽITÍ KURZŮ BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ A NABÍDKU MOBILITY PRO BĚŽKAŘE

Lístky na běžky a Nordic Pass

Pokud chcete zažít běžecké lyžování v Dolomitech, můžete si zakoupit denní, týdenní nebo sezónní permanentku. Právě poplatek za běžecké lyžování zaručuje perfektně upravené tratě a díky nim pro vás zůstane běžkování v Dolomitech nezapomenutelné.

www.seiseralm.it

MAG CESTOVÁNÍ

TEXT: ADÉLA ROČÁRKOVÁ

KDYŽ TEČE SNÍH před očima

Skadi Loppet – náročný závod kousek za českými hranicemi bývá pravidelným zavírákem sezóny mnoha lyžařů. Oficiální web závodu s jazykovou verzí v češtině naznačuje, že naše účast je hojná. Počasí většinou přeje a ranní křupavý firn bývá během závodu přeměněn na sníh tající před očima pod silou jarního slunka…

ozloučení se zimou na tratích pod Malým Javorem (Kleiner Arber) na německé straně Šumavy však v půlce března řádně otestuje poslední zbytky formy, které se dají vykřesat po dlouhé sezóně. Čím dříve jste v cíli, tím je vlastně závod jednodušší, protože ranní rychlý sníh se rapidně mění na jarní břečku a v kombinaci s nelehkým profilem trati nedá lyžařům jen tak zapomenout na tuto akci, obzvlášť když

se rozhodnou pro hlavní závod o délce 42 km. V sobotu je možné se rozdýchnout na 17 či 32 km volnou technikou a v neděli vše završit 24km, nebo právě 42km trasou klasickou technikou. Závody se startují ze stadionu v nenápadném místě zvaném Bretterschachten (Na Šachtách) vedle silnice Arberstrasse vedoucí od sjezdovek pod Velkým Javorem do města Bodenmais. Malý areál nabízí milé

zázemí s dámskými a pánskými šatnami, toaletami a místností pro přípravu lyží. Mimo závodní víkend se platí za tratě 6 eur za den. Loňský ročník hlásil už v půlce ledna posledních 40 čísel na hlavní závod. Účast byla kvůli covidu limitovaná a týden před závodem mě kontaktovali tři známí, zda nevím o někom, kdo by prodával startovní číslo. Prognóza počasí totiž slibovala krásný

FOTO: SKADI LOPPET

FOTO: FISCHER

Jedno z dlouhých a poměrně prudkých stoupání

Loňský závod, kde mezi silnými německými závodníky ze Světového poháru skončil na senzačním 2. místě Fabián Štoček (třetí v pořadí jedoucí ve stopě)

víkend. Nepřihlášených zájemců bylo zřejmě dost, ale většina z nich měla smůlu. Na startu pořadatelé bohužel hlásili, že téměř 1/3 přihlášených nestartovala, což byla obrovská škoda vzhledem k těm, kteří chtěli, ale museli zůstat doma. Pokyny pořadatelů byly přísné. U nás se vše dávno rozvolnilo, jenže v Německu vyžadovali očkování či doklad o prodělané nemoci, antigenní test a roušku. Možná právě to odradilo třetinu nepřítomných.

Hořké sousto

Ráno v 9:00 stojím na startu, už snad po páté, jen přerušovaně mateřskými pauzami. Dva vítězné zvony z 42km trati již doma mám, ale třetímu by to tam rozhodně také slušelo. S minimálním tréninkem v létě jsem se víkendovými závody dostala opět do slušné formy a poslední výsledky naznačovaly, že bych o vítězství mohla bojovat. Start! Nechce se mi nikam pospíchat, tělo už je dechem jarního slunka spíš naladěné na

MAG CESTOVÁNÍ

odpočinkový mód. Nic naplat, bude potřeba ještě trochu máknout, a tak se na první mezičce dostávám za jednu Němku Franzisku. Moc dobře vím, o koho se jedná. Na tento závod jsem se těšila, protože jsem jí chtěla vrátit lednovou porážku z mého prvního závodu, kde se bila do prsou a já ještě hledala kondičku. Obě jedeme soupaží, takže to bude rovný boj. Dlouhý sjezd a jako vždy ten hnusný kilometrový výjezd, dlouhý a prudký, kde vidíš daleko před sebe a přesně víš, co tě čeká. Vždycky si říkám, že třeba pořadatelé určitou pasáž změní, ale nezmění, jako by nás chtěli trestat. Jenže na těchto tratích se holt nějak nahoru na kopec vyškrábat musíme. Vedle mě se do stopy dostává nějaká holčina s namazanými lyžemi. Na houpavém motokrosu se dělí zrno od plev a zjišťuji, že tam Franziska není, ale jedou se mnou jiné dvě Němky, obě klasicky. Trochu v duchu zajásám, protože ve sjezdech a na rovinách budu mít výhodu. Jenže v následujícím dlouhém sjezdu jsem těžce vrácena do reality. Holky s mázou mi ujíždí! Nechápu, jak je to možné?! V hlavě mi proběhne rychloanalýza… Vosky na skluz jsme vybrali od boku, ale nevěřím, že by to bylo tak tragické! Že by špatný výběr lyží? Včera mi vyšel v testu jeden starší model, který už dost zažil a dobře jede na hrubozrnném firnu, jenže ten dnes ve stopě marně hledám, spíš mimo ni. Ale ve sjezdu se musím držet ve stopě, ledové varhánky tolik lyže nedrží a navíc drhnou o hrany, takže mě lehce zpomalují. Dobře, dnes to bude těžší. Musím makat o to víc a počkat, až se jim během závodu klistr zašpiní a lyže zpomalí. Nepropadám depresi a s nadějí bouchám soupaží do kopce vedle první Němky jedoucí ve stopě stříďákem. Na dlouhé rovině, kde jsou krásné výhledy do hlubokého údolí na městečko Bodenmais, se dnes rozhodně nekochám. Nejprudší část zvládám v kontaktu a v mírnějším stoupání se dostávám před Němky. Na zlomu zkouším trhák, ale obě se drží jako klíšťata. Hmm, vlastně někdo říkal, že dnešní

V horních partiích běžeckých tratí najdete také rovinatější pasáže

závod je vypsán jako mistrovství Německa, holky asi nebudou žádná ořezávátka. Jedou pěkně, ve stoupáních jim naštěstí stačím, ale ve sjezdech mám co dělat, aby neujely. V nejvzdálenější části trasy vjíždíme do kilometrového úseku, kde je stopa prakticky černá, plná jehličí od včerejšího větru. Modlím se, aby byl úsek co nejdelší a nachytaly na klistr co nejvíc špíny. Následuje kopec, sjezd, jenže pořád mají lyže rychlejší. Jak to?! Sjíždíme do bodu, kde se projíždí do druhého okruhu. Část trati, úsek v délce asi 18 km, se opakuje ještě jednou, aby si závodníci pořádně užili poslední lyžovačky. Takže znovu sjezd, kde jsem v 1. kole procitla, že někdy dobře aplikovaná máza může být rychlejší i na jarním sněhu než špatně vybrané lyže na skluz. Vlastně dnes je to po dlouhé době, kdy musím celý závod odedřít za své. Nevyplatí se mi v pomalé stopě za někoho schovávat, protože bych si stejně neodpočinula. Píchám a držím krok. V prudkém brdku už pere slunko do stopy a v měkké sněhové brzdě je soupaž opravdu dřina. Makám a visím za nimi, uf. Rovina a opět dlouhé stoupání. Vybírám si poslední zbytečky křupavých krystalů na okraji vyfrézované stopy, ale už i ten je dost uježděný, protože nejsem první, kdo si ho vybírá (ženy startují 5 minut před muži, takže jsou brzy předjety). Přichází sluncem vypečený inkriminovaný kopeček, kde je totální sněhové bláto a lyže mi stojí. Holky vybíhají prďáček ve stopě a můj stromeček je pomalejší. Soupaží bych ho určitě svižněji na této podmínce nevyjela. Mají pár metrů náskok a zrovna následuje dlouhý sjezd, kde je nemám šanci sjet. Snažím se nevzdávat a držet tempo, nevím, jak daleko jsou za mnou další závodnice. V pasážích, kde je vidět daleko dopředu, zjišťuji, že jedna Němka je odpárána a že na ni ztrácím tak půl minuty. Kdyby jí trochu došlo, mohla bych toho využít. Jenže kopce už máme za sebou, teď už prakticky jen roviny a dlouhý sjezd do cíle, kde se svými děly na nohou už velké zázraky neudělám.

Intuice se mění v realitu. Závěrečný cílový kopeček a rovina. Dnes mi třetí místo vůbec nechutná, polykám hořká sousta, protože vím, že bylo na víc. Jediné, co mě lehce uspokojilo, že jsem Franzisce dala asi 10 minut. Kravský zvon si tedy domů neodvážím, ale mám štěstí, že se dvě Němky spokojily pouze s peněžitou odměnou vypsanou pro německé závodníky v rámci mistrovství Německa a nepřijely na oficiální vyhlášení do krásného skleněného městečka Bodenmais, jehož návštěvu vám vřele doporučuji. Díky jejich absenci dostávám jako cenu jeden pár nových lyží původně určených vítězce. V rámci startovného jsme ještě dostali poukaz na 10 eur na jídlo do konkrétních místních restaurací a poprvé jsme si vybrali občerstvení v areálu Josky, kde si můžete prohlédnout expozici skla a kde se vyrábí spousty nádherných skleněných věcí, mimo jiné také poháry na Skadi Loppet pro ty nejlepší ve všech věkových kategoriích, takže řada závodníků si přijde na velmi pěknou vzpomínku.

Informace o Skadi Loppetu Web závodu:.......www.skadi-loppet.de Délka hlavního závodu:................ 42 km Celkové převýšení:....................... 824 m Nejnižší bod:...............................1 056 m Nejvyšší bod:...............................1 313 m Ostatní závody:.......... 17 a 32 km volně (sobota), 24 km klasicky (neděle)

FOTO: FISCHER

www.zazijskialpy.cz

Zažij skialpy bezpečně s Kooperativou

Zažij skialpy na Plešivci | 4. 2. 2023 Zažij skialpy na Kralickém Sněžníku | 11. 3. 2023 Zažij skialpy v Koutech | 18. 3. 2023 HLAVNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI

MAG CESTOVÁNÍ

Osada Orle, tradiční cíl běžkařů i pěších

TEXT: TOMÁŠ KOCANDA

JAKUSZYCE Co jste o nich chtěli vědět a báli jste se zeptat

Jakuszyce, ležící jen 5 km od centra Harrachova, jsou sice nezpochybnitelně polským územím, ale jsou českými běžkaři natolik oblíbeným a dopravně skvěle dostupným místem, že bývají naprosto běžně uváděny mezi českými cíli. Nepochybuji o tom, že mnozí z vás je navštěvují opakovaně a jejich reálie mají v malíku, přesto si dovolím předložit následující text.

nad bude užitečný hlavně pro ty, kteří si (stejně jako kdysi já) po fázi prvotní zamilovanosti do nové běžkařské lokality začali klást doplňující otázky, např.: Proč na nás v Jakuszycích všude kouká slezský znak, když jsme kousek od Harrachova? Jak významné středisko to pro Poláky je? Proč se jeden z cílů jmenuje Samolot, což znamená letadlo? Případně proč se jedna z cest jmenuje Bez Łaski a jiná Niematematyczna?

Trochu ze zeměpisu

Jakuszyce jsou součástí šestitisícového města Szklarska Poręba (česky Sklářská Poruba). To náleží pod Województwo dolnośląskie (Dolnoslezské vojvodství) či stručněji Dolny Śląsk (Dolní Slezsko). Vojvodství je polský vyšší územně samosprávný celek, něco jako náš kraj. V Polsku je jich šestnáct a Dolnoslezské vojvodství je s 2,9 miliony obyvatel a s velikostí 19 947 km² na rozlohu velké zhruba jako Královéhradecký, Pardubický, Olomoucký

a kraj Vysočina dohromady. Hlavním městem je Wrocław (Vratislav). Možná vás jako první napadne, proč je polské Slezsko geograficky jinde než naše Slezsko, které automaticky zaměřujeme jen do oblasti Moravskoslezského kraje. Kromě toho, že malinkou část Slezska má dokonce i východ Německa, můžeme za jeho těžiště považovat hlavně Polsko. Polská část celého historického Slezska, jehož hlavním městem je zmíněná Vratislav, se v Polsku rozkládá zejména na území hned tří vojvodství, Slezského (Województwo śląskie), Opolského (Województwo opolskie) a právě Dolnoslezského. Schválně píši „zejména“, protože obce patřící historickému Slezsku se v menší míře nachází i v jiných vojvodstvích (např. Velkopolském, Województwo wielkopolskie). Aby to nebylo zamotané málo, tak ale neplatí, že veškerá rozloha zmíněných tří vojvodství je tvořena pouze slezským územím, např. Slezské vojvodství obsahuje i část neslezského území.

To je ostatně podobné jako v Česku – naše Slezsko se ve skutečnosti nenalézá jen na území Moravskoslezského kraje (tedy toho v Česku jediného, který má Slezsko v názvu), zde ho je jen zásadní většina. S malými mezerami tvořenými moravským územím se rozprostírá zejména mezi Třincem a Javorníkem (v Rychlebských horách), který ale leží už v tzv. Českém Slezsku. Ještě více je pro mnohé nečekané, že k Českému Slezsku patří i drobná území na severovýchod od krkonošské Luční boudy, části Kořenova (v Jizerských horách) a osada Mýtiny náležící Harrachovu. A právě z Mýtin je to do pohraničních Jakuszyc jen pár kilometrů, takže právě zde můžete být ve Slezsku na obou stranách česko-polské hranice, přestože to naše slezské území není obecně jen v Česku (to by nebylo nic neobvyklého), nýbrž dokonce v Čechách.

Trochu z dějepisu

Jakuszyce sice vznikly už roku 1825, ale ještě v roce 1894 měly jen tři domy a dvě hájovny.

FOTO: RAFAŁ KOTYLAK/WWW.KOTYLAK.PL

Přesto začaly už v té době být využívány jako lyžařské středisko. Největší zdejší událostí je Bieg Piastów (dále jen BP), závod v běhu na lyžích pojmenovaný po rodu Piastovců, jež na vrcholu své slávy vládl obřímu území velikosti Polska a vymřel po přeslici roku 1707. První ročník závodu se konal v roce 1976 a zorganizoval ho Julian Gozdowski (dále jen J. G.), původně (v 60. letech minulého století) učitel tělocviku a sportovní instruktor, posléze (v 70. letech) sportovní funkcionář z Jelenie Góry. J. G. se narodil roku 1935 v Čortkivu, ležícím v Ternopilské oblasti na Ukrajině, kde ještě stihl v dětství vyzkoušet své první lyže, než jeho rodina odešla do Polska. Premiérového ročníku BP v roce 1976 se zúčastnilo 513 běžců, mezi nimiž startoval i J. G., který je v organizaci závodu činný dodnes – je čestným předsedou a aktivním poradcem. Význam BP samozřejmě mohutně přesahuje Dolnoslezské vojvodství a komunitu běžkařů, s organizátory BP se přátelí např. místní legenda Mirosław Graf, nyní starosta Szklarske Poręby, bývalý skokan na lyžích a průkopník skokanského V-stylu, kterému na výsluní pomohl mj. (z těch nejznámějších) Švéd Jan Boklöv.

FOTO: TOMÁŠ KOCANDA

Cesta jižně od Orle k Harrachovu

NA ŽELEZNIČNÍ TRATI Z TANVALDU DO HARRACHOVA JE PĚT TUNELŮ A NÁDHERNÝ 26 M VYSOKÝ MOST PŘES ŘEKU JIZERU DĚLÍCÍ JIZERSKÉ HORY A KRKONOŠE. ZA HARRACHOVEM NÁSLEDUJÍ JIŽ JAKUSZYCE, JEŽ JSOU S 901 M N. M. NEJVÝŠE POLOŽENOU ŽELEZNIČNÍ ZASTÁVKOU V POLSKU. Dnes již klasická distance 50 km se jela poprvé roku 1979, od roku 1995 je BP součástí seriálu Euroloppet, od roku 2008 pak součástí seriálu Worldloppet. BP se zatím nekonal jen několikrát, poprvé roku 1981. Původní termín na počátku roku 1981 byl kvůli nedostatku sněhu odložen na prosinec, ale závod se nekonal ani tehdy – autoritářská komunistická vláda vyhlásila válečný stav z důvodu příprav na domnělé napadení Polska zvnějšku a v boji proti vnitřní politické opozici. Následující ročník BP v roce 1982 proběhl i přes pokračující válečný stav (díky němuž komunistický režim tehdy opozici ještě porazil, ale drolit se začal už v roce 1988 po stávkách v gdaňské loděnici a obrovském vzestupu v roce 1980 vzniklého hnutí Solidarność, tedy Solidarita).

Další přerušení tradice BP nastalo roku 1998 z důvodu nedostatku sněhu, roku 2021 zase závod proběhl jakožto individuální kvůli pandemii covidu. Prvního českého vítěze měl závod ve 12. ročníku (roku 1988), kdy vyhrál Jaroslav Balatka, dnes tchán úspěšného olympionika Lukáše Bauera. Od té doby Češi a Češky vyhrávají natolik pravidelně, že jsou v tomto závodě nejčastěji vítězícím národem, naposledy vyhrála BP loni Adéla Ročárková (za svobodna Boudíková), šéfredaktorka časopisu, který právě čtete. V Jakuszycích se nekonají jen závody BP, z velkých akcí se zde v únoru roku 2012 jely závody Světového poháru v běhu na lyžích. Celé Polsko tehdy potěšila Justyna Kowalczyková, která v závodě na 10 km klasicky

vyhrála před pěticí Norek, kdy získala skalp jak třetí Therese Johaugové, tak druhé Marit Bjørgenové a to se opravdu počítá. Jen pro zajímavost: Justynu samozřejmě velmi dobře známe i v Česku díky tomu, že právě ji porazila Katka Neumannová ve finiši závodu na 30 km volně na olympiádě 2006 v Turíně, kde Katka brala zlato a Justyna bronz. Když se vrátíme zpět k jakuszyckému závodu SP z roku 2012, i v tomto závodě najdeme kromě pětice Norek na 2.–6. místě zajímavost, a to na opačném konci výsledků – mezi posledními byla tehdy 24letá a dnes již legendární Němka Denise Herrmannová, která o dva roky později získala bronz v běžecké štafetě 4x5 km na OH 2014 v Soči, přičemž po svém přerodu v biatlonistku nejenže získala na OH 2022 v Pekingu tu samou medaili ve štafetě biatlonové (na 4x6 km), ale i biatlonové zlato v individuálním závodě na 15 km. Další závody Světového poháru v běhu na lyžích v Jakuszycích následovaly v roce 2014. Jakuszyce mají v plánu ještě mnohem ambicióznější akce: v září 2022 byl slavnostně otevřen nový multisportovní areál, jehož realizace byla největším sportovním projektem Dolního Slezska, takže se slavnostního otevření zúčastnil i polský premiér Mateusz Morawiecki. Celý areál má nového vlastníka, jímž je Dolnośląskie Centrum Sportu Polana Jakuszycka, a součástí areálu je i biatlonová střelnice – původní biatlonový areál hostil

MAG CESTOVÁNÍ

jen polské závody, ale nyní zde mají v plánu i mezinárodní závody a údajně (nepodařilo se mi ověřit) cílí dokonce na pořádání zimních olympijských her.

Trochu z tělocviku

Nyní se budeme věnovat tomu, jak můžete Jakuszyce zažít na vlastní kůži. BP je otevřený závod, takže zúčastnit se ho může každý a nejen maratonec, protože závodu je více variant, aktuální plán na nadcházející závod (v březnu 2023) je 30 km volně, 6, 15 a 25 km klasicky a hlavní závod 50 km také klasicky. I v období bez závodů jsou běžecké stopy vzorně a pravidelně upravovány i pro hobby lyžaře díky financování z několika zdrojů. Snad pro vás bude zajímavé se podívat, jak to mají u sousedů a porovnat se situací nějakého českého střediska. Úprava stop v Jakuszycích je financována z rozpočtu Asociace Biegu Piastów, který má několik zdrojů: parkovné (Asociace je majoritním vlastníkem parkovišť), sponzoři, z nichž největší jsou KGHM a PKO Bank Polski, k menším patří hotel Czarny Kamień a oděvní firma Quest, dalším příjmem je dotace Dolnoslezského vojvodství (letos Jakuszyce získaly např. 40 tis. złotých na skútr, 1 złotý = cca 5 Kč), navíc Jakuszyce mají spolupráci i se Svazkem měst a obcí Krkonoše a jsou jedním ze subjektů přeshraničního dotačního programu. Na úpravu stop je třeba zhruba 4 000 złotých na naftu denně, takže při cca 100 dnech úprav ročně jde o 400 tis. złotých. Letos platili za opravu rolby přes 100 tis. złotých, platí dva rolbaře a poplatek lesní správě za používání cest, celkové výdaje tak dosahují cca 700–800 tis. złotých/rok, tedy téměř 4 mil. Kč. Vstup do stop zpoplatněn není žádnou formou, ani (pro mne překvapivě) na bázi dobrovolnosti – příspěvky se nevybírají ani formou DMS či lyžolepek, takže lyžování zde je skutečně naprosto zdarma. Dalším důvodem pro návštěvu Jakuszyc je vynikající vlakové spojení z Libereckého kraje. Železniční spojení z Čech do Jakuszyc je od roku 2019 ve stavu, kdy ho obsluhují sice „jen“ osobní, ale přímé vlaky na trati Liberec – Szklarska Poręba. Tomu předcházely dlouhé roky klinické smrti (kdy přeshraniční spojení v letech 1945–2010 nefungovalo vůbec) a při znovuzrození naopak porodních bolestí: muselo se přesedat v Harrachově, při výlukách si spoje ujížděly před nosem, v Polsku se dalo platit jen złotými, různé vlakové jednotky obou zemí nemohly získat a jiné naopak dokonce ztrácely již nabyté homologace pro provoz. Jen na vysvětle-

FOTO: ARCHIV BIEGU PIASTÓW

Justyna Kowalczyk-Tekieli, která se už několikrát zúčastnila největšího domácího závodu

nou části technických komplikací: úsek trati mezi Tanvaldem (465 m n. m.) a Kořenovem (700 m n. m.) dlouhý 7 km má převýšení 235 m, což je největší železniční převýšení v Česku, jehož zdolání naši předkové řešili ozubnicí. Ta se ve zmíněném úseku dochovala, je jedním z důvodů, proč byl úsek vyhlášen technickou památkou, ale dnešní výkonné vlaky ji nevyužívají. Využívají však jiných příkladů inženýrského mistrovství, na trati z Tanvaldu do Harrachova je pět tunelů a nádherný 26 m vysoký most přes řeku Jizeru dělící Jizerské hory a Krkonoše. Za Harrachovem následují již Jakuszyce, jež jsou pak s 901 m n. m. nejvýše položenou železniční zastávkou v Polsku. Pravděpodobným vrcholem technických problémů byl rok 2012. Tehdy na trati došlo hned ke dvěma mimořádným událostem, kdy kvůli neúčinným brzdám vlak z Kořenova směrem na Tanvald nabral nepovolenou rychlost a projel několik zastávek. V případě události z 5. ledna 2012 za stanicí Kořenov-zastávka projel tři zastávky (Desná-Pustinská, Dolní Polubný a Desná-Riedlova vila), 16. února 2012 dokonce čtyři (nezastavil už v Kořenově-zastávce). Zajímavé je, že oba vlaky dobrzdily téměř na identickém místě, v úseku menšího sklonu v Desné. Nikomu se nic nestalo, ale vozy řady 843 byly prohlášeny za nezpůsobilé pro provoz na trati v úseku Tanvald–Kořenov.

Naopak, obdobím největší železniční idyly bylo období od jara 2018 do léta 2019, kdy se dalo jet z Prahy přímým rychlíkem až do Harrachova. Nyní je tedy spojení „jen“ osobními vlaky, ale zato zcela moderními řady RegioSpider homologovanými pro extrémní sklon trati, navíc pohodlnými, poskytujícími nádherný výhled panoramatickými okny a většinou v hodinovém taktu jezdícími. Kromě skvělého železničního i automobilového spojení (stopy začínají hned u zastávky/ parkoviště) máte v Jakuszycích jistotu sněhu, jeho dobré úpravy (strojově zde upravují od roku 1991) a dobrých informacích o ní – reporty odtud byly k dispozici již od spuštění webu KamZaSněhem.cz v listopadu 2009 a od prosince 2013 je pohyb sněžné techniky díky GPS lokátorům zjistitelný na webu BiléStopy.cz. Areál nezahálí ani v létě, kdy se zde koná běžecký Bieg Piastów (ultramaraton na 51 km) a cyklistický Bieg Piastów (na 41 a 61 km).

Trochu z polského jazyka

Téměř všechny cesty a rozcestí v Jakuszycích mají jméno. Mnoho názvů je víceméně neutrálních a problémy nám neudělá ani jejich výslovnost ani překlad: Jeleniogórska (Jelenohorská; dle města Jelenia Góra), Cietrzewia (Tertřívka), Polana Maliszewskiego (Maliszewského mýtina či paseka; Maliszewski byl

jizerském hřebeni, jehož nejvyšší horou je 3 km vzdálená Wysoka kopa (1 126 m n. m.). Mimochodem, důkazem zlatonosnosti oblasti budiž i další jména, jsou zde i Złote jamy (Zlaté jámy, 1 088 m n. m.) nebo potok Złotnik (Zlatník). Zpět k pozoruhodným názvům. Kamieny Kamień (Kamenný kámen) – nejprve jsem si myslel, že je to vtip, poté, že jde o počest říčce Kamiennej (Kamenné), ale je to skutečně jen vtípek J. G. Samolot (Letadlo) – zřítilo se zde letadlo (i přes maximální snahu se mi nepodařilo zjistit jaké a kdy), svědkové našli už jen jeho trosky, navíc má ono místo při troše fantazie přímost ranveje. Niematematyczna (Nematematická) – J. G. chtěl za přítomnosti reportéra z polského rádia pojmenovat trasu jako Matematickou, ale když to slyšel reportérův syn, zvolal: „Matematickou ne!“ (Asi neměl rád matematiku…), takže J. G. ji pojmenoval jako Nematematickou. I přes můj poměrně masivní atak různých s Jakuszycemi spjatých Poláků záhadou zůstává, po kom má název Kopalnia Kwarcu Stanisław, tedy Křemenný důl Stanislav (nyní již neaktivní, ale nabízející krásný výhled do krajiny), po jaké Justýnce se jmenuje cesta Justynki (nemohu se zbavit dojmu, že po Justyně Kowalczykové-Tekieliové, ale je to jen má domněnka) a jak ke svému jménu přišlo Kradzione drzewo (Ukradený strom). Jestli někdo víte, sdílejte, budu rád, ale myslím, že i kdyby pár záhad zůstávalo neobjasněných, po přečtení tohoto článku máte (pevně doufám) jasno alespoň o tom, že Jakuszyce opravdu stojí za návštěvu, a to ideálně tu s běžkami. FOTO: TOMÁŠ KOCANDA

zdejší lesník), Drzewo Lisa (tedy Lisův strom; Ryszard Lis byl zdejší lesník), Szklarska Droga (Sklářská cesta), atd. Část cest se jmenuje po sponzorech a partnerech, např. Volvo (dřívější sponzor výše zmíněné Asociace Biegu Piastów), KGHM Polska Miedź (Polská měď, aktuální hlavní sponzor), PKO BP Zimowa (PKO Bank Polski je aktuální sponzor), Kopalni Turów (Lomu Turów, bývalý sponzor), Radiowej Jedynki (Polské Radio1 je partnerem), Trasa PGE (PGE, tedy Polska Grupa Energetyczna; Polská energetická skupina, bývalý sponzor), TV Polonia (bývalý patron), Elektrowni Turów (Elektrárny Turów, bývalý sponzor), Gazownikow (Plynařů, nejde o sponzora, jméno je zkrátka na jejich počest). Ale je zde několik názvů, které jsou buď lingvistickým oříškem, nebo mne zaujaly natolik, že jsem chtěl zjistit příběh, který za nimi stojí: Herberta – na počest (stále žijícího) Herberta Wirtha, který byl prezidentem KGHM, viz výše. Inhalacyjna (Inhalační) – celé vysvětlení je, že právě na této cestě se máme pořádně nadýchnout, inhalovat. Dzielne Klapki – česky bych to přeložil jako „bezva bloudění“ a cesta název dostala podle

Ukázka skvělé mapky na rozcestí

V JAKUSZYCÍCH SE NEKONAJÍ JEN ZÁVODY BIEGU PIASTÓW, Z VELKÝCH AKCÍ SE ZDE V ÚNORU ROKU 2012 JELY ZÁVODY SVĚTOVÉHO POHÁRU V BĚHU NA LYŽÍCH. CELÉ POLSKO TEHDY POTĚŠILA JUSTYNA KOWALCZYKOVÁ, KTERÁ V ZÁVODĚ NA 10 KM KLASICKY VYHRÁLA PŘED PĚTICÍ NOREK… toho, že zde bloudila žena jednoho reportéra polského rádia. Bez Łaski – neznamená „bez lásky“, ale přeložil bych to spíše jako „bez pardonu“. Výše zmíněný J. G. chtěl v 90. letech propojit dvě trasy a žádal o povolení ochránce přírody. Ti mu povolení nedali, tak to J. G. vyřešil bez pardonu za pomoci lesáků po svém. Waloński kamień (Valonský kámen) – Valoni jsou národ, který dnes známe hlavně z Belgie a Francie a kterému se dařilo nalézat drahokamy, například právě pro Piastovce, a to právě zde, konkrétně v povodí říčky Kamiennej (Kamenné) a právě na Vysokém

Poděkování: Leszek Kosiorowski, člen správní rady a mediální manažer Biegu Piastów, člen představenstva lyžařské federace Worldloppet Julian Gozdowski, otec zakladatel Biegu Piastów, nyní jeho čestný předseda a poradce Josef Slavík, ředitel Areálu skokanských můstků Harrachov, o.p.s.

Tomáš Kocanda Civilním povoláním technická podpora prodeje řídicích systémů. Ve volném čase milovník panenské přírody a toulání se krajinou pomalu a pokusně i rychleji v rámci hobby závodů na kole a běžkách. Propagátor myšlenky, že kamkoli a nejdál dojedeš na kole a dojdeš pěšky.

MAG CESTOVÁNÍ TEXT: FABIÁN ŠTOČEK FOTO: ARCHIV AUTORA

LYŽAŘSKÉ SKVOSTY pod Mnichovem

Mnichov, jedno z největších německých měst, které leží v Bavorsku, se může pochlubit několika proslulými událostmi. Je to bývalé pořadatelské město letních olympijských her a také místo konání největšího pivního festivalu na světě – Oktoberfestu. Po několika letech života v Mnichově jsem poznal město z jiné stránky: jako bránu k obrovskému množství místních běžkařských destinací.

Mnichova je snadno dostupná celá řada lyžařských míst. K nejznámějším patří velké rakouské středisko Seefeld. Předkládám však seznam několika dalších, v němž vyzdvihuji to nejlepší z bavorského lyžování v oblasti Předalpí (Voralpen). Přehled zahrnuje destinace, jež jsou v dosahu 90 minut jízdy po dálnici A95, nebo A8 směrem na jih od Mnichova a mají více než 5 km spolehlivě (4+ týdnů v sezóně) upravovaných tratí. Následně jsem je rozdělil do 2 kategorií: do 60 minut jízdy a do 90 minut jízdy autem z Mnichova.

Město Mnichov 1 Pokud je dostatek sněhu, Mnichov

upravuje lyžařské stopy v mnichovských městských parcích, včetně Nymphenburgu, Westparku, Englischer Garten a Perlacher Forst. Tratě se připravují většinou pouze pro klasickou techniku, ale když jsou vhodné podmínky, kdo by si nechal ujít jízdu na čerstvém manšestru ve stínu barokního paláce? Naposledy město upravovalo parkové tratě v zimě 2019/20, ale všichni místní lyžařští nadšenci doufají, že nějaká zimní bouřka vrátí lyžování do centra města. Za zmínku také stojí, že místní milovníci lyžování často berou věci do vlastních rukou. Když je půda zmrzlá, velké parky na hranici města nabízejí lyžařům možnost sklouznout se v přírodě, kde rolba nejezdí. Na jihozápadě města je oblíbeným cílem místních obyvatel park Forstenrieder, kde si mohou razit svou stopu. Díky zpevněným cyklostezkám vedoucím lesem je možné absolvovat více než 20 km dlouhé okruhy. Jen si dejte pozor na divoká prasata.

Holzkirchen

Méně než 60 min jižně od Mnichova 2

Geretsried (19 km běžeckých tras)

Tento běžkařský areál je udržován místním lyžařským klubem a nachází se přímo na fotbalovém hřišti a v jeho okolí. Díky vysokému lesu, který chrání trať před jižním sluncem, zde sníh vydrží o něco déle.

Holzkirchen (20 km)

Místní louky a pastviny se na několik týdnů v roce promění v krásně zasněženou krajinu. Za příznivých sněhových podmínek se dá na lyžích dojet až do Estendorfu.

Více informací a aktuální podmínky: https://stadt.muenchen.de/service/info/langlaufloipen/10103623/n0/

60 až 90 minut jízdy autem Lyžařské oblasti, které uvádím v následujícícm textu, leží v horách a jsou mnohem spolehlivější na sníh než ostatní, většinou vystavené jižnímu slunci.

L enggries (35 km běžeckých tras)

Pokud jste zde dostatečně brzy, ať už autem nebo vlakem, můžete se zastavit v kavárně Brot und Torte. Cesta od vlakového nádraží trvá jen 5 minut a podávají zde místní specialitu – bavorský preclík s vajíčkem a roztaveným sýrem posypaný pažitkou, jenž si můžete vychutnat před začátkem náročného lyžování. Trasa začíná na druhé straně řeky přímo pod místní sjezdovkou a paraglidingovou horou Brauneck. Pro dlouhé zimní večery je zde připraven 1 km dlouhý osvětlený okruh.

Thanning – Mooshan

Thanning – Moosham (25 km)

Eschenlohe (10 km)

J achenau (35 km)

Pokud plánujete delší den na lyžích, doporučuji dvě destinace – Lenggries a Jachenau. Zaparkujte hned za Lenggries, vjeďte do ledového údolí vedle řeky a vynoříte se na prosluněné louce, kde vás uvítá vůně horké čokolády linoucí se z místních kaváren podél trati.

M oni Alm (5 km)

Ve vedlejším údolí si užijete rovinatější lyžovačku podél řeky. Dolní úsek tratí většinou odtaje dříve, ale horní část se díky studené řece drží až do konce dubna. Po lyžování si zajděte do rybího chovu na uzené pstruhy nebo si sjeďte sáňkařskou dráhu na místní klikaté stezce přímo z parkoviště. Právě zde se jednou za rok konají sáňkařské závody. Podívejte se na webovou kameru, abyste viděli, jaké panují podmínky na trati. Můžete zde také zaparkovat obytný vůz nebo si postavit stan na noc, skvělé zázemí pro kempink doplňuje koupelna s teplou vodou, pravidelně otevřená po celou noc. Kopcovitá 5km trať s velmi spolehlivou sněhovou pokrývkou bývá jedním z prvních cílů, kam lze vyrazit za prvním přírodním sněhem. Je skvělým výchozím bodem pro krásnou skialpovou túru kolem Blankensteinu, v jehož okolí najdete mnoho dalších tras. Pro jízdu na Moni Alm je nutné zaplatit mýtné na úpatí kopce, ale ta 2 eura se rozhodně vyplatí. Převléct se můžete v místní vyhřívané šatně se sprchou.

Karwendelloipe (30 km)

Opravdový klenot Předalpí. V létě je místní cesta ideální pro jízdu na kolečkových lyžích, kde v mírně stoupavém profilu skončíte na krásné javorové louce. Lyžařské trasy končí na smyčce za malou vesnicí na konci údolí. Celé údolí je autem nepřístupné, v zimě pouze na lyžích.

Pokud se nemůžete dočkat, až vyjedete na sníh, můžete se zastavit těsně před Garmischem. Asi 50 minut jízdy po dálnici přímo pod úpatím hor podél řeky Isar leží rovinatá 10 km dlouhá vždy upravená trasa. Svoji rychlost si můžete porovnat s vlakem, který jezdí hned vedle lyžařských tratí. Už jsem to také zkusil, ale výsledek vám neprozradím.

Nördliche Tegernsee (15–20 km)

Severně od velmi oblíbeného a průzračného jezera, kde má mnoho „Munchnerů“ své horské chaty, najdete v zimě také rozlehlé lyžařské tratě. Zde můžete objevit nádherné scenérie s jezerem a horskou kulisou. Po lyžování si prohlédněte místní pivovar a ochutnejte Helles, oblíbené osvěžení v mnichovském okolí.

K reuth (35 km)

interriß -Eng/ 11 H

Jakmile spadnou první vločky, místní lyžařský klub Mooshammer vyleští svou rolbu a po několika dnech jsou připravené první stopy. Tato jinak rovinatá běžecká oblast nabízí úžasné výhledy na Wendelstein a Zugspitze. Jen dávejte pozor při průjezdu lesem, stále hrozí, že narazíte na trčící kořeny.

Hinteriß-Eng

S pitzingsee (10 km)

Tato destinace je spíš známá díky sáňkování a svařáku (Glühwein) směrem ke Spitzingseesattelu, ale nabízí také více než 5 km tratí s mnoha celoročně otevřenými horskými chatami, kde se po zábavném zimním dni podává teplý trhanec, tedy Kaiserschmarrn, nad zapadajícím alpským sluncem odrážejícím se v místním jezeře.

MAG CESTOVÁNÍ

S achrang (20 km)

B ayerischzell (56 km)

Oblast Sachrang nabízí lyžování na louce a je vhodné i pro začátečníky s tím, že si můžete prodloužit běžkování o dalších asi 10 km proti proudu řeky. Na lyžích lze také přejet hranice do Rakouska a zažít pravý rakouský Kaiserschmarrn. Doporučuji vám dopoledne vyjít na místní kopec na skialpech, abyste si užili jižního slunce a odpoledne se věnovali běžeckým lyžím.

Bayerischzell

Z mnichovského hlavního nádraží lze do této oblasti vyrazit vlakem a po 80 min. jízdy vystoupit v Bayerischzellu vedle půjčovny a připnout si lyže přímo na místních tratích. Běžecké trasy jsou i zde obklopeny vysokými

vrcholy tyčícími se podél řeky. Tratě se klikatí po velkých alpských loukách o celkové délce přes 50 km a s možností lyžování až za hranicemi v Rakousku. Pravděpodobně zažijete nejlepší výlet s běžkami v okolí Mnichova, zejména s měsíční jízdenkou na vlak za 49 eur, která je k dispozici od ledna 2023.

Oberammergau – Ettal (45 km)

V této lokalitě najdete tratě slavného závodu König Ludwig laufu. Hned za průsmykem v Ettalu můžete naskočit do stopy a po rovinatém říčním údolí dojet až do Linderhofu, stejně jako kdysi jezdíval král Ludwig na koni do svého oblíbeného loveckého revíru a na svůj miniaturní zámek připomínající Versailles, ke kterému můžete i vy dojet na lyžích. Oberammergau – zámek Linderhof

Garmisch-Partenkirchen /Klais, Kaltenbrunn, Krun, Wallgau/ (150 km)

Garmisch je známý sjezdovým lyžováním a skoky na lyžích, včetně Turné čtyř můstků, ale pokud pojedete jen 5 km směrem na Mittenwald, dorazíte do Kaltenbrunnu, pojmenovaného podle nejchladnějšího místa v údolí. Zde trénovala například Laura Dahlmaierová v době svých nejlepších závodních sezón, aby následně získala všechny biatlonové medaile. Z místního 10km úseku směrem k vlakovému nádraží v Klaisu se lze také napojit na trasu kolem pěti jezer, která vás zavede přímo na krásnou alpskou louku situovanou pod úpatím některého z dvoutisícových vrcholů. Komu by to ještě nestačilo, může se připojit na kanadskou smyčku, pojmenovanou podle divočiny, jež nabízí zdejší lyžování podél částečně zamrzlé křišťálově čisté řeky Isar. Jednou za život stojí za to se tam zastavit.

lmau (10 km) 17 E

Pokud jste se ještě necítili jako v ráji kolem pěti jezer, pak jen 5 minut jízdy autem nahoru od Klaisu leží Elmau, kde se přímo pod stejnojmenným zámkem, kde se v roce 2022 konala schůzka sedmi nejvyspělejších států G7, otevírá dalších 5 km lyžování.

E hrwald (100 km)

R uhpolding (60km)

Pokud jste na cestě přes Fernpass a jedete přes Garmisch směrem na Ehrwald, můžete se zastavit přímo pod Zugspitze a užít si nádherné lyžování s panoramatickou kulisou, a to v nadmořské výšce přibližně 1 000 metrů. Pro běžkaře s ambicemi na dlouhé tratě je v Grundbachtelu síť běžeckých tratí, které sahají až do Heiterwangu s napojením na Reute. Tato biatlonová oblast nabízí nejen biatlon a skoky na lyžích, ale také rozsáhlou síť běžeckých tratí spojujících čtyři jezera.

eit im Winkl (70 km) 21 R

Pokud vám nebude stačit 50 km běžeckých tratí v údolí, můžete pokračovat dalšími 40 km v horních partiích, kde se vám naskytnou nádherné výhledy na rakouské Alpy.

chensee (120 km) 22 A

Skvělé lyžování ve třech údolích, kde si jednou za rok můžete zvýšit tepovou frekvenci tím, že se zapojíte do závodu, který vás a další závodně naladěné jedince touto oblastí svižně provede.

S charnitz/Seefeld (150 km)

O lyžařském středisku Seefeld slyšel asi každý, ale možná méně známé jsou všechny vzájemně propojené malé areály jako Leutasch a Scharnitz s více než 100 km denně upravovaných tratí. První běžecké trasy začínají asi 1 km za německou hranicí v Rakousku. Na jaře se jedná o vynikající místo pro lyžování kdekoliv v terénu na zmrzlém povrchu sněhu.

Fabián Štoček Vědecký pracovník na univerzitě v Mnichově a přední český závodník seriálu dálkových běhů Ski Classics.

ADVERTORIAL

2018, Orlický maraton

Naskočte do stopy a přidejte se na jeden z nadcházejících sedmi závodů seriálu

ČEZ SkiTour!

imní běžkařskou sezónu nám sněhová nadílka otevřela na většině území již začátkem prosince, ale následná obleva koncem roku nadělala vrásky na čele nejednomu vášnivému běžkaři. Kam se vydáme závodit, až se zima umoudří a ukáže svou obvyklou mrazivou tvář?

První únorový víkend patří tradičnímu Orlickému maratonu. Členitý terén, podhorské louky, výhledy z horského sedla Šerlich i náročnější profil nabízí takřka ideální možnost startu na 20 km klasicky i volně nebo maratonských 40 km klasicky. Závodní

tempo udržte, neboť od čtvrtka do neděle 9.–12. února vrcholí sezóna ČEZ Jizerskou 50 s nejrozmanitějším výběrem startů, vzdáleností i profilů! S přihláškami ovšem neotálejte, on-line jsou otevřeny pouze do 29. ledna a místa rychle ubývají.

Jízda bílou stopou pokračuje hned následující víkend, protože 18. a 19. února vás přivítají vysokohorské trasy Horních Míseček, ze kterých budete mít báječný výhled na vrcholky Krkonoš a užijete si perfektně připravené stopy, ať už s dětmi nebo s partou přátel. JeLyMan neboli Jesenický lyžařský maraton pomyslně zakončí únorovou smršť závodů, a to 25.–26. 2. Na pomezí Králického Sněžníku závodníky vyveze lanovka, a tak už záleží jen na vás, na jak dlouhé distanci se rozhodnete kochat překrásnými výhledy s příjemným profilem závodu. Cínovec přivítá závodníky v rámci Krušnohorské 30 nově o víkendu 4.–5. března 2023 a zláká jistě i vás. Původní termín musel být bohužel z důvodu nedostatku sněhu zrušen. Trať nabízí jedinečné výhledy nedotčených

55. ČEZ Jizerská 50

částí Krušných hor i nevyzpytatelné počasí, které dokáže i tento závod udělat skutečně krušným! V sobotu je připraven 15km okruh volnou technikou a nedělní hlavní závod se pojede 30 km klasicky. Unikátní je také dostupnost lokality. Z Prahy se sem dopravíte za hodinu a z Ústí nad Labem dokonce do 30 minut! Velkolepou tečkou za sezónou bude zbrusu nový závod v Harrachově, který rozsvítí ČEZ SkiTour nočním závodem i slavnostním vyhlášením celkového pořadí seriálu 10. a 11. března. Do něj se také započítávají body z partnerského Bieg Piastów v Polsku, který se uskuteční o týden dříve v termínu 3.–5. března.

Letošní novinkou je vyhřívané zázemí na ČEZ SkiTour, které pro pohodlí závodníků připravila Skupina ČEZ a T-Mobile. Zázemí slouží nejen jako převlékárna, ale probíhá zde celý doprovodný program! Těšíme se na startu i ve stopě 16. ročníku ČEZ SkiTour, nezapomeňte se registrovat včas. SKOL!

Termíny 16. ročníku ČEZ SkiTour: Orlický maraton................................................4.–5. 2. 2023 ČEZ Jizerská 50.............................................. 9.–12. 2. 2023 Horní Mísečky............................................... 18.–19. 2. 2023 JeLyMan......................................................... 25.–26. 2. 2023 Bieg Piastów (partnerský závod)..................3.–5. 3. 2023 Krušnohorská 30.................... přesunuta na 4.–5. 3. 2023 Harrachov...................................................... 10.–11. 3. 2023

Více informací a přihlášky na

www.ski-tour.cz, www.jiz50.cz

ADVERTORIAL

Michal Mazáč, moderátor

ČEZ Jizerské 50, jež nevynechal od roku 2001 jediný ročník

Seznamte se s mužem, jehož hlas nás provází ČEZ Jizerskou 50 hned ve třech jazycích najednou, a to od pozdravení prvního závodníka v areálu Bedřichovského stadionu prvního dne závodu, až po přivítání posledního závodníka v cílovém prostoru.

ichale, jak jsi se dostal k moderování Jizerské 50? Bylo to v roce 2001, na závod jsem byl sám přihlášený a těšil jsem se na něj, že si ho zajedu! Místo toho jsem ho ale poprvé moderoval. Jizerská 50 totiž vstoupila do seriálu Euroloppet a bylo potřeba přidat jazyk pro cizince. Proto jsem byl požádán, jestli bych tam něco nemohl říct i německy. Jizerská 50 nebyla tvou komentátorskou premiérou, kde jsi komentoval poprvé? Můj strýc, Jiří Matoušek, převzal rodinné žezlo v podobě komentování skoků na lyžích na Ještědu a když jednou měli přijet i zahraniční závodníci, požádal mě o pomoc, abych mu pomohl hlásit do mikrofonu německy jména zahraničních závodníků a dosažené výkony. Takto jsme společně několikrát komentovali a v zimě 1999 byly pořádány závody v severské kombinaci, při kterých jsme museli vyrazit i na běžeckou část do Bedřichova. Právě tam mě viděl komentovat Martin Koucký, ředitel Jizerské 50, který mě díky tomu následně oslovil, jestli bych nechtěl komentovat i Jizerskou. Tvůj hlas provází ale i běžecký seriál Běhej lesy a další sportovní akce. Jaké další závody komentuješ? Dříve jsem komentoval i seriály v běžeckém lyžování, SkiTour, Stopu pro život a další. Protože ale do toho normálně pracuji na plný úvazek ve vývoji ŠKODA Auto, nezbývalo mi moc volného času. Ze zimních akcí již 7 let pravidelně moderuji Skadi Loppet v Německu, Jizerskou 50 od roku 2001 bez vynechání jediného ročníku a v létě pak všechny zastávky běžeckého seriálu Běhej lesy. Jizerskou 50 provázíš závodníky každoročně od roku 2001 bez přestávky. Říkáš, že jsi nevynechal ani jeden ročník?

Opravdu jsem nikdy nevynechal, protože pokud se daný ročník nekonal například z důvodu nedostatku sněhu, tak jsem alespoň odmoderoval doprovodný program na náměstí nebo u památníku. V době pandemie covidu jsem zase neměl k sobě moderátorského parťáka, a tak to byl první (a doufám, že zároveň poslední) ročník, který jsem moderoval zcela sám a pouze pro elitní závodníky. Spolu s Adamem Nedvídkem tvoříte komentátorské duo Jizerské 50, jak se doplňujete? Adam moderuje pouze česky, i když anglicky mluví velmi dobře, takže se doplňujeme obsahově a já vždy důležité informace přeložím první do angličtiny, následně pak do němčiny. Tu mám totiž silnější, takže mi to tak vyhovuje líp. Ale nepřekládám všechno, protože Adam je hrozný vypravěč! Jak máte rozdělené funkce? Adam je tu přes odbornost, takže má nastudované týmy, průběžné pořadí v rámci Ski Classics a Worrldloppet i podrobné informace o závodnících. Já víc reaguji na aktuální dění. Ale domlouváme se operativně podle aktuální situace, kdo kde budeme co říkat. K Jizerské 50 náleží i bohatý doprovodný program, navíc samotný závod trvá několik dní. Podle čeho si rozdělujete jednotlivé body programu? Každý den máme přesně zadaný časový harmonogram, takže pevně dané body doprovodného i závodního programu máme rozděleny předem. Navíc někdy probíhá program na stadionu a zároveň doprovodný program třeba v Liberci, a tak jsme každý na jiném místě. Vždy ráno se domlouváme na daný den, kdo bude vyhlašovat výsledky, kdo bude v cíli dělat rozhovory apod.

Společně tvoříte atmosféru na stadionu. Jaké to je? Jak na vás závodníci reagují? Tím, že jsme přímo na stadionu a nic nás od samotných závodníků nedělí, tak je vzájemná interakce úžasná, reagujeme na lidi, co mají na sobě, jak se cítí, ptáme se jich, jak se připravují na závod těsně před startem, odkud přijeli, jak se na závod těší i po kolikáté se ho účastní. Všechno je pro nás hrozně zajímavé a moderování nás nejvíc baví, když to může být právě v blízkém kontaktu se závodníky. Bavíme se přímo s lidmi v té opačné roli, na druhé straně startovní pásky.

Jizerskou 50 tvoří tisíce závodníků, jednou částí jsou elitní závodníci. V čem jsou rozdílní? Eliťáci se soustředí sami na sebe a vůbec nevnímají okolí. Pro ně jsou důležité faktické informace, přesné časy a pak vyhlášení, jinak nic. Ale přesným opakem jsou hobíci, kteří jsou tam přesně pro tu atmosféru, jsou komunikativnější a reagují na to, o čem se mluví. A my vidíme, že nás poslouchají. Michale, na moderování jaké části Jizerské 50 se těšíš nejvíce?

Nejvíc mě baví dětské závody, protože děti jsou zcela bezprostřední a jejich upřímná radost a nadšení se slovy ani nedají popsat! I letos se nejvíc těším na Mini Jizerskou pojišťovny VZP, která startuje v pátek ráno. Máš smysl pro detail? Na co moderátor Jizerské 50 rozhodně nesmí zapomenout? Troufám si říct, že mám. Jinak bych nemohl v této roli tolik let fungovat. Vždy den předem si musím přesně prostudovat brief a do hlavy si nasadit zásadní časy, body a informace, které musíme říkat.

Přes den máme všechny důležité informace po ruce a pak už je jenom na nás, závodnících a dalších okolnostech, jak je přeneseme. Každá maličkost tvoří Jizerskou 50 jako celek a já věřím, že i její 56. pokračování se povede na jedničku! Nechte se Michalem provést na 56. ČEZ Jizerské 50 už 9.-12. února 2023. Registrujte se online do 29. ledna na www.jiz50. cz a zažijte legendární závod na vlastní kůži. Pozor, některé závody se blíží k naplnění své kapacity, tak neváhejte!

MAG PŘÍBĚH

FOTO: STOPA PRO ŽIVOT

TEXT: KLÁRA KAŠNÁ

PRVNÍ ZÁVOD

Pocity v cíli jsou nepopsatelné slovy mého slovníku. Tělem mi koluje štěstí koncentrované tak, že se vyplavuje slzami na Rozárčino rameno. Nedokážu mluvit a primárně to není způsobeno tím, že plíce a hlasivky zůstaly na trati, ale tím, že mozkové závity jsou plně zaměstnány pocity, které se snaží uklidnit a zformulovat odpověď na otázku, na níž se mě pan trenér zcela nepochybně zeptá: „Tak jaké máš emoce?“

plně na začátku bylo překvapení – přijede Lukáš s Marťou na závody a v rámci tréninku pojedu i já. Pak přicházelo postupné zděšení, když jsem zjišťovala, do čeho jsem se to uvrtala, že dostanu opravdové číslo, bude se startovat intervalově a čekají tam asi kopečky s přívětivými názvy jako třeba Smrťák. K pohodě na startu perfektně přispěla i historka, jak Kubajzovi namazali lyže tak dobře, že při odpichu na startu hodil záda. Vzhledem k tomu, že jsem poprvé v životě stála na namazaných lyžích, lekci z gravitace jsem očekávala s asymptotickou jistotou. Na místě konání byl mrak lidí, z nichž mýma očima všichni věděli, co mají dělat. V tu chvíli ve mně byla tak malá dušička, jak jen dušička může být malá. Díky Kubajzově radě jsem se byla rozjet a za pomoci nespočetných objetí a uklidnění jsem

závodní trať se ironicky stočila hned zkraje doprava. Ze všech sil jsem se snažila dělat vše stejně jako při tréninku jen na druhou nohu, nicméně trať zvítězila. Sesbírala jsem končetiny a pokračovala bílou krajinou dál. Občas kolem mě projela nějaká žena, abych věděla, že jsem nezakufrovala. Byla se mnou většina rad od Kuby i Rozárky, a tak jsem se snažila udržet projíždějících žen, jet místy, kde nejezdí většina lidí, číst terén a smrkat bez kapesníku. Poslední zmíněná činnost chtěla vskutku velké odhodlání, ale bohužel nešlo jinak. Takové zastavení se na vytáhnutí kapesníku by navýšilo moji ztrátu a jistě by mě stálo krásné umístění (smích). Další skvělou zábavou bylo sundání rukavic, kterých jsem se zbavila na začátku druhého kola. Při té příležitosti jsem se omylem zbavila i jedné hůlky. Bez té jsem odmítala pokra-

NA TRÉNINKU JSEM JEZDILA V KRUZÍCH, TAKŽE VŠECHNY ZATÁČKY BYLY LEVOTOČIVÉ A SVĚTE DIV SE, ZÁVODNÍ TRAŤ SE IRONICKY STOČILA HNED ZKRAJE DOPRAVA. ZE VŠECH SIL JSEM SE SNAŽILA DĚLAT VŠE STEJNĚ JAKO PŘI TRÉNINKU JEN NA DRUHOU NOHU, NICMÉNĚ TRAŤ ZVÍTĚZILA. SESBÍRALA JSEM KONČETINY A POKRAČOVALA BÍLOU KRAJINOU DÁL. se postavila na start vyklepaná jak ratlík. Mezi ženami v klubových kombinézách se soustředěnými tvářemi jsem se cítila poněkud nepatřičně a opakovala pohyby, které mi ukazovala Rozárka za hrazením. Ke klidu mi nepomáhal ani pán, jenž vyvolával čísla o stovku menší, než jsme měly na dresech. Startovalo se po dvojicích, 5 sekund před startem mě chytl pán za rameno a odpočítával. Paní Elenu jsem nechala ujet na prvních metrech a soustředila se na udržení svého těla ve vzpřímené poloze. Start byl za mnou a konečně jsem se zbavila stresu, nastoupilo stoprocentní soustředění se na trať. Bohužel ani soustředění mi nepomohlo v první zatáčce. Na tréninku jsem jezdila v kruzích, takže všechny zatáčky byly levotočivé a světe div se,

čovat, takže jsem musela zastavit a vrátit se pro ni. Nehledě na to, že kdyby mi Rozárka neporadila směr, možná bych projela cílem už po prvním kolečku. Když už jsme u toho dopravního značení, pozor na křižovatky! Ve chvíli, kdy si nejste jistí, kam máte správně jet, se zrovna neobjeví žádná rychlejší závodnice, která by směr ukázala. Posledním nepatrným úkolem bylo udržet tělíčko v pohybu až do cíle. Jak jsem již zmínila, hned na startu jsem si dala záležet, abych nepřepálila tempo. Moji závratnou rychlost zpomalovaly pouze kopečky, na jejichž vrcholku se o hůlky ležérně opíral Kubajz jako reklama na perfektní dovolenou na horách. Vedle něj se z plna hrdla o pozornost hlásila Rozárka volající moje jméno. Tato téměř komická dvojice dokázala probudit

motivaci dostatečnou k udržení pohybu správným směrem – tudíž vzhůru kolmo k vrstevnicím. Aspoň z mého pohledu to tak bylo, podle nejhlasitější fanynky jsem hned v prvním kopci vypadala, že couvám, což samozřejmě připisuji perspektivě a zvyku fandit Kubajzovi, který i do kopce jede. Důležité ovšem je, že v posledních metrech se mnou Rozárka utíkala a volala za mnou, takže jsem zařadila nejméně třetí kosmickou a cupitala do cíle, seč mi síly stačily. V cíli mě pak čekalo objetí. Prý jsem jela dobře, ale přiznávám, že slova jsem úplně nevstřebávala, neboť jsem potřebovala vyventilovat neskutečnou dávku emocí – radost, že jsem to zvládla, že jsem měla podporu, hrdost na své tělíčko, štěstí, že mám dost nestandardní přátele, aby mě postavili na start. Vítězství, přestože nejlepší závodnice už byly snad i doma. Cítila jsem toho tolik, že jsem nedokázala ani mluvit a nejraději bych si zakřičela. Touha nahlas volat mi vydržela i do Kubova posledního kola jeho závodu. Bohužel hlasivky se stále válely někde na trati, takže jsem se pouze rozkašlala jak tuberák. Povzbuzování jsem proto nechala na Rozárce a dívala se, jak to vypadá, když na těch běžkách někdo umí. V cíli jsem byla pyšná, že tady ten šikovný mladý muž patří mezi mé přátele a dokázal mě vybičovat k takovému výkonu. I když jsem stála na běžkách po sedmé v životě, dojela jsem dokonce předposlední. Navíc, jak podotkla Rozárka, mi Kuba nadělil jenom 7 min ve výsledném čase (že stihl ujet o 3,3 km víc než já, si necháme jako tajemství děsně tajné). Jo a zcela nečekaně se mě zeptal: „Tak jaké máš emoce?“ Noo, ještě jsem všecko nezpracovala, a to jsou již tři dny po závodě.

Klára Kašná Studentka ekonometrie na Masarykově univerzitě. Pracuje jako testér softwaru pro leasingové společnosti. Ve volném čase realizuje projekty v univerzitním spolku MUNIE. Miluje hory a knihy.

Užívejme každé vločky na zem spadlé z nebe a doufejme, že do konce zimy stihneme ještě mnohokrát obout běžecké lyže a svézt se na naší milované bílé radosti. Děkujeme za vaši přízeň a na podzim tohoto roku se vám opět přihlásíme s dalším vydáním NORDICu.

Vstupte do komunity NORDIC! Běžky jsou životní filozofie. Naplňujeme ji celý rok, přestože aktivní sezóna trvá sotva několik měsíců. Proto ji musíme vyždímat na maximum: pohybem, prací na kondici i technice, sbíráním zážitků… a informací. Právě kvůli nim je tu NORDIC. Zajistěte si stálý přístup těch nejvybranějších a nejpodstatnějších informací. Staňte se součástí komunity NORDIC.

NORDIC vychází 2x ročně a k tomu dva sjezdařskoběžkařské speciály – předplatné stojí jen 280 Kč! V ceně předplatného získáte bonusové SNOWbony, které si můžete střádat nebo si za ně rovnou něco pořídit v e-shopu SNOW.cz, kde čeká přes 50 atraktivních položek.

nordicmag.cz ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

FOTO: SWITZERLAND TOURISM